Stargate:Last Ancient - New Age, part 4

pokracovani ...tak tady se dozvime(teda ja ne, ja uz to vim ) neco o tom, co delala Mac, kdyz se povznesla

Staré rány, part 2

„Takže mi chceš říct, že to nejde vypnout a nemůžeme to ani odpálit?“zděsil se O´Conner. Mackenzie přikývla. „Bůh s námi.“
„Bůh se na tebe vykašle. My potřebujeme řešení!“naštvaně zavrčela.
„Nevěříš v Boha?“
„Ne, protože kdyby byl, nebyli bychom v téhle kaši.“

„Co je tohle za místo?“zajímalo Mac, když se objevili před honosnou bránou.
„Panthalion. Sídlí tady všichni povznesení Antikové-pokud chtějí.“
„Aha.“
„Platí tady určitá pravidla, která se neporušují.“
„Ale no tak, pravidla jsou od toho, aby se porušovala.“namítla Mac.
„Možná u vás. Tady platí hlavní pravidlo a to především pro tebe: „NEVMĚŠOVAT SE!“upozornil ji Áron. Nepatrně od brány ucouvla. „Když nebudeš porušovat pravidla, bude všechno v pořádku.“


Mac zatřepala hlavou.
„Co je ti?“zeptal se O´Conner.
„Posledních 14 dní mám…vidím věci, které se staly, když jsem se povznesla.“
„Máš vidiny? Jako halucinace?“
„Ne, jsou to vzpomínky, ale jako bych je viděla před sebou. Bývalo to zatím jenom v noci, ale teď už se to objevuje i ve dne.“povzdechla si.
„Myslím, že bys měla…“
„Jo, já vím. Poslouchej. Už jsi to všem řekl?“
„už jsou všichni tady.“pousmál se O´Conner a rozhlédl se po prostoru brány.
„Dobře.“přikývla a přešla k zábradlí. V prostoru brány byli nashromážděni všichni vědci a inženýři. „Mohli byste mi prosím věnovat pozornost?“ Všichni ztichli a zvedli hlavy k Mac. „Děkuju. Potřebuju každého, kdo nebyl nikdy vážněji zraněn. To znamená žádné střelné rány, bodnutí, otevřené zlomeniny. Odřeniny a malé pořezání se nepočítá. Takže ti, co nebyli zranění, dopředu a ti, co ano, krok dozadu.“ Dole nastal ruch. Po chvilce se vše uklidnilo. Dopředu postoupilo asi třicet lidí. „Perfektní. Takže ti, co jsou vzadu, půjdou na druhý konec města. Kdyby něco, volejte.“ Vědci odešli a Mac pokračovala: „Zbytek půjde s O´Connerem. Přijďte na to, jak nejrychleji to vypnout. Toť vše. Běžte.“
„Jak něco zjistíme, dáme vědět. Kde je Woolsey?“
„Nevím, jdu ho najít.“
„Dobře.“přikývl O´Conner a odešel za zbytkem.

„Mac! Meggy! Stůj!“křikl John, když uviděl Mac mizet za rohem. Zastavila a počkala, než ji John dohnal.
„Kam jdeš?“zajímalo ho.
„A kam ty?“pousmála se.
„Za tebou.“
„Smůla. Já jdu za Woolseym. Teda, až zjistím, kde je.“
„Vyměnila jsi mě za něho?“
„Ani náhodou. O´Conner mi pošle nějaký text na překlad. Aspoň takhle můžu nějak pomoct.“
„O´Conner? Nebyl taky zraněný?“
„Byl.“přikývla. „Ale někdo musí Rodneyho hlídat.“
„Krvácíš!“vyjekl najednou John.
„Co? Kde?“nechápala a prohlížela se.
„Bok. Na boku.“ukázal John. Mac si tam sáhla a když ruku oddělala, měla ji od krve.
„Sakra.“
„Musíš na ošetřovnu.“
„Jo…au, au, auuu.“zaskučela. „Moje noha.“ Na stehně se jí začala objevovat krvavá skvrna.
„Odnesu tě.“
„Dojdu.“zavrčela, ale po prvním kroku se jí noha podlomila a John, který stál za ní, ji chytil.
„Odnesu tě.“zopakoval.
„Tak jo.“svolila.

„Ty už taky? To snad ne.“povzdechla si Jennifer, když se John s Mac v náručí objevil na ošetřovně. „Polož ji…“ Jennifer se rozhlédla kolem sebe. Všechny postele byly obsazené a i na zemi leželi lidé. „…zatím pod skener.“rozhodla se po chvilce. John ji opatrně položil a Kellerová spustila skener.
„Budeš tu muset chviličku vydržet na tom ležet, než najdeme něco jiného.“
„To je dobrý. Dopadám do kontrolní místnosti, tam si sednu a budu překládat.“řekl Mac.
„Na to zapomeň! Zůstaň tady, za chvilku jsem zpátky.“
„Dobrý?“zajímalo Johna.
„Celkem jo. Zajdi prosím ke mně a přines mi sem notebook. O´Conner mi to má poslat.“
„Jistě.“přikývl John a taky odešel.

„Porušila jsi pravidla! Pomohla jsi nižším bytostem!“zahřměl starší povznesený muž s plnovousem.
„Nejsou to nižší bytosti, ale mí přátelé!“zavrčela Mac a zlostně se na muže dívala.
„Pallas!“ozval se varovně Áron, který stál vedle ní.
„Co?“vyjela na něho.
„Něco jsem ti říkal!“
„Já vím, ale Eagerové je mohli zabít! A nikdo, NIKDO mi nezabrání v tom, abych to někdy udělala znova!“odsekla a otočila se k odchodu.
„Pallas!“zavolal na ni ten starší muž. Otočila se zpátky k němu.„Vhledem k tomu, že jsi tady krátkou dobu, ti to zatím odpustíme.“a rozhlédl se po ostatních. „Ale varuju tě! Jestli to uděláš ještě jednou, zastavíme tě!“
„Jo? A jak?“ušklíbla se. „Měli byste nám být vděční! Už pět let lidé ze Země chrání to vaše zatracené město a vždycky jsme vyhráli! Jak proti Wraithům, tak proti Eagerům! Tak jak nás po tom všem můžete řadit mezi nižší bytosti?!“
„Tebe ne.“namítl.
„Mě ne?!“vyprskla. „Jak ušlechtilé! Jenže já jsem stejná jako oni!“
„Nejsi…“chtěl něco říct.
„Nedomluvila jsem! To, že jsem se povznesla, nemá co dělat s tím, že bych chtěla dosáhnout vyšší úrovně bytí nebo tak. Udělala jsem to čistě ze sobeckých důvodů a možná, abych zjistila, jestli nám pomůžete. Jenže vy nepomůžete. Budete si tady sedět na svých povznesených zadcích a nehnete ani prstem, zatímco lidé budou umírat, aby zachránili Atlantis a tím i vás!“Áron jenom tiše zakňučel.
„Odcházím.“oznámila Mac a s Áronem v patách opustila vyjevené Antiky.

„Tohle si nikdo nikdy nedovolil.“vydechl Áron napůl obdivně, když se o pár hodin později objevili na jedné opuštěné planetě.
„Proč se jich tak bojíte? Vždyť jsou stejní jako ostatní!“vyprskla naštvaně.
„Jsou silní a odteď si na tebe budou dávat hodně dobrý pozor.“


„Sehnala jsem matraci.“oznámila celkem nadšeně Jennifer.
„Co? Jo, skvělý.“přikývla Mac.
„Pojď, musíš bohužel dojít až na chodbu. Tady si nechávám ty horší případy, do kterých se, doufám, nedostaneš. Vypadá to zatím tak, že to otevírá povrchové rány, ne vnitřní a ani ne zlomeniny, což je naše plus. Opatrně.“řekla a přidržela Mac, aby si mohla sednout na matraci. „Sešiju ti to a ty potom budeš v klidu ležet, jasné?“
„Naprosto. Překládat se dá i takhle.“souhlasila Mac a vzorně se ani nehla, když jí Kellerová zašívala stehno.
„Nesu ti ten notebook.“ozval se John.
„Jo, díky.“přikývla a vzala si ho.
„Jdu něco dělat.“
„Pokud nemusíš, tak se k tomu taky moc nepřibližuj. Ale pokud chceš nějak pomoct, najdi Woolseyho a pošli ho tady.“
„Rozkaz, madam.“pousmál se.
„Padej.“
„Tvůj táta tady byl a snažil se pomoct těm hůř zasaženým.“ozvala se Jennifer, když Sheppard odkráčel. Mac se smutně pousmála.
„Já vím. On takový je. Ale stejně neví, jak to vypnout a to ho štve nejvíc.“
„A co ty? Víš to?“
„Ty…vzpomínky se začaly objevovat v tu samou dobu, co to ti dva géniově zapli.“
„Takže si myslíš, že znáš odpověď.“
„Jo, jenom potřebuju čas, abych k ní došla. Ty vzpomínky se neobjevují popořadě, ale na přeskáčku.“
„Stejně jako zranění.“povzdechla si Jennifer. „Kdyby se objevilo něco nového, dej vědět. Musím jít.“
„O´Connere, už jsi mi to poslal?“zeptala se vysílačkou a zapla si notebook.
„Jistě. Vím, jak ráda čteš vždycky nejdřív konec příběhu, tak jsem ti poslal 20 posledních stran.“odpověděl.
„Díky. Když něco zjistím, dám vědět. Co vy, nějaký pokrok?“
„Rodney s Radkem se pohádali už asi osmkrát, ale jinak nic. Snažíme se o překlad, jak nejrychleji to jde a tvůj táta vzkazuje, že ti musí něco říct, takže se staví.“
„Dobře. Tak pokračujte, a kdyby se objevil Woolsey, pošlete ho za mnou.“požádala Mac a otevřela zprávu od O´Connera. Znechuceně protočila oči, když viděla, jak je dlouhá. Pomalu se dala do čtení.

„Přestaňte! No tak, vy dva, nechte toho!“houkl Christopher na Rodneyho s Radkem, kteří se zase hádali. „Všichni, co jsme tady, jsme se shodli, že to nejde vypnout, tak tady po sobě nekřičte. To nikomu nepomůže. Půjdu na chvilku za Ginny a rovnou se jí zeptám, jak daleko je s překladem. Zatím se tady nezabijte.“odkráčel.

Když došel na ošetřovnu, vypadalo to, že Mac spí. Potichu k ní došel a pohladil ji po vlasech.
„Co je?“trhla sebou Mac až jí z kolem spadl notebook. „Ne, ne…řekni, že jsi se nerozbil.“zaskučela a zohla se pro něho. Její táta byl rychlejší a podal jí ho. Notebook byl v pořádku.
„Díky.“poděkovala a protřela si oči.
„V pořádku?“staral se Christopher.
„Jo, jenom mě začaly štípat oči, tak jsem je zavřela a v tu ránu jsem spala.“
„Zjistila jsi něco?“
„Ne, dostala jsem se ke třinácté straně a je tam furt jedno a to samé. Jednoduše jim to nefungovalo. Nemohli přijít na to, jak to posléze vypnout.“povzdechla si.
„Snažíme se, aby to dělalo přesně opačnou věc, ale jde to ztuha.“
„No jo, nejsme Antikové.“pousmála se Mac.

