Stargate:Last Ancient - New Age, part 4

Takze nekoho zklamu a nekoho potesim....

Toto je spoiler!!!:

Abby na Atlantis nebude

sgcatlantis:kelop je geneticky pokus...rekla bych, ze velice odolny pokus....tak proc by se musel rozlozit?...proste ma obranu i proti tomuhle

Mackenzie: díky, za silvestrovskou povídku, jako všechny ostatní je super

Tak skvělá závěřečná povídka pro tento rok "Dronský" ohňostroj byl skvělý , akorát by mě zajímalo, kolik je těď sáře, když s ní Woolsey tančil?
Jinak Mackenzie je skvělá postava - sice občas nevrlá, ale vzhledem k tomu co prožila se není čemu divit u mě má 10/10 v kategorii vymyšlených postav

Jinak přeji všem všechno nejlepší, spousty povídek od Mackenzie a hodně Stargate v novém roce 2009

Sare je asi rok a pul...takze tancit si nepredstavujte vrcholovy waltz

no tak můj názor na povídky a na Mac je jasný, kdyby mě to nebavilo, tak to nepřepisuju, že ano a jinak všem přeju Šťastný nový rok a ať se vám daří, bobánkové a nepřežeňte to moc, ať vám není zle... jak na Nový rok, tak po celý rok... ještě by vám bylo celý rok špatně od žaludku

Skvělá povídka a nádherné zakončení roku. Doufám, že ten další rok nám budeš přinášet další a další díly.

A pokud jde o Mac? Tak na té bych nic neměnila. Sice u prvních 2 povídek mi přišla nesympatická, ale teď je to prostě nej vymyšlená postava. V těsném závěsu je Winterson

Jakže to má být: Sobota zde a povídka ...

sgcatlantis: Jako vždy - povídka NE
My chceme povídku, my chceme povídku, my chceme povídku, my chceme povídku, my chceme povídku, my chceme povídku, my chceme povídku, my chceme povídku, my chceme povídku, my chceme povídku, my chceme povídku...

Mac! Jako vždy krásná povídka! Nevím, co dodat. Ohňostroj byl super! Vážně krása, jako vždy, nemám co dodat. Zpestřilo mě to nový rok

Tak tak, Vánoční i Novoroční povídky byli great, ale teď už je vážně čas na naši pravidelnou sobotní dávku, jinak to s námi sekne...

Vy moji zavisláčci

Iluze
„Au.“hekla Mac a otevřela oči. Rozhlídla se kolem sebe. Ležela v posteli na ošetřovně a úplně všechno ji bolelo.
„No konečně.“usmála e Jennifer a zamířila k ní.
„Co se stalo?“zamračila se a posadila se.
„Byli jste na planetě a přepadli vás Eagerové. Vzali vás jako rukojmí. Tebe a Johna. Zbytek omráčili. Hledali jsme vás celý týden. Winterson vás potom s Lornem našli v nějaké opuštěné budově. Byli jste pořádně zmlácení.“vysvětlila doktorka a změřila jí tlak.
„Aha.“hlesla Mac. „Jak je Johnovi?“
„Ještě se neprobral, ale měl by být v pořádku.“
„Já…nic si nepamatuju.“
„To je dost dobře možné. Co si pamatuješ naposled?“
„Ehm…pěšinu…stromy…a nic.“
„Časem by se to mělo zlepšit. Zítra, jestli ti bude dobře, tak tě pustím.“
„Dobře.“přikývla Mac trošku zaraženě. Kellerová byla vždycky starostlivá, pokud se jednalo o její pacienty. Někdy až trochu moc, ale teď to vypadalo, že jí to je tak trochu jedno a Mac si v pořádku vůbec nepřipadala. Doktorka odešla a ona se zahrabala hlouběji do peřin a za chvilku usnula.

„Jak to vypadá?“zeptal se Woolsey.
„Už se probrala.“odpověděla doktorka a sedla si do pohodlného křesla v jeho kanceláři.
„Výborně. Pamatuje si něco?“
„Z toho útoku nic. Jenom matně tu planetu.“
„Ještě lepší. Nic nepoznala?“
„Vypadá to, že ne. Sheppard se ještě neprobral.“
„Dávej jim to dál.“
„Dobře, ale pořád si myslím, že nebylo nutné je zmlátit až tak moc. Stejně nic neřekli.“
„Ale za pokus to stálo.“pokrčil rameny Woolsey.
„To sice ano, ale nevíme, na jak dlouho ta látka zabere. Pallas je chytrá. Pokud nebudeme opatrní, přijde na to a zrovna ty bys to měl vědět.“
„Jakmile bude mít podezření, zvyš dávku.“
„Může ji to zabít. Na větší dávku jsme to nikdy nezkoušeli.“
„Zkoušeli jsme to a až na malou nevolnost a bolest hlavy, to bylo v pořádku.“
„Jak myslíš. A co jim mám říct?“
„Ty jsi doktor, něco vymysli.“
„Dík za radu.“

„Dobré ráno, jak se mají pacienti?“usmála se další den Kellerová.
„Fajn.“protáhla se Mac.
„Mluv za sebe.“zavrčel Sheppard.
„No, podle testů jste oba v pořádku, takže nevidím důvod, proč vás tady držet. Nasnídejte se a můžete jít.“
„Dobře…ehm…kde je Sarah?“zajímalo Mac.
„U tvého táty.“
„Aha…nepamatuju si ani tohle.“povzdechla si.
„Mělo by se to za pár dní spravit.“pousmála se Jennifer.
„Budu ti věřit.“přikývla Mac a zakousla se do chleba.


Brána na Atlantis se otevřela a prošli jí Winterson, O´Conner, Ronon a Rodney.
„Tak co?“vyhrkl Woolsey.
„Nic.“zavrtěl hlavou George. „Tohle je už pátá planeta a nic.“
„To je špatné. Nikdo o nich opravdu nic neví?“
„Je mi líto.“povzdechl si Rodney. „Omluvte mě, prosím, ale už pět hodin jsem nejedl.“
„Zítra se podíváme na další planetu.“
„Majore, před vaším příchodem volala IOA…máme zrušit pátrání.“ozval se Woolsey, když se Winterson otočil k odchodu.
„Cože?! To nemůžete!“vyjekl.
„Já ne, ale IOA ano.“
„Ale vždyť můžou být třeba na té další planetě!“namítl O´Conner.
„Nebo taky ne.“
„Standardní doba hledání je 14 dní. Jsme teprve v polovině.“upozornil George.
„Já vím.“
„Parker.“zavrčel Ronon. „Dělá to kvůli Mac.“
“To si nemyslím.“nesouhlasil Woolsey.
„My ano. Oba by se nejradši navzájem zabili.“
„Je mi to opravdu líto, ale nařízení je nařízení.“
„V tom případě jdu říct Sáře, že rodiče už nejspíš nikdy neuvidí.“zavrčel George a odešel.

