13
„A je si tím IOA naprosto jistá, pane?“ vyzvídala Carterová v SGC.
„Ano, a souhlasí s ní i všichni prezidenti,“ odpověděl jí generál cestou do řídící místnosti.
„Pane, ale musí být někdo povolanější, než já,…než my,“ bránila se dál Carterová, které se očividně něco nelíbilo
„Sam, pokud jde o tohle, tak není nikdo povolanější, nežli vy tři,“ odpověděl jí generál, na to se Carterová zaraženě zastavila a přemýšlela, kdo asi tak bude ten třetí.
„Sam. Právě jsem to slyšel, je to pravda?“ To byl Daniel, který ji právě doběhnul.
Carterová se na něj podívala a místo odpovědi jen zakývala na znamení souhlasu hlavou.
Daniel se na místě zastavil
„A co Xerxes, opravdu…“
„Ano, vzlétne zítra,“ opověděla Sam Danielovi, který ani nestihl dokončit otázku.
V Atlantis byla Elizabeth ve své kanceláři a čekala na jakékoliv zprávy. Vtom k ní vtrhnul Rodney.
„Elizabeth, už víme, proč město překládá.“
Elizabeth se na něj jen podívala a čekala až bude pokračovat.
„Někdo si hrál se systémem města a nastavil překládání, takže pokud budeme chtít někoho normálně kontaktovat, tak jedině vysílačkou, nebo z Jumperů.“
„A nemůžeš to nastavit zpátky, restartovat, nebo něco?“ zkusila Elizabeth na McKaye.
„Ještě jsem neviděl nic, co by bylo zakódované lépe než tohle.“
„Takže ne,“ odpověděla si sama Elizabeth
„Elizabeth, přijď okamžitě do řídící místnosti.“ To se jí v uchu vysílačkou ozval Sheppard.
Elizabeth tedy i s McKayem odešla do řídící místnosti, kde je už čekal Sheppard.
„Zachytili jsme automatické vysílání Země, které svolává všechny lodě zpátky k Zemi.“
„To je ale přeci součást obranného systému Země,“ oznámil Rodney a hned usedal k jednomu z ovládacích panelů, ale Sheppard se nenechal přerušit a pokračoval.
„Ale tentokrát u toho signálu byla velmi podivná zpráva.“ Sheppard stisknul tlačítko na jednom z panelů a z reproduktorů se ozval hlas generála O‘Neilla
„Všem lodím. Tady generál Jack O’Neill…“ náhle bylo ale ve zprávě šeptem řečeno, tak aby to nikdo jen tak nezaslechl. „…kdo jiný. že…“ pak už zpráva pokračovala dál „Všem lodím nařizuji, aby se stáhly zpět k Zemi. Nejvyšší priorita. IOA a prezidenti…“ dál ale už z O’Neillových slov nebylo slyšet nic, protože se v řídící místnosti ozval alarm a obsluha dálkových senzorů spustila.
„HP se k nám blíží flotila lodí!“
Sheppard na nic nečekal a ihned vyběhnul z místnosti směrem ke křeslu. Elizabeth se ale zeptala kolik lodí, a na to měla obsluha jen jednu odpověď.
„Signály se překrývají, ale velikostně sedí na Wraithské křižníky.“
„Aspoň odhad,“ naléhala Elizabeth
„Několik desítek nebo stovek lodí,“ odpověděl McKay, který si už „hrál“ se senzory.
Sheppard doběhnul ke křeslu a hned si do něj sednul.
Křeslo se jako vždy rozzářilo a mírně pootočilo. Sheppard nečekal na rozkaz a ihned zahájil krátký hyperprostorový skok na odvrácenou stranu slunce.
Elizabeth se už nadechovala, když v tom jí obsluha senzorů oznámila, že se neznámé lodě rozmisťují po celé soustavě a že sedí na Hataky.
Sheppard deaktivoval křeslo a sednul si vedle něj na zem, kdyby bylo zapotřebí rychlé reakce.
Elizabeth ho nechala na pokoji a pustila si celou zprávu od generála.
