Stargate - Sanctuary 3. díl (Pohroma na Zemi)

Ahoj. Tak konečně jsem se odhodlal, dal si to úsili a vytrvalost a napsal jsem delší příběh o Hvězdné bráně.
Vycházím ze serialu takového jaký je a co se tam stalo dosposud. Příběh jsem už začal psát dávno, tak je možné že něco tam bude jinak. Psaní mě nějak přestalo bavit tak jsem toho nechal, ale ted když jsou tie prázky člověk má časík.
Toto je moje první "povídka" v úvozovkách proto, že nebudu postupně přidávat díl za dílem, ale 20. srpna doufám, že vám spřístupním uplně celý příběh.
Na scéně se objeví nano-technologie, wraithi, Země, 3 galaxie- Pegasus, Ida, Mléčna dráha.
Dal jsem si trosinku námahy a udělal jsem videjko. Je to něco jako intro, vše co tam uvidíte bude nějak spojené s dějem. Postavy při kterých se objeví jména jsou samozřejmě ústřední postavy.
Se psaním povídek nemám absolutní žádne zkušenosti, proto je toto napsané jako příběh.
Název povídky: Stargate Sanctuary
15 dílů, ve kterých se uděje to co by vás asi ani nenapadlo. Zvraty, zrada, neočekaváné rozhodnutí, pomsta, návrat, vývoj....
Díly:
1.) Těhotná Teyla 2.) Děsivý objev 3.) Pohroma na Zemi 4.) Rodney kde je Radek?
5.) To se nemělo nikdy stát 6.) Návrat 7.) Problém se sluncem 8.) Galaxie Ida
9.) Hrozba Wratihů 10.) Lidé ze Země 11.) Zničení Atlantis 12.) Zmizení replikátorů?
13.) Ovladnutí Asuru 14.) Upgrade 15.) 3. kvadrant galaxie

S gramatikou mám problém tak až bude povídka ve wordu (zatím ji mam jenom na papíře, ale už je) požádal bych někoho o korekci. Dále klidně do PM nebo na icq kdyby jste mi napsali, nebo poradili jakej styl to má mít.
Určitě odstavce,...

Kód: Vybrat vše

http://uloz.to/604485/intro.mpg

Doufam, že videjko nebude lepší než příběh.

poprosil bych kritiku. dikas
děkuju Dark Angelovi za korekturu

1. Těhotná Teyla

Filtrace vzduchu v jídelně byla vypnutá. Celou místnosti se nese úžasná vůně mořského vzduchu. Jídlo v ní chutná výtečně. Rodney a John si to také užívají. Místnost je téměř plná. U každého stolu řeší vědci z Atlantis každodenní problémy, jenom Rodney se pokaždé straní těchto rozhovorů. Atmosféra a moře asi na Rodneyho natolik zapůsobila, že najednou vykřikl Johnovo jméno. Jídlo mu přitom vyletělo z pusy a letělo kolem Johna. Jeho oči zářily jako dýňové hlavy o Halloweenu.
„Řekl jsem ti už, že jsme našli další Antickou stanici v slunečné soustavě, kterou jsme opustili při útoku replikátorů?“ V jeho hlase bylo cítit, že se chlubí a tónem dával najevo, že právě on to zjistil.
„Ne, tos mi tedy ještě neřekl. Dost zajímavá a závažná věc nemyslíš?“ John byl dosti překvapený, bylo to asi poprvé, co ho zajímaly technické záležitosti. Počítal s tím, že Antická stanice bude určitě něco jako sklad dronů, nebo paprskometový satelit.
„Jaký je účel té stanice?“ V jeho hlase bylo slyšet, jak moc ho to zajímá.
„No to nevíme. Ale určitě to bude něco, protože prolomit to a získat to z databáze byl docela oříšek. Samozřejmě nic co bych nezvládnul.“
Po velkých změnách na Atlantis dostal každý z Johnova týmu na starosti jednu část města. Po odchodu Ronona zpět k jeho lidem, co zbyli, přešla Atlantis celou řadou změn. Teyla měla pod svým vedením celé východní molo, kde žili všichni přeživší z planet, co zachránili kdysi dávno. Avšak její lid tam nebyl. Všechny stopy doposud naznačují to, že už nejsou naživu. Těhotenství, které Teyla tajila před Johnem, již nemohla dále skrývat. Pomalu se vydala k balkónu, který měla v hlavní věži. Zaujatě a přitom nevnímavě se dívá na molo, do kterého narážejí vlny a rozpadají se na vodu. Vysílačka ji najednou přeruší.
„Teylo, ozvěte se.“ Byl to hlas doktorky Kellerové. „Ano Jennifer, tady jsem. Co pro tebe můžu udělat?“ „Nejlepší by bylo, kdybys přišla hned za mnou k bráně.“ Tón, jakým to řekla, se Teyle vůbec nelíbil a nervózní běžela k transportéru. Během minuty byla u brány. Jenom viděla, jak se červí díra deaktivuje a před bránou stojí skupina lidí.
„Co se děje? Proč si mě volala?“ Ze schodů už jde pomalu i Sam. „Teylo, Jennifer, vás také poprosím,“ poslední poznámka byla mířena na lidi, kteří přísli skrze bránu „pojďte se mnou do zasedací místnosti.“ Teyla už tušila, že něco se děje, a že to má určitě souvislost s jejím lidem.
„Prosím. Posaďte se.“ Všichni se usadili v zasedací místnosti, kde většinou zasedá tým Johna a Sam. Dnes je to ale výjimečné zasedání. „Teylo, tady to jsou lidé z M8R-336. Jedna z dalších planet, ze které zmizeli lidé podobným způsobem jako tví.“ Teyle začalo silně bít srdce, podívala se upřeně do očí lidem z M8R-336. „Víte něco o mých lidech? Jsou na živu? Mluvili jste s někým?“ Hlas, ve kterém se snažila zadržet emoce, což se ji ale nepovedlo. Bylo slyšet a cítit obrovský smutek a stesk.
„Já jsem Moren. Jsem vůdcem lidí na naší planetě, nebo spíše už jenom nás.“ Jeho hlas zesmutněl. „My jsme všichni, co zbyli z našeho lidu.“ „Před 2 dny přiletěl na naši planetu Wraithský křižník. Vyšli z něho ale lidé, ne Wraithi. Hodně lidem se podařilo skrýt, ale když jsem viděli známe tváře, mysleli jsme si, že vše je v absolutním pořádku.“ Rozbrečel se. „Avšak nebylo.“ Odmlčel se jenom na pár vteřin. „Promiňte. Poznali jsme tam skupinu Athosianu, kteří vyšli z lodě. Vypadali jako lidé, avšak byli to Wraithi, ale úplně jiní.“ Slova se chopila Sam a mluvila směrem k Teyle a Jennifer. „Michael. Tak už začal sbírat lidi i z jiných planet. Je to ještě vážnější, než jsme si mysleli.“
Dál pokračovali v rozhovoru, slov se většinou chopila Teyla. Jakmile se dozvěděla vše o svém lidu, byla totálně zdrcená. Podívala se na Jennifer a Sam. Obě ji už stihly opětovat pohledy, ve kterých bylo cítit lítost. Michael zabil všechen Teylin lid, neboť to byla jeho první várka hybridů, která nebyla dokonalá.
Teyla se zvedá od stolu a žádá Sam. „Prosím vás, můžu jít do své ubikace, je toho na mě moc.“ Oči měla zalité slzami a Sam s Jennifer měli také slzy na krajíčku. Sam ještě přerušila Teylu při odchodu. „Teylo, nedokážu si ani představit, jak špatně vám teď určitě je, proto si dejte volno a za vaši práci najdeme náhradu.“ Teyla se podívá na Sam a poděkuje jí. Odchází k transportérům, aby se dostala do svého pokoje.
Po smrti Elizabeth se na Atlantis zpřísnily předpisy. Jelikož Atlantis již není tak bezpečná, jako za dob Antiků, kteří měli neomezený přísun ZPM. Nynější expedice se musí spokojit pouze s jedním. S tím přišlo i mnoho změn, co se týče bezpečnosti lidí, jejich ochraně. Jedno z takových pravidel bylo bohužel osudné pro Teylu, která ani netušila, že takové pravidlo existuje. Nové předpisy ji už nepovolovaly práci na Atlantis.
V jídelně John a Rodney už dojedli a chystají se každý do své ubikace. Každý si to namířil opačným směrem. U Johnova transportéru na druhé straně již čekala Teyla. Transportér se otevřel a John uviděl Teylu. „Teylo co se děje?“zeptal se ji hned. „Všichni jsou mrtví,“ brečí Teyla. „Michael je zabil, neboť nenaplnili jeho očekávaní.“ „Pojď ke mně, nebudeme to řešit tady na chodbě,“ řekl John a bylo mu to dost nepříjemné, protože vůbec neví, jak se v takových situacích zachovat. Po dlouhém rozhovoru Teyla řekla Johnovi to, co se mu chystala říct již pěkně dlouho a to o jejím těhotenství.
Všichni s Teylou soucítili, ale po tom, jak to oznámila oficiálně, musela okamžitě opustit Atlantis v zájmu jejího bezpečí.

