Stargate:Last Ancient - New Age, part 4

povídka dobrá, moc oddechová mi nepřišla....teda ve smyslu že se tam nebojovalo ano, ale jinak moc ne...
jinak silvestrovská povídka další skvělej nápad

Krásná oddechovka. Gab byl skvělý, dobrý nápad s tím Andělem.

a pokud se jedná o budoucí setkání Mac a Johnovy matky, musím říct, že jsem na to zvědavá

jj =) věřte, že je na co se těšit, ta jeho matka je prostě šílená viď, Mackanzie? však uvidíte sami

tak to se začínám těšit dvojnásobně

Destiny: Já trojnásobně

Mili zlatí....přišel Mikuláš a přinesl vám další povídku uzijte si ji

Večeře

„Tak Strážný anděl, jo?“pousmál se John.
„Jo. No a co?“pousmála se Mac. Sheppard se zatvářil nedůvěřivě. „Víš co? Přestaň se tady blbě ksichtit a koukej na cestu.“pobídla ho. Jeli po dálnici z letiště směr Miami. John ji konečně přemluvil, aby navštívili jeho matku. „Jo…víš, že ten hadí jed má i léčivé účinky? V malém množství.“
„Jo? Krom toho, že tě to před dvěma týdny málem zabilo?“
„Jo, fakt. Tak za prvé je to sérum a za druhé proti alergii na včelí bodnutí.“
„Hm…Asi bych ti měla něco říct…Ehm…Moje rodina je bohatá.“vysoukal ze sebe.
„To můj táta taky.“přikývla.
„Ne…tvůj táta je jenom dobře…situovaný….Jsme tady.“ Vjel honosnou bránou dovnitř.
„Chápu.“hlesla Mac, když uviděla obrovský luxusní dům s rozlehlou udržovanou zahradu. John objel honosnou fontánu a zastavil.
„Víš, když nad tím tak uvažuju, myslím, že se mi točí hlava.“
„Pojď.“pobídl ji a odtáhl ke dveřím. „Bude to jenom jeden večer.“a zazvonil.
„Pořád mám čas utéct.“hlesla. John ji chytl pevněni a znova zazvonil. Otevřela služebná.
„Paní Sheppardovi vás očekává.“a vzala jim kabáty.
„Vy máte i služku? Panebože, kde jsem se to ocitla.“zašeptala.
„To bude dobrý. Jenom se tvař mile a odpusť si svoje ironické a sarkastické poznámky…Mami?!“
„Jsem v obývacím pokoji.“ozvalo se. Prošli malou chodbičkou a ocitli se v obrovské místnosti.
„Vždyť je to někdy z 18. století.“hlesla.
„1795 přesněji.“odpověděl jí.
„Á Johne, konečně se někdy ukážeš.“přivítala ho starší elegantní dáma a objala ho.
„Ahoj, mami.“a dal jí pusu. „Rád bych ti představil Mackenzie Blackovou, moji přítelkyni. Mac, to je moje máma, Gladys Sheppardovi.
„Těší mě.“pousmála se Mac a podala jí ruku.
„Mě taky.“přikývla. „Pořezaná?“zeptala se a trhla hlavou směrem k náplasti na její ruce.
„Tak…trochu.“
„Hm…Blacková, nejmenuje se vaše matka náhodou Bianco?“
„Ne.“zavrtěla hlavou.
„Aha a copak dělá vaše matka? Posaďte se.“
„Dík…Ona vlastní…podnik, ale já s ní nemluvím.“pousmála se.
„Smutné.“
„Ani ne. Jsem spokojená.“
„Dáte si něco k pití?“
„Řídíš?“zeptal se jí John.
„Můžu.“přikývla.
„V tom případě si dám martini.“
„A já džus nebo něco podobného.“
„A co dělá váš otec?“
„Je bývalý armádní generál. Teď si pořídil ranč.“
„Ranč? Koně a tak?“
„Jo.“přikývla Mac. „Krucinál, zapomněla jsem si vzít prášky. Omluvíte mě a chvilku?“
„Samozřejmě.“přikývla. Mac odešla.
„Jdeš na to chytře.“pokývala hlavou Johnova matka.
„Přestaň!“
„Ale no tak. Neříkej, že to není ten důvod. Ona je plukovník a ty zatím jenom podplukovník, ale může ti pomoct k povýšení.“
„Nech toho!“
„Je fakt, že to dítě byla jenom nehoda.“
„Mami, přestaň! Sára sice nehoda byla, ale to je tak všechno! Chtěli jsme dítě!“
„Neříkej, že to neděláš kvůli kariéře.“
„Mám Mac rád a to hodně, takže bych byl vděčný, kdybys vynechala tyhle řeči!“ Mac to celé zaraženě poslouchala. Než vešla, odkašlala si.
„Neruším?“zeptala se s úsměvem. John podle tónu hlasu poznal, že celý rozhovor slyšela.
„Půjdu se podívat, jak jsme na tom s večeří.“usmála se a odešla.
„Promiň.“hlesl.
„To, co jsi řekl, myslel jsi to vážně?“
„To, že tě mám rád? Ano, myslel.“přikývl.
„Fajn. Ale večeři bych si odpustila, protože s tím, jak o mně mluví mi tam nejspíš přisype jed na krysy.“
„Neboj, to neudělá. Kdybys tady umřela, našlapala by jí tady kriminálka. Co bereš za prášky?“
„Na tlak. Jennifer zkonstatovala, že mi prý párkrát ještě podivně zakolísal.“
„A s tím jsi letěla?“
„Copak jsem pilotovala? A krom, toho je to jenom pro jistotu. Pozítří se vracím do služby, teda pokud tu dnešní návštěvu přežiju, a ty prášky vysadím.“pousmála se.
„No dobře.“
„Večeře je už hotová. Pojďte.“křikla z jídelny Gladys.
„Neboj, vezmu si tvoji porci.“usmál se a postrčil ji směrem k jídelně. Na stole ležela obrovská telecí pečeně obložená zeleninou.
„Doufám, že nejste vegetariánka.“
„Věř mi, mami, Sež…ehm…sní plno masa, že?“odpověděl John dřív, než stačila Mac otevřít pusu. Přikývla. Večeře proběhla v naprostém klidu za univerzální konverzace.
„Říkala jste, že pracujte ve stejné jednotce jako můj syn?“zeptala se Gladys při dezertu.
„Ano.“
„Hm. Podle mého názoru ženy do armády nepatří a už vůbec ne k letectvu.“
„Aha. A kam tedy? Za sporák?“zeptala se s úsměvem. Gladys se neupřímně rozesmála.
„Ne, jistě, že ne. Ale v letectvu by měli být pouze velice schopní muži.“
„Mac je nejlepší pilotka, jakou jsem kdy viděl.“ozval se John.
„Ale no tak. Všichni tady víme, že to říkáš jenom, proto, abys se jí zalíbil.“pousmála se.
„Prosím?“ozvali se John s Mac najednou.
„Vždyť je to jasné. Chce tě jenom kvůli tvému postavení. Chce se přes tebe dostat nahoru. Jinak by si nikdy nevybral takovou chudinku jako jsi ty! A to že máš šaty od Channelu na tom nic nezmění.“
„Armani, ty šaty jsou od Armaniho!“odsekla.
„Ona pro tebe není dost dobrá. Copak to nevidíš?“
„Tak dost! Čekám tě v autě! Klidně dojez a nemusíš spěchat!“vyštěkla Mac a odešla.