„Árone, pusť mě! Musím jim pomoct! Oni je zabijou!“křičela Mac, zatímco ji Áron pevně držel.
„Nemůžeš jim pomoct! Zastaví tě! Porušíš pravidla!“
„Vykašli se prosím pro jednou na pravidla!“vykřikla znova a zoufale se dívala na přestělku mezi Eagery a SG16 s Sheppardovým týmem.
„Nemůžu!“
„Jenom maličkou pomoc! Jenom Eagerům zablokuju zbraně!“
„Pallas! Tohle není maličká pomoc a není to poprvé! Ty pravidla porušuješ pořád! Nedá ti to a svoje přátele hlídáš!“
„protože jsou to mí přátelé, sám jsi to řekl!“
„Musíš si vybrat! Buď začneš respektovat pravidla, nebo ti pomůžu vrátit se zpátky.“


„Mac? Poslouchala jsi?“
„Částečně. Promiň, tohle mi leze do soustředění.“
„Jo. Vzpomínky jsou vlezlé.“pousmál se její táta. „Pořád nic?“
„Ne.“zavrtěla hlavou.
„Nechám tě to dočíst. Jakmile to budeš mít, dej vědět.“
„Neboj.“přikývla.
„Tak zatím ahoj.“rozloučil se Christopher.

„Vezmu tě k Wraithským laboratořím.“
„Proč?“
„Nebuď uražená! Chci vám pomoct.“vyštěkl Áron.
„Najednou?! Co pravidla?“zeptala se ironicky Mac.
„Přestaň!“
„Když víte, kde ty laboratoře jsou, proč je nezničíte?“
„Bylo by to…“
„Jo, promiň, já zapomněla. Porušili byste pravidla.“ušklíbla se Mac.
„Je jich asi šest.“pokračoval a poznámky si nevšímal. „Pojď.“


„Simulaci pustit můžeš, ale nebude to k ničemu. Máš tam chybu.“upozornil Radek.
„Nemám. Je to dobře. Už jsem to dvakrát kontroloval.“zavrčel Rodney.
„Radek má pravdu. Zase se to nepovede.“přidal se Christopher.
„Tati, mám to.“ozvalo se z vysílačky.
„A našla jsi něco?“
„Ne ze slohu by za jedna nedostali. Žádné odstavce, data, závěr…Je tam furt to samé. Nefungovalo to a nemohli to vypnout, tak to nechali tak a odešli na Zem.“shrnula to Mac.
„Takže jsme zase na mrtvém bodě.“povzdechl si O´Conner. „Jo, ale už jsem to řekl Woolseymu.“
„Co?“nechápala.
„Že nic nemáme.“
„Musel skákat radostí.“
„Nadšený nebyl.“
„Zkuste z toho udělat něco jiného. Zkuste, aby to dělalo přesný opak.“
„Na tom taky děláme, ale nefunguje to.“odpověděl jí Rodney.
„Funguje tady vůbec něco?! Nemůže to přece být tak těžké. Jenom to napište opačně a ne celé znova.“
„To nás nenapadlo!“vyjekl Rodney.
„Ale co když to nepůjde zastavit?“namítl Radek.
„No co asi, tak to prostě bude léčit dál.“pokrčil rameny O´Conner.

„Takže se to pokouší přehodit. Ale už jim to jde celkem špatně, protože přepsali základní kód a teď to nemůžou doladit.“povzdechl si Christopher o pár hodin později.
„Oni to zvládnou. Rodney nejlíp pracuje v časovém presu.“prohlásil John.
„Co dělá jeho zadnice?“zajímalo Mac.
„Stěžuje si, že to bolí a že nemůže pracovat.“ušklíbl se Christopher.
„Bude muset, aby zachránil ty, co o tom nemají ani páru.“pousmála se, ale najednou podivně ztuhla.
„Co je ti?“zeptal se táta.
„Nemůžu…se…nadech…nout.“
„Jennifer!“zakřičel John.
„Co se stalo? Sakra!“vyjekla, když uviděla červenou skvrnu na levé straně hrudníku.
„Vydrž, Mac.“

„Potřebuje sál, ale všechny jsou plné. Nikdo neví, kam dřív skočit. Ehm…zatím ji zalepím a dám jí něco na srážlivost krve, a jakmile se uvolní sál, půjde jako první.“řekla Jennifer o pár minut později.
„Je to ta střela…“začal John a držel Mac za ruku.
„…která ji málem zabila na Akademii? Jo.“odpověděl mu Christopher.
„Klesá jí tlak.“řekla po chvilce Jennifer. „Dejte jí adrenalin. Rychle!“
„Co se děje?“
„Běžte dál.“odstrčila je. „Má zástavu. Defibrilátor!“
„Ne, počkejte!“vyhrkl najednou Christopher.
„Proč? Nemá pul a nedýchá, tak na co chcete čekat?“
„Dejte jí čas.“
„Čas? Na co? Vždyť je skoro mrtvá!“
„Rodney přece taky ne něco přišel, když byl…takhle.“
„Dobře. Minutu, víc ne!“svolila nakonec Jennifer.

„Víš, co byla největší chyba ve výzkumu Antiků?“zeptal se Áron.
„Ne, povídej.“
„Zbraň proto Wraithům. Nikdy nefungovala, ale taky ji nikdy neničili.“
„A co děláš?“zajímalo Mac.
„Otvírá stará zranění. Zemřeli kvůli tomu tři Antikové. Ten stroj sestrojili, ale potom ho neuměli vypnout. Až později, když už byli všichni povznesení, přišli na to, jak ho vypnout a o pár staletí později taky na to, jak jeho účinky obrátit. Podej mi ruce, ukážu ti to.“řekl a natáhl ruce dlaněmi vzhůru. Mac na ně položila svoje, a jakmile se spojily, začly oranžově zářit.
„Páni! Stačí udělat jen tohle? Jenom zaměnit dva protokoly?“
„Přesně tak.“


Doktorko, tlak 40 na 25 a stoupá.“ozval se jeden zdravotník. Mac se za chvilku probrala.
„Rodney…přiveďte Rodneyho.“hlesla. sheppard rychle odběhl a za pár minut se vrátil s Rodneym.
„Dej mi…ruku.“zašeptala a nastavila dlaň.
„Proč?“nechápal.
„No tak.“pobídla ho. Položil svoji dlaň na její. Okamžitě její začala oranžově zářit. Mac zavřela oči.
„To je úžasné. Jak…kdy…?“vyjekl Rodney.
„Běž.“zašeptala, ruka jí zářit přestala a pustila jeho dlaň.

„Ahoj.“pozdravil Christopher, když vešel na jednu z teras.
„Ahoj.“pousmála se Mac.
„Takže ta mašina je odstavená a místnost zapečetěná.“
„Chybělo mi to tady.“
„Workoholiku.“
„Ale no tak. U tebe řehtají v noci koně a tady šumí oceán. U toho se krásně usíná.“
„Uvažovala jsi, že odtud odejdeš?“
„První týden.“přiznala po chvilce váhání Mac. „Ale rozmyslela jsem si to.“
„Jo, to jsem ti chtěl.“vzpomněl si Christopher. „Víš, jak jsi mluvila o tom, že Eagerové mají zařízení, díky kterému jsem tě nemohl najít?“ Přikývla. „Už ho máme taky. Sam ho dokončila zrovna, když jsem procházel tady. Měl jsem ti vzkázat, že AERO pošle za týden.“
„AERO?“
„Anti-Eagerovská rezidentní ochrana.“ Mac se rozesmála.
„Kdo tohle vymyslel?“
„Doktor Lee.“
„Tak to sedí. Zdržíš se?“
„Ne, odcházím zítra.“
„Aha, přijdu se rozloučit.“
„Počkám.“
„Dobře. No nic, já mizím spát. Dobrou noc.“
„Dobrou noc, Ginny.“

Pekne cteni a zase piste, jak se vam to libi ...moc smajliku, vim, kdyz oni jsou tak pekni

není co vytknout...
paráda

Velmi pěkný díl, ve kterém jsme se konečně dozvěděli něco dalšího o povznesených. Jinak nemám co vytknout

Nádherný díl ze světa povznesených

Jinak dalsi povidka v pondeli...

tak dal...nejak nebudu psat o cem to je..zjistite sami a doufam ze se to bude libit

Novinka

„Madam, před chvíli vám přišla z SGC zpráva.“vykřikl Chuck, když kolem něho prošla Mac. Ta se bleskově zastavila.
„Od koho?“
„Nevím, přišlo to před chvílí.“pokrčil rameny. Mac přišla k prvnímu notebooku a otevřela svoji poštu.
„Dobré ráno.“zívl za ní John s hrnkem kafe.
„Dobré.“pousmála se a začala číst. Po chvilce jí z tváře úsměv začal mizet.
„Co je?“zajímalo Johna.
„Musím na Zemi!“zavrčela a seběhla po schodech.
„Co se děje?“
„Je to od Abby. Mluvila s mojí matkou.“
„Se svojí babičkou. No a?“
„Johne, moje matka má soudem nařízený zákaz přiblížit se úmyslně k Abby na 50 metrů.“
„A co ty s tím?“
„Jdu ji zastřelit! Takže kdybych se do večera nevrátila, hledej mě v nějaké přísně střežené věznici.“
„Co mám říct Woolseymu?“
„Pravdu, anebo si něco vymysli.“vykřikla
„Mac! Nášivky. Sundej si je!“upozornil. Během chvilky je strhla a proběhla bránou.

„Salimitr! Salimitr, otevři dveře! Okamžitě!“zabušila Mac na dveře, které vypadaly, jako by z pantů měly samy vypadnout. Dům zůstal přesně tak, jako v den, kdy utekla. Už tehdy vypadal, jako by se měl sesypat. Měl jenom jedno patro, špičatou střechu a zdevastované rámy špinavých oken. Všude to páchlo rozlitou žumpou. „No tak! Otevři nebo ty dveře vykopnu!“
„Virginio, jaké překvapení!“ Ve dveřích se objevila žena o něco větší než Mac s hustými nečesanými červenými vlasy a cigaretou v ruce. Jakmile ji Mac uviděla, zvednul se jí žaludek.
„Porušila jsi soudní příkaz.“zavrčela.
„Á, dcerunka žalovala.“
„Varuju tě! Uděláš to ještě jednou a budou tě lovit na dně nějaké přehrady nebo ve škarpě s prostřelenou lebkou.“
„Najmeš si nějakého namakaného chlapíčka v černých hadrách?“ušklíbla se.
„Ne, udělám to sama.“pousmála se a otočila se k odchodu, ale po prvním kroku se zarazila. U jejího auta stál opřený asi čtyřicetiletý muž s tmavými vlasy a plnovousem.
„Pamatuješ na svého bratra Michaela?“ozvala se za ní Salimitr.
„Matně.“odsekla a otočila se k němu. „Kde máš beďary? To ti je vymačkaly ty vši, co máš v tom strništi na ksichtu?“
„Pořád stejně jízlivá, arogantní a až moc sebevědomá.“prohlásil Michael.
„Vypadni od mýho auta. Nedávno bylo v myčce.“
„Nebo co?“ Mac k němu přišla blíž.
„Vypadni.“zopakovala.
„Co mi uděláš?“uchechtl se, ale než stačil nějak zareagovat, Mac vymrštila nohu a nakopla ho přímo do rozkroku. Michael zaskučel bolestí a odpotácel se stranou.
„Pamatuj si, co jsem ti řekla!“křikla ještě na matku.
„Pochybuju, že by sis kvůli mně zničila život a šla sedět.“
„To ne. Schovala bych se na místě hodně vzdáleném odsud, kde mě nikdo nenajde.“pousmála se, nasedla do auta a odjela.

