Stargate:Last Ancient - New Age, part 4

Takže sem na začátek dala anketu....uvidime, co si o tom myslite
Na konci pribehu rozumejte nekdy v budoucnu...zatim je konec v nedohlednu
Tak hlasujte at vim jestli to napsat do povidky co zacnu psat nebo to nechat taky...diky

Tak dalsi povidka

Vyšetřování
„Můžu s vámi mluvit, pánové?“ozvala se Sam ode dveří. Winterson, Daniel i O´Conner přikývli. Byli zrovna u Wintersona a před chvilkou dohráli poker.
„Jo, jasně. Chcete pivo?“přikývl George a poplácal soudek.
„Ne, díky. Jde o to, že IOA nám posílá jednoho plukovníka…“
„Místo Mac?“vyhrkl O´Conner.
„Nechceme nikoho jiného! Já to zvládnu!“odsekl Winterson.
„Nemyslím…v oficiální zprávě bylo, že jde o inspekci vojenského útvaru.“
„Zajímavé načasování.“ušklíbl se hořce Winterson. Sam přikývla.
„Já jenom, abyste to věděli. Možná bude chtít jít na misi, takže říkám, jen abyste to věděli.“dodala a odešla.
„Sakra!“ulevil si Winterson. „Opravdu skvělé načasování! To se mi snad zdá. Není to ani týden, co je pryč a už mají náhradu!“soptil George dál.
„Toho zvládneme.“uklidňoval ho Daniel. „Mluvil někdo se Sheppardem?“
„Jo. Je na Zemi. Šel to říct její rodině. Říkal, že si myslí, že to bude lepší, než kdyby u jejich dveří zaklepal někdo cizí v naparáděné uniformě a afektovaným smutečním výrazem. Taky jim to chtěl všechno vysvětlit.“řekl George. „Než odešel, tak vypadal jako chodící mrtvola. Myslím, že ho to hodně vzalo.“prohlásil O´Conner.
„Jistěže.“přikývl Daniel. „Myslím, že cítí vinu.“
„Proč?“nechápal George. Daniel si povzdechl.
„Slíbil, že to zvládnou, že ji před Eagery ochrání, ale oni ji nakonec dostali.“vysvětlil.
„Hm, to je logické.“připustil George a dopil pivo.
„Neplánovaná aktivace brány.“ozvalo se z interkomu. George se neochotně zvedl.
„Musím jít. Když tu není Sheppard ani Lorne…“
„Kód SGC, pane.“ohlásil seržant u brány.
„Vypněte štít.“řekl Winterson a seběhl po schodech. „Jak bylo na Zemi? Jak to šlo?“
„Jak byste hádal? Špatně! Zkuste si představit, jak říkáte jejímu otci, že jeho dcera je mrtvá a jak říkáte Abigail, že její máma je mrtvá, ale že se možná jednoho dne vrátí. Tohle není zrovna příjemné!“odsekl John.
„Omlouvám se, plukovníku.“hlesl Winterson. „Víte, že sem dorazí nějaký plukovník z IOA? Oficiální zpráva říká, že jde o kontrolu z vojenského útvaru.“
„Skvělé načasování.“odsekl hořce John. „Opravdu geniální.“
„Taky myslím.“přikývl George.
„Aktivace brány. Identifikační kód SGC.“
„No, vypadá to, že nachází hodina pravdy.“utrousil Winterson, když stáli společně s Johnem před bránou. Ten jenom přikývl. Za pár vteřin bránou prošel středně vysoký, vypracovaný, nakrátko ostříhaný muž okolo 40 let. Uniformu měl bez jakékoliv chybičky a boty a frčky se mu leskly jako zrcadlo. Byl to dokonalý prototyp vojáka, který striktně dodržuje všechna daná pravidla.
„Plukovníku.“kývl hlavou Sheppard. „Vítejte na Atlantis.“
„Vy neumíte salutovat?“vyštěkl. John i George se ukázkově postavili do pozoru a předpisově zasalutovali.
„Jsem plukovník Steven Samuel Parker. Jsem tady, abych prošetřil smrt plukovníka Blackové. Mackenzie Virginia myslím. Bože, co to je za jméno?“podivil se, když se podíval do spisu.
„To znamená, že její otec chtěl kluka a Virginia je místo jejího narození. Nevím, co je na tom zvláštního.“odsekl John.
„Dejte si pozor na jazyk, podplukovníku.“varoval ho Parker. „Přijměte ale moji upřímnou soustrast.“dodal a zatvářil se sklíčeně.
„Proč jste tady?“zeptal se bez okolků Winterson. „Zabili ji Eagerové, co víc chcete vědět?“
„V její lékařské zprávě jsou nějaké nesrovnalosti.“odpověděl stručně Parker.
„Chci mluvit se všemi, kdo viděli, co se stalo.“poručil si.
„Zařídím to.“prohlásil rychle George a odběhl.
„A vy, plukovníku, byste mi mohl ukázat pokoj plk. Blackové.“
„Tady to je.“ukázal John na dveře, když ho k nim zavedl.
„No, otevřete je.“pobídl ho Parker. John zaváhal. Od doby, kdy Mac umřela tady nebyl. Od jejich poslední noci. „No tak, otevřete je.“pobídl ho znova. John otevřel. Parker se rozhlédl. Ve čtvercové místnosti byl naproti dveřím vchod na balkon a na pravé straně dveře do koupelny. U stěny naproti balkonu byla ještě pořád neustlaná postel. John si vzpomněl, jak mu Mac zdůvodnila, proč si většinou nestele. Tvrdila, že je to zbytečné, když večer nebo i přes den do ní stejně zalízá. Ze vzpomínek ho vytrhl Parker.
„Čí to je? Tohle je pánská uniforma.“
„Ehm…to je…moje.“připustil John a vzal si svoji bundu zpátky.
„Myslím, že tady po dobu svého pobytu zůstanu. Je tu pěkný výhled.“prohlásil Parker.
„V žádném případě!“vyhrkl John. „A nemyslím, že byste tady našel něco zajímavého.“dodal a ukázal rukou ke dveřím. Parker neochotně vyšel.
„Měli byste sbalit její věci a poslat je zpátky na Zem její rodině.“
„Ukážu vám pokoj pro hosty.“oznámil John a jeho poznámky si nevšímal.
„Všichni víte, proč jste tady.“začal Parker o pár hodin později a rozhlédl se po všech přítomných, kteří seděli v zasedačce. John, Winterson, Daniel, Rodney a Kellerová přikývli.
„Kdo začne? Tak třeba vy, doktore Jacksone.“
„Byli jsme v táboře, když nás přepadli. Plk.Sheppard přikázal útěk do lesa. Dva z nás trefili zbytek…poschovávali jsme se v jeskyních.“
„Co se dělo dál?“zeptal se Parker Rodneyho.
„Po pár hodinách nás našli.“
„Kdo?“
„Tým plk. Blackové.“
„A dál?“
„Chvilku jsme se bavili a potom vyšli ven. Eagerové hned začali střílet.“
„Mac nás varovala, házeli jsme granáty. Během pár minut jsme je zvládli, ale cesta, kterou jsme přišli, byla zablokovaná. Museli jsme to obejít.“pokračoval dál O´Conner.
„Potom?“
„Museli jsme slanit dolů. Šel jsem první, abych to ukázal…bylo to na rozkaz plukovníka. Ona a Sheppard lezli poslední.“ujal se na chvilku slova Winterson. „My šli k bráně. Chtěla to tak.“
„Co se stalo dál?“
„Uvolnila se jí skoba, takže ji vytáhla a zašlápla o kousek dál. Nalezla na skálu, musela to vzít přes jeden převis, ale vypadalo to, že to stihneme, ale najednou se nad námi objevil jeden Eager. Něco…řekl…vytáhl mačetu…a sekl.“
„Zřítila se asi z 25 metrů. Daniel měl honem zavolat Jennifer. Ta dorazila asi za 10 minut.“dodal George.
„Když jsem dorazila, byla její zranění natolik vážná, že se nedalo už nic dělat. Během 15 minut zemřela.“objasnila Kellerová.
„Proč jste neposlali bránou její tělo na Zem?“zajímalo Parkera.
„Začali po nás střílet Eagerové. Museli jsme se stáhnout. Sotva jsme prošli.“odpověděl Winterson. Po chvilce Parker prohlásil:
„Vidím, že to všechno sedí…přesně podle hlášení. Myslím, že je to vše. Zatím sbohem.“rozloučil se, sebral hlášení a vyšel z místnosti.
„Mám pocit, že na to skočil.“řekl John, když Parker odešel.
„Strašně jsem se bála. Vůbec neumím lhát.“přiznala Jennifer.
„Zvládla jsi to perfektně.“pochválil ji O´Conner.
„Tak panstvo, zpátky do práce…promiň dámo, ty taky do práce.“prohlásil John.
„Á, plukovníku…jak to šlo?“zeptala se Parkera Sam, když vyšel ze zasedačky.
„No, buď se to tak opravdu stalo, nebo se dokonale domluvili.“prohlásil.
„Když se vrátili, jejich verze byly stejné.“pokrčila rameny Sam.
„To teď necháme být. Chci jít na misi. Co nejdřív, kdyby to bylo možné.“
„Můžete jít s Wintersonovým týmem. Zítra mají misi.“
„Nešlo by to již dnes?“
„Zkusím to.“slíbila Sam.
„…s ním? Se vší úctou, madam, ale to nemyslíte vážně, že?“vyprskl George.
„Je mi líto, ale je to v zájmu všech. Čím dřív to půjde, tím dřív snad vypadne.“prohlásila Sam.
„Dobře, za hodinu vyrážíme.“souhlasil nakonec.
„Tak můžem?“zeptal se George, když došel k bráně. Daniel i O´Conner přikývli, ale Parker se jenom nadutě díval kolem.
„Aby bylo jasno, jsem plukovník a vy jenom major.“zasyčel Parker.
„Když vás zastřelí díky vaší nadutosti, moje vina to nebude.“ušklíbl se Winterson a prošel.
„Co je to támhle?“ukázal O´Conner na dým, který vycházel zpoza stromů.
„Pojďme se tam podívat.“navrhl Daniel. Winterson přikývl a vůbec si nevšimla Parkera, který užuž otevíral pusu. Po pěšině došli až k vesnici, ze které dým vycházel. Vešli dovnitř. Vesnice byla zbombardovaná, většina domů hořela a nikde nebylo vidět ani nohu.
„Opatrně.“šeptl George. Pomalu prozkoumávali kousek po kousku. Najednou se okolo nich shlukl hlouček lidí.
„Kdo jste?“zeptal se jeden z nich.
„Nechceme vám ublížit.“řekl Daniel. „Kdo to udělal?“
„Přiletěly lodě.“
„Eagerové.“zkonstatoval O´Conner.
„Co chtěli?“zajímalo Wintersona.
„Říkali, že hledají nějakou ženu. Že ví, že tady prý byla.“odvětil muž a držel si na obličeji kapesník, aby zastavil valící se krev z rány.
„Mac…hledají Mac.“vyvalil oči Daniel.
„Říkali jste, že je mrtvá.“prohlásil Parker.
„To taky je. Neříkali, jak to zjistili?“zajímalo Wintersona.
„Říkali, že ví, že tady byla. Prý to zjistili z panelu Kruhu předků. Prý tam byla naše adresa. Na Revaně.“
„Jak ta planeta vypadá?“zeptal se Daniel.
„Jsou na ní skály, stromy a…“dál se nedostal, protože ho přerušil O´Conner.
„To je ta planeta, kde…“
„Jo.“přikývl George. „Chodíte na ni často?“
„Jednou, dvakrát za měsíc.“
„Kdy jste tam byli naposledy?“zeptal se Daniel.
„Je to asi týden.“
„Vypadá to, že ani Eagerové nejsou neomylní.“ušklíbl se Winterson. „Pokud z DHD vytáhly adresy…možná si mysleli, že to přežila. Nebo je zajímalo, kam jsme šli my.“uvažoval dál. „Pomůžeme vám vesnici znova postavit. Mimochodem…jsem major Winterson, tohle je dr. Daniel Jackson a dr. John O´Conner. A tohle plukovník Parker.“
„Těší nás. Já jsem Entir. Vůdce vesnice.“
„Na to zapomeňte! Žádné pomáhání. Nedivím se, že pořád potřebujete nějaké peníze, když je vyhazujete oknem!“vyštěkl Parker.
„Tahle vesnice je zničená kvůli nám! Kdyby nebylo nás, tihle lidé by nepřišli o domov!“protestoval Daniel.
„Chcete spíš říct, že je to kvůli Blackové…“
„Tak dost! Ona za to, co je…byla, nemůže! Nevybrala si to!“naštval se George.
„Pěkně si vás vycvičila. Podřízení mají stát za svými veliteli, ale ona je mrtvá, takže…“
„Co když ne?“vyštěkl George, který to už nevydržel. „Prostě měla přirozenou autoritu. A byla jeden z nejlepších lidí, jaké jsme kdy poznali. Byla skvělá jako voják stejně jako člověk.“odsekl.
„Tohle nemám zapotřebí poslouchat.“prohlásil Parker a namířil si to přímo k východu z vesnice.
„Nechci se vám do toho plést, ale co se stalo?“ozval se Entir. Daniel mu to všechno stručně vypověděl.
„To je mi líto.“hlesl Entir.
„Jo, nám taky. Půjdeme domů a vrátíme se s doktory a někým, kdo by vám mohl pomoct s novou vesnicí, ano?“řekl George a začal se sbírat k ochodu.
„Děkujeme.“
„Ehm…pánové…myslím, že máme problém…“vypískl Parker a pomalu couval zpátky do vesnice. Zároveň s ním se objevil asi tucet dalších mužů.
„Zase vy?! Vždyť máte, co jste chtěli! Tak co tu ještě děláte?!“zařval George.
„To je fakt. Ta Antička je mrtvá, ale proč jsme v DHD našli ještě tuhle adresu?“ušklíbl se Zadar.
„Tihle lidé na ni chodí…“rozhodil rukama Daniel.
„A proč jste tady vy?“zajímalo Zadara.
„Jsme průzkumníci a na téhle planetě jsme ještě nebyli, takže…“odsekl Daniel. Najednou se ozval výstřel a jeden s Eagerů padl k zemi mrtvý. Všichni chvíli pátrali po střelci, až uviděli Parkera s P-90 připravenou k palbě.
„Sakra!“ulevil si George a skočil za první vůz, který viděl, protože Eagerové začali střílet. Na první pohled bylo jasné, že Eagerové mají mnohem vyspělejší zbraně, než my. SG-16 pomalu začala docházet munice a George začal vymýšlet náhradní plán. Všichni už měli ve zbraních svůj poslední zásobník. Najednou Eagerové přestali střílet, vypadlo to, jako by jim zaschly zbraně. George si to celkem rychle uvědomil a rozhodl se vystřílet všechno, co má, i když si byl jistý, že ho zastaví jejich štít, ale nic se nestalo. Eagerové padali jako mouchy. Zadar došel k závěru, že by bylo lepší utéct. Takže se rychle zvedl a zmizel. Zbytek Eagerů udělal totéž.
„Co se stalo? Proč přestali?“nechápal Parker.
„Já si nestěžuju. Jdeme domů.“prohlásil Georgie. „Pošleme vám tu pomoc.“obrátil se ještě na Entira. Ten přikývl.
„Ahoj. Co tak brzo?“podivila se Sam.
„Vesnice na té planetě potřebuje rekonstrukci a její obyvatelé doktora. Potkali jsme tam Eagery a…“dál se Winterson nedostal.
„Tohle bude mít následky! Je to neuvěřitelné. Takhle ohrozit něčí život! Moje zpráva bude velice zajímavá!“vyštěkl Parker a odešel.
„O tom pochybuju.“povzdechla si Sam, když zmizel z dohledu.
„Tak, co se tam vážně stalo?“zajímalo Johna, když večer seděli u George.
„Prostě se jim zasekly zbraně i schopnosti.“odpověděl O´Conner.
„Jenom tak?“nevěřila Sam.
„Vždyť taková šance je jedna ku…no prostě malá!“přidal se Rodney.
„Třeba jste měli obrovské štěstí.“zkusila to Teyla.
„Třeba špatně posnídali a neměli sílu.“navrhl Ronon a všichni se rozesmáli.
„Nebo třeba to byla Mac.“ozval se potichu Daniel. Chvíli bylo ticho, než se ozval George.
„Nezastavili by ji?“
„Já nevím. Asi jo. Nebo možná přišla na to, jak se jim vyhnout.“řekl Daniel.
„To je hloupost.“namítl John.
„Nevím, čím to bylo, ale cítil jsem tam něco…někoho jiného než lidi. Možná to bude tím, že jsem byl povznesený…“uvažoval Daniel.
„Je možné, že to byla ona, protože jsem cítil takovou jistotu. Jistotu, kterou jsem měl jenom s ní, když šlo do tuhého.“přiznal Winterson. Všichni byli zticha a přemýšleli o tom, co se stalo. Pomalu docházeli ke stejnému závěru.
„No, buď jsme měli obrovské štěstí, anebo nám někdo pomohl.“vyslovil to za všechno Daniel. Zbytek přikývl, protože rozumnější vysvětlení neměli.