Naštvaně došla k autu a byla tak rozzuřená, že se nemohla dostat do zámku klíčkama. Nakonec jí spadly.
„Chcete pomoct?“zeptal se neznámý muž a podal jí klíčky.
„Ne, díky.“odsekla. „Kdo jste?“
„Dave Sheppard.“
„Johnův brácha. Pardon.“omluvila se.
„Hádám, že jste strávila pár hodin s naší matkou.“pousmál se.
„To jde tak vidět?“
„Trošku. Jste Mac, že?“
„Jo.“
„Něco vám řeknu. Gladys má strašně ráda támhletoho zahradního trpaslíka.“a ukázal na ošklivou sochu stojící u schodů. Pousmála se. „Rád jsem vás konečně poznal. Pozdravte ode mě Sáru.“rozloučil se.
„Jo, já vás taky.“přikývla a konečně se jí podařilo odemknout auto. Sedla si, ale na sedadle ucítila něco tvrdého. Rozsvítila a našla černý lihový fix. Chtěla ho položit, ale pak ji něco napadlo.
„Už nikdy nebudu nadávat na auta z půjčovny.“pomyslela si.

„Mac? Jsi tady?!“zavolal o pár minut později John.
„Jo.“ozvala se a vyběhla zpoza stromů.
„Cos tam dělala?“
„Nasedni.“pobídla ho.
„Neudělala jsi nic Arnoldovi, že ne?“ujišťoval se.
„Komu?“
„Tomu trpaslíkovi.“
„Ta kreatura má jméno? Smůla.“ušklíbla se a objela fontánu.
„Co…co?...To moji matku zabije.“hlesl, když viděl, co trpaslíkovi provedla. Na čepičce měl nakreslené kytičky, kolem očí brýle a domalovaný knír.
„potkala jsem tvého bratra.“řekla jako by nic.
„To ti poradil on.“došlo mu. Jenom s úsměvem přikývla. „Omlouvám se, ale myslel jsem, že by ses jí mohla líbit. Byla to chyba. Už víckrát tě tu nevezmu.“omluvil se.
„To je dobrý. Jenom mi řekni, že není pravda, co o tobě říkala.“
„Není. Přísahám.“
„Fajn.. Jedem do hotelu nebo zkusíme sehnat letenky do Colorada?“
„Letenky.“odpověděl. „Nevyletěl ti tlak nahoru?“zeptal se s úsměvem.
„Ne, ale já jsem málem vyletěla z kůže.“
„Fakt, promiň.“
„To nic. Kašli na to. Co kdybychom se zítra, pokud seženeme letenky, jeli projet na koních k vodopádům?“
„To zní fajn.“

„Tak povídej, jak bylo v Miami?“zajímalo Jennifer o dva dny později.
„Dusno. A to po všech stránkách.“povzdechla si Mac.
„Takže za ty prášky jsi byla nakonec ráda, ne?“usmála se.
„Skoro.“
„Teď vážně. Když jsi vstala, nemotala se ti hlava, neměla jsi mžitky před očima nebo naopak nebylo ti v nárazech horko?“
„Jako myslíš, že jsem v přechodu?“pousmála se.
„Mac.“
„Ne. Nic z toho. Přísahám.“
„V tom případě jseš od zítřka opět v aktivní službě.“
„Děkuji mnohokrát.“
„Mackenzie!“křikl někdo.
„To zní vážně.“ozvala se Jennifer. Na ošetřovnu vběhl John.
„Dave volal, že moje matka objevila Arnolda! Podařilo se to svézt na sousedovi kluky, ale dozvědět se, že jsi to byla ty, tak mě vydědí a tebe zažaluje!“
„No to by byla škoda.“ušklíbla se.
„Kdo je Arnold?“nechápala doktorka.
„Zahradní trpaslík.“odpověděla Mac.
„Co jsi mu udělala?“
„Pokreslila ho.“požaloval John. „Matka ho má ráda.“
„Zasloužila si to.“namítla.
„No dobře. Chovala se hnusně.“uznal.
„No to teda jo. Už od začátku si myslela, že jsem…nic.“
„Ale ona neví, kdo doopravdy jsi a jak jsi důležitá.“usmál se.
„To je fakt. Určitě neví, že tvůj otec je Antik.“přikývla Jennifer s úsměvem.
„A že umíš ovládat telepatii…“
„…telekinezi…“
„…a pyrokinezi a že jsi to nejúžasnější stvoření ve vesmíru.“šplhl si John.
„Dík.“
„Neplánovaná aktivace zvenčí!“ozvalo se městem.
„Konec blbostí. Jde se pracovat.“povzdechla si.

„Dostali jsme zprávu z SGC, pane.“oznámil Chuck.
„Ukažte.“ Sheppard přešel k jednomu z notebooků a otevřel si poštu
„Co se děje?“zajímalo Mac, když viděla, jak se tváří.
„To je od Dava. Naši matku někdo unesl. Nechal tam dopis.“
„Myslím, že až zjistí, jaká je, rychle ji vrátí.“ušklíbla se.
„Vím, že jste si nepadly do oka, ale tohle je vážná věc.“
„Promiň. Ale předem ti říkám, že s tím nemám nic společného, kdybys mě začal podezírat.“

TO BE CONTINUED

Tak dalsi povidka asi v utery...asi urcite

Doufam, ze se vam povidka i Johnova "maminka" libila

Povídka fakt skvělá ale já bejt učitel češtiny tak by to moc valně nedopadlo,protože se ti ve větách dost časo smíchávaj mužský a ženský rody.
Ale jinak fakt dobrý a to s tim trpaslíkem mě fakt dostalo!!!!!!!!

Arnold i Johnova máti byli skvělí Stejně jako povídka

Super povídka , zajímaví by bylo, kdyby se Johnova máma dozvěděla o Mac pravdu
PS: Díky Mikuláši

Arnold byl skvělý opravdu jsi mě s ním dostala a Johnova matka opravdu "milá" dáma. Jak jí jen Mac mohla pokreslit chudáka Arnolda

no Arnold luxusní..a mít takovouhle máti tak jí asi vyříznu jazyk....jinak luxusní povídka....těšim se na pokračování...

