Stargate:Last Ancient - New Age, part 4

no jako obvykle výborný...příde mi to trapný že se opakuju, ale co se dá dělat no

Zase fajn díl...vážně už nevím, co dodávat ...jinak jen, že se těším na další.

existuje jedna věc, kterou nemám rád - a to je opakování se. Problém je, že mi nezbývá nic jiného - super díl

Další oopravdu dobrý díl.

tak jsem se dostala k pocitaci, takze povidka o den driv Povidka bude mit tri casti, tohle je prvni, tak si ji uzijte

Zoufalý krok, part 1

„Proč myslíš, že jí Delroy věří?“zeptal se jeden Eager.
„Netuším. Zajímalo by mě, čím ho přesvědčila.“odpověděl mu přítel. „To víš, on byl dlouho sám a ona je pěkná mladá holka.“ Oba se rozesmáli.
„Nikdo tu zatím není.“povzdechl si ten první Eager. „Jdem jí to říct.“ Pomalu se loudali pěšinou lesem zpátky.

„Po Wraithech zatím ani stopy, Pallas.“ohlásil Eager.
„Dobře, tak počkáme.“přikývla Mackenzie a sedla si ke stromu. Delroy si poručil, že musí dostat zásilku, kterou tady ponesou, a pověřil tím Mac. Ta si jenom povzdechla a zavřela oči.

O 3 MĚSÍCE DŘÍVE


Mac nervózně přecházela po Samině kanceláři.
„Nemusíš to dělat.“řekla Sam.
„Vlastně…musím. Potřebujeme o nich vědět co nejvíc.“
„Jseš si tím jistá na 100%? Jinak tě nepustím.“
„Jsem si tím 100% jistá. Už jsem s ním mluvila.“
„A?“
„Vypadalo to, že je mu mě i líto.“ušklíbla se Mac.
„Co John? Řekneš mu to?“
„Já…nevím.“ Mac se zastavila v půli kroku. „Asi ne. Zase by dělal scény, a čím míň lidí to bude vědět, tím líp.“
„A co řekneš Delroyovi?“
„Vím já? Že mě jenom využíváte kvůli tomu, co umím, nebo tak něco.“
„Aha. Prosím tě, slib mi, že budeš opatrná, Ginny.“
„Slibuju.“
„Co hodláš jinak dneska dělat?“
„Dopsat hlášení ze včera, dodělat pár věcí a tak.“
„Překvapuješ mě!“
„Čím?“
„Tím, jak chceš všechno dodělat.“
„Kdo ví, jak dlouho budu pryč.“pokrčila rameny Mac. „Tak ať tu po mě nic nezbude.“
„Wow.“
„Už musím. Stavím se ještě zítra.“

„Co to s tebou dneska je?“divil se Ronon, když Mac srazil už poněkolikáté při tréninku k zemi.
„Nevím, ale asi bychom toho měli dneska nechat.“zafuněla Mac.
„Taky myslím, jinak ještě přijdeš k úrazu.“souhlasil Ronon. Mac došla k lavičce a sedla si.
„Ronone?“hlesla po chvilce.
„Á, konečně se dozvím, proč jsi dneska tak vygumovaná?“pousmál se.
„Už jsi někdy udělal něco, o čem jsi nevěděl, jestli je to správné?“
„Jo.“
„A?“
„Risknul jsem to a teď jsem tady.“
„Aha.“
„Takže mi to neřekneš?“
„Čím míň lidí to bude vědět, tím líp.“
„Pro koho?“
„Pro mě, pro vás, pro všechny.“
„Jak myslíš.“pokrčil rameny Ronon.
„Měla bych jít. Uvidíme se zítra. Zatím ahoj.“

„Zbláznil jsi se? Tuhle obludu sebou neberu!“namítl O´Conner.
„Ale no tak. Notebook není o nic větší než tablet.“snažil se ho přesvědčit Rodney.
„No to teda není. Kdo za to může, že si ho zničil?“
„Nezničil.“
„Zavařil.“
„Nebyl kvalitní.“
„Jsi na něho moc rychlý, ale notebook s náma stejně nejde.“
„Není těžší nebo větší!“zuřil Rodney.
„Je.“
„Není.“
„Je.“
„Není.“
„Je.“
„Tak dost!“ozvalo se ze dveří.
„Nechce mi dovolit, abych si vzal sebou notebook.“požaloval Rodney.
„A kde máš tablet?“zajímalo Mac a přešla ke stojanu s vestami, kde si vzala tu svoji.
„Rozbil se.“
„Půjčím ti svůj.“nabídla mu.
„Ale co ty?“
„Hlášení jsem dopsala na notebooku. Zítra ho potřebovat nebudu.“
„Tak dík.“
„Přinesu ti ho zítra k bráně.“přikývla Mac a do vesty si začala balit věci. Zásobníky do P-90 a Beretty, 1. pomoc, vysílačku, potom nějaké granáty a detektor známek života.
„Já myslel, že to je obyčejná mise, ne válka.“ozval se Rodney, když viděl, co všechno si bere.
„Tohle je normální.“pokrčila rameny a balila si dál.
„Hm, jak myslíš.“
„Tak hotovo.“ozvala se za chvilku. „Mizím a vy se tu nepozabíjejte.“a odešla.
„Je dneska nějaká divná.“poznamenal O´Conner.

Mac zaklepala.
„Jo, už jdu.“ozvalo se zevnitř. Za chvilku se objevil John. „No ahoj.“
„Ahoj. Nesu hlášení ze včera.“pozdravila a podala mu složku.
„Téda. To bylo rychlé.“uznal a složku si vzal. „Nejsi nemocná? Takhle s předstihem.“sáhl jí na čelo.
„Přestaň mě osahávat na nepatřičných místech a začni na místech patřičných.“pousmála se a vešla dovnitř.

„Johne?“ozvala se Mac o hoďku později.
„Hm?“zabručel ospale.
„Máš mě rád?“
„Co to je za otázku?“zpozorněl a posadil se.
„Tak ano nebo ne?“
„Miluju tě.“
„A hodně?“
„Ano, hodně. Proč?“
„A odpustil bys mi, kdybych udělala nějakou blbost?“
„Co jsi provedla?“
„Nic.“
„Vyspala ses s někým?“zeptal se.
„Cože? Ne, to ne. To je jedno. Dobrou noc.“
„Dobrou.“popřál trošku zaraženě.

„Musím si ještě něco vyřídit. Sejdeme se u brány.“řekla Mac další den, když si ve zbrojovně chystali věci, vzala si svoji vestu a zbraň a odešla.

„Můžu?“zaklepala na kancelář Sam.
„Jo. Už jdete?“přikývla.
„Za chvilku. Vem si tohle, prosím.“podávala jí obálku.“
„Co je to?“zeptala se Sam a vzala si to.
„Závěť.“odpověděla jí Mac nevzrušeně.
„Závěť?!“
„Ale no tak. Netvař se tak překvapeně. Na tomhle plánu může selhat milion věcí a když se to stane, tak to nebude to, že mi po vás bude smutno.“
„Já vím, ale…“
„Jen pro jistotu. Co kdyby.“
„Jo, co kdyby.“
„Dům a auto bude Abby společně s Rayem a Asfalou, táta se bude dělit o bar s Johnem. Potom veškeré úspory jsou rozdělené na třetiny-pro Abigail, tátu a…Atlantis. Není toho moc, ale aspoň něco.“
„Myslela jsi na všechno.“
„Jo.“přikývla Mac.
„Čekají na tebe.“upozornila Sam a dívala se dolů na zbytek.
„Už jdu. Ne, Rayi, dneska s náma nejdeš. Je to moc nebezpečné.“řekla mu a drbala ho za ušima.
„Postarám se o něho.“slíbila Sam.
„Díky moc.“přikývla Mac a po tvářích jí začaly téct slzy.
„Nemusíš to dělat.“zopakovala Sam.
„To je dobrý. Jenom nemám ráda, když se na mě takhle dívá.“hlesla Mac a kývla směrem k Rayovi, který se na ni díval strašně vyčítavě.
„Buď opatrná.“
„Budu.“slíbila Mac. „Už musím. Tak hodně štěstí.“
„Tobě taky, Ginny.“

„Můžeme vyrazit?“zeptala se Mac, když seběhla dolů.
„Jo, jistě.“
„7. symbol. Start.“ Prošli bránou na planetu.
„Vítejte na M2X 409. Je tady příjemných 20°C a slunečno.“prohlásil John.
„Dneska večer mám rande s tou mladou doktorkou a zítra jdu na oběd se seržantkou z Daedala.“pochlubil se O´Conner zatímco šli pěšinkou v lese.
„Jenom si dávej pozor, ať se ty dvě nepotkají.“ušklíbl se George.
„A co vy dva? Už dlouho jste se nehádali, co?“zajímalo Ronona.
„No, já si nestěžuju. A co ty, Mac? Mac? Země volá Mac. Ozvi se.“
„Co? Jo. Já též ne.“přikývla.
„No, podle údajů tady není ani noha.“prohlásil O´Conner po chvilce.
„Zvláštní je, že tady je víc neobydlených planet než v naší galaxii.“zamyslel se Rodney.
„Těžko říct, čím to je.“pokrčila rameny Mac.
„No, v naší galaxii měli osidlování na svědomí Goaldi a tady…“začal O´Conner.
„…tady to byli Antikové.“ozvalo se zpoza stromu a objevil se Delroy.
„Ty?“zavrčel Ronon a vytáhl zbraň.
„Polož to.“ozvalo se za ním a Ronon ucítil na zátylku hlaveň zbraně. John se otočil.
„Co to děláš?“vyjekl. „Ty si se zbláznila!“
„Promiň.“hlesla, ale potom tvrdě řekla: „Položte ty zbraně! Pomalu!“ pomalu je odložili.
„Proč?“zašeptal Winterson.
„Využívali jste mě. Jenom kvůli tomu, co jsem.“hlesla.
„Jo, smůla kámo. Teď už dělá pro mě.“ušklíbl se Delroy. Mac přešla k němu. „Svaž je, Pallas.“přikázal a hodil jí provazy. Mac všechny svázala dohromady.
„Je mi to líto.“
„Zadare, přenes nás.“řekl Delroy vysílačkou a za chvilku oba zmizeli.