BTW: Zase coments pls. a dalsi povidka bude asi v patek
Jinak anketa tady bude asi jeste....no asi jeste dva tydny:) tak hlasujte

Opravdu hezké díly. Děcko tam už nedávej, jelikož už na Atlantis máme jednoho malého uřvaného fracka a druhý mi vůbec neschází, navíc jednou už Mac těhotná byla a opakované těhotenství je velmi otravné.

aa super.. prostě bomba.. nevím jak bych to uŽ komentovat ty povídky.. jsou prostě super.. natočit podle toho seriál tak SGA zkrachuje na nedostatek diváků )) Kdy bude další? .-)

dalsi povidka bude asi v patek
momentalne ted se uz asi tyden trapim s jednou, kerou pisu na papir, ale dneska ji hodlam dopsat a pak se dat do povidky na tri pokracovani

Další skvělej díl při téhle povídce se vždycky odreaguju a pobavím

Už se těším na další díl

Aaaaa! Krása! Dneska jsem dočetla to, co jsem zameškala a nenacházím slov. Mohly by se inspirovat a natočit to! K poslednímu dílu: Super nadutý plukovník !
Už se těším na další díl

takze dalsi povidka

Shock
„Máme všechno?“zkoumal Sheppard výstroj.
„Devítky, granáty, vysílačky, vysílače kódu a to všechno ve vestách.“přebral to Winterson.
„Tak můžeme vyrazit.“prohlásil Ronon.
„5. symbol zadán.“
„Měli by tam být nějaké artefakty.“těšil se Daniel.
„Hm.“zabručel nevýrazně John. Poslední dobou mu bylo všechno jedno. Prošli bránou a ocitli se uprostřed pralesa.
„Pozor na nějaké divoké zvířata.“varoval je Ronon. „na takových planetách jich bývá hodně.“
„Jak daleko by to mělo být?“zajímalo O´Connera.
„Asi 7 mil. Podle MALPu.“odpověděl mu Rodney-
„Uvažuju o odchodu z armády.“ozval se John asi po 3 mílích.
„Cože?“všichni vyvalili oči a zastavili se.
„Prostě to nemá ceny. Je to víc jak půl roku.“vysvětlil.
„Jenom kvůli Mac?“zajímalo Ronona.
:Myslím na ni pořád. Na Atlantis ji vidím úplně všude.“povzdechl si.
„Pst. Ticho!“sykl Ronon a vytáhl zbraň. „Něco tam je.“dodal, když se listí znova pohnulo. Pomalu se plížil okolo velkých listů.
„Opatrně.“zašeptal George. Ronon rozhrnul listí.
„Ne! Nestřílej, prosím!“ozvalo se vyděšeně. Ronon zůstal užasle stát, neschopný pohybu. John se na ten výkřik otočil taky, a když ho uslyšel málem omdlel.. Doběhl k Rononovi.
„Mackenzie?“vydechl užasle. George radostně zavýskl.
„Kdo jste?“zeptala se vystrašeně.
„Jsme přátelé. Ronone, půjč ji kabát.“řekl John, protože se zakrývala jenom velkými listy.
„Děkuju.“špitla a oblíkla se.
„Pojď. Vylez.“natáhl k ní ruku Daniel.
„Můžu s tebou mluvit?“potáhl ho John kousek dál. „Co to s ní je?“
„Když jsem se vrátil já, taky jsem si nic nepamatoval. Postupem času by se to mělo zlepšit.“vysvětlil Daniel.
„Dobře.“přikývl John. „Vezmeme ji na Atlantis. Pojď. Půjdeme domů. Dej mi ruku.“vyzval ji.
„Řeknete mi, kdo jste?“hlesla Mac.
„Já jsem John. Tohle j e Ronon, Daniel, O´Conner, Rodney a major Winterson.“
„Aha a…kdo jsem já?“
„Tvoje jméno je Mackenzie Virginia Blacková.“vysvětloval trpělivě John, který byl v sedmém nebi. „Vezmeme tě domů.“
„Jak mám vědět, že mi nechcete ublížit?“
„Prostě nám věř. Jsme tví přátelé.“ozval se Ronon.
„Identifikační kód pplk. Shepparda.“ohlásil seržant u brány.
„Vedeme překvapení.“vyhrkl George k Sam.
„Sem s ním. Zbraň proti Eagerům?“
„Skoro.“ušklíbl se. „Můžete.“řekl do vysílačky.
„Sakra.“vydechla Sam, když uviděla Mackenzie.. Mac se ale vyděšeně chytla Johna za ruku, když na ni namířila ochranka.
„To je dobrý. Složte zbraně.“řekl John.

„…se vší úctou, pane, ale ne! To neudělám! Nemůžu vybombardovat vesnici, o které vím, že tam je škola, nemocnice a sirotčinec!“
„Je mi líto, podplukovníku, ale když to neuděláte vy, uděláte to někdo jiný!“
„To je možné, ale aspoň s tím nebudu muset žít já!“vyštěkla Mac a odešla udělat předletovou kontrolu.

„Hej Mac, jsi v pořádku?“zeptal se jí John, protože chvilku hleděla do blba.
„Já…jo jsem…jenom jsem si asi na něco vzpomněla. Byla jsem na lodi a byly tam letadla. Nechtěla jsem vybombardovat jednu vesnici.“
„Tak to je ten neuposlechnutý rozkaz ve tvojí složce.“došlo Johnovi.
„Vemte ji na ošetřovnu.“řekla Sam.
„Seženu ti nějakou uniformu. Nejlíp tu tvoji.“nabídl se John cestou.
„Zůstaň, prosím.“
„Dobře. Ronone. Uniformu by měla mít někde u sebe ve skříni.“otočil se na Ronona. „Díky.“
„No, podle všech testů je to opravdu ona.“zkonstatovala Jennifer, když měla výsledky.
„To je fajn.“přikývl John a zadíval se směrem k Mac, která seděla na jedné z postelí.
„Ta amnézie bude nejspíš dočasná. Doufejme. Měla by být v klidu a pomalu si musí na všechno vzpomenout a zvyknout. Pomoz jí, co nejvíc to jde.“dodala.