No, takže Ke strážnému andělu...super povídka hrozně se mě líbila. A k Večeři? No, co dodat, zase jako obvykle super. Zvládnuté na výbornou!...možná jen: Takovou máti bych nechtěla...Fuuuuuj!!!

pokracovani

"Výlet" na sever

„Běž.“pobídla ho Mackenzie.
„Co řekneš Woolseymu?“
„Pravdu. Běž!“znova ho pobídla. Dal jí pusu, seběhl dolů po schodech a proběhl bránou.
„Madam, za 15 minut byste měli jít na M8P 324.“připomněl jí Chuck.
„Jo, dík. Měla bych vás začít platit od připomínky…no jo, ale kdo pohlídá Sáru?“
„Mohl bych.“přikývl.
„Fakt? Opravdu vám navrhnu zvýšení platu. Díky.“pousmála se a odešla.

„Kde je George?“zajímalo O´Connera, který čekal opřený o jumper.
„Není tu?“zarazila se Mac. O´Conner zavrtěl hlavou. „Má ještě pět minut, tak pojď, uděláme předletovou kontrolu.“pobídla ho a otevřela jumper.

„No ne. Dneska všechno fungovalo.“podivila se Mac.
„Kupodivu. Kdo s tím letěl naposled?“zajímala O´Connera.
„Podle záznamů…Lorne…šikovný.“uznala, protáhla se a zkontrolovala hodinky. „Tak dost. Má už velké zpoždění. Jdu se po něm podívat. Kdyby se tu objevil, dej vědět.“odběhla.

Došla k jeho pokoji a zabouchala na dveře. Když nikdo neotvíral, otevřela si sama. George a nějaká dívka se zrovna oblíkali.
„Ehm…pardon…“omluvila se. „Co to sakra kecám?! Vypadněte!“vyjela na seržantku, kterou poznala podle uniformy.
„Ano, madam.“hlesla a vypadla.
„Ehm…mohla byste se…otočit, prosím?“požádal ji George.
„Věřte mi, že nemáte nic, co bych neviděla.“ušklíbla se, ale otočila se. „Před čtvrt hodinou jsme měli být na planetě a vy si tady užíváte a ještě k tomu s vojandou. Zbláznil jste se?“
„Závidíte?“
„Jste idiot!“vyprskla. „Klidně si užívejte, s kým chcete, ale ne s členy vojenské jednotky.“
„Vy taky chodíte se Sheppardem.“
„Ano, ale ten mě nebude žalovat za zneužití postavení. Ona je jenom seržantka, majore. Já se vám snažím pomoct. Klidně si spěte s doktorkou, archeoložkou nebo inženýrkou, ale ne s vojandou! Do příštího týdne mám mít hotové posudky, tak si dejte pozor! Máte pět minut, jinak jdete do hlášení!“vyštěkla a odešla. George si povzdechl a natáhl na sebe zbytky oblečení.

„No kdes byl?“zajímalo O´Connera, když Winterson dorazil.
„Zapomněl jsem.“řekl neurčitě.
„Ahá. A s kýmpak?“usmál se. Major jenom něco zabručel.
„Můžeme konečně vyrazit?“zeptala se Mac.
„Ano, madam.“hlesl George. Střelila po něm pohledem, slétla k bráně a proletěla.

„Vždyť ta planeta je jako uhel.“zkonstatoval Winterson.
„Je, no. Proto taky letíme v jumperu.“pousmála se Mac. „Proskenujeme planetu z vesmíru. Letím na orbitu.“
Celý povrch planety byl černý a spálený. Mraky byly oranžovošedé a všude byl mírný opar.
„Nechutné.“okomentoval údaje na displeji O´Conner. „Atmosféra nedýchatelná. Je tu 89% dusíku, 3% oxidu uhličitého, 5% metanu a 3% kyslíku.“
„A co Woolsey čeká, že tady najdeme?“zeptala se.
„Těžko říct.“pokrčil rameny Winterson.
„Nezaznamenávám žádné stopy energie.“
„Tak to obletíme a pak jdeme domů. Tohle je ztráta času.“navrhla Mac. Kluci přikývli.

„Dave, co se stalo?“vyhrkl John, když dorazil do domu své matky.
„Jsi tady rychle.“poznamenal.
„Ehm…jo…my…zůstali jsme v hotelu na opačném konci města…u pláže.“vysoukal ze sebe. „Co se stalo?“
„Přišel jsem domů a všude byl nepořádek, máma nikde a Maria byla svázaná v kuchyni. Říkala, že tu vtrhli nějací muži v kuklách a matku odvedli. A nechali tam dopis. Je adresovaný tobě.“odpověděl mu Dave a podal mu dopis. John ho otevřel a v rychlosti přečetl. S každým řádkem blednul víc a víc.
„Chtějí výkupné?“zajímalo Dava.
„Musím si zavolat.“vyhrkl John.

„Mac, obrať to. Tady nic není. Akorát ztrácíme čas.“pobídl ji O´Conner. „Ta planeta je dávno mrtvá.“
„Souhlasím.“přikývl George.
„Fajn. Otáčím to.“souhlasila Mac a nasměrovala jumper k povrchu. Když prolétali atmosférou, začal se jumper třást. Najednou jako by těsně vedle něj něco vybouchlo. Vychýlilo ho to z kurzu a Mac chvilku trvalo, než ho zase vyrovnala.
„Co to sakra bylo?!“zavrčela.
„Může to být dané složením atmosféry.“navrhl O´Conner.
„Co… co to děláš?“zahučela si pro sebe. „To snad není možné. Jsme bez navigace, stabilizátoru a podpory života. O štítech a maskování nemluvím.“
„Zvládnete doletět k bráně?“zajímal se Winterson.
„Pokud ji najdeme, tak nejspíš jo. Lítání naslepo není moje oblíbená disciplína, ale s dobrým navigátorem to zvládnu.“ George se jenom pousmál. K bráně doletěli celkem v klidu.
„Teď se jenom modlit, aby DHD fungovalo.“zadoufal Winterson.
„Tak to zkuste.“pobídla ho. Major zadal adresu a brána se otevřela.
„To šlo dobře. Tak jo, zasouvám motory.“
„Pozor! Jste moc vlevo!“upozornil. přikývla a poodletěla kousek na opačnou stranu. Za chvilku proletěli na Atlantis a vletěli do hangáru.
„Co jste s tím udělali?!“vyjekl Rodney, když přistáli a on viděl černou spáleninu na boku a na střeše.
„Tentokrát jsem v tom nevinně.“bránila se Mac. „Jenom to zkus rychle spravit. Ostatní ho budou potřebovat.“poprosila ho.
„Mám i jinou práci.“
„A máš taky jiné lidi.“usmála se. Do hangáru vešel voják. Když došel k Mac, poctivě zasalutoval.
„Pohov, seržante.“
„Ze Země vám přišla zpráva, madam.“řekl a podal jí lístek.
„Dík.“přikývla. Voják zasalutoval a odešel.
„Co to je?“zajímalo O´Connera a nakukoval jí přes rameno.
„Sbalte si věci. Jedeme na Zem. Za 10 minut u brány.“povzdechla si a odešla.