Zpráva šokovala všechny v řídící místnosti. Elizabeth se divila, jak je to možné, ale po chvíli učinila projev, kde obyvatelům města oznámila, co bylo ve zprávě a co se chystá.
Na planetě Zemi už O’Neill, Daniel a Sam seděli v letadle na cestě do Washingtonu, do Bílého domu.
Když přistáli, tak bylo již v platnosti prezidentovo nařízení zvýšené bezpečnosti v celých Státech, a tak na každém rohu byl policista, v některých oblastech dokonce i malá vojenská posádka.
„Tak, a je to tady. Zítra tu bude rušno,“ poznamenal Jack, když sedal do limuzíny, která je měla odvést.
Na Atlantis měli již noc, a tak v hlavní řídící místnosti byla jen noční stráž a jeden technik, který si právě dával dvacet, a stráž také pomalu usínala.
Ve dveřích se ale náhle objevila tajemná postava, která díky zatemňovacímu mechanismu města nebyla vidět.
Postava se opatrně přiblížila k usínající stráži a píchla jí cosi do krku, stejně tak i technikovi.
Nyní postavě nic v ničem nebránilo. Postava si stoupnula k jednomu panelu a cosi tam nastavovala, poté vytočila jednu náhodnou adresu.
Ve stejný okamžik se aktivovaly brány v celé galaxii. Postava totiž nechala vytočit všechny na jednou.
„Již brzy se stane neslýchané…“ To vysílala skrze otevřenou hvězdnou bránu neznámá postava a město to i nadále překládalo do Antičtiny. „…Země bude konečně sjednocena a nic ji již nezastaví. Jako první padnou poslední podvodní bohové. Goa‘uldi třeste se, váš konec se již blíží a konec prolhaných Ori bude následovat. Nic již nezastaví pra…“ postava ale nestačila dokončit to, co měla v plánu, neboť se stráž nečekaně začala probouzet.
Postava tedy vypnula hvězdnou bránu, čímž se automaticky vše nastavilo na výchozí nastavení, a sama vzala nohy na ramena.
Stráži trvalo ještě několik minut, než se probrala, ale naprosto nic si nepamatovala. Nic, co by stálo za poplach.
V SGC se po deaktivaci brány rozpoutala debata. Kdo by to mohl být? Ale bohužel nebyla možnost, jak to zjistit, a ani proč dotyčný nedomluvil.
Druhý den na Atlantis v brzkých hodinách, Sheppard již seděl v křesle, připraven prudce vyrazit zpoza slunce a urychleně vletět ho HP.
Po několika minutách, kdy bylo vše připraveno, tak město vyrazilo ze „stínu“ slunce, ale po neznámé flotile nebyly ani stopy. Sheppard neváhal a hned vletěl do HP k Zemi, dle rozkazů generála O’Neilla, téměř na minutu přesně.
V Bílém domě na Zemi si trojice O’Neill, Carterová a Jackson probírala novou pozemskou loď Xerxes.
„A jak vlastně dopadla ta přestavba?“ zeptal se Daniel
Carterová se na Daniela podívala a chtěla už odpovědět, ale O’Neill byl rychlejší.
„Carterová, za chvíli to začíná, takže stručně.“ Sam se jen usmála a odpověděla.
„Dobře, vlastně velmi dobře.“ Daniel nadzvednul obočí, když zrovna do místnosti, kde čekali, přišel tiskový mluvčí prezidenta Spojených států.
Trojice se tedy mlčky zvedla ze svých pohodlných křesel a následovali tiskového mluvčího do druhých dveří.
Když je voják, který stál u nich, otevřel, tak místnost zaplavil hluk, který způsobovalo několik desítek lidí, kteří mezi sebou se zájmem diskutovali.
Když prošli dveřmi, tak se objevili na vysokým pódiu a naskytl se jim pohled na tváře mnoha novinářů, kteří měli v rukách mnoho záznamových zařízení. V místnosti byly taky velké kamery, které byly připraveny vysílat živě.
Mezi těmi všemi novináři se nacházelo ale i mnoho vojáků v plné výzbroji, jen místo tříštivých grantů měli granáty plynové…
Sam se nenápadně podívala na zeď na jedné straně pódia, kde jasně zářila nová výzdoba místnosti. Ve sloupci řada modrých kosodélníků.