Mac pomalu procházela chodbami na Atlantis. Neměla co na práci. Kellerová ji ani Johna do služby ještě neuvolnila a přikázala, aby oba odpočívali. Vzhledem k tomu, že když nic nedělala, modřiny jí začaly bolet víc, zvolila radši menší procházku po městě. V této části města nikdy moc rušno nebylo, ale teď byl slyšet rozhovor dvou lidí. Zabočila za roh a uviděla tam Woolseyho a Jennifer. Nevypadalo to, že by se normálně bavili, spíš se hádali. Mac se zastavila na začátku chodby. Chvilku potichu poslouchala. Nedokázala rozeznat, o čem se baví. Hádka začala nabývat na síle. Pomalu začala rozeznávat slova. Vyděšeně zalapala po dechu. Určitě věděla, že ani jeden z nich neumí tou řečí, kterou mluvili. Anticky. Rychle zacouvala za roh.
„Sakra!“slyšela vykřiknout Woolseyho. Rychle se rozběhla pryč. Probíhala chodbami a hledala Johna. Většina chodeb byla podivně liduprázdná, ale jakmile potkala nějakého člena expedice, zdálo se jí, že má oblečení jako Eager. Zamotala se jí hlava, a tak rychle vyšla na jednu z teras. Zavřela oči.

„Rychle!“vykřikla Mac. „Brána je kousek!“ na lesní stezce se objevili Eagerové. Zbytek se rychle otočil a rozběhl se stezkou. Eagerové začali střílet a trefili Mac a Johna. Zbytek se ani neotočil. Nevšimli si.
„Vezměte je.“přikázal Delroy. „Lepší den jsem ještě neměl.“pousmál se.

Mac otevřela vystrašeně oči.
„Tady jsi.“ozvalo se ode dveří. Nadskočila leknutím.
„Johne.“vydechla úlevou. Přišel k ní a zezadu ji objal.
„Třeseš se.“
“Podívej na hvězdy.“ Zvedl hlavu.
„Jsou nádherné.“
“Jsou jiné.“namítla. „Není tady ani jedno ze souhvězdí.“
“Třeba je jiná doba, než když se obvykle díváš.“
“Nejsem blbá! Buď se planeta posunula nebo tohle není Atlantis.“
“Nebuď hloupá.“
„A co tohle? Dneska jsem slyšela Kellerovou a Woolseyho, jak se baví anticky. Ani jeden z nich to neumí. A když jsem šla po chodbě a viděla jsem Eagera…“
„Jsou tu jenom naši lidé…měla by sis zajít za doktorkou.“řekla a odešel.

„Probrala ses. No konečně.“pousmála se Deltou, když Mac otevřela oči. Pomalu se postavila a rozhlédla se. Místnost vypadala jako na Atlantis.
„Kde jsme tentokrát?“
„Hm…to je jedno. Jak tvůj otec vydýchal tu novinu?“
„Dobře.“odpověděla stroze.
„Tak co mi povíš? Co třeba, co se tehdy stalo. Jak jste utekli z naší základny?“
„Bylo to jednoduché. Tvoje stráže stojí za prd.“
„Tohle není důležité.“mávl rukou. „Vezmeme to odjinud. Z jaké planety pocházíte?“
„Špatný dotaz.“ušklíbla se Mac. Delroy jí dal facku. „To ti nepomůže a ty to víš. Nic ze mě nedostaneš. Párkrát jsem ti to už dokázala.“
„No to asi ne, ale to potěšení.“
„Jsi zvrácený.“prskla a setřela si krev ze rtu.
„Budeš prosit.“
„Ale no tak. Vymysli si něco lepšího.“
„Kde je vaše planeta?“
„Ts…víš, že ti to neřeknu. Použij telepatii, když tě to tak zajímá.“vyprskla.
„Zkoušel jsem to, ale nejde to.“přiznal. „Nějakým způsobem se k tomu nemůžu dostat.“
“V tom případě ti nepomůžu.“pokrčila rameny. Znovu ji praštil a znovu a ještě jednou, až zůstala ležet na zemi.
„Když to nejde takhle, zkusíme to jinak.“řekl a z kapsy vytáhl injekci.
„Co je to?“hlesla.
„Halucinogen. Neboj, všechno ti bude připadat normální a tohle si ani pamatovat nebudeš, teda pokud tu látku dostaneš zase za šest hodin. Vlastně ji dostane i tvůj přítel.“usmál se a píchl jí injekci. Omdlela.

Znovu otevřela oči. Rozhodla se, že Shepparda přesvědčí.

Nevěděla, kolik času uplynulo od doby, kdy došla k sobě do pokoje. Jenom ležela na posteli, přemýšlela o tom, co se jí vybavilo a čekala. John přišel asi za půl hodiny. Rychle vstala z postele.
„Tohle není Atlantis.“řekla arabsky.
„Co blbneš?“zarazil se.
„Prosím…věř mi…arabsky umíš…“
„Dobře. Spusť.“přikývl v arabštině.
„Na té terase jsem viděla, jak nás přepadli Eagerové, jak mě potom Delroy vyslýchal a něco mi píchl. Už jsi večeřel?“
„Ano…“
“Tak mi prokaž laskavost a zítra nesnídej. Je to halucinogen.“
„Mac…“
„Prosím…bez snídaně přežiješ! Pokud to nebude pravda, zajdu za Jennifer. Přísahám.“
„Dobře.“přikývl. „Teď ale zalez už do postele a spi. Jenom se půjdu osprchovat a přijdu.“dodal už anglicky.


„Sárinko, už zalez do postýlky. Strejda George ti povykládá pohádku. O Medvídkovi Pú, ano? Nebo chceš radši o Lady a Trampovi?“snažil se ji Winterson uložit.
„Mami.“začala plakat.
„Maminka teď nemůže.“povzdechl si a pohladil ji po hlavičce. Sára si k sobě přitiskla svého koníčka. George začal vyprávět a hladit ji po zádíčkách.

