Stargate:Last Ancient - New Age, part 4

já jsem pro spoiler abych se měla na co těšit

No pro spoiler sem...
Jinak rozjet se to může třeba tím, že se ten malej tvoreček dostane ven a infikuje velení... Ale nevim, viď... uvidíme...

Btw věděl sem, že word je divnej z jiného světa sem poslanej program, aby nás zničil, ale že to dělá takový koniny jaks říkala... to je divný ale po chvíli přemýšlení... nebo spíš psaní ve wordu bych tomu i věřil...

Mackenzie: Zkoušela si ohledně těch velkých písmen ve wordu vypnout automatický opravy? Pak by ti to už nemělo dělat.

Tak zase dalsi povidka...opet bez nazvu

„Tak Sárinko, už pěkně lež, ať ti může taťulda povykládat, co maminka zase vyváděla na minulé výpravě. Takže…šli jsme lesem, temným a tmavým jako v karkulce- pamatuješ, jak tam byl i ten zlý vlk…no a tak jsme jím šli a šli a šli, až jsme došli na kraj jedné jeskyně, ve které to svítilo zeleně. Vypadalo to strašně pěkně. Máme pro pár lidí tady sbírat věci, které neznáme, no a tak maminka naškrábala tu zelenou věc ze stěny a najednou se na ni vyřítila zelená veverka. A tak maminka probudila příšernou zelenou veverku.“snažil se John uspat Sarah pohádkou. Ta zaujatě poslouchala… „Zbytek ti dopovím zítra, kočičko. Teď už spinkej. Dobrou noc.“rozloučil se, dal jí pusu a odešel.

„Na co jsi přišla?“zeptal se, když dorazil na molo, kde seděla Mac s knihou na klíně, notebookem vedle sebe a Rayem poskakujícím okolo, a dal jí pusu.
„Některé stránky chybí, jiné nejdou přečíst a další nejsou dokončené. Co Sára? Doufám, že jsi jí neříkal zas o tom, co se stalo.“
„Tak trošku. Vykládal jsem jí o příšerné zelené veverce.“pousmál se.
„Johne…bude z toho mít noční můry. Musíš jí vykládat o princeznách a princích.“
„To je nezajímavé. Vždycky to dopadne dobře.“
„No právě. O iluze přijde až později.“
„No dobře. Příště jí povykládám o tom, jak se zlá zelená veverka zamilovala do hodné modré veverky a stala se z ní další hodná veverka.“
„Ty nedáš pokoj, že?“usmála se. Najednou se ozvalo hlasité šplouchnutí. „Rayi!“vykřikla, rychle vstala a doběhla k okraji mola. Ray se právě po nějakém výklenku zase vydrápal na molo. „Opovaž se!“křikla a táhla Johna pryč. Ray se mohutně otřepal, až voda stříkala na všechny strany, a zatvářil se navýsost spokojeně. „Skvělý.“zabručela Mac.
„Plukovník Blacková do kontrolní místnosti!“ozvalo se městem.
„Máš štěstí, ty obludo.“pousmála se a popleskala ho po hlavě.

„Co se děje?“zeptala se, když dorazila.
„Major Winterson volal. Je s týmem Lorna. Prý se stala nehoda. Lék. tým už se chystá.“informoval Chuck.
„Nehoda? Jaká?“
„Major Lorne prý zapadl do nějaké díry a neodpovídá.“
„Tak tam pošlete polní inženýry.“
„V tom je ten problém, madam. Žádný chlap se tama neprotáhne.“
„Jo, takže tam mám slézt já?“pochopila Mac.
„No, major Winterson říkal, že to umíte.“
„Dobře, za pět minut jsem u brány.“přikývla a odběhla si pro věci.

„S tou knihou opatrně a postarej se o Sáru.“řekl Mac už u brány.
„Neboj a běž už.“ujistil ji John. „Buď opatrná. Máte lana, všechno?“
„Jo. Ahoj.“rozloučila se a dala mu pusu. „Rayi, pojď.“zavolala a i s lék. týmem prošla bránou.