Sam se s O’Neillem v čele a s Danielem v zádech vydala ke zdi, přímo za řečnickým pultem, kde se postavili do pozoru. Sam a O’Neill měli na sobě parádní uniformu a Daniel, jako civilista, oblek.
Tiskový mluvčí se vydal přímou cestou k řečnickému pultu, kde měl již prezident připravenou svojí řeč.
Ve chvíli, kdy se tiskový mluvčí přiblížil k řečnickému pultu, tak v síni ustal ruch a tiskový mluvčí se dal do řeči.
„Dámy a pánové, za okamžik přijde prezident Spojených států amerických. Prezident nebude odpovídat na žádné otázky.“ Mluvčí náhle ustoupil a natáhl ruku ke dveřím, ze kterých vyšli další dva vojáci a následně i prezident.
Prezident se za naprostého ticha vydal k řečnickému pultu. Všichni očekávali vysvětlení, proč zde v místnosti a jinde ve státech je takové bezpečnostní opatření.
Když prezident přistoupil k řečnickému pultu, tak všechny televize, dle příkazů, vysílaly na živo přenos, nebo nevysílaly vůbec. Totéž platilo i o rozhlasových stanicích, o velkých reklamních televizích na mrakodrapech a o městských rozhlasech. Vše bylo zařízeno tak, aby si vše vyslechl každý občan.
„Dámy a pánové, drazí spoluobčané,..“ začal prezident „…dnes tu před vámi nestojím jako prezident, ale jako jeden z vás.
V tuto chvíli mají prezidenti a vůdcové většiny zemí na této planetě podobný projev ke svým spoluobčanům, jako já.
Stojím tu, abych vám mohl oznámit, že mimozemský život skutečně existuje…“ V místnosti se opět ozval hluk, a tak prezident svůj projev pozastavil. Několik vojáků dokonce muselo umravnit dvojici novinářů, kteří chtěli vylézt na pódium. Poté prezident pokračoval.
„…Armáda Spojených států amerických již několik let provozuje projekt Hvězdná Brána. Srdcem tohoto projektu je stejnojmenné zařízení, které umožňuje okamžitý kontakt a přenos s jiným zařízením na jiné planetě či v jiné galaxii.
Díky tomuto zařízení jsme se dostali na bezpočet světů a udělali si spoustu přátel a spojenců.
Bohužel netrvalo dlouho a narazili jsme na první nepřátelskou rasu Goa’uldů, parazitickou rasu, která zcela dokázala ovládnout tělo hostitele.
Tato rasa před tisíci lety navštívila Zemi a zotročila její populaci, následně jí začala rozvážet po celé galaxii, čímž vznikla spousta lidských světů.
Tato rasa je již poražena, ale nyní tu jsou mnohem mocnější nepřátelé. Nepřátelé, na které jako planeta budeme stačit, jen pokud budeme držet pohromadě…“ po těchto slovech se opět ozval hluk, ale vojáci již nemuseli zasahovat. Po uklidnění prezident opět pokračoval.
„…Jejich poslední útok vyvolal vlnu Tsunami a termonukleární výbuch na Ruském území. Tímto útokem nepřátelé zabili mnoho lidí a naší obrannou síť zcela zdemolovali. Je na čase, aby se Země sjednotila a dozvěděla se pravdu.
Za mými zády stojí ti nejpovolanější, aby vám zodpověděli většinu vašich dotazů.
Jsou jimi generál Jack O’Neill; plukovník Samantha Carterová a doktor Daniel Jackson.
Není nikoho povolanějšího, aby vám odpověděl.
Děkuji.“
Po těchto slovech prezident za doprovodu dvou vojáků odešel.
Po těchto slovech všichni v sále stáli na místě a měli mírně pootevřenou pusu, ale ne z úžasu, ale ze zaskočení a ze strachu. Všem v hlavě běhaly nejrůznější myšlenky, ale když O’Neill se Samanthou a Danielem přišli ke slovu, tak novináři jeden po druhém začali přicházet do reality a hned se hlásili o slovo.