„Jak si to představuje? Odejít v půlce služby, bez slovíčka vysvětlení!“soptil Woolsey.
„Byly to rodinné záležitosti, pane. Do večera je zpátky. A v tu dobu už měla po službě.“vysvětloval John.
„Neplánovaná aktivace zvenčí. Kód SGC.“ohlásil Chuck.
„Stáhněte štít.“řekl Woolsey. Vzápětí se objevila Mac, která přešla až ke schodům, tam si sedla a hlavu opřela o zábradlí.
„Plukovníku! Jak si to představujete?! Jenom tak si odejít!“křičel Woolsey a sbíhal se schodů dolů.
„Nemohl byste na mě křičet až zítra, mám po noční, po rozhovoru s matkou, bratrem a policajtka a na účtu mám o 500$ míň.“vysvětlila znechuceně.
„Co se stalo?“zajímalo Johna.
„S mojí povedenou rodinkou to nemá nic společného. Jenom bratr asi nebude mít nikdy děti. Jela jsem 200km/h tam, kde bylo 130 a chytli mě policajti. Nehlídala jsem rychlost a nějak mi to ujelo. Hezky jsem se jim omluvila, foukla si do balónku a dostala na výběr. Buď vyplajznu pokutu, nebo skončím na noc v base. No a vzhledem k tomu, že 500$ sebou běžně nenosím a šek nechtěli, musela jsem vybrat z bankomatu.“
„Téda! To jsi stihla za 3 hodiny?“vyvalil oči John. Přikývla.
„Teď, pokud mě omluvíte, se jdu osprchovat a vyspat.“ Když Woolsey nic nenamítal, odešla.

„Neplánovaná aktivace zvenčí. Kód Athosianů.“
„Otevřete.“řekl John a sešel dolů. Bránou prošel Kanaan s Torenem.
„Není tady Teyla?“zeptal se.
„Ne. Proč?“
„Měla se vrátit ráno.“vysvětlil smutně. „Už půl dne o ní nikdo neslyšel.“
„Promluvím s Woolseym a na tu planetu se podíváme. Zatím napiš adresu.“
„Nevím, co mám dělat s Torenem. Pořád brečí.“postěžoval si.
„Zajdu pro někoho, kdo by to vědět měl.“

„Mac. Vzbuď se.“jemně s ní zatřásl John.
„Pokud nejde o život a ty mě budíš, protože nevíš, kde máš trencle, něčím tě praštím.“zamručela ospale.
„Teyla se ztratila a u brány čeká značně zoufalý Kanaan s brečícím Torenem.“
„A co chceš po mě?“zeptala se a posadila se.
„Máš dítě…“
„Abigail je 20. Ta si řekne, co jí je a nebrečí.“
„Pojď, prosím, vezmu jednu noční za tebe.“ Mac se neochotně vyhrabala z postele.

„Je mi strašně líto, že jsem vás vytáhl z postele.“omluvil se Kanaan, když uviděl značně rozespalou Mac.
„To je dobrý.“přikývla. „Tak co, šampióne, proč tu brečíš?“zohla se k Torenovi. Z Woolseyho kanceláře vyběhl Ray. „Ahoj, ty moje obludo, cos tam dělal? Ne, nesmíš.“odtáhla ho kousek dál od Torena, protože ho začal oblizovat.
„Tohle je pes, Torene, jmenuje se Ray.“ Mac vytáhla z kapsy balonek. „Strašně rád si hraje s míčkem. Na,“podala mu míček, „hoď mu ho.“ Toren mu ho hodil a Ray za ním vyrazil, až mu packy podkluzovaly. Za chvilku přicupital i s míčkem v plamě k Torenovi a pustil mu ho k nohám. Toren se rozesmál, zatleskal ručkama a hodil balonek znova.
„Rayi, hlídej ho.“
„Woolsey povolil akce. Mac, jdeš tady?“ozval se John.
„Jo. Winterson a O´Conner mají ještě dovolenou, takže bych tu stejně byla celý den. Ještě, že se za tři dny vrací.“
„Tak za 15 minut u brány.“

„Adresu máme?“zeptal se Rodney. Sheppard přikývl.
„Můžeme vyrazit?“zajímalo Mac.
„Není ti nic?“staral se John, když si všiml, že je Mac nějaká bledá.
„Jsem v pohodě. Tak jdeme.“pobídla je a prošla.

„Tohle je ta planeta, kde by měla být?“zajímalo Ronona.
„Podle Kanaana ano. Za pár kilometrů by se měla objevit vesnice.“řekl John.
„Kolik asi ještě?“zeptala se Mac, která šla většinu času vzadu.
„Od brány šest, takže nám zbývají asi dva.“odpověděl jí John.
„Nemohli bychom si dát na chvilku pauzu?“ozvala se potichu.
„Ty už nemůžeš?“vyprskl Rodney. „Tak to je poprvé.“
„Nějak mi není moc dobře.“hlesla.
„To vidím. Už u brány jsi byla nějaká divná.“přikývl John. Mac chvilku stála se zavřenýma očima a potom se rozběhla za strom.
„A sakra.“hlesl John. „Půjdu za ní.“ Našel ji, jak je opřená rukou o stromu a celá se třese.
„Nemusíš tu být.“trošku se pousmála.
„Napij se.“pobídl ji a podíval jí svou láhev s pitím. Jenom zavrtěla hlavou.
„Mám svoji.“
„Měla by si se vrátit. Mám jít s tebou?“
„Dobrý, zvládnu to sama.“
„Tak jak budeš u brány, dej vědět.“ Přikývla a vyšla zpátky na cestičku.
„Vracím se.“oznámila. „Nejpozději za pět hodin se ohlaste.“
„Kdyby něco, dej vědět!“křikl za ní John. Mávla rukou, jako že slyší.
„My půjdeme.“povzdechl si, když zmizela za zatáčkou.

Mac pomalu došla na mýtinu k bráně. U DHD stál muž. Jakmile ji uviděl, vytáhl kuši a namířil na ni. Mac si ho všimla trochu později, ale potom taky okamžitě namířila.
„Kdo jste?“zeptal se.
„A kdo vy?“ Když viděla, že se odpovědi nedočká, pokračovala. „Víte co? Vy potřebujete někam jít a já taky. Tak běžte.“
„Nejste zdejší.“řekl muž a prohlížel si ji.
„Já a mí přátelé tady hledáme jednu ženu. Menší postava, tmavší vlasy, celkem pěkná. Neviděl jste ji?“
„Viděl jsem ji ráno u stánků vedle nádobí. Potom někam šla.“
„Díky.“
„Není zač.“přikývl muž, zadal adresu a prošel branou.
„Johne, Teylu prý viděli ráno vedle stánku s nádobím, tak se zkuste zeptat.“řekla do vysílačky.
„Rozumím. Už jsi u brány?“
„Jo.“
„Dobře, pak se ozveme. Sheppard konec.“
„Konec.“ Mac prošla bránou.

„Stalo se něco?“zeptal se Woolsey. „Jste v pořádku?“ Mac zavrtěla hlavou.
„Není mi dobře, tak jsem se vrátila.“
„Chápu. Nějaké zprávy o Teyle?“
„Ráno ji někdo viděl.“
„Dobře. Budu informovat Kanaana. Vy si zajděte na ošetřovnu.“

„Takže jste ji viděl?“ujišťoval se Ronon u stánku s něčím, co vypadalo jako květák.
„Ano.“přikývl prodavač. „Potom támhle,“ukázal k nějakému domu, „asi někoho známého potkala a chvilku se bavili, potom odešli.“
„Moc děkujeme.“ozval se John.
„Není zač. Jo, počkejte! Říkali něco o místě zvaném Pers.“
„Vím, kde to je.“řekl Ronon. „Díky.“
„Co to je za místo?“zajímalo Rodneyho.
„Osada. Jsou to převážně zemědělci.“odpověděl Ronon. „Vím adresu.“
„Fajn. Tak se tam zajdeme podívat. Než odejdeme, dáme vědět domů.“

„Zvracela jsi?“zeptala se Jennifer. Mac přikývla. „Výsledky krevních testů by měly být do večera, tak si kdyžtak přijď. Do té doby si běž lehnout a vypij aspoň půl litru čaje, nejlépe černého, a jestli budeš mít hlad, vem si bílé pečivo.“
„Jo. Dobře.“přikývla znova Mac a odešla.

„Aktivace zvenčí. Kód pplk. Shepparda.“
„Tady Sheppard, máme nějaké informace o Teyle. Prý prošla bránou na jinou planetu.“
„Je mi líto, ale vraťte se. Budete pokračovat zítra.“řekl Woolsey.
„Se vší úctou, pane, ale co když se jí něco stalo?“
„Vraťte se.“řekl Woolsey přísně. Za chvilku bránou prošel Sheppardův tým.
„proč jsme se měli vrátit?“zavrčel Ronon.
„Budete pokračovat zítra.“
„Zítra může být kdo ví kde?“
„Prostě zítra.“uzavřel to Woolsey a odešel.

„Dobré ráno. Neviděl tu někdo Johna?“zeptala se další den rozespale Mac v kontrolní místnosti.
„Odešel. Jsou to asi tři hodiny.“odpověděl jí Woolsey. „Je vám líp?“
„Těžko říct. No nic. Musím za Kellerovou.“

„Mackenzie, je mi líto, ale jeden asistent pustil všechny vzorky krve na zem a ony se rozbily. Musíme to udělat znova.“omlouvala se doktorka, jakmile ji uviděla přicházet.
„Dobrý. To nevadí.“řekla Mac a sedla si. Jennifer jí krev vzala znova.
„Je ti líp?“
„Zatím jsem nezvracela, ale jsem unavená.“trošku se pousmála.
„Tak se běž nasnídat a pak zalez zpátky do postele.“

Mac se pomalu blížila k jídelně, když ji dohnal Lorne.
„Madam, plukovníku!“zavolal. Mac se otočila. „Nesu vám hlášení všech členů našeho týmu za minulý týden.“
„Jo, díky.“přikývla a vzala si složky.
„Slyšel jsem, že vám včera nebylo dobře.“
„Trošku ne, ale už je to lepší, tak jdu něco sníst.“pousmála se.
„Můžu se přidat?“
„Jistěže.“

„Uf. Už jsme tam?“zafuněl Rodney.
„Za chvilku.“odpověděl Ronon.
„Je to teda jenom nějaká vesnice?“ujišťoval se Rodney.
„Jo, zemědělci.“
„Co se děje? Žádná poznámka? Nic?“rýpl si Rodney.
„Ne. Nemám náladu.“odpověděl Sheppard.
„Bude v pořádku. Je nejspíš jenom nachlazená.“řekl Ronon.
„Hm.“

„Jsem překvapená, že tak brzo. S hlášením jste většinou pozadu.“poznamenala Mac a sedla si.
„Zatímco Sheppard s Wintersonem a O´Connerem to odevzdávají přesně, co?“
„No to sice ne, ale…“ Mac se zarazila. „To, co jsem teď snědla, byl to grep?“zeptala se pomalu. Lorne přikývl a cpal se dál. „Sakra!“vyjekla a rychle se rozběhla pryč. Lorne jenom zůstal nechápavě hledět.