„Vítej u nás.“rozhodil rukama Delroy, když se objevili na lodi.“
„Díky.“přikývla Mac.
„Ale bylo by nerozumné tě neprohledat.“
„To určitě.“souhlasila a sundala si vestu.
„Máš nějaký vysílač?“
„Ano, v levé paži.“přiznala, protože jí bylo jasné, že by bylo lepší mu nelhat.
„Jde vytáhnout?“
„Jistě.“
„Prohledám ti mysl, jestli nelžeš.“ Přikývla. Delroy si prohlížel její vzpomínky. Mac se snažila schovat rozhovor se Sam a věci, které považovala za příliš osobní.
„V pořádku.“přikývl Delroy po chvilce.
„Co je to?“zeptal se Zadar a držel v ruce granáty.
„Hohoho, polož to zpátky.“vyjekla Mac a granáty mu vytrhla.
„Tak co to je?“
„Granáty. Výbušnina. Hodíš a ony bouchnou. Šikovná věcička.“vysvětlila.
„A tohle?“
„To je piškot. Jé se to. Nosila jsem to pro svého psa.“odpověděla Mac a vyndala všechny věci. „Takže tohle je vysílačka, detektor známek života, zásobníky do pistole, obvazy a nějaká hnusná müsli tyčinka.“ukazovala při tom na jednotlivé věci.
„Fajn.“přikývl Delroy. „Tady máš oblečení. Jestli chceš, to svoje si schovej.“řekl a vytáhl z jedné skříně černou hromádku.
„Dík.“
„Pojď, ukážu ti, kde budeš bydlet.“ Pomalu prošli pár chodbama.
„Taky tady to je. Není to nic moc, ale lepší není.“ukázal a otevřel dveře. Mac vešla dovnitř. Místnost měla asi 4x4 m, v jednom rohu byla postel a stůl a v dalším dveře do koupelny.
„Bude to stačit.“přikývla.
„Fajn, tak se zabydli a za hodinu přijď na můstek.“řekl delroy a odešel.

„Někdo jde, Pallas.“řekl jeden Eager.
„Za stromy. Rychle!“poručila Mac a postavila se.
„Jsou tady.“řekla jim pomocí telepatie. Eagerové je jako neviditelní obklíčili a postupně se začali objevovat.
„Položte to na zem a odstupte!“přikázala Wraithům Mac a vyšla z úkrytu. Wraithové, kteří nesli bednu, ji položili a ustoupili o krok vzad.
„Ty?“zasyčel jeden z nich.
„Todde. Ráda tě vidím.“pousmála se. Todd místo odpovědi vytáhl zbraň, střelil jednoho Eagera a rozutíkal se pryč.
„Je můj! Zbytek zabijte!“křikla Mac a rozutíkala se za Toddem. Po chvilce se zarazila. Nebylo možné, aby doutíkal tak daleko. Taky že ne. Todd na ni skočil ze stromu. Chvilku se váleli na zemi, než se postavili. Todd hned zaútočil, ale Mac vykryla všechny jeho pokusy.
„Potřebuju pomoc.“zafuněla.
„Moji?“podivil se.
„Tvoji.“přikývla.
„To těžko.“odsekl a hodil ji k nejbližšímu stromu. Zakřičela a sjela po kmeni. Todd k ní došel. Držela si na boku krvácející ránu.
„Smůla, že tam byla větev.“ušklíbl se.
„Prosím tě. Za chvilku tady budou Eagerové, a když tě najdou, zabijou tě. Pošli zprávu, která v tom je, na Atlantis.“prosila ho a z kapsy vytáhla něco jako flashku a ukázala na tlačítko.
„Děláš špeha. To mě podrž.“rozchechtal se.
„Ty si vůl!“vydechla. „Přicházejí. Todde, prosím.“
„Dej to sem.“svolil nakonec, vzal si to a odběhl pryč.
„Jsi v pořádku?“zajímalo jednoho z Eagerů, když k ní doběhli.
„Utekl.“hlesla.
„Jsi zraněná.“zkonstatoval a sundal jí ruku z rány.
„Hodil mě na strom a já se napíchla…na větev.“
„Jedinou na téhle části kmene. Smůla.“prohlásil Eager a položil jí svoji ruku na ránu. Dlaň začala oranžově zářit. Mac najednou omdlela.
„Co to s ní je?“podivil se.
„Zrychluje se jí puls. Přestaň!“vyhrkl druhý. „Je to lepší.“ozval se po chvilce.
„Páni. Je alergická na léčení.“vyvalil oči. „Vezmeme ji na loď.“

„Jak je ti?“zeptal se druhý den Delroy.
„Líp.“odpověděla mu Mac, která ležela na posteli.
„Máš celkem smůlu.“
„Jo.“souhlasila.
„trošku jsi mi překazila plány.“
„To je mi líto. Jaké?“
„Velké. Nevadí, o týden to odložíme. K tomu, co chci, tě potřebuju, ale neboj se, vše se včas dozvíš.“pousmál se.

TO BE CONTINUED

BTW: Vsem "zaseklym deskam, cedeckam, dvdickam, windows media playerum atd" , netrvam na tom, abyste mi psali, jak jsou ty povidky dobre (i kdyz je to prijemne), komentare tam chci proto, ze chci vedet, co se vam na te povidce libilo a co treba ne , abych se pro priste poucila , ale za vsechny komentare dekuju a jsem rada, ze se vam to libi, takze jsem rada, kdyz mi to tam napisete a ja aspon vim, ze to nekdo cetl, ale klido pido si poste dal, takova zasekla deska sedobre posloucha , diky
Jinak dalis povidka ve ctvrtek...pokracovani

Tyyy jo . Pallas šla k Eagarům..(sice naoko, ale stejně) jestli jsem všechno čekal, tak tohle ne...což je super

mě by dost zajímalo že jí najednou tak věřej..i když ji prohledali hlavu a tak.....ale jinak dobrý

Mi přijde hodně divný, že ji zničeho nic berou, jako jednu z nich a posílají ji na velmi těžké a důležité úkoly. Já bych ji nejdříve dal úkol - třeba zabít Johna až půjde se svým týmem na další planetu.
Jinak hoodně dobrý.

Mensi zmena planu, pokraovani az zitra (v patek). At jste napnutejsi
Zitra okolo 20:00...jako vetsinou
Snad me neukamenujete

tak dlasi povidka...POKRACOVANI...mozna tady najdete odpoved na to, co se vam zdalo divne u prvni casti(jak jste psali v komentarich)

Zoufalý krok, part 2

O TÝDEN POZDĚJI:

„Takže, jsme tu všichni?“zeptal se Delroy, když byli v zasedačce. Ozvalo se souhlasné mručení.
„Výborně. Pallas, už jsi v pořádku?“
„V naprostém.“přikývla.
„Ještě lepší. Takže…asi před pěti hodinami jsme nabrali kurz směr nejbližší planeta s bránou, kde budeme asi za tři hodiny. Všichni, co jsme tady, jí projdeme. “rozhlédl se po asi 30 lidech. „A pro tebe, Pallas, to bude řekněme taková zkouška věrnosti.“
„A kam jdeme?“zeptal se jeden Eager.
„Na Atlantis.“odpověděl Delroy. Mackenzie vyprskla smíchy.
„Na Atlantis?“
„Na Atlantis. Co je na tom směšného?“zamračil se.
„Nic. Myslel si na štít brány a normální štít?“
„Jistě.“přikývl. „Tahle loď bude pokračovat na Atlantis a zaútočí nebo nás bude jistit seshora. My půjdeme bránou. Do té doby si nachystejte věci. Vše, co si myslíte, že je potřebné.“
„Můžu mít prosbu?“ozvala se Mac.
„Záleží, o co jde.“
„Zkusme minimalizovat ztráty. Jak naše, tak jejich.“
„Svědomí?“ušklíbl se Delroy.
„Možná.“pokrčila rameny Mac, odešla k sobě a začala si chystat věci. Po chvilce začala nervózně přecházet po pokoji.
„Sakra!“vykřikla a nakopla stěnu. Nemohla přijít na způsob, jak varovat Atlantis a neprozradit se. Ať to brala z jakéhokoliv směru, docházela k závěru, že bude nejlepší skončit.
„Pallas?“zabušil na její dveře Delroy, když doletěli nad planetu.
„Co?“otevřela dveře.
„Připravená?“
„Naprosto.“přikývla.
„Tak si pojď pro zbraně.“
„Jestli ti to nebude vadit, vezmu si svoje. Jsem si s něma jistější.“
„Chápu. Je čas.“ Pomalu došli na můstek, odkud je přenesli k bráně. Delroy zadal adresu a Mac, která věděla, že je to nejspíš její jediná šance, mezitím stačila rychle poslat varování přes detektor známek života.