„Už spí?“zeptala se Jennifer, když se objevil v jídelně.
„Jo.“povzdechl si a nalil si kafe. „Ví, že se něco děje.“
„Jistě. Cítí to.“přikývl O´Conner. „Měli bychom jít taky. Zítra jdeme pryč.“


„Mackenzie, vzbuď se!“zatřásl s ní John.
„Co je?“zamručela ospale.
„Měla jsi pravdu.“řekl arabsky.
„Nepovídej.“pousmála se. „Tvař se jako by nic. Problém je v tom, že brána není brána a DHD je maketa. Nemůžu používat své schopnosti, ale ve snu jsem viděla, jak jsme letěli v jumperu – ty tady jsou taky makety – přes vodu. Byly to asi čtyři minuty.“
„Jak to všechno víš?“
„Zjišťovala jsem to už včera. Takže plán…dostaneme se k senzorům, vyřadíme je a zkusím doplavat ke břehu.“
„Můžeme se utopit.“
„Utopení…Delroy…no, myslím, že je to jasné.“
„A co nějaké zbraně?“
„Pochybuju, že nějaké najdeme.“
„Ale máme další problém. Na Atlantis se nedostaneme. Nemáme vysílač.“
„Jo, už jsem nad tím uvažovala…“
„A na co jsi přišla?“
„Dneska by měli jít na misi George s O´Connerem. Asi spojí víc týmů, ale to je jedno.“
„Pamatuješ si adresu?“
„To je právě ten problém. Vím, že to byla MG5-004, ale znám jen část adresy.“
„Myslím, že tuhle část můžeme vynechat. Zatím. Dořešíme to na břehu. Abych to shrnul…teď se rozdělíme a budeme dělat jako by nic. Odpálíme senzory a zkusíme doplavat ke břehu…zbytek doladíme až pak.“
„Přesně. Sejdeme se za půl hodiny u palmy.“
„Není tady.“namítl Sheppard. Palma byla jediná živá rostlina na chodbách.
„Dobře, tak ve Zbrojní věži.“
„Fajn. Hodně štěstí.“popřál a odešel. Mac se oblíkla a zamířila do zbrojnice.

Dorazila ke dveřím a rozhlédla se. Nikde nikdo. Otevřela. Hned ode dveří viděla svoji devítku. Zamířila k ní. Vzala ji, posadila se na nějaké bedny a vytáhla zásobník. Byl plný, ale přesto se jí zbraň zdála nějaká lehká. Vzala jednu kulku a oddělala konec. Normálně by se jí na ruku vysypal střelný prach, ale tahle kulka byla dutá.
„Sakra!“zavrčela a vrátila ji zpátky. Dveře se otevřely. Přes tvář jí přelétl stín překvapení, který rychle zmizel.
„Co tady děláš?“zeptala se Jennifer, teda vlastně Zadar.
„Zbraně se musí čistit. Jakmile jsou zanesené, může se stát ledacos.“pousmála se. „A krom toho se musím nějak zabavit, když mě nechceš pustit…do služby.“
„Pravda. V tom případě tě nebudu rušit.“odešel. Mac si oddechla a zbraň si strčila za pas. V koutě ještě našla balíček C4, tři rozbušky a detonátor. Všechno si strčila do kapsy a vyšla ven.

„Víš, kde jsou panely pro vnější senzory?“ujišťovala se o pár minut později.
„Jistě.“přikývl.
„Fajn. Potom se sejdeme u západního mola – vezmi si to.“podala mu zbraň.
„Dík.“
Oba se vydali za svým cílem. Jakmile se dostali k panelům, Mac vyrobila z kousku C4 veverku a připleskla ji na panel senzorů. Po chvilce si uvědomila, že ve stejné místnosti je i panel se štíty a maskováním a vzhledem k tomu, že jí ještě zbyl kousek C4, vyrobila z ní roztomilou želvičku a připevnila ji na panel. Potom odběhla pryč.
Sheppard se s tím moc nepáral. Prostě na panel připlácl krychli C4, zastrčil tam rozbušku a pelášil pryč.

„Máš?“zajímalo Sheppard, když Mac doběhla.
„Veverky a želvička připraveny.“pousmála se.
„Tys měla čas i na tohle? Ty jsi nemožná.“ušklíbl se. „Co teď?“
„Teď? Co takhle, kdybys mi dal pusu?“
„Co?“
„No šup.“pobídla ho. Políbil ji. Dveře se otevřely a ona ho zatlačila na molo.
„Chápu.“zašeptal v mezidobí.
„Sledují nás Delroy a Zadar.“zašeptala.

„Je zvláštní, že nic netuší.“zamračil se Zadar sledujíc je.
„Myslel jsem, že je chytřejší. Asi jsem se spletl.“poznamenal Delroy-Woolsey. „Podívej na ně.“ušklíbl se.

Mac pomalu zajela rukou do kapsy a vytáhla detonátor. Byla vytočená směrem k vodě, takže nikdo nemohl vidět, co dělá. Zmáčkla ho. Celá Atlantis se otřásla.

„Co to bylo?!“vyjekl Delroy a přidržel se zábradlí.
„Nevím!“vykřikl Zadat a oba se rozběhli dovnitř.

„Tak jdeme na to!“pobídla Johna, když viděla, že ti dva zmizeli. Skočili šipku a plavali, co nejrychleji mohli. Asi po půl hodině se vyčerpaně svalili na břehu a prudce oddechovali.
„Za chvilku jim dojde…co se stalo.“vydechl Sheppard.
„Pojďme. Brána je asi 5 km.“
„Ještě kolo…a máme triatlon.“poznamenal, vyškrábal se na nohy a pomohl Mac vstát. Rozběhli se přes širokou pláž do lesa.

„Tak co?“vyštěkl Delroy.
„Někdo odpálil senzory, štíty i maskování.“odpověděl jeden Eager.
„Ksakru! A my si mysleli, že nic neví. Vezměte letouny a začněte je hledat!“přikázal.
„Ano, pane.“

„Ta zbraň je mi na nic.“postěžoval si John za běhu. „Je celá mokrá.“
“Je na nic v podstatě od samého začátku. Jsou v ní jenom projektily. Někdo z ní vysypal střelný prach, ale použít se to v krajní nouzi dá. A krom toho, někdo musí být ozbrojený.“
„Pořád se nezmůžeš ani na malý ohýnek?“
„Bez šance.“zavrtěla hlavou. „Zpomal na chvilku…prosím.“vydechla. Zastavil.
„Pojď, to zvládneš. Už je to jenom kousek.“pobízel ji.
„Já…nemůžu…píchá mě v…boku. Hrozně.“zafuněla a držela se za bok.
„Mac…přišli na to! Slyším letouny! Pojď.“ Měl pravdu. Nad hlavou jim proletělo něco velice podobné jumperu, jenom trošku menší, ale širší. Znova se rozeběhla. Eagerové je začali bombardovat. Jedna z tlakových vln je odhodila stranou. Sheppard rychle vstal a pomohl i Mac.
„Můj kotník!“vyjekla bolestí, když došlápla.
„Co je s ním?!“
„Asi je vymknutý.“
„Dojdeš?... Mac! Dojdeš?“
„Asi…asi jo.“ Za pár minut doběhli k bráně.
„Adresa! Vzpomeň si!“
„Já se snažím!“zavrčela zoufale a bezradně se dívala na DHD.
„Ty letouny neproletí! Půjdou pěšky! Tak honem!“


„Takže se za pět hodin ohlaste. Dotazy?“zeptal se Woolsey na Atlantis.
„Myslím, že ne.“zavrtěl hlavou George.
„Stlejdo! Džodži!“ozvalo se za ním. „Ne.“ Sára k němu přišla a chytla ho pevně za nohu.
„Já musím, princezno.“sklonil se k ní. „neboj, pohádku ti večer povykládám.“pousmál se.
„Pojď, Sarah. Půjdeme si malovat.“natáhl ruku Woolsey. Sára šla za ním. Winterson si povzdechl.
„Rayi, pojď.“zavolal a prošli bránou. Objevili se v půlce pokáceného lesa. Přelezli pár stromů a vydali se dál.