„Jennifer! Jennifer! Kde je Kellerová?“vyjekla Mac, když přiběhla na ošetřovnu.
„Vzadu.“odpověděl jí jeden zdravotník. Mac proběhla dozadu. Kellerová zrovna přerovnávala nějaké léky.
„Jennifer!“
„Co se děje?“
„Snědla jsem grep!“
„A máš na něho alergii?“
„Ne, ne! Já…grep jsem měla jenom dvakrát v životě. Poprvé, když jsem zjistila, že mi nechutná, protože je hořký a…a kyselý…no a podruhé, když jsem čekala Abigail!“vychrlila ze sebe.
„Ty myslíš, že jsi…“
„Jo.“
„Doktorko, tady jsou výsledky.“podala jí jedna ze sester složku.
„Děkuji… Máš zvýšenou hladinu hormonů.“
„A to znamená?“
„Jsi nejspíš opravdu těhotná.“
„Ups.“hlesla Mac a sedla si.“
„Je to dobře?“
„Já…nevím. Jo…jo, je to dobře…je to perfektní.“začala se vzpamatovávat. „Já budu mít miminko.“vydechla už s úsměvem.
„Jo. Uděláme ještě ultrazvuk, ale jsem si tím skoro jistá.“

Sheppardův tým došel k osadě. Uvnitř bylo pár desítek lidí.
„Kdo jste?!“vyštěkl jeden muž.
„Hledáme naši přítelkyni. Prý by tady mohla být. Jmenuje se Teyla.“řekl Ronon.
„Ano, Teyla tady je. Zavolám ji.“přikývl už klidněji.
„Johne, co tady děláte?“zeptala se překvapeně Teyla, která vyšla z jedné chajdy.
„Objevil se u nás Kanaan a Torenem a hledal tě.“vysvětlil Rodney.
„Potkala jsem starého známého, trošku jsme se zapovídali a potom popíjeli a ztratili jsme pojem o čase.“vysvětlila.
„Měli o tebe strach.“poznamenal Ronon.
„Asi jsem to přehnala. Tak se vrátíme.“


„Teylo!“vykřikl Kanaan s Torenem v náručí, když prošli bránou.
„Strašně se omlouvám. Potkala jsem starého známého a nějak jsme to přehnali.“
„To nevadí, hlavně, že ti nic není, ale příště to řekni.“
„Spolehni se. Pojď, půjdeme dpmů.“a během chvilky prošli bránou.
„Tak a já jdu za Mac.“

„Už jsi mu to řekla?“zajímalo další den Kellerovou.
„Ne. Včera jsme nějak neměli čas. Nepustil mě ke slovu.“pousmála se Mac. Za hovoru došli k pokoji O´Connera, který se, společně s Wintersonem, vrátil z dovolené, a zaklepaly.
„Jo, dále!“ozval se zevnitř. „Holky. No, ahoj!“zajásal, když je uviděl.
„Posaďte se.“pokynul rukou ke stolu, kde už seděl Sheppard, Winterson, Rodney a Ronon- všichni s kartama v ruce a lahví piva před sebou.

„…no takže, ta kočka se málem nechala přemluvit, ale pak za ní přišel její přítel, tak jsem se rychle zdekoval.“dovyprávěl George náplň svojí dovolené a zbytek se rozesmál. Bylo to už pár hodin, co se sešli.
„Před Atlantis jsem byl s kámošem Rogerem na pivu a tam byla jedna taková krasavice, no a Rogerovi se strašně líbila…“dal se do vyprávění John.
„Promiň, že tě přerušuju, ale musím s tebou mluvit.“ozvala se Mac, která celé hodiny přemýšlela o nejlepším okamžiku, kdy to říct.
„Jistě, za chvilku.“odbyl ji John. Jenom se podívala na Jennifer, která měla chuť se rozesmát.
„…no a Roger řekl, že…“pokračoval.
„Jsem těhotná!“vyhrkla Mac. Všichni ztichli.
„To je skvělé.“přikývl John. Jennifer to už nevydržela a potichu se rozesmála. „No a Roger řekl, že..“pak se zarazil a otočil se na Mac. „Cože?!“vyjekl.
„Jsem těhotná.“zopakovala.
„Eh. Těhotná. To jako se mnou.“ Přikývla. „To jako, že budeme mít dítě.“ Zase přikývla. John rychle vstal, nadšeně ji objal a dal jí pusu.
„Gratulujeme.“usmál se George a objal ji.
„Díky.“
„Jak dlouho?“zajímalo Rodneyho.
„8 týdnů.“

„Pane Woolsey, může?“zaklepala Mac na dveře jeho kanceláře.“
„Jistě. Předpokládám, že jste tady kvůli té zprávě, která zapříčinila dočasnou neschopnost pplk. Shepparda.“
„Ehm, jo.“pousmála se Mac. „Z té opice se pomalu stává kocovina.“
„Jak dlouho tady ještě chcete zůstat?“
„Ještě tak dva měsíce. Pak se budu kulit doma.“
„Dobře. Jakmile budete chtít, stačí říct.“
„Děkuju.“usmála se Mac a otočila se k odchodu.
„Mimochodem, plukovníku!“ Mac se otočila nazpět. „Gratuluju.“

BTW: napiste mi zas nejaky komentar pls ....ale vzdyt uz to znate

tak asi se budu opakovat, ale další dobrý díl

super, tahle povídka mě vždycky potěší. Jen tak dál...

Já vím už je to tu zase, ale jinak to nejde prostě skvělej díl jako vždy

moc se mi líbilo zmizení Teyly, která se zapomněla se starým známým. A Mac versus její matka taky bylo úžasný.

parádní díl....moc se mi líbilo jak vjela na svou matku..to bylo hustý.....by mě zajímalo co by sní udělala.....

Další skvělý povedený díl.

tak dal

Večírek na rozloučenou

„Uf. Myslím, že tohle byla moje poslední cesta bránou.“hlesla Mac, když se objevili na Atlantis. „Nějak mi to nedělá dobře.“ Winterson se jenom usmál.
„Tohle není vtipné.“odsekla.
„Ale vždyť to tak nemyslel.“ozval se O´Conner,
„Plukovníku, už jste tady?“podivil se Woolsey.
„Jo. Na té planetě nic nebylo, mě tlačí kalhoty a ve vestě se skoro nemůžu nadechnout.“shrnula to Mac a s úlevou si vestu rozepla.
„Však za týden už budete doma. Válet se, přibírat…“
„Jo, stačí, majore.“zarazila ho. „Chápu, že se těšíte, ale tak okatě to najevo dávat nemusíte.“pousmála se a pak se otočila na Woolseyho.
„Už se vrátil John?“
„Ještě ne. Zatím si běžte odpočinout.“řekl Woolsey a odešel do svojí kanceláře.
„Páni, je výhoda, když jsi těhotná. Aspoň nás nehoní.“usmál se O´Conner.

„Kód pplk. Shepparda.“ohlásil seržant u brány a otevřel štít.
„Ježíši.“vyvalila oči Mac a pomalu scházela po schodech dolů. Bránou prošel John ověšený taškama jako vánoční stromeček. „Co to máš?“
„No, byli jsme s Abby nakupovat a já ti to musel přijít ukázat.“nadšeně poskakoval.
„Řekl jsi jim to?“zajímalo Mac.
„Jo, tvůj táta byl nadšený, Abigail to chvilku rozdýchávala a Sam prohlásila, že ještě není ani mamkou a už bude v podstatě babičkou.“
„To už jsou tak daleko?“podivila se. „Vystřel s tou zvědavou tlamkou Rayi.“odstrčila mu čumák z tašky. Uraženě si sedl. Mac vytahovala dupačky a malé věcičky, převážně v bílé a žluté barvě.
„Nějak jsem se neudržel.“
„No to vidím.“pousmála se Mac a rozhlídla se po dalších taškách. „Nevadí, vezmu si to potom sebou zpátky na Zem.“dodala.
„Jo, O´Conner se ptá, kdy má udělat ten večírek.“
„Já nevím. Musím se domluvit s Woolseym. Nejsou ještě hotové rozpisy misí na příští týden. A Woolsey mluvil cosik o tom, že půjdete na třídenní misi hlídat nějaké vědce.“
„Hm.“zamručel znechuceně John.
„Víš co? Rovnou za ním zajdu. Ty odnes ty věci ke mně.“
„Mám to nějak uložit?“
„Ne, někam to prostě polož.“mávla rukou a šla do Wolseyho kanceláře.“

„Můžu?“zaklepala.
„Jistě. Posaďte se.“přikývl Woolsey.
„Díky. Chtěla jsem se zeptat, jak to vidíte s tou třídenní misí.“
„Viděl bych to na pozítří. Archeologové a biologové na mě tlačí a dál už to posunovat nemůžu.“vysvětlil a drbal Raye, který si k němu sedl.
„Chápu. Chtějí mi udělat takový večírek na rozloučenou. Jste samozřejmě zvaný.“
„Děkuji. Ještě toto jsem vám chtěl. Za tři dny jdou na zemi vzorky a nikdo v tu dobu nemá dovolenou. Vadilo by vám, kdybyste šla o pár dnů dřív?“
„Bylo by to jenom o dva dny, takže ne. Vezmu je sebou. Rozpisy služeb na příští týden vám donesu zítra. Je to vše?“
„Ano.“
„Tak pojď, Rayi.“

„Připravená to pořádně roztočit?“zeptal se John s úsměvem.
„Budu se připravovat už cestou. Než tam dofuním…“pousmála se Mac. Za hovoru došli až do jídelny, která byla vyzdobená. Po zemi a na sloupech byly konfety. V rohu byla velká repro soustava a některé stoly byly spojené. Mac vyvalila oči. Jakmile prošli dveřma, ozval se velký jásot.
„Tak teda nevím, jestli tleskáte kvůli tomu, že jsem těhotná, nebo kvůli tomu, že odcházím.“prohodila s úsměvem.
„No, jak kdo.“zatlemil se George. Mac po něm hodila svoji bundu, kterou si zrovna sundávala.