„Neplánovaná aktivace zvenčí.“ohlásil Rodney a zapnul štít.
„Máme kód?“zajímalo Sam.
„Zatím ne. Moment. Přišla nějaká zpráva.“
„Otevři ji.“řekla Sam. Na obrazovce se objevilo jediné slovo: „Přicházejí.“ Sam na nic nečekala.
„Bezpečnostní týmy do prostoru brány! Okamžitě!“vykřikla.
„Co se děje?“zajímalo Shepparda, který zrovna přiběhl a uviděl dole bezpečnostní týmy. Než mu Sam stačila odpovědět, štít se vypnul a z brány se vynořilo asi třicet lidí v čele s Mac a Delroyem. Bezpečnostní týmy hned začaly střílet. Eagerové, kteří si nestihli vytvořit štít, padli k zemi mrtví. Delroy všem členům bezpečnostnímu týmu vytrhl zbraně a vojáky odhodil k nejbližší zdi. John s Rononem v patách sbíhali ze schodů a oba stříleli na Mac, která kolem sebe držela štít. Vytrhla jim druhou rukou zbraně a ladným obloukem je poslala ke zbytku. Ze dveří vedle brány se přihnal Winterson a pár dalších vojáků, kteří po chvilce taky skončili u stěny.
„Přiveďte je dolů!“poručila Mac a kývla směrem k Sam, Rodneymu a pár dalším lidem. Za chvilku všichni seděli pěkně vzorně u stěny.
„Sundej štít města, Pallas. Jinak se tady nedostane zbytek.“přikázal Delroy. Mac vyšla po schodech a otevřela notebook. Ale místo toho, aby štít stáhla, zabezpečila jeho působení ještě víc. Dělala, jako by se snažila ho odblokovat, ale po chvilce toho nechala.
„Je mi líto, Delroyi, ale nejde to. Některé střely ho zasáhly a zablokovaly.“zalhala.
„Chceš mi říct, že je nás tu jenom třicet a posily se sem nedostanou?“ Mac přikývla.
„Můžou to tu začít bombardovat, ale nevím, k čemu by to bylo.“ušklíbla se.
„Dobře. Nechám ti tady pět mužů. Vyslechni je,“rozhodil rukama po členech expedice,“a zjisti, jak ten zatracený štít sundat! Zbytek jde se mnou.“řekl a odkráčel. Když zmizel, Mac si nenápadně oddychla.
„Kým začneme?“zajímalo Eagera. Chvilce se rozmýšlela. Ze všeho nejvíc si přála mluvit s Johnem a všechno mu vysvětlit, ale nakonec se rozhodla jinak.
„Jí.“pokynula k Sam. 2 Eagerové ji zvedli. „Do zasedačky. Tam, nahoře.“ukázala na dveře.
„Ne!“vykřikl John a vstal. Jeden Eager ho srazil k zemi.
„Taky se dočkáš, neboj.“pousmála se ledově Mac a odešla za Sam.
„Můžete jít. Zvládnu to. Hlídejte ty dole.“poslala pryč Eagery. Ti odešli a Mac zavřela dveře.
„Jsi v pořádku?“vyhrkla Sam.
„Jo.“pousmála se.
„Ani nevíš, jak ráda tě vidím. Nevypadáš moc dobře.“podotkla a přešla ke stolku udělat kafe.
„Celé tři měsíce jsem žila na lodi. Ale to je jedno. Končím.“
„Chápu.“přikývla Sam.
„Jak se má Ray?“
„Je mu smutno. První dva týdny skoro nežral. A teď chodí jako tělo bez duše.
„Bobíšek můj maličký.“
„Takže končíš?“
„Jo. Pomůžu vám zbavit se Eagerů, tím se prozradím a budu tu muset zůstat.“pousmála se.
„Tady máš kafe.“podala jí ho Sam.
„Děkuju.“řekla vděčně. „Fuj. Už dlouho jsem neměla nic tak hnusně dobrého.“ Obě se rozesmály. „Pšt. Ať nás nikdo neslyší.“
„Už jsme tu dlouho.“upozornila Sam.
„Jo. Dopiju to pak. Chci vidět ještě Johna a vysvětlit mu to.“
„Nenávidí tě.“
„Všimla jsem si.“povzdechla si Mac trpce. „No, pak to vidím na Rodneyho.“
„Jasně.“
„Tak pojď. Musíš se tam vrátit, ale tvař se…“
„Jako po výslechu? Neboj.“
„Tak pojď.“řekla Mac a chytla ji za paži, otevřela dveře a odvedla ji k ostatním. Sam se tvářila zkroušeně.
„Koho teď?“zajímal se Eager s úsměvem.
„Jeho!“ukázala na Johna. Eagerové ho odvlekli k zasedačce.
„Pusťte mě!“snažil se jim vykroutit.
„Ale no tak, přece by ses nebál.“zašvitořila sladce Mac a postrčila ho dopředu. „Můžete jít.“přikývla a Eagerové zase sešli dolů. Mac zavřela dveře.
„Zrádče!“zasyčel John.
„Sedni si.“řekla unaveně a dopila kafe.
„O, jak doma, jistě, posluž si.“
„Udělala mi ho Sam.“hlesla a sedla si. „Vysvětlím ti to.“
„Co mi chceš vysvětlovat?!“
„Byl to můj a Samin nápad. Čím míň lidí o tom vědělo, tím líp.“ John na ni chvilku vyjeveně zíral.
„Děláš špeha.“zašeptal užasle. „Celé tři měsíce.“ Přikývla. „Proč mi to Sam neřekla?“
„Možná proto, že ses neptal.“
„Myslel jsem…“
„Mělo to tak vypadat. Celé tři měsíce jsem tajně posílala zprávy, co jsem zjistila. Ale už končím.“
„Riskovala si a hodně.“zašeptal John a přišel k ní. „Jak jsi ty zprávy posílala?“
„Tak různě. Po lidech, osobně, tu předposlední poslal Todd.“pousmála se a stoupla si.
„Chyběla jsi mi.“zašeptal John a přišel ještě blíž.“
„Počkej.“zastavila ho. „Musí to vypadat věrohodně.“pousmála se a hodila židlí o zeď.
„Jak myslíš.“pokrčil rameny John a zařval: „Nic ti neřeknu!“ Eagerové venku se jenom pousmáli.
„Kde jsme to skončili?“zeptal se John. „Už vím.“přitáhl si ji k sobě. Chytl ji kolem pasu a políbil ji.
„Au!“vyjekla najednou.
„Co je?“vyděsil se.
„To…nic.“ Ukázala mu napůl zhojenou ránu.
„Co se ti stalo?“
„Todd mě hodil na strom a já se napíchla na větev. Už je to dobrý, ale díky tomu jsem zjistila, že jsem alergická na léčení.“
„Aha…Strašně ti to sluší.“řekl a prohlídl si ji od hlavy až k patě. Měla na sobě černý, krátký, kožený top, kožené kalhoty, kabát a boty na podpatku. Jenom se pousmála. John jí svlíkl kabát.
„Wow.“vyvalil oči. „Ono to je za krk a vzadu je to na šněrování. Jak ti to mám asi svlíknout?“
„Nijak.“pousmála se.
„Nebuď na mě zlá.“
„Ale no tak. Pak budeme mít spoustu času. Už bych tě měla vrátit.“
„Ještě chvilku.“zaškemral. „Co jsi celou tu dobu dělala?“
„Tak různě. Všechno jsem to poslala Sam. Tak si to pak přečti. Už musíš jít.“
„Vraz mi.“
„Cože?!“vytřeštila oči Mac.
„Podle těch ran, co tu byly slyšet, to tak musí taky vypadat.“
„Nechci ti ublížit.“
„No tak.“pobízel ji. Mac si povzdechla a dala mu facku až skončil na zemi.
„Au…au…“zaskučel a otřel si krev ze rtu.
„Promiň.“omluvila se.
„To nic. Miluju tě.“
„Já tebe taky.“přikývla, pomohla mu vstát, dala mu pusu a otevřela dveře. Dovedla ho k ostatním.
„Rodney, jsi na řadě.“pousmála se.
„To snad není pravda! Sakra! Nic tu nefunguje!“ozval se z chodby vzteklý řev. Mac sebou vyděšeně trhla.
„Pallas!“zařval.
„Sakra.“zašeptala sotva slyšitelně. „Co?!“
„Sprav to!“
„Nevím jak, ale zrovna to jdu zjistit.“odsekla.
„Vyslechnu ho sám!“řekl Delroy a kývl k Rodneymu.
„Ne! Znám tvoje metody, tenhle by nepřežil ani pět minut a mrtvý mi k ničemu není. Nech to na mě. Dostanu to z něho.“
„Ale dělej. Jinak se zblázním.“štěkl a zase odešel. Eagerové dovedli Rodneyho do zasedačky a zavřeli za sebou.
„Takže.“začla Mac.
„Můžeš mě mučit a stejně ti nic neřeknu!“
„Nemyslím, že to dojde tak daleko.“
„Nic ti neřeknu!“
„Ani nemusíš. Myslíš na, co chci vědět. Celé tři měsíce dělám špeha, tak se uklidni.“ Najednou se otevřely dveře. Mac se překvapeně otočila.
„Co je?“
„Zadar s lodí je tady. Potřebuje to odblokovat, aby se sem mohli přenést.“oznámil.
„Nešilte. Na loď se dostat můžeme bez problémů, ale dělám na tom.“odbyla je. Jenom přikývli a odešli.
„Teď mě poslouchej. Heslo ke všemu je Atlantis a…“
„Na to přijde každý. Proč tohle?“
„Nic jiného mě nenapadlo.“
„Jak si posílala zprávy?“zajímalo Rodneyho.
„Detektorem známek života.“
„To nejde.“namítl.
„Rodney, nemám vystudovaný matfyz, ale blbá nejsem. Napsala jsem program. Má hodně chyb, ale ty to určitě doladíš.“řekla a podala mu detektor. „Můžu mít dotaz? Jak jste se dostali tehdy z té planety?“
„Měl jsem poblíž kámen. Rozřezal jsem provazy a pomohl ostatním a pak jsme rychle prošli bránou domů. Pořád jsme tomu nemohli uvěřit.“vysvětlil.
„Aha. Myslím, že je čas jít.“zkonstatovala a vyvedla Rodneyho ven. Delroy zrovna znova vešel k bráně.
„Tak co?“vyštěkl.
„Neví to.“
„To není možné! Udělám to sám.“
„Třikrát jsem mu prohlížela mysl skrz naskrz. Nic tam není.“
„V tom případě to uděláme jinak.“řekl Delroy a vytáhl Rodneyho od ostatních. Mac jenom tiše pozorovala, co se bude dít. Rodney si klekl na kolena.
„Jak deaktivujeme štít města?“zeptal se, vytáhl zbraň a namířil na Rodneyho.
„Nemyslím, že je to nutné.“ozvala se Mac.
„Ty mlč! Tak jak? Když mi to neřeknete, tak ho zabiju!“pohrozil.
„Polož tu zbraň!“řekla Mac a svojí mu mířila do obličeje.
„Co to děláš?“nechápal Delroy.
„Mířím.“odvětila a hodila Rononovi jeho zbraň. Eagerové, kteří se vzpamatovali, namířili na Mac, ale než stačili vystřelit, Ronon je zastřelil.
„Jsi univerzální zrádce.“zasyčel Delroy.
„Omyl. Zradila jsem jenom jednou a to tebe.“usmála se.
„Eagerové!“vykřikl jeden mariňák, když uviděl, že se z jedněch dveří valí hromada Eagerů.. Zbytek, protože už je nikdo nehlídal, se hnal pro zbraně.
„Co jste to provedli?“vykřikl Delroy, když viděl, že všichni jeho muži padají jako mouchy.
„Máme zařízení, které blokuje vaše, možná i moje, schopnosti.“odpověděla Mac a trhla hlavou směrem ke schodům, kde byla menší oválná věc.. Delroy k ní skočil a jednu jí vrazil. Rychle se postavila a vystřelila ze zatu, který se povaloval kousek vedle. Delroy se zhroutil k zemi. Mac se přidala k ostatním a začala střílet na Eagery. Po pár minutách se u brány válela celkem slušná hromádka.
„Vítej doma.“usmál se John, když bylo po všem a objal ji.
„Musela jsem na tebe myslet každý den.“
„Jsem potěšen.“usmál se a pustil ji.
„Rayi!“vykřikla Mac, když ze dveří vyrazila velká chlupatá koule. Hned po ní začal skákat a za chvilku se váleli na zemi. „No jo, ty můj chlupáči, tobě prý bylo smutno?“ Ray ji celou oblízal. „Tak jo, dost, stačí, taky jsem ráda, že tě vidím.“
„Myslím, že je rád.“poznamenal George.
„To vidím. Co uděláme s tou lodí?“zajímalo Mac.
„Sestřelíme. Už jdu na to.“hlásil John a otočil se k odchodu.
„NÉ!“ozval se za ním najednou zoufalý výkřik.
„Mac!“vyjekl. Delroy ji pevně držel, a i když se mu snažila všelijak vykroutit, nepustil.
„Přenes nás! Rychle!“křikl do vysílačky Delroy. Okamžitě zmizeli.