„Madam.“kývl hlavou George, když se objevili na planetě.
„Co se stalo?“zajímalo Mac a vyrazili na cestu.
„Normálně jsme prozkoumávali planetu- jako vždy, ale šli jsme po skále a najednou Lorne vykřikl a propadl. Nikdo se do té díry nevleze…nevíme, jestli žije.“
„Neměla bys tam jít spíš ty?“otočila se na Jennifer.
„Já? Ehm…myslím, že bys tam slezla stejně.“odpověděla.
„Tak jo. Jak je to daleko?“
„Ještě kousek. Tam.“ukázal George ke skále. Po pár minutách tam došli.
„Plukovníku.“zasalutoval zbytek Lorneova týmu.
„S tou vestou se tam taky nedostanu.“zkonstatovala a sundala si ji. V zemi byla díra a okolo větve a listí. Na dno vidět nebylo.
„Vezmi si lékařskou brašnu.“podala jí brašnu doktorka.
„A co tam s ní asi budu dělat?“zeptala se Mac, zatímco se cpala do výstroje.
„Budu ti říkat.“
„Tak fajn.“přikývla a hodila si ji na záda.
„Můžem?“zajímalo George.
„Jo.“ Pomalu nalezla nad díru. S hekáním se jí procpala.
„Co vidíte?“zeptal se Winterson vysílačkou.
„Nic.“odpověděla. „Ups…stůjte!“
„Co je?“
„Je to tu zúžené. Budu muset hlavou dolů.“
„Jak se Lorne tama dostal?“nechápal.
„Je tu vesta…úplně roztrhnutá. Pak projel, ale teď chvilku nerušte a spouštějte pomalu.“ Obrátila se hlavou dolů a doufala, že se nezachytne o batoh. Užším místem prošla snadněji, než myslela, takže se zase vrátila do původní pozice a rozhlídla se. Byla asi deset metrů od země ve velkém dómě. Dole ležel Lorne.
„Mám ho!“
„Žije?“
„Nevím, ještě nejsem úplně dole.“ Po chvilce dosáhla na zem. Odepnula se a rozběhla se k nehybnému Lornovi. „Jo, žije!“odpověděla po chvilce.
„Dobře. V tom batohu máš příruční skener.“řekla Kellerová. Mac v něm zahrabala a našla tablet. „Vzadu máš ten skener. Projeď s ním přes něho. Bude ti to ukazovat člověka a psát, co je poškozené.“
„Rozumím…“přikývla a proskenovala ho. „Má zlomenou…Cla…viculu? Co to sakra je? Co takhle si tam dát angličtinu?“
„To je klíční kost.“odpověděla Jennifer.
„Skvělé. A…radius?“
„Vřetení.“
„Aha…a tibie?“
„Holení kost.“
„Tu má jenom naštípnutou, podle tady toho.“
„Dobře, je tam vakuová matrace. Polož ho narovno, potom ho opatrně přetoč na bok a podsuň pod něho tu matraci.“
„Fajn.“přikývla Mac a udělala, co jí řekla.
„Ma…dam.“hlesl Lorne.
„No ahoj.“pousmála se. „V klidu. Nehýbejte se…Jenn, probral se.“
„Tak to je fajn.“
„No to sice ano, ale jak se oba dostaneme nahoru?“
„Ehm…můžeme to odpálit.“navrhl George.
„Odpálit? Tak to je vtipné. Chcete nás zabít?“
„Dáme tam C4 jenom trošku. Vytvořte štít.“
„Jestli nás to zabije…“
„Nebojte.“
„Bojím.“povzdechla si a vytvořila štít. „Můžete.“ Ozvala se velká rána, jeskyně se zatřásla a ze stropu začaly padat kameny.“
„Udr…žíte ty kameny?“
„Doufejte, že jo.“ Po chvilce kameny přestaly padat. „Tak jo. Můžeme.“přikývla, stáhla štít a zapnula matraci do popruhů. Nad nimi už nebyly žádné překážky. „Tahejte.“ Lorne se pomalu posouval v matraci nahoru. Mac mezitím sbalila všechny roztahané věci a hodila si brašnu na záda. Po chvilce dolů spadl provaz. Připoutala se k němu a vytáhli ji nahoru.“

„Jak je na tom?“zeptala se potom, co ji vytáhli.
„Bude v pořádku. Jenom ho musíme dostat domů.“pousmála se Jennifer. Zdravotníci dali Lorna na nosítka. Ray najednou začal vrčet.
„Co je, kluku?“podrbala ho Mac za ušima a otřela si špínu z obličeje. Ray se rozštěkal a rozběhl se pryč. Chtěla ho chytnout za obojek, ale vysmekl se jí a utekl. „Rayi! K noze! Vrať se!“rozběhla se za ním. Najednou jí kolem hlavy proletěla střela ze stunneru. Rychle zalehla a vytáhla zbraň. Wraith se k ní přiblížil. Vystřelila do něj celý zásobník, ale nic. Když přebíjela, Wraith k ní přiskočil a odhodil ji na pěšinu, kterou přiběhla. Najednou se odněkud vyřítil Ray a vrhl se na Wraitha. Svalil ho na zem a začal ho trhat. Mezitím přiběhl George a pomohl Mac na nohy. Zamířil.
„Ne.“zarazila ho. Wraith strašně zařval. Ray mu ukousl ruku. Wraith se ohnal druhou a pes odletěl. V tu chvíli začali Winterson s Mac střílet. Wraith padl mrtvý. Mac se rozběhla k Rayovi. Ležel na zemi. Na boku a na čumáku měl tržné rány.
„Vstávej, ty můj kluku.“pomohla mu vstát. Trošku se zakymácel. Mezitím došel zbytek.
„Dobrý?“zeptala se Kellerová. Mac přikývla. „Rayovi se na ty rány podívám.“slíbila.
„Dík.“

„Jak je Lornovi?“zajímalo Johna, když se vrátili.
„Bude v pořádku.“pousmála se Mac a podrbala za ušima Raye, který odpočíval ve svém košíku. Ránu na boku měl zavázanou.
„Jdeš na večeři?“
„Jo, asi jo.“zívla si. „Jsem strašně unavená.“
„Vezmu si tvoji noční.“
„Moji noční? Dovol, abych ti připomněla, že ti dvě noční chybí, miláčku.“pousmála se a dala mu pusu.
„A já myslel, že mám protekci.“
„Myslel jsi špatně…Rayi, pojď.“zavolala. Ani se nepohnul. „No tak, pojď. Dneska je pečené maso…co je s tebou, kluku?“klekla si k němu a pohladila ho. „Johne…má teplotu.“hlesla, když mu zkusila čumák. Odsunula mu obvaz. „Začíná mu to hnisat. Běžte sami.“
„Dobře.“přikývl John a i se Sárou odešli.
„Jennifer.“zapnula vysílačku.
„Ano?
„Vím, že nejsi veterinář, ale potřebuju tě tady.“

„Co se děje?“zajímalo ji, když dorazila.
„Má teplotu a začíná to hnisat.“
„Řekla bych, abys s ním šla na veterinu, ale nevím, co bys asi tak veterináři řekla. Psi by měli reagovat na tohle stejně jako lidé, ne?“
„Nejspíš.“
„Jak se měří teplota?“
„Dej mi teploměr.“řekla Mac. „41°C. To je hodně.“
„Nemělo by to hnisat tak rychle.“zamračila se Jennifer. „Pokud má teplotu, ať hodně pije. Nevím, co by mu pomohlo. Uvidíme ráno.“
„Dobře.“

„Už půjdu. Dobrou noc.“rozloučil se John.
„Dobrou a klidnou službu.“popřála mu Mac a opřela se i s Kronikou o stěnu. Sára už dřímala v postýlce a Ray v košíku. Začala číst.
„17. srpen. Je to zvláštní, jak dnešní den rychle utekl. Pořád bylo co dělat. Máme po žních, a tak je třeba obilí zpracovat. Jsem celý dolámaný. Práce nás čeká ještě dlouho. Taky vzplanul jeden snop na poli. Naštěstí se nám to podařilo včas uhasit. Večer jsme měli slavnost a většina z nás to trošku přehnala. Zítra musíme opravit jednu střechu. Pro dnešek končím.“ Mac dočetla zápis. Sára mezitím usnula, ale Ray tiše kňučel.
„Copak je chlupáči, co?“drbala ho za ušima.