Týden po tom, co Teyla řekla Sam, že je těhotná.

„Máme přímé spojení se Zemí.“říká Chuck. U brány čekala Teyla a měla tam všechny své věci. Rozloučila se svým bývalým týmem a naposledy se otočila a vstoupila do brány, která ji poslala na Zemi, kde bude pokračovat ve svém životě dál.
Brána se zavřela a Sam se odebrala do své kanceláře. To samé udělali i ostatní.
O dva týdny později.
Rodneyho sektor.
Rodney volá do vysílačky Sam. „Sam mohla by si za mnou přijít. Mám pro tebe dokončený ten výzkum, který jsem ti předložil a tys mi ho mimochodem zamítla.“ Sam se do vysílačky pousmála. „Hmm hned jsem tam Rodney, jenom si tady něco ještě dodělám.“
Sam dodělala, co měla, a vydala se k transportéru. V ruce měla svůj PDA. Přistoupila k transportéru a dveře se samy otevřely. Klasicky klikla prstem na mapě Atlantis, kam chce jít, a hned tam byla. U transportéru ji už čekal Rodney.
„Tak konečně jsi tady. No musím uznat, že si měla pravdu, že mám tu misi, nebo výzkum, trochu více rozpracovat a zjistit co nejvíce informací se dá.“ Sam se překvapivě podívala na Rodneyho. „Vážně Rodney, no výborně, to jsem ráda.“ Usmívala se a dívala se na Rodneyho.
„Mám pro tebe tři důvody, proč nás musíš pustit na tuto misi. Tak za prvé: Nejspíš je to Antický satelit, podobný tomu, který bránil Atlantis při našem prvním útoku Wraithů. Co znamená možná technologie, která se dá zkopírovat, ale v našem případě asi nemožný. Ale mohli bychom to rozebrat a přinést sem.“ Sam se podívala udiveně na Rodneyho. „Ale néé dělám si legraci.“ A nahodil jeho usměv. „ Za druhé: Určitě tam je nějaký energetický zdroj možná i ZPM, a to teď potřebujeme. A za třetí, no jde o to, že se jedná o Antickou stanici tak to asi mluví samo za sebe.“
„Dobře Rodney, ale vem si to, že se tam nemáte jak dostat.“ Rodney přeruší Sam a říká ji. „Ale ne. Máme!‘“
BÝVALA SLUNEČNÍ SOUSTAVA ATLANTIS

Puddle Jumper letí už pěknou dobu, neboť na Atlantis nebyl momentálně ani Apollo, ani Deadalus. Hyperpohon na Jumperech má také jenom omezenou kapacitu, a proto museli z hyperprostoru vyskočit dřív, aby jim zbyla energie pro další, už přimou cestu k nejbližší hvězdné bráně. Rodney s Radkem provedli mnoho modifikací a úprav v hypermotoru na Jumperech. Dokonce už i vyvinuli pět Jumperů, které byli určeny právě pro hyperprostorové cestování. Všechny obsahovaly přídavný zdroj energie, který sestrojil Jack O’Neill, když měl poprvé v sobě znalosti Antiků. Zařízení, které sestrojil, mělo velký potenciál. Teď, s přístupem větší Antické technologie a většími znalostmi, jsme byli konečně schopni vyvinout lepší verzi tohoto zařízení.

Jak Puddle Jumper letí, už se před ním rýsuje planeta, která se zvětšuje čím je Jumper blíž a blíž.
„Tak už jsme tady.“ řekl Rodney směrem k Johnovi. „Ještě si něco ověřím.“ Ani nedořekl větu a senzory Jumperu zachytily vesmírnou stanici.
„Tak ta vypadá docela divně, je to jako…???“řekl John. Tvar stanice připomínal obrovský prsten.
„Tam“ ukázal Rodney na obrazovku. „Vstup pro Jumpery.“

Dva další vědci byli vzadu. Prováděli náhodné výzkumy, co jim zadával Rodney. Na tuto misi se připojili proto, že Sam chtěla, ať se také připojí někdo jiný a zaučí se v technologii. Oba vědci něco dělali na notebooku.

„Dr. McKayi, na planetě jsme zjisti, že je…“ řekl Andrew. Rodney ho přerušil „Ticho ticho ticho“ louskal při tom prsty, čímž se snažil dat důraz, ať ho nikdo neruší.

Jumper se blížil už k doku. „Vidíš to, Shepparde?“
„Jo vidím“ řekl mu John. „Vypadá to jako zásobníky odkud z Atlantis vylétají drony, ale tady to může být samozřejmě něco jiného.“
„Dr. McKayi!!!“ řekl Andrew. I vědec byl už naštvaný na to, jak se Rodney chová. Je totiž o něm známo, že se nerad dělí o nové zásluhy. Avšak teď byl vědec neoblomný a šel dopředu. Nabral dech a spustil, aby ho nemohl zase přerušit.
„Doktore, na povrchu jsme zachytili údaje, které odpovídají údajům…“ Zase neměl čas to dokončit. Rodney mu říká „K věci!“ Jumper už přistál a Rodney se snaží inicializovat stanici.
„NA POVRCHU JE HVĚZDNÁ BRÁNA“
John se podíval na Rodneyho pohledem, jako kdyby ho chtěl zmlátit.
„Tam dole je brána?! Takže jsme letěli tak dlouho jenom kvůli tvé neschopnosti?“
„Ale to jsem nevěděl a navíc nevím, proč by ji tam dávali.“ sekavým hlasem říká Rodney.
„Vrať se k tomu, co si dělal. Chceme to tady prozkoumat. Jasný?!“
Rodney se hned pustil do práce. Uběhla minuta „ Hmm a mám to. Žasnu sám nad sebou jak jsem dobrej.“ Odblokovat stanici bylo tak jednoduché, jako by ani nebyl zablokovaná. Hladina energie byla na minimální úrovni, aby mohla komunikovat, až se stane taková situace.

„Tak to bylo fakt rychlé. Tak teď se můžeme rozdělit. Rodney, tak ty a Simons běžte zkontrolovat co je toto místo zač a jestli se nám to vůbec nějak hodí. Já a Andrew půjdeme zkontrolovat planetu,“ řekl John. Netrvalo ta ani dvě minuty a Jumper už byl skoro ve vzduchu.

V JUMPERU
John říká nováčkovi: „Tak je docela těžké pracovat s takovým člověkem jako je Rodney, že?“
„To si ani nedokážete představit,“odpovídá mu Andrew. „Všechno pětkrát po vás zkontroluje, nepustí vás jen tak k něčemu. Většinu pracujeme na tom, co jeho už nebaví a co se mu nepovedlo tak, jak si představoval.“
Jumper vstupuje do atmosféry a nabízí se mu pohled na krajinu, kde před 1000 lety teprve začal existovat život.
„Tam za tím, co vypadá jako hora, by to mělo být,“ říká Andrew. Jumper přeletěl přes horu. Když se dostali na druhou stranu, naskytl se jim pohled, na který jen tak nezapomenou. Andrew měl oči, jako kdyby mu někdo řekl, že bude otcem Pro někoho možná dobrá zpráva, pro někoho zas tak dobrá ne, ale pohled určitě stejný a nepopsatelný.
Rozstřílený Antický bojový křižník třídy Aurora a další, možná tři lodě, které ještě neviděli, ale určitě Antického designu. Tak to je něco. „ Jste si jistý, že tady někde je ta brána?“ ptá se John. „Určitě ano. Už vím i kde je. U ocasu Aurory.“ „Dobře. Zkusíme zadat bránu.“ John zadal poslední symbol, ale nic se nestalo. Andrew mu oznámil, že brána je nejspíš rozbitá, ale i tak by to stalo za prozkoumání. No ne? John si vědce docela oblíbil. „Hele, docela se mi zamlouváte. Teď máme v týmu jedno volné místo, neboť Teyla musela opustit Atlantis a odejít na Zemi kvůli jejímu těhotenství. Neměla na výběr. Bylo to jenom pro její dobro. Bohužel se s ní už asi neuvidíme, nebo alespoň pěknou dobu ne. Pokud by byla ta možnost, klidně byjste mohl s námi vycestovat mimo Atlantis.“ Vědec byl nadšený. „To by bylo fakt super. Děkuju za tuto nabídku. Nechám si to projít hlavou.“ „Jasné je to jenom na vás.
„Tak a jsme tady.“
Chvilka odmlky.
„Tak to je zajímavé. Jdeme to zkontrolovat.“
Zadní vrata Jumperu se otevřely a John a Andrew vyšli směrem k bráně. Andrew říká, co vidí. „Páne jo. To vypadá jako dvě brány spojené vesmírnými nosiči. Prohlídnu si to pořádně ze všech stran. Wov tak ta druhá brána nemá chevrony. Je úplně hladká. To vidím poprvé.“ Andrew přistoupil ještě blíž k bráně a k panelům, co udržují bránu ve vesmíru. Ozval se nárůst energie a brána se vynesla o metr do výšky. John z reflexu zvedl zbraň a zamířil na bránu. „Co se děje?“ ptal se dosti vyděšené. Andrew mu řekl, že to právě aktivoval. „A zjistil jsem také, že je možné bránu připevnit k jumperu a můžeme to vzít spolu s námi na Atlantis.“ „Dobrý nápad.“ Detektor známek života, který měl John, začal pípat, že by už měli odejít, neboť radiace je už nebezpečná.
Jumper vzlétá a odlétá k bráně. Ta se sama otočila a připevnila na spodek Jumperu. „Tak máme bránu a jedeme za Rodneym.“
Rodney a Simons nebyli tak ukecaní jako John a Andrew. Oba jsou vědci a tak je zajímají technické údaje a soustředí se více na techniku než na vztahy. Možná to byl i Rodenyho problém a důvod, proč si nedokázal udržet žádný vztah.

