Věci, které měly zůstat skryté
„Sbaleno? Máš všechno?“zeptal se John Mac.
„Jo, myslím, že jo.“odpověděla, zaklapla kufr a sedla si na postel.
„Sluší ti to.“pochválil ji John. Mac na sobě měla černý kostýmek, bílou halenku a černé lodičky na podpatku.
„Dík.“usmála se. „Jsem ráda, že nemusím mít parádní uniformu.“
„Vždyť žádnou nemáš!“rozesmál se John. „Nechápu, proč nemůžu jít já. Jsem vojenský velitel týhle základny.“
„Protože zatím sotva lezeš. Nemysli si, že mě to nějak těší. Budu tam s šedesátiletýma generálama. Nejhorší je, že někteří mě znají, ale naposledy mě viděli, když mi byly asi tři a měla jsem dva roztomilé culíky.“povzdechla si.
„To zvládneš. Kdy ti to letí?“
„Asi za 4 hodiny, takže bych měla vyrazit. Auto mám v SGC, ale letí i Mitchell, tak nevím…ale aspoň tam bude někdo, kdo se nebude bavit o problémech s prostatou.“
„Vezmu ti věci.“
„Nemusíš. Ten kufr má kolečka.“usmála se Mac a táhla kufr za sebou. Seržant, který měl službu u brány, ji otevřel, když je uviděl přicházet.
„Jak dlouho tam budeš?“zeptal se John před bránou.
„Tři dny.“
„Bude mi smutno.“
„Mě taky.“přikývla Mac a objala ho. Dal jí pusu.
„Teď už se mi nechce vůbec nikam.“řekla.
„Běž. A zkus jim říct, aby nám posílali víc zmrzliny.“
„Zkusím. A buď hodný a dohlídni na zbytek, ať mi nezvlčí.“usmála se a prošla.
„Pro…im…po…o…te. Útočí na…ás…!“ozval se z vysílačky vyděšený hlas další den. „Mnoh…o…zra…ných!“
„Co se děje?“zeptala se Sam.
„Vysílání od Essitů. Kapitán Holloway. Vypadá to, že jsou pod palbou.“odpověděl jí George.
„Vyšlete MALPa a připravte týmy. Budete mít velení napůl s Lornem.“
„Ano, madam.“přikývl George.
„Je to mnohem horší, než jsme si mysleli. Je tady plno zraněných a mrtvých a Kellerová nemá dostatek lidí, aby zachránila všechny, které by mohla. Potřebujeme tady plk. Blackovou.“shrnul situaci George.
„Sama to přece nezvládne. Ale sehnat ji můžu. Myslím, že bude vděčná.“
„Tak zkuste i jejího otce, madam. Bezpečnostní prověření má.“navrhl George.
„Uvidím, co se dá dělat. Atlantis konec.“slíbila Sam.
„Omluvíte mě, pánové?“řekla Mac a šla někam, kde byl klid.
„Blacková.“zvedla mobil.
„Mám tady naléhavou zprávu z Atlantis, madam. Potřebují vás tam a pokud možno, i vašeho otce.“ozvalo se z telefonu.
„Co se stalo?“
„Nevím, madam. Ale Apollo vás přenese za 8 minut.“
„Rozumím, díky.“ Vrátila se zpátky do sálu a hledala Mitchella. Konečně ho uviděla.
„Musím jít. Práce volá. Neviděl jste někde mýho tátu?“zašeptala.
„Jo, šel na záchod.“
„Panebože, doufám, že sebou hodí.“
„Co se děje?“zajímalo Mitchella.
„Nevím, ale je mi to úplně jedno-hlavně, když odsaď vypadnu.“prohlásila a podívala se na hodinky. Zbývaly 2 minuty. „Pěkně to vyřiďte a nezapomeňte na nás. Já jdu na panáčka. Hodně štěstí.“
„Vám taky.“popřál Cameron. Mac odešla a chvilku čekala před pánským záchodem. Znova zkontrolovala hodinky. Zbývalo 40 vteřin. Konečně její táta vyšel.