„Mackenzie, sakra!“
„Já se snažím! Si to zkus sám!“vyjela na něho… „Mám to!“vyhrkla po chvilce a rychle zadala adresu. Z lesa se vynořili Eagerové. Brána se otevřela a oni proběhli. Objevili se na stejné planetě, na kterou přišel tým z Atlantis.
„Už by tady měli být.“vydechla Mac.
„Ale nejsou.“
„Je po desáté. Někde tu budou…poběž…někam se schováme.“
„To můžeme dělat celou věčnost.“
“Jo, nebo můžeš začít přemýšlet a vzpomenout si na nějakou adresu spojenců s GDO.“odsekla a přelezla klády.

„Vypadá to, že to Woolsey vzdal.“povzdechl si O´Conner.
„Jo. Chudák Sára.“povzdechl si George. „Co je Rayi?“zamračil se, když se Ray zastavil a zavětřil. Najednou zaštěkal a rozběhl se zpátky.
„Rayi!“vykřikl Ronon a rozběhli se za ním.

„To byl Ray!“vykřikla Mac.
„Mohl to být i vlk.“namítl.
„Svého psa poznám na míle!“ohradila se. „Rayi!“zakřičela a hvízdla. Chvilce se jenom rozhlížela a ignorovala Johna přešlapujícího vedle ní. Najednou zpoza kopce vystrčil hlavu chlupatý pes, který se k nim hned rozběhl. Kolem proletělo několik střel a oba se skrčili za padlý kmen. V tu chvíli uslyšeli střely z P-90. Za pár minut bylo po všem, všude bylo ticho. Vylezli zpoza stromu a hned se k nim vyřítila chlupatá koule a na kopečku uviděli Winterson, O´Connera, Rodneyho a Ronona. Oba se vyčerpaně sesuli podél kmene. Ray začal Mac oblizovat a ona ho objala.
„Já to věděl.“vykřikl George a rozběhl se k nim. „Můžu vás obejmout?“zeptal se. Mac přikývla a Winterson ji pevně objal. „Nikdy jsem vás neviděl radši.“ Pomohl jim vstát. „Kašlem na planetu, jdeme domů. Stavíme se tu jindy.“

„Pane, kód majora Winterson.“ohlásil Chuck.
„Spusťte štít.“řekl Woolsey. „To snad…“vydechl úžasem, když viděl Sheppard s Mac.
„Mami!“ozvalo se přes celou místnost.
„Sáro!“vykřikla Mac a vypadala k ní po schodech. Pevně ji objala a Sára ji pevně chytla. „Jste ten pravý?“otočila se na Woolseyho.
„Myslím, že ano.“přikývl. „Měli byste si zajít na ošetřovnu.“
„Nebojte.“pousmála se a dala Sáře pusu.

Tak snad jste to pochopili....kdo ne, napište a já vám to pošlu ve wordu...tady to nejde oddělit čárou

Destiny: Můžu mít dotaz? Proč ti na začátku nebyla Mac sympatická. Jsem jenom zvědavá

Toto je spoiler!!!:

na příště se pořádně oblečte, bude vám zima. Octneme se na zamrzlé planetě...víc nepovím...jenom, že ještě přijdeme o jeden jumper

Další povídka bude v úterý nebo středu

Tak sice to bylo občas pěkně obtížný to rozlišit, ale zvládnul jsem to A můžu ti dát dokonce i radu Používej pomlčky a tím to odděluj

Jinak ohledně spoileru -

Toto je spoiler!!!:

to jedeme do Krkonoš?

Ale obávám se, že přijdeš o jednoho čtenáře, tedy záleží na tobě... Já do středy nevydržím, musíš v úterý

PS: Byla to skvělá povídka

Silvestrovskou povídku jsem měl po té svojí Vánoční taky v plánu... jenže jsem ustrnul někde před dvěma lety.

Takže gratuluji za to prvenství

Mackenzie: Možná to bylo proto, že to byla až moc velká hrdinka a zdálo se mi jako by se John nechoval jako John, když byla poblíž. Ale to už je pryč Zvykla jsem si a už u 3 dílů jsem se stala její fanynkou a teď bych jí za nic nevyměnila

K dílu. Perfektně promyšlené. Skvělá zápletka. A Egarové na scéně

opět parádní díl....jak jinak že

jinak co mě zarazilo že i když mšli tu iluzi pro ně připravenou tak že jim tam nechaly výbušniny..to mi přijde takový divný...chápu e chtěli bejt asi věrohodný ale to mi přijde trošku moc naivní;)

Tenhle díl se mě jako obvykle líbil...jen, pokud jsem měla připomínky, tak už byli řečeny...jen tak dál

Díl se mi líbíl a těším se na další.

Jelikož zde dnes nic není tak můžeme předpokládat že se povídka oběví zítra mezi 18:00 a 20:00 hodinou.

Včera jsem ještě čekal a vydržel aniž by to semnou seklo, ale nyní už nutně potřebuju dávku, pomoc pomoc....