„Nějak nám dochází pití.“vykřikl Ronon po pár hodinách a podíval se do prázdné flašky.
„Myslím, že to je jenom dobře.“prohodila Mac. „Á, pan Woolsey.“vyhrkla, když se Woolsey objevil ve dveřích.
„Zase v obleku?“podivil se O´Conner.
„To je moje domácí převlečení.“vysvětlil a dal na stůl láhev whiskey.
„To si děláte srandu.“hlesla Mac a mlsně se na láhev podívala.
„Nebojte, plukovníku, pro vás taky něco mám.“řekl Woolsey a na stůl dal multivitaminový džus.
„Díky.“poděkovala nepříliš nadšeně a nalila si. „Je to milé, ale v téhle chvíli bych si dala spíš tu whiskey.“
„To věřím.“přikývl Woolsey a všem nalil.
„Á, chuť domova.“oblízl se O´Conner.
„No jo! Ty jsi z Tennessee.“došlo Mac. „Whiskey, hory a country, co?“
„Vysoké hory.“přikývl.
„Vím. Byly jsme tam s Abby lyžovat.“
„Jo. Lyžuje se tam skvěle.“souhlasil O´Conner.
„Povídej něco o sobě.“pobídl ho George.
„Zase?“podivil se.
„Jo. Tehdy v té jeskyni se to nepočítalo. Mohlo se to vyčíst i ze spisu.“namítla Mac.
„Tak dobře. Máma s tátou mají farmu, na které jsem vyrůstal. V devatenácti jsem v Nashvillu vyhrál country soutěž…“ Mac vyprskla smíchy.
„Country?“
„Byl jsem dobrý. Vyhrál jsem to 3x po sobě.“pochlubil se. „No co. Tvůj pop dneska zpívá každý.“dodal, když viděl, že se pořád tváří stejně.
„No dobře, každého věc.“pokrčila rameny. „Jak jsi se dostal k archeologii? Fyzika a archeologie-tohle není zrovna na sebe navazující věda.“zajímalo ji.
„Moji předkové se zúčastnili války Severu proti Jihu. Když jsem byl malý kluk, strašně mě to zajímalo a historie mě nepustila dodnes.“
„Jsi plný protikladů.“prohlásil Rodney.
„Jo, tajemný, jak hrad v Karpatech.“zasmála se Mac.
„Žít svobodně, nebo zemřít.“prohlásil George.
„Jste z Vermontu, co?“pousmála se Mac.
„Jak to víte?“vytřeštil oči. „Aha, ze spisu…“
„No to taky, ale zrovna jste řekl motto Vermontu.“
„No právě.“zavrtěl se spokojeně George.
„Tehdy jsi říkal, že tvoje matka je podnikatelka, že?“zajímalo O´Connera.
„Jo, podniká v oblasti nábytku. Vlastní dodavatelskou firmu. Možná proto, že jsem byl od malička u dřeva, chtěl bych mít dřevěný baráček.“
„To dřevo vám evidentně prorostlo až do morku kostí.“rýpla si Mac.“
„Haha.“ušklíbl se. „Co vy nám o sobě povíte zajímavého?“
„Já? Nic moc. Jsem zcela nezajímavý člověk.“ Zbytek se rozesmál.
„Ty a nezajímavá?“vyprskl O´Conner. „No tak, povídej!“
„Tak dobře. Narodila jsem se ve Virginii, ale vyrůstala jsem v Nevadě, na předměstí Las Vegas. Když mi bylo deset, přestěhovali jsme se do Colorada, tam žiju dodnes. Mám dům asi 20 km od Colorado Springs. Když jsem začala bydlet u taťky, učil mě jezdit na koni. Má takový menší ranč a za ním jsou hory. Na většinu vrcholů se nedá dostat, pokud tam nevylezete, ale ten pohled potom stojí za to.“
„V Coloradu jsem byl na lyžích.“ozval se Woolsey. „V Aspenu. Byla jste tam někdy?“ Mac se pousmála.
„Aspen je trošku nad moje poměry, ale ano, byla jsem tam. Se svým bývalým přítelem. Byl to bankéř, takže si to mohl dovolit.“
„A co vy nám povíte, pane?“zeptal se George.
„Já nic.“odpověděl Woolsey.
„Ale určitě něco jo. Třeba kde máte další láhev whisky.“navrhl John.
„Je mi líto. Tohle byla poslední.“
„Nevěřím. Ronone, ty ho budeš držet a já jdu najít další.“usmál se.
„No tak, pane Woolsey.“
„Dobře.“svolil nakonec. „Můj otec byl armádní generál. Vyrůstal jsem ve Washingtonu D.C, protože otec pracoval v Pentagonu. Chtěl ze mě mít taky vojáka, ale mě víc lákala diplomacie. Pomáhal jsem vyjednat příměří v Kuvajtu. Tam jsem taky potkal svoji exmanželku. Byla to hrozná mrcha. Koupil jsem si malého jorkšírka a když jsme se rozváděli, tak si ho vzala. Ani děti mít nechtěla, aby si nezkazila postavu.“
„V tom případě chápu, že si tak dobře rozumíte s Rayem.“prohlásila Mac a podívala se na psa stočeného pod Woolseyovou židlí.
„Jo, pes je to úžasný. Doufám, že vám to nevadí.“
„Jistěže ne.“
„Tak pánové a dámo, mám tady malé překvapení. Babička s dědou mi poslali prvotřídní slivovici. Dělá se to ze švestek.“řekl Radek a všem nalil panáka.
„Bože. Zrovna když nemůžu pít, tak něco doneseš.“postěžovala si Mac.
„Kolik to má hvězdiček?“zajímalo Johna a prohlížel si láhev.
„Tohle nemá hvězdičky. Zkuste!“
„Co to… co to je?“zafuněl Rodney.
„Slivovice, moravská. Chutná?“
„Na mě je to trochu silné.“vydechla Jennifer, která do té doby jenom poslouchala.
„Posoudila bych, ale nemůžu.“řekla posmutněle Mac.
„Je to síla.“zhodnotil to George.
„Jo 50% je 50%.“pokýval hlavou Radek.
„A co ty, Jenn, pověz nám něco.“pobídl ji Ronon.
„Když nejsem zrovna na ošetřovně, tak si ráda něco přečtu. Taky ráda šiju. Odmaturovala jsem taky dřív. Mí rodiče vždycky chtěli, abych byla nejlepší. Pořád jsem se jenom učila a na zbytek nebyl čas. Nikdy jsem neměla skutečné přátele-až vás. To je asi tak vše o zajímavostech kolem mě.“
„Téda, to jsme nevěděli.“hlesl Rodney.
„Ale teď je to lepší než kdy dřív. Mám vás.“usmála se.
„Myslím, že je čas na přípitek.“prohlásil Woolsey a vstal. Všichni ho napodobili a povstali. Mac s tichým heknutím.
„Takže na vás, Mackenzie, a vaše dítě…“začal Woolsey.
„…na kterém má podíl i Sheppard.“dodal Ronon a všichni se rozesmáli.
„To ano. Takže a´t vám přináší jenom štěstí a radost a hlavně, ať je zdravé.“dokončil přípitek Woolsey.
„Tak na Mac.“prohodil O´Conner.
„Na Mac…“

TO BE CONTINUED

Ta mi prosim zase napiste co si o povidce myslite
Pokracovani odhaduju na sobotu nebo nedeli , ale spis nedeli, at jste dele napnuti

Tak byla to taková vyplňovací epizoda...ale jinak dobrý

Vyplňovačky tohoto typu sice nemám rád, ale tahle byla povedená.

já musim naopak říci, že občasné zvolnění tempa není na škodu, paráda

pokracovani....

Náhlé komplikace

Najednou se celým městem rozezněl alarm.
„Tak jo, panstvo, končíme. Práce volá!“křikla Mac, položila pití a, společně se zbytkem, se vydala do kontrolní místnosti.

„Co se děje?“zajímalo Woolseyho.
„Dálkové senzory zachytily z ničeho nic dvě lodě.“oznámila Emily, seržantka u brány.
„Čí?“zeptal se George.
„To nevím, pane. Senzory je nedokážou rozeznat.“
„Eagerové.“zašeptala Mac.
„Myslel jsem, že neví, že jsi to přežila.“vyhrkl John.
„Neví. Jdou zlikvidovat vás.“upřesnila to.
„Co budeme dělat?“vyjekl Woolsey.
„Nebudeme panikařit a začneme s evakuací.“prohlásila Mac s naprostým klidem.
„Dobře. Vzhledem k tomu, plukovníku, že máte s tímto typem problémů větší zkušenosti než já, nechám to na vás.“zkonstatoval Woolsey.
„Fajn.“přikývla. „Rodney, zapni interkom.“
„Hotovo.“
„Prosím všechny o pozornost! Asi půl hodiny od nás se objevily dvě lodě Eagerů. Proto chci, aby všichni, kdo nemají se zbraní nic společného, kdo z ní nikdy nestřílel, ani ji nikdy nedržel, aby si sbalili nejdůležitější věci a civilizovaně došli k bráně, odkud budou evakuování na stanoviště Alfa. Děkuji.“
„Půjdeš mezi prvníma.“ozval se John.
„Ohó. Nenenene. Zůstávám.“naježila se Mac.
„Mackenzie…“
„Tak dost! Otevřete bránu a pošlete zprávu kapitánu Schröderovi.“
„Ano, madam.“přikývla Emily, ale když vytočila všech sedm symbolů, nic se nestalo. „Nejde to. Brána nejde otevřít.“
„Chytré. Co uděláš dál?“zašeptala si Mac pro sebe. „Rodney, interkom.“
„…Změna plánu, lidi! Bránu otevřít nemůžeme, takže kdokoliv držel někdy zbraň, ať jde do zbrojovny. Chtěla bych poprosit majora Lorna, aby jim trošku pomohl, Díky…Takže Wintersone a O´Connere do zbrojovny. Ronon s nima. Rodney, zjisti, jak dostat bránu zpátky a aktivuj štít. Johne, ke křeslu.“
„Co vy?“zajímalo George.
„Dofuním za váma. Ale teď běžte.“

„Dobře, teď mě, prosím, všichni poslouchejte.“ Mac si vylezla na bednu s náboji. „Takže… Ronon, Winterson, Lorne, O´Conner a všichni, kdo mají hodnost kapitán a vyšší, si vyberou tým o šestnácti lidech. Minimálně šest lidí musí být ti, kdo nejsou vojáci. Rozdělte si části města. Jakoukoliv změnu budete hlásit majoru Lornovi nebo Wintersonovi a ti mě. Rozdělte si týmy podle potřeby, tohle mi je už jedno. Eagery nepusťte ke generátorům ani k ZPM. To je vše. Hodně štěstí.“ Mac opatrně slezla dolů a přešla ke zbraním, kde si vzala dvě Beretty.
„Vestu si nebereš?“zeptal se John zaraženě.
„Ne, když mě trefí energy koulí, tak to bude jedno.“

„Rodney? Jak to vypadá?“
„Jsou na orbitě.“
„A dělají něco?“zajímalo Mac.
„Krom toho, že nabili zbraně? Nic.“
„Co brána?“
„Pořád se nikam nedostaneme.“
„A proč ne?“
„Blokují to. Nevím ještě jak, ale přijdu na to…Hohou, něco se děje! Přenášejí se sem!“
„Všem jednotkám! Eagerové se přenášejí do města!“křikla Mac do vysílačky. Pomalu se začala ozývat střelba. Do prostoru brány a do kontrolní místnosti naběhl bezpečnostní tým a Mac sešla asi doprostřed schodů.
„Přenášejí se sem!“křikl jeden voják a ukázal na kolmý pruh světla vycházející ze stropu.
„Jakmile se objeví, palte!“vykřikla Mac. Jen, co to dořekla, uprostřed místnosti s bránou se objevila skupinka Eagerů v čele s Delroyem, který si před sebou okamžitě vytvořil štít. Vojáci začali hned střílet, takže někteří Delroyovi muži nestačili včas zareagovat a padli mrtví k zemi.
„Ty?!“zavrčela překvapeně delroy.
„Já.“přikývla a sešla ze schodů.
„Máš být mrtvá!“
„Ale no tak. Nikdy nedělám, co se mi řekne.“ušklíbla se.
„Měla jsi na té planetě zemřít!... Byla jsi skoro mrtvá…!“
„Nikdy jsi neslyšel o hibernaci? Proto jsem si vybrala takhle.“
„Jsi živá a…čekáš dítě.“
„Jo.“přikývla. „Rayi, zpátky!“dala mu povel, když začal vrčet.
„Zabiju tě!“
„Zase?“vzdychla znuděně. „Udělalo by to na mě větší dojem, kdybys to neříkal pokaždé, když mě vidíš.“ Delroy vystřelil energy kouli, ale Mac si stihla vytvořit štít.
„Kde máš vojáky?“ušklíbla se. Delroy se otočil. Na zemi ležela celá jeho jednotka.
„Sakra!“vykřikl a vystřelil další energy kouli. Mac ji poslala zpátky. Najednou se celé město zatřáslo.
„Útočí!“vykřikl Rodney.
„Johne, střílej!“dala povel přes vysílačku.
„S radostí.“
„Plukovníku, je jich moc!“ozval se Winterson vysílačkou.
„Střílejte na jednoho a pak na další.“poradila.
„Výkonnost ZPM klesá!“zakřičel Rodney.
„Cože?“nechápala Mac, která se zrovna vyhla další energy kouli.
„Vybíjí se! Jejich zbraně jsou moc silné! Do 45 minut jsme bez štítu!“vysvětlil.
„Výborně. Můžu jít. Naše střely dodělají zbytek.“usmál se Delroy. „Přenes nás.“řekl do svojí vysílačky a potom dodal anticky něco, co Mac dobře neslyšela. „Zatím sbohem.“zamával Delroy. Mac začala střílet z obou pistolí. Vypadalo to, že trefila, ale než to stačila zjistit, Delroy zmizel.
„Zmizeli, madam!“ohlásil Lorne.
„Vím. Přijďte do kontrolní místnosti.“