„Za to, že jsi nás zradila, zaplatíš!“zasyčel, když se objevili na palubě a než stačila cokoliv říct, omráčil ji.
„Leťte!“přikázal a okamžitě skočili do hyperprostoru.

„Musíme za nima hned!“vykřikl John potom, co se vzpamatoval.
TO BE CONTINUED

BTW: zase nazory pls. diky...

tak další super díl - akorát jestli není Delroy úplný hlupák, tak z toho Pallas (stejně se mi tohle jméno líbí víc než Mac ) nevyvázne

Mohl by na Pallas dělat pokusy a ona by se pak vrátila na Atlantis, jako šílený mutant a snažila by se všechny povraždit.

supr díl....sem zvědav co sní udělá ten vometák Delroy...už mě nebaví jak ze všeho vyvázne...
jako Appophis....ne a ne umřít:D:D

Zase báječný díl! Nevím co vytknout, ani dodat...super!

takze treti cast....Snad se to bude libit a nebude se vam to zdat moc sadisticke

Zoufalý krkok, part 3

„Má někdo nějaký nápad?“zeptala se Sam bezradně o pár minut později v zasedačce.
„Byl to tvůj nápad, tak něco vymysli!“vyštěkl Sheppard.
„Za prvé: nebyl to jenom můj nápad a Mackenzie na tom trvala a za druhé:pozor na ten tón!“odvětila Sam.
„Promiň…nějak mi to ujelo.“
„To nic.“
„No, s Wintersonem můžeme obejít pár lidí a trochu se poptat.“navrhl Ronon.
„Dobře, tak vyrazte. Do čtyř hodin se ozvěte.“povolila Sam. Ronon s Georgem se zvedli a rychle odešli.
„My ostatní tady máme jenom sedět?“ozval se O´Conner.
„Co její otec? Mohl by nám pomoct.“vyjekl Rodney.
„Skvělý nápad!“vykřikla Sam. „Johne, za pět minut u brány!“
„A co my?“zajímalo O´Connera.
„Z těch poznámek, co nám poslala, zkuste něco zjistit!“křikla ještě a zmizela za dveřma.

„Proč vždycky musím ohlašovat ty špatné zprávy?“povzdechl si John, když se Sam stáli u dveří domu otce od Mac. Sam zaklepala. Nic. Zkusila to znova. Zase nic.
„Asi není doma.“poznamenala.
„Auto tady ale má.“namítl John a zahleděl se na stříbrné SUV. „Zkusme stáje. Třeba je tam.“ Rychle obešli dům.
„No tak, Abby, přitáhni ji, takhle se ti někam rozjede! A nohy! Drž se nohama!“radil Christopher.
„Když toho je moc najednou a Asfala je divoká!“namítla.
„Tvojí mámě to tak vyhovuje a jiný kůň není volný.“
„Jo, mamce vyhovuje všechno šílené a divoké.“zamručela si Abby pro sebe.
„Christophere.“ozvala se Sam.
„Á, ahoj Sam. Johne.“pozdravil.
„Pane.“přikývl Sheppard.
„Můžeme s tebou mluvit?“zeptala se Sam.
„Jo, jasně. Abby! Pro dnešek konec! Odstroj ji a vyhřebelcuj! Budeme vevnitř!“křikl.

„Kávu, čaj nebo něco jiného?“nabídl, když vešli dovnitř a posadili se.
„Ne, díky. Potřebujeme pomoc. Mac je v průšvihu.“řekla Sam.
„Mac je v průšvihu? Tak to bude úterý.“ušklíbl se.
„Myslím to vážně. Potřebujeme vaši pomoc, pane.“
„Tak co se stalo?“
„Mají ji Eagerové.“hlesla Sam. Christopher upustil skleničku a vyděšeně se na ni otočil.
„Jak dlouho?“
„Je to asi osm hodin.“odpověděl John.
„V tom případě je…nejspíš…“
„To si nemyslíme.“přerušila ho Sam. „Tři měsíce dělala špeha a posílala nám informace.“ Christopher se zatvářil ještě zděšeněji.
„V tom případě by pro ni bylo nejlepší, kdyby byla mrtvá.“zašeptal.
„Proč?“
„Delroy bude chtít vědět, kolik vám toho poslala. A rozhodně ji nebude přemlouvat a slibovat jí za to zmrzlinu.“
„Nic neřekne.“prohlásil přesvědčeně John. Christopher se trpce pousmál.
„Viděl jsem jeho výslechové metody. Některé má dokonce ode mě a věřte mi, po jeho výslechu prozradí každý i to, co neví.“
„Mac ne.“
„Ale no tak. Jste tak naivní nebo zoufalí?“vyjel na ně Christopher. „I Wraithové prozradili, co chtěl.“
„Tak nám pomoz ji najít dřív, než bude pozdě.“přemlouvala ho Sam.
„Pomůžu. Sice nevím jak, ale udělám cokoliv.“přikývl.
„Přivedeš ji?“ozvalo se vystrašeně ode dveří.
„Abby! Já myslel, že…“vyjekl Christopher.
„Nemohla jsem najít kartáč.“
„Kolik jsi toho slyšela?“zeptal se John.
„Všechno.“hlesla a po tvářích se jí začaly kutálet slzy.
„Bude v pořádku.“prohlásil Christopher. „Tak jdeme.“
„Půjdu s váma!“vyhrkla Abby.
„Ne! Postarej se o Asfalu.“zamítl to Christopher.
„Abby, víš co? Jak se postaráš o Ace, přijeď do SGC, můžeš čekat tam.“navrhla Sam. „Zařídím to.“
„Děkuju!“vyhrkla vděčně.

„Neviděli jste náhodou jednu ženu? Blondýnka, asi 1,65 vysoká, modré oči, měla na sobě černé oblečení.“ptali se George s Rononem v jedné hospodě. Odpověď byla vždycky stejná. „NE!“
„Tady asi nic. Měli bychom to zabalit a jít jinam.“navrhl George asi po dvou hodinách vyptávání.
„Je už jenom jedna planeta, kde by mohli něco vědět. Jdeme tam.“rozhodl Ronon.
„Jasně. Ty jsi šéf.“pokrčil rameny George a šel za ním.