Mac se vzbudila. Nevěděla, jak dlouho spala, ale Ray kňučel víc, než předtím. Pomalu k němu došla a dala mu dlaň nad ránu. Začala zářit oranžově, ale nic se nestalo. Byla tam pořád.
„To není možné.“zašeptala a zkusila to znova. Zase nic. „Jennifer?“zapnula vysílačku.
„Ano?“
„Chtěla jsem ho uzdravit, ale nejde to. Vypadá to, že to je horší.“
„Přines ho.“
„Dobře.“přikývla. „Tak pojď.“zvedla ho.

„Polož ho.“ukázala Jennifer na stůl. Mac ho opatrně položila.
„Už 2x zvracel, od odpoledne nepil.“
„Dám mu infuzi. Jsou to jenom vitamíny a doplní to tekutiny.“ Mac přikývla a podržela ho. Celou dobu ho hladila. „Vezmu nějaké vzorky z okolí té rány.“řekla a pinzetou odebírala vzorky tkáně. Mac si přitáhla židli a posadila se.
„Budeš tady? Ale co Sára?“
„Mám sebou chůvičku.“pousmála se Mac a pořád Raye hladila.
„Dobře, kdyby něco, zavolej.“
„Zavolám.“

„Nesu ti snídani.“ozval se ode dveří John a položil tác na stolek.
„Dík.“hlesla Mac.
„Je to lepší?“
„Ne. Naopak.“zašeptala a po tvářích jí začaly téct slzy.
„Pojď sem.“objal ji.
„Ať mi neumře, Johne.“
„On to zvládne, neboj…Sára už se vzbudila?“
„Ne.“
„Půjdu k ní, aby tam někdo byl.“
„Dobře.“přikývla.
„Mackenzie! Mám výsledky. Ten Wraith měl v sobě nějakou infekci a ta se přenesla na Raye. Podívej.“ukázala jí obrázky z mikroskopu. Na jednom s nich byly normální červené krvinky a na druhém byly mezi krvinkami černé fleky.
„Pomůžeš mu?“
„Nemám takové antibiotika. Dělala jsem testy se vším, co mě napadlo, ale žádné neměly účinek…ale něco by tu bylo. Jenom jsem to neměla čas otestovat.“
„Co to je?“
„Troso.“
„Tak na to zapomeň! Nebudeš na něho mazat nějaký vnitřnosti.“
„A co když to pomůže.“
„Udělej testy.“
„Udělám.“přikývla a odešla.

„No tak, polkni to.“přemlouvala Raye Mac, když se mu injekční stříkačkou snažila dát napít. Po chvilce to vzdala.
„Mám ty výsledky…zabralo to.“ozvala se Kellerová.
„Horší už to být nemůže, ne?“
„Může umřít.“
„Nic jiného stejně nemáme. Já ho nevyléčím a nic jiného nezabírá.“pokrčila rameny. Jennifer mu sundala obvazy a napatlala ho slizem z trosa. Ránu znovu překryla. „Musíme počkat.“
„Ty můj broučku. Vydrž. To bude dobrý.“drbala ho. Jenom smutně zamrkal.

Po pár hodinách se Ray probudil a sedl si. Dole pod postelí měl misku se svým žrádlem a vodu. Maličko zakňučel a opatrně seskočil dolů. Přešel k misce. Když se nažral a napil, začal oblizovat ruku Mac, která spala opřená hlavou o stěnu. Trhla sebou a vzbudila se.
„Rayi!“vykřikla nadšeně. „Jennifer! Jennifer!“zavolala. Doktorka přiběhla.
„Zabralo to.“vydechla Kellerová.
„Jo, díky moc.“
„Měl by ještě odpočívat, ale jestli chceš, už může jít k sobě do košíku.“
„Jo. To by bylo fajn.“ Mac vstala a Ray se za ní pomalu loudal. Když došli do pokoje, spokojeně se uvelebil v košíku a napil se z misky.
„No, vidíš.“usmála se a padla vyčerpaně na postel. Za pár vteřin usnula.

Vzbudilo ji štěkání. Sára si hrála s Rayem a John se na ně díval.
„Dobré ráno.“usmál se.
„Ráno?“
„Spala jsi celý den.“
„Mama.“zaštěbetala Sára a přišla se pomazlit.
„No jo.“usmála se Mac a hladila ji po zádech.
„Vypadá líp.“
„Je mu líp. Zabral až ten sliz z trosa.“
„Tak už víme, k čemu to je.“
„Jo. Pojďme pryč, ať se může v klidu vyspat.“řekla a cestou ke dveřím ho podrbala za ušima.