„Tak co se stalo?“zajímalo Ronona, když se o pár minut později sešli u brány. Mac seděla na schodech.
„Delroy a všichni ostatní zmizeli, protože náš chtějí vybombardovat z orbity.“vysvětlila.
„Máme štít.“namítl George.
„Dlouho nevydrží. ZPM je pod 55%.“ozval se shora Rodney.
„Johne, jak jsi na tom?“zajímalo Mac.
„Drony jsou na nic. Zbytečně je plýtváme.“odpověděl vysílačkou.
„Jak já bych chtěla jednu jejich loď.“povzdechla si.
„Nejsem expert, ale tohle město bylo navrženo taky jako loď, mohli bychom odletět? Už jednou přece letělo.“navrhl Woolsey.
„To by šlo!“souhlasil Rodney.
„Za jak dlouho budeme připraveni ke startu?“zajímalo Lorna.
„Asi za 15 minut a za hodinu nám dojde energie ke startu.“odpověděl Radek
„Planetu můžeme vybrat cestou.“mávla rukou Mac.
„Ne, to nejde. Potřebujeme znát kurs.“zavrhl to O´Conner.
„Dobře.“přikývla. „Je tady ještě seznam planet z minula?“
„Tady.“otočil Radek tablet se seznamem na obrazovce k Mac a Woolseymu.
„Johne, doufám, že máš dost síly na menší let. Energie ZPM stále klesá a Eagerové stále bombardují, takže budeme startovat rychle, dokud máme dost energie.“řekla mu.
„Plukovníku, co tahle planeta?“zeptal se Woolsey.
„Ta ne. Není tam pevnina. Co tahle-M9Y 579? 60% oceánu, 21%kyslíku, 78%dusíku, 1%ostatní plyny-je to jako na Zemi. Je odsud asi dva dny. Klima je tam taky příjemné.“
„Ta vypadá líp.“souhlasil Woolsey.
„Dobře. Rodney, nastav kurs na M9Y 579…Johne, připrav se“

„Delroyi, začínají startovat.“ohlásil Zadar.
„Zvyšte kadenci střel.“rozhodl, držel si krvácející ránu na ruce a sledoval, jak střely dolétávají k povrchu.
„S radostí.“

„Rodney, zrychli. Musíme vypadnout.“popoháněla ho Mac.
„Když to nezkontroluju, můžeme vybouchnout.“odsekl. „…Tlumiče?“
„Připraveny.“odpověděl Radek.
„Podsvětelný motor?“
„Připraven.“
„Hyperpohon?“
„Připraven.“
„Štít?“
„Zatím drží.“
„Podpora života?“
„On-line.“
„Fajn. Myslím, že jsme připraveni…Johne? Můžeme?“
„Kdykoliv.“odpověděl.
„Rodney, interkom…Prosím, věnujte mi pozornost. Za pár minut odletíme z této planety. Možná to bude trošku házet, takže si najděte místo, kde si můžete sednout a kde vám nic nespadne na hlavu, ani jiné části vašeho těla. Děkuji.“ohlásila Mac.
„Můžete, doktore.“svolil Woolsey.
„Johne, můžeš letět.“řekla mu Mac a sedla si na schody.
„Rozumím.“ Během chvilky se město začalo pravidelně otřásat a během chvilky se vzneslo nad hladinu moře. Během pár dalších minut začali stoupat nahoru.
„Střely jsou čím dál ostřejší.“řekl Rodney.
„Nejsou. Jenom my jsme blíž.“vysvětlila Mac a trošku zbledla.
„Jste v pořádku?“staral se Winterson.
„Je mi špatně, ale to není žádná novinka.“pousmála se.
„Vstupujeme do hyperprostoru.“oznámil John, když proletěli kolem lodí Eagerů. Během chvilky otřesy přestaly.
„Dokázali jsme to!“zajásal Rodney. Najednou ze všech konzolí v kontrolní místnosti vyprskly jiskry. Rodney s Radkem jenom vykřikli a přikrčili se.
„Co to bylo?“vyjekla Mac.
„Já nevím. Zkrat.“pokrčil rameny O´Conner.
„Potřebujeme doktora.“vykřikl Rodney. Mac vyšla nahoru. Na zemi leželi dva lidé v bezvědomí.
„Jennifer, potřebujeme tě v kontrolní místnosti.“řekla Mac přes vysílačku. Kellerová tam byla během chvilky.
„Co se stalo?“
„Dostali ránu.“odpověděl jí O´Conner.
„Kolik máš zraněných?“zajímalo Mac.
„Dvanáct a…dva mrtví.“
„Aha.“
„Ty jsi v pořádku?“
„Jo.“
„O-ou. Máme problém.“ozval se Rodney.
„Jenom jeden?“ušklíbla se Mac. „Spusť.“
„Přišli jsme o komunikaci na dlouhou vzdálenost. Budou fungovat jenom vysílačky, ale s Daedalem se spojit nemůžeme.“
„Co subprostorová?“
„Taky mimo.“
„Spravíte to?“zajímalo Woolseyho.
„Vy to nechápete. Máme přepálené kabely. Neuděláme s tím vůbec nic.“
„Dobře, to dořešíme potom, teď se musíme v pořádku dostat na planetu.“mávla rukou Mac, ale najednou podivně ztuhla.
„Co se děje?“zeptal se John, který mezitím dorazil.
„Jsou pořád tady.“hlesla.
„Kdo?“
„Eagerové.“
„To není možné.“namítl Winterson.
„Vnitřní senzory, Rodney!“ na monitorech se objevila Atlantis.
„Vidíš, žádný Eager.“ukázal jí John.
„Jsou tady.“trvala na svém.
„Mac, nemůže to být…“
„Ne, nemůže! Něco zkusím.“ Zavřela oči a soustředila se na to, aby je našla. Pomalu v mysli procházela celé město. „Mám tě.“pomyslela si a než si stačil Eager vytvořit ochranu, byla v jeho mysli a on se objevil na senzorech společně s dalšími.
„Hezky.“vydechl obdivně George.
„Díky.“přikývla a podívala se na Johna.
„No dobře! Měla jsi pravdu.“přiznal.
„Já vím.“usmála se. „Je jich dvacet. Vytvořte si zase týmy. Jsou pod jižním molem.“

„Je dobrá, co?“ozval se Ronon.
„Jo. Myslel jsem, že je cítí ještě z dřívějška. Připadám si jako idiot.“řekl John.
„Tak jo, kluci, jsou asi třicet metrů před váma. Zase začněte střílet na jednoho všichni.“radila Mac přes vysílačku.
„Rozumíme.“přikývl George.
„Půjdeme zprava.“rozhodl John. „Palte!“vykřikl, když se objevili první Eagerové. Začali střílet podle rady a za chvilku bylo po všem.
„Ještě někde?“zajímalo Ronona.
„Mělo by to být všechno.“odpověděla Mac.
„Fajn, vracíme se.“

„Kdyby někdo něco chtěl, budu v jídelně.“oznámila Mac.
„Vyřídíme.“přikývl Woolsey. Mac se vydala nejkratší cestou. Vyšla z transportéru a zamířila chodbou doprava. Jakmile prošla do další chodby, začala mít pocit, že ji někdo sleduje. Rozhlídla se, ale nikde nikdo nebyl, a tak pokračovala dál. Po chvilce to ucítila znova. Tentokrát se zastavila a chtěla použít telepatii, ale než to vůbec stihla, zpoza rohu se vyřítil Eager. Mac stačila vytáhnout zbraň a vystřelit. Eager padl k zemi, ale zezadu ji na zem srazil druhý, který se právě objevil. Když padala, sotva se stočil tak, aby dopadla na bok. Rys se rozštěkal. Zvedla se, co nejrychleji to šlo, ale to už Eager zaútočil. Mac se mu vyhla a vytáhla si z boty nůž. Když Eager zaútočil podruhé, pořezala ho a podařilo se jí ho kopnout. Zapotácel se, ale útok opětoval. Mac ho vykryla a dala mu ránu pěstí. Eager couvl a Mac vystřelila z druhé z pistole. Trefila ho přímo do srdce. Ray na něho skočil a zakousl se mu do boku. Eager ho odhodil. Mac vystřelila znova. Eager se na chvilku zarazil, ale potom k ní přiskočil a než stačila cokoliv udělat, dal jí ránu. S výkřikem se skutálela ze schodů, ke kterým se dostali, a zůstala tam ležet. Ray k ní přicapkal a začal ji oblizovat.

„Jsi v pořádku?“ptal se vyděšeně John, když doběhl na ošetřovnu.
„Je mi fajn.“odpověděla Mac, která seděla na posteli a drbala Raye za ušima.
„A co miminko?“
„Já…nevím.“hlesla a poprvé za celou dobu jí v hlase zazněl strach.
„Tak, mám výsledky.“oznámila Jennifer.
„A?“zeptala se Mac nedočkavě.
„Obě jste v pořádku.“usmála se.
„To je skvělé.“zaradoval se John a dal Mac pusu.
„Obě?“zarazila se po chvilce. „To jako, že to je holčička?“
„Ano.“přikývla Kellerová.
„Budu mít dceru! Tohle se musí zapít!“vykřikl John.
„Nejdřív ale přistaneš.“řekla mu Mac.
„Jistěže. Co se vůbec stalo?“
„Šla jsem do jídelny, ale jakmile jsem vyšla z transportéru, měla jsem dojem, že tam někdo je. Otočila jsem se, ale kromě mě a Raye bylo v chodbě prázdno. Za chvilku se zpoza rohu vyřítil jeden Eager. Toho jsem zastřelila, ale druhý mě srazil k zemi. Potom jsme se chvilku rvali, a pak jsem ho střelila do srdce a Ray ho kousl, ale on prostě zůstal stát, tak jsem vystřelila znova a on mě praštil. Potom jenom vím, že jsem sletěla ze schodů a Ray mě oblizoval. Toho druhého Eagera jsem našla nahoře.“
„Téda. Jsem rád, že jste v pohodě.“
„Jo. Já taky.“
„Máš jenom pár modřin a bouli na čele. Teď by sis měla odpočinout.“zkonstatovala Jennifer.
„Jo.“souhlasila Mac. „Rayi, pojď.“

„Jak to vypadá s komunikací, Rodney?“zajímalo Johna.
„Dráty, kabely a komunikační konzole jsou na uhel. Bude to chtít celé vyměnit. Funguje akorát komunikace na krátkou vzdálenost.“zafuněl Rodney a vylezl z pod jednoho panelu.
„Co komunikace přes bránu?“
„Jo, ta půjde. Ale přišli jsme i o dálkové senzory. Klid, s těma si poradím. Mimochodem za dvě hodiny budeme u cíle.“
„Takže jsem přišla právě včas?“zeptala se rozespale Mac.
„Akorát.“přikývl O´Conner. „Pomalu půjdu ke křeslu.“prohlásil Sheppard a odešel.

„Právě jsme vyskočili z hyperprostoru.“oznámil John o dvě hodiny později.
„Rozumím.“přikývla Mac. „Rodney, interkom…Dámy a pánové, věnujte mi pozornost, prosím. Právě jsme vystoupili z hyperprostoru a chystáme se na přistání.“hlásila a pak dodala: „Ujistěte se, že vaše servisní stolky i sedadla jsem umístěny se svislé poloze a že jste připoutaní. Děkuji.“
„Být vámi, raději bych si sedl, madam. Minulé přistání bylo trošku tvrdší.“usmál se Lorne. Mac se pousmála se sedla si.
„Jsme v atmosféře. Přistáváme.“oznámil John.
„Kontakt s oceánem za 10, 9, 8, 7, 6, 5, 4, 3, 2, 1…“odpočítal to Radek. Atlantis se rychle blížila k hladině. John ji navedl tak, jako by přistával s letadlem. Jakmile se dotkli hladiny, trošku to s nimi hodilo a na vodě se vytvořila obrovská vlna. Pár metrů se ještě klouzali, ale potom zastavili.
„Hotovo. Zvládli jsme to!“zaradoval se Rodney.
„Jo.“přikývla Mac a vstala. „Buď tak hodný a ještě jednou pusť interkom…Dámy a pánové, vítáme vás na M9Y 579. Je tady příjemných 23°C a slunečno. Zůstaňte prosím na svých místech, dokud město úplně nezastaví. Přeji vám příjemný zbytek dne a děkuji, že jste si vybrali let s naší leteckou společností.“napodobila znova hlášení letušek z letadla. Městem se ozval potlesk.
„Bože, čím kulatější, tím vtipnější.“ušklíbl se George.
„Asi bychom měli dát vědět Zemi, kde jsme.“ozval se trošku roztřeseně Woolsey.
„Jo, to bychom měli.“souhlasil Rodney a začal zadávat adresu. Když se dostal k osmému symbolu, nic se nestalo. Zkusil to ještě jednou.
„Asi máme další, větší, problém.“hlesl, když se ani tentokrát nic nestalo. „Nemůžu zadat Zemi.“špitl.
„To není možné!“zarazil se Radek. „ZPM má méně než 8%. To nám stačí sotva na štít.“
„Co to znamená?“zajímalo Johna, který právě došel.
„Nedostaneme se domů a ani se nespojíme s Daedalem.“vysvětlil O´Conner.
„Cože?“otočila se vyděšeně Mac. „To mi chcete říct, že tady budu muset zůstat a…a…“
„Uklidni se.“chytl ji John.
„Opravíš to za pět měsíců?“otočila se na Rodneyho.
„No…já…“
„Tak ano nebo ne?“
„Ne. Potřebujeme nové kabely, vedení…“
„No to je úžasné. A možnost, že najdeme nové ZPM je skoro mizivá.“
„Zvládneme to.“snažil se ji povzbudit John.
„Ne, nezvládneme, Johne. Není tady vůbec nic!“
„Něco jsem přinesl. Chvilku to vydrží.“
„Musím na vzduch.“vyhrkla.

„Meggy?“ozval se John mezi dveřma na terasu.
„No?“
„Můžu?“
„Jistě.“přikývla Mac. John se posadil vedle ní a vzal ji kolem ramen.
„Zvládneme to.“
„Já vím…jenom…musela jsem to trošku vydýchat.“pousmála se.
„Tak co? Jaké jí dáme jméno?“
„Nevím.“pokrčila rameny. „Au!“vyjekla.
„Co se děje?“
„Kope.“pousmála se, vzala jeho ruku a dala mu ji na svoje bříško. Po chvilce ucítil, jak se hýbe.
„To je úžasné…Tak co? Jaké jméno? Co třeba Drew?“
„Jako Barymore? To né!“rozesmála se Mac. „Co takhle Victoria?“
„To je hodně podobné tvému druhému jménu. Co… Caroline?“
„Možná. Shannon?“
„Catherine?“
„Rachel?“
„Sydney?“
„Cameron?“
„Diaz? Uděláme dohodu. Žádné jména herců.“usmál se John.
„Dobře. April?“
„Piper?“…

Komentare prosim, dekuji
Jo a jeste...u jedne povidky: udelala jsem k ni noviny (jenom ve wordu) a porebuju vedet, jestli si je stahnete (letecka posta, ulo.to...) nebo to mam dat jako obrazek..tak mi to prosim napiste dekuju a uzijte si to....

Jo a jeste neco ...(skleroza je hrozna vec)....Tak nejak jsme s Rocketmanem prisli na napad udelat jednu povidku jako takovy mix moji a jeho...tak mozna by nebylo na skodu si precist par jeho, abyste byli v obraze

Kód: Vybrat vše

http://www.sga-project.com/forum/viewtopic.php?t=6004

mno super díl =P já jsem malinko napřed, jelikož ty povídky přepisuju do kompu... hej nebudu vám říkat, co vás čeká, jenom řeknu, že se máte opravdu na co těšit, bude to velmi velmi zajímavé =) mno takže čtěte čtěte

Celkem fajn, ale tentokráte musím kritizovat - odletět z planety se ZPM kolem 35% a ještě letět dva dny v hyperprostoru.....to je hodně přehnané, když v SGA 3x20 museli na chvíli sklopit štít, aby vystartovali a stejně ani nedoletěli, i když to měli blíže ...a to měli ZPM kolem 50% myslím nebo tak....

Nyní bohužel musím souhlasit s takhle vybitým ZPM by se nedostali ani metr nad hladinu oceánu a to teprv bez štítu a tady ho měli extrémně zatížený
Skus to vyřešit jako autor jedný zdejší povídky, kterej je nechal najít modrý ZPM, který se samo nabíjelo a mělo energie jako 3 ZPM
A ty dva dny v hyperprostoru to je fakt moc to by s jejich rychlosí doletěli na druhej konec galaxie

Ale jinak super díl

Není co dodat. Nádhera a supr.

ups,omlouvam se....tohle mi nejak uniklo....hned to jdu nejak upravit

Hotovo Je lepších 55%?

určitě je to lepší než 35, ale podle mě to je pořád málo. Ale co, chybička se vloudí občas no..já to nemam za zlý

Jako vždy super...nevím co dodat, dlouho jsem sem nepsala a právě proto dnes přidávám komentář, který je jako vždy bezduchý....prostě nádhera, nevím co dodat

Tak dalsi povidka.....

Tracerové
„Povídej, jak se cítíš?“zajímalo Jennifer, když bylo po prohlídce.
„Kulatě? Ne, je mi fajn. Sice jsem jak prostatik a schody vycházím na dvakrát, ale jinak to je v pohodě.“odpověděla Mac.
„Jsi někde mezi 6. až 7. měsícem, už máte jméno?“
„Máme pár…kandidátů.“
„A řekneš mi je?“
„Ne. Času dost.“usmála se Mac.
„Zítra budu mít hotové ty šaty.“změnila téma Jennifer.
„To bude úžasné. Mám pár věcí od Teyly, ale začínám je mít malé. Ona byla nějaká…užší. No a spodek pánské uniformy je hrozný. John sice koupil ještě tehdy na Zemi nějaké těhotenské oblečení, ale většinu mám malou.“
„Zítra budeš mít ty šaty.“slíbila. „John už se těší?“
„Myslím, že jo. Pořád mě obskakuje. Já se spíš začínám bát.“
„Čeho? Genetika dopadla dobře, skener a ultrazvuk taky…“
„O to nejde. To, že je zdravá, cítím. Bojím se spíš toho, že se o ni tady nepostarám, že se mi něco stane, nebo že se něco stane Johnovi.“
„I kdyby, postaráme se.“slíbila Jennifer.
„Já vím…poslední dobou mívám…sny. O tom, co bude. Stalo se to už párkrát. Jako deja vu.“
„Může to být jenom hormonama. Ale já opravdu nejsem ta pravá.“
„Vím.“
„Co chutě?“zajímalo Jennifer. Mac se rozesmála.
„Včera jsem snědla hovězí polívku a zapila to kysaným mlékem. Ani jedno z toho normálně nejím.“ Jennifer se zatvářila zhnuseně. „Souhlasím.“přikývla Mac.
„Nebylo ti z toho špatně?“
„Ne. Kupodivu.“
„Neplánovaná aktivace zvenčí. Plk. Blacková do kontrolní místnosti.“ozvalo se městem.
„No, nic. Už musím běžet.“usmála se Mac. „Už se kulím.“řekla do vysílačky.

„Co se děje?“zeptala se po tom, co dorazila.
„Kód majora Wintersona.“řekl Chuck.
„Vypněte štít.“přikývla Mac a přešla k zábradlí. Bránou proběhl George a za chvilku se objevilo asi 20 dalších lidí.
„Wintersone! Co to sakra je?!“vykřikla Mac.
„Za tohle já vážně nemůžu. To si vyřiďte s Sheppardem.“bránil se George.
„To si teda pište! Jak se objeví, přetrhnu ho jak hada!“zavrčela a pomalu sešla ze schodů. „Rayi, ticho.“zašeptala, když Ray začal vrčet. Ten ztichl, ale pořád pozorně sledoval nově příchozí. Konečně bránou prošel i Sheppard a zbytek týmu.
„Co to sakra je?!“vyjela na něho Mac a rozhodila rukama po příchozích lidech.
„Uprchlíci. Jejich vesnici vybombardovali Wraithové.“
„A my jsme snad azylový dům, uprchlický tábor nebo charita?! Dovol, abych ti připomněla, že jsme 3 miliony světelných let od domova a pomalu, ale jistě, nám začínají docházet zásoby! Nemůžeme jim pomoct, i kdybychom chtěli!“
„Slyšela jsi někdy rčení, že nepřítel tvého nepřítele, je tvůj přítel?“
„A slyšel jsi někdy, že by sis domů neměl vodit cizí lidi?“opáčila Mac.
„Ne, kdo to říkal?“
„Já.“vyštěkla.
„Kde je Woolsey?“zeptal se John.
„Venku. Tým poručíka Trabera potřeboval diplomata. Proč?“
„Musím s ním mluvit.“
„Chci s nima uzavřít spojenectví.“
„Chtít můžeš.“
„Co to s tebou dneska je?“
„A co s tebou?! Přivedeš sem naprosto cizí lidi! Bez bezpečnostního prověření! Sám jsi bezpečnostní protokoly pomáhal vytvářet! Pokud chceš nějakou smlouvu, sežeň si Woolseyho!“

„Slyšel jsem, že jste měli nějaké neshody.“ozval se Woolsey, jakmile vyšel z brány. Mac po něm střelila zlostným pohledem a všechno mu řekla.
„Můžeme si je vyslechnout. Třeba mají co nabídnout.“snažil se ji uklidnit Woolsey. „Chcete pomoct?“nabídl se, když se Mac celá zadýchaná zastavila uprostřed schodů.
„Ne, jsem v pořádku. Dík.“zafuněla a rozešla se. „Čekají v zasedačce.“
„A zbytek?“
„V pokojích se dvěma strážnýma přede dveřma.“odpověděla a otevřela dveře. Uvnitř už čekal Sheppard se svým týmem, zbytek SG-16 a jeden muž.
„Mac, počkej!“zavolal někdo. Otočila se. Po schodech zrovna vybíhala Kellerová.
„Co je?“
„Mám výsledky testů. Všichni jsou v pořádku, jenom Winterson má zvýšené bílé krvinky. Má nějakou virózu.“
„Jo. To vím.“přikývla Mac. „Dík.“
„Nemáš zač.“ Jennifer odešla a Mac vešla do zasedačky.
„Jsem Lane, vůdce Tracerů.“představoval se zrovna neznámý. Byl to středně vysoký mladší muž s hrubými rysy a urostlou postavou. Měl rezavé vlasy a Mac zaujalo, že má chladné modré oči a tvář bez jakýchkoli emocí. Otřepala se.
„Tohle je plk. Blacková.“představil ji Woolsey, když se objevila ve dveřích. Mac se zarazila a zůstala stát. Ray si jí sedl k noze.
„Těší mě.“pousmál se Lane, pomalu k ní přešel a podával jí ruku.
„Bohužel já nemůžu říct to samé o vás.“zchladila ho a sedla si na svoje místo.
„PŠÍK!“kýchl George s Rayem zároveň.
„Zdravíčko.“přikývla Mac a zároveň se podívala na Raye, který pšíkl ještě třikrát za sebou.
„Máme vám co nabídnout.“začal Lane.
„Tím jsem si jistá.“ušklíbla se ironicky Mac.
„Ale no tak, plukovníku, neměla byste se rozčilovat.“řekl Lane. „Ve vašem stavu.“
„V mojem…co vy o mě víte?!“zavrčela a postavila se.
„Mackenzie, sedni si!“ozval se John.
„Ne, nesednu si! Bolí mě záda!“
„Uklidněte se plukovníku.“řekl konejšivým hlasem Lane a přešel k ní blíž. „Nechceme vám ublížit.“
„Nechci se uklidnit!“trvala na svém a přešla ke stolku s pitím, kde si nalila čaj. „To už tu není ani nic normálního k pití?!“vyprskla znechuceně.
„plukovníku, u nás je zvykem se při přivítání obejmout, jak jsem již vysvětlil pplk. Sheppardovi.“
„No to je sice možné, ale jestli na mě sáhnete, něco vám zlomím.“usmála se. „Pokud chcete spojenectví, tak beze mě. Jsem proti!“prohlásila a otočila se ke dveřím. Najednou se zastavila a pustila hrnek na zem.“

„Co to tady děláte?“zeptala se Mac.
„Zabloudil jsem.“odpověděl bleskově Lane a vydal se dál.

„Jste v pořádku?“zajímalo George.
„Já…ano…asi jsem.“odpověděla Mac.
„Taky s tím nesouhlasím.“ozval se Ronon a vstal.
„To jsem ráda. Tohle si vyřiďte mezi sebou.“prohlásila a společně s pšikajícím Rayem odešla následovaná Rononem.
„Co se ti tam stalo?“zajímalo Ronona.
„Já…nevím. Pokud mě omluvíš, půjdu si lehnout. Jsem unavená.“
„Jistě.“

„Takže jsme domluvení.“řekl spokojeně Lane a podal si ruku se všema v zasedačce.
„Jistě. Podělíme se s váma o zbraně, zásoby i lékařské věci.“slíbil Woolsey.
„Zatím se tu chovejte jako doma.“usmál se O´Conner.
„Stráže od vašich dveří odvoláme.“slíbil John.
„Děkujeme.“
„Tedy, pokud je to vše, půjde.“oznámil George. „Zatím sbohem.“odešel.

„Nemůžeš nás zastavit!“zasmál se Lane. „Budeš muset zabít svoje lidi.“
„To těžko.“odsekla Mac, která kolem místnosti s bránou držela štít.“
„Viděl jsem, co se stane! Sbohem.“řekl a vystřelila ze zbraně. Mac se zhroutila k zemi.

„Plukovníku! Jste tam?“bouchal někdo na dveře. Mac se s prudkým oddechováním vzbudila celá zpocená. Pomalu se zvedla a došla ke dveřím.
„Á, majore. Už jste skončili? Pojďte dál.“
„Díky. To co se tam dělo…to jste měla vidět.“
„Posaďte se a povídejte.“
„Nevím, čím to je, ale všichni se chovali jako…“
„Sjetí?“
„Jo.“
„V SGC byl kdysi jeden Goald-Hathor…“
„Jo, četl jsem to. Vypadá to podobně, že?“
„Myslím, že bychom měli navštívit Kellerovou.“

„Ahoj, co se děje?“pozdravila Jennifer, když se George s Mac objevili na ošetřovně.
„Dělala jsi testy Tracerům?“zeptala se Mac.
„Ne, Sheppard říkal, že to není třeba.“pokrčila rameny Kellerová. Mac protočila oči. „Proč?“
„Lidé okolo nich se chovají divně.“ozval se ode dveří Ronon. George s Mac souhlasně pokývali hlavou.
„Dobře, ale proč to nepůsobí i na vás?“
„No, Winterson je nemocný, Ronon..většinou nic nechytne a já…jsem těhotná.“
„Možná.“souhlasila Kellerová. „Co navrhujete?“
„Zastřelit je?“vypadlo z George.
„Souhlas.“přikývl Ronon.
„Taky souhlasím, ale co takhle zjistit, proč se to děje?“navrhla Mac.
„Sežeňte mi vzorek krve a zjistím to.“řekla Jennifer.
„Co rozkýchá psa, kromě pepře?“zeptala se pomalu Mac.
„Nemoc?“hlesl George.
„Nějaký smrad…zápach…“
„Lidé vydávají různé pachy, ale mohl začít pčíkat kvůli nemoci.“odpověděla Kellerová.
„Pokaždé, když je poblíž nějaký Tracer, Ray začne kýchat a být nervózní.“
„Jak jsem řekla, přineste mi krev a já to zjistím. Stačí kapka krve.“
„Myslím, že zapojíme Raye.“usmála se Mac a odešla.

„Rozumíš, Rayi? tak fajn.“podrbala ho za ušima a oba zamířili za roh. Zrovna procházeli kolem místnosti s naquadahovým generátorem. Mac se zarazila a o pár kroků couvla. Ray začal kýchat.
„Co to tady děláte?“zeptala se.
„Zabloudil jsem.“odpověděl bleskově Lane a vydal se dál. Mac zkontrolovala generátor-vše bylo v pořádku, a tak se vydala za lanem. Už ho viděla mizet za rohem.
„Rayi, běž! Trhej!“ Ray se prořítil kolem ní a za chvilku se ozval řev. Mac se pomalu doloudala do další chodby.
„Ó, Rayi, copak to děláš? Fuj je to. Pusť.“odvolala ho úplně klidně.
„Jenom jsem zabloudil, přísahám.“zafuněl Lane a držel si krvácející ruku. Za chvilku se vyhrabal na nohy a odešel.
„Já si to taky nemyslím.“zamručela Mac a přejela si rukou po bříšku, když ucítila, že se miminko pohnulo. Ray souhlasně zavrčel. „Tak pojď, jdeme za Jenn.“

„Ne…neudělal to, co si myslím, že?“zděsila se doktorka, když uviděla Rayovu srst od krve.
„Chtěla jsi krev? Máš ji mít.“usmála se Mac.
„Udělám rozbor a dám vědět.“
„Dobře. Opovaž se k nim přiblížit.“

„Takže, jak to uděláme?“zajímalo George.
„Postřílíme je.“prohlásil věcně Ronon.
„Nemůžeme je jen tak zabít.“namítla Mac.
„Mám výsledky rozboru krve.“ozvala se Jennifer vysílačkou.
„Pokračuj.“
„V krvi měli určitou látku. Je obsažena v některých drogách a vypadá to, že je to taky nějaký hormon.“
„Dobře, jdeme je zastřelit.“prohlásil Ronon. Zbytek přikývl.
„Běžte. Vemte si zaty a zameťte stopy. Sejmu Lana.“
„Ok.“

„Hej, Lane!“křikla Mac s M4 v ruce, když dorazila do místnosti s bránou a hned kolem nich vytvořila štít. Lidé v kontrolní místnosti zpozorněli. George s Rononem se před chvilkou ozvali, že většinu už mají z krku.
„Jak jsi mě našla?“podivil se Lane.
„Telepatie.“pokrčila rameny. „Krom toho, pokud chceš obsadit Atlantis, tak jako to děláváte, potřebuješ základní místo, odkud bys měl nade všema přehled. Vím to od jednoho z tvých lidí. Ne, nemluvil, prostě jsem to viděla, než jsem z jeho mozku udělala kaši.“
„Ano, obsazujeme planety či města. Nejdřív si získáme důvěru a potom pomalu dosahujeme našeho cíle. Lidé nám věří. Viděl jsem tento okamžik.“
„To já taky a pokud tě z toho bolela hlava aspoň tak jako mě, máš šanci, že tě začnu litovat.“ušklíbla se.
„My máme ten dar vidět budoucnost, ale jsme vymírající rasa.“
„Řekněme, že už nejste. Většina tvých lidí je mrtvá. A teď je řada na tobě.“
„Nemůžeš nás zastavit.“zasmál se Lane. „Budeš muset zabít svoje lidi.“
„To těžko.“odsekla Mac.
„Viděl jsem, co se stane! Sbohem.“řekl a vystřelil ze zbraně. Mac se zhroutila k zemi, ale štít nepovolil. „Proč…co se…?“nechápal a otáčel se ze strany na stranu.
„Ups…promiň…já neodolala.“ozvalo se za ním. Mac tam zase stála se zbraní v ruce. „Doufám, že to vypadalo věrohodně. Musela jsem si dávat pozor, abych něco neudělala tomu tvorečkovi ve mně.“
„Né! Takhle to být nemělo!“zařval.
„Hm. To se občas stane…Wow! Laserovou střelu jsme ještě nikdy nezastavila. No, všechno je jednou poprvé.“řekla Mac trochu užasle a obhlížela zastavenou rozmázlou modrou střelu ve vzduchu. Lane najednou vytáhl druhou zbraň, ale Mac byla rychlejší a vystřelila dřív. Lane byl mrtvý.
„Co se stalo?!“vykřikl John, který se vzpamatoval.
„Nic moc. Já s Georgem a Rononem jsme vyhladili jednu neužitečnou škodlivou rasu-mimochodem moji první.“usmála se Mac.
„Jo, všechno je jednou poprvé.“pousmál se John
„To je divné. Všechno si pamatuju jako by v mlze.“ozval se Woolsey.
„To se za pár hodin spraví.“uklidnil ho George, který s Rononem zrovna dorazil.
„Pane, na dálkových senzorech jsme zachytili dvě Hive ship.“ohlásil seržant.
„Jak jsou daleko?“vyhrkl Rodney.
„Celkem dost, ale zatím to nevypadá na to, že by měli zamířeno na nás.“
„Dobře, budeme je sledovat a počkáme.“

napiste mi zase co se vam na povidce libi a co ne...a taky jeslti chcete noviny k povidce ve wordu nebo jako obrazek...diky

paráda....skvělej nápad na rasu a schopnosti. hodně zajímavá. nemam co vytknout, opravdu ne...