„Á, Ginny, čekáš na mě?“zeptal se Christopher.
„Je tam někdo?“zeptala se bez okolků.
„N-ne.“
„Fajn.“přikývla a zatlačila ho zpátky na záchody. Znova se podívala na hodinky. 10-9…
„Co to děláš?“
„Vysvětlím ti to pak.“odbyla ho…4-3-2-1-Mac i její otec byli přeneseni na Apollo.
„Kde to jsme?“nestačil se divit její otec.
„Na orbitě.“odpověděla Mac. „Na pozemské lodi Apollo a tohle je plk. Ellis.“
„Plukovníku…vypadáte jinak. Sluší vám to.“pochválil ji Ellis.
„Proč se všichni tak divíte? Mimochodem, tohle je můj otec, generál Black.“
„Pane.“zasalutoval Ellis.
„Pohov.“
„Ano, pane.“ Pak se otočil zpátky k Mac. „Protože je nezvyk, vidět vás v civilu. Kam to bude?“
„Na letiště. Máme tam auta. V SGC jsme za pár minut.“požádala Mac.
„Někdy mi to vysvětlíš, že?“ujišťoval se její otec. Přikývla.
„Plukovníku, ta žádost zněla naléhavě. Jsem rád, že jste tady tak rychle.“řekl Landry.
„Všimla jsem si. S mým tátou se znáte, že?“
„Ano, párkrát jsme se setkali, ale teď už musíte jít.“popoháněl je Landry. Sešli k bráně a Walter začal zadávat adresu. Mac měla dojem, že ji někdo pozoruje. Z úvah ji vytrhl její táta.
„Je krásnější, než jsem si kdy představoval.“vydechl.
„Jo, to je.“souhlasila.
„8.symbol-START.“
„Tak pojď. Jenom tím projdi. Nic to není.“pobídla ho Mac. Když chvilku váhal, strčila ho tam a sama prošla. Těsně než se brána zavřela, něco jí ještě proběhlo.
„Mac! Skvělý! Stihli jste to rychle.“zkonstatovala Sam už připravená vyrazit. „Ale…co to je?!“vyjekla, když bránou, těsně před tím, než se zavřela, proskočil pes. Mac zůstala překvapeně hledět.
„To je Ray-můj pes. Tati?“
„Já ne. Musel si naskočit do auta, když jsem vyjížděl.“bránil se.
„Dolů Rayi!“shodila ho ze sebe, ale dál ho drbala za ušima. „No ,když už je tady, může pomoct.“
„Dělej, jak myslíš. Už musím jít. Je tam tři čtvrtina základny a hodně raněných, tak rychle.“ Chuck zadal adresu a Sam prošla.
„Rychle! Půjdu se převléct a tobě tady seržant taky sežene nějakou uniformu. Sejdeme se ve zbrojovně. Raye beru s sebou.“
„Musí to být nezvyk, chodit bez vesty, co? Jak se bez ní cítíš?“zajímalo Christophera.
„O 3 kila lehčí.“usmála se. „Nejsem v ní tak často, jak by se mohlo zdát.“
„Co hledáš?“zeptal se, když viděl, jak se přehrabuje ve věcech.
„Hledám vestu pro Raye. Kdysi tu byli dva psi…á tady je. Pojď sem!“přivolala Raye k sobě a připla mu vestu. „Tak jdeme.“
„Madam.“
„Majore Lorne. Tohle je můj otec-generál Black a tohle je můj pes.“
„Pane.“zasalutoval Lorne, pak se sklonil a podrbal Raye.
„Jak daleko je ta vesnice?“
„ 5 km.“odpověděl.
„Co? To mám po dvou dnech na podpatcích šlapat 5 km? Ach jo.“povzdechla si.