povidka zde

Bouře

„Pane Woolsey, můžu?“zaklepala Mac na dveře jeho kanceláře.
„Jistě. Posaďte se.“pousmál se a podrbal Auroru za ušima.
„Nazdar, krásko.“pozdravila ji a sedla si. Aurora vyskočila na její klín a stočila se do klubíčka. Mac ji začala drbat. „Přinesla jsem vám hlášení za minulý týden.“podala Woolseymu flashku.
„Děkuji.“vzal si ji. „Chtěl jsem se vás zeptat, kdy zase budete mít čas na Rory. Sedni a lehni už zvládá perfektně.“
„Čas…hm…zkusím to dneska večer. Aspoň chviličku. A já jsem vás zase chtěla o něco požádat.“
„Spusťte.“
„Víte…Sára už je celkem velká…no a tak jsem myslela…že by mohla už být ve svém pokoji…ten vedle mě je volný. Je menší a bez balkonu.“
„Hm.“
„Pochopím, když to nepůjde a taky vím, že by to zabralo spoustu času…odstranění těch venkovních dveří a probourání dveří z mého pokoje-to si případně udělám sama, pak už tam stačí vsadit dveře-ale rušilo by to ostatní…“
„Plukovníku…“snažil se ji přerušit Woolsey.
„…ono přece jenom by to bylo…“
„Plukovníku…“
„…hodně hlučné. To bourání a tak a…“
„Mackenzie!“
„Ano?“teprve teď se zarazila.
„Doktor McKay a jeho tým minulý týden objevili laboratoř. Dlouho jsme nemohli přijít na to, jak mohli Antikové některé části města postavit. Teď už to víme. V té laboratoři byla konzole a doktor McKay ze záznamů zjistil, že je to něco jako architektonická konzole-tak to nazval. Zobrazí se vám prý mapa města. Vy si vyberete, co a kde chcete udělat anebo upravit a potom to akorát označíte a potvrdíte. Takže teoreticky se jedná jenom o dveře, takže bychom to mohli zkusit, co říkáte?“
„Wow. Jak to, že o tom nic nevím?“
„Přinesl to teprve včera.“
„Aha…a šlo by to?“
„Rozhodně. Už jsme to zkoušeli. Jde jenom o ty dveře?“
„Jo.“přikývla.
„Jestli chcete, řeknu dr. McKayovi.“
„To by bylo fajn. Zkusím si odpoledne udělat čas.“pousmála se. „Budu potřebovat zavolat Zemi…kvůli barvám, tapetám a tak.“
„Jistě.“přikývl.
„Moc děkuju.“
„Nemáte zač a rovnou byste mohla poslat týdenní hlášení.“
„Dobře.“usmála se Mac a odešla.

„Jseš si tím jistý, Rodney, že? Já jenom, aby z mého pokoje nebyl kamrlík na košťata.“starala se Mac o pár hodin později v jedné z nově objevených laboratoří.
„Neboj. Už jsme to zkoušeli. Jediný problém je, že to spotřebuje dost energie. Ale tak tohle není zásadní změna, takže to nebude tak strašné. Můžeme začít?“
„No jo no.“pokrčila rameny a modlila se, aby to nebyl jeden z nevydařených pokusů. Rodney zapnul konzoli. Nad ní se rozsvítila obrazovka s plánem Atlantis. McKay zaznačil věž. Atlantis zmizela a objevila se mapa věže. Označil patro. Věž zmizela a objevil se nákres patra. Rodney zaznačil dveře pokoje sousedícího s Mac. Mimo plánek něco napsal, dveře zmizely a vzápětí se objevily uvnitř jejího pokoje. Jenom se uznale pousmála.
„Šlo by ještě otvírání dát trochu níž, aby na to dosáhla?“
„Žádný problém.“ Zase něco namačkal. „Hotovo.“
„Dobrá práce.“pochválila ho. Zatvářil se nadmíru potěšeně. „Víš, už asi tři měsíce mi leží na stole žádost o bazén…“
„Cože? To se někdo jenom ožral, ne?“
„Ne, snažila jsem se jim vysvětlit, že si to můžou postavit možná tak sami. Ale myslím, že by to uvítalo víc lidí.“
„Podívám se, co by se s tím dalo udělat.“slíbil. „Hlavně musíme najít místo.“
„Ty to zvládneš.“
„Viděl bych to někde u mola…“začal přemýšlet nahlas.
„Už tě nebudu rušit. Nezapomeň, že zítra jdete ven.“rozloučila se, ale Rodney ji už neposlouchal.

„Můžu, madam?“zeptal se George s tácem v ruce při obědě.
„Co? Jo.“vyhrkla Mac a posunula plno papírů bokem. Winterson si sednul a pustil se do jídla.
„Co to máte?“zajímal se a přejel pohledem po přeplněném stole.
„Tohle?“Mac ukázala na hromadu složek. „Tohle jsou hlášení za posledních 14 dní. Někteří lidé by si opravdu měli uvědomit, co znamená týden.“zamračila se. „A tady to druhé,“ukázala na pestrobarevnou hromadu, „mi před chvilkou přišlo z SGC. Chtěla bych pro Sáru pokojík s Madagaskarem nebo Medvídkem PÚ. Ale PÚ je na většině tapet jenom dvouprostorový a tapety s Madagaskarem nemůžu najít. Poslali mi všechno, co tak narychlo našli, ale není to ono.“povzdechla si.
„Tak si to nechte namalovat.“navrhl.
„To by bylo hodně drahé.“namítla.
„Zkuste poprosit Lorna. Umí krásně kreslit.“
„Majore, jste génius!“vyhrkla. George zčervenal. „Zeptám se ho hned, jak se vrátí.“ Chvilku byli oba ticho. Winterson potichu jedl a Mac zrovna zlikvidovala jedno nevyhovující hlášení.
„Chtěla jsem vám poděkovat.“ozvala se po chvilce.
„Za co?“nechápal.
„Za Sáru. Jennifer říkala, jak jste se o ni staral. Tak jsem vám chtěla poděkovat. Když budu na zemi, něco vám koupím.“
„To není třeba. Já rád.“pousmál se.
„Něco malého. Čokoládu, nějaké víno…“
„Když jinak nedáte.“pokrčil rameny s úsměvem.
„Fajn.“přikývla taky s úsměvem. „Nevím, jestli se mi to jenom zdá, ale myslím, že spolu dokážeme vycházet líp než na začátku.“
„Možná. V každém případě jsme tady zatím oba…a celí.“usmál se George.
„No, i to je úspěch.“
„Nějak jsme asi oba dospěli.“zauvažoval. Mac se rozesmála.
„Tak to si nemyslím. Já teda rozhodně ne.“
„Díval jsem se na rozpis misí. Tenhle týden nejdeme nikam, že?“změnil téma.
„ne, ale ten další bude nabitý. Krom toho se musí vystřídat i jiné týmy a my chvilku oddech potřebujeme.“
„Taky pravda.“
„Už půjdu. Slíbila jsem Woolseymu, že s Aurorou budu ještě chvilku cvičit.“
„Jak jí to jde?“
„Je to bulaté štěně, ale Ray jí ukazuje, co má dělat. Chce se předvést.“
„Cvičíte ji jako jeho?“ Mac zavrtěla hlavou.
„Ray je honácký pes. Je trénovaný na nahánění, ale ve volném čase jsme dělali blbosti a ty teď využíváme. Aurora by měla být čistě obranář. I když to spíš vypadá, že za piškot udělá cokoliv. Ale učí se rychle.“
„Aha…no asi už byste měla jít. Uvidíme se zítra.“
„Jo. Zatím.“

Mac se o pár hodin později vplížila do pokoje. Vypadalo to, že Sára i John spí. Ray si vlezl do košíku a ona se šla osprchovat. Za pár minut si taky zalezla do postele, ale ještě předtím pohladila Sáru, které chrupala ve svojí postýlce.
„Už jsi tady?“ozvalo se.
„Já myslela, že spíš.“zašeptala.
„Nemohl jsem bez tebe usnout.“pousmál se a objal ji.
„Spi už. Zítra jdete brzo pryč.“
„Vždyť jo.“zamručel.