„Ahoj, jste tady brzo.“uznal John, když se objevili v honosné bráně a vystoupili z auta.
„To víš, přenášení je rychlé.“zašeptala a dala mu pusu.
„Co se stalo?“zajímalo George.
„Moji matku unesli. Nechali dopis. Problém je ale v tom, že je v tom zapletený…ehm…jeden můj bývalý kolega.“
„Cos mu provedl?“zajímalo George a O´Conner prohledával okolí.
„To není důležité. Mám něco, co chtějí, proto ji unesli.“
„Mac? Jste tady?“zeptal se právě přicházející Dave. „Máte uniformu.“zarazil se. „Kde zmizel hotel u pláže?“
„Ehm…“hlesla.
„Co se tady ksakru děje?!“nechápal Dave.
„Poslouchej…“
„Nemůžeš mu to říct, Johne!“zavrčela.
„Říct co?“
„Zapomeň na to.“odbyl ho.
„Hele, něco jsme našli!“křikl O´Conner klečící na cestě u fontány.
„Co to je?“nechápal John.
„Bobek.“odpověděla Mac, když se na to pořádně podívala.
„Čí bobek?“nechápal John.
„No můj ne.“pousmál se O´Conner. „Je to od vlka.“
„A to jsi poznal jak?“nechápal pro změnu Winterson.
„To je jedno. Žije na Aljašce.“
„A jak se to dostalo z Alj…autem!“vyjekla.
„Co?“
„Autem…když máte dostatečně hluboké vzorky, ten bobek vám v něm uvízne. to znamená, že to auto se promenáduje po Aljašce. museli odletět z nějakého letiště.“
„Mají velký náskok.“namítl Sheppard.
„Nemají. Na Aljašku se letí asi 6 hodin přímo.“namítla.
„Kolik letišť je v Miami?“zajímalo George.
„Jedno mezinárodní a nějaké menší soukromé určitě taky.“ozval se Dave.
„Víš kde?“vyhrkl Sheppard.
„Potřebujeme takové, kde by mohlo přistát malé nákladní letadlo.“upřesnila Mac.
„Proč?“nechápal O´Conner.
„Pokud to auto je z Aljašky, nějak ho sem museli dostat.“
„Napadají mě jenom tři. Petersonovo, Spásy a staré uzavřené vojenské.“odpověděl.
„Dobře, kamery tu jsou?“
„Ano.“přikývl.
„Potřebujeme vědět, jak to auto vypadá.“řekla. Dave je zavedl k notebooku a vložil tam DVD.
„SUV. To nás mohlo napadnout.“povzdechl si Winterson.
„Kolik času máme?“zajímalo Mac.
„Asi 46 hodin.“odpověděl Sheppard.
„To je spousta času.“přikývla. „O´Conner, Winterson si vezmou mezinárodní letiště. My dva ty menší.“
„Nepustí nás k seznamu letů.“namítl George.
„Máte průkaz? Prokažte se jím a zahrajte si na drsňáky. Vy to zvládnete.“pousmála se. „Potom zavolejte.“
„Vezměte si moje auto.“hodil jim klíčky Sheppard.
„Tak a my jedem na ty menší.“pobídla ho Mac.
„Najdeme ji, neboj.“ujistil bráchu John. Přikývl.
„Kterým začneme?“
„Petersonovým. Je nejblíže.“odpověděl.
„Fajn. Tak jedeme. Naviguj.“přikývla.

O´Conner s Wintersonem dorazili na letiště. Už když dorazili k přepážce, poslali je k někomu jinému. Manažer, zástupce tiskového mluvčího, tiskový mluvčí, zástupce ředitele, ředitel, který je poslal do kanceláře Alaska Airlines, kde je odkázali na koordinátora letů, zástupce manažera, zástupce ředitele a konečně ředitele.
„Let na Aljašku? V posledních osmi hodinách neodletělo nic.“usmál se ředitel.
„Ani ze soukromé části?“zeptal se s netrpělivostí v hlase George.
„Pokud vím, tak ne.“
„A v nejbližších hodinách?“
„Taky ne. Lituji.“
„Dvě hodiny tady lítám a nic. To snad ne.“zavrčel.
„Děkujeme.“řekl O´Conner a táhl Wintersona pryč.
„Ztráta času.“povzdechl si a vytáhl mobil.

„Jak daleko to ještě je?“zeptala se Mac.
„Asi tři kilometry. Nevrní ti palubovka?“
„To je mobil. Podej mi ho, prosím.“požádala ho. John otevřel palubovku a vyhrabal z hromady papírů mobil.
„Winterson.“řekl, když viděl displej.
„Máte něco?“zeptala se.
„Ne, madam.“
„Jsme u vojenského letiště. Pokud nebudou nic vědět, budou nejspíš pořád v Miami. Potom dáme vědět. Zatím si dejte kafe na účet letectva.“
„Dobře.“ Zavěsili. Mac vjela dovnitř komplexu, který byl nehlídaný. Zaparkovala před velkou budovou a po chvilce našli vchod. V hale byl pult a za ním seděl znuděný voják.
„Ehm…můžu?“zeptala se opatrně.
„Copak byste ráda, kočičko?“odvětil voják.
„Jsem plukovník, panáčku.“pousmála se ironicky. Sheppard se za ní jenom usmál.
„Ano, madam! Promiňte, madam!“vyjekl a zasalutoval.
„Potřebujeme letový řád za posledních…10 hodin.“
„Ano, madam.“přikývl a začal se hrabat na stole, přehazovat papíry a usilovně hledat. Po chvilce vytáhl šanon a podal jí ho. Mac ho otevřela a prolistovala.
„6 hodin zpátky odletěl Antonov 12.“zkonstatovala. „Směr nějaký zapadákov na Aljašce.“
„Ten má dolet necelých 2000 km.“namítl.
„S plným zatížením.“odpověděla a otočila se na vojáka. „Co nakládali?“
„To nevím, madam.“zavrtěl hlavou.
„Ale no tak, máte přehled o všem, co se tady děje, ne?“pousmála se.
„No…to ano. Nakládali nějaké auto. SUV. Myslím, že to byl černý Cherokee.“
„No, vidíte, že to šlo.“pochválila ho a vytáhla mobil.
„Winterson.“ozvalo se.
„Blacková, máme je..teda nejspíš. Odletěli před 6 hodinami. Dám vědět Daedalovi. Zajděte si na záchod.“
„Ano, madam.“pousmál se George a zavěsil. Mac se vyhoupla na kapotu svého auta a vytočila další číslo.
„Plk. Caldwele, jak je nahoře?“
„Čím vděčím za milý telefonát?“ozvalo se.
„Potřebujeme někam hodit.“
„Povídejte.“
„Aljašské hory, 5 km od Anchourage severně, směrem k Mt. McKinley. Na 151°s.š. a 61°z.d. přibližně. Je tam prý malé letiště, tak někde nenápadně. Winterson s O´Connerem jsou mezinárodním letišti.“
„Rozumím. Přeneseme vás do hangáru 302 a nachystáme vám nějaké teplé oblečení. Buďte připravení za dvě minuty.“
„Ok. Dám vědět zbytku. Zatím.“rozloučila se.
„Nechci vidět tvůj účet za telefon.“usmál se John.
„No já taky ne. Mimozemské hovory jsou drahé.“odvětila a poslala SMSku.