„Doktore, získáváte také ty samé informace jako já?“ Simons zvedl hlavu od tabletu a podíval se na Rodneyho. Ten udělal to samé.
„Toto je výzkumná stanice, nebo továrna? nebo sklad pro drony, co zásobovali vesmírné lodě Antiků. Zajímavé.“
Z Rodneyho vysílačky se ozvalo: „Jsme tady, a máme sebou i bránu. Ta bohužel nefunguje, ale je divná. Však uvidíš sám.“

....

i když jste tady zatím nikdo nevyslovil své názory přidávam další část prvního dílu. doufám, že to už bude o něco lepší než předchozí.

první díl, druhá část
Jumper přistál na stanici. Hvězdnou bránu měl pod sebou, takže byl trochu výš než obvykle. Otevřel se zadní poklop a John s Andrewem vyšli z Jumperu.
„Rodney, jsme tady. Kde jste?“ John čekal, až mu Rodney potvrdí pozici.

Základna měla typicky Antický design. Světýlka na zdech svítila tak silně, jako ve virtuální realitě, co zažili na Auroře.

„ Shepparde. Přijďte do centra. Neboj, neztratíš se. Držte se pořád v hlavní chodbě. Máme pro vás zajímavé informace.“

John s Andrewem dorazili k Rodneymu. Byla ta podobná stanice jako na Atlantis. Obrazovka, velký specifický panel uprostřed.
„Právě jsme našli největší sklad dronů Antiků. Tato stanice byla jakousi zásobárnou dronů pro lodě. A navíc, tahle základna byla napájena ZPM. Právě teď je jedno zapojené. Je tady jenom jedno a to, co je zapojené, je z půlky nabité, takže máme nějakou tu energii navíc.

John ho poslouchal a teď se nad něčím zamyslel.

„Tahle stanice je ale v bezvadném stavu. Jako kdyby byla opravená před nějakou dobou. Teď mě napadlo, kolik je tu těch dronů?“
Rodney se podíval prohraným pohledem na Johna. „Maximálně tak 1500.“ Ukázal Johnovi tablet. „zajímalo by mě, jak to Antikové přenášeli do lodí.“ Kecá si něco pro sebe pod nosem. „Určitě tady musí být nějaký program nebo nějakej dok.“ Rodney byl tak zaujatý do práce, že si ani nevšiml, že ostatní odešli někam jinam.

„Hm, tak to je super. Udělalo by někomu něco, kdyby mi řekl, že odchází?!“

Najednou se uzamkly hlavní dveře a ozval se klasický zvuk, který to signalizuje. Rodney se dost vyděsil co se děje. Snaží se okamžitě kontaktovat Johna, ale vysílačka mu nefunguje. Rodneymu dochází, že něco není v pořádku. Má strach. Světla se ze silně modré ztlumily na žlutou barvu. V místnosti se setmělo. Otevřela se komora, neboli tajná místnost, která byla ve zdi. Rodney slyší kroky, ale nikoho nevidí. Hlas. Známý hlas. Hlas, který mu byl známý, ale nemyslel si, že ho ještě někdy uslyší.

„Rodney.“

Rodney se teď cítí, jako by to byly jeho poslední vteřiny života. „Kdo je tam?“ v hlase je slyšet Rodneyho strach a zmatenost. Postava vyšla na světlo.

„ Zdravím tě Rodney. Už je to pěkně dlouho, co jsme se naposledy viděli, že ano?“

V místnosti je slyšet jenom Rodneyho, jak silně a rychle dýchá.

„Forde? Jsi to ty?“ „Ano Rodney, jsem to já. Překvapený?“ Ford vypadal už normálně. Žádné jizvy, normální oko. Jeho oblečení bylo však jiné. Měl na sobě šedou uniformu. Jako kdyby patřil k nějaké úplně jiné rase.“

„Co tady děláš? Ty žiješ? Panebože já nevím, co dřív říct.“
Ford ho přerušil v jeho projevu. Rodney nebyl dvakrát odvázaný. Jeho obličej na něj prozradil, že má z něho strach.

„ Rodney, uklidni se. Nemáš se čeho bát. Nechci ti ublížit. Mám pro tebe něco zajímavého. Potřebuju, abys odešel se mnou. Jsem tady také, abych tě varoval. Flotila na zemi a tady, na Atlantis, bude brzy dokončená.“
Ford stál rovně, mluvil přímě a bez přemýšlení. „Víme, že jste Auroru už skoro opravili.“
„Víte? Co jste žač? Jak to, že toho o nás tolik víš? Ke komu patříš?“

Ford se jenom pousmál. „Rodney, ty víš. Jistým způsobem jsi ty za náš vznik i odpovědný.“
Ford se vzdálil a místnost se zase odblokovala. Všechno fungovalo. Dveře se odblokovaly, světlo přešlo do silně modré. Systémy si inicializovaly.
Na Rodneyho tabletu se spustil nějaký program. „Co to sakra je. Shepparde! Ozvi se! Máme tu velký problém.“
Další zvuková signalizace. Teď se objevila i nová obrazovka. Na ní se spustili senzory na krátkou vzdálenost.
„Loď? Cože? To ne!“ Krátké věty, které Rodney vychrlil, když viděl co se dělo.
Všechny otvory kolem základny se otevřely. Loď se přiblížila ke stanici a začali do ní vlétat drony. Stanice vypadala dokonale na pohled. Prsten, ze kterého vylétlo něco přes tisíc dronů. Senzory nebyly ale schopny rozeznat o jaký typ lodě se jedná.
John přiběhl do hlavního centra. Hned začal křičet na Rodneyho.
„Co si to k čertu udělal? Přes okna je vidět jak vypouštíš všechny drony. Si se zbláznil?!“ V tom Johnovi došlo, že to neudělal Rodney.
Rodney mu to hned vysvětluje. „Byl tady Ford. Byl úplně zdravý, ale divný. Snažil jsem se tě zavolat pomocí vysílačky, ale v této místnosti nic nefungovalo.“
„Kde je Simons a Andrew?“ Zeptal se John Rodneyho, když tam nebyl nikdo jiný. „Simonsi, Andrewe! Ozvěte se!“ Ve vysílačce bylo slyšet jenom šum. John se zeptal ještě jednou, ale odpovědi se nedočkal.
Všechny drony ze stanice byly pryč. Najednou se celou stanici šířil zvuk, který signalizoval, že otvory na drony se zavírají. Ticho. To bylo slyšet. Program, který převáděl drony do lodě se vypnul. Senzory byly však pořád zapnuté a detekovali v blízkosti loď. John a Rodney se rozhlíží.
„Je jasné, že na této stanici nejsme sami. Někdo, nebo něco, zabilo Simonse a Andrewa.“ Johnovi něco dojde. „Říkal si Ford?“
„Jo, říkal.“ Rodney uviděl něco děsivého na obrazovce, která byla za Johnem. „Rychle běž, běž. Musíme co nejrychleji vypadnout. Střílejí na nás.“ Dořekl větu a po stanici se už ozývaly rány, a zkraty vydávaly zvuk. Výbuchy na sebe nenechali dlouho čekat a výboje začaly šlehat i ze zdi. Vzduch na stanici už nebyl dýchatelný jako předtím a začínal se plnit oxidem uhličitým.
„Kdo to k čertu po nás střílí? Musíme rychle k Jumperu.“ John byl první, Rodney utíkal hned za ním. „Hej, a co ZPM?“ zastavil se Rodney. „Je tady kousek, dobře víš, jak ho potřebujeme.“ John se ani nezastavil a křičí na něho. „Pojď, nemáme čas, a k čemu ti bude ZPM, když se odsud nedostaneme. Za chvíli jsme u Jumperu, pak musíme co nejdřív skočit do hyperprostoru.“
Do stanice se dostávaly drony, nebylo jich hodně, ale zasahovaly strategické rozvody, což vyvolávalo sekundární výbuchy a to, že samotná stanice byla ve vesmíru tomu jenom pomáhalo.
„Co to je?“ Rodney se divil, když viděl Jumper a pod ním hvězdnou bránu. „To je to, o čem jsem ti říkal. Našli jsem to dole na planetě, ale to není vůbec důležité. Pohni si a dostaň nás odsud.
„Rodney, rychle zkontroluj tu stanici, jestli tam ještě někde nejsou Simons s Andrewem.“
Byla to vteřina a detektor známek života v jumperu zjistil jenom dvě signatury. Zadní poklop se zavřel a Jumper pomalu vzlétl. Vzlétl mnohem hůř, neboť měl pod sebou dvě hvězdné brány, ale povedlo se mu to. Jumper vyletěl do vesmíru. Viděli jenom, jak poslední dron vletět do stanice, nejspíše do místnosti, kde bylo ZPM. Celá stanice se rozpadla a byla roztrhána na kusy.
„Vidíš tady někde tu loď?“
„Ne, nikde nic. Ale je zde zbytková radiace z otevírání hyperprostorového okna.“
Jumper letí a připravuje se na skok do hyperprostoru. John řekl Rodneymu, ať získá všechny informace co má, ať může zjistit, co za loď to bylo, jestli Wraithti, nebo někdo jiný.
Jumper skočil do hyperprostoru a letěl podle plánu k nejbližší hvězdné bráně, která byla už předem vybrána.
Orbita planety, odkud budou pokračovat hvězdnou bránou na Atlantis.
John a Rodney vedli celou dobu rozhovor o tom, co se tam stalo. Probrali všechno, co udělali na planetě a na stanici. Rodney se cítil navíc hrozně po tom, co mu Ford řekl, že on je za to odpovědný. Nepochopil to on, ani John, co tím Ford myslel.
„Za chvíli vyskakujeme z hyperprostoru.“ Poslední vteřiny Jumperu v hyperprostoru. Nad planetou je detekováno otevírající se hyperprostor a z něho vyskakuje Jumper.
„Senzory zachytily další loď.“ Rodney to ani nedořekl a na senzorech se objevila loď antického designu třídy Aurora.
Pokračovaní…..