Mac ráno vzbudila Sára, která mermomocí musela vylézt z postýlky ke svým novým hračkám. Mackenzie ji vytáhla a podívala se ven. Obloha byla krásně oranžovo-červená s šedými mráčky. Jenom se pousmála, zalezla si zpátky pod peřinu a pozorovala ji, jak si hraje.
„Mami…mám had.“zašvitořila za chvilku Sára a přišla se k ní pomazlit.
„Hlad máš? Tak mi dej chviličku, beruško.“povzdechla si a vyhrabala se z postele.

„Dobré ráno.“pozdravila Jennifer na chodbě, když potkala Mac se Sárou.
„Dobré.“usmála se Mac.
„Ajoj.“
„Neříkala jsi mi včera, že ti služba začíná v osm?“
„No a je teprve za dvě minuty sedm.“pousmála se a zkontrolovala hodinky.
„No je za dvě minuty, ale osm.“
„To není možné.“ Mac znova zkontrolovala hodinky. Stály. „Kruci.“vyhrkla.
„Běž.“pobídla ji Jennifer. „Počkáme tě v jídelně, že Sáro?“
„Děkuju! Budu za chvilku zpátky.“křikla a rozběhla se pryč.

„Jdete pozdě.“upozornil ji Woolsey, když celá uřícená doběhla do kontrolní místnosti.
„Omlouvám se, pane, ale zastavily se mi hodinky. Myslela jsem, že mám čas.“zafuněla a podepsala papír o převzetí služby.
„Dobře, ale příště si dejte pozor.“přikývl.
„Určitě.“
„Dobré ráno.“pozdravil trošku přehnaně nahlas Winterson.
„Copak? Nesete mi vaše zpožděné hlášení?“pousmála se Mac.
„No to ještě ne, ale pilně na tom pracuju.“
„A kdypak mi ho hodláte odevzdat? Máte už týden zpoždění.“
„Zítra. Slibuju.“
„Aha.“ Najednou se otevřela brána.
„Kód pplk. Shepparda, madam.“oznámil Chuck. Mac se jenom pousmála.
„Dobré ráno, výletníci. Jak to jde?“řekla do vysílačky.
„Dobře. Jsme asi 10 km od brány. Vypadá to, že ten Rodneyho zesilovač funguje, když jsme dokázali zavolat.“ozval se v odpověď.
„Moje věci fungují vždycky.“namítl Rodney.
„Sakra!“zanadával Sheppard.
„Co je?“
„Do něčeho jsme se zachytili! Vůbec mě to neposlouchá! Jdeme k zemi!“
„Zvedni to!“vyjekla.
„Nemůžu ji stabilizovat!“
„Zvládneš to!“ Mac se nervózně chytla hrany stolu. Ve vysílačce se chvilku ozývalo hrozivé bzučení. Po chvilce nastalo ještě hrozivější ticho. Podívala se bezradně na Wintersona, který stál, jako většina těch, co rozhovor slyšeli, naprosto nehybně a oči měl zděšením vyvalené před sebe. Párkrát se zhluboka nadechla.
„Atlantis Jumperu 1, slyšíte mě?“zeptala se třesoucím se hlasem. „Johne, prosím, ozvěte se.“ Pořád to hrozné ticho. „Slyší mě někdo?“zkusila to znovu. Nic. Brána se zavřela. „Musíme pro ně!“vyhrkla.
„Viděla jste záběry ze sondy. Nemůžu vás tam pustit. Ne teď.“zamítl to Woolsey.
„A kdy? Pak už bude pozdě.“vystartoval George.
„Pojďte ke mně do kanceláře.“pobídl je. Oba šli naštvaně za ním. „Zavřete, prosím.“požádal je. Winterson zavřel. „Záchranný tým vyšlu, až se počasí uklidní. Ta sněhová bouře je zákeřná. Nemůžu riskovat životy dalších lidí…“
„Udělali něco jako quick-stop u vrtulníku, ksakru!“naštvaně bouchla rukama do stolu Mac. „To je jako ve dvoustovce brzdit na náledí!“
„Mohla byste se uklidnit?“
„Nemohla!“vyštěkla.
„Pošleme tam někoho hned, jak se počasí uklidní.“
„To bude pozdě.“ozval se Winterson.
„Možná máte pravdu.“souhlasila znenadání Mac.
„Co?“vyvalili oči oba.
„Bylo to unáhlené. Omlouvám se. Pojďte, majore.“táhla George pryč z místnosti.

„Jste normální?“vyhrkl, když vyšli.
„Naprosto. Pojďte. Myslíte, že bych to nechala jenom tak?“malinko se pousmála. „Chucku.“
„Ano, madam?“
„Pomůžete mi?“ Chvilku se na ni jenom dával, potom přikývl. „Výborně. Potřebuju všechny údaje o té planetě a vývoj počasí za posledních 24 hodin. Pošlete mi to, prosím. A nikdo nemusí vědět, že to děláte. Kdyby něco, je to na mě.“

Mac se cestou to jídelny ještě zastavila pro notebook. V jídelně si přisedli k doktorce, která zrovna krmila Sáru.
„Už jsem to slyšela. Co budete dělat?“vyhrkla, když se oba posadili. Mac otevřela soubor.
„Musíme jít. Teplota se v posledních 24 hodinách pohybovala od -15 do -30°C s prudkým sněžením. Pochybuju, že jumper zůstal celý. Velký problém ale bude je najít. S touhle rychlostí sněžení budou za chvilku zavátí…“
„Souhlasím s vámi, madam.“ozvalo se za ní. Stál tam Lorne.
„Nemůžu po tolika lidech chtít, aby to udělali.“zavrtěla hlavou.
„Dělám to dobrovolně.“
„Dobře, jak myslíte. Potřebujeme zimní výbavu, vezmeme si jenom lehké zbraně a budeme potřebovat hodně dek.“
„Ty obstarám já.“řekla Jennifer.
„Majore, vy běžte říct někomu z vašich lidí, ať zdrží Woolseyho. Ať třeba řekne, že jsem mu už potřetí vrátila hlášení. Sejdeme se za 20 minut v jumperu.“
„Jistě, madam.“přikývl Lorne a odešel.
„Wintersone, sežeňte O´Connera, zbraně a tři flašky vodky.“
„Rozkaz.“ George odklusal.
„A my jdeme.“

„Víc ti dát nemůžu.“řekla Kellerová a podala Mac hromadu dek. Ta je strčila do tašky.
„To by mělo stačit.“přikývla.
„Pokud budou podchlazení, pořádně je zabalte.“
„Dobře…pohlídáš Sáru?“
„Jistě. Tak už běž.“
„Buď hodná, kočičko. Za chvilku jsem zpátky.“rozloučila se se Sarah a dala jí pusu.

„Máte všechno?“zeptala se, když všichni dorazili. Přikývli. „Fajn. Tak se oblečeme a jdeme na to. O´Connere, v notebooku je všechno, co potřebuješ. A převlíkám se jako první. Rayi, ty se taky otoč.“

„Pane Woolsey! Můžu s vámi mluvit?“zastavil ho jeden z Lorneových mužů, poručík Corby, s papírem v ruce.
„Jistě. Co se děje?“
„Jde o plk. Blackovou. Už třikrát mi vrátila tohle hlášení. Nevidím v něm žádnou chybu, ale říkala, že ho mám celé přepsat. Taky mi to poškrtala.“postěžoval si.
„Ukažte.“ Woolsey si vzal hlášení a chvilku si v něm listoval. Městem se ozval alarm. „Promiňte.“omluvil se a rozběhl se pryč.
„Ale co moje hlášení?!“křikl Corby a rozběhl se za ním. Oba doběhli do řídící místnosti současně. Před bránou byl jumper, který jí proletěl.
„Neříkejte mi, že to byla…“povzdechl si.
„To nevím, pane. Neidentifikovali se.“pokrčil rameny Chuck.

Planeta, na které se objevili, byla hornatá a celá zasněžená. Nehledě na to, že práv teď sníh padal taky. Kdyby padal, doslova se sypal, že Mac skoro neviděla, kam letí.
„vezmu to na orbitu a rozhodneme se, jak budeme hledat. Říkali, že jsou 10 km od brány.“
„Mám okruh.“ozval se O´Conner po chvilce.
„Fajn. Dej to na obrazovku.“ Na čelním skle se objevila mapa povrchu a okolo brány byl červený kruh ve vzdálenosti 10 km. „velká oblast.“povzdechla si. „Dobře. Rozdělíme si to jako šachovnici. Na čtverce. Začneme A1.“ukázala do levého dolního rohu. Z orbity slétla zpátky dolů. Musela letět opatrně, protože viděla asi jenom 15 metrů před sebe.
„Takhle to nejde.“zavrtěla po chvilce hlavou. „Wintersone, pusťte sonar a termovizi. Radši si zahraju na netopýry, než se rozplácnou o nějakou skálu.“
„Ano, madam.“ Na čelním skle se objevil barevný obraz krajiny.
„Lepší.“
„Přecházíme do A2.“oznámil Lorne. Tak to postupovalo pár hodin. Mezitím se s jumperem snažila několikrát spojit Atlantis, ale Mac to pokaždé vypnula.
„Jsme na začátku G7.“řekl George.
„Zdá se mi to, nebo začínám něco vidět?“
„Ne. Vyjasňuje se.“zavrtěl hlavou Evan. Sice pořád sněžilo, ale viditelnost se opravdu zlepšovala.
„Co je to támhle?“ukázal Winterson na plošinu s velkou hroudou.
„Kruci.“hlesla Mac. „Nemůžu tam naletět ani přistát. Shodila bych tu lavinu nad nimi.“
„Tam nahoře by to šlo!“ukázal Lorne na vrcholek skály.
„Šlo, ale stejně musím letět jinudy.“ Obletěli celou horu a přistáli na vrcholu. Skála se prudce svažovala dolů, takže k plošině museli sešplhat pomocí lan, které připevnili k jumperu.
„Rayi, tady nesmíš štěkat, jasný?“řekla mu. Dal jí packu na ruku. Všichni měli teplé uniformy s kapucí a kožešinou kolem. Ray dostal kombinézu taky, protože i když měl kožíšek, tohle už byla moc velká zima, takže měl i na tlapkách něco jako botky. Slezli podél lana po příkřejší stěně dolů na plošinu. Jenom Ray to vzal hopem skokem. Po pár metrech začal kňučet nad menší hroudou.
„To je Ronon.“vydechl O´Conner a otočil ho. Na obličeji měl velkou omrzlinu.
„Á, to nevypadá pěkně. Ale žije.“zkonstatoval Lorne.
„Vezměte ho nahoru. O´Connere, ty ho potom zabal do dek a zůstaň tam. Majore, vy se potom vraťte.“
„Ano, madam.“přikývl Lorne.
„A my jdeme na jumper.“ Jumper byl celý zasypaný sněhem. Co mohli, to odhrabali rukama a led, který pokrýval jeho povrch, rozpustili vodkou a nejodolnější zbytky vzala Mac svou koulí. Už se objevilo čelné sklo, které rozbili zbraněmi.
„Přestává sněžit.“pousmál se George, Mac přikývla taky s úsměvem, ale během chvilky zmizel stejně rychle, jako se právě objevilo na modré obloze Slunce.
„To není dobré.“hlesl George.
„Není.“souhlasila. „Máme asi 5-10 min, než se vrátí ještě horší.“
„Oko.“pochopil George.
„Tak jdeme!“pobídla je a vlezla rozbitým oknem dovnitř. Na zemi ležel John a o stěnu byl opřený Rodney.
„Jsou naživu.“vyhrkl Evan. „Hej, McKayi…no tak…“popleskal ho po tvářích. Pomalu otevřel oči. „Tak je to správně.“
„Ať vypije tohle.“podala mu Mac trochu vodky. Rodney si usrkl a rozkašlal se.
„Co to je? Co Ronon? Šel pro pomoc.“
„Nedošel moc daleko. Ale máme ho.“uklidnil ho Winterson.
„Vyneste ho ven…Johne…hej, vzbuď se..no tak…“zatřásla jím. „je úplně promrzlý. No tak…“konečně se pohnul a otevřel oči. „Ahoj.“pousmála se s úlevou.
„Mac…“zašeptal.
„Jo…bude to dobrý. Za chvilku budeme doma.“
„Plukovníku…začíná sněžit.“upozornil Winterson.
„Moje…břicho…“hlesl Sheppard.
„Budeš v pořádku. Neboj. Vyneste ho opatrně ven a já běžím pro jumper!“křikla už na odchodu pro jumper. Mezitím majoři vynesli Shepparda ven.
„O´Connere! Naletím k té plošině! Bouře se vrací!“oznámila mu, když doběhla a rychle vzlétla. Obletěla lavinový převis. „Říkej, kolik mi zbývá do dotyku s plošinou.“požádala ho a začala s jumperem „couvat“. O´Conner otevřel dveře.
„10m…8…5…jsi moc nízko! Sejmeš dveře!“křikl. Mac trošku vylítla.
„4m…2…metr…dobrý!“
„Spěchejte!“popoháněla je. Ray vběhl dovnitř jako první, George s Lornem pomohli dovnitř Rodneymu a Sheppardovi.
„Leťte, rychle!“křikl Winterson a zavřel dveře. Mac na nic nečekala a rychle odletěla. Po průletu kolem skal zamířili k bráně.
„Hups!“vyhrkl, když sebou jumper ošklivě trhl.
„Co je?“zajímal se O´Conner.
„Mrznou nám motory.“vydechla nevěřícně. „Kolik je venku?“
„Teda…-53°C.“
„To není dobrý.“zavrtěla hlavou a snažila se motory dotlačit až k hranici jejich možností, aby se aspoň trošku zahřály. Místo zahřátí docílila přehřátí. Levý motor začal dýmit. „To se mi snad zdá.“zavrčela. „K té bráně doletíme, i kdybych měla doplachtit nebo doklouzat.“
„Je to ještě pět kilometrů.“upozornil O´Conner.
„Jakmile to půjde, zadejte adresu.“řekl. Mezitím začal vysazovat i druhý motor. Už viděli bránu. Zadali adresu. Motory se s hrůzným vrzáním zatáhly a oni proletěli. V hangáru čekal zdravotnický tým.

„Plukovníku, mám vás přerazit rovnou, nebo až za chvilku. Porušila jste přímý rozkaz! A vy s ní!“vyjel okamžitě Woolsey.
„Bylo to můj rozkaz, aby šli se mnou.“
„Ne, nebyl.“řekl George. „Šli jsme dobrovolně.“ Woolsey vypadal, jako by měl každou chvíli puknout vztekem.
„Vy jste neviděl, co se tam dělo. Kdybychom počkali…musela jsem. Pokud chcete někoho potrestat, tak mě, ne je, pane.“
„Tohle bylo naposledy. Varuju vás.“zavrčel, ale potom už mírněji dodal. „Jsem rád, že jste všichni v pořádku.“ Odešel.
„Jdu dát Rononovi do kupy tu omrzlinu a tak.“oznámila Mac a taky odešla.
„A já jdu do sprchy.“prohlásil Winterson.

„Jak to vypadá?“zeptala se, když Jennifer vyšla z operačního sálu.
„Je stabilizovaný, ale ve vážném stavu. Krvácení se nám sice podařilo zastavit, ale byl tak hodně dlouho. Co ty?“
„Fajn. Rodney i Ronon spí. Co šlo, to jsem spravila.“
„Dobře.“
„Můžu za Johnem?“
„Na chviličku.“přikývla.

Mac se posadila na židli vedle postele. John byl pořád dost bledý, ale vypadal lépe než na té planetě. Pohladila ho po tváři. To, co cítila, se jí ani trochu nelíbilo. Jednu ruku mu položila jemně nad čelo a druhou jela nad tělem pomalu dolů, až se zastavila u břicha. Dlaně jí začaly oranžově zářit. Zavřela oči. Slyšela, jak ji někdo, jako kdyby z dálky, volá, ale nevěnovala tomu pozornost. Tohle teď bylo nejdůležitější.
„Mackenzie!“ Jennifer ji potáhla trošku dozadu. Najednou se všechno projasnilo.
„Už to skoro bylo!“vyjela na ni.
„To, že jsi tady omdlela!“
„Zvládala jsem to!“
„Jsi zpocená, zadýchaná a třásla se ti ruka. Běž se prospat. Zavolám tě, kdyby se něco změnilo.
„Jenn…“
„Ne! Gregore, byl byste tak laskav a doprovodil ji?“otočila se na statného zdravotníka. Přikývl a potáhl jemně Mac. Udělala krok dozadu, ale podlomily se jí nohy, a kdyby ji nechytil, skončila by na zemi. Doktorka se na ni podívala pohledem typu „měla jsem pravdu“. Gregor ji doprovodil opravdu až do jejího pokoje a počkal, až si zaleze do postele. Popřál jí dobrou noc a odešel. Mac za chvilku usnula.

Když se vzbudila, zdálo se jí, že nespala moc dlouho. Na budíku byly čtyři ráno. Vylezla z postele a šla na ošetřovnu.
„Plukovníku!“křikl na ni někdo, když dorazila. Otočila se. „Zrovna se probral.“řekla Marie.
„Můžu za ním?“
„Pojďte.“

„Ahoj.“pozdravil ji potichu, když vešla. Jenom se pousmála a sedla si. „Slyšel jsem, co jsi zase provedla.“
„Ještě si´stěžuj. Odpoledne ti přinesu ukázat nějaké obrázky a pomůžeš mi vybrat, co Lorne namaluje Sáře na stěnu.“
„Dobře.“přikývl. „Nemusíš tady sedět. Běž se pořádně vyspat.“
„Jenom jsem tě chtěla vidět. Jsem ráda, že jste v pořádku.“
„To já taky.“
„Do čeho jste se zamotali?“zajímalo ji.
„Byl to nějaký ledový kus. Odrovnal motor.“
„Aha…no nic. Už opravdu půjdu. Dobrou noc.“rozloučila se a dala mu pusu.
„Dobrou.“

Jinak dalsi povidka v sobotu nejspis...asi urcite... ...

Doufam, ze se libila...jo a spol. povidka s rocketmanem bude do 15.ledna a s Mooony...no tezko rict....napsana uz je,ale zalezi na tom, kdy ona dokonci svoji "Tydenni"

Tak jako obvykle, extra klasa Akorát bych chtěl požádat, nemohla by být ta povídka už v pátek někdy navečer? Jedu v sobotu ráno se školou na hory, tak bych se na to ještě rád napadil

Tak tohle bylo zase super, ale mám tu něco, co "mi nedává spát" -53°C vyřadí motor jumperu, ale vakuum, kde taky není jako na Havaji, ho nechává v klidu... jen takový postřeh, ale chápu, že to bylo potřeba do děje . Jinak bych snad nenašel nic, co by se dalo vytknout...skvělá práce

Jj, to mě taky zarazilo, ale pak jsem to zapomněl připsat a navíc, bylo to napínavější

vždyt já psal, že to bylo potřeba do děje

ok lidi, pardon, ale technicke veci u me neberte vazne ..jsem takovy mirny mimon ...fyzika chemie a matika jde upe mimo me, takze pls. tchnicke a vedecke veci zkuste prehlizet...kdyz uz tam napisu mooooc velkou kravinu, dejte mi vedet , ale ja se snazim techn. vecem vyhybat, ale nekdy to fakt nejde...takze pardon.... , ale fakt tohle jde mimo me

Ted si myslite, ze sem asi uplne blba, ale fakt jenom v tehle vecech...