„Máme tady jumper navíc. Tak si ho můžete vzít. Plk. Sheppard říkal, že když přijdete, máme letět s váma a nechat to tu Smithovi.“vyřídil Lorne.
„Ok. Tak jdeme.“přikývla Mac a vydala se k jumperu, který stál pár metrů od nich.
„Kapitán Holloway.“řekl Lorne, když prošli kolem DHD a Mac si všimla pytlu s mrtvolou. „Nestihl to.“
„Aha.“hlesla. za chvilku přeletěli jumperem nad vesnicí, ze které zbyly jenom trosky a v dálce dvě, do země zapíchlé lodě. Mac přistála na mýtině, která byla pár set metrů od vesnice, a kde byla provizorní nemocnice a základna. Všude byl zmatek a chaos.
„Generále.“zasalutoval John.
„Vždyť chodíte s mojí dcerou, plukovníku, takže bych to nechal bez salutování.“
„Ano, pane.“
„Mackenzie! Přestaň se vybavovat a pojď nám pomoct.“křikla Jennifer, která si jich všimla.
„Jsem rád, že jsi tady.“zašeptal John než odešla. Jenom se pousmála.
„Pane, budu vás potřebovat ve vedlejším stanu.“řekla Jennifer a další lékař ho odvedl.
„Co se tu vůbec stalo?“zajímalo Mac.
„Wraithové a Eagerové a nepohodli a porvali se o tuhle planetu. 2 lodě se zřítily, ale ještě před tím se začali bombardovat stíhačkami. Schytal to náš výzkumný tým a většina vesničanů, kteří nestihli utéct. Trosky vesnice jsme ještě neprohledali. Nemáme lidi.“vysvětlila Kellerová. Mac jenom přikývla, protože léčila nejhorší zranění jednoho vesničana.
„Hotovo. Další.“ Mac zvládla vyléčit většinu nejhůře zraněných. Asi po čtyřech hodinách skončila a vyčerpaně si sedla.
„Dobrý?“zajímala se Jennifer.
„Jo, měli bychom jít do vesnice. Sice je to už dlouho, ale třeba někdo přežil.“navrhla Mac a dojedla půlku tabulky čokolády.
„Měla by sis odpočinout.“doporučila Kellerová.
„Je mi fajn. Rayi, jdeme!“zavolala Mac a vyšla ze stanu.
„Madam.“kývl Winterson, když ji uviděl.
„Majore! Sežeňte, prosím, Sheppardův tým. Já seženu Daniela s O´Connerem.“
„Ano, madam.“
„Můžu s váma.“zeptal se Christopher.
„Jo, jasně.“přikývla Mac a dopila. „Můžeme vyrazit?“ zbytek přikývl. Vydali se pěšinou do lesa, směr vesnice, do které to bylo pár set metrů. Mac se v půlce cesty zastavila a otočila se na Johna.
„Co ty tu vlastně děláš? Kellerová říkala, že minimálně týden tě nikam nepustí.“
„Potřebovali lidi, tak jsem tu.“vysvětlil.
„Aha. Hm.“
„Páni…tady bych se móc divil, kdybychom našli někoho živého.“vydechl George, když uviděl trosky vesnice, která byla skoro srovnaná se zemí a nedaleko se tyčily torza dvou lodí.
„Rayi, hledej…hledej.“dala povel Mac. Ray vyrazil a během chvilky, dřív než se stačili rozmístit, začal štěkat a sedl si na trosky.
„Něco našel.“upozornil Mac její otec.
„Jenom mrtvého. Když sedí, je tam mrtvý. Když stojí, je tam živý člověk, ale on většinou rovnou začne hrabat.“vysvětlila a poslala Raye hledat dál. O pár minut později začal štěkat znova, ale tentokrát zůstal stát.
„Hodný.“pochválila ho Mac a dala mu piškot. Odhrabala pár kamenů a pod troskama se objevila asi sedmiletá holčička, která byla při vědomí.
„Ahoj, maličká.“pozdravila ji Mac.