BTW: kdyby vas napadl nazev...napiste ho....uz si pripadam jak idiot, ale fakt me nic nenapada

Destiny: no to sem nezkousela ...zkusim....
*Jack*: snad tuhle gramatickou chybu prezijes

Jinak vsem dekuju za komentare....veskere

Tak si to uzijte (ten smajl se tu asi nehodi, ale me se tak libi )
Doufam, ze pilne ctete povidky od rocketmana, abyste byli aspon trosku v obraze ...ale ta povidka se da upe v phoo pochopit

Jinak dalsi vidim tak na mozna v nedeli, ale ...ne ted vazne...v nedlei bude zase k veceru

a ted nejaky ten spoiler - ted nic moc nevyzradit

Toto je spoiler!!!:

takze...objevi se otec od Mac...objevi se Eagarove a povidka bude mit pokracovani...

dalsi info...to vam dam vedet...

tak ale ted sem se vycerpala
tak pekne cteni

Tak já jsem sem ještě nepsal, ale tak napíši. Zatím jsem se dobral jenom asi k 15. povídce, takže vím jenom zlomek, ale myslím, že tahle konkrétní epizoda, a i ty co jsem již četl jsou opravdu skvělé Jen tak dál, máš parádní příběh a skvělé zpracování. Hodně štěstí

Přečetla jsem si nový díl....káááása! Vážně se mi to líbí. Krásná oddechovka, ale s dobrou zápletkou. Jen chudák Lorne, ten to vždycky schytá.

Zase někdo mrzačí Lornea Já to sice teda dělám taky, ale u mě zatím jen popálený bok a otřes mozku. Takhle jsem ho ještě nerozlámala. Chudák malej (doslova ). Každý ho jen otlouká.
No upřímně se přiznám, že jsem sem jen tak nakoukla a přelítla jen ten úryvek, kde mrzačíš Lornea, ale co z toho můžu usoudit, tak vyjdřovací schopnosti vnikající a dialogy zní realisticky. Bravo
A po dnešních zážitcích jsem se rozhodla, že v tom, co teď píšu Lorneovi neublížím

Marně přemýšlím, koho by všichni otloukali, kdyby tam nebyl Lorne jinak supr

dalsi povida...opet bez nazvu

„Plukovníku! Kód kapitána Marvela! Potřebují zdravotníky!“zakřičel Chuck.
„Otevřete a volejte Kellerovou!“přikývla Mac a seběhla ze schodů k bráně.
„Už se stalo.“ Bránou prošel muž a táhl dalšího. Po něm procházeli další a další.
„Co se stalo?“chtěla vědět.
„Přepadli nás Wraithové. Začali nás bombardovat.“odpověděl kapitán.
„Dobře, posaďte se.“
„Jsem tady!“vykřikla Jennifer.
„To je všechno?“vyvalila oči Mackenzie, když viděla, že s doktorkou přiběhly jenom tři sestry.
„Střídá se personál. Nemůžu za to.“ohradila se. „Pojď mi pomoct. Tihle dva musí okamžitě na sál.“ukázala na ošklivě popálené muže. „Rozděl je podle toho, jak kdo potřebuje ošetřit a posílej je na ošetřovnu. A my jdeme!“zavelela.
„Ok.“přikývla Mac trošku zaraženě a rozhlídla se po místnosti, kde bylo asi 20 zraněných lidí.
„Plukovníku!“zavolal na ni někdo. U jednoho ze zraněných klečela Marie, která byla taky zraněná. Šla tam. „Potřebuje jít hned na sál, jinak nepřežije!“
„Jennifer si tam už dva vzala.“
„Půjdu jí pomoct.“
„Nepůjdete. Pokud chcete pomoct, ošetřete ty nejméně zraněné.“zarazila ji Mac. Marie přikývla a odešla. Mac dala ruku nad otevřenou ránu na břiše muže a trošku ji zlepšila. To samé udělala u dalšího. Jiné rány zase jenom překryla.
„Poslouchejte! Každý, kdo může, pojďte sem a pomozte nám ty lidi dostat na ošetřovnu!“křikla. Všichni, kdo mohli, seběhli dolů a snažili se pomoct.

„Hotovo! Další?“zeptala se Jennifer, když vyšla ze sálu po pětihodinové operaci.
„Tihle dva. Jeden hodně krvácel a druhý…tomu lezly z břicha vnitřnosti.“ukázala Mac na dva muže.
„Dobře. Vezměte je dovnitř! Připrav další!“ Mac se rozhlídla po ošetřovně. Bylo tady hodně zraněných a bylo těžké vybrat ty, kteří půjdou na řadu. Nakonec se rozhodla pro otevřenou zlomeninu a průstřel břicha. Jennifer se objevila o čtyři hodiny později, kdy Mac musela vyléčit jednoho muže, protože jeho životní funkce selhávaly.
„Odpadávají mi sestry. Pojď mi pomoct.“požádala ji.
„No, tak dobře. Další půjde tenhle.“ukázala ještě a pak šla na sál za doktorkou.

„Jak to, že tady nemáš víc lidí?“zajímalo Mac, když doktorka odoperovala posledního zraněného. Obě šly na ošetřovnu.
„Střídají se týmy. Včera jeden odešel a další má přijít až zítra. Je to na příkaz IOA.“odpověděla unaveně.
„Tyhle příkazy vydává Parker.“řekla a začala vyhazovat obvazy, krabičky od léků a obaly od injekcí. Najednou se ozvala dutá rána a padání nástrojů na zem. Otočila se a viděla Kellerovou na zemi.
„Jennifer…“klekla si k ní.
„Co se stalo?“přiběhla Marie s rukou v sádře.
„Já nevím. Najednou ležela na zemi.“
„Jenom omdlela.“zkonstatovala po chvilce.
„Ani se nedivím. Má za sebou šestnáctku a šest hodin operování vkuse.“
„Bude v pořádku. Potřebuje si odpočinout…mohl by ji prosím někdo položit do postele?“zavolala. dva méně zranění vědci ji zvedli a položili na postel.
„Dík.“
„Potřebujete ještě s něčím pomoct?“zeptala se Mac.
„Ne, děkuju. Už to tady zvládnu i s tou rukou. Měla byste se jít taky vyspat.“
„To udělám. Zatím nashle.“

Mac zaklepala na dveře.
„Dále.“ozvalo se zevnitř. Vešla. „Ahoj…ehm…jestli něco potřebuješ, bude to muset počkat. Jdu se nasnídat.“
„Jo, ale bez Jennifer, Rodney. Omdlela. Kolem druhé přišli z M2P 987 zranění. Napadli je Wraithové. Operovala asi šest hodin v kuse.“
„A je v pořádku?“staral se.
„Musí si odpočinout. Je na ošetřovně. Jenom jsem ti to přišla říct.“otočila se k odchodu.
„Počkej! Jak to vůbec o nás víš?“
„To je mezi námi děvčaty.“usmála se a odešla.