„Fajn, máme dvě minuty.“zkonstatoval George zalezlý v kabince. „To se stihnu vychcat.“zamručel spokojeně. O´Conner ve vedlejší kabince vyprskl smíchy.

„Z…zima.“zadrkotal zuby O´Conner, když je Daedalus přenesl na Aljašku.
„Támhle to letadlo vypadá jako to, co hledáme!“ukázal Sheppard na menší dvoumotorové nákladní letadlo. Doběhli k němu.
„Je ještě horké.“zkonstatovala Mac, když sáhla na turbínu.
„Promiňte!“křikl O´Conner na jednoho z techniků v oranžové vestě a klapkami na uších. „Hej!“dotkl se ho.
„Co?!“vyjekl.
„Kdy přistálo tohle letadlo?“
„Asi před hodinou.“
„Co vykládali?“
„Nějaké auto. SUV. Černé. Proč?“
„Kudy jeli?“
„Na sever. Proč?“
„To je jedno. Díky!“křikl a doběhl ke zbytku. „Přistáli před hodinou a jeli na sever.“řekl ostatním.
„To může být kdekoliv.“povzdechl si Sheppard. „Mac…“
„Ne…co když mě ucítí?“
„Udělej to rychle. Jednou se nic nestane.“poprosil ji.
„Jeden pokus.“svolila nakonec a zavřela oči. „Aljašské hory, pod horou Mt. McKinley. Je to asi 12 km odsud.“řekla vzápětí.
„Víš cestu?“
„Jo.“přikývla. „Nasedejte.“pobídla je a vyjela na cestu.

„Stůj. Tam byla odbočka.“ukázal John po pár kilometrech. Mac se podívala, jestli nikde nic nejede a otočila auto.
„Plná čára ti asi nic neříká, že?“usmál se O´Conner.
„Není to zeď.“odvětila.
„Stopy ještě nejsou zaváté, ale bez řetězů nevyjedeme.“zkonstatoval. Zastavila na malém odpočívadle o pár metrů dál.
„Mám něco lepšího než řetězy.“usmála se a otevřela kufr. Chvilku v něm hrabala a pak vytáhla 4 dlouhé, asi 8 cm vysoké, tvrdé obaly. Kluci jenom nechápavě zírali.
„Každý vezměte jeden a dejte to na kola.“pobídla je a vytáhla pás s hroty.
„Jak to tam máme upevnit?“zajímal se George.
„Je to jednoduché. Zapněte to na kole, na vrchu a předělejte k opačné straně ty jistící gumy.“odpověděla. Klekla si, ze spodu vyhrabala malou díru a dala pár pod kolo. Nahoře se oba konce setkaly, takže je zapnula a zespodu kola připevnila nahoru gumy. „Vidíte? Je to snadné.“usmála se.
„Vypadá to děsivě.“hlesl O´Conner, když přidělával pás na své kolo.
„To jo, ale na ledu je to perfektní. Zabodne se to a neuklouzneš. Mám ho už asi 10 let. Od mého prvního auta. Když mi shořel dům i s autem, byly naštěstí u táty.“
„Hotovo.“postavil se Winterson a Sheppard zároveň. Pomalu se vydali úzkou cestičkou do hor. Po pár kilometrech přejížděli po uzounké cestičce nad srázem.
„Neskončíme tam, že ne?“ujišťoval se O´Conner.
„Pokud tady nepojede další auto.“pousmála se, ale bylo vidět, že se hodně soustředí na to, aby byla co nejblíže stěně.
„Auto!“vykřikl Sheppard a ukázal dopředu-na kopci nad nimi stálo černé auto.
„Vidím.“přikývla, a jakmile přejeli přes sráz, zrychlila.
„Jsou miliony míst, kde ji mohli schovat, tak proč zrovna tady?“nechápal John.
„Těžko říct…pojďte.“pobídla je Mac, vytáhla baterku a vydali se jeskyní.
„Auto bylo vlažné, takže je máme.“zkonstatoval Winterson a vytáhl zbraň.
„Nevíme, kolik jich tam je. Bude to složité, pokud jich tam bude víc.“hlesl O´Conner.
„Bude to v pohodě. Kolik dalších lidí se asi vleze do SUV, pokud nechtějí udělat světový rekord?“pousmála se Mac. Chodba se rozšířila na velikost nějaké místnosti. Jakmile vešli, zůstali užasle stát.
„To není možné.“hlesl George.
„Kde by se to tu vzalo?“vydechl Sheppard. O´Conner s Mac jenom mlčeli a dívali se na věc, kterou tady rozhodně nečekali.“
TO BE CONTINUED

Tááákže, doufám, že se vám výlet líbil a těšíte se na pokračování
jsem ráda, že se vám Johnova maminka líbila a že vás zaujal i trpaslík Arnold

Toto je spoiler!!!:

priste pokracovani - jak jinak...a mila maminka se jeste na par dalsich povidek usidli na Atlantis ...to mate radost, že?

Jinak dekuju za veskere komentare

A dalsi povidku bych videla na v sobotu nebo v nedeli...a timto prosim Darklive, aby zrychlila prepis ...vaznes...zase , ale ty vis, že?

No tedy, stává se nám z toho detektivka , tipuju, že tam bude nějakej kousek antický technologie Jinak samozřejmě SKVĚLÁ POVÍDKA

Takže abych řekla pravdu... Skvělá povídka!!!! Dlouho jsem se u nějaké tak nenasmála

Detektivní dílek. Prostě paráda. A mimozemské hovory taky . Jsem zvědavá, kdo je ten tajemný kolega s Johnovy minulosti. I když mám takový dojem, že kdyby Johnovu mámu nezachránili, tak by jí únosci hodně rychle vrátili.

no parádní povídka...moc pěkná..jsem zvědavej co se nakonec vyklube z Johnovy matky a toho únosce.....a hlavně co to tam ty naši dobrodruzi našli..tak rychle prosím ať nejsem napnutej

pokracovani...