„Ahoj.“špitla holčička.
„Jak se jmenuješ?“
„Tania.“
„Tania…pěkné jméno. Já jsem Mac. Bolí tě něco?“
„Ruka.“
„Ruka, dobře. Tak ten pražec dáme pryč, ano?...Ne, ne, ne, neboj. Neublíží ti. Jmenuje se Ray-to on tě našel.“uklidňovala ji Mac, když Tania uviděla Raye. Mac pomocí telekineze nadzvedla pražec, Tania vytáhla ruku a Mac jí pomohla vstát.
„Pojď, zavedu tě k hodné paní doktorce. Ta tě prohlédne, ano?“
„Já chci maminku.“plakala Tania.
„Najdeme ji.“slíbila Mac. „Kde byla?“
„V lese, šla pro dřevo.“
„Z lesa máme všechny. Pojď, najdeme ji. Ronone!“křikla, protože byl nejblíž. „Vracím se s malou do tábora. Za chvilku jsem zpátky. Nechám vám tu Raye.“ Ronon přikývl.
„Další mrtvý!“zakřičel Daniel.
„Já tu mám dva.“křikl O´Conner.
„Já jich tu mám.“přidal se George.
„Je v pořádku. Má jenom pohmožděné rameno.“zkonstatovala Jennifer.
„Tak pojď, půjdeme najít maminku, ano?“
„Mac? Potom se tu za mnou ještě stav!“zavolala na ně Kellerová, když už byly na odchodu. Mac jenom mávla rukou, jako že slyší.
„Mami!“vykřikla Tania a rozběhla se k ženě stojící o pár metrů dál.
„Tanio! Jsi v pořádku? Není ti nic? Nevím, jak vám poděkovat.“otočila se k Mac.
„To je dobrý. Mám ještě nějakou práci. Zatím nashle.“řekl Mac.
„Nashledanou a děkuju!“
„Cos potřebovala?“zajímalo Mac.
„Měla by sis odpočinout. Nevypadáš dobře.“zkonstatovala doktorka.
„Ale mě je fajn. Vážně. Pokud to je vše, mám ještě práci.“odbyla ji Mac a odešla.
„Rayi! Vrať se! Vrať se, nebo mě tvoje panička zaškrtí!“křičel John, protože se Ray rozběhl s hlasitým štěkotem na pěšinu, kterou přišli.
„Hodný! Neskákej.“podrbala ho Mac.
„Á…to jsi ty. Já myslel, že někam utíká.“zafuněl John.
„Našli jste ještě něco?“zajímalo ji.
„Všichni mrtví.“řekl Rodney.
„Asi bychom se měli vrátit a pomoct v táboře.“navrhl Chritopher. Většina přikývla. Najednou se Ray rozštěkal a pomalu se plížil k lesu, přesně na opačnou stranu, než ze které přišli.
„Rayi, vrať se! K noze!“zavolala na něho Mac. Pozdě. Ray se rozběhl do lesa. „Rayi!“ Mac vyběhla za ním. „Rayi! Zvíře pitomý! Vrať se!“křičela, zatímco se drápala do kopce. Zbytek běžel za ní. Ray vběhl na další pěšinu a v těsném závěsu za ním Mac. „Rayi!“ V ten moment kolem ní proletělo několik střel. Dlouho se nerozmýšlela a zalehla na zem. Ray udělal to samé. Chvilku počkala, a když se nic nedělo, vyběhla k Rayovi, chytal ho za obojek a zatáhla za padlý kmen, o který se opřela.
„Dobrý?“vydechl její táta, když se zbytkem doběhl. Jenom přikývla a zafuněla: „Podívejte se, kde jsme.“ Rozhlídli se a zjistili, že doběhli až nebezpečně blízko zřícených lodí. Kolem proletělo zase pár střel a ozval se výkřik. Kousek se posunuli, aby viděli, co se děje. Měli přímý výhled na přestřelku přeživších Wraithů a Eagerů.