Když došla k sobě, nikdo v pokoji nebyl. Domyslela si, že John vzal Sáru na snídani. Jenom si vyzula boty a padla na postel. Během chvilku usnula. Když se vzbudila, byla přikrytá a venku už byla tma. V rohu seděla nějaká postava. Rychle zajela rukou pod polštář a nahmatala pistoli.
„Nesnažil bych se. Stejně to zastavím.“ozvala se postava.
„Tati?“vydechla překvapeně.
„Jsem potěšen, že jsi mě poznala dřív, než jsi mě zastřelila.“ušklíbl se.
„Co tady děláš?“
„Přišel jsem tě navštívit. To nemůžu?“
„Jistě, můžeš. Proč jsi tady?“
„Ty nedáš pokoj, že? IOA chce na tu planetu, odkud se v noci vrátili zranění, poslat další tým.“
„Zvláštní. Jsi informovanější než já. Oni se snad snaží vyvraždit celou Atlantis. Pořád si mi neřekl, co tady děláš.“
„Mám jít s vámi a pomoct vám s překladem.“
„Co do toho pletou tebe!“naježila se a začala se převlíkat.
„Ale no tak. Ráno jste přišli o dvacet lidí schopných překladu. Zbyla jsi ty a McKay.“
„Otoč se!“štěkla, když si chtěla převléct triko.
„Jsem tvůj otec.“
„…který mě viděl nahou naposledy v pěti letech. Otoč se! Hned!“
„Máte jít hned zítra ráno.“řekl už otočený.
„Fajn. Kde je John a Sára?“
„Nevím. V každém případě vyrážíte zítra ráno v devět.“
„Skvělé, ono to už je i rozhodnuté. Jdu se projít.“oznámila trošku zaraženě a vyšla ze dveří. Christopher si povzdechl.

„Ahoj. Je ti líp?“pozdravila, když přišla na ošetřovnu.
„Jo, ale Marie mě nechce pustit ven z postele.“přikývla Jennifer.
„Dobře dělá. Praštila jsi sebou pořádně.“
„Hm. Byl tu za mnou Rodney.“
„A?“
„Přinesl mi snídani až do postele.“pousmála se.
„No téda. Víš, že zítra jdeme na tu planetu?“
„To nařídil Woolsey?“
„Ne, IOA. Tvrdí, že překlad těch ruin je priorita.“
„Co když se to stane znova?“
„Doufejme, že ne.“povzdechla si Mac. „Jde můj i Johnův tým.“
„Kdo bude hlídat Sáru?“
„Strejda Woolsey.“pousmála se. „Už pomalu půjdu. Hezky odpočívej.“
„Od tebe to sedí.“

„Tak jo, lidi. Zkusíme dokončit to, na čem pracoval tým kapitána Marvela. Dejte si pozor. Možná tam ještě narazíme na Wraithy.“shrnula Mac další den ráno účel mise.
„Jistě.“přikývli všichni. Prošli branou a objevili se na velké louce. Asi po půl kilometru se rozkládaly ruiny. Pomalu k nim došli a začali sbírat věci, co zbyly po minulém týmu.
„Rodney, dostaň z těch tabletů, co můžeš, prosím.“požádala ho Mac a dala mu tři poloroztavené tablety.
„Hele, vím, že jsem génius a tak, ale nejsem Caperfield. Z toho nic nedostane ani Pánbůh.“namítl.
„Ale ty ano.“pousmála se a odešla k textům na sloupech. Rodney se zatvářil potěšeně a hrdě zároveň.
„A co máme dělat my, co neumíme anticky?“zahučel George.
„My? My jdeme hrát slovní fotbal.“navrhl John.
„Vykopávám.“přihlásil se Ronon. „Lžička.“

„Jak to jde?“přišel k Mac John, dal jí pusu a podal kafe.
„Za dvě hodiny jsem pokročila asi o patnáct řádků. Polovinu jsem musela domyslet, protože to nejde přečíst.“
„Ale ty jsi šikovná a chytrá a zvládneš to.“usmál se a dal jí další pusu.
„Cos proved?“otočila se na něho podezřívavě.
„Nic. To tě nemůžu pochválit?“
„Můžeš.“usmála se. „Ale rušíš. Už takhle to jde ztuha.“
„Dobře, tak nebudu rušit.“
„Mazej už.“šťouchla ho.
„Jak to s vámi vypadá?“zeptal se Christopher, když John odešel.
„Jak by? Normálně.“pokrčila rameny.
„Žádná svatba?“
„Svatba?“vykulila oči. „Tati, proboha.“
„Zeptat se můžu, ne?“
„Pochybuju, že IOA by svatbu rozdýchala. A i kdyby…nejsem připravená vzdát se kariéry. Ještě ne.“
„Ach jo, holčičko. Jedné věci jsem tě nenaučil. Smyslu pro rodinu.“
„No, tak to nesouhlasím! Mám dvě dcery, které si na nic nestěžují a přítele, který taky nic nenamítá.“ohradila se.
„Když myslíš.“
„Vím to…když už jsme u toho. Co ty a Sam?“
„Co by? Dobrý.“
„Žádná svatba?“
„Jo tak. Chytré.“ušklíbl se. Mac se usmála. „Je mi s ní fajn.“
„Jenom fajn?“
„Moc často se nevidíme.“povzdechl si.
„Tak na to mám jedinou radu.“řekla, ale najednou ztuhla.
„Co se děje?“zajímalo Chritophera.
„Eagerové! Běžte!“zakřičela.
TO BE CONTINUED

dalsi povidka ve stredu nebo ve ctvrtek...

v dalsim dile:

Toto je spoiler!!!:

pokracovani

Opet plati, ze kdyby vas napadl nazev...napiste

Pekne cteni

Tak tedy, další skvělá část. Smekám před tebou Jinak dobrý spojler

jj, spoiler je úžasný Jinak díl je super, ale už mi začíná připomínat zaběhnutý vzorec, nic ve zlém, ale..jdou na planetu - přepadnou je Eagarové - utečou/vrátí se na Atlantis...... Ale i tak je to super počtení.

no to máš sice pravdu, ale na druhou stranu, když já jsem sledovala ten seriál, tak to bylo to samé... šli na planetu, napadli je, probili se a vrátili se a občas nějak pozměněné... ne?

to nepopírám , právě proto píšu, že i tak je to super

Dark Angel: Hele a jak ty to muzes vedet? Treba se tam stane neco jineho....

Ale uznavam
pokracovani bude ale trosicku jine....a v dalsich dilech....nekdy po uverejneni spolecne povidky, bude mensi zmena...na par dilu....
no a....ted sem to zapomnela .... jo uz vim... ... snazim se ty povidky psat tak, aby to stejne nebylo...ale ono to tam ani jinak nekdy nejde udelat...teda jde, ale to bude pozdeji ...zatim to musite vydrzet takhle... ... ale jinak dik za komentare

já nic neříkám, ono vymýšlet něco originálního při délce 50 dílů a více je téměř nemožné.... a neříkám, že vím, ale že to tak bývá. Nic to nemění na tom, že ta povídka je skvělá a že si ji rád přečtu.

Dobry v pohode...ja jenom, ze ono se to snazim menit...ale fakt to nekdy nejde...

jinak sem rada, ze se to i presto libilo

pokracovani

Na louku přímo k nim někdo hodil čtyři granáty, které hned začaly dýmit. Než se stačili dostat z ruin, padli k zemi. Z lesa se vynořili Eagerové v čele s Delroye.
„Tyhle dva vemte!“poručil a ukázal na Christopher a Mac.

„Panebože.“hekl George o pár hodin později a pomalu se postavil. Rozhlédl se kolem sebe. Zbytek se už pomalu začal sbírat taky.
„Mac?“zašeptal John. „O ne, řekněte mi, že se mi to jenom zdá.“
„Nezdá.“odvětil Winterson.
„Vypadá to, že bránou neprošli. Stopy mizí.“řekl Ronon, když si prohlédl okolí.
„Ještě lepší.“hlesl O´Conner
„Dobře…vrátíme se na Atlantis a…“navrhl John.
„A co? Jsou tisíce možností, kde můžou být.“skočil mu do řeči McKay.
„Poslouchejte....granáty přišli odtamtud.“ukázal Winterson do lesa. „Logicky by tam měly zůstat nějaké stopy.“
„To měly.“přikývl Sheppard. „Rodney, běž k bráně a požádej je o nějaké vědce. Potřebujeme někoho na analýzu.“

„No konečně.“oddechl si Christopher, když se Mackenzie probrala.
„Co to sakra bylo?“zeptala se a posadila se.
„Nervový plyn…Chtěla jsi mi říct, jak si poradit s tím, že se se Sam moc nevidíme.“
„Cože? Jo tohle. Chtěla jsem říct, že byste se měli vídat častěji, ale to je teď jedno.“mávla rukou a rozhlédla se po místnosti. Byla bez oken, úplně prázdná a jenom v koutě byly dveře.
„Skvělá rada:“ušklíbl se.
„Marná snaha.“poznamenala, když viděla, že se snaží vytvořit energy kouli. „Kde jsme?“
„Tipoval bych to na nějakou pozemní základnu.“
„Super a asi to nebude nějaká rušná planeta, že?“
„Ne, vybírají si planety, které lidi už opustili.“
„Tati…“
„Ano?“
„Poslouchej…Ať se děje cokoliv – cokoliv, rozumíš? – nesmíš nic prozradit. Můj život nestojí za ohrožení tří stovek lidí a mojí dcery, ani za ohrožení dalších šesti miliard životů na Zemi. I kdybys řekl co chtějí vědět, stejně nás později zabijou. A i když to zní krutě, udělám přesně to samé i já.“
„Zní to jako ty.“pousmál se. Na chodbě se ozvaly kroky a po chvilce vešel dovnitř Delroy.
„Dlouho jsme se neviděli. Pallas, La´Mare.“přikývl.
„Já si nestěžovala.“ušklíbla se a vstala.
„Když jsem tě naposledy viděl, čekala jsi dítě. To je ale doba. Jak se má tvoje dcera?“
„Má se fajn.“odpověděla chladně.
„Tak to je dobře. Určitě se jí bude po mamince stýskat.“ušklíbl se. „Pojď, půjdeš první. Dámy mají přednost.“a odvedl ji.

„Tak jak to vypadá?“zajímalo Johna, kdy se vrátili na Atlantis.
„Nenašli nic, co by nějak pomohlo při pátrání.“řekl Woolsey.
„Ať hledají dál.“
„Podplukovníku. Pokud je někam přesunuli lodí, nemáme možnost, jak je najít. Pochybuji, že by jim nechali podkožní vysílač.“
„Tak jak je najdeme?“
„Na tu planetu jsme už vyslali jumper, ale zatím nic nenašel. Ptáme se i našich spojenců, ale nikdo nic neví.“
„Takže máme jenom čekat, jestli se z toho nedostanou sami?“
„Je mi to líto, ale ano.“