Po krátkém představování od tiskového mluvčího se všichni dočkali svých odpovědí.
Po projevu prezidentů začal na Zemi chaos, ale policie a vojsko na to byli připravení, a i když se občas našel nějaký „rebel“ i v jejich řadách, tak vše probíhalo v pokoji, tedy alespoň podle nejrůznějších odhadů, které počítaly s mnohem většími nepokoji.
Ale součástí projevu byla i demonstrace mimozemské techniky, což znamenalo pro všechny stíhače a BC průlet atmosférou. Bohužel se ale těchto manévrů nemohlo zúčastnit několik lodí, které byly stále v rekonstrukci.
Ale i tak se průlet několika letek bok po boku tři-sta-čtyřkám neminul účinkem a z obyvatel pomalu mizela panika. Možná, že jí drželi v sobě, ale již jí moc neprojevovali. Zvlášť, když se v jejich ulici z jasného světla objevila skupina vojáků a druhá zmizela.
Po projevu se z HP vynořilo na sestupující orbitě i město Atlantis, které ihned začalo sestupovat do atmosféry s místem přistání poblíž New Yorku a Sochy Svobody.
Spolu se sestupujícím městem se ale otevřela i vrata hangáru, ve kterém doteď sídlil Xerxes.
Xerxes byl oproti původním návrhům a plánům značně předělán. Ve skutečnosti z nich zbyla jen kostra a několik místností.
Xerxes měl jako první lidská loď schovaný můstek hluboko v trupu lodi, a jeho stěny patřily k nejsilnějším. Na můstku se vše zobrazovalo na velkých obrazovkách z údajů ze senzorů a s velmi citlivých optických zařízení.
Zadní část trupu lodě byla podobná BC-304, ale s rozdílem, že na ní byly již na první pohled výkonnější motory a že byla mnohem větší.
Na zádi se i nacházelo pět hangárů. Na každé straně byly dva a jeden uprostřed. Hangáry na stranách byly řešeny tak, že stíhači a menší lodě přistávaly díky umělé gravitaci na stejné přepážce, tedy jedni „nohama“ nahoru.
Zadní část obsahovala i větší počet kanónu, jak railgun, tak i coilgun, několik jich bylo i u „vstupů“ do hangáru. Na prostředním hangáru byl dokonce i jeden asgardský paprsek. Další byl na horní straně přídi a dalších pět bylo umístěno zespodu.
Ale kanóny nebyly jen na hangárech, byla jimi prakticky posetá celá loď, ale hlavní slovo měly i nadále rakety. Po celé lodi bylo rozmístěno pět samostatných sil na jejich odpálení, k tomu přibyl i jeden odpalovač na bomby typu Horizont.
Navíc Xerxes měl nejnovější štíty.
Na jeho spodku byl upevňovací mechanismus, na kterém mohla zakotvit jakákoliv jiná lidská loď nižší třídy a pomocí spojovacího mechanismu mohla posádka, ale i náklad, cestovat z jedné lodi na druhou bez transportů.
Až na tyto změny byl Xerxes podobný BC-304
Poté, co Xerxes opustil hangár, tak se vydal na svojí cestu nad Bílý dům, kde měl setrvat několik minut a posléze letět jinam.
Když Atlantis přistála, tak McKay s pomocí Zelenky upravil štít tak, aby obklopoval jen místa, které byly potopené pod vodou. Navíc, pro bezpečnost všech na, ale i mimo, Atlantis, město začala obklopovat flotila armády Spojených států, aby zabránila zvědavcům vplout přiliž blízko.
19.12.2008 19:17:32
a novinka se týče hlavně toho že přes svátky (a to paradoxně hlavně ve všední dny) bych měl mít dostatek času ke psaní a pozor i příležitostí (Asi i zabavím mamče notebook, ať můžu psát i v polosedě na posteli ráno hned jak je inspirace a nápad nejčerstvější) 
tajemná postava 
protože jak jsis jistě všimnul, tak mám nyní tři povídky na psaní z toho jedna má pevný termíny a k tomu i škola s blížícími se závěrkami a následně s přijímačkami, kterým se snad opět vyhnu 
Těším se na další díl.
Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