opet dekuju Dark Angelovi za korekci

No zatím to vypadá velmi slušně...sem zvědav jak to bude dál:)

Mám tady poslední část prvního dílu. Chci jenom podotknout, že někdy jsem si pozměnil to co se stalo v serálu, tak aby se mi to hodilo a bylo tak zajímavější. opět dík Dark Angelovi za korekci

„Plukovníku jste to vy?“ Byl to hlas majora Lornea.
John s udiveným výrazem odpověděl do vysílačky. „Majore, jste to vy?“
Situace, která se teď přihodila vyděsila Johna a Rodneyho natolik, že si mysleli, že každou chvíli bude po nich. Antická loď třídy Aurora, kterou našli před více než dvěma lety, byla konečně opravená. Oprava byla náročná, neboť samotná loď měla vážně poškozený trup a nacházela se ve vesmíru. Těsně po objevení Aurory ji objevili také Wraithi. Snažili se získat modifikace na mezigalaktické cestování, avšak nepovedlo se jim to. Deadalus byl schopný zničit blížící se wraithské lodě. Avšak vyžádalo si to obrovskou daň. Více než dvě třetiny Antiků ve stázových komorách zemřeli, když se Wraithi snažili získat informace o modifikaci.
Projekt Aurora byl přísně tajný. Nevěděl o něm nikdo na Atlantis. Všechno se prozradilo, když už byly skoro všechny opravy dokončené. Deadalus potřeboval poslední dobou hodně energie z platformy, která byla na bývalé planetě Atlantis. Požadavky musel zdůvodnit Elizabeth Weirové. Tak se potom dostali k tajnému projektu Aurora. Další problém, který vznikl, byl, co s Antiky, co jsou na palubě. Navrhnuty byly různé možnosti. Pokus o přemístění na Atlantis, nebo zkopírování vědomí a nechat je pokračovat ve virtuální realitě. Bohužel všechny způsoby končily smrtí. Nikdo nechtěl zabít Antika, protože poskytovali neocenitelné informace. Radek Zelenka byl pověřen, aby zjistil, co s Antiky. Dostal riskantní, technologicky nákladný nápad, avšak byla to teoreticky nejlepší možnost, která nekončila ani smrtí.
Pro dosavadní spojení s Antiky musel vždy někdo vstoupit do stáze a informace, které získal, potom předal dál. Antikům byla vysvětlena a dokázána jejich situace. Radek přemýšlel, jakou technologii mají k dispozici. Asgardi disponují holotechnologií. V tom ho napadlo propojení virtuální reality se skutečnou realitou. Tím by ušetřili čas neustalým vstupováním do stázové komory. Antikové nás chtěli naučit všechno, co věděli. A to také dělali. Pomáhali při opravě lodi. Pomohli upravit štíty na Deadalovi tak, aby štíty obklopovaly také Auroru. Vytvořili atmosféru v oblasti mimo loď. Tím umožnili zrychlení oprav o dobrý rok. Celá loď byla opravována zevnitř, proto nebylo všechno tak zdlouhavé. Uběhly téměř tři roky a loď byla opravená a funkční. Všechno díky Zelenkovi.
ZPÁTKY NA MŮSTKU AURORY
,,Plukovníku, otevírané vám hangár 5. Posíláme vám navigační informace.“
Major domluvil a do Jumperu byly poslány informace s navigací. Jumper oblétá obrovskou loď. Blíží se k hangáru 5. Po přiblížení se samy otevřou dveře a Jumper vletá dovnitř.
O PŮL HODINY POZDĚJI
Všichni se nachází na můstku. Padají nejrůznější otázky. „Co se tam stalo?“ „Kde je zbytek týmu?“ A podobné otázky.
,,Byli jsme napadení. Všechno bylo tak, jak jsem si myslel. Našli jsme tam tu stanici. Byla to obrovská zásobárna, nejspíš i továrna na drony. Potom se tam z ničeho nic zjevil poručík Ford. Vedli jsme rozhovor a potom zmizel. Nefungovalo nic. Nejspíš nějak zastínili místnost, kde jsem byl, protože jsem nebyl schopný zavolat pomoc přes vysílačku. Stanice nebyla opuštěná, jak jsme si ale mysleli. Byla používaná a opravená. My jsme ji objevili a lidé, co ji opravili, se tam vrátili. Tedy pokud někdy odešli.“ dokončil Rodney svou verzi.
Nikdo nedokázal uvěřit tomu, co se tam stalo.
,,Tak. Hrozné, ale to ještě není všechno. Našli jsme na povrchu hvězdné brány a totálně zničené lodě.“
Major Lorne se obrátil na prvního důstojníka, ať zadá souřadnice na Atlantis. Do dvaceti vteřin se obrovská loď připravila na vstup do hyperprostoru. Vytvořilo se před ní hyperprostorové okno. Loď zrychlila a přešla do hyperprostoru. V hyperprostoru kontaktovali Atlantis a informovali je o stavu.
O DVA TÝDNY POZDĚJI.
V zasedací místnosti se konalo zasedání vedoucích části města. Byli zde všichni z bývalého vlajkového týmu kromě Ronona a Teyly. Čekalo se jenom na Sam, která měla zpoždění. Nikdo nevěděl proč bylo tato schůzka svolána.
Otevřely se dveře a v nich se objevila Sam. ,,Prosím vás, omluvte moje zpoždění.“ Dveře se zavřely a Sam si sedla doprostřed, tak, aby na ni každý dobře viděl.
,,Vím, že je toto zasedání narychlo, ale situace, která nám teď hrozí, je závažná. V této galaxii se objevil nový nepřítel. Dostali jsme informace již z několika světů, se kterými obchodujeme. Z oblohy přiletěla loď. Nikdo ji nebyl schopný popsat. Vyšli z ní lidé a řekli jim, nebo spíše hrozili, ať okamžitě ukončí všechny styky s námi. Technologicky jsou vyspělí. Podle jejich slov možná dokonce na stejné úrovni jako my.“
Sam přestala mluvit a podívala se na ostatní. Rodney a Radek se chtějí zeptat na to samé již nějakou dobu. Odhodlali se k tomu ve stejnou dobu. Radek ale nechal Rodneyho, ať se tedy zeptá on.
,,A víme, nebo tušíme co jsou zač? - Podle mě budou určitě mocní. Když se jim povedlo vyléčit Forda.“
Do zasedací místnosti vběhl Chuck. ,,Plukovníku, promiňte, že vás vyrušuju, ale právě jsme dostali přes hvězdou bránu zprávu. Měli by jste tam být.“
Sam vstala a odebrala se k bráně. Po cestě jim řekla. ,,Tahle schůzka skočila, děkuju vám.“
Sam přišla do kontrolní místnosti s branou. Za ní hned přišli Rodney s Johnem.
,,Pusťte to, prosím.“ Chuck se podíval na Sam a okamžitě to pustil. Dodal ještě. ,,Je to jenom audio.“
„PŘIDEJTE SE K NÁM. NABÍZÍME VÁM NOVÉ MOŽNOSTI. MÁTE MOŽNOST VOLBY, JINAK PADNETE.“
Zpráva skončila. Všichni stáli zděšeně, protože hlas, který jim to řekl, všichni dobře znali.
,,To ale není možné!“
O DVA TÝDNY DŘÍV V BÝVALÉ SLUNEČNÍ SOUSTAVĚ ATLANTIS.
Na stanici je rušno. Rasa, která před nedávnou dobou opravila stanici, tam začala vyrábět zbraně a provádět vědecké výzkumy.
,,Senzory zachytily malou loď, která se blíží k naší pozici. Čtyři známky života. Velikost připomíná antickou gateship.“
Všichni dostali příkaz okamžitě odejít a vypnout stanici. Do dvou minut bylo všechno vypnuté.
HODINU PO PŘISTÁNÍ JUMPERU
,,Co to je?“ ,,Nevím. Máme práci.“ Krátký, ale jasný rozhovor mezi objeviteli stanice.
Jak se tak přibližují k hlavní stanici, potkají Andrewa a Simonse. Andrew a Simons si ani nestihli všimnout, dvou cizinců. Okamžitě utrpěli rány ze stunerů a padli na zem. Přenesli je k nejbližší lodi, která byla na stanici ukrytá a odletěli k mateřské lodi, která tam byla.
,,Veliteli, mise nebyla tak úspěšná, jak jsme chtěli, ale i tak jsme měli určitý úspěch. Máme dva jejich muže.“
,,Výborně. Vemte je ke mě. Zkusíme to s nimi po dobrém, když nebudou chtít tak je nebudeme nutit. Prostě jim to řekneme.“
SOUČASNOST, V KONTROLNÍ MÍSTNOSTI S BRANOU
Chuck hlásí. „Máme tady další neplánovanou aktivaci.
Sam se ho hned zeptala. ,,Máme nějaké týmy venku?“ „Ne, madam. Je to zvláštní kód dvě.“
Brána je pořád aktivní a štít je spuštěný. Sam neví, co má udělat. Má strach. Kdo může znát nové kódy? Nikoho už nemá mimo Atlantis.

Konec prvního dílu.

tak dějově to vypadá opravdu perfektně... Doufám, že další díly se ponesou ve stejně dobrém zpracování..

jen tak dál..

mám tady nový díl. první část druhého dílu. tento díl bude mít více časti. v tomto díle začína náběh dozvíme se pomalu více o nové rase.
děkuju za korekci Dark Angelovi

2. Děsivý objev

V kontrolní místnosti bylo hodně rušno. Hvězdná brána byla pořád aktivní a štít nebyl doposud vypnut.
,,Zvláštní kód dvě.“ Tuto větu si Sam v mysli promítla ještě několikrát. Rozhodla se vydat rozkaz. ,,Bezpečnostní týmy ať se připraví. Vy vypnete štít na můj povel. Pokud se k nám přes hvězdnou bránu dostane něco nebezpečné, neváhejte a zbavte se toho. Klidně to pošlete zpátky přes hvězdnou bránu.“
Sam cítila, že by se mohlo stát něco špatného. Zopakovala si to naposledy a dodala.
,,Vždyť to je jenom vědecký tým. Možná to bude Andrew a Simons.“
Podívala se na Chucka, na bránu a dala rozkaz ať vypne štít. Tým na druhé straně dostal potvrzení, že štít na bráně byl vypnut. Když Sam vydala rozkaz, ať vypnou štít, bylo to jejích nejdelších 10 vteřin na Atlantis. Konečně prošli dva lidé skrz bránu. Byli to Andrew a Simons. Když je brána opět složila, čekaly na ně před bránou tucty zbraní, které čekaly jenom na to, kdy vystřelí. Brána se zavřela se zvukem, který to doprovází. Oba vědci dali okamžitě ruce nahoru, což naznačovalo, že se vzdávají.
Sam schází ze schodů. Dorazil už i John a Rodney. První otázku položila Sam.
,,Kde jste byli? Vy žijete? Co se vám stalo?“
Oba vědci vypadali jinak. Měli jiné oblečení, jejich postoj vykazoval známky arogance. Když viděl Rodney jak jsou oblečení, ukázal na mě prstem.
,,To oblečení! Co jste zač?“řekl Rodney. Teď se dívá na Sam a Johna. ,,To samé oblečení měl i Ford!“
Rodneyho přerušil Andrew, když položil Sam otázku. ,,Plukovníku, rádi bychom vám něco řekli. Můžeme to projednat v zasedací místnosti?“
Položil ji otázku, na kterou již věděl odpověď. Vyděšená Sam neváhala a hned odpověděla. ,,Samozřejmě, ale chci tam ještě pár lidí. A to konkrétně doktorku Kellerovou, Rodneyho, Johna, doktora Zelenku. Odpověď, kterou dostala, byla chladná.
,,Vemte si jich tam, kolik jen chcete. . . . Můžeme?“
ZASEDACÍ MÍSTOST
Dveře se zavírají. Všichni již zaujali své místo kolem stolu ve tvaru písmena U. Schůzka začala. Simons začal mluvit. ,,Je dobře, že jste tady doktore McKayi.“ podíval se Simons na Rodneyho „dovolte, abychom se vám představili. Jsme rasa známá jako Nanidové. Všichni jsme původně lidé. Vznikli jsme před pár měsíci.“ V místností opět zavládlo ticho. Vědec se opět podíval na Rodneyho, ten byl z toho nervóznější a nervóznější. „a to jenom díky tobě, RODNEY.“
Viděl na ostatních, že se ho snaží přerušit, avšak nestihli to. „Jak je zvykem a slušností, neseme vám pozdravy od našeho velitele, Elizabeth Weirové!“
Toto jméno vyvolalo velké obavy, ale i jiskru v očích všem přítomným. Když to slyšel John, zeptal se dychtivě. ,,Vy víte, kde je naše Elizabeth? Ona žije?“
Vědec ignoroval Johnovy otázky a pokračoval v projevu. „,Chce vám nabídnout připojení se k ní. Ne však všem. Ona sama není schopná vás o toto požádat. Je to velice komplikované.“
Přistoupil k Radkovi, který právě dělal něco na notebooku. „S vaším dovolením si to půjčím. Děkuju.“
Vzal si notebook a položil na něj ruku. Když to udělal, všichni odskočili od stolu.
,,Panebože! Vždyť to jsou replikátoři!“
Strážníci, kteří byli u dveří zbystřeli a okamžitě namířili na Andrewa a Simonse. Pohled důstojníků byl rázný a byli připraveni střílet jak na povel, tak v náznaku jakéhokoliv nebezpečí. Simons jenom pokroutil hlavou a zvedl ruce asi tak do půlky těla.
„Jak jsme řekli, my vám nechceme ublížit. Kdybychom tak chtěli udělat, dopadlo by to podobně jako na stanici.“
Andrew pokračoval. „Informace jsme vám nahráli do počítače.“
Andrewa přerušil strážník u dveří. „Plukovníku? Co máme dělat?“
Všichni stali dál od stolů a ochranka pořád v pozoru. Se strachem v očích se Sam zeptala.
„Co chcete? Co po nás chcete? Dobře víte jaký je náš názor na vás.“
Tón jejího hlasu zněl konečně jako hlas zkušeného člověka. Na Atlantis se rozezněl poplach. Sam jako velící si v duchu říkala, co se to zase děje. Snaží se kontaktovat kontrolní místnost, ale nedaří se jí to.
„Dovolte nám odejít.“
Sam věděla, že odmítnutí jejich požadavků nebude vést k ničemu. Rozhodla se jim vyhovět. Simons a Andrew se odebírají k dveřím. Strážníci jim šli z cesty, ale pořád na ně mířili.
Vysílačky opět fungovaly. Major Lorne volal do vysílaček a snažil se zjistit, co se děje.
Dveře se otevřely a bývalí členové expedice Atlantis si to namířili směrem k bráně. Major a jeho tým čekali, co se stane. Sam přišla k němu a řekla, ať je nechají odejít. Jsou to replikátoři.
Andrew se Simonsem se obrátí zády k bráně a zavřou oči. Notebook v zasedací místnosti se napojil na DHD a vytáčí bránu. Ostraha je pořád sleduje.
„Plukovníku, nebyli jsme schopni se s vámi spojit a tak nám došlo, že se něco děje.“
Sam mu vstoupila do řeči. Její zamýšlený pohled přidával na tom, co říkala. „Nejspíš vysílali nějaké rušení, proto nic nefungovalo. Ten samý problém měl i Rodney na stanici.“
Sam zaregistrovala, že brána se aktivovala. Neviděla však nikoho, jak zadává adresu. Rozběhla se k ovládacímu panelu. Bylo už ale pozdě a Andrew se Simonsem prošli bránou.
„Zadávali jste tu adresu vy?“ Chuck se jenom podíval na Sam, jeho horní a dolní ret se spojily a pokroutil hlavou. Gesto signalizovalo, že to nebyl on. Rodney se přidal do jejich rozhovoru.
„Když nám kopíroval do počítače ten program, nejspíš se napojili na hlavní ovládací centrum. Moment,“ zastavil sám sebe „v našich systémech ještě budou zbytky toho programu. Možná nějaký vir.“ Radek se přihlásil sám. „Je to v mém počítači a v tomto mám nějaké zkušenosti.“ Napravil si brýle a hned, když dostal od Rodneyho souhlas, se do toho pustil.
O DVA DNY POZDĚJI
Radek volá Rodneyho přes vysílačku. „Potvrzuji Ti, že jsme dostali poslední stopy replikátorů ze systému.“ „Dobře Radku. Prosím Tě, mám na tebe ještě jednu prosbu. Přijď ke mě do věže.“
Rodney pochválil Radka. Navíc po něm něco chtěl. Tón jeho hlasu zněl jako by mu chtěl říci něco závažného. Radek měl vždy před Rodneym úctu. Věděl, že Rodney na něho žárlí a to mu dodávalo energii, aby s ním mohl vydržet. Radek byl také někdy polichocen - byl jediný, kdo se mu z části rovnal.
KONTROLNÍ VĚŽ, KTEROU MĚL RODNEY
Zvuk, který byl slyšet signalizoval, že někdo se chce dostat dovnitř. Byl to takzvaný „antický zvonek“. Za dveřmi byl Radek. Rodney přiložil ruku na panel u dveří a otevřel je.
„A, tady si. Děkuju, že si tak rychle přišel. Chci ti říct něco důležitého. Pojď dál, prosím.“
Rodney ukázal rukou, což signalizovalo, že ho zve dovnitř. V takovém stavu ho Radek ještě nikdy v životě neviděl. Přišlo mu, jako kdyby s ním konečně jednal jako se sobě rovným. Hodně to pro Radka znamenalo.
„Pamatuješ si, jak ten replikátor říkal, že nejsou replikatoři? Tak jsem si ověřil to, co říkal a prohlédl informace co nám poslal. Na včerejší poradě jsme všichni souhlasili, že jejich vůdcem není naše Elizabeth. Mysleli jsme si, že ji známe dost dobře a věděli jsme, že by to dobrovolně nikdy neudělala. Jediné vysvětlení je, že je udělaná jako replikátor. Teď, když jsem si přečetl informace, co nám poskytli, vím, že tam venku je naše Elizabeth a potřebuje nás. Já se k nim chci přidat. Nevím, co přesně se mi stane, ale budu pořád člověkem. Jenom budu jiný.“
Radek nevěřil vlastním uším. Věděl, že měl Elizabeth rád, a že cítil obrovskou zodpovědnost za to, co se ji přihodilo. Takto doufal, že to z části odčiní.
„Rodney, vážím si toho, ale proč mi to říkáš. Já nechci, abys odešel.“
Rodney se jenom pousmál. „Ještě jednou Ti děkuju. Vždy jsem v tobě viděl konkurenta a to mě motivovalo. Teď chci, abys převzal mé místo a řekl to na dnešní plánované schůzce. Já tady nebudu. Musím někomu pomoct. Tady máš nejdůležitější informace o nich. Vysvětli jim to. A Radku . . . Sbohem.“
Rodney byl rozhodnutý a Radek věděl, že i když mu řekne cokoliv, jeho názor to nezmění. Radek přišel k němu. „Promiň, co ti teď udělám, ale nejspíš je to naposledy co se vidíme.“ Radek objal Rodneyho a řekl mu. „Drž se!“
KANCELÁŘ SAM
Když Sam žádala Zemi, aby ji poslali všechny lodě, které mají k dispozici, velitelství a IOA se ji rozhodlo vyhovět a poslalo ji na případnou obranu Atlantis celkem 9 lodí. Zpráva, kterou ji poslali, říkala, že lodě by měli doletět postupně v průběhu 16 dní. Měla velké obavy a očekávala v nejbližších dnech útok od replikátorů. Naskýtala se jí otázka. Stojí Atlantis za to? Věděla, že to nevydrží věčně. Zvažovala poskytnutí obou ZPM v případě, že by museli opustit planetu. Pořád by to bylo lepší řešení, než případné ztráty několika lodí. Obrazovka, která byla připevněná na zdi, změnila svůj stav a zobrazily se na ní senzory vesmíru. Sam odsouvá židli a oběma rukama se chytne stolu a sleduje obrazovku.
Vir, který byl v systémech, změnil nastavení senzorů tak, aby upozorňovaly jenom na hyperprostorovou aktivitu nad planetou.
ORBIT PLANETY
Z hyperprostoru vyskakuje loď. Je to výzkumná loď třídy Adaris. Je to nalezená a opravená výzkumná loď antiků, která zjistila, že slunce, kde kdysi byla Atlantis, probíhá cykly, kdy se z kůry uvolňuje obrovské množství energie. Na Zemi známé jako sluneční erupce.
Sam běží do kontrolní místnosti a vydává rozkaz.
„Tak jsou tady. Aktivujte štít.“ Aktivace štítu začala okamžitě odebírat energii ze ZPM. Štít byl dokonalý a čekající jenom na to, kdy zaútočí. Nic se však nedělo.
„Plukovníku, vyslali loď. Nejspíš je to Jumper.“
NA SEVERNÍM MOLU, MÍSTO, KDE SE ROZLOUČIL RODNEY S CARSONEM
Rodney čeká, až přijde někdo, na koho čeká. Vidí, jak se blíží jumper, ale štít je pořád aktivní. Volá do vysílačky. „Sam, prosím, vypni štít. Nikdo nám neublíží. Prosím Tě o to.“ Rodney čeká.
Do vysílačky dostal odpověď. „Cože Rodney? Co to po mě žádaš? A kde vlastně jsi? Jestli sis nevšiml, tak na nás právě útočí replikátoři.“
„Ne, to já jsem je sem zavolal. Nikdo nám neublíží. Včera jsme se shodli na tom, že tam není naše Elizabeth, ale já teď vím, že tam je.“


Pokračování……

hmmm...velmi pěkný a zajímavý...jsem zvědavej, co tim rodney sleduje....

jsem rád, že se ti to líbí. pokud to půjde dobře tak další čast bude tak za 3 - 4 dny

Mám tady pro vás další díl. Doufám, že se vám bude líbit náběh děje a události, které se začnou odehrávat. Jenom bych dodal, že Sanctuary není klasická povídka, řekl bych že se spíš jedná o knížku, ve které je postupný děj. Vše se vyvijí.
tady je dil

„Nikdo z nás neví, co se na té planetě stalo. Proto já říkám, že nevím. Nemám prostě k tomuto postoj, ale přikláním se k tomu, že naše Elizabeth by nikdy neudělala něco, co by uškodilo nám nebo Atlantis.“
Sam viděla na Rodneym, že toto je téma, které ho pořád trápí. Přešla k věci teď Sam.
„Vypadá to tak, že se shodnem, že jsou to replikátoři a budeme se muset připravit na další útok z jejich strany. Nebo vidí to někdo nějak jinak?“
Očima proběhla celou místnost. Všichni jí přikývli, jenom Rodney se na ní podíval a kvůli většině přikývl také.
„Chci požádat Zemi o všechny lodě, co nám mohou poskytnout. Vím podle hlášení, že jste objevili v Asgardské databázi dvě lodě, které měly být naším dědictvím. Vím, že žádám asi příliš, ale věřím, že obrana tohoto města je důležitá.“
Jednání se dál neslo v duchu obrany Atlantis.

PŘÍTOMNOST, KONTROLNÍ MÍSTNOST
Jumper je těsně u štítu. Bohužel se nemůže dostat dovnitř, a tak Rodney pořád čeká a doufá, že štít vypnou.
„Cože? Rodney chce odejít? Dejte mi vaší vysílačku.“ John přistoupil k strážníkovi, co byl v jeho blízkosti. Ten mu podává jeho vysílačku.
„Rodney, vrať se! Dobře víš, že je to jenom trik. Nechápu to, že ses nechal oklamat právě ty.“
John doufá, že se mu ho podaří zlomit a přesvědčit, ať nikam nejde. Dívá se při tom na Sam, ale dobře ví, že to asi nebude mít úspěch.
SEVERNÍ MOLO
Jumper je vedle štítu. Ten je necelých 500 metrů od okraje města. Rodney volá do vysílačky Sam. To, co mu řekl John, totálně ignoroval. Sam se obrací s prosbou na Johna.
„Vemte si Jumper a leťte za ním. Možná to půjde líp.“
Sam slyší Rodneyho hlas ve vysílačce. Zbystří a pozorně ho poslouchá.
„Sam, žádám tě, abys vypla štít nad městem. Víš dobře, že když je štít zapnutý, tak se nic nedostane dovnitř, ale dostat se ven, není žádný problém.“
„Moje odpověď je ne. Nebudu riskovat zničení města.“
Rodney sleduje hlavní věž. Vidí, jak z ní vylétá Jumper. Rodney dává signál Jumperu, který pro něho přišel, ať ho vyzvedne ze dna oceánu. Připravoval se na to, projde štítem. Jumper se napojil na Rodneyho vysílačku. Konečně mohli mluvit osobně a říct si plán.
„Štít nikdy nesloží, proto hodlám skočit dolů a proniknout tak štítem v moři.“ Štít byl až 500 metrů od okraje. To by Rodney nikdy neuplaval. Lidé v Jumperu byli inteligentní a věděli, co měl Rodney v úmyslu. Jumper tedy letí dolů a noří se do oceánu. Dostává se přibližně pod pozici, kde by měl dopadnout Rodney. Ten dostává přes vysílačku signál, že jsou na místě. Rodney se připravuje na skok. John v Jumperu se blíží k němu, ale už ví, že to nestihne včas.
„Atlantis, on se chystá skočit.“ Sam nemohla věřit tomu, co slyšela.
Už je ale pozdě. Rodney udělal nejodvážnější věc od doby, co je na Atlantis. Jak padá dolů, město se pomalu noří a vidí jeho konstrukci. Štít se jemně narušil a Rodney je už ve vodě. Vyslaný Jumper se k němu blíží. Má aktivovaný štít. Rodneymu dochází kyslík. Jumper je těsně vedle něho, rozšiřuje štíty tak, aby obklopily i Rodneyho. Štít prochází přes Rodneyho a tomu se dostal kyslík. Dopadl na zadní poklop. Třásl se, neboť voda byla studená, ale už byl v pořádku.
„On skočil, nepodařilo se mi ho přesvědčit, ať to nedělá.“ Všichni lidé v kontrolní místnosti byli zklamaní, když to slyšeli. Sam věděla, že není čas na to, aby teď litovali toho, co se stalo.
„Plukovníku, zaleťte s Jumperem k okraji města, podívejte se, co se tam stalo.“
John okamžitě zrychluje. Dostává se k okraji města. Jumper byl kolmě dolů. John se dívá, ale nic nevidí. Jenom vodu, jak je zadržována v nižších částech města. Pořád scházel níž. Pod vodou uviděl světlo, ale to hned zmizelo.
Z vody stoupá Jumper, který byl poslán pro Rodneyho, a okamžitě si to míří k lodi, která byla na orbitě.
„Atlantis, ztratili jsme ho. Už je pryč. Vracím se zpátky.“ John byl zklamaný a smutný, neboť ztratil posledního člena svého týmu.
Jumper je nad věží a parkuje do doku pro Jumpery. Jakmile přistane, otevře se poklop. V docích už na John čeká překvapení - Radek, který se snaží pomoct.
„Plukovníku, vím, jak můžeme najít Rodneyho, nebo alespoň zjistit, kam odešel.“ Radek byl nadšený, že může pomoct a ukázal na tablet. Avšak jaké bylo jeho zklamání, když slyšel to, co mu řekl John.
„Zapomeňte na to. Rozhodl se tak on sám, nikdo ho k ničemu netlačil. Ale vážím si toho.“
„Ale…“ Radek se chystal doříct větu, ale John ho nenechal.
Oba šli vlastní cestou. John se chystal za Sam, aby ji řekl, co přesně se stalo.
„Plukovníku, máme tady další problém.“ Tak to byla první slova, co řekla Sam Johnovi, když se vrátil. Ten zůstal stát. Jako by toho nebylo ještě dost. „Vezměte si Jumper a jeden vědecký tým. Vaše mise bude na planetě M7Q-377. Zjistili jsme, že všechna Wraithská hnízda tam mají namířeno. Bude to velice nebezpečná mise, avšak máme řešení. Lodě se tam začaly objevovat tak před třemi dny. Proto vás pošleme skrze hvězdnou bránu na úplně jinou planetu, ta má přímou kolizi se sluncem, na kterém jsou právě sluneční erupce. Tím získáte pár hodin náskok. Potom zadáte bránu na neutrální planetu, aby nebylo možné nás jen tak vystopovat a podáte hlášení. V tu chvíli bude už na cestě k vám Aurora s Antiky. Je vám vše jasno?“
John přikývl a vydal se do hangáru, kde si vzal Jumper. Od Sam dostal v notebooku podrobné informace.
Radek v kontrolní místnosti teď sedí místo Chucka. Ten stojí za ním a je na něho naštvaný, protože Radek dělá jeho práci. „Vysvětloval jsem ti, že je to důležité a brána se musí vytočit přesně.“ Snažil se mu to vysvětlit.
„Plukovníku, můžete zadat adresu. Poté máte jenom chvilinku, než se dostanete na M7Q-377. Je dost možné, že tam budou nějaké lodě, ale zatím tam nikoho čekat nebudou.“
„Děkuju Radku, fakt uklidňující informace.“ John zadal poslední symbol a červí díra se vytvořila. Jumper do ní vletět a po chvíli se ocitl ve vesmírné bráně.“
„Vše proběhlo v pořádku. Avšak máme ještě míň času, než jsme si mysleli. Doporučuju vám okamžitě vytočit hvězdnou bránu.“
John si poslední dobou musel zvykat, že už necestuje s těmi starými dobrými kamarády, ale skoro pokaždé s někým jiným. Pro něho navíc nejneoblíbenějšími a to vědci. Jediný, kterého dokázal snést, byl Rodney.

KONTROLNÍ MÍSTNOST NA ATLANTIS
„Plukovníku, máme tady hyperprostorovou aktivitu. Je to Aurora. Volají vás.“
„Děkuju Chucku, zapněte to, prosím, na reproduktory.“ Sam čeká na dotaz. Slyší hlas, který vůbec nezná.
„Dobrý den plukovníku, tady Taunes. Jsem velitel antické posádky tady na lodi. Máme pro vás návrh. Byli bychom rádi, kdyby jste k nám přiletěla nahoru.“
Sam byla natolik vzrušená a šťastná. Antická technologie ji nejvíce inspirovala. Její odpověď přišla během dvou vteřin.
„Páni, co by to tak mohlo být.“ Sam se usmívala a dívala se na lidi v místnosti. „Radku, prosím vás, byl by jste tak laskavý a letěl tam se mnou?“
„Samozřejmě, a děkuju plukovníku.“ Kdo je teď více vzrušený by se nedalo ani říct. Oba byli nadšení.

Před Jumperem.

„Tak můžeme vyrazit.“
„Až po Vás.“ Radek se snažil být gentleman a Sam se to líbilo. „Děkuju.“
Oba sedí v Jumperu. Podívali se jeden na druhého a začali se smát. „Vy asi nemáte antický gen a asi neumíte lítat s Jumperem, že?“ Radek se jenom zasmál a pokroutil rameny. „Ne.“ V smíchu pokračovali ještě tak minutu. Sam se rozhodla někoho zavolat. „Kontrolní místnost, pošlete nám sem seržanta Cyruesa. Potřebujeme pilota do Jumperu.“ Smích ji při tom už přešel. Podívala se znova na Radka a oba se začali smát. K Jumperu přichází David Cyrues a nemá ani tušení, co se tam děje.
„Seržante, prosím vás, na Auroru.“ Sam v tu chvíli byla profesionální a nesmála se.
Jumper se blíži k Auroře, oproti ní je jako moucha. Největší pýcha Antiků po Atlantis se vznáší na orbitě.
„Plukovníku, zaleťte do doku 6. Tam budou na vás čekat.“
„Rozumíme, a děkujeme.“
Chodby Aurory, které vedou na můstek, Antikové zdokonalili asgardskou holotechnologii natolik, že byl velký problém rozeznat Antika od holoAntika. Loď dostala uvnitř nový design, který chtěli Antikové použit při výstavbě jejich nové lodě. Ta byla už rozestavěna a téměř dokončena. Měl to být ten největší bojový křižník, jaký byl kdy postaven. Byl nespočetně větší než Atlantis. Měla to být poslední naděje proti Wraithům. Loď měla zatím jenom hotový hlavní velící můstek a motory. Interiér lodi byl zatím všude stejný a jednobarevný. Avšak Aurora byla ta nejkrásnější loď, co kdy létala ve vesmíru. Přechod mnoha barev ani nenaznačoval, že se jedná a bojovou loď. Před Sam přistoupil jeden Antik. Zastavila se, Antik na ni začal mluvit.
„Dobrý den, plukovníku“ Byl to jeden z nejmladších Antiků na Atlantis. Sam hned padl do oka. Jmenoval se Launce.
„Ahoj.“ Sam se pousmála.
„Dovolte mi, abych Vás doprovodil na můstek. Už na Vás všichni čekají.“
Sam přichází před hlavní velící můstek. Ten vypadá úplně jinak, než na všech lodích. Je upraven a napodoben na přesnou kopii kontrolní místnosti s hvězdnou bránu, jenom místo hvězdné brány tam je křeslo.
„Páni, tak to je něco. Opravdu krásné. Majore jak se vám tohle všechno podařilo udělat.“
„To ne my pane, ale Antikové. Tohle všechno je materiál, který dokáže měnit podobu na základě informací, které do něho naprogramujete. Představte si krystaly Tok’rů, jenom ještě vyspělejší.“
„Tohle je fakt nádherné. Nemám ani slov. Pokud vím, tak místnost není normálně tak veliká. Vy jste to také museli snížit, že. Myslím dostat se o jedno podlaží níž. Kolik toho materiálu ještě máte?“
Launce se na ní smutně pousmál. „Bohužel už nic. Tohle byla poslední zásoba, co jsme měli.“
Sam schází po schodech dolů. Svítí se tam a je tam nádherně. Dokonalý obraz Atlantis, jenom ještě s hezčím výhledem do vesmíru. U křesla ji čekal velitel Antiků.
„Jsem potěšený, že se vám tak líbí. Berte to jako dárek od rodičů. Budeme se vám snažit pomoci jak to jen půjde. Jste přeci jenom naše děti.“ Slova byla vyslovena velice vážně, Sam to velice potěšilo.
„Děkujeme, ani si neumíte představit, co to pro nás znamená, když nás takhle berete.“
„Vše, co děláme, je pro vás. Zavolal jsem vás sem, ale z jiného důvodu. Potřebuju s vámi něco probrat a požádat vás o něco. Bylo by nejlepší, kdybychom šli do zasedací místnosti. Ta je také udělaná podle obrazu Atlantis.“

Zasedací místnost.
„Na této lodi byl použitý styl stavby, který jsme započali v období obrovské krize a to ve válce s Wraithy. Začali jsme budovat obrovské plavidlo. Mělo být jediné svého druhu. Používali jsem na jeho výstavbu veškerý materiál a síly, co jsme měli. Příliš jsme se soustředili na jeho výstavbu, a proto jsem také válku prohráli. Loď se jmenuje Conquistador. Měl sloužit k dobývaní a osvobozování. Je mnohonásobně větší než Atlantis. Víme poslední známou pozici lodě. Pokud víme, nikdy nebyla dokončená, tudíž by měla být pořád na stejném místě. Bohužel to není v této galaxii. Nevím jak daleko jste prošli naše záznamy a informace o této galaxii, ale určitě víte, že hned vedle této galaxie je galaxie Malý Pegas. Tu je možné vidět jenom z 3. kvadrantu této galaxie.“
„Promiňte, že vás přerušuju, ale toto jsou všechno nové informace. Nikdy jsme o nich nečetli. Věřím, že můžete od nás očekávat plnou podporu ve všem.“
„Děkujeme, ale jak říkám je to pro vás. Ještě něco je tady. Jelikož se snažíme zjistit, co se děje poblíž M7Q-377, musíme jednat rychle. Určitě víte, že máme dva druhy hyperpohonu - mezihvězdný a mezigalaktický. Z poslední mise na lodi Adaris jsme zjistili, že byli blízko k vytvoření třetího pohonu. Jednalo by se o intergalaktický pohon, o nejrychlejší možnost cestováni na lodi. Vyžaduje to ale obrovské množství energie. Potřebujeme proto vaše ZPM, abychom se tam dostali včas. Máme na to 2 dny, než bude u M7Q-377 příliš hnízd.“
„Určitě víte, že Atlantis je bez ZPM nepoužitelná, proto se obávám, že tohle nebudu moci přijmout. Budeme muset tuhle misi odložit na jindy. A vy nemůžete vyrobit ZPM?“
Cosi bylo cítit ve vzduchu. Sam tušila, že to musí být něco velké.
„Bohužel nemůžeme. Je to velice složitý proces a bohužel nemáme k němu ani prostředky. Vše bylo převezeno na Conquistador. Měla to být obrovská loď jejíž požadavky na let byly enormní, avšak pro nás ne nereálné. Proto jsme tam přestěhovali přístroje a výrobu. Stanice, která byla zničena, byla poslední a jediná svého druhu. Conquistador obsahuje všechny složky, co k tomu potřebujeme. Navíc beze zbraní nemáme možnost vyhrát s jednou lodí. Žádám vás tedy ještě jednou. Můžeme si zapůjčit vaše ZPM?“
Sam váhala, věděla, že je to velice riskantní mise. Přišel k ní major Lorne.
„Sam, nemáme se čeho bát. Nevím, jestli jste to pochopila správně, ale tam se dá dobýt naše ZPM nebo tam už nějaké budou. Chápete?“
Major si šel sednout na své místo a podíval se ještě jednou na Sam. Ta se podívala na stůl a potom na Antika.
„Takže tvrdíte, že tam jsou ZPM nebo možnost jak dobýt ZPM?“
„Ano, jsem si tím jistý. Mohli bychom to ověřit pomocí hvězdné brány, ale ta tam není.“
„Dobrá, přeneste okamžitě ZPM tady na palubu Aurory, nová mise, cíl Malý Pegas“
Schůzka skončila. Sam se rozhodla zůstat na palubě Aurory. Způsob, jak Antikové upgradovali motory byl zajímavý. Museli ale spoustu věcí vyměnit a přizpůsobit na let.

Hlavní můstek na Auroře.
„Atlantis, tady plukovník Carterová. Jsme připraveni k odletu. Ozveme se vám za 4 dny. Hodně štěstí.“
ZPM bylo zapojeno, Aurora měla dostatek energie na vytvoření hyperprostorového okna.
„Jsme připraveni, ZPM je zapojeno a energie máme dostatek. Do hyperprostorového okna vstupujeme za 5 vteřin.“
Aurora vstoupila do hyperprostorového okna. Vytvořené okno bylo trochu jiné než u běžného okna. Klasická modrá barva, avšak uvnitř byly obrovské blesky a výboje energie.
„Jsme v hyperprostoru, rychlost je obrovská. O 123% vyšší než u první verze. Energie máme dostatek. Měli bychom to zvládnou za jeden a půl dne.“
„Výborně, Benete.“

JINÁ ČÁST GALAXIE
John vytáčí hvězdnou bránu a vstupuje do ní. Hned, jak se dostal na druhou stranu, zamaskoval Jumper. Nikdo si jej nevšiml. Vyletěl na orbit planety, kde byly zatím 4 hnízdní lodě.
„Plukovníku, zachytáváme tady další hyperprostorovou aktivitu.“
„Cože?“ To, co viděli, nemohli překonat. Z hyperprostoru se vynořilo 19 lodí.
„Tak tohle nemá cenu, musíme odsud vypadnout tak rychle, jak to jen půjde“
Jumper letí zpátky do atmosféry a k hvězdné bráně. Bylo však už pozdě. Wraithi vyjmuli hvězdnou bránu a neutralizovali ji. Nebylo možné už bránu vytočit.
„A teď máme problém. Nemáme jak kontaktovat Atlantis. Držte se! Zaletíme na druhou stranu planety.“
Jumper letí téměř 9 hodin. „Plukovníku, stůjte, je tady nějaký výkyv energie.“ Lance přišel k Johnovi a na displeji mu ukázal, kam má zaletět. „Tam, vidíte pane. Něco tam je. Možná je to důvod, proč jsou tady i Wraithové.
„To vypadá jako loď! Musíme se dostat blíže.“
Jumper přistává necelý kilometr od lodě. „Vy dva zůstaňte tady, vy pojďte se mnou.“
John a Lance vyšli z Jumperu. Po dvou minutách narazili na nečekané překvapení.
„Elizabeth? Co ty tady děláš?“ John byl šťastný, když ji uviděl.
„Ahoj Johne.“ Usmívá se. „Já bych se tě mohla zeptat na to samé.“ Elizabeth má slzy téměř na krajíčku. Je to obrovská doba, co se viděli naposledy.

O 24 HODIN POZDĚJI
„Plukovníku, jsme tady. Za chvíli vyskočíme z hyperprostoru.“
„Děkujeme, připravte se na akci.“ Křeslo v místností se samo aktivovalo a promítla se mapa galaxie.“
Po lodi začali všichni zmateně pobíhat, jak Antikové, tak lidé. Jenom Sam a Radek nevěděli co se děje.
„Majore, řekne nám někdo, co se tady děje?“ „Plukovníku, já jsem na tom stejně jako vy. Vůbec nic netuším.“
Přišel k ním mladý Antik, který se líbil Sam. „Promiňte, ale nastaly obrovské problémy. Loď je nadále nařízená a nemůžeme ji ovládat. Pokusili jsme se vyskočit z hyperprostoru, ale bez úspěchu. Kapitán navrhuje, abychom se všichni co nejrychleji přesunuli do stázových komor a na problému pracovali tam. Rozhrání je propojené, takže nám nic nebude hrozit. Budeme nucení omezit příkon energie. Bude to dlouhý let. Je nám to líto.“ Antik zmizel a stáhl se do virtuální reality.“
„Pane bože, Majore, rychle“ Sam měla největší strach v jejím životě.
Na celé lodi ubývá lidí, všichni odcházejí do stázových komor. Bude to nejdelší let, jaký kdy člověk ze Země podnikl.
Chuck v kontrolní místnosti sleduje obrazovky. Takový klid tam ještě nikdy, co tam je, nebyl. Atlantis je spuštěná na nouzovém chodu, neboť nemá dostatek energie. Nejvíce energie se dostává do dálkových senzorů. Nové naquadahové generátory s přídavným zařízením od generála O’Neilla dokáží zamaskovat město na určitou dobu, avšak spustit štít nikoli.
Po celém městě se rozezněl poplach. Senzory hlubokého vesmíru zachytily 6 lodí neznámé velikosti letící na Atlantis. Předpokládaná doba příletu 9 dní.

Pokračování…………

Korekci provedl Dark Angel. dikas;)

hooodně dobrýýý.....moc se mi to líbí...těšim se na pokračování

Tak jak jsem plánoval, že Sanctuary napíšu jako "knížku" a uložím do pdf tak tady vam dávam první díl po upravě v pdf. stahnete si ho tady

Kód: Vybrat vše

http://uloz.to/740526/Stargate-Sanctuary 1. díl.pdf

doufam, že to bude trocha lepší na čtení.

příjemné čtení, těším se na další část

pro ty co se vám líbi tento příběh bych vás chtěl poprosti o chvilinku strpení měl jsem toho hodně. druhý díl dokončím a dám ho tady už rovnou celý. počítam že do týdne to tady určo bude