„Jseš si jistý, že je to tady?“zeptal se nedůvěřivě George, když se objevili na druhé straně. Kolem brány byla jenom samá skála, jenom na jedné straně byla úzká chodbička.
„Tudy.“ukázal do ní Ronon. Po pár metrech se ozvaly hlasy a z chodbičky se vytvořila místnost plná lidí.
„Ronone!“zahulákal hospodský, když ho uviděl.
„Tartasi! Jak se máš? Dlouho jsme se neviděli.“
„Jo, jo. Je to dlouho. Co tu děláš? A kdo je tohle?“
„Tohle je major George Winterson. Georgi, Tartas.“představil je Ronon.
„Těší mě.“řekl George a podal Tartasovi ruku. Ten ji stiskl. Winterson se nemohl nevšimnout, že mu z hlavy trčí dva malé růžky.
„Hledáme jednu ženu. Blondýnka, modré oči, 1,65 m. neslyšel si o ní něco?“přešel k věci Ronon.
„Možná. Dáte si něco?“
„2x Tapu.“přikývl Ronon. „Tak co?“
„Co je Tapa?“zajímalo George.
„Něco jako vaše pálenka.“
„Tady máte.“podal jim Tartas dvě malé skleničky. „A teď k tomu, proč jste tady. Asi před pěti hodinami tady byli tři týpci. Černé hadry, všude zbraně, no nic moc. Říkali, že je té maličké škoda. Ten jeden říkal, že má blondýnky rád, ale že jí to prý patří.“
„Patří co?“zajímalo George.
„Prý si s ní její šéf pohraje a pak ji zabije.“
„To byli určitě Eagerové.“hlesl George.
„Neříkali ještě něco? Jméno, adresu, cokoliv.“naléhal Ronon.
„Jo. Že nechápou, proč je Pa…Pamas…Pasas…“
„Pallas?“napověděl mu Ronon.
„Jo! Přesně ta! Že nechápe, proč je zradila. Víc nevím. Ale pokud ji mají, bude už pozdě.“
„Ona to zvládne.“prohlásil George.
„Uvidíme. Jestli jo, tak má u mě pití zdarma.“
„Díky.“poděkoval Ronon, zaplatil a vydali se k odchodu.
„Stav se někdy.“křikl za ním ještě Tartas.

„No konečně jsi vzhůru.“ušklíbl se Delroy z rohu místnosti. Mac se posadila a rozhlídla se kolem sebe. Byla v naprosto prázdné místnosti bez oken, jenom v rohu u dveří byla malá polička.
„Zradila jsi nás.“zavrčel. Mac chvilku dělala, jako že přemýšlí.
„Jo, ty myslíš to na Atlantis! To bylo tím vzduchem.“ušklíbla se.
„Co všechno jsi jim poslala?“
„Člověče, bylo toho tolik, že si to ani nepamatuju.“ To už Delroy nevydržel, přeskočil k ní a dal jí facku.
„Au!“vykřikla a masírovala si čelist. „Kde to jsme?“zeptala se po chvíli.
„Říkala jsi, že na tvojí domovské planetě, když máte sníh, tak jezdíš na lyžích nebo na…snowboardu?“
„A co?“
„No, tady by se ti to líbilo. Sněhu je tady plno a myslím, že když tam budeš mrznout jenom v tom, co máš na sobě, už se ti ani jedno nebude chtít. Ono mrznout v takových -15°C není zrovna příjemné a ty se budeš modlit, abys už byla mrtvá!“plánoval.
„Uvidíme.“
„Chviličku tady počkej. Hned se vrátím.“
„A sakra. Jestli mě někdo hledá, tak ať si pohne.“zašeptala si pro sebe.

„Wow, tady to vypadá.“vykulil oči Christopher, když se objevili na Atlantis. Na zemi bylo plno vystřílených projektilů a velké kaluže krve.
„Trošku jsme tu cvičili střelbu.“vysvětlil Lorne sbíhající ze schodů.
„Páni, tady to muselo vypadat. Tak jo, co ode mě potřebujete?“zeptal se Christopher.
„Potřebujeme, abys našel Mac.“vysvětlila Sam.
„Bude daleko!“
„Ona vás taky cítila.“namítl John.
„Tak dobře. Ale půjdu na molo. Je tam větší klid.“

„Potřebuješ dva chlapy, abys mě mohl zmlátit?“zeptala se Mac, když se Delroy objevil ve dveřích se dvěma dalšími Eagery, a vstala.
„Ne, nepotřebuju. Zmlátím tě sám, oni tě budou jenom držet.“
„Jsem jenom holka.“
„Nejsi jenom holka, Pallas. Jsi lepší než někteří chlapi tady.“
„Nikdy ti nic neřeknu!“
„Viděla jsi, co dokážu! Každý tvrdí, že nic neřekne, ale nakonec povolí.“
„Ale já to myslím vážně.“
„Můžeš udělat rekord.“ušklíbl se Delroy a pokynul hlavou. Oba Eagerové přešli k Mac, chytli ji za ruce a donutili ji si kleknout.
„Takže, co všechno jsi prozradila?“ Mac se okázala dívala jinam. Delroy jí dal facku. „Tak co?“napřahoval se k dalšímu úderu.
„Dobře! Dobře. Poslala jsem jim recepty na všechna vaše jídla, která jsem jedla. Mimochodem, byly hnusné!“
„Ty mrcho! Stejně jsem ti nikdy nevěřil!“vykřikl Delroy a praštil ji tak, až narazila hlavou o zeď a naštvaně odešel.

„Nemůžu ji najít.“povzdechl si Christopher.
„Zkuste to znovu.“poprosil John.
„Zkoušel jsem to už dvakrát a nic.“
„Tak potřetí.“přidala se Sam.
„Nejsem Google.“
„To samé říkala Mac, když vás hledala.“pousmál se smutně John.

„Delroy otevřel dveře a naštvaně vešel. Mac, která seděla opřená o zeď, rychle vstala.
„Divím se, že jsi se tak rychle zvedla.“ušklíbl se.
„A proč by ne?“odsekla.
„Když s tebou ti dva skončili, byla jsi prý pár minut v bezvědomí.“
„A přece jsem nic neřekla.“
„No to ne.“přikývl Delroy. „Ale teď řekneš.“pousmál se a vytáhl něco jako paralyzér.
„Nehodláš to použít, že ne?“ozvala se Mac, které poprvé za celou dobu zaznělo v hlase zděšení, a začala pomalu couvat ke zdi.
„Myslím, že jo.“pousmál se. „Viděla jsi, co to dělá, že? Ale neboj, tímhle tě nezabiju. Dám ti vybrat. Ne proto, že by mi tě bylo líto, ale proto, že jsi mi párkrát pomohla něco obstarat.“
„Ó, díky. Tolik si snad ani nezasloužím.“ušklíbla se.
„Takže, buď tě zastřelím, nebo zmrzneš. Vyber si.“
„To druhé. Mám zimu ráda.“
„Jak si přeješ.“pokrčil rameny Delroy, chytl ji pod krkem a k noze jí přiložil paralyzér. Zakřičela bolestí a zhroutila se na zem.
„Mimochodem, tohle jsem se naučil od tvého otce.“pochlubil se. „Tak povídej? Co jsi jim řekla? Když mi to řekneš, zabiju tě rychle.“
„Díky, ale…myslím, že dám přátelům…ještě chvilku…času.“vysoukala ze sebe.
„Jak myslíš.“znovu pokrčil rameny a znova pustil paralyzér, tentokrát do ruky.
„Tati!“zakřičela a v bezvědomí se zhroutila na zem.

„Ááá.“vykřikl Christopher v tu samou chvíli a podlomila se mu kolena.
„Co je ti? Co se stalo?“vyjekla Sam.
„Je naživu…ale mučí ji.“vydechl.
„Kde je?“zeptal se John.
„Zasněžená planeta…myslela na sníh.“
„Těch je tady asi dvacet.“povzdechla si Sam.
„Už dlouho nevydrží.“hlesl Christopher.
„Musí.“
„Vy to nechápete. Delroy je v tomhle vynalézavý. Ona umírá.“

Eager otevřel dveře a vešel dovnitř. Ležela bezvládně na zemi. Pomalu k ní došel a klekl si k ní. Bylo mu jí líto. Namočil hadřík do mísy s vodou, kterou přinesl a začal jí opatrně otírat krev z tváře, která tekla ze šrámu táhnoucího se až ke krku. Mac se probrala, ale nechala oči zavřené. Rány ji pálely a celé tělo ji bolelo, ale cítila, jak jí někdo očisťuje ránu na tváři. Chytla mu rychle ruku a otevřela oči. Byl to ten samý Eager, který ji držel.
„Potřebuje to vyčistit.“ozval se.
„Svědomí?“zeptala se s úšklebkem.
„Ne, poslal mě Delroy a mám se zeptat, jaké je tvoje poslední přání.“hlesl.
„Dala bych si zmrzlinu, pořádný kus masa, ovoce a koňak, potom bych se ráda vyspala se svým přítelem a řekla mu, že ho miluju, ale tohle ví, takže tužka a papír bude stačit.“
„Dobře. Přinesu ti to.“přikývl a odešel.
„Prohledali jsme už šest planet z 23.“oznámil Lorne.
„Fajn. Sheppard je na sedmé a Winterson na osmé. Běžte si odpočinout a potom hledejte dál.“přikývla Sam.