„Necháme je, aby se zabili navzájem?“zeptal se Daniel.
„Řek bych, že jo.“přikývl John. V ten moment se za nima ozvala tlumená rána. Mac vykřikla a otočila se. Na zemi ležel Todd.
„Pomozte mi.“
„Co tady děláš?“zeptal se George.
„Ty lodě…byly moje.“hlesl Todd. „Tohle je planeta, na které sklízíme. Chtěli jsme ji bránit.“
„Ušlechtilé. Bránili jste ji, abyste ty lidi pak mohli sami zabít.“ušklíbl se O´Conner.
„Ehm…pánové…máme problém.“upozornila Mac. Zbytek zvedl hlavu a viděl, jak se Eagerové začínají stahovat k nim a začali střílet.
„Danieli, zastav mu to krvácení. My se postarám o zbytek.“houkl Winterson a začal taky střílet. Postupně se přidávali všichni.
„Nemyslím, že máme dostatek nábojů na delší střílení.“zapochyboval Christopher.
„Tak to je nás víc.“souhlasila Mac a přebila.
„Mám problém. Dochází mi náboje!“křikl George o pár minut později.
„To je Delroy!“vykřikla Mac.
„Zůstaň tady!“chytl ji John za ruku.
„Ta loď nevypadá zase tak poškozeně. Při troše štěstí by ji opravili.“zkonstatovala.
„Co navrhujete?“zajímalo George.
„Sněhuláčka z C4?“usmála se.
„Tvůj poslední sněhuláček vyhodil do vzduchu půlku lesa.“ušklíbl se Ronon.
„Kryjte mě. Zůstaň, Rayi.“houkla a rozutíkala se zpátky a potom směrem k lodím. Vyběhla kopec a přikrčeně to vzala až na dohled lodím.
„Ona je blázen. Asi to má po svojí matce. Díky bohu, to je jediná vlastnost, kterou po ní má.“povzdechl si generál Black.
Mackenzie sbíhala z kopečku a kryla se za stromy. Celkem ji znepokojilo, že Eagerů přežilo tolik, ale většina vypadala, že je převálcoval parní válec. Vzala to nepozorovaně okolo, až se dostala k trupu lodi.
„Já ti dám sněhuláčky, teďkom to budou veverky.“bručela a tvarovala z C4 něco, co se po chvíli veverce opravdu podobalo a připlácla to na trup. Tohle udělala ještě párkrát.
„Jsem skoro bez nábojů, ale teď už vážně.“postěžoval si George a zasadil poslední zásobník.
„Taky jsem na suchu.“přidal se O´Conner, který už delší dobu střílel z Beretty.
„Zastavte palbu!“křikl jeden z Eagerů. Zbytek přestal střílet. „Motala se kolem lodi, pane.“ohlásil Delroyovi a pokynul hlavou. Dva muži přivedli Mac.
„Sakra.“vydechl Rodney, zato Delray se pousmál.
„Plukovník Blacková, jaká čest…Odložte zbraně a vyjděte ven nebo ji zabiju!“křikl a namířil na Mac zbraň. Ta ani nemrkla.
„Co budeme dělat?“zeptal se Rodney.
„Uděláme, co řekl?“zašeptal Ronon.
„Myslím, že jo.“přikývl zbytek. „Vycházíme!“
„Odhoďte zbraně!“křikl Delroy.
„Nech ji být, Delroyi!“křikl Christopher. „Nestojí ti za to!“
„Má pravdu.“souhlasila Mac.
„Mlč.“zavrčel Delroy a vrazil jí tak, že skončila na zemi.
„Nech moji dceru být, Delroyi!“vykřikl znova její otec.
„Už mi nemůžeš poroučet, La´mare!“odsekl.
„Cože?“nechápala to Mac, která se mezitím vyškrábala na nohy.
„Chceš mě! Tak ji pusť!“zavolal znova její otec. Delroy začal něco křičet anticky.