Dveře se otevřely a někdo vhodil Mac dovnitř. Rozplácla se na podlaze a zůstala ležet.
„Ginny…Giny, podívej se na mě.“ Christopher ji otočil. Na tváři se jí začala dělat modřina. „Jak je ti?“
„Co bys řek?“odsekla a opřela se o zeď. Jenom se trošku pousmál.
„Přemýšlel jsem.“
„A na co jsi přišel?“
„Viděla jsi, kudy tě vedli a kolik je venku asi stráží?“
„Stráž tam není. Hlídá to laserový štít.“
„To je dobře. Mohli bychom toho využít a utéct.“
„A co pak? Jsme na nějaké planetě, nevíme, kde je brána ani jestli tady vůbec je.“
„Potom by to chtělo improvizovat.“
„Jo ták. Mám takové plány ráda.“ Na chodbě se ozvaly znovu kroky.
„Rychle běž na druhou stranu dveří.“
„To jako už?“vyvalila oči, ale vstala, jak nejrychleji to šlo.
„Nehodlám se nechat zmlátit.“
„Skvělý.“zamručela. Dveře se otevřely a dovnitř vešli tři Eagerové. Christopher rychle chytil jednoho z nich a žduchl do druhého. Mac chytla toho druhého pod krkem a začala ho škrtit. Christopher se snažil mezitím zbavit zbylých dvou. Jednomu z nich se ale podařilo vyprostit a odhodil Mac k protější zdi, po které se svezla a zůstala ležet. Potom Christopherovi podkopl nohy a odvlekli ho pryč.

„Je mi ctí, že jsi se stavil, La´Mare. Nebo ti mám snad říkat Christophere?“pousmál se Delroy, když ho přivedli před něj.
„Dělej, jak myslíš.“pokrčil rameny.
„Jsi stejně sdílný jako tvoje dcera. Ta by taky nic neřekla. Neřekla nic ani tehdy, když jsem ji mučil. Určitě jsi ji potom viděl, že? Nebyl to pěkný pohled. Chtěla radši zemřít, než prozradit něco, co ví. Celkem mě překvapilo, když jsem ji viděl živou a ještě k tomu těhotnou, Jeden by řekl, že to nezvládne a odejde, ale ona asi není ten typ, že?“ Když Christopher mlčel, pokračoval. „Udělala by cokoliv pro splnění mise a pro záchranu svých přátel. A jedno se jí musí nechat. Je dost dobrá…jako v posteli, jestli víš, jak to myslím.“
„Ty parchante!“vykřikl a chtěl se na něho vrhnout, ale stráž ho chytly a donutily ho kleknout.
„Ale no tak. Ty to nevíš? To je smutné. V tom případě tě s tou novinkou nechám vyrovnat. Odveďte ho!“

Když Mac uslyšela kroky, postavila se ke dveřím. Chvilku poslouchala a podle kroků napočítala tři lidi. Jakmile se dveře otevřely, jednomu z nich zlomila vaz. Tátu odžduchla stranou a praštila toho druhého eagera. Jakmile spadl na zem, klekla si k němu a zlomila mu vaz taky.
„Ehm…“dostal ze sebe Christopher.
„Takhle jsi to myslel, ne?“pousmála se a vzala Eagerům zbraně. „No, pojď. Nehodlám tady bát na věky.“ Vyběhla ze dveří následovaná naprosto překvapeným otcem.
„Co když nás někdo uvidí?“zajímalo ho. Zastavila se.
„Tak se rychle převleč do těch věcí po Eagerech .“
„Museli bychom se vracet.“
„Fajn. Zabijem dalšího.“pokrčila rameny. Po pár minutách narazili na osamělého Eagera. Zatáhli ho do výklenku. Chvilku se bránil, ale Mac s ním praštila o zeď a on spadl v bezvědomí na zem. Christopher se převlíkl.
„Dej mi ruce.“řekl a svázal Mac ruce dozadu.
„Co to děláš?“
„Budeme doufat, že na to skočí. Běž.“a pošťouchl ji dopředu. Pomalu se vymotávali z komplexu. Potkávali další a další Eagery, ale vypadalo to, že nikdo nemá žádné podezření. Dostali se ven.
„Rozvaž mě.“zavrčela. „Co teď?“ Christopher se rozhlídl kolem sebe. Byli uprostřed louky obklopeni lesem a skalami.
„Támhle. Loď.“ukázal.
„Ty jsi se zbláznil! Nemůžeš ukrást loď!“vypískla.
„Proč ne?“
„Je to jako jít z jedné díry do druhé.“
„Můžeme použít ventilaci. Stačí se dostat na můstek. Pojď.“a táhl ji za ruku za sebou. Doběhli k menší lodi. Christopher něco zmáčkl a v trupu se utvořila čtvercová díra. „Vylez tam.“a pomohl jí dovnitř. Pomalu se soukali ventilací.
„Můstek je o pět pater výš.“
„Tati…tati, počkej.“
„Co je s tebou?“
„Musím si jenom vydechnout.“hlesla.
„Něco ti je.“
„Nic mi není! Prostě jenom potřebuju oddech.“
„Dobrá. Zvládneš potom vylézt?“
„Snad. Tak pojď. Ať už jsme doma.“a začali se plazit dál. Po pár metrech byla křižovatka. Cesta nahoru se ještě zúžila. Jakmile se dostali o patro výš, vyčerpaně si sedli do jedné z postraních šachet.
„Slyšel jsi to?“ozvalo se pod nima.
„Co?“
„Jako by bylo něco ve ventilaci.“
„Ježiši.“vydechla Mac potichu.
„Běž!“pobídl ji táta a rychle vyšplhali o dvě patra výš. Zase si odpočinuli a vylezli poslední dvě patra. Oba prudce oddechovali, ale lezli dál.
„Stůj.“zašeptal christopher. „Jsme tady.“ukázal na mříž.
„Jsou tam dva. Ty vidím. Ale může jich tam být víc.“
„Vždy tu zůstávali čtyři.“
„Ale tvé doby jsou už dávno pryč.“vyprskla. „Ale budem na to spoléhat. Vezmu si dva napravo.“
„Fajn.“přikývl a potichu vyndal mříž. Mac se spustila jako první. Najednou se rozezněl alarm. „Ví o nás!“křikl a dal ránu jednomu z Eagerů, který se otočil. Mac přiskočila k dalšímu a praštila s ním o zeď. Christopher vytáhl zbraň a dva zastřelil. Přiběhl ke dveřím a zamkl je. Mac vytáhla taky zbraň a chtěla vystřelit, ale nic se nestalo.
„Jak se s tím sakra střílí?!“
„Chytej!“a hodil jí svoji. Chytla ji a zastřelila jednoho Eagera. Druhý se schoval za jeden z panelů. Mac ho chtěla obejít,ale on vyskočil a hodil po ní energy kouli, která se jí otřela o bok. Vykřikla a spadla na zem. Její táta se otočil a zastřelil ho. Klekl si k Mac, odtrhl kus rukávu z uniformy a snažil se zastavit krvácení.
„Jak to, že ti vystřelila?“
„Musíš vědět, jak ji použít.“řekl stroze.
„V té ventilaci jsem si připadala jako křeček.“pousmála se. „Au.“hlesla, když jí na ránu víc zatlačil.
„Ve všech částech lodi je vypnutá podpora života, takže zbytek moc dlouho nepřežije. Nastavil jsem kurs na Atlantis.“oznámil chladně. Ošetřil jí ránu a šel zkontrolovat údaje. Mac nechápala, proč se k ní tak chová. Pomalu vstala a šla k němu.
„Měla by jsi ležet.“
„Co se stalo? Udělala jsem něco špatně nebo…Nechápu to.“
„Spala jsi s Delroye.“
„Áha.“pochopila. „Co jsem asi měla dělat? V podstatě jsem byla volná.“
„Podvedla jsi Johna.“
„Tati! Myslel si, že jsem je zradila a co jsem Delroyovi měla říct?“
„Čí je Sarah?“
„Prosím?“
„Ptám se tě, kdo je otec Sarah!“
„John.“
„Jak to můžeš vědět tak jistě?“ Mac se zatvářila naprosto šokovaně.
„Prostě to vím! John je její otec a pokud si to spočítáš, tak to zjistíš! Jestli to chceš vědět až tak podrobně! S Delroye jsem spala noc předtím, než jsme šli na Atlantis a s Johnem šest týdnů potom! V den, kdy jsem sena Atlantis vrátila!“
„Jsi jako tvoje matka.“zasyčel a obrátil se k ní zády. Tohle nečekala, ale rozhodla se, že to nechá tak.
„Měl by jsi vypnout všechny vysílače, které by mohly prozradit polohu Atlantis.“řekla chladně.
„Stalo se. Budeme tam za dva dny.“