Mise fúrie dokončena
„Vždyť to je…“ vydechla Mackenzie.
„Jo.“ přikývl John.
„Tady…“
„Jo…“
„Čtvrtá?“
„Jo…“
„Tak to je moc.“
„Jo.“
„Nevypadá ani jako v Atlantis ani v SGC.“ řekl O´Conner a obcházel ji.
„Antikové snad dali na každou hlavní světovou stranu jednu.“ hlesl George.
„Takhle brána není jako ta naše. Je jiná.“
„Prototyp?“ zajímalo Shepparda.
„Možná.“ přikývl O´Conner.
„Dobře. Jdu dát vědět Caldwellovi, ať sežene nějaké vědce, kteří zjistí poslední adresy.“ řekla Mac a odešla ven, kde po chvilce našla signál. … „Budou tady za pár minut. Jenom si sbalí nějaké věci. Caldwell ale zuří. Už měli vyrazit do Pegasu.“ oznámila po chvilce.
„To je možné, ale tahle znova fungovat nebude. Obvody jsou přepálené a nemůžu přijít na zdroj napájení.“ zkonstatoval O´Conner a dál rozebíral DHD.
„Hele, chodba.“ ukázal George za bránu a posvítil tam.
„Tak se tam vy dva běžte podívat.“ poslala je tam Mac. John s Georgem přikývli a vydali se do chodby.

Po pár metrech se ocitli v další místnosti. Winterson hodil světlice a po pár vteřinách se okolí rozjasnilo.
„To mě podrž.“ vydechl George.
„Co to sakra je?“ hlesl Sheppard.

„Mám ten zdroj napájení.“ zajásal O´Conner a vytáhl něco z DHD.
„To vypadá jako malé…“ vydechl Mac.
„…ZPM?“ doplnil ji. „Ale je spálené a vybité.“ zkonstatoval a přidržel miniaturu proti světle z baterky.
„Hej! Pojďte se podívat, co jsme našli.“ zafuněl Winterson, který vyběhl z uličky. „Jej. To samé jsme našli. Jenom je to barevné a je tam toho plno.“ ukázal k O´Connerově ruce.
„Plno malých ZPM.“ vydechl O´Conner, když uviděl místnost s přihrádkami, ve kterých byly zapíchané malé ZPM asi o velikosti 10 cm. „Malé kapesní zásobárny energií.“
„Máme 40 hodin.“ upozornil John.
„Spousta času.“ mávla rukou Mac.
„Je tu někdo?!“ zakřičel někdo od místnosti s bránou.
„Jo. Jsme tu.“ odpověděla Mac a došla k bráně. „Dr. Lee.“
„Tak se dáme do práce.“ pobídl Lee tým vědců.
„Doktore, máte na zjištění adresy asi 2 hodiny.“
„2 hodiny. To je málo času.“ namítl Lee.
„Na získání adresy? Nechci nic jiného.“
„Pokusím se.“ slíbil.

„Johne?“ ozvala se Mac.
„Co?“
„Proč ji unesli?“
„Už jsem ti řekl, že kvůli tomu, že mám něco, co chtějí.“ odsekl.
„Ale co to je?“
„To tě nemusí zajímat.“ odbyl ji.
„Johne, jestli ti mám pomoct a mám schválit případnou misi, musím znát důvod, proč se to stalo!“
„Když jsem byl v Afganistanu, viděl jsem něco, co jsem neměl. Nenahlásil jsem to, ale materiály mám u sebe. Řekl jsem tomu pachateli, že musí odejít z armády, pak že to neřeknu.“
„Co máš?“
„Kazetu s důkazy o úmyslné palbě do vlastních řad a o korupci.“
„Teda.“ vydechla Mac.
„No, a on chce ty důkazy zjevně zpátky.“
„Proč až teď?“
„Třeba proto, že našli bránu a myslí si, že ji tam nenajdu.“ pokrčil rameny.
„Chytré.“ uznala Mac.
„Plukovníku!“ zavolal Lee z jeskyně.
„Co se děje?“ zeptala se, když vešla.
„Máme tu adresu.“
„Tak rychle?“
„V paměti je jenom jedna. Tohle je podle mě nějaký prototyp.“
„Aha.“
„Tady ji máte.“ podal jí lístek s koordináty.
„Vždyť je to adresa Pegasu.“ vydechl O´Conner.
„Připiš si to na seznam věcí, na které se zeptáš.“ ušklíbla se Mac.
„Tak vyrazíme, ne?“ ozval se George.
„Myslím, že jo. Dám vědět Caldwellovi. Vy tady mezitím přijďte, na co můžete.“

„Máte adresu?“ zeptal se Woolsey o pár minut později.
„Ano, pane.“ přikývla Mac. „Stačí, když MALP zkontroluje podmínky.“
„Dobře. Můžete vyrazit, ale za pět hodin se ohlásíte.“ povolil Woolsey.
„Dík.“

„Poslouchejte, MALP zjistil v okolí 2 km od brány známky života. Těžko říct, kdo nebo co to je, takže hned, jak se objevíme na druhé straně, zkusím zjistit, kde je Johnova matka. Vše jasné? Dotazy?“ řekla Mac.
„Ne.“ zakroutili hlavami.
„Fajn. Tak jdeme.“ pobídla je. Všichni proběhli už otevřenou bránou.

„4 Wraithové asi 1,5 km od nás.“sykl Sheppard, když proběhli. „Pohni.“
„5 km severovýchodně.“ řekla po chvilce. „Těžko říct, jestli se mi to zdálo, ale cítila jsem Eagery.“
„To je jedno. Jdeme.“ mávl rukou Sheppard a rozběhl se.
„No, jak komu.“ povzdechla si.

„Wraithové!“sykl Ronon. Všichni se skrčili za jeden kmen. Kolem prošlo 6 Wraithů.
„To bylo o chlup.“hlesl Rodney.
„Támhle jsou!“ ukázal John na skupinku vojáků a rozběhl se za nimi.
„Počkej!“ křikla Mac. „Johne!“ Vyběhla za ním.
„Sakra!“ vyštěkl Winterson. „Pojďte!“ pobídl zbytek.

„Johne, ksakru stůj. Nemůžeš tam tak vletět.“ dohonila ho. Najednou kolem proletěla střela ze stunneru. John ji stáhl dolů.
„Kde je?“
„Tam nahoře.“ ukázala na skálu s jeskyní.
„Ale, ale. Sám major Sheppard.“ ozvalo se za ním. Oba se otočili.
„Korsov.“ vydechl. Vyšší muž s knírem na ně mířil.
„Našel sis holku?“
„Kde je moje matka.“
„Ale no tak.“
„Eagerové!“ zakřičela Mac, rychle se otočila a vypálila oheň. Trefila Eagera za stromem. Korsov se mezitím zdekoval. V tu chvíli se ozvaly výstřely z P-90.
„Wraithové a Eagerové!“ křikl Winterson do vysílačky.
„Potřebují pomoc. Běž.“ pobídla ho Mac.
„Co moje matka?“
„Zajdu pro ni.“
„Chtějí mě.“ namítl.
„Proto půjdu já.“ usmála se.
„Zvládneš to?“
„Jistě. Dej mi chvilku. Jestli budete mít možnost, projděte bránou. Tvoji matku přivedu.“
„Buď opatrná, dobře.“ přikývl nakonec. Dala mu pusu, podala mu svoji zbraň a vytáhla jeho devítku.
„Tak už běž.“ pobídla ho.

Sheppard doběhl doprostřed střelby a zalehl vedle George.
„Kolik jich je?“ zeptal se.
„Asi deset.“ odpověděl major a přebil.
„Kde je Mac?“ zajímalo O´Connera.
„Šla vysvobodit moji mámu. Máme jít k bráně, dokud to je možné.“
„To je dobrý nápad.“ vyjekl Rodney.
„Je jich tu čím dál víc. Běžte! Mac to zvládne. Viděl tu někdo Delroye?“
„Ne.“
„Tak to zvládne určitě!“ oddechl si Sheppard. „No tak, běžte! Jak budeme u brány, Rodney zadá adresu. Zbytek bude krýt. Běžte!“ Všichni se rozběhli po cestě k bráně.

Mac mezitím šplhala po skále na straně, kde ji nebylo vidět, teda aspoň si to myslela, ale zároveň viděla, co se děje kolem.
„Johne, běžte, co nejrychleji to jde. Cestu máte volnou.“křikla do vysílačky.
„Rozumím.“potvrdil a pobídl ostatní, aby zrychlili.
„Ale ale. Zase ty?“ ozvalo se za ní. Otočila se.
„To si děláš srandu.“ hlesla.
„Pomalu pojď ke mně a ruce nech tak, ať je vidím.“ poručil Korsov. Opatrně přelezla na plácek k němu. Ocitla se u vchodu do jeskyně. Korsov jí vzal všechny zbraně. „Pohni! Dovnitř!“ vstrčil ji do jeskyně.
„Můžu mít dotaz? Jak jste se dostali tak daleko od domova?“
„Máme informátora. Bohužel jsem myslel, že Sheppard o tom neví. Mýlil jsem se. Ale teď mám tebe. Podle toho, jak se na tebe díval, tě tady nenechá.“ ušklíbl se.
„Ale nechá.“ pousmála se. Korsov ji dovedl až do rozšířeného prostoru, kde na židli seděla Johnova matka.
„Á, plukovník Blacková, je milé vás vidět.“ zašvitořila.
„To věřím.“ povzdechla si. „Kolik vás tady je?“
„Asi 20. Takže na útěk ani nemysli.“
„Myslíš si, že nějaká banda pozemšťanů mě zastaví?“ ušklíbla se a Korsov v tu chvíli proletěl krásným obloukem až ke zdi.
„Co jste zač?!“ vypískla Gladys.
„Není to jedno?“ opáčila Mac a rozvázala provazy. „Pojďte.“ Obě vyběhly z jeskyně a seběhly úzkou uličkou dolů.
„Ou…kde je nějaká cesta…v těch botách se nedá jít…nemůžeme zastavit…to je…“stěžovala si Gladys.
„Tak dost! Jestli okamžitě nesklapnete, nechám vás tady!“ vyjela na ni Mac. „K zemi.“ křikla ještě, protože kolem právě proletěly dvě energy koule. Mac je poslala zpátky.
„Mám ve vlasech samé listí.“
„Tak vaše starosti bych chtěla mít.“ ušklíbla se. „Pojďte.“ vytáhla ji na nohy a táhla za sebou. Najednou vykřikla a rozplácla se na zemi. Kousek od ní se sbíral Wraith.
„Za ten kmen. Rychle.“ zafuněla Mac a rychle se postavila, rozepnula si vestu a hodila ji Gladys. „Hlídejte!“ Wraith se rozběhl, ale Mac se mu vyhnula a kopla ho do zad. Rychle se otočil a praštil ji, až spadla na zem. Vytáhl nůž a vrhl se na ni. Stačila uhnout, ale přesto ji pořezal na ruce.
„Kdo myslíš, že mi zaplatí nový kus uniformy?“ vyjekla a třikrát ho kopla. Čtvrtý pokus vykryl, chytil ji za nohu, takže ztratila rovnováhu a skončila na zemi. Wraith se k ní ohnul, že by se na ní nakrmil, ale Mac se ho snažila odtlačit. Po chvilce Wraith zařval, proletěl vzduchem a nabodnul se na jednu vyčnívající větev na stromě. Mac prudce oddechovala a sbírala se ze země. Došla k užaslé Gladys, vzala si vestu, vytáhla obvaz, ránu si zavázala a se spokojeným výrazem pohlédla na Wraitha s dírou s hrudníku.
„Pojďte a pozor na boty, ať si je neumažete od krve.“
„Proč…jste to…nezastřelila?“
„Plýtvání nábojů.“ odpověděla Mac.

„Aktivace zvenčí.“ ohlásil Chuck a sundal štít, protože přijal kód O´Connera.
„Jste tady brzo.“ ozval se Woolsey.
„Ano, pane.“ přikývl Winterson.
„Mac nás poslala napřed.“ odpověděl John a sedl si na schody.
„Tata.“ ozvalo se.
„Sáro! Ahoj. Kdy ses vrátila?“ usmál se, když ji viděl stát na schodech.
„Před chvilkou.“ odpověděl Christopher.
„Pane.“
„Je Ginny v pořádku?“
„Určitě.“ přikývl Ronon.

„Nech ruce nahoře a odhoď zbraň.“ ozvalo se za nimi, když ležely přikrčené za jedním kmenem.
„Sakra!“ zašeptala Mac a otočila se. Stál tam Eager a mířil na ni zbraní.
„Delroy bude nadšený, když tě přivedu.“ prohlásil.
„To věřím.“ ušklíbla se. Najednou se ozval výstřel a Eager padl mrtvý k zemi. Mac vykulila oči. Zpoza stromu vyšel druhý Eager.
„Ty?“ zašeptala užasle. „Byl to tentýž Eager, který jí ošetřil rány, když ji Delroy mučil.
„Já.“ přikývl.
„Eh.“ To bylo vše, co ze sebe dostala.
„Už tehdy jsem ti řekl, že mi to nepřipadá správné.“
„Jak se jmenuješ?“
„Armin.“
„Aha…proč?“
„Já…jsem tvůj bratr.“
„Cože?“ vydechla.
„Delroy mě zabije, jestli zjistí, že jsem zabil vlastního.“
„Tak s tím bych si hlavu nelámala.“ zkonstatovala Mac a odhodila ho pryč. Už se nezvedl.
„Bratr?“ hlesla Gladys.
„Pojďte.“

„Aktivace zvenčí. Kód plk. Blackové.“
„Otevřete.“ přikývl Sheppard. Bránou napůl proběhla a napůl propadla Gladys.
„Mami!“ vykřikl John a odtáhl ji stranou. „Kde je Mac?“
„Říkala, ať jdu, že musí ještě něco zařídit. Honilo nás plno nestvůr a ona se otočila a všichni se najednou zastavili, ale pak se odněkud objevilo pár koulí, ona vykřikla a spadla…poslala mě pryč.“
„To bude dobrý.“ řekl Sheppard a díval se na otevřenou bránu. „No tak…dělej…“ Christopher nahoře nervózně přešlapoval, Winterson bubnoval prsty a O´Conner se pohupoval na špičkách. Najednou bránou proskočila Mac, dopadla na zem a ještě kousek se po ní projela. Chuck bránu hned zavřel.
„Žiješ?“ vrhl se k ní John. Prudce oddechovala, takže jenom přikývla. Objal ji.
„Doufám, že…je…nechceš…vidět…už, že?“ zafuněla.
„Ne, proč?“
„Já…jenom tak. Nejspíš se totiž pozabíjí…navzájem. Sněhuláček to…zařídil.“ pousmála se.
„Sně…C4.“ pochopil. Přikývla. „Sára je tady.“
„Tak brzo?“
„Jo. Zajdi si na ošetřovnu s tou rukou a pak přijď. Budeme v jídelně.“
„Fajn.“ přikývla a pomalu vstala.