„Zničil jsi nás…jsi zrádce…“překládal Daniel.
„Cože?!“vykřikla při poslední větě Mac.
„Co říkal?“zajímalo Winterson s Sheppardem.
„A i když jsi nás zradil, Eagerem zůstaneš. Celou tu dobu jsi se schovával před tím, co jsi byl. Ale před minulostí se neschováš a už vůbec ne před tím, co jsi!“přeložil to šokovaně Daniel.
„Pusťte mě!“vyštěkla Mac a přešla mezi Delroye a svého otce.
„Tys jí to neřekl? Proto nic nevěděla?“domyslel si Eager.
„Nebyl důvod, dokud tě nepotkala.“odsekl Chritopher.
„Zabil jsem ji, abych se ti pomstil! Jinak bych to nedělal, protože takové pěkné holky je škoda. Ale je stejně tvrdohlavá jako ty.“
„Mohl by mi někdo vysvětlit, o co tady jde?“zajímalo Mac.
„Tvůj otec je Eager. Ať říká, co chce.“
„Vysvětlím ti to, Pallas.“hlesl Chtistopher.
„Pallas? Tak mi říkal jenom Áron.“
„Áron je můj bratr. Když jsi umřela, byl za mnou.“
„Co?“vůbec to nechápala.
„Tvůj otec byl kdysi Antik…“začal Delroy.
„Řeknu jí to sám.“přerušil ho. „Ano, předtím než jsme se rozdělili. Já se potom přidal k Eagerům. Po pár letech jsem pochopil, že je to špatné a donášel jsem Antikům. Tady Delroy na to přišel a já musel utéct. Zůstal jsem s Antikama, když odcházeli na Zem, šel jsem taky. Tam jsem se povznesl. Asi před 40 lety jsem se stal opět člověkem, abych mohl dožít svůj život. Potkal jsem tvou matku a měli jsme tebe. No a pak už to víš.“
„Ne, to teda nevím!“vyštěkla Mac. „Kdo vůbec jsi? Vždyť já tě neznám!“
„Ginny, prosím…“
„Kolik ti vlastně je? Čistě hypoteticky asi…“přerušila ho.
„I s povznesením je to 10 259 let.“odpověděl jí.
„10 259?“vyprskla trochu hystericky. „Když ty jsi Eager, tak…“
„Ne, ty jsi opravdu Antik, stejně jako Áron. Eagerové a Antikové se lišili tím, že Eagerové umí používat energy koule a zneviditelnit se. To ty neumíš. Jsou rychlejší, než Antikové, protože se rychleji vyvíjeli. Jsou mocnější, protože na to měli tisíciletí a jsou nesmrtelní, pokud je nezabiješ.“vysvětlil jí táta.
„To je skvělý! Fakt! Po 35 letech svého života se dozvím, že mám otce, kterému je 10 259 let. A že patří ke stavitelům bran a že věděl, kdo jsem a celou dobu mi nic neřekl!“vyštěkla Mac naštvaně.
„Pochop mě…“snažil se Christopher.
„Ne, ty pochop mě! Vždyť o tobě nic nevím!“
„To jsem ti to měl říct? No to by bylo milé. Víš Meggy, jsi vlastně napůl potomek prastaré vyspělé rasy, která postavila Hvězdnou bránu-zařízení, které dovoluje cestovat na jiné planety. Jo a abych nezapomněl, je mi více než 10 000 let?“odsekl.
„Panebože, jestli se ti dva do sebe pustí, tak tu budeme do důchodu.“prohlásil šeptem John a Winterson se jenom pousmál.
„Jsi normální zbabělec!“vykřikla Mac a v tu ránu ji přilítla z jedné strany facka. Ray se rozštěkal, přiběhl k ní a začal na Christophera vrčet. Mac mu nic neřekla.
„Odcházím, tohle si vyřešte mezi sebou!“prohlásila po chvilce a popošla o pár kroků blíž ke svému týmu a tím i k tátovi s Rayem v patách.