„Podplukovníku! Na dálkových senzorech jsme zachytili loď Eagerů. Bude tady za pár hodin.“oznámil Chuck.
„Vyhlaste pohotovost.“řekl John. „Jdu ke křeslu. Zamaskujte město.“

O TŘI HODINY POZDĚJI:
„Loď vystoupila z hyperprostoru. Snaží se s námi spojit.“
„jak by mohli vědět, že tu jsme?“zamračil se Ronon.
„Třeba to někdo prozradil.“hlesl Rodney.
„Otevřete kanál.“povolil Woolsey.
„Nestřílejte. Tady plk. Blacková. Identifikační kód Alfa, Niner, Foxtrot, Charlie.“ozvalo se z vysílačky.
„Jak máme vědět, že na vás nemíří zbraní.“
„Ale no tak. Takhle se chováte k Ježíškovi? My vám připlujeme s lodí a vy tohle.“
„Jsou sami.“otočili se na sebe George a Ronon.
„Můžete přistát na východním mole.“

Jinak me napadla takova vec
Co takhle vanocni povidka ? ...24. prosince bez ohledu na to, kdy by se objevila povidka predtim by byla takova Vanoccni...co se deje na Atlantis o Vanocich?...Co vy na to? samozrejme bych se snazila o nejake zarazeni do deje, aby to nebyla neco typu..v jeden den povidka pokracovani priste a hned dalsi Vanoce...jenom mi napiste co si o tom myslite... a jestli jo nebo ne...samozrejme by to nebylo jenom "JEEEEEEEE darecek "

Jinak dekuji vsem co me nominovali do Povidkove souteze

A dalsi povidku bych videla na sobotu nebo nedeli

Prijemne cteni a nezapomnte se vyjadrit k Vanocni povidce i k soucasne

Mě se nápad s Vánoční povídkou celkem líbí, já bych ho bral

parádní díl...jsem zvědavej, jestli se Mac o své tajemství podělí s Johnem...
jinak vánoční povídka určitě dobrej nápad

tak proti Vánoční povídce bych nic neměl

Skvělé, velmi podvedené . Jinak vánoční povídka? Proč ne .

Mackenzie:Další bezva díl ale nešlo by prosimtě sem dát odkazovej seznam na jednotlivý díly i se stručnym popisem?
To hledání starejch dílů mi jde v takovym množství na nervy
Dobrý by to bylo jako u povídky Stargate 24 Hodin

sgcatlantis :kdyz mi reknes, jak na to ...jako vedela bych jak dat odkaz treba na seznam.cz(treba), ale nevim, jak to udelat, aby najela ta povidka, ktera je uprostred strany...jestli chapes, jak to mylsim...
....timto prosim *Jacka* o pomoc ...ale jakmile mi to nekdo polopate vysvetli...bude to tu....

No nevím, jestli se to musí dělat nějak spešl, ale když si třeba najedeš na stránku na tvůj příspěvek na konci stránky, potom si zkopíruješ odkaz a vložíš do dalšího panelu, tak alespon mě najel zase konec stránky.
Viz. pokus:
http://www.sga-project.com/forum/viewtopic.php?f=27&t=5903&p=211972#p211972

Super povídka... ú)))) Tu vánoční beru... ž vidím jak si zelenka s McKayem dávají dárky )))