„Tady to máš.“řekl Eager, když se vrátil a podal jí tužku a papír.
„Dík.“hlesla Mac a posadila se.
„Není to správné.“ozval se po chvíli Eager.
„Co?“nechápala Mac a zvedla oči od papíru.
„To, že tě chce zabít. Snažila ses jenom pomoct přátelům.“
„Jo, ale zničit vás.“
„Vím, že to není správné-to, co děláme.“
„Tak mi pomoz utéct.“
„Nemůžu.“
„Proč?“
„Zabil by mě.“
„Hrdino.“ušklíbla se Mac. „Aspoň zajisti, aby mě zabil tak, jak jsem si vybrala.“
„Dobře. Musím jít.“vyhrkl a odešel. Mac se zase dala do psaní. Po chvilce položila tužku, papír složila a strčila za pas. Opřela si hlavu o zeď a zavřela oči. Po chvilce se rozhodla. Nehodlala Delroyovi dovolit, aby ji znovu zabil. Pomalu se zvedla a došla k misce s vodou, zvedla ji a mrštila jí zpátky o zem. Vzala jeden střep, přešla zpátky ke zdi a sjela po ní na zem. Chvilku se na něco jenom dívala. Potom ho přiložila k zápěstí. Strašně se jí klepala ruka, ve které střep držela. Párkrát se zhluboka nadechla, aby se uklidnila. Potom jím přejela po levém zápěstí. Objevila se krev. Tekla čím dál rychleji. Mac se na ni jenom tiše dívala a potom omdlela.

„Doufám, že se bude bránit, to mě baví nejvíc.“ušklíbl se Delroy o pár minut později.
„Ta určitě.“souhlasil jeho společník a otevřel dveře.
„Sakra!“vyjekl Delroy, když ji uviděl ležet v kaluži krve, a doběhl k ní.
„Žije.“
„Nechal jsem tady tu misku. Nenapadlo mě, že si tím podřeže žíly. Promiň.“omluvil se Eager.
„Přijdu o zábavu.“povzdechl si Delroy. „No co, tak ji hoďte na planiny. Má to za sebou tak jako tak.“
„Ano. Zařídím to.“

„Můžeme vyrazit. Je to v pořadí 13. planeta.“oznámil John.
„Je tam zima. Sonda naměřila -14°C.“informoval O´Conner.
„Kosa.“přikývl Lorne a usadil se vepředu v jumperu.
„Můžete letět.“povolila Sam.
„Rozumím.“přikývl John a proletěl bránou. Objevili se na kompletně zasněžené planetě.
„Jedna budova asi 15 mil od brány. Žádné známky života.“povzdechl si O´Conner.
„Co je tohle?“zeptal se po chvíli Lorne a ukázal na obrazovce mizející a zase se objevující tečku.
„Nevím. Zaletím tam.“pokrčil rameny John a zamířil tam.
„Panebože.“vydechl vyděšeně O´Conner. „To je Mac.“hlesl.
„Přistanu kousek vedle.“oznámil John šokovaně. Mac ležela ve sněhu, který byl z levé strany celý červený od krve. John od ní přistál asi 10 metrů a hned k ní vyrazili.
„Mac…no tak…“snažil se ji probrat John.
„ Necítím puls.“hlesl O´Conner. „Je…“
„…skrz naskrz promrzlá. Aspoň doufám. O´Connere, deky, rychle!“
„To ji možná zachránilo.“hlesl Lorne a otočil jí levou ruku zápěstím vzhůru. Všichni vyděšeně vykulili oči. Po zápěstí se na šířku táhla asi pět centimetrů dlouhá řezná rána.
„Rychle jí to zavažte a stáhněte nad ránou.“vyjekl John. Lorne vytáhl z vesty obvaz.
„Její prsty.“ukázal na ně, když jí obvazoval ránu.
„Omrzliny.“přikývl O´Conner a díval se na červenožluté puchýře. „Bude jich víc. Na sobě toho moc nemá.“zkonstatoval a sjel pohledem po jejím roztrhaném oblečení, které měla na Atlantis.
„Vezmeme ji domů.“hlesl John a opatrně ji zvedl. Lorne s O´Connerem vystlali uličku jumperu dekami. Sheppard ji tam opatrně položil a přikryl ji termo přikrývkou a svojí bundou. Lorne s O´Connerem si taky sundali bundy a přikryli jí hlavu tak, že jí čouhal jenom obličej.
„Tady Jumper 1, máme ji!“ohlásil John vysílačkou, když se blížili k bráně. „Ale potřebujeme doktora a to rychle!“

„Jak je jí?“vyhrkli Christopher a John najednou o pár hodin později, když se Kellerová objevila.
„Žije. Zatím.“
„Co tím myslíte?“zajímalo Wintersona.
„Její tělesná teplota sice stoupla z 22°C na 26°Cm ale pořád je dost podchlazená. Ztratila skoro 2 litry krve a my nemáme další transfúzi s její krevní skupinou.“
„Jaká to je?“zajímalo Sam.
„Nula negativní.“odpověděl jí Christopher. „Pomohl bych vám, ale mám AB.“
„Já mám.“ozval se potichu Rodney.
„Potřebuje aspoň ještě jednu. Jseš ochotný…“
„Jo.“přikývl Rodney. Jennifer zavolala na dalšího doktora a ten Rodneyho odvedl.
„A dál?“zajímalo Ronona.
„Má pár spálenin, které vypadají jako od paralyzéru, spoustu modřin, podlitin, škrábanců a má natržené játra. Počkáme, jak se to bude hojit a když to půjde dobře, ani ji nebudeme muset operovat. Játra se zvládnou zahojit samy. Potom má středně těžký otřes mozku a…na 45% těla omrzliny druhého stupně.“
„S těma si poradím.“prohlásil Christopher.
„Je na to alergická.“namítl John.
„Budu to dělat postupně.“slíbil a odešel s Jennifer .

O TÝDEN POZDĚJI:
„…no a ta učitelka mi řekla, že bych měl zkusit něco jiného, takže jsem šel na matfyz a…“Rodney seděl na ošetřovně u Mac a vyprávěl jí nějakou historku z mládí.
„Rodney?“zašeptala.
„Dobré ráno, Růženko.“pousmál se.
„Co se stalo pak?“
„Kdy?“nechápal.
„Když jsi šel na…matfyz.“
„Vyhrál jsem úplně všechno a teď jsem tady.“ Mac se pousmála.
„Kde je John?“
„Venku. IOA nedovolí, aby se provoz zbrzdil.“
„Hm.“
„Jak je ti?“
„Ujde to.“
„Víš, že jsem kvůli tobě dával krev?“pochlubil se Rodney.
„Téda. Díky.“
„Není zač. jak se John vrátí, pošlu ho sem.“
„Jo.“
„Trošku se prospi. Dobrou noc.“
„Dobrou.“přikývla Mac a zavrtala se hlouběji do peřiny.

„Jak je Mac?“zajímalo Johna hned, co prošel bránou.
„Probrala se.“informoval ho Rodney. John na nic nečekal a rozběhl se na ošetřovnu.
„Ahoj.“pozdravila ho Mac, když celý zadýchaný doběhl.
„No konečně.“vydechl si a dal jí pusu. „Jak je ti?“
„Díky všem práškům to jde.“pousmála se.
„Měl jsem o tebe strach.“přiznal. „Je to asi blbé, ale řekla jsi něco?“
„Ne.“
„Dobře. Našli jsme ten dopis.“řekl John a vytáhl kus papíru.
„Ej.“
„Je pěkný.“
„Třásla se mi ruka. Ani nevím, co jsem tam napsala.“ John otevřel dopis a začal číst:

„Pokud čtete tenhle dopis, tak jste mě nejspíš našli, nebo aspoň to, co ze mě zbylo. To, co jsem udělala, bylo jenom moje rozhodnutí ve snaze zabránit tomu, abych něco prozradila. Do této chvíle jsem neřekla nic, ale vím, že už to dlouho nevydrží, proto jsem se rozhodla udělat tuhle věc. Je mi to líto, ale jinak to nešlo. Mac.“

„Je to spíš vzkaz.“namítla Mac.
„Jo, ale pořád pěkný…takový…“
„…pesimistický?“
„Jo. Už tě nechám odpočinout.“řekl John a zvedal se k odchodu.
„Zůstaň.“hlesla Mac.
„Dobře. Řeknu ti pohádku o ledové princezně.“
„Jé.“pousmála se.
„Za sedmero horami a řekami žila byla jedna překrásná princezna. Tu jednoho dně unesl zlý rytíř a…ta princezna během chvilky usnula.“pousmál se John, pohladil ji po vlasech a odešel.

O 3 TÝDNY POZDĚJI:
„Mac, stůj, počkej!“zavolala na ni John.
„Co?“
„Jenn mi řekla, že už tě pustila. Kdy se vracíš do služby?“
„Až za 3 týdny. Beru si volno.“
„Aha.“pousmál se. „Kdy odcházíš?“
„Zítra ráno.“
„Přijdu se na tebe podívat.“
„Ne.“řekla trochu rychleji než chtěla. „Chtěla bych být sama a trošku zapomenout na to, co se stalo.“
„Chápu.“přikývl. „A co děláš večer?“
„Nic. Nechceš přijít?“
„Proč ne. Přesně to jsem myslel.“

Zase komentare prosim....
Dalsi povidka ve stredu zase k veceru

Dobrý díl...a stručná pohádka byla taky zajímavá Jinak, co mě zarazilo bylo, že na Atlantis by neměli krevní transfuze, navíc pro člověka s 0-, kterážto není tak neobvyklá....JInak to bylo ale vážně supr

Další výborná část. Dost mě překvapilo, že Mac udělala, to co udělala. Rodney se nakonec projevil jako hrdina . Vážně skvělá část

luxusní...a souhlasím že pohádka byla hodně dobrá..a krátká

Další výborný díl, ale doufal jsem, že Mac napadne něco lepšího, než: "řízy řízy"
Třeba mohla tu tužku vzít a vrazit ji Dalroyovi do oka.