„Máte pohmožděné žebra a pár šrámů, ale jinak jste měla celkem štěstí.“prohlásil doktor.
„Jo, zato ti ostatní tolik štěstí neměli.“povzdechla si Mac.
„podplukovníku,“ozval se přísně, „byla jste 26 hodin pohřešovaná. Nikdo nevěděl, kde jste a jestli vůbec ještě žijete. Dovolil bych si připomenout, že těch 26 hodin jste strávila v poušti s litrem vody a asi 20 nadrženými beduíny za zády.“ Mac se smutně pousmála.
„Byli to dobří chlapi…můžu jít?“
„Ano, ale odpočívat.“
„Vždyť mě znáte.“
„No právě.“povzdechl si doktor.

„Dobrý?“
„Jo.“přikývla Mac. „Jenom jsem zase něco viděla.“
„Měla by sis odpočinout…trochu se vyspat.“navrhl John.
„Moc jsem tady nezměnil.“ozval se John, když vešli k ní do pokoje.
„Připadá mi to trochu povědomé!“
„To je fajn.“přikývl John a chystal se k odchodu.
„Zůstaň prosím.“vyhrkla Mac. „Nechci tu být sama.“
„Dobře, zůstanu, ale už spi.“přikývl John.
„Né!“vykřikla Mac a rychle se posadila.
„Mac…Meggy…uklidni se! Byl to jenom sen! Jsi v bezpečí! Už je to dobrý…byl to jenom sen.“snažil se ji uklidnit John a pevně ji držel. Byla celá zpocená a třásla se od hlavy k patě.
„Já…on…prostě mě odřízl…a já spadla….“vychrlila ze sebe.
„Už je to pryč.“držel ji John a hladil ji po vlasech.
„Takhle jsem umřela?“zeptala se. John přikývl. „Bolelo to.“hlesla. Mac.
„Já vím.“znova přikývl. „Budu tady. Kdyby něco. Ale kdyby ne, musel jsem odejít. Hlavně v klidu, dobře?“Mac přikývla.
„Jak je jí?“zajímalo o pár hodin později Wintersona.
„Je vyděšená a myslím, že hodně.“řekl John. „Nevím, jestli bylo dobré nechat ji tam samotnou.“
„Za chvilku vás pustíme.“slíbil O´Conner.
„Na co si zatím vzpomněla?“zeptal se Daniel.
„Na to, jak ji zabili a taky na to, jak sloužila v zálivu. To je zatím vše.“
„Měli bychom ji zítra nějak zaměstnat. Nějaké činnosti, které uměla naprosto dokonale.“navrhla Sam.
„Můžu ji vzít zítra do laborky.“navrhl Daniel.
„A já do tělocvičny.“přidal se Ronon.
„No, nějak si osobně nemyslím, že by Mac pomohlo, kdybys ji zmlátil.“zaprotestoval John.
„Já myslím, že to není špatný nápad.“souhlasila s Rononem Sam.
„Tak dobře. Ale teď už jdu, kdyby se náhodou zase vzbudila. Dobrou noc.“rozloučil se.
„Dobré ráno.“pozdravil ji John.
„Dobré.“zamručela ospale Mac.
„Přinesl jsem ti snídani.“ukázal John na podnos, na kterém byl džus, spousta ovoce a nějaké pečivo.
„Děkuju.“
„Není zač. Mám teď ještě nějakou práci, ale tak za hoďku jsem zpátky. Mezitím se najez.“
„Dobře.“přikývla Mac. „Johne?!...My dva…hm…měli jsme spolu něco?“zeptala se ještě, když byl John už skoro u dveří.
„ Chodili jsme spolu.“přikývl. „Dokud jsi…“
„Neumřela.“pousmála se.
„Čekal jsem 7 měsíců, 2 týdny, 3 dny a 12 hodin, také těch pár dalších týdnů ještě počkám.“prohlásil John.
„To by bylo fajn.“
„Už fakt musím jít.“
„Jo, jasně…promiň.“
„Á, tady jsi.“zaradoval se Rodney, když Shepparda našel na jedné z teras. „Hledám tě už věčnost.“
„Existují vysílačky, Rodney.“ušklíbl se John.
„No, to jo..ehm…co děláš?“
„Rozpisy služeb.“
„Aha, tak to nebudu rušit…Jak je Mac?“
„Stejně jako včera večer, jenom s tím rozdílem, že matně ví, že jsme spolu chodili.“pokrčil rameny John.
„To je dobré, ne? No, už mizím.“dodal rychle Rodney, když uviděl Johnův celkem otrávený pohled.

„NE! Řekla jsem, že na blond nepůjdeš! Jsi Blacková a všichni v rodině mají černé vlasy!“
„Táta ne!“zaprotestovala Mac, které nemohlo být víc jak 12.
„O tom mi ani nemluv! Zdrhl…utekl od nás!“
„Proč se nedivím?“odsekla Mac.
„Co si to řekla?!“vykřikla její matka. Měla tvrdé rysy, černé vlasy a zrovna vypadala, jako by byla schopna vyhodit něco do vzduchu.
„Že se nedivím!“zopakovala Mac. V tu ránu ji matka dala facku.

„Mac, jsi tu?“
„Na balkoně.
„Něco nového?“zajímalo Johna.
„Hm. Já asi se svou matkou zrovna nejlíp nevycházím, že?“
„Říkala jsi, že ne.“přikývl. „Pojď se mnou.“ Pomalu došli do jedné z laboratoří.
„Dobré ráno.“pozdravili Daniel s O´Connerem..
„Dobré.“
„Co jste zjistili?“zajímalo Johna a zkoumavě hleděl na obrazovku. Daniel si odkašlala a doslovně začal číst překlad:
„Asi před 10 000 lety, jak jsme zjistili, se Antikové přestěhovali k nám. Ale ještě předtím válčili s Wraithy a Eagery. Eagerové udělali prý hodně užitečného…“
„Máš tam chybu…je to vazba, slovní spojení…neznamená to užitečný, ale …špatné, nelidské.“přerušila ho Mac.
„Co?“nechápal Daniel a znova se zadíval do textu. „Aha, máš pravdu.“
„Dobře.“vykulil oči O´Conner.
„Ani jsem nevěděla, že to umím.“přiznala Mac.

„Eagerové udělali zlého, Pallas.“
„Řekla jsem ti, abys mi tak neříkal.“odsekla Mac.
„Každý Antik má své jméno a Mac nebo Virginia moc anticky nezní.“namítl postarší povznesený muž.
„Myslíš si, že to nevím, Árone? Eagerové jsou zlí. To je důvod, proč se musím vrátit. Takže…pomůžeš mi nebo ne?“
„Pomůžu.“přikývl Áron. „Ale dobře si to rozmysli, protože až se znova staneš člověkem, všechny tvé vzpomínky na čas zmizí.“
„Ale pak se zase vrátí, ne?“
„No, to ano, ale…“
„Budu si pamatovat i to, jak jsem byla povznesená?“
„Když se to udělá dobře, tak ano.“
„Fajn, takže zítra se objeví na téhle planetě.“
„Chceš být tady?“podivil se Áron.
„Jo.“přikývla Mac a dál to nerozváděla.“

„No a pak už to známe.“dokončil Daniel.
„Takže stejně nic nového.“zkonstatoval John. Všichni sebou trhli, když se někde ozvala hlasitá rána.

„…Né, přestaň…on už to neudělá..opravdu.“křičela Mac a po tvářích jí stékaly slzy.
„Ten prašivej čokl mi pochcal drahý perský koberec!“
„Né…mami…přestaň.“snažila se jí Mac vytrhnout zbraň. Ozval se výstřel.
„Né…Robine!...Tys ho zabila!“plakala Mac a sehla se k tělu mrtvého štěněte zlatého retrívra.

„Mac?“
„Musím na chvilku ven! Omluvte mě.“vyhrkla, otřela si oči a odběhla.
„Jdu za ní.“ John ji hledal asi čtvrt hodiny, než ji objevil na jedné z teras.
„Meggy?“
„Bylo mi asi osm a ona mi zastřelila psa jenom proto, že udělal loužičku na koberec.“hlesla a otřela si oči. „Bylo to ještě štěně.“
„To bude dobrý.“
„Mám chuť do něčeho kopnout.“
„Ronon bude nadšený.“prohlásil John.
Když vešli do tělocvičny, kolem Ronona už leželo pět mírně omráčených lidí. Mezi nima i major Winterson.
„Ahoj.“pozdravil je nadšeně Ronon. „Konečně někdo, kdo to pořádně umí.“
„Fakt?“podivila se Mackenzie.
„A jak. Pojď.“ Postavili se naproti sobě. Ronon vyrazil pravačkou, ale Mac to bez potíží vykryla. Ronon to zkusil ještě jednou, ale zase bez úspěchu. Došel k závěru, že to ztíží. Začal kombinovat různé výpady, jako když spolu trénovali než se povznesla. Mac zpočátku stíhala všechno vykrýt, ale Ronon měl čím dál těžší a rychlejší útoky, až při jednom z nich přitlačil Mac ke zdi.

„Nech mě jít, Javiere!“stála uprostřed místnosti asi 14-ti letá Mac a pomalu začala couvat ke zdi.
„Ale no tak, viděl jsem tě, jak jsi se na mě celý večer dívala.“usmál se.
¨“Jseš na mol a dívala jsem se na tebe jenom proto, že tě na zádech posral pták!“odsekla.
„Lhářko!“vyštěkl Javier, vrhl se na ni a přitlačil ji ke zdi.
„Ne, Javiere, pusť mě! Přestaň!“snažila se mu vykroutit Mac a šmátrala rukou na stolku. Nahmatala zbraň. Dlouho neváhala a vystřelila. Javier padl k zemi mrtvý. Mac se na něho chvilku vyděšeně dívala, pak zahodila zbraň a utekla.

„Pusť mě!“vykřikla Mac, vyklouzla z Rononova sevření a odběhla na druhou stranu místnosti.
„Promiň…udělal jsem ti něco?“staral se Ronon a přešel k ní.
„Já…to není tvoje chyba…si bychom toho měli nechat.“vyhrkla a rychle odešla pryč.
„Co to do ní vjelo?“nechápal Ronon.
„Asi bychom ji opravdu měli chvilku nechat.
„Ale šlo jí to dobře.“uznal Winterson, který celý zápas sledoval z lavičky.
„Můžu dál?“ozval se ode dveří John. Mac, která si u sebe prohlížela zrovna fotky, přikývla.
„Dívám se na všechny ty lidi na fotkách, vím, že je znám, ale nevím, kdo jsou.“postěžovala si.
„Tohle je Abigail, tvoje dcera a tohle tvůj táta. A tady to, pokud to dobře odhadnu je tvůj kůň – Asfala.“vysvětlil John podle fotky.
„Nepamatuju si ani svoji rodinu. Neměla jsem to nikdy dělat!“povzdechla si
„Snad se to zlepší. Věřím tomu.“
„Jo.“
„Už si večeřela?“
„Ještě ne.“
„Tak pojď.“
„Nemám hlad.“
„Jíst musíš. No tak, pojď.“přemlouval ji John.
„Tak jo.“souhlasila nakonec Mac.
„Dneska večeři vřele doporučuju. Jsou hranolky, obrovský kus masa, spousta zeleniny a pivo.“prohlásil O´Conner u vchodu do jídelny, když potkal Johna s Mac.
„Úžasné.“těšil se John.
„Co vy, plukovníku, nějaký pokrok?“zajímalo george, který stál vedle O´Connera.
„Ani ne.“odpověděla Mac a rozhodila Mac. V tu ránu George a O´Conner odletěli na konec chodby.
„Co to…?“nechápala.
„Nech ruce u sebe a nikam nechoď!“křikl John a rozběhl se k nim.
„Dobrý? Žijete?“zeptal se.
„Uf…e..au…au sedíš mi na hlavě, vstávej!“hekal George.
„Promiň…ech…“omlouval se O´Conner a začal se hrabat nahoru.
„JO, žijem, dobrý.“přikývl Winterson, když vstal.
„Já se strašně moc omlouvám. Nevím, jak se to stalo.“omlouvala se Mac, která k nim došla.
„To je dobrý. Jsme v pohodě.“ujistil ji O´Conner.
„Ehm…to jsme ti nějak zapomněli říct. Tohle byla telekineze – můžeš nadzvedávat předměty a tak…to už jsi zjistila. Potom je tu ještě telepatie – můžeš číst lidem myšlenky, vědět co si myslí… Jo a ještě umíš léčit lidi.“shrnul to všechno John.
„Skvělý.“povzdechla si Mac. „Nějak stejně nemám hlad. Jdu spát. Dobrou noc.“
„Myslíte, že to Eagerové postřehli?“zeptal se Winterson, když večer seděli na jedné z teras, a držel si led na krku.
„Doufejme, že ne.“řekl O´Conner.
„Jen ať přijdou. Poradím si s něma.“dělal si zálusk Ronon.
„No ty možná jo, ale Mac ne.“poznamenal John. „Jak jsme na tom se štíty?“
„Kdyby zaútočili Wraithové, tak pár dnů vydržíme. Ale těžko říct u Eagerů. Nevíme, jak silné mají zbraně.“odpověděl mu Rodney.
„Když před nima utekli i Antikové, tak asi dost silné.“dodal Daniel.
„Pplk. Sheppard a dr. McKay do kontrolní místnosti. Hned!“ozvalo se z interkomu.
„Co se děje?“zeptal se John, když doběhli.
„Na dálkových senzorech se objevila loď. Není wraithská.“odpověděla mu Sam.
„Eagerové.“vydechl Rodney.
„Za jak dlouho tu budou?“
„Podle rychlosti a vzdálenosti tady budou za…to není možné…za necelých pět hodin.“
„Pět hodin je málo času. Co navrhujete udělat?“zajímalo Sam.
„Počkat, ale být připraveni u křesla.“odpověděl John.
„Dobře, ať tam jde Winterson.“přikývla Sam. „Všemu personálu! Blíží se k nám loď Eagerů. Buďte připraveni na případnou evakuaci bránou.“
„Jak daleko je Daidalus nebo Apollo?“zeptal se Rodney.
„Jsou někde mezi Pegasem a naší galaxií.“odpověděla mu Sam.
„Takže tady pomoc čekat nemůžeme.“zkonstatoval John. „Jdu vzbudit Mac.“
„Dobrý nápad.“přikývla Sam.
„Mac…mackenzie, vzbuď se…“
„Co je?“zabručela.
„Máme problém. Rychle se obleč a pojď se mnou.“
„Co se děje?“ptala se, zatímco se oblíkala.
„Eagerové. Letí sem. A…“
„…jdou po mně.“doplnila Mac. „Co s tím?“
„Dám ti zbraň a někdo s tebou bude.“
„To je nezastaví.“
„Ale zpomalí. Pojď.“a vedl ji do zbrojovny.
„Wintersone, běžte ke křeslu. Rodney s ním.“přikázal John potom, co dorazili do zbrojovny.
„Pane, někdo by s ní měl zůstat.“podotkl George.
„Budu to já a Ronon.“odpověděl John. Winterson pokrčil a odešel ke křeslu. John vzal jednu devítku a otočil se k Mac.
„Jenom natáhneš a stiskneš spoušť. Zásobník vyndáš stisknutím tohohle. Pak tam dáš nový, znova natáhneš a furt tak dokola. Jasný?“vysvětlil. Mac nejistě přikývla.
„Neboj, s náma se ti nic nestane.“ubezpečil ji Ronon.
„Přesně tak. Nehneš se totiž od nás ani na krok.“dodal John. „Kde je Jackson?“
„V laboratoři. Hledá něco, co by nám pomohlo.“odpověděl mu O´Conner.
„Dobře. Ty běž do kontrolní místnosti.“
„Budou tu asi za deset minut.“ohlásil O´Conner přes vysílačku.
„To to stihli rychle.“zamručel Ronon.
„Až moc rychle. Zapněte štít. Wintersone, připravte se.“řekl do vysílačky John.
„Připraven.“odpověděl Winterson.
„Jsou tu.“řekl O´Conner. „Zatím žádný signál.“
„Že by se na nás přišli jenom podívat?“navrhl Ronon, který právě společně s Mac a Johnem, došel.
„No to by bylo fajn.“přikývl Sheppard.
„Příjmáme signál.“
„Tak ne no.“povzdechl si O´Conner.
„Otevřete kanál.“řekla Sam.
„Víte, proč jsme tady. Neublížíme vám, pokud nám ji vydáte. A nezkoušejte nám tvrdit, že tady není!“ozvalo se z vysílačky.
„Vždyť jsi ji zabil. Sám si viděl, jak spadla.“zkusil to Daniel.
„Takže mi chcete tvrdit, že je tu ještě někdo jiný, kdo ovládá telekinezi?“ Najednou se u vrány objevila skupinka šesti Eagerů. Mackenzie, která seděla na schodech, rychle vyskočila na nohy.
„Palte!“vykřikl John.
„Začínají se přenášet do celého města.“ohlásil seržant.
„Zablokujeme jejich přenosovou frekvenci!“napadlo Sam a vrhla se k notebooku s O´Connerem v patách. John rychle doběhl k Mac, chytl ji za ruku a táhl pryč. Ronon byl těsně za nima.
„Wintersone, palte!“vykřikl Sheppard. George na nic nečekal a posílal jednu salvu dronů za druhou.
„Hotovo!“vykřikla Sam. „Ale i tak se jich sem přeneslo přes padesát.“oznámila přes vysílačku.
„Rozumím.“přikývl John. „Mackenzie, zůstaneš tady a nikam se nehneš, rozumíš?“dodal, když se objevili v prázdné chodbě. „Schovej se tady za ty bedny a zůstaň tam! S Rononem jim půjdeme pomoct.“ A odběhli. Mac si zalezla za bedny a doufala, že ji tady nikdo nenajde. Za pár minut uslyšela kroky. Malinko vykoukla a uviděla jednoho z Eagerů, jak se k ní pomalu blíží. Chtěla se schovat víc dozadu, ale když couvala shodila jednu z beden.
„Mám tě!“vykřikl Eager. „Delroyi, mám ji.!“ohlásil vysílačkou veliteli.
„Zabij ji.“
„Rozkaz.“přikývl. „Taková pěkná…škoda tě. Dám ti šanci.“ Eager schoval zbraň. Mac rychle vyrazila do další chodby a rovnou na jeden z ochozů.
„Kde jsi? Já si tě najdu!“ Mac se plížila ve stínu. Za chvíli na něco narazila. Byl to Eager.
„Ahoj.“usmál se.
„Sakra.“zanadávala a chtěla vyrazit na opačnou stranu, ale Eager byl rychlejší a pomocí telekineze ji odhodil k protější zdi. Než se vzpamatovala, došel k ní namířil na ni zbraň. Mac se mu podívala přímo do očí a v tu ránu jí před očima přeběhl celý život – dětství, narození Abigail, prázdniny u táty, Akademie, Záliv, SGC, její tým, Atlantis, John.
„Táhni do pekla!“zasyčel Eager.
„Až po tobě!“odsekla Mac, vytáhla sotva postřehnutelně pistoli a vystřelila. Eager vyvalil oči. Na nic nečekala, rychle se zvedla a střílela dál. Eager couval k zábradlí, až přes něj přepadl. Mac došly náboje, ale neodpustila si pohled dolů. Pak se rychle rozběhla tam, kde tušila Ronona s Johnem. Zdálo se, že přiběhla včas. Jeden z Eagerů stál zády k ní a před ním klečel Sheppard s rukama nad hlavou. Ronon mířil na Eagera.
„Polož tu zbraň nebo mu ustřelím hlavu.“hrozil eager.
„Dobře, hlavně v klidu.“domlouval mu Ronon a pomalu pokládal pistoli. Mac neváhala a vystřelila. Trefila Eagera dozadu do hlavy. Ronon s Johnem sebou trhli. Sheppard se otočil a Ronon vyvalil oči.
„Řekl jsem, abys…“začal John.
„Jsem zpátky.“přerušila ho Mac.
„Cože?! No to je skvělé!“vykřikl John, vzal ji do náručí a políbili se.
„Ehm…nechci vás rušit nebo tak, ale myslím, že ostatním by se hodila pomoc.“ozval se rozpačitě Ronon.
„Promiň, ale musel jsem.“
„Jo, chápu to, ale nechte si to na večer.“usmál se Ronon.
„Dobře. Promiň.“usmála se taky Mac. „tak jdeme.“
„Dva za rohem.“zašeptala. „Pánové první!“ John s Rononem vyrazili tak rychle, že Eagerové se nestačili ani otočit.
„Slušný.“zhodnotila to Mac.
„Pplk. Shepparde, potřebujeme vás u křesla.“ozvala se z vysílačky Sam.
„Jdeme tam. Chcete slyšet dobrou zprávu, madam?“
„Hodila by se.“přikývla Sam.
„Máme zpátky Mac.“oznámil nadšeně John.
„To je super, ale teď běžte pomoct Wintersonovi.
„Hej Wintersone, prý jste chtěl vystřídat.“prohodila Mac, když se vřítili dovnitř.
„Hodilo…by se to, madam.“odpověděl vyčerpaný a zpocený Winterson. Mac mu pomohla vstát a přejít ke stěně, kde s vyčerpaně zhroutil.
„napijte se.“
„jejich loď opouští orbitu.“oznámil Rodney.
„A nechává tady svoje lidi? No tak tomu se říká přátelství.“ušklíbla se Mac.
„Vidím, že je vám líp.“poznamenal George.
„to teda je. Už si vzpomínám na všechno.“usmála se.
„Míří k nám asi deset Eagerů.“ohlásil Rodney.
„jdeme ven.“
„Jdu s váma.“nabídl se george.
„na to zapomeňte!“prohlásila Mac a s Rononem vyšli před místnost s křeslem a každý se schoval za jeden roh.
„Už jdou.“upozornila Mac. „Máš granáty?“
„Jo.“přikývl Ronon.
„Pošli mi.“ Ronon po zemi jeden poslal. Na rohu se objevili první Eagerové. Mac s Rononem začali střílet, ale Eagerů místo toho, aby jich ubývalo, spíše přibývalo. Oba naráz hodili granát. Zbavili se pár Eagerů, ale další se pořád objevovali.
„Co takhle pomoc?“ozvalo se za rononem. Stál tam John a hned začal střílet.
„Docházejí mi náboje.“křikla Mac.
„Už nemám.“odpověděl John. „Tady Sheppard, potřebujeme posily k místnosti s křeslem. Eagerové zatarasili cestu pryč a jsme skoro bez nábojů.“dodal do vysílačky.
„Jsme kousek od vás, podplukovníku.“ozval se Lorne.
„Rozumím.“
„Jsem na suchu!“vykřikla Mac a místo střílení začala používat telekinezi. Ozval se výkřik. Mac se otočila a viděla Johna ležet na zemi.
„Sakra!“
„Opovaž se k němu běžet!“varoval ji Ronon „Nemůžu tě krýt!“
„Vím.“přikývla Mac a odhodila dva eagery naráz. Za chvíli se ozvaly výstřely z P 90 a M4. Za pár minut ležela hromádka mrtvých Eagerů. Mac doběhla k Johnovi a ránu mu vyléčila. Probral se během pár vteřin.
„Dobrý?“starala se.
„Dík.“řekl John. Mackenzie mu pomohla vstát.
„V pravý čas, Lorne.“prohlásila.
„Je fajn, že jste zpátky.“usmál se Lorne. Mac se jenom pousmála.
„Takže když na tebe mířil pistolí, tak sis vzpomněla?“shrnula to večer Sam, když všichni seděli na jedné z teras a Mac jim dovyprávěla, co se stalo.
„Jo, tak nějak.“přikývla.
„Ale je taky možné, že to bylo tím, jak ses při tom dopadu praštila.“navrhla Jennifer.
„Nebo.“přikývla znova Mac. „Je mi líto, ale já už nemůžu. Jdu spát. Dobrou noc.“
„Jdu s tebou.“přidal se John a významně se na ni podíval. Jenom se usmála.
„Dobrou noc.“popřál zbytek.

BTW: snad tam sou ty kurziva dobre
jeste me tak napadlo....napiste si, co byste chteli videt v jedne z povidek, ja potom vsechny prani smicham a napisu z toho povidku - pokud to bude nejak mozne , kdyz ne tak se to objevi v nejake dalsi
TAK SI PISTE
Ono je to asi brzo, jak se vrati, ale me se fakt nepodarila vymyslet dalsi povidka, tak me za to neukamenujte a piste nazory

jinak dalsi povidku vidim tak na stredu vecer zase okolo 20:00

Já bych chtěl číst o nĚčem jak byla Mac povznesená, s kým mluvila o čem, co dělala a tak... co se na učila a proč k tomu muselo dojít :_)

Jo souhlasím s MarcoR, něco takového by chtělo do další části našroubovat...

Dobre nekdy to napisu, uvidime, jake to bude mit cislo, ted dopisuju ttreti cast jedne povidky na pokracovani, tak pak se k tomu dostanu. vidim to na cislo 38 . Sice si trosku pockate, ale bude to tam

Trvalo to trvalo, ale už jsem srovnal krok a nedočkavě čekám na středu
Celkově musím říct, že tato povídka je úžasná a taky se přidávám s žádostí - chtělo by to nějaké fragmenty z doby povznesení

tak dalsi, bohuzel se mi nepodarilo vymyslet nadpis, tak kdyby vas neco napadlo, tak napiste

„Railové jsou skvělí lidé. Jsou to úplně pohodáři. Jsou milí, zábavní… Mimoto mají skvělé ovoce a zeleninu.“básnil John.
„Zní to dobře.“přikývla Mac a zapnula si vestu.
„Seznámili jsme se s nima asi před půl rokem.“dodal O´Conner.
„Jo, jo. Milí lidé.“souhlasil George.
„O kolik jsem přišla?“zajímalo Mac.
„O hodně.“ušklíbl se Ronon a prošel bránou.
„Vítejte, vítejte.“ Se širokým úsměvem k nim kráčel Táb-starosta vesnice.
„Tábe, rádi vás vidíme.“přikývl Daniel.
„Rád vidím, že jsem v pořádku. A kdo je tato milá slečna?“
„To je plukovník Mackenzie Blacková.“představil ji John.
„Rád vás poznávám, Mackenzie…hm…dlouhé jméno.“
„Stačí Mac. Říká mi tak většina lidí.“usmála se a podala mu ruku.
„Jak dlouho se zdržíte?“zajímalo Tába.
„Večer se musíme vrátit. Bohužel.“odpověděl O´Conner.
„Škoda. No, tak si tedy užijme těch pár hodin.“prohlásil Táb. „Máte hlad?“
„Jo, od oběda jsem nejed.“vyhrkl Rodney.
„Vítejte na Atlantis, plukovníku.“
„Plukovníku. Jistě víte, proč jsem tady.“řekl ledově Parker. Sam přikývla.
„Půjdeme do mojí kanceláře.“pobídla ho.
„Je pravda, že jste našli plukovníka Blackovou?“začal Parker.
„Ano.“
„A nechali jste ji tady jenom tak pobíhat?!“nevěřil Parker.
„Nepamatovala si vůbec nic. Neměli jsme důvod provést jakékoliv bezpečnostní opatření.“
„Byla pryč 7 měsíců. Kdo ví, kde vůbec byla. Mohli ji zajmout Eagerové. Může to být jejich špeh. Může…“
„Povznesla se.“přerušila ho Sam.
„Po…říkali jste, že…“
„Omlouvám se. Slíbila, že se vrátí.“
„A vy jste jí věřila?“
„Vždyť je to jeden z našich lidí!“vyhrkla nevěřícně Sam. „Krom toho, dodržela co slíbila!“
„Kde je?“
„Kdo?“
„Blacková!“vyštěkl Parker.
„Na misi.“
„Žertujete?! Okamžitě ji zavolejte zpátky!“
„Mají se vrátit do hodiny.“
„Dobře, má hodinu. Pak ji odvoláte!“
„Dáte si ještě aičičo?“zeptal se Táb.
„Co to je?“zajímalo Mac.
„Je to salát. Je tam něco jako broskev, jahody, hroznové víno, meloun a taky něco, co vzdáleně připomíná papriku.“odpověděl jí John. „Mimochodem, dal bych si.“
„No teda. Zní to zajímavě. Dám si.“usmála se Mac.
„Jo, já taky.“přidal se George.
„Já taky.“zvedl ruku Rodney.
„Trošku.“chtěl taky Ronon.
„Výborně Danieli, O´Connere, vy si nedáte?“
„Ne díky, jsme plní.“odpověděl za oba Daniel.
„Aktivace brány. Kód dr. Jacksona.“
„Otevřete bránu.“křikla Sam a seběhla po schodech následovaná Parkerem. První prošli Daniel s O´Connerem.
„Máme problém.“prohlásil Daniel a otočil se k bráně. Právě jí proběhl John, Ronon, George, Mac a Rodney. Všichni vysmátí.
„Co se stalo?“zajímala se Sam.
„Něco snědli. Railové to nečekali. Měli aičičo. Bylo tam všechno, co známe, ale také korri. Je to něco jak paprika. Railové to jí normálně, ale našim to nejspíš nesedlo. Chovají se jak puberťáci. Cestou se málem porvali. Railové říkali, že ty účinky pominou, ale neví, za jak dlouho.“vysvětlil O´Conner.
„Ahoj fešáku. Kdopak jseš?“zajímalo Mac, zatímco prošla dokola kolem Parkera a pořádně si ho prohlídla.
„Mac, Mackenzie…tohle je plukovník Parker.“představila ho Sam.
„Čau, vole.“usmála se Mac.
„No dovolte..!“
„Jó, to je to pako, které tu bylo, když jsi umřela.“rozchlamal se John.
„Prej…prej, že tady byl na kontrole. Houby kontrola! Vyzvídal, co se ti stalo.“uchechtl se Ronon.
„Víte co? Zajdeme za Kellerovou, ano? Pěkně v klidu.“navrhla Sam.
„Jsou v pořádku. Teda až na to chování. Budeme doufat, že je to přejde.“oznámila Jennefer. „Asi bychom je měli držet dál od všeho důležitého.“
„Souhlasím.“přikývla Sam. „Hele, ničeho se nedotýkejte a zkuste se chovat slušně.“
„Nebo co? Dáš nám domácí vězení?“ušklíbla se Mac. John s Rononem a Georgem se ušklíbli, ale Rodney zíral do země.
„Ne, ale dám vás do cel.“pohrozila Sam.
„Úúú…bojím, bojím…no nic, jdu dělat něco zábavného…čau!“prohlásila Mac a odešla následována Johnem, který měl ruku okolo jejího pasu a sklouzával čím dál níž.
„Já jdu dodělat rozdělanou práci.“špitl Rodney.
„Ale…kašli na práci…pojď se bavit.“prohodil Ronon. Vzal ho kolem ramen a vyvedl z místnosti.
„Počkejte na mě!“křikl George a vyběhl za nima.
„No teda. Rodney je celkem stejný, ale ten zbytek.“vyvalila oči Sam.
„Chci vyslechnout plk. Blackovou!“přikázal Parker.
„V tomhle stavu? To těžko.!vyprskla Kellerová.
„Tak jak jim bude líp…“
„Co to tady provádíte?“zeptala se rozverně Mac, když vešla do laborky.
„Páni, vyvalil oči O´Conner, protože měla na sobě jenom tmavě modrou minisukničku, černý top, boty na vysokém podpatku a zvlněné vlasy.
„Mackenzie?! Uvědomuješ si, že to, co jsi rozpárala a udělala z toho…tady to, byla tvoje parádní uniforma, že?“ujišťoval se Daniel a odsunul stranou štos papírů, když se Mac posadila na stůl a málem si na ně sedla.
„Jo. Myslím, že takhle je to mnohem lepší. Nikde to neškrábe a neškrtí a nevypadám v tom jako stará panna.“
„Sekne ti to.“připustil O´Conner.
„Dík. Co tady mimochodem děláte?“
„Snažíme se přeložit všechno z toho wraithského křižníku. Ale jde to ztuha. Rodney usnul a nikdo jiný wraithsky pořádně neumí.“odpověděl Daniel.
„Hmm…s Rodneym není žádná zábava. Přijde o bezva mejdan. Kluci ho chystají. Přidáte se?“
„Ne, díky. Doděláme to tu.“odpověděl za oba Daniel a významně se podíval na O´Connera, který užuž otevíral pusu.
„Škoda. Tak já jdu.“
„Na…potáhni si ještě.“podával George Rononovi jointa. Ten se nenechal dlouho pobízet.
„Co ti to trvalo tak dlouho?“zajímalo Johna, když se Mac objevila.
„Byla jsem za Jacksonem a O´Connerem…kde jste to vzali?“
„V botanické laboratoři. Je tam toho hafo.“odvětil George.
„A to se ani nerozdělíte?“
„Promiň. Vem si.“ Nikdo z nich potom chvíli neřekl ani slovo, ale pak George vyprskl smíchy:
„Haháhá…sekýrka…“
„Hustýýý.“zařechtal se Ronon a napil se rumu. „Co vydíte vy?“
„Tučňáka.“vyprskl John.
„Já zatím nic…moment…už se něco rýsuje…a je tó…parní válec….ty vole…to má grády.“rozesmála se Mac.
„Co je to parní válec?“zajímalo Ronona.
„No, když tě to přejede, jseš na placku, chápeš? Zobrazení z 3D na 2D.“vysvětlil John.
„Hustýý. Já vidím…hm…“otáčel Ronon hlavou a zkoušel to k něčemu přirovnat. „Vidím…“
„…město veliké, jehož sláva se bude hvězd dotýkat.“doplnila ho Mac a všichni se rozesmáli ještě víc.
„Vidím….pařez.“vymáčkl konečně Ronon.
„Dáte si panáka?“nabídl John.
„Jo.“přikývla okamžitě Mac a Ronon s Georgem se přidali. John všem nalil.
„Půjdu pomalu spát.“řekl Mac, když už v sobě měla asi šestého panáka a pokusila se postavit. Celkem dost se zakymácela a kluci se rozesmáli.
„Ty nikam nepůjdeš. Lehni si tady.“smál se George a pomohl jí do svojí postele.
„Dík.“
„Ou…“zaskučela Mac potom, co se další den ráno probudila. Pomalu se posadila a rozhlídla se. „Ježíši!... Sakra!“vyhrkla a vyskočila z postele omotaná peřinou, protože na sobě nic neměla. Podívala se na postel. „Prokrista!“hrozila se, když zjistila, že ležela mezi Johnem a Wintersonem. Nevyděsilo ji to, že ležela mezi nima, ale to, že neměla na sobě vůbec nic a ještě k tomu si vůbec nic nepamatovala.
„Co…je, co se stalo?“zamručel John, když se vzbudil. „Co tam děláš?“
„Já…nic na sobě nemám…a…“
„Klid, nešil…vždyť jsem tě nahou viděl a není to něco, za co by ses měla stydět. Právě naopak.“
„No, tys mě možná viděl, ale Winterson ne!“odsekla a začala hledat svoje věci. „To jsem měla na sobě? Kruci.“vyděsila se, když našla svoje věci.
„Co si pamatuju…strááášně ti to slušelo.“prohlásil se zívnutím Ronon, který se zrovna vzbudil.
„Jo, seklo vám to.“usmál se George, který byl už taky vzhůru.
„Co se dělo včera večer?“chtěla vědět. „Stalo se něco?“
„Ne.“ujistil ji George za souhlasného přikyvování Ronona a Johna.
„Tak proč nemám nic na sobě?“
„V noci ti bylo trochu horko.“odpověděl John.
„Trochu?“vyprskla. „Proč vy si to pamatujete a já ne? Mám jenom šílenou kocovinu a chce se mi zvracet.“
„Protože jsi…“začal John.
„Řekni to a jednu ti vrazím.“varovala ho.
„…něžná bytost.“dopověděl to. Mac po něm mrštila polštář.
„Mohli byste se prosím otočit?“poprosila je. Neochotně se otočili. „I ty, Johne.“
„Ale no tak…“
„Hned!“ Mac na sebe natáhl věci. „Ksakru…vypadám…“
„…neuvěřitelně sexy.“dodal John, když se otočil a zbytek přikyvoval.
„No, to jsem sice říct nechtěla, ale dík. Jdu se k sobě osprchovat. Kdyby něco, dejte mi vědět.“
„Zdá se, že jste úplně v pořádku.“zkonstatovala Jennifer dopoledne.
„Tak proč je mi tak špatně?“zaskučel Rodney.
„Tobě je špatně pořád.“odsekl Winterson.
„Co jste včera večer dělali?“zajímalo Kellerovou.
„To ani nechtěj vědět. Víš, jaké to je, když se probudíš nahá mezi dvěma mužskýma a nepamatuješ si ani ň?“řekla Mac. Kellerová se jenom usmála.
„Měli jsme menší mejdan. Tráva, alkohol a tak. Ale Meggy byla dobrá. Držela s náma celkem dlouho krok.“odvětil John.
„Ani to si nepamatuju.“povzdechla si.
„Opravdu se nic nestalo, neboj.“ubezpečil ji Ronon.
„Plukovníku Blacková?“ Mac se otočila a uviděla Parkera a ještě čtyři vojáky.
„Ano?“
„Chci s vámi mluvit.“
„A vy jste..?“
„Plukovník Parker.“
„Co se stalo s Woolseym?“
„Prozatím jsem tady já. Chci s vámi mluvit.“zopakoval.
„Mluvte.“
„Ale ne tady. Někde v klidu.“
„Dobře. Okolo čtvrté v zasedačce.“
„Ne! Hned!“
„Je mi líto, ale mám službu a nedostatek lidí, kteří by ji za mě mohli vzít.“ Chystala se vyjít ze dveří, ale ty jí zastoupili dva mariňáci. Zmateně se otočila.
„Ti nejsou od nás, že?“ John zavrtěl hlavou.
„Mohli byste mě, prosím, pustit?“požádala je. Ani se nepohli.
„Plukovníku, dejte mi vaši zbraň a pojďte se mnou.“řekl jí Parker.
„Řekla jsem vám, že odpoledne, snad to chvilku počká.“odsekla.
„Plukovníku, jestli nepůjdete, budu vás k tomu muset donutit.“varoval ji Parker.
„Jo? A jak? Je mi líto, plukovníku, ale rozkazy přijímám jen od velitele této základny.“ušklíbla se Mac.
„Mám pověření vás vyslechnout, a když nebudete spolupracovat, použít jakékoliv prostředky. Takže mi dejte zbraň a pojďte se mnou.“upozornil ji. Mac si povzdechla a pomalu sáhla za pas pro zbraň, když v tom jeden z mariňáků vystřelil ze zakňatelu, Mac se sesula k zemi a zůstala ležet.
„Co to…?!“vykřikl George.
„Proč jste to sakra udělal?“vyštěkla Kellerová mezitím, co jí zkoušela tep.
„Myslel jsem, že sahá pro zbraň a chce vystřelit.“bránil se voják.
„No to sice jo! Sahala proč zbraň, ale proto, aby vám ji dala!“vyštěkl John. „Skloň to dolů, Ronone.“dodal ještě.
„Aspoň nebude dělat problémy.“usmál se Parker. „Vemte ji do cel.“
„Tak to jste přehnal!“zavrčel John a vyběhl z místnosti následovaný Wintersonem.
„Sam…vždyť se k ní chovají jako k válečnému zajatci.“protestoval John.
„Vůbec nám nevěří. Pořád si myslí, že ji měli Eagerové.“přidal se George.
„A kde je?“zeptala se Sam.
„Myslím, že ji dali do cely.“dodal George.
„Cože?! Ten chlap mě jednou zabije!“prohlásila Sam. „Sežeňte mi ho a ať sem hned nakluše!“
„Plukovníku Parkere, pane, máte jít za plk. Carterovou.“ohlásil George.
„Jestli ji pustíte, postarám se o to, aby vás vyhodili z armády a oba šli sedět na dost dlouho.“pohrozil Parker.
„Ano, pane.“přikývl Winterson.
„Krom toho se stejně ještě neprobrala.“ušklíbl se Parker.
„Proč se nedivím.“odsekl Sheppard a vešli. Mac se právě sbírala ze země.
„Co se stalo?! A proč jsem sakra zavřená?!“
„Parker.“odpověděl stručně John.
„Už jsme byli za Carterovou. Vypadala, že vyletí z kůže, tak snad s tím něco udělá.“dodal Winterson. Mackenzie si mezitím sedla na lavičku.
„Ale musím přiznat, že tohle je útulnější než na Zemi.“
„Co?!“vyvalil oči John s Georgem.
„Tys byla někdy v lochu?“zeptal se Sheppard první.
„Jenom jednu noc. Bylo mi 18 a jela jsem asi 230 km/h tam, kde bylo 90. Ale tím, že jsem byla na pány policajty milá a řekla jim, že mám doma malé dítě, tak mě pustili na kauci. Myslím, že to bylo 500 $. Zaplatil to táta, ale málem mě pak zabil.“
„230 km/h?“vydechl George. „Co to bylo za auto?“
„Myslím Ferrari. Bylo půjčené.“
„Páni. 230…to je šílené.“dodal John.
„Jsem dobrý řidič. Stejně dobrý jako pilot.“usmála se Mac.
„Zjistíme, co se děje. Dostaneme tě odsud, jak nejrychleji to půjde.“slíbil John.
„…půjdu ji teď vyslechnout.“dokončil svoji řeč Parker a vyšel z kanceláře naprosto ohromené Sam.
„Už jste se toho nafukovacího panáka konečně zbavila?“zeptal se George, když prošli kolem odcházejícího Parkera.
„Co? Jo. Musím si zavolat. To není normální, jak se k Mac chová! Jako kdyby ani nebyla voják!“soptila Sam a naštvaně vyšla z kanceláře.
„Á, plukovníku, vidím, že jste vzhůru. Omlouvám se. Jak je vám?“usmál se Parker, když přišel do cel.
„Ó, je mi naprosto skvěle. Jsem zavřená, ani nevím proč, a moje ranní kocovina se poněkud zhoršila tím, že mě jeden z vašich lidí omráčil zatem a já se praštila. Ale jinak dobrý…je mi fajn.“odsekla ironicky Mac.
„Je mi to líto.“
„Ne, není. K věci. Ne, že by se mi tady nelíbilo, ale radši bych dělala něco užitečného.“
„Dobrá. Kde jste byla posledních 7 měsíců?“
„Hm…moment…jo, už vím! Byla jsem na Bali, obskakovali mě polonazí, vypracovaní černoši a nosili mi jeden koktejl za druhým.“
„Myslel jsem to vážně…“
„To já taky.“
„Tak ještě jednou. Kde jste byla posledních 7 měsíců?“
„Mackenzie! Ticho!“ozvala se ode dveří Sam. Mac, která užuž otevírala pusu, ji zase zavřela a sedla si.
„Proč?“zajímalo ji.
„Řekněme, že jsem zavolala někoho, kdo by měl dát věci do kupy. Do té doby budeš zticha.“vysvětlila Sam.
„Koho?“zeptal se Parker.
„Landryho. Požádala jsem ho…“
„Skvělé! Třeba se odsud dostanu, než mi bude 60.“utrousila Mac.
„Parker ji fakt strčil do cely?“nevěřil svým uším Daniel, když seděli u oběda.
„Idiot.“utrousil O´Conner s plnou pusou jídla a vytrvale žvýkal dál.
„Myslel jsem, že jste to slyšeli.“podivil se John.
„Byli jsme zavření v laborce. Děláme na tom překladu.“vysvětlil Daniel.
„Aha. Myslím, že Mac donesu něco k snědku.“prohlásil John.
„Nesu oběd.“
„Děkuju… mám hlad jako vlk. Ani jsem nesnídala.“vyhrkla Mac a začala do sebe házet jídlo.
„Není zač.“přikývl John. „Parker ještě nepovolil?“
„Ne.“zabručela s plnou pusou.
„Musím pomalu jít. Měl bych dodělat papíry. Mám zpoždění.“
„Hm… si to užij.“
„Je mi to líto. Přijdu, co nejdřív to půjde.“slíbil.
„Aktivace brány. Identifikační kód SGC.“
„Otevřete.“řekla Sam a seběhla dolů po schodech k bráně. Překvapeně zamrkala, když bránou neprošel Landry, ale generál Jack O´Neill.
„Co tak vyjeveně?“usmál se Jack.
„Čekala jsem Landryho.“vysvětlila.
„Tak, co se stalo?“ Sam mu to všechno dopodrobna vylíčila.
„Zajdu za ní. Do cel trefím.“prohlásil Jack.
„Dobře a potom můžete nějak Parkerovi vysvětlit, jak to doopravdy bylo.“
Jack pomalu odešel ke dveřím. Matně vzpomínal, kdy s ní mluvil nebo ji viděl naposled. Došel ke dveřím a voják mající službu zasalutoval a otevřel dveře. Ležela na lavičce, ale když vešel, zvedla hlavu a zatvářila se překvapeně.
„Ahoj Ginny.“pozdravil Jack. „Nebo radši Mac?“
„To je jedno.“usmála se. „Myslela jsem, že má přijít Landry.“
„No, pokud ti vadím…“
„Ne, zůstaň. Já jenom…pomoz mi odsud ven, prosím. Ať mě třeba zavřou u mě, to je mi jedno, ale dostaň mě odsud ven.“
„Jo, my tě zavřeme u tebe a ty utečeš přes balkon.“ušklíbl se Jack.
„Taky možnost.“usmála se.
„Zařídím, aby tě nevyslýchal tady, ale v zasedačce. Alespoň pro začátek.“
„Hm. Aspoň něco.“zabručela.
„Plukovníku, budou nás doprovázet stráže. Jen pro bezpečnost.“řekl Parker.
„Moji nebo vaši?“opáčila Mac. Parker jí neodpověděl, jenom trhl hlavou k jednomu ze svých mariňáků a ten otevřel dveře cely.
„Plukovníku…“pokynul rukou Parker. Mac neochotně vyšla. Cestou se podívala na Johna, která stál opřený o zeď. Podíval se na ni, jako by věděl, co se jí honí hlavou. Kolem Mac se postavili Parkerovi mariňáci.
„Musím vás upozornit, že jestli se rozhodnete utéct, budu nucen vás zastavit. A to jakkoliv.“upozornil ji Parker.
„Nevíte, s kým si zahráváte.“odsekla.
„Hej Mac!“zavolal John. Otočila se. „Neblbni, jasná?!“ Neodpověděla, ale usmála se.
„Posaďte se.“pobídl ji Parker, když došli do zasedačky.
„Hej Parkere, klid. Nemyslím, že je takové chování nutné.“brzdil ho Jack, který společně se Sam a Danielem čekali v zasedačce. „A myslím, že ani ty stráže.“dodal, když viděl, jak se mariňáci postavili ke dveřím.
„Ano, pane.“přikývl Parker a odvolal stráže. Generálovi si nedovolil odporovat. Mackenzie se jenom ušklíbla.
„Takže, plukovníku, kde jste byla posledních 7 měsíců?“začal Parker a posadil se naproti ní.“
„Povznesla jsem se.“odpověděla klidně.
„Ne! Drželi ji Eagerové! Stala jste se jejich špehem. Z hlášení vím, že 3 z 5 týmů zaskočili Eagerové na jedné z jejich misí. Máte přístup, jako zástupce vojenského velitele, ke všem informacím.“
„O tom, že se s nima setkali, vím, ale nemám s tím nic společného.“
„Co plánujete. Musíte mít nějaký plán. Jinak byste tady nebyla.“pokračoval.
„Co plánuju? Hm…no, až odejdu z armády, hodlám si do svých prázdných stájí přestěhovat svého koně a přikoupit si k němu pár dalších. A potom z toho udělat ranč. Pro děti a tak. No, nebo se možná vrátím ke zpívání. Kdybych se totiž tehdy nedala k letectvu, mohla jsem vydat album. Měla jsem pár nabídek. Jinak nevím, co bych dělala.“
„Myslím to vážně!“
„Já taky.“usmála se Mac.
„Jste trošku drzá, nemyslíte? Tak, kde jste byla?“
„Jak jsem řekla, povznesla jsem se.“ Mac začínala docházet trpělivost.
„Ne! Drželi vás Eagerové a teď jste jejich špeh!“křičel Parker.
„Idiote! Vy jste normálně paranoidní. Zřítila jsem se z 25 metrové skály dolů! Můj a Sheppardův tým si tu historku o Eagerech vymyslel, aby mě kryli. Daniel se taky povznesl, ale vy tomu pořád nechcete uvěřit! Proč bych měla mít něco společného s Eagery, když mě chtějí zabít?“rozčílila se Mac a bezděčně se postavila.
„Plukovníku, posaďte se.“řekl Jack. „Parkere, tady Daniel se taky povznesl a nikdo celou dobu nevěděl, kde byl, ale když se vrátil, nikdo, opravdu nikdo, se nezajímal o to, jestli je nebo není špeh. Věřili jsme mu. A já věřím plukovníku Blackové!“
„To můžu potvrdit. Nikdo se mě neptal, jestli jsem nebo nejsem špeh. Nikdo to nevyšetřoval.“přidal se Daniel.
„A jak jsem řekla, i já jí věřím.“dodala Sam.
„Vidím, že mě hodláte přehlasovat. Dobrá tedy. Ale varuju vás, plukovníku, jediný průšvih a vytáhnu na vás úplně všechno.“varoval Parker Mac.
„Nemůžu se dočkat.“ušklíbla se. Parker si sbalil svoje poznámky a spisy, vstal a odešel. Během chvilky slyšeli, jak se otevřela a po chvíli zase zavřela brána. Mac se otočila hlavně na Jacka.
„Díky.“
„Není zač, Ginny.“ujistil ji Jack. Daniel se Sam souhlasně přikývli.
„To znamená, že můžu jít?“
„Jistě.“přikývla Sam a pak se otočila na Jacka. „Spěcháte zpátky, pane?“
„Ani ne. Šlo to líp, než jsem si myslel, takže mám spoustu času.“
„Tak co byste řekl, jít ven? Zítra.“
„Jako na misi? Že váháte. Jasně, že bych chtěl!“vykřikl nadšením.
„Tak půjdete s SG-16.“rozhodla Sam. „Může být, Mac?“
„Jo, jasně. Doufám, že jsi nevyšel ze cviku.“usmála se Mac.
„O to se neboj. Kam se jde?“
„Na MG4 842. Podle databáze tam byla antická laboratoř. Něco jako archív. Nemůžu se dočkat. Bude to vzrušující.“zářil Daniel jako vánoční stromeček.
„Jo.“zamručel Jack.
„No, jo no. Vy historičtí ignoranti. Pro vás to nemá takovou cenu, ale může tam být pramen vědomostí a odpovědí na různé otázky a…“
„Jo, dobrý Danny, my to chápeme.“zarazila ho s úsměvem Mac. Daniel se zatvářil uraženě a odešel s tím, že má ještě nějakou práci.
„No a co s načatým večerem?“zeptal se Jack.
„Co takhle rybařit na jednom z mol?“navrhla Sam.
„Copak tu máte ryby?“vykulil oči Jack.
„No asi tolik, jako u tebe v rybníčku.“usmála se Mac.
„Ha, ha, ha. To nebylo vtipné.“zašklebil se Jack.
„Ale pravdivé. Jdu za Johnem. V osm na…západním mole?“dodala Mac. Sam i Jack přikývli.
„Dobrá, já něco seženu.“nabídla se Sam.
„Jen ne žádný alkohol, prosím.“požádala Mac.
„Však pít nemusíš.“usmál se Jack.
„Myslel jsem, že přijde víc lidí.“poznamenal večer Jack.
„Mac říkala, že půjde nakonec vyspat kocovinu, zbytek je ještě krapet zelený a Daniel s O´Connerem se pořád hrabou mezi překlady.
„Tak to zvládnem sami.“prohlásil Jack a nahodil prut do vody. Sam si sedla na další židličku a taky nahodila prut.
„Jako doma.“liboval si Jack.
„Jo, i těch ryb je tady stejně.“rozesmála se Sam.

BTW: dneska se mi na koupaku podarilo rozpustit jendu povidku , tak ji budu muset napsat znova
jinak zase mi pls napiste jestli se vam povid libi nebo ne

Tak super zase se začíst, akorát bych měl jednu výtku - dělej prosím mezi různými časy a scénami alespon jeden řádek mezeru - když plynule přecházíš od jednoho místa na cizí planetě na Atlantis a zpět tak se v tom není zas takový problém ztratit
Jinak k povídce - výborná část, zejména úžasný byli ty puberťáci, vážně supr

Dark Angel: Beru na vedomi , ale ve wordu sou odstavce, ale tady to nejak nefunguje, tak asi budud muset opravdu delat mezery

Další skvělá část, Mac a ostatní jako puberťáci byli opravdu super

A co se týče Parker je to opravdový zelený mozek a mamlas

Jinak dalsi povidka bude zitra (nedele)

Wow, nestačím se divit! Teď jsem se vrátila z dovolené, ale tam jsem pečlivě sledovala díly. Posední díl se mi opravdu líbil a hodně mě pobavil . Byla sranda jak se chovali jako puberťáci. Jen tak dál

tak dalsi povidka

Opět v akci
„Naposledy jsem byl na misi asi před 3 lety. Je to fajn, dostat se zase ven.“liboval si Jack a vešel společně s Mac do zbrojovny, kde se už chystal zbytek jejího týmu.
„Dobré ráno.“pozdravila Mac a zamířila ke stojanu s vestami.
„Dobré.“odpověděl zbytek.
„Ta vesta je těžší než jsme mívali my.“poznamenal Jack.
„Jsou vyztužené. Ještě lepší než ty předtím. teda ještě je nikdo netestoval, naštěstí.“vysvětlil Daniel. Mac si jenom odkašlala.
„To byl šíp, ne střela. Nepočítalo se to.“rozesmál se Winterson.
„No to je skvělé.“zabručela Mac.
„Ale no tak. Kdyby tě nestřelili, možná by ses nedala do kupy s Johnem.“řekl O´Conner.
„Hm.“zabručela nepříliš nadšeně Mac.
„Copak? Mráček?“zajímalo Jacka.
„Mráček?! Spíš mrak o rozloze New Yorku. Poslední dobou spolu skoro nemluvíme. Včera mi akorát přinesl oběd a zase odešel. Teda za ten oběd jsem mu fakt vděčná, ale jinak…“
„Vždyť jste byli včera spolu.“namítl George.
„Asi 10 minut. Pak prý musel jít něco dodělat.“povzdechla si Mac.
„Myslíš, že má…“začal Jack.
„Bokovku… Ty vždycky myslíš pozitivně, co?“zahučela.
„Ale je to logické. Když chlap nemá na ženskou čas, je v tom buď fotbal, nebo jiná ženská.“vysvětlil George.
„No, díky. To mě fakt uklidnilo. Přestaneme rozebírat mě a pomalu vyrazíme.“pobídla je Mac.

„Víš, kdybys chtěla…“začal Jack, když šli pomalu k ruinám.
„Jacku, vztahy na dálku nefungují a mezi námi je vzdálenost 3 000 000 světelných let.“usmála se Mac.
„To je…“vydechl Daniel.
„…neskutečné!“doplnil ho užasle O´Conner. Dole v údolí se rozkládaly trosky nějaké staré budovy. Daniel s O´Connerem se tam doslova rozběhli.
„Hej!“vykřikl George, ale oni se ani neotočili. „Opatrně!“
„Nechte je být.“mávla rukou Mac. Pomalu došli k ruinám. Daniel s O´Connerem běhali kolem sloupů a vypadali, jako by je předběhly Vánoce. Mac a Jack se posadili na kameny a George mezitím obešel nejbližší okolí.
„Nikde nikdo.“ohlásil.
„Fajn. Tak co s načatým večerem?“prohodil Jack.
„Měli bychom je hlídat, ať někam nezapadnou nebo neskočí na sousední planetě, jak nadskakují radostí.“usmála se Mac.
„To je neuvěřitelné! To je…úžasné!“doběhl k ostatním Daniel.
„Nedýcháš, Danieli. Nadechni se, uklidni se a spusť.“přerušila ho Mac.
„Je to římské…latina…chápete to? Latina, tady!“zdůrazňoval Daniel.
„Úžasné. A co nám to říká?“nechápal Jack.
„No…to zatím nevím, ale ještě nikdy jsme se s latinou nesetkali.“
„Fajn, tak až to zjistíš, tak přijď.“řekl George, ale Daniel ho už neposlouchal.
„Co to děláš?“zíral Jack, když si Mackenzie začala rozepínat vestu.
„Je mi horko. Přece se tu nebudu pařit v bundě.“odpověděla.
„Co kdyby někdo zaútočil a tys tu vestu neměla?“zajímalo Jacka.
„Kdyby to byl dobrý střelec a chtěl mě zabít, bude střílet do hlavy.“odbyla ho.
„Ale…“
„Tak dost! Proč vy chlapi si myslíte, že mě věčně musíte chránit nebo na mě dávat pozor? Jsem voják jako vy, tak se o mě přestaňte pořád starat! Když už, tak v přiměřené míře! Dokážu se o sebe postarat líp než většina chlapů už od svých 14ti let!“naštvala se Mac a ani si neuvědomila, že stojí. Začalo jí jít na nervy, jak k ní každý bral ohledy jenom proto, že je holka. Neštvaně si zapla vestu a bundu hodila na kameny.
„Promiň, prostě…“začal Jack, ale dál se nedostal.
„Uááá!“vykřikl Daniel. Všichni sáhli po zbrani a otočili se. O´Conner zrovna přibíhal k místu, kde zmizel Daniel.
„Danieli! Hej Danny, žiješ?!“volal George asi do tří metrové díry, kterou se Jackson propadl.
„Jo dobrý, jsem v pohodě!“volal Daniel zase nahoru.
„Jdu pro lano!“křikla Mac.
„Opovaž se! Jsou tady další nápisy!“zastavil ji Daniel. Mac se jenom usmála, protočila oči v sloup a pro lano stejně šla.
„Nápisy?! Jdu za tebou!“zvolal nadšeně O´Conner a užuž tam chtěl skočit taky, ale Jack ho zarazil.
„Stačí, když tam je jeden. Vy se vraťte k těm sloupům.“ A pak dodal! „Danieli, ty si to pěkně vyfoť a vylez! To je rozkaz!“ Mac s Georgem mezitím uvázali lano k jednomu ze stromů. Během chvilky vytáhli Daniela, celého zaprášeného a špinavého, ale zcela nadšeného.
„Máš fotky?“ujišťoval se Winterson. Daniel přikývl.
„Měl bys udělat i fotky zbytku. Pochybuju, že tady budeme tak dlouho, aby jste to stihli přeložit.“poznamenal Jack a O´Conner souhlasně přikývl.
„Ta má dneska den, co?“trhl hlavou Jack směrem k Mackenzie, která seděla kousek od nich opřená o jeden z pilířů a celkem znuděně si házela kamínky.
„No jo no. I ženy mají své dny. Teda častěji než my.“rozesmál se George.
„Že by to bylo tím?“nadhodil O´Neill a začali debatovat na tohle téma. Mac zavřela oči a opřela si hlavu o sloup. Najednou je prudce otevřela. Byli tu. Cítila je. Pomalu vstala a snažila se dělat, jako by nic. Přešla k Danielovi a něco mu potichu řekla. Daniel přikývl. Mac se zohla k jeho tašce, vzala foťák, vyndala z něj paměťovku, dala ji do obalu a schovala do vesty. Potom přešla k O´Connerovi. Taky mu něco řekla. O´Conner se přesunul na další stranu sloupu-blíž ke zbrani. Mac i z jeho foťáku vyndala kartu. Pak přešla k Georgovi a Jackovi.
„Teď mě dobře poslouchejte. Ať řeknu cokoliv, zůstaňte, jak jste a chovejte se přirozeně. Jsou tady Eagerové. Až řeknu teď, poutíkáte směrem ke skalám. Viděla jsem tam nějaké jeskyně, nebo aspoň něco, co tak vypadá.“řekla Mac a mezitím si uvazovala kolem pasu bundu, kterou si tam předtím položila.
„Kolik?“zeptal se George.
„Nevím, nějak jsem to nepostřehla, ale málo jich nebude.“
„Kde?“zajímalo Jacka.
„V lese, směrem k bráně i na druhé straně. Jediné místo, kde nejsou, jsou ty skály.“
„Dobře.“přikývl Jack a nechystal zbraň.
„TEĎ! Běžte!“vykřikla Mac. Všichni se rozutíkali směrem ke skalám. Skály byly dál, než si mysleli. Po pár kilometrech se zastavili, aby se vydýchali.
„Sakra…to mi…nemůžete…dělat, už nejsem…nejmladší.“funěl Jack.
„Musíme jít. Jsou…kousek za náma.“vydechla Mac a zase se rozběhla. Zbytek běžel za ní. Pomalu vyběhli k jeskyním.
„Kterou?“zafuněl Daniel.
„Já nevím.“odpověděla Mac.
„Tak třeba tuhle.“navrhl Georgie. Nikdo nic nenamítal, tak tam vběhli. Pár set metrů šli rovnou chodbou, až se ocitli na rozcestí, které se větvilo do dalších pěti chodeb.
„Co teď?“zeptal se O´Conner.
„jednu vybereme.“odvětila Mac otočená na stranu, kterou přišli.
„Běžte tady tou.“ozvalo se za ní. Rychle se otočila. Stál tam Antik, kterého potkali na, a který Mac řekl, že může svým přátelům pomoct, když se povznese.
„Pallas.“pozdravil Mac.
„Neříkej mi tak.“ohradila se. „Co tu děláš?“
„Pomáhám vám. A mohla bys být milejší.“usmál se Áron.
„Ty ho znáš?“vyvalil oči Jack. Mac přikývla a pověděla mu, jak ho poznala.
„Můžu vám připomenout, že jsou za vámi Eagerové a tahle chodba vás dovede ven?“rýpnul si Áron.
„Jak to víte?“zeptal se ho O´Conner.
„Jsem Povznesený.“usmál se Áron.
„Dobře, tak jdeme.“přikývl George.
„Počkejte! Běžte každý tak dvacet kroků do jednoho z tunelů a pak se po stejných stopách vraťte zpět. A potom půjdeme po stopách toho, kdo půjde správným tunelem.“ Každý si vybral jeden tunel. Za chvilku se všichni sešli ve správném tunelu a rozběhli se dál.
„Jaký máme náskok?“zeptal se Winterson.
„Asi tři čtvrtě hodiny.“odpověděla Mac.
„Dáme chvilku pauzu, ne?“zafuněl Jack.
„Až budeme venku.“
„Všiml si někdo, že se stáčíme zpátky?“nadhodil O´Conner.
„Jo. Aspoň budem směrem k bráně a nebudem to muset obíhat.“přikývla Mac. Pak už toho moc nenamluvili a šetřili dechem. Za pár desítek minut vyběhli ven. Po chvilce zjistili, že jsou pod systémem jeskyní, kterým vešli dovnitř.
„Rychle k bráně.“pobídl je Jack. Když měli bránu na dohled, zjistili, že ji hlídají stráže. Schovali se do křoví mezi stromy. Jack nabil, zamířil a chystal se vystřelit, ale Mac ho zarazila.
„Tohle nejsou Goaldi, Jacku. Dokážou kolem sebe vytvořit štít. Zastřelíš možná jednoho, zbytek ne.“varovala ho.
„Tak co uděláme?“zeptal se. Všichni chvilku přemýšleli a pak se zase ozvala Mac.
„Nalákám je na sebe a vy se dostanete bránou domů.“
„To v žádném případě!“zamítli to ostatní.
„Dej mi devítku a vysílač kódu.“řekla Jackovi.
„Proč?“
„Dej mi je.“trvala na svém Mac. Jack jí to neochotně podal a ona mu dala svoji P-90.
„Projděte hned bránou. Hodně štěstí.“popřála jim a vyběhla ze křoví. Eagerové se za ní hned rozběhli a začali střílet.
„pojďte.“pobídl zbytek Jack. Rozběhli se k DHD. O´Conner zadával adresu, když uslyšeli výstřely.
„Bude v pohodě. Běžte!“křikl Jack a všichni proběhli.

„Kde je Mac?“vykřikla Sam, když se objevili na druhé straně.
„Odlákává pozornost.“odpověděl Winterson. Za chvilku se znova vytvořila červí díra.
„Zatím žádný signál.“oznámil Chuck. „Už. Je to plk. Blacková.“
„No tak Mac…“ najednou přes celou místnost proletěla střela skrz bránu. Všichni se automaticky přikrčili.
„No tak…dělej.“nervózně přešlapoval Jack. V tom okamžiku proběhla bránou a hned se sklouzla po kolenech a vytáhla zbraně, které měla za pasem. Rychle se otočila k bráně, kterou proběhli dva Eagerové a oba je zastřelila. V tom okamžiku se brána zavřela.
„Dobrý?“zajímal se Daniel a pomohl jí na nohy.
„Jsem…v…pohodě.“zafuněla a sedla si na schody.
„Vypadalo to efektivně.“rozesmál se George. Mac se jenom usmála.
„Co se stalo?“vykřikl John, který zrovna přiběhl.
„Kdes byl?“zeptala se na místo odpovědi Mac.
„Byl jsem…na druhé straně města.“odpověděl. O´Conner mu řekl, co se stalo. Mac najednou něco napadlo. Vyběhla po schodech k obrazovce.
„Dejte tam vnitřní senzory!“ Chuck na nic neřekl a spustil senzory.
„Hm…rozlište to, co je člověk a co ne.“ Červené tečky lidí začaly mizet, až zůstala jedna jediná, která se zbarvila do fialova. Byla v místnosti s bránou.
„Uzavřete tohle patro! Rychle!“křikla Mac. Chuck udělal, co řekla.
„Kde?“houkl George a nabil. Mac zavřela oči. Cítila ho, věděla, že tam někde je, ale pořád jako by jí proklouzával.
„Za bránou, vpravo!“zakřičela po chvilce. Všichni, kdo měli zbraň, začali pálit.
„Vlevo, jde doleva!“křikla znova a začala střílet. Trefila a Eager se objevil a rozběhl se ke dveřím. Mac, která střílela z ochozu u Saminy kanceláře, skočila zvrchu na něho. Eager se sice rozplácl, ale oba se odkutáleli. Mac vstala rychleji a svalila vstávajícího Eagera zase na zem. Posadila se na něho a nedovolila mu vstát.
„Nehýbej se!“zavrčela a potlačila mu na střelnou ránu v rameni. Eager zakřičel. Mac z něho slezla a Eagera si na starost vzala ochranka.
„No, myslím, že jsme zjistili příčinu napadání Eagery na planetách.“usmál se O´Conner.

„Jdem k Wintersonovi, půjde taky?“zeptal se Daniel Mac o pár hodin později.
„jo, přijdu. Jenom donesu hlášení Johnovi.“přikývla Mac.
„Dobře, tak se pak ukaž.“dodal Daniel. Mac se usmála a odbočila za roh. Věděla, že bude u sebe. Došla k němu a zaklepala. Byl slyšet šramot, dveře se otevřely a v nich stál celý rozčepýřený John jenom v trenkách. Zůstal překvapeně zírat.
„Nečekal jsem tě.“hlesl.
„To vidím.“
„Johne, kdo je to?“ozval se z pokoje ženský hlas a za chvíli se objevila i jeho majitelka. Mac pustila spisy na zem a zůstala nevěřícně hledět, s pusou otevřenou.
„Vysvětlím to!“vyhrkl John. Mac jenom zvedla ruku a zavrtěla hlavou. Nevěřila tomu, co vidí. Pomalu začala couvat.
„Mackenzie!“
„Šetři dech.“zašeptala, otočila se a odešla.

„Mac, jsi tam? Otevři!“klepal na její dveře Jack. Vstala a šla otevřít.
„Co je?“
„Co se ti stalo?“vykulil oči Jack a vešel. Přeletěl očima její pokoj. Vypadalo to, jako by tam spadla puma. Nic nebylo na svém místě a některé věci byly dokonce rozbité. Na podlaze se válela dopitá flaška od whisky a další byla rozpitá na balkoně. Mac neodpověděla a šla si sednout na balkon. Jack přišel za ní, posadil se vedle a vzal ji kolem ramen.
„On má fakt jinou. Viděla…jsem to.“rozplakala se Mac.
„Ššš…to bude dobrý. Bude to dobrý.“utěšoval ji Jack a hladil ji po vlasech.
„Je mi strašně špatně. Asi budu zvracet.“hlesla po chvíli a rychle vstala a odběhla. Asi po čtvrt hodině se vrátila.
„Zalez si do postele. Vyspíš se z toho. Budu tady, dokud neusneš.“navrhl Jack. Mac přikývla a zahrabala se až po uši pod peřinu. Jack ani nestačil zhasnout a už spala. Potichu vyšel z pokoje a nechal ji tak.

Takze je to i s odtstavcema - doufam. Jinak zase nazory a uz zacinam pracovat na povidce o tom, co Mac delala, kdyz byla povznesena
prijemnou zabavu

Odstavce tam jsou, a tudíž si již nemůžu stěžovat Jinak zase supr díl

Další super díl

kdy bude další?

Shepparde! To si odskáčeš .... Další super díl

Dalsi povidka...byla sem u babicky s dedou, tak sem nemohla na net

Závod o čas, part 1

„Mackenzie, stůj! Nech mě to vysvětlit!“snažil se ji dohonit John. