SG: Případ Borealis/Stargate Pegasus : Anomalies

Rád bych řekl, že si se sekl aspoň o dva týdny, ale nejspíš ne a ta mezera mezi 5. a 6. dílem je tak veliká...

[Dragon]

nic neslibuji, ale možná to pokračování nahodím o den dříve, ale dřív to opravdu nepůjde
takže bohužel budete muset posečkat

[Dragon]

Tak tady je další díl

Stargate Borealis : 06 – Nutnost

Když už v sálu nebyly žádné stráže, tak se Larrin ihned zeptala.
„Jsem váš vězeň, nebo jen neumíte zacházet s…“ ale dříve, než to Larrin dořekla, tak jí Nius odvětil:
„Za to se vám omlouváme, ale až dosud to bylo nutné. Pro vaší bezpečnost.“
To Larrin stačilo a už se na nic neptala.
„Nechali jsme vás přivést, aby jste nám objasnila několik věcí ve vaší výpovědi.“ Pokračoval dál Nius a Larrin jen přikývla. „Pokud budete mít cokoliv, co byste mohla říci, pak mluvte.“ Vybídl jí Nius.
„Mohla byste nám alespoň přiblížit sílu Goa'uldů?“ Zeptal se přímo ní Mattus. Larrin se na chvíli zamyslela a po sléze odpověděla.
„Bohužel vám o jejich technologii a síle neřeknu tolik, ale něco vím jistě.“ Larrin se na chvíli odmlčela, aby si prohlédla členy rady a pokračovala. „Mají malé, ale i velké a velmi silné lodě, které umí zneviditelnit a jejich planetární obrana je na velmi vysoké úrovni. Štíty mají mocné, i když ne tak silné jako lodě Předků - Antiků.
A jejich obelisková loď je vraždený kolos, žádná loď v mé realitě z bojů proti této lodi neunikla. I hnízdní loď Wraithů dokázala naskrz proklát jedním paprskem.“
„To je vše co nám o nich řeknete?“ podivila se Laufer. Larrin se opět zamyslela a něco dodala.
„Slyšela jsem o velmi mocných a silných rasách. Dokonce i Goa'uldi z nich měli strach, ale nakonec Goa'uldi nad nimi zvítězili a vyhladili nebo zahnali. Myslím, že to byly Noiové, Taláni a Asgarpové.“
V síni rady to jen zašumělo a Nius se zeptal.
„Snad nemyslíte Noxy a Asgardy?“
Larrin chvílí přemýšlela a pak jen kývla hlavou. Jeden Alterian dokonce vyskočil ze svého křesla a zařičel :
„Válka!!“ zdůraznil to i telepaticky, což u někoho způsobilo mentální ozvěnu.
Nius už tušil další bezpředmětné hádky a tak rychle vstal a vyhlásil další přerušení na dobu jednoho ciklinu.
Vládneme mocí bohů, ale jsme schopni se hádat jako malé děti…

Po přestávce se opět všichni shromáždili, ale bylo na nich vidět jisté napětí, které chtěli dát najevo v plné síle, a při první příležitosti. Sotva všichni usedli, tak již přítomná Larrin oslovila radu:
„Goa'uldi používají veškeré technologie, které byly v něčem lepší než jejich stávající. K těmto technologiím patří i technologie předků. Tedy Antiků, co jsem pochopila, vašich příbuzných.“ Larrin si při slově příbuzných nebyla příliš jistá a snažila se to před radou skrýt.
„To je vrchol všeho. Nejen, že zotročují Lidi, ale navíc se opovažují používat technologie našich bratrů!“ ozval se jakýsi člen rady, ale toho hned uzemnil svojí reakcí Mattus.
„Já jsem proti! Válka by se nám mohla vymstít a to i v případě, že bychom jí vyhráli.“
„Jsi hluchý nebo co? Copak jsi sluchem ani myslí neslyšel vše již řečené ?“ to se ho pokusil srazit Pigmut. Ale Mattus se nenechal.
„A to snad chcete vést války ve všech realitách? A zlepšit tak multisubvesmír?“ Pigmut se ale jen pousmál.
„Ne, nechci bojovat za celý multisubvesmír, ale jen v téhle konkrétní realitě. S realitou, jenž napadla naší loď a lodě pod její ochranou!“ poslední větě Dodal Pigmut velký důraz.
Nato vstala Laufer a všichni utichli:
„Souhlasím s Mattusem, podle mě bude stačit, když z naší strany anomálii budeme jen hlídat, dokud neobnovíme Enetos a průchod nebude uzavřen. Proto navrhuji probudit loď Teenos z dlouhé konzervace v docích a okamžitě začít s obnovou Enetosu.“ po své řeči si Laufer opět sedla a v síni se opět rozlehl hluk navzájem se bavících radních.
„Mohla byste mi prosím vás říci, jak by se nám to nemuselo vyplatit?“ zeptal se Pigmut zdvořile Laufer, ke které zřejmě všichni chovají velkou úctu.
„Naši spojenci s tím nemusejí souhlasit a co víc. Mohou se obrátit proti nám. Nebo hůře – budou trvat na vyslání vlastních kontingentů, zvláště ti, kteří „byli tam“ zničeni.“ řekla se vší vážností Laufer, která tentokrát seděla. Poté se o slovo přihlásil Mattus a dovolil si jí doplnit.
„I v této realitě bylo za potřebí útoku Replikátorů a rozsáhlého povstání Jaffů a otroků, aby byly Goa'uldi poraženi a nechci ani domýšlet pravděpodobné důsledky…“

Zatímco se rada hádala na prvním, veřejnosti nepřístupném, jednání, tak se situace a podrobnosti o „ incidentu Borealis“ dostaly ke všem významným spojencům.
Spojenci měli všelijaké názory na situaci, ale nikterak přímo nereagovali a zatím to nechaly na Alterianech. Koneckonců, spojenectví netrvalo dlouho a bylo zatím příliš křehké, než aby jim hned do všeho strkali nos, ale i přesto se všichni ostatní z Aliance pěti sešli na tajné schůzi, kde se měli poradit jak dál a Alterianům začalo hrozit i možné vyloučení v případě zásahu do cizí reality, kde jsou nebo byly přítomné i jejich rasy, ale naštěstí pro ně, měli ostatní dostatek pochopení k jejich situaci.

Pigmut se nečekaně zatvářil v mrazivě sarkastickém šklebu.
„Spojenci? Nemyslíte snad ty, co se k nám vetřeli v Pegasu s tím, že nám chtějí pomoci?“
Pak ovšem Laufer vstala a všem rovněž zmrznul úsměv. Laufer ukázala na Pigmuta levou rukou a pomocí svých psionických schopností ho donutila stoupnout si a navíc ho i vyzdvihla několik čísel nad podlahu sálu. Nikdo v radě nečekal takovou reakci a jen nevěřícně těkali očima z jednoho na druhého.
„Jak se opovažuješ!…“ neovladatelně řvala Laufer „…urážet spojence Altarianského národa!!! Spojence pro které tahle rada nechala vyslat!!“ Laufar byla nepříčetná a Pigmuta zvedla ještě výš. Asi nepříjemně, neboť se Pigmut začal třást bolestí. To ale už Nius nemohl přehlížet a nečekanou rychlostí vstal sjednat pořádek. Něco takového nehodlal tolerovat.
„DOST!!“
Hned nato použil své vlastní schopnosti a donutil Laufer si sednout a Pigmuta pomalu položil zpátky na zem. Trvalo mu to dobrou půlminutu.
„Napadat členy rady je velmi vážný a neodpustitelný prohřešek. Všechny přítomné žádám o objektivnost, ne násilí, a zneužívaní síle mysli!“ káral Nius Laufer, která celá zbledla a ne jen ona, dokonce všichni v síni se cítili v ohrožení a připravovali se na možnost úprku či vlastní obraně.
Podobné incidenty na tomto místě nebyly zcela neznámé, takže se není čemu divit. Meditace dokáží posílit jak rozum, tak psioniku, ale bohužel také agresivitu a snadnou vznětlivost…
Laufer nebyla schopná slova a jen po očku sledovala Niuse. Pravda, slýchávala, že Nius má velké schopnosti, kterými překonává kdejaké Alteriany, ale v životě ho neviděla jeho schopnosti použít, a tak se utvrdila v názoru, že je v radě ze všech nejsilnější, což se jí nyní vymstilo.
„Navrhuji hlasování ohledně vyslání flotily skrze anomálii“ navrhl Nius, který se nečekaně rychle uklidnil.
Hlasování bylo zahájeno.
Rada, stále vykolejená z předchozích událostí, rychle odhlasovala na mechanické panely s označením ano/ne a čekala na výsledek. Místní politici dříve trvali na hlasovacích kartách jako předchozích pár tisíc let, ale nutnost spolehlivého a rychlého hlasování rozhodlo.
A zatímco počítač přepočítával a označoval jednotlivé hlasy, tak Nius ze svého křesla nechal zveřejnit veškeré záznamy z tohoto výjimečného zasedání.

„Výsledek je…“ začal Nius, který měl už výsledek před sebou a byl připraven ho oznámit. „…ve prospěch vyslání expediční flotily.“ dořekl Nius, hned nato Laufer znovu vstala, ale než stačila cokoliv udělat, nebo říci, tak jí Nius nechal přenést na druhou stranu planety a zároveň s tím zablokoval veškeré příchozí teleporty a komunikace.
Všechny v radě to překvapilo a i když měl někdo námitky, tak si je raději prozatím nechal pro sebe.
„Výsledek hlasování je pravomocný.“ oznámil ještě Nius a vzápětí zrušil zasedání a všichni se pomalu přenesli portály a kruhy pryč.
Nius ještě chvíli zůstal, aby mohl vše odblokovat a poté se přenesl i on.

A jako vždy doufám že se vám díl líbil a komentáře uvítáme

Tak díl ne tak akční, ale dějově velmi zajímavý, hlavně ta hádka v radě a ten závěr zasedání byl velmi zajímavý. Jsem zvědav jak to bude pokračovat.

Souhlasíme s Icem, nebylo to nijak nabité, ale jak už víte, mě tohle to zrovna u téhle povídky vůbec nevadí, když se tam aspoň rozhoduje a vysvětluje...

Takže, doufám, že bude další díl, co nejdřív a už se na něj těším...

mě se to moc líbilo, a musim říct že Nius je hustej týpek

povídka se mi líbí,díl byl pěkný

Taky se mi to moc líbilo. Jen tak dál

Další dva díly z mé provenience budou plné technologií, pokeců, a snad nějaký ten flashback...

Dalších deset dílů vůbec nepočítejte s jediným battlem (a možná až do posledního dílu )

Stargate Pegasus : Anomalies - 07 - Povinnost na obtíž

Kód: Vybrat vše

Hudba pro díl : http://www.youtube.com/watch?v=7KINcNMDyQY

Jedna z mnoha pegasuských základen na odlehlé državě se probouzí do nového dne. Centrální betonový bunkr, prefabrikátové domky a dvojitý plot s ostnatým drátem, a strážnými věžemi. Za bunkrem kraluje rychlopalný energetický kanón goa'uldské konstrukce, chráněný silnou kovovou kupolí.
V hluboké roklině pod nimi stojí poměrně velké město s kamennými i hliněnými domy, některé vytesané přímo do skalního masivu, plné žebříků a stezek. Farmy, chrám i další budovy jsou postaveny dále nad nimi, spojené stezkami a tunely, přímo okolo základny. Město s ním tak tvoří až groteskní celek.
Popuzený výraz pozemského žoldáka na stráži u základny vyleká chlapce, spěchajícího do nové školy. Přestože je jejich učitel rovněž jeden z těch podivných, vysokých lidí z velké dálky, mluvících nesrozumitelnou řečí, stále se jich místní obávají. I tak zde zjevně panuje vskutku idyla.

Většina vesničanů pracuje od svítání na poli, a nemusí se obávat, že je zaskočí démoni z nebes, a unesou jejich blízké.
„Dobré ráno, Lomusi!“ pozdraví svého souseda sedláka mladý muž s rybářským náčiním, a loveckou kuší
„Dobré ráno.“ odpoví ztrhaně Lomus. Jde o starého, ale stále silného muže.
Před lety, když se legendy o unášených lidech ukázaly jako pravdivé, hodlal podstoupit oběť, aby si vzali tolik lidí, kolik potřebují, a zmizeli. Před tím mu vzali oba syny a snachu.
Jen jeho plačící žena s malým vnukem v náručí ho v tom zarazila.
Pak, za mnoho zapadnutí sluncí, přišli ve zlatém korábu ochránci. Dobrodinci. Lidé jako oni.
Nádherný koráb vypálil přízračné bestie z oblohy.
Tak se stalo.
Zůstali, a přestože jsou jejich zvyky podivné, jsou si jistí, že by jim ti cizinci v šatech ze zelených skvrn neudělali nic, co by nedokázali přejít a omluvit.
Znalost nařízení vládce, nařizující pod hrozbou přísného trestu chovat se co nejlépe k loajálním a mírným domorodcům, nemají.

Z malého domku z pálených cihel vychází ošuntěle vyhlížející muž v khaki uniformě. Nestačil se ani oholit, pokud to vůbec ještě někdy dělá. Políbí mladou ženu s dítětem v náručí, a odchází k základně.
Zastaví se u desátníka na stráži, a prokáže se identifikačním čipem.
„Těbůh, seržo. Jak se má kluk?“ zeptá se desátník po nezbytném odsalutování příchodu nadřízeného.
Seržant mu přívětivě odpoví v místním jazyce, ale strážce na něj nechápavě dál hledí.
To příchozího rozčílí.

„Jsme tu pár let, a ty pořád neumíš po jejich? Měl ses vrátit na Zemi, jak nám nabídli hned po válce. S tímhle přístupem jsi tu k hovnu. Podívej se na toho Taliána – ten rovnou, když mohl, odložil bouchačku, a učí ty děcka v městečku Archimédovy zákony a Shakespeara.“
„Nějak jsem si tu nezvykl, seržo.“ přiznává strážce, a upraví si řemen zbraně, aby jí měl upnutou těsněji.
Seržant si smiřlivě povzdechne, a přátelsky, svou rodnou francouzštinou, mu řekne -
„Pochybuju, že bychom se dostali do větší akce, tak ti radím…“
Základna se rozezní poplašnými signály. Senzorová anténa nad bunkrem se vysune, a začne zběsile kmitat všemi směry. Poklidně načatý den se rázem mění v blázinec.
„Všichni ven! Hlaste se u svých velitelů! Vyzvedněte si výstroj a výzbroj!“ zní všude kolem. I právě seržant nezůstává pozadu, a vyřvává rozkazy, co mu hlasivky stačí.
Třením atmosféry do ruda rozpálený štít lodi třídy Ha'tak připomíná padající kometu. Místní lidé si to mohou myslet, zejména ti starší.
Kometa byl oblíbeným objektem mnoha ság a bájí různých kultur nejen na Zemi. Zpravidla věstily nadcházející událost. Strašnou, nebo velmi dobrou.
O kometu sice nejde, ale pokud by šlo o výklad první možnosti, byl by přesto nezpochybnitelný.

Vládce galaxií vejde na štítem chráněnou konstrukci loděnice. Zvenku nemůže stavba působit impozantněji, než zvnitřku. Pokud byl Delmak v dobách Sokarových hodný respektu od všech Vládců Soustavy, nyní by stačil jen pohled na tuto loděnici, aby prosili vládce planety o ušetření jejich ubohých životů. Třicetikilometrová délka, osmikilometrová šířka, antigravitační nosníky v počtu dvaceti, každá o velikosti Ha'taku, a uprostřed téměř stejně velká, rozestavěná loď. Zlatý obelisk se špicí z červeného krystalu, a po každé straně polozapuštěný menší obelisk, taktéž s červeným kamenem na konci. Nebo spíš skálou.

Zadní část je mnohem širší, ale stupeň rozestavěnost nedává naděje k brzkému dokončení. Trápení otroci v počtech desítek tisíc, jaffské stráže a sem tam goa'uldský inženýr. Leagnar hodlá navštívit jen jednu osobu, pověřenou vést stavbu za dobu jeho časté nepřítomnosti.
Na majestátu mu přidává, že se beze strachu pohybuje beze stráží. Ani první muž nebo lo'taur, nikdo s ním není viděn. Přesto jde o mocnou, nedotknutelnou bytost, jak jsou otroci přesvědčení, sotva ho uvidí.
Nechybí ani stále přítomný Maybourne. Přítomný, kdy on chce. Vnitřní hlas s vlastní vůlí.
„Překonáváte se, Nerusi.“ podotkne Leagnar
„Ta žravá koule je překvapivě výkonná. Ale raději bych si ho líp ohlídal. Jestli si něco nedává bokem víc, než je zdrávo, naordinovaní jednodenního půstu bude dostačovat.“ řekne posměšně Maybourne, což slyší jen Leagnar, přesto není jisté, zda-li jej poslouchal.

Desetikilometrový tlustý obelisk, po jehož třech stranách jsou polozapuštěny další, o něco menší obelisky. Každá musí mít skutečně božsky silnou palebnou sílu, pomyslí si.

Kdy budou osvícenci na vyšším stupni energie donuceni jednat? No, ti určitě. Leda tak o dalším Velkém Třesku.
Nemám vás rád, a vůbec se za to nestydím.
Údajně to mohou být jen dobré bytosti. To určitě!
„Pokud se paprsky menších spojí s primární zbraní, výstřel dokáže zasáhnout a poškodit i jádro planety.“
„Nepředpokládám, že tohoto potenciálu využiji. Nakazuji ti ihned zkontrolovat sekci suap yta sá. Dochází jim materiál, náprava…“ odpovídá vládce chladně, ale Nerus už nasedá na vznášedlo.
„Ano, pane, můj pane!“ vykřikne, a proplétá se kontrukcí kdesi až k sekundárním obeliskům.

To se bojí, že přeteče okraj kruhů, směje se vnitřní hlas.
Jeho hostitel promlouvá v jeho mysli, slýchající jeho pochyby.
„Přestaň už myslet na to, že nemáš právo ovládat. Jasně že máš, tak na to kašli. Tímhle uvažováním šli srát ti mizerní světelní svatoušci, co maj míň morálky, než žárovka.“
„Nerad uznávám, že máš zase pravdu, člověče. Viděl jsem však za svůj život příliš mocných věcí, než aby mě to zanechávalo racionálním v úsudku.“
„Čím silnější vůdce, tím větší znak moci. Ber tu loď jako symbol všeho, čeho jsi dosáhl.
„I na člověka máš poměrně přizpůsobivou morálku.“
„Díky, zatím nebudu obtěžovat, nezáživný tlusťoch s nadměrným apetitem se k tobě cupitá zpátky. “
Nerus vskutku svého pána nenechal nadlouho o samotě.
„Co byste si ještě přál, můj pane?“ řekne tak podlézavě, že by to bolelo i starého senilního vládcem Yu.
„Více prostoru.“ řekne, a odstrčí svého, normálně loajálního, do velké míry drahého služebníka.
Odejde od něj, a prohlédne si nejdůležitější součástku lodi. Jedna z osmi, dle holoplánů na stavebních konzolích asymetricky rozdělených v lodi.
Zdířka a z něj vedené původními rozvody, z trosek antických křižníků
Pro napájeni z antických zásobníků energie.

Danielova loď se jen tak vznášela na orbitě nad planetou, zakrytou hustými mračny bouří, až do poslední skuliny.
Posádku můstku tollánského křižníku poslední léta viděla s ledacos, ale nikdy s ničím podobným.
I ten, kdo to viděl už tolikrát, že ho z toho bolí oči, čím víc ví, tím více odmítá uvěřit.
„Dali si záležet, aby jí nikdo nenašel. Potenciál modrých krystalů je…nevyčíslitelný!“ dostal ze sebe tollánský vědec, kontrolující získané údaje.
„Kdy budeme moci zahájit těžbu?“
„Těžko říci. Goa'uldi se vracejí velmi nepravidelně, přesto máme dostatek času, pokud iontová bouře poleví.“
Daniel dávno ztratil většinu základních ideálů, kterých se nevzdal ani jako člen SG-1. Nikdy, ani když by to bylo logické a rozumné. Tohle je jedna z mála věcí, jež nedokázal snést bez rozhořčení nad zvěrstvy Goa'uldů. Těmhle nevzali jen životy, oni jim vzali i duši.
Ubohé bytosti. Co jim to udělali? Moudře žili, v míru na svém světě. Z myslících bytostí s nevinnou duší udělali své zvířecí otroky, plných zášti a bolesti. Nejsou schopní jiného kontaktu, než zabít.
„Pamatujte, stále ještě nejsou všichni členové Rady přesvědčeni o využití modrých krystalů.“ řekne Daniel Tollánci, uznávajícího nařízení, a odcházející k pracovnímu stanovišti vedle navigátora.
Já nejsem přesvědčený.
Máme na to právo? Co se to z nás stalo, přemílá Daniel, nepřestávaje se dívat na svět, obrostlý krystaly.

no tak i když tato část nemá žádnou bitvu či nějakou bojovou akci, tak sem ji přečetl se zatajeným dechem. Opravdu Vlade umíš moc dobře psát goauldy Rohovor Mayborna s goauldem je dokonalej. Tomu říkám totálně rozdvojená osobnost. By mě zajímalo jak silně by Leagnar vypadal kdyby ostatní zjistily že neumí kontrolovat mysl svého hostitele.

no je to jako vždy velmi luxusně napsaný, moc se mi to líbí

Nevíte něco o Dragonovi? Už se mi pěkných pár dní neozval.

[Dragon]

Tak jsem tady a hned jsem napravil název a doplnil první příspěvek...
Omlouvám se za mojí abstenci , ale nějak mi to časově nevychází, tak jak bych chtěl, ale pevně věřím že se to zlepší,...
ještě jednou se omlouvám

tak i já se přidávám - byl to opět výborný díl ale bližší rozbor tady udělal již Ice, tak ho nebudu opakovat

Skvele jste zkombinovaly i kdyz neprimo 2 skvele povidkove cykly. Zatim se mi to hodne libi. Skutecnost, ze Goa´uldi hraji prim na tom urcite taky ma svuj podil. Navic se potvrzuje skutecnost, ktera na tuto povidku pasuje a to, ze kdyz je vyborny namet a scenar, neni potreba velkych bitev k upoutani ctenarovi pozornosti.
Dragon a Vlad Dracul ... (chtel jsem zde dat vystiznejsi smajliky, ale nic lepsiho v nabidce neni ) smekam a tesim se na dalsi povidky.

Abych tak na vás zapomněl...

Když tady řeknu datum, tak to platí!

Stargate Pegasus : Anomalies - 08 - Zapomenutí

Kód: Vybrat vše

Hudba pro díl : http://www.youtube.com/watch?v=9qX_WOD4EaI

Galaxie Pegasus, prostor přibližně napůl cesty mezi Renecem a Lanteou. Geniiský vůdce Ladon Radim není svázán, ani vyslýchán, na jeho jednání s poraženými Cestovateli nic nemění.
Nediktuje podmínky, jen je poslouchá.
„Po vás Geniiích moc nezbylo, ani velké počty vás samých, a to přece nejste sami. Není důvod, proč našimi omezenými zdroji plýtvat.“ odpoví chladně pohledná důstojnice. Ladona víc než cokoli zajímalo, jestli
„Přesvědčivá kalkulace, Cestovateli. Vždy mě zajímalo, proč neznám vaše pravé jméno.“
„Nebyl a není důvod. A veškeré vymyšlené důvody jsou lež. Prostě si nepřejeme, aby ho kdokoli znal.“
„Nemáte se za co stydět. Váš hlavní svět jste nemohli ubránit. Sateďané se opevnili, a podnikali diverze, a jak skončili? Útěk nebo se umět skrýt – jinak přežít ani nešlo – nejde.“ zkonstatuje mírně Ladon, a jen Cestovatelka mávne nad těmi řečmi rukou.
„Wenetian nebyl žádný rajský svět, a to jsem jako dítě na lodi slyšela mýtů a legend o prastarém ráji, až hrůza povídat. Sama nerozumím tomu, proč nám to vyprávěli. Jen nás to víc deprimovalo.“
„Podobně to bylo i u nás. Ani náš svět nebyl ničím rajským. Ovšem podzemí jsme shledali vyhovujícím. Vy jste alespoň mohli utéct, my ne. Až na vyvolené – ti co měli štěstí s nástupem na loď.“
A skrze okno pohlédne na blízký vesmír, kde se vznáší z plechů zflikovaná hrůza, se dvěma rotačními částmi.
Vše, co zbylo z plánů Geniiské rasy.
Bitevní loď plná jaderných střel, se štíty z vraku antické lodi, místo hyperpohonu jakási hrůza, co se nabíjí celý den, a hodí jí to s přesností dvou tří hvězd na určené souřadnice…
I tato drobná závada je předmětem jednání.
„Zkusme zapomenout na to, co se stalo. Kolik vás přestálo válku? Tři lodě nanejvýš. Můj realistický odhad.“
Důstojnice přikývne v hořký souhlas.
„Jak dlouho budeme přežívat? Kdy nás najdou noví páni Pegasu, nebo jednoduše dojde nenahraditelné palivo do motorů?“
„Smíte se vrátit na svou loď, Genii Radime. Vše projednáme. S něčím takovým musíme souhlasit jednomyslně.“
Vůdce Radim měl v tu chvíli na jazyku, že v tom případě kvůli těm několika hlasujícím jedincům nemusí vážit další cestu tam i zpět, jenže to by bylo dost nediplomatické.

Ayana se v zamaskované auroře Tria, posazená v ovládacím křesle, dotýká nehmotných toků světla, znázorňujících data v antickém písmu. Prastarý dialekt. To není možné. Skutečný vír v časoprostoru.
Úmysl to jistě nebude. Nebo ano? Přivolat tísňovým signálem nepřátelské lodě, a pak je zlikvidovat najednou, pěkně v jedné bitvě a získat zkušenosti…
Reality se mohou lišit i časem…co když to jsou Alteráni, kteří zničili Ori, a nikdy neodešli z galaxie? Ne, nebudu dělat předčasné závěry…
Devět Ha’taků. Kdybych tak měla dost dronů k takovému podniku – stěží bych zničila dva těmi zbytky v zásobnících.
Křižník třídy Aurora, stále pod maskovacím zařízením, prolétá anomálií. Už ze strany jejího vesmíru bylo, jako skrze sklo, rozeznat mezi záblesky duhových světel obrysy lodí na druhé straně. Oni jistě také.
„Antická loď Tria, na palubě je přítomen jen jeden Antik. Žádám o bezpečný průlet do vaší reality.“ nezní to nijak melodramaticky, ale rozhodně originálně, pomyslí si.
Vysílají. Ten vír musí být zcela nekolísavý. Jen tak lze vysvětlit nezkomolené a nenarušené spojení, přestože jde jen o text.
Naprosto nesrozumitelné. Zkusím lodní databázi. Je to téměř původní alteránský jazyk, z dob občanské války mezi Antiky a Ori. Ti první se boji vyhýbali, druzí se nenechali odradit.
Alternativní
„Potvrzeno. Váš průlet bude pečlivě sledován, na jakýkoli pokus o agresi odpovíme silou.“
Prolétá anomálií, a Tria dostane mnoho těžkých zásahů do zadní části lodi.
Antička se sotva udrží v křesle, a mentálním rozhraním zjišťuje škody. Maskování vypadlo. Nepředvídatelné vlastnosti trhlin časoprostoru.
Jejím tělem projede výboj z poškozené konzole, a svět se změní v tmu.
Zásah obelisků ze dvou lodí Nemis rozetne Triu na tři kusy. Až na pohonnou část se dostanou za anomálii.

Pěst dopadá přesně doprostřed obličeje překvapeného žoldáka v šedé kombinéze. Z ruky mu vypadne malá stříbrná ruční zbraň. Při dopadu vystřelí, a od kovových stěn se paprsek odrazí, až strefí jiné žoldáka v maskáčích, neomylný toť znak příslušnosti k Zemi.
„Dej mu ještě! Hajzlovi!“ pobízejí pozemšťana jeho přátelé z jednotky, zatímco ostatní likvidují odpor přibližně osmi dalších v šedých uniformách. Mlátí z nich duše, dokud nepřijde obdoba vojenské policie, přesněji stráže v bojové zbroji, s elektrickými obušky v každé ruce jedna.
Do dvou minut už tahali bezvládná těla do kajut. Pěkně přitom nadávali.
Ne všechno osazenstvo, sedící (jestli se to dá vůbec říct) pokojně, s tím souhlasilo, ale nikdo neodporoval. Bylo pár idealistů schopných to udělat, ale pořádná rána po palici je z toho rychle vyléčila.
Zůstali jen lidé, pocházející z kolébky jejich rasy…
„Hospody na téhle přepravní lodi ujdou. Chtělo to už nějakou pořádnou rvačku podle všech pravidel.“
„Ony nějaký jsou?“
„Přesně tak.“ odpoví, hodí do sebe podezřelou modrou tekutinu, a upadne v pokojný spánek.
Někdo s tím třese.
„Nech ho bejt, tohle je
„Co tu vlastně děláme?“ zeptá se o stůl dál pozemšťan, snad Arab. Jako celá posádka mluví i lidé ze Země jaffským jazykem, nepříliš odlišným od řeči skutečně vládnoucí rasy.
„Prý nás bude potřeba. Podle toho, jak si důstojníci div neuchcávají, jde o urgentní záležitost. A to nám rozdali spoustu těchhle sraček na hlavu, prý jsme bez toho v hajzlu.“ dopoví a ukáže na nepatrnou zlatou věc s magnetickými zámky.
Psionický štít proti ovládnutí mysli.
„Co to bylo za kokoty, že si dovolili tu dělat bordel?“
„Ále, tvrdili, že kvůli nám přišli o vůdce, a málem prohráli. Nakonec, čert ví, co ti kapitáni Amerika dělali.“
O tomhle přemýšlel snad každý obyvatel Země, schopný opustit svou planetu za výdělkem, nebo dobrodružstvím.
Co se stalo s těmi miliony obyvatel Jižní Ameriky, Afriky a Asie, co přežily bombardování z kosmu, a odeslané bránou a loděmi pryč, to je nezajímalo.
„Pamatujte, jak budou ti zasraný Euronďani dělat bordel, vodstřelíme to hromadně.“ Zkonstatuje věcně ten nejvíce střízlivý. Vlastně úplně střízlivý. U Rusa je to učiněný zázrak.
Tenhle má raději mladé masíčko, protože žádostivě sleduje asi patnáctiletou otrokyni, nosící další dávky galaktických kořalek.

Midgard. Město, darované Thorem pro ty, co unikli zotročení Země. Zároveň domov pro mnoho Tollánců, jejichž civilizace odmítla podřízenost . Byl to nápad doktora Jacksona, odmítajícího přijmout jakýkoli formální titul. Ze studií archeologie má člověk nadhled, ale přesto se mu nezamlouvala pozice „diktátora“.
Dvě malé děti se přetahují o jakousi lesklou věc, jde o chlapce a dívku. Oběma může být tak pět nebo šest let. Okolojdoucí lidé různých původů buď spěchají, nebo se nenadálé scéně jen zasmějí. Koneckonců, jejich otec je už odtrhává od sebe.
„Jacku, Sam, nechte toho!“ napomene Daniel své děti.
„Tatíí když ona mi vzala tu loď, co mi dal Jared!“
„Sam, vrať mu to. Bez odmlouvání.“
„Ale tatí…“
„Něco jsem snad řekl.“ Sam neochotně podá svého bratrovi model tollánské nákladní lodi, vyřezaného z tvrdého šedého kamene. Lehčího než sůl.
Odvede je do jejich rozměrného pokoje s vysokými asgardskými zdmi s oblouky, ale s elegantními lůžky, vyrobenými určitě pro lidi, vykládané runami, obsahujícími něco jako „spánek budiž pochválen“, jak už dávno Daniel zjistil.
„Je pozdě, měli byste už jít spát.“ řekne jim, už nesrovnatelně přívětivěji než před chvilkou
„Tak jo, tati.“ odpoví smířeně.
Než DNK identifikátorem zamkne pokoj, už snad po milionté se Daniel podiví, proč Asgardi lpějí na nepřirozeně vysokých zdech. Poprvé na Thorově lodi, napadené replikátory byl přesvědčený, že musí jít o víc. Akumulace energie, obrovské chodby coby cívky…
Estetika, to bylo to poslední, co ho napadlo. Opravdu. Asgardi neměli sochy, obrazy, ani nic velkého na okrasu.
Kromě dokonalou ekologií udržovaných lesů neviděl rostliny.


Vládce galaxií poprvé po šesti letech od války s Wraithy a Asgardy chová pocit k nadcházejícímu boji s tím, že je větší šance k porážce, než k vítězství. Pocit, pro který poprvé v životě zabil. A nemůže říct, že by na to byl hrdý, přestože šlo o nepřítele, jehož smrt byla nutnost
„To vypadá na konečnou, brácho.“ řekne Maybourne.
Nezblázním se z toho? Já nebo on. Nebo jsme jen jeden? Neudělal bych lépe…
„Tak a dost. Ještě jedna taková myšlenka, a fakt mě nasereš.“ řekne mu hostitel „Raději prostuduj ty věci, jestli máme šanci.“
“Do mikty, co si o mně myslíš! Kdybys mě nechal domyslet, že lépe bych konal sám v umělém těle. A teď mě nevyrušuj.”
Prognózy nezní dobře. Úroveň zbraňových technologií je o mnoho vyšší v porovnání s Asgardy.
Nepřátelskému druhu se nevyrovnají ani Antikové ve svých nejlepších dobách.
Otestovali si nás, a lodí na druhé straně je čím dál více, kdykoli mohou zaútočit.
Samy technologie nevyhrávají, naštěstí…
Musím tam.
My tam musíme…

Zrovna dneska ráno jsem se vzbudil a přemýšlel jsem, co se stalo, jak dlouho je to, co byl přidán nový díl. Napadlo mě, že se dáváte vánoční pauzu, přijdu sem a.... Vážně mi to udělalo radost Další velmi dobrý díl, i když pro mě chvílemi lehce zmatečný (například nechápu, kde se tam,před anomálií, vzala Tria), ale jinak super jako vždy

parádní díl
jenom s tou Triou je takový záhadný mi přijde...nebo třeba sem taky dost nedával pozor v předchozích dílech, i to je možný

Přesně tak, píšu to s tím, že znáte veškerý předchozí děj.

[Dragon]

asi bych si měl s desítkou pospíšit

Dark Angel:
abych byl upřimnej, tak já tu pauzu navrhoval

super!!!!

tak jsem se konečně dostal k přečtení a jsem potěšen dalším dobře napsaným pokračováním

Žádné připomínky? Nic?

Devitku už Dragon sepsal, jen mu to zkorekturuju, a brzy to tu máte...

EDIT: Zatím začnu dokončovat resty u mých ostatních povídek, ať dále nestrádate...

připomínky zatím žádné. už se těším na pokračování