11
Po vyčištěni SGC od Wraithů se začalo dávat dohromady veškeré zařízení v základně. Na ošetřovně byla spousta omráčených, nebo jinak zraněných lidí, ale i Jaffů. Nejhůře ze všech na tom byl právě Daniel, který prodělal tříhodinovou operaci a nyní bojoval o život na lůžku za stálé přítomnosti doktora.
Jeho stav byl natolik vážný, že generál po konzultaci s vrchním lékařem, tedy se svou dcerou, poslal hned pro několik odborníků, ale již nikdo nemohl udělat něco, co by mu pomohlo.
U jeho lůžka se neustále střídala nějaká ta návštěva, nejčastěji SG-1.
Poté, co Asgardé u planety Nots Kaut Maut skočili do HP, si to zamířili k domovské planetě Noxů s úmyslem navázat kontakt, a jelikož Aliance nebyla oficiálně rozpuštěná, tak v případě nutnosti i nabídnout pomoc.
Ale když vyskočili z HP v Soustavě Noxů, tak kromě poletujících trosek nezaznamenali nic. Dokonce ani na jejich volání jim nikdo neodpovídal a vše nasvědčovalo tomu, že z celé velké aliance zbili jen oni.
Thora se začaly zmocňovat temné myšlenky a začal dokonce přemýšlet i o sebevražedných misích do týla nepřítele, ale když si vzpomněl na své závazky a na závazky Asgardů vůči některým planetám, tak začal přemýšlet jinak a vydal rozkaz pro nastavení kurzu k Cimérii.
Ve městě Atlantis McKay a Zelenka konečně zjistili, kde je chyba, a okamžitě jí odstranili. Hned nato dala Elizabeth pokyn pro nastavení kurzu k Zemi.
Na Zemi generál seděl za svým stolem a přemýšlel nad objevem Dr. Jacksona a dospěl k názoru, že na Cimérii vyšle SG-1, která tak aspoň na chvíli přestane myslet na Daniela. Konec konců, když se jim podaří kontaktovat Asgardy, tak mu dají šanci na přežití.
SG-1 se tedy šla připravit a vyrazila na Cimérii s nadějí, že tím pomůžou Danielovi zachránit život.
Na orbitě Země stále probíhaly opravy lodí a znovuzrození satelitní sítě. Navíc do toho všeho přibylo několik Ha’taků a zkušební let pozemské lodě Xerxes.
Když SG-1 dorazila na Cimérii, tak spatřili svět tak, jak si ho pamatovali ze své poslední návštěvy.
Vala se zhluboka nadechla a bylo na ní vidět, jak přemýšlí.
„Tak kam půjdeme teď?“
„To nevím.“ Odpověděl jí Mitchell, ale Carterová vyšla dopředu a zřejmě se chystala kontaktovat místní a ostatní jí bez váhání následovali.
Po pár krocích se neskutečnou rychlostí zatáhla obloha velmi hustou oblačností, která překryla místní slunce a planetu tak zahalila druhá noc. Oblohu začaly křižovat ve velkém blesky, které nyní poskytovaly planetě devadesát procent světla.
Ale než kdokoliv stačil jakkoliv zareagovat, tak je pohltilo jasné, až oslepující světlo, které mělo zdroj kdesi za jejich zády.
Carterová spolu s ostatními zaslechla ohlušující ránu, ale pak to bylo jako by někdo vypnul zvuk. Vzápětí ucítila ohromný tlak v zádech, který jí vyzdvihl nad zem a odhodil několik metrů dopředu.
Téměř po dvou minutách Carterová procitla z bezvědomí a zaslechla blížící se kroky. Instinktivně šáhla po své zbrani, ale ta tam nebyla. Když se ohlédla, tak jí ve světle blesků spatřila bezmála deset metrů za sebou.
Pokusila se zvednout, ale bolel jí každý sval v těle a pusa se jí začínala plnit krví. Po dalším neúspěšném pokusu se zvednout a dojít si pro zbraň se rozhodla se k ní aspoň odplazit.
Když byla téměř v polovině cesty, tak si všimla, že něco nehraje.
Carterová se tedy rozhlédla pořádně a zjistila, že ty kroky patří obyvatelům planety, ale co víc, že brána zmizela. Místo ní byl na zemi dokonale vypálen kruh o několika metrech a po bráně ani stopy.
Jako další se zvedl Teal'c, který se hned rozhlédl. Jeho pohled byl jako vždy kamenný, ale tentokrát se v něm zrcadlila hrůza a možná i strach.
Po pár okamžicích se rozpohyboval a pomohl na nohy i Carterové, která se začínala rychle vzpamatovávat, posléze se probudila i Vala s Mitchellem.
Když Carterová již stála, tak konečně našla hvězdnou bránu, která ležela téměř patnáct metrů od svého původního místa, zapuštěná hluboko v zemi.
Když přiběhli místní, tak jim ihned začali pomáhat a s hrůzou hleděli na stále zatažené nebe. Nikdo se jich na nic nemusel ptát, aby poznal, že mají strach z toho, že jejich bůh Thor na ně seslal Ragnorag.
Jen pár chvil potom, co se všichni členové SG-1 s pomocí místních postavili na nohy, z Thorova kladiva začal vycházet podivný zvuk.
„Nabíjí se.“ Oznámila Carterová, která na něj ze zájem, ale i s velkým strachem koukala. Netrvalo dlouho a hluk nabíjejícího se kladiva byl slyšet široko daleko. Posléze se Kladivo vypnulo. Hluk kladiva přilákal většinu obyvatel.
Po další minutě naprostého ticha, kdy všichni se zájmem koukali na kladivo, udeřil blesk na místo, kde stávala hvězdná brána.
Na stejném místě se okamžitě objevila velká postava oděná v koženém oblečení a v pravé ruce držela velké kladivo.
„Nemějte strach, to, co jsem udělal, bylo pro vaší bezpečnost…“ Začala postava s kladivem. „Nepokoušejte se Bifröst nikterak obnovit.“ Pokračoval Thor a přitom ruku, ve které držel velké kladivo, napnul a namířil na přihlížející.
Na místní to dokonale zapůsobilo, ale Mitchell udělal pro místní naprosto nepochopitelnou věc.
„Hej, Thore! A co my?“
Thor se na něj dlouze zadíval a poté udělal několik kroků k němu. Tyto kroky místní doslova prožívali a ze strachu úderu ze strany jejich boha se začali pomalu odsouvat od SG-1, ale ta zůstala naprosto v klidu.
„Jak jistě víš, my nejsme zdejší a potřebovali bychom se dostat domů.“ Pokračoval Mitchell a přitom pohodil rukou na téměř pohřbenou hvězdnou bránu.
Thor se k údivu všech rozesmál a z oblohy vyšlehla čtveřice blesků, která udeřila do SG-1 a ta zmizela. Poté se Thor otočil k místním zády a vydal se směrem k původnímu místu hvězdné brány, ale ještě za chůze i do něj udeřil blesk a on zmizel, na což se začalo pročišťovat i nebe a na zem se tak dostávaly paprsky slunce.
Místní obyvatelé jen nevěřícně zírali a pomalu se začali rozcházet, ale již teď bylo jasné, že tato událost se zapíše do jejich dějin a kronik nesmazatelným písmem.
SG-1 se po úderu blesku nečekaně objevila ve velmi prostorné místnosti, ve které se nyní po jejich objevení začala pozvolna rozsvěcet světla.
„Jsme na lodi.“ Oznámila zřejmé Carterová. Mitchell se už do ní chtěl strefit nějakou vtipnou narážkou, ale zastavila ho Teal'cova kamenná tvář. Mitchell se tedy otočil a spatřil jediné okno v místnosti.
Z okna byla nádherně vidět planeta, ale také část Asgardské flotily, z niž poznávaly pětici O‘Neillů.
Za jejich zády se z nenadání otevřely dveře a z nich vystoupil Asgard a gestem jim pokynul aby ho následovali. Nikdo se na nic neptal a jen šli za daným Asgardem, ten je zavedl na můstek lodi, kde ne ně již čekal Thor.
„Zdravím.“ A poté si je chvíli prohlížel. Ani tentokrát nikdo z SG-1 nepromluvil a jen nevěřícně koukali na Thora. Ten tedy pokračoval.
„Kde je Dr. Jackson?“ Po této otázce Vala ožila a chtěla už odpovídat, ale Mitchell jí zarazil a sám s naprosto vážnou tváří odpověděl.
„Umírá.“
To Thora očividně vyděsilo a začal cosi říkat v Asgardštině, čemuž samozřejmě nikdo nerozuměl.
„Co se děje?“ Zeptala se Carterová a se zájmem si prohlížela panel, u kterého seděl jiný Asgard, a začal zběsile manipulovat kameny.
„Opouštíme flotilu.“ Oznámil stroze Thor a dál pokračoval v Asgardštině.
„Proč?“ podivila se Vala
„Asgardé jsou na věky věků vašimi velkými dlužníky…“ začal vysvětlovat Thor a loď mezitím skočila ho HP. „…Díky vám, Asgardům v současnosti nehrozí z klonování žádné větší potíže. Dokonce se i naše rasa začala rozrůstat.“
„Počkat…“ začal Mitchell „…Poslední, co si o vás pamatuji je, že jste spáchali hromadnou sebevraždu.“
„Ano.“ Potvrdil mu Thor „Tehdy byl takový plán, ale než jste přiletěli, tak se změnil. Jeden náš vědec totiž na poslední chvíli přišel nato, jak velmi výrazně zpomalit až zastavit naší degeneraci a to jen díky vám.“ Jen pár okamžiků potom, co Thor domluvil, jeho loď vystoupila z HP u Země.
U Daniela byl zrovna generál Jack O’Neill, který se mu zrovna snažil vymluvit umírání a povznášení, když v tom Daniela doslova obalila jakási bílá záře a on zmizel.
Jack byl překvapený a jen poznamenal.
„Tak to je něco nového.“
Poté se vydal ke dveřím, kde se nacházelo červené tlačítko alarmu, ale když k němu došel, tak zaslechl typický zvuk Asgardského transportního paprsku. Jack neváhal a hned se otočil.
Za ním stála SG-1 tak, jak odešla skrz bránu.
„A Daniel?“ zeptal se pohotově a jejich vzhled přešel bez poznámky.
Než mu stačili odpovědět, tak se za nimi objevil sám Daniel.
„Právě jsme o tobě mluvili.“ Poznamenal Jack.
„Vážně?“ podivil se Daniel.
„Jo.“ Oznámil jakoby nic Jack.
„A?“ vyzvídal dál Daniel, a zbytek SG-1 těkal očima z generála na Daniela.
„Radši se neptej.“ Řekl Jack a odešel, ale ještě mezi dveřmi oznámil
„Do tří hodin chci hlášení.“ A v zápětí zmizel za rohem.
Asgardská loď se mezitím bez jakéhokoliv zpozorování vrátila zpátky k Cimérii
Město Atlantis, které řídil Sheppard a přitom zkoumal některé doposud neznámé, nebo neodzkoušené věci, nečekaně vyskočilo z HP na planetě blízko Země.
„Shepparde! Co se děje?“ Zeptal se s hrůzou McKay, který koukal na obří obrazovku v kontrolní místnosti, ale nic konkrétního z ní vyčíst nemohl.
„Atlantis je trumfem Země. Pokud jí teď odhalíme, tak nám nebude k ničemu.“ Oznámil Sheppard svojí myšlenku
„Johne, normálně bych s tebou diskutovala, ale teď ti nařizuji. Skoč s městem k Zemi!“ rozkázala Elizabeth
„Je mi líto, ale to nemůžu udělat, podle těchto údajů je Země v bezpečí.“ Oponoval Sheppard
„A?“ ptala se Elizabeth
„Když tam teď skočíme a někdo zaútočí, tak slízneme hned první ránu, ale když útočníkovi skočíme za záda…“
„Tak je překvapíme.“ Dokončil za Shepparda Lorne.
Elizabeth jen kývla a rychlým krokem odešla do své kanceláře. Sheppard ale zůstal v křesle a dál studoval netušené, nebo alespoň nevyzkoušené funkce města
Ale Tok’Rové si řekli, že jedna z nejbezpečnějších planet na vytvoření nové základny je planeta nehostinná životu a blízko Zemi. Proto s těmito myšlenkami vyslali jednu ze svých cenných lodí k prozkoumání planety, kolem které v současnosti obíhala Atlantis.
V galaxii Ida:
Asgardi dostali náhle strach z prozrazení umístění jejich planet, ale flotilu již nešlo stáhnout a tak se pustili do budování masivních obran a začali trojicí soustav, ve kterých se nacházely nejdůležitějších planety.
Jednou z planet byla logicky jejich nová domovská planeta. Další planeta se jmenovala Mak Quink a na jejím povrchu se nalézala většina infrastruktury, která byla schopná zpracovat surové Montrium. Další na seznamu důležité trojice byla planta Mantuk, na které probíhala většina výzkumů a v některých sekcích se na ní dokonce pracovalo i v časovém dilatačním poli.
Asgardé též začali do konvojů přidávat ozbrojený doprovod, který měl v případě napadnutí dodat dostatek času na úprk méně chráněných lodí.
V galaxii Mléčná Dráha
Po třech hodinách se nyní již kompletní SG-1 dostavila podat hlášení.
Když vše o misi na Cimérii bylo probráno, tak se slova uchytil přítomný O’neill.
„Docela by mě zajímalo, jak Wraithové dokázali to, co dokázali.“
„Myslíte ten vír?“ zeptala se Carterová, která nečekala na odpověď a pokračovala.“
„Myslíme si, že Wraithové sestrojili přístroj, který vysílá extrémně malé částice vysokou rychlostí. Podle teorie tyto částice dokáží projít hvězdnou bránou ještě před stabilizováním červí díry, což na druhé straně ještě více destabilizuje červí díru a ….“ Víc už neřekla, protože O’neill zvednul ukazováček a chtěl si vzít slovo, ale Daniel ho již znal a věděl, co chce říci, tak ho předběhl.
„Jsou to Wraithové, rasa, která porazila Antiky.“ To O’Neillovi nedalo a musel reagovat.
„Vidíte? Takhle jednoduše to stačí.“ A přitom rozhodil ruce.
Hluboko v prázdném prostoru bylo několik měst a lodí, které již jen doslova klouzaly vesmírným prázdnem. Lodě a města čekaly, než poslední a jediný přeživší po několika hodinách dokončí svůj rituál.
Jako jedna z prvních skončila žena s velmi podivnými vlasy, která se hned vydala do centra města za jedním z nejstarších.
„Ohperte!“
Ten právě dokončil svůj obřad a byl na odchodu, tak se jen otočil a čekal, co žena chce. Na svých 432 let nevypadal vůbec špatně.
„Co se bude dít teď?“ zeptala se ho přímo bez okolků žena.
„Nejdříve se musíme poradit.“ Odpověděl jí Ohpert a šel pryč. Žena za ním jen houkla.
„Doufám, že nezapomenete, co to znamená být Noxem.“ Poté se i žena otočila a šla si po svém.
„Nedaleko“ Země se nad pustou planetou z HP vynořil Teltak Tok’rů.
za což mu děkuji.
03.11.2008 19:36:57
pravda, ale ode mě to byla spíš verze na pobavení 
ale tu chybu jsi mi dobře vyplnil 
Thor a dělat chyby, jsem napjatý...
.Ale co jsem tak pročítal, máte se na co těšit 
To s asgardam jsem teda opravdu nečekal, že odpálí bránu. Fajn že pomohli danielovi, že se nemusel znova povznést. Zajímavé že naše technologie, i když máme asgardské jádro a atlantis nejsou pořád dost na asgardy, když si přiletí k zemi a nikdo je nezachytí, ale co, jsou to asgardi... 
Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