Už se zase opakuju, ale tady to snad jinak nejde

další skvělej díl.

Pohádka byla pěkná i když krátká Jak vidím tak se Mac snad nikdy nedostane z ošetřovny, vždycky se tam nějak vrátí

takze dalsi povidka...tentohrat pro zmenu zase na pokracovani ....v tomhle dvojdile se dozvite neco o tom, jak byla Mac povznesena

Staré rány, part 1
„Neplánovaná aktivace zvenčí.“ohlásil Chuck. „Kód SGC.“
„Otevřete bránu.“řekl John a seběhl po schodech dolů. Mezitím prošla bránou Mac.
„No téda. Nové vlasy.“
„Člověče, tebe se budu držet. Chlap, který si všimne, že má jeho holka nové vlasy, fakt stojí za to.“usmála se Mac a objala ho.
„Sluší ti to. Máš to lepší než ty rovné.“pochválil ji a prohrábl jí vlasy. Měla je jemně zvlněné a pár světlých proužků.
„Jo, nechala jsem se inspirovat tím, jak jsme se tehdy chovali jak puberťáci. A krom toho jsem potřebovala změnu.“
„Takže to bylo k něčemu dobré. Co jinak? Jak je ti?“
„Fajn. Sice mě bolí zadek, protože poslední týden jsem s tátou naháněla dobytek, ale jinak všechno s pohodě.“
„Takže ti můžu na zítřek napsat službu?“zeptal se.
„Jo, jistě. Jsem v pořádku. Vážně.“
„Mac, jestli…“
„Pamatuješ, jak jsme se bavili o tom, že když se mi něco stane a já řeknu, že je mi fajn, takj tím to končí?“
„Promiň, já jenom…byla jsi úžasná a mě bylo smutno a mám tě rád a…“ Mac ho objala.
„Jsem v pohodě a to, že teď vypadám, jako bych proběhla ostružinami, je jenom dočasné.“pousmála se a bezděčně si sáhla na ránu na tváři.
„Á, plukovník Blacková, vítejte zpátky.“
„Woolsey?“vyjekla překvapeně. „Co tu děláte?“
„Ehm…je teď nový velitel Atlantis.“vyhrkl rychle John.
„Co…cože?“vykulila oči Mac, ale po chvilce se vzpamatovala. „Tak v tom případě vítejte.“
„Děkuji, chci vás za 15 minut v zasedačce i s vaším týmem a vás taky, podplukovníku.“a odešel.
„Mohl jsi mi to říct hned. Nemusela jsem na něho takhle blbě čumět. Kde je vůbec Sam?“
„Odvolali ji. IOA. A dosadili Woolseyho. Přiletěl před dvěma dny.“
„Uf. Tak jdeme.“
„Jo.“

„Takže, v prvé řadě bych rád přivítal zpátky plk. Blackovou.“začal Woolsey, když se všichni usadili. Mac přikývla. „Vzhledem k nedávným událostem jsem nucen provést určité opatření. Plukovníku, týká se to hlavně vás a toho, co se vám stalo.“
„Mohl byste to upřesnit?“
„Strávíte 10 hodin u psychologa. V jakém intervalu, to už nechám na vás.“
„Ale mě je fajn.“namítla Mac.
„Neurazte se, plukovníku, ale člověku, kterého přes 24 hodin mučil nepřítel, který se pokusil o sebevraždu, a málem se mu to povedlo, nevěřím, že je mu fajn.“
„Proto jsem si vzala 3 týdny volna!“
„Chcete mi říct, že vám to stačilo?“
„Ano a věřte mi, že podřezat si žíly, není zase tak jednoduché, ale udělala jsem to, protože jsem už nemohla. Bylo to řešení, jak nic neprozradit a zachránit Atlantis! A já prostě nemůžu přijít k naprosto cizímu člověku a říct mu, jak mi bylo a je! Tohle nejde!“vyštěkla a postavila se.
„Mackenzie, sedni si.“ozval se John. Poslechla.
„Tímhle jste dokázala, že zas tak v pořádku nejste. 10 hodin u psychologa, to je moje poslední slovo!“
„Garantuju vám, že to pro něho bude nejhorších 10 hodin jeho života.“zavrčela, ale dál to nerozebírala.
„A teď dál.“pokračoval Woolsey, když viděl, že si Mac zase sedla. „Chtěl bych provést ještě určitě změny. Jako nejdůležitější považuju změnu hlavního vojenského velitele této základny.“ Všichni ztichli.
„Plukovníku Blacková, s okamžitou platností jste do této funkce jmenována vy.“
„Cože?!“vyhrkli překvapeně John s Mac naráz.
„Je mi líto, ale tohle nemůžu přijmout.“pokračovala.
„Proč?“zajímalo Wollseyho.
„Není to vůči podplukovníkovi fér. Je tady dýl než já.“
„Obdivuju váš smysl pro čest, ale pokud to nevezmete vy, vyžádám si někoho jiného. To je vše. Čas máte do zítřka.“uzavřel to Woolsey a odešel. Všichni zaraženě mlčeli.
„Měla byste to vzít, madam.“ozval se Winterson. „Lepší vy, než kdokoliv jiný.“
„No to fakt dík, majore. Johne?“
„Má pravdu. Když to nevezmeš ty, pošlou nám sem někoho třeba typu Parker. Aspoň o tom přemýšlej.“ozval se John.
„Rozmyslím si to.“souhlasila. „Ještě si musím něco zařídit.“
„Teď v půl jedenácté v noci?“podivil se O´Conner.
„Jo, teď.“přikývla. „ Dobrou noc.“popřála Mac a odešla.

„Je tu Jennifer?“zeptala se Mac jednoho doktora na ošetřovně.
„Ne, dneska už jí skončila služba, ale zítra má ranní, tak se stavte okolo deváté.“odpověděl jí doktor.
„Jo, dobře. Díky. Dobrou noc.“pousmála se.
„Dobrou.“

Mackenzie pomalu došla k sobě a otevřela dveře. Hned se na ni vyřítil Ray.
„No, ahoj. Už si se zase zabydlel, co? Po těch kravách je to oddech, viď?“podrbala ho za ušima.
„Baf!“ozvalo se zpoza rohu koupelky a vyskočil odtamaď John. Mac automaticky rychle vytáhla zbraň.
„Ty blbečku! Málem jsem tě zastřelila!“vydechla a zbraň schovala.
„Nechtěl jsem tě vystrašit. Promiň.“omlouval se John.
„Co tu vůbec děláš? Jak jsi se sem dostal?“
„No, zdá se, že tvůj pes mě má rád a našemu vztahu přeje.“usmál se.
„Evidentně.“přikývla Mac a sundala si tričko. „Uvažuju, že to asi vezmu, co ty na to? Johne?“otočila se. „Co je?“
„Nevěděl jsem, že je to tak zlé.“zašeptal a zíral na ni. Všude ještě měla barevné modřiny.
„Vypadá to horší, než to je.“pousmála se.
„Je to už dlouho a pořád to tam máš.“
„Už to mizí. Pomalu, ale přece.“ John si ji otočil k sobě.
„Opatrně. Jsem pořád dost křehká.“usmála se.
„Neboj.“řekl John a odnesl ji do postele.

„Mac…Mackenzie, vzbuď se! No tak, probuď se!“třásl s ní John, protože už asi 20 minut sebou házela. Po chvilce se vzbudila a prudce oddechovala.
„Zlý se?“zajímalo Johna.
„Ani ne tak zlý, jako otravný.“odpověděla.
„Měla bys za tím psychologem zajít.“
„Už jsi ho viděl?“
„Ne.“
„Já jo. Asi 4 měsíce zpátky se snažil unudit jednu geoložku. Nějak to vyřeším. A teď už spi.“
„Jak myslíš. Dobrou noc.“

„Ahoj. Řekli mi, že jsi tady včera byla.“usmála se Jennifer další den, když za ní Mac přišla.
„Jo, ale už jsi měla po službě.“
„A jak se po 3 týdenní dovolené cítíš?“
„Jo, fajn. Až na ten zadek.“
„Slyšela jsem. Tu ruku máš pořád zavázanou.“kývla a dívala se na obvaz na zápěstí.
„Jo. Byla jsem mezi dobytkem, tak abych si to nezašpinila.“
„Hojí se to?“
„Celkem slušně.“přikývla Mac.
„Ale proto tu nejsi, že?“
„Ne. Hm…máš čas?“
„Pauzu na oběd. Jedině, že bys byla můj pacient.“
„Tak pojďme na oběd…“
„…a pak ke mně.“dopověděla Jennifer.

„Tak se posaď a povídej.“pobídla ji Kellerová, když došli do jejího pokoje i s obědem.
„Woolsey mě poslal k psychologovi.“
„Vím o tom. Chtěla jsem ti to říct, že tahle možnost tady je, ale byla tady Sam, takže jsem myslela, že se domluvíte. Ale s Woolseym nikdo nepočítal.“
„Nemůžu k němu jít. Ten chlap je idiot.“
„Ale je dobrý. Pomáhal i Jennifer Aniston, když se rozváděla s Bradem Pittem.“usmála se.
„A nemůžeš to být ty?“
„Nejsem psycholog.“
„Ale jsi doktor.“
„Promluvím s Woolseym a uvidíme, ale teď k tomu, proč jsi tady.“
„Asi před 14 dny se mi začaly zdát sny o tom, když jsem byla povznesená.“
„Zvláštní, že tak pozdě. Většinou se sny objevují bezprostředně po nějaké události.“
„Nejsou to noční můry, jenom je to otravné. Už 14 dní jsem se skoro nevyspala. Vzala jsem si i prášky na spaní a nic. Akorát jsem po nich byla další den jak praštěná. Nejhorší je, že si nemyslím, že to jsou sny.“
„Myslíš, že to má co dělat s povznesením?“
„Možná.“
„V tom případě by sis měla promluvit s někým, kdo o tom ví víc než já. Já tohle nepovažuju za normální.“
„Já taky ne. Udělala jsem to, abych…hm…přežila.“
„A co si promluvit s Johnem?“
„On je super a tak, ale tohle by nepochopil. Další člověk mě nenapadá.“
„Co Daniel, Sam, tvůj táta?“
„Táta. Skvělý. Ale Woolsey mu to nejspíš nedovolí.“
„Ty už něco vymyslíš. Musím jít.“vyhrkla Kellerová, když zjistila, kolik je hodin.
„Jo, já taky. Musím ještě stejně za Woolseym.“
„Slyšela jsem. Gratuluju.“usmála se Jennifer.
„Dík.“

„Pane Woolsey? Můžu?“zaklepala Mac na jeho kancelář.
„Jistě. Tak, jak jste se rozhodla?“zeptal se Woolsey.
„Vezmu to.“řekla a rozhlížela se po kanceláři. Bylo tam dokonale uklizeno. Na stole byla jenom lampička, notebook a rámeček s nějakou fotkou.
„Myslel jsem si to.“přikývl. „Gratuluju.“
„Plukovníku?“strčil dovnitř hlavu Chuck. „Promiňte, plukovníku, doktorka Kellerová vás sháněla. Máte přijít na ošetřovnu.“
„Dobře, díky.“
„Není zač.“
„Běžte.“přikývl Woolsey.

„Co se děje?“zeptala se Mac, když dorazila.
„Jde o Lorna s Wintersonem.“řekla Jennifer.
„A co je s nima?“
„Lorne přikulhal sám a k Wintersonovi mě volali.“
„Proč?“
„Pojď se podívat.“pobídla ji a zavedla do lůžkové části.
„Co jste vy dva prováděli?“zajímalo Mac.
„Nic. Prostě jsem najednou ucítil řezavou bolest v noze.“odpověděl Lorne.
„Jen tak? Z ničeho nic?“
„Ano, já jsem ucítil v levém boku bolest a pak už vím, že jsem se probral tady.“přikývl George.
„Můžu se podívat?“zeptala se Mac. George si vyhrnul triko a Mac mu opatrně odlepila náplast.
„To je střela z Kalašníkova.“vyvalila oči, když se objevila rána. „Tady Kalašníkovy nejsou…Írák, rok 2000, střela v levém boku při průzkumu vesnice, následně odvelen domů.“vyhrkla.
„Znáte můj spis?“podivil se George. Mac přikývla.
„Můžu, majore?“zeptala se Lorna.
„Jistě.“
„Vypadá to jako od finského nože.“zkonstatovala, když uviděla ránu.
„Taky je.“
„Tak fajn. Sežeňte někdo Rodneyho, že s ním chci mluvit, a taky Shepparda s O´Connerm a Woolseyho. Chci je za 10 minut v zasedačce! Jennifer, ty taky.“

„Znělo to naléhavě a ještě tady není.“zamračil se Woolsey.
„Je to naléhavé a už jsem tady.“řekla Mac a hodila na stůl dvě složky.
„Co je to?“zajímalo O´Connora.
„Osobní složka Wintersona a Lorna.“odpověděla Mac a hned pokračovala: „Odpoledne se oba objevili na ošetřovně s poraněním, které měli už v minulosti. Stejné místo i zbraň. Vzhledem k tomu, že oba nebyli na misi víc jak týden, budu předpokládat, že to pochází odsud. Rodney, chci rozpisy všech výzkumů za poslední měsíc s daty začátku a popřípadě i konce. Jennifer bude informovat o nových případech a Johne, ty prosím zavolej mého tátu.“
„Doktorka Kellerová na ošetřovnu. Okamžitě.“ozvalo se z interkomu.
„Běž.“přikývla Mac, když se na ni podívala. Jennifer rychle odběhla.
„A O´Connere, ty pomůžeš Rodneymu. Tak do práce.“
„Působivé, plukovníku. Hlavně to, jak vám tady všichni věří.“uznal Woolsey.
„Dík. Doufám, že vám tohle nevadí.“
„Příště bych rád konzultaci.“
„Budu si to pamatovat.“

„Mac? Máš tady ten seznam.“přišel za ní Rodney do zasedačky a podal jí list papíru.
„Dík.“přikývla a začala ho pročítat. Zastavila se u 14 dní starého data. „Co to je?“zeptala se.
„Jo, tohle jsme objevili asi měsíc zpátky. U severního mola jsme narazili na jednu laboratoř, ale k výzkumu jsme se dostali až těch 14 dní zpátky.“vysvětlil Rodney.
„Spustili to?“
„Já…já nevím?“
„Tak to zjisti.“ Rodney šel do kontrolní místnosti a Mac za ním. Chvilku se hrabal v nějakých souborech a potom se vyděšeně otočil: „Je to puštěné. Těžko říct, co to je, ale je to puštěné.“
„Sežeňte ty dva inteligenty.“protočila oči Mac.
„Doktoři Bauer a Tong do kontrolní místnosti. Okamžitě.“hlásil Chuck.
„Tady Kellerová, jsou u mě.“
„Jdu tam.“řekla Mac přes vysílačku.

„Tak co, vy géniové? Víte aspoň, k čemu to je?“ptala se už ode dveří.
„Je to nějaký nedodělaný pokus, madam, ale nevíme, k čemu slouží.“ozval se bojácně čínský profesor Tong.
„Vy jste to zapli a nevíte, k čemu to je? To bych neudělala ani já. Co se vám vlastně stalo?“
„Nikdy neměli vážnější zranění, takže se jim otevřely rány jako pořezaní od nože, odřeniny a tak.“odpověděla jí Jennifer.
„Mackenzie, potřebuju tě v kontrolní místnosti.“ozval se Rodney vysílačkou.
„Už jdu.“
„Mackenzie!“zavolala za ní Jennifer. Otočila se. „Pokud to dělá to, co si myslíš, nepřibližuj se k tomu. Nerada bych tě měla znova na stole.“
„Neboj.“

„Tak co máš za dobré zprávy?“zeptala se Mac.
„Dobré? Jsou všelijaké, jenom ne dobré.“povzdechl si Rodney.
„Tak spusť.“
„Je to nějaký nedokončený pokud. Jak to tak vidím, tak je to nedodělaná, nepoužívaná nebo nefungující zbraň.“

„Antikové vymysleli mnoho zbraní, Pallas. Hodně z nich bylo zničeno, protože nefungovaly, jak měly. Ale pár jich zůstalo nedokončených nebo nezničených kvůli odchodu. Nikdo pořádně neví, co ty zbraně udělají po 10 000 letech bez používání.“vysvětloval jí Áron.
„Co takhle otočit knoflíkem s nápisem vypínač?“ušklíbla se a proletěla kolem jedné hvězdy.
„Přestaň dělat blbosti!“napomenul ji a pak pokračoval: „Vy lidí jste tak jednoduší a vojáci obzvlášť. Všechno byste nejradši postříleli.“
„No a ne? Tenhle způsob zabere vždycky.

„Mac? Hej…vnímáš?“
„Ono to dělá i ve dne. Mě trefí šlak!“zavrčela. „No, pokračuj.“
„To je vše. To mi chceš říct, že si mě neposlouchala?“
„Ale jo, já jenom…“
„Neplánovaná aktivace zvenčí. Kód SGC. Madam.“ohlásil Chuck.
„Otevřete štít.“pousmála se Mac a seběhla dolů. Bránou prošel její otec.
„Ahoj tati.“pozdravila.
„Tak co se děje?“povzdechl si.
„Taky tě ráda vidím a díky, mám se fajn.“ušklíbla se.
„Nedělej blbosti, viděla jsem tě včera.“
„Co? Začala jsem ti lézt na nervy?“
„Ne, ale co se děje?“
„No, jsem teď vojenský velitel týhle základny, ale to není ten důvod, proč jsi tady. Máme problém. Dva inteligenti spustili něco, o čem neměli ponětí, k čemu to slouží a to teďkom…řekněme otevírá stará zranění!“
„Ne.“zaskučel Chritopher. „Proč vy lidi musíte do všeho hrabat?!“
„Vždyť já tu ani nebyla…“bránila se Mac.
„Je to nedokončený pokus. Měla to být zbraň používaná proti nepříteli-Wraithům, Eagerům, ale pořád se jim to nevedlo dokončit. Ten pokus měl hodně chyb, a když Antikové odcházeli na Zemi, nechali to tady.“
„Fajn příběh, ale jak to vypneme?“
„Nejde to vypnout.“
„Všechno jde vypnout! Tak na to nalepím veverku.“
„Nemůžeš to odpálit!“
„Proč ne?“
„Rozšířilo by se to po celé galaxii.“

TO BE CONTINUED

BTW:kdyby vas napadl nejaky nazev tak ho napiste...nejak se mi to opet nepovedlo vymyslet - no, se stane
a zase nazory prosim

moc pěkná povídka
no název nevim....co třeba Stará zranění?....ale nevim jestli to k tomu sedí...
jinak těšim se na další díl:)

Je to další zajímavý nápad, jsem zvědavá co se bude dít dál

zajíavý nápad s tou zbraní, vážně...a jinak jako opět skvěle napsáno.

Hmmmm, teď se už nebudu opakovat...nebo ne. Byl to skvělý a nádherný díl a těším se na pokračování.