„Myslel jsem, že už tě ten vztek přešel.“ ozval se John další den, když přišel do tělocvičny. „Jsi nejvytrvalejší ze všech holek, co jsem kdy měl. Ty se zlobily jenom pár hodin.“
„To není kvůli tomu.“ odsekla a zase to vypadalo, že to pytel neuhraje ani na remízu. „Smířila jsem se s tím, že pro tvoji matku budu vždycky ta holka, co ji zachránila.“
„Tak co se děje?“ zajímalo ho. Mac si sedla na lavičku.
„Představ si, že 36 let žiješ v domnění, že tvoje rodina je naprosto příšerná, ale ona je ve skutečnosti ještě horší.“
„Ehm?“ nechápal.
„Víš, jak jsem ti vyprávěla o tom Eagerovi, co se tehdy choval, jako že je mu mě líto?“
„Jo.“
„Včera jsem ho potkala znovu. Řekl mi…že je to můj bratr a Jenn to před hodinou potvrdila testy DNA z jeho krve, protože jsem ho pořezala.“
„No teda, bratr.“vydechl. „Bude společná oslava narozenin?“
„Přestaň!“
„Ahoj, tady jsi.“ usmál se Christopher ve dveřích.
„Nechám vás o samotě.“ vyhrkl John a rychle odešel.
„Říká ti něco jméno Armin?“ vypálila Mac. Christopher zbledl.
„P…proč?“
„Včera jsem ho potkala…a víš, co mi říkal?“
„Ne.“ hlesl.
„Prý je to můj bratr. Zvláštní, že?“ ušklíbla se.
„Mac…tohle jsi neměla vědět…“
„Tak dost! Co jsi mi ještě neřekl, Christophere?! Do svých 33 jsem si myslela, že jsem člověk. Ale najednou mě chtějí zabít 3 rasy! Tak co ještě nevím?! Proč se to vždycky musím dozvědět od někoho jiného?!“
„Ginny…“
„A ještě jsi mi málem řekl, že jsem coura a sám máš další dítě. Nedivila bych se, kdyby můj další sourozenec byla třeba opice!“
„Žádní další nejsou.“
„Co ještě nevím?“ zavrčela.
„Teď už víš všechno.“
„Jenže já ti to nevěřím!“
„Mac…neřekl jsem ti to, protože jsem věděl, že budeš takhle vyvádět.“
„Protože jsem se to dozvěděla takhle! Kdybys mi to řekl ty, vážila bych si toho.“
„Omlouvám se. Od teď ti nebudu lhát, protože ty na to stejně přijdeš. Platí?“ řekl a podal jí ruku. Chvilku se na něco mračila, ale pak ji stiskla.
„Víš, že Gladys na ošetřovně komanduje úplně každého?“ pousmál se.
„Nedivím se.“
„Slyšel jsem, jak se o tom baví dvě sestry. Prý jí nic není.“
„Vždyť ne. Má jenom pocuchaný účes.“ ušklíbla se Mac.
„Zkusím s ní promluvit.“ nabídl se.
„Jo, zapůsob na ni svým šarmem a hlavně jí neříkej, že je ti 10 tis. let.“
„Neboj.“

Nebojte o "maminku" neprijdete...bude nam tady strasit jeste par dilu...
Doufam, ze se vam to libilo...

Jinak dalsi povidka bude mylsim ze v utery
A vanocni povidka je prepsana a spol. s rocketmanem bude nejspis prvni tyden v lednu...snad...uz...ja za to opravdu nemuzu

Jeste neco jsem chtela...ale zase sem to zapomnela...kruci...no snad si vzpomenu...nekdy...
UZ VIM
sgcatlantis: jake michani zenskych a muzskych rodu?...nikde semt o tam neobjevila a áni mamka ne...tak kdyztak napis kde...dik

Pozdeji:za nadpis se fakt omlouvam ...inspirovala me trosku Mooony...trosku dost...

Nevim jak ty a tvoje máma ale já tam toho vidim celkem dost,sice už nevim přesně kde ale třeba se tam objevuje: ,,Vstal a šla...´´a další gramatické chyby nevim v čem tuhle BEZVA povídku píšeš ale pořiď si Word 2007 nebo stejně dobrý program a nech si to automaticky opravovat.

Jinak já nevim ale kdyby mě někdo unesl do jiný GALAXIE stříleli po mě příšery a další věci tak poslední na co bych asi myslel by byl můj ,,účes´´ (tak to mě fakt dostalo ) Zajímavý že to tý jeho mámě není divný

Jo tak...ale tak to je prepisem...a to ja nedelam... ... jsou to proste preklepy...se to sem tam stane...

No o to jde, ze ji zajima jeji uces

Staci?

Ježiši mini ZPM tak to bych chtěla vidět Rodneyho. Určitě by skákal radosti. Máti opět nezklamala. Její zájem o účes a boty bych čekala. Jediné co nechápu je, jak může mít John takovouhle matku. Už se nedivím, že utekl do armády.

Malé rodinné setkání, mě taky dostalo. Chudák Mac. Nejdřív musí skousnout, že ona a její otec jsou Antici a teď zjistí, že jeden z těch, co jí chtějí zabít je její bratr.

parádní věc.....jsem trošku zvědavej co udělaj s tou bránou na zemi....
máti byla luxusní....máš listí ve vlasech a mini ZPM taky luxusní

Mini ZPM dost dobrý Měli nějaký vzít s sebou, aby si je mohli Rodney s Johnem namontovat do autíček na dálkový ovládání Sice by se trochu převařil motůrek, kor kdyby se v tom Rodney vrtal, ale což.. Leda že by tam dal zmenšenou verzi hlavního rozvodí energie co je na Atlantis
Jinak Johnova máma očekávaně zabodovala - velmi dobré

Tak tohle bylo super - upřímně musím uznat, že bránu jsem čekal... ale mini ZPM už tedy vážně ne Jinak Gladys....mno....svérázná to dáma

teď koukam na název povídky.....a vybrala si ho luxusně....něbo pokud ti někdo poradil tak ten dotyčnej