„Takže je to jenom mezi náma.“ušklíbl se Delroy a podíval se na Christophera.
„Ne, je to mezi tebou a veverkou.“zarazila ho Mac, zmáčkla detonátor, strhla s sebou k zemi svého tátu a přikryla Rayovi ouška skoro v jednom okamžiku. Zbytek týmu zareagoval skoro stejně rychle. Ozvala se ohromná rána, loď Eagerů vyletěla do vzduchu a vzala sebou i tu wraithskou.
„Pryč! Honem!“zakřičela Mac.
„Co Todd?“zajímalo Daniela.
„Tak ho vemte. Rayi, utíkej!“ všichni utíkali, jak nejrychleji mohli, ale zbytek Eagerů je po chvilce dohnal. Mac i její otec se otočili skoro současně. Mac odhodila pár Eagerů pryč a Christopher po nich hodil energy koule. Vypadalo to, že je setřásli. Do tábora došli už v klidu, ale do řeči jim nebylo.
„Mackenzie…“snažil se s ní promluvit táta, když přišli do tábora.
„Šetři dech.“odsekla Mac a prošla kolem Sam, jako by byla vzduch.
„Co se stalo?“zajímalo ji. Rodney a Rononem jí to vypověděli.
„Madam?“oslovil Mac nesměle George. Mac seděla na kamenu u potoka a drbala Raye za ušima. Ten měl hlavu položenou na jejích nohách. Když Wintersona uslyšela, rychle si otřela oči.
„Co potřebujete?“
„Nic, jenom jsem se chtěl zeptat, jak vám je.“
„Mám chuť do něčeho kopnout.“odpověděla.
„Můžete být ráda, že to není nic horšího.“snažil se ji uklidnit.
„Jako třeba?“
„Já nevím…třeba trojhlavý drak převtělený do vašeho otce.“
„Haha.“
„Proč jste řekla veverky?“
„Jaký vever…jo, aha!“vzpomněla si. „Udělala jsem z C4 veverky. Ne sněhuláčky.“
„Wraithové!“ozvalo se z tábora. Mac s George se tam rozběhli. Všichni, kteří měli zbraně, po nich stříleli. Wraithů nebylo moc, takže je měli za chvilku pod kontrolou. Jenom jeden se tvrdošíjně bránil.
„přestaňte střílet!“přikázala Mac a sundávala si vestu. Pomocí telekineze vytrhla Wraithovi zbraň. Ten se na ni vrhl. Mac se mu vyhla.
„Co to dělá?“zděsil se její otec.
„Zuří.“odvětil George.
Wraith chytl Mac nohu a potáhl. Ta skončila na zemi, ale neváhala a podkopla mu nohy. Mac vytáhla nůž a zase vstala. Hodila ho po Wraithovi, ale ten ho chytil. Na chvilku se zarazila, ale pak začala rychle uhýbat. Asi na desátý pokus ji Wraith pořezal na boku. Vykřikla a skončila na zemi, ale byla tak naštvaná, že jí to bylo úplně jedno a hned zase vstala. Wraith na ni znova zaútočil nožem. Mac ten nůž Wraithovi vytrhla a bodla. Wraith dělal, jako by nic. Tak znova…a znova…a znova…
„Mackenzie! Přestaň!“to se k ní vrhl John a odtáhl ji pryč.
„Nech mě být! Pusť mě!“snažila se mu vykroutit, ale John ji nepustil.
„Teď zajdeš za Jennifer, necháš se ošetřit a potom se půjdeš vyspat. To, že z něho naděláš kaši, ti nepomůže.“řekl jí John. Chvilku se na něho dívala.
„Rayi! Pojď!“zavolala a vydala se za Kellerovou.
„Je to moje vina. Měl jsem jí to říct.“vzdychl její otec.
„Za pár dní ji to přejde. Nebojte.“uklidňoval ho Sheppard.
„To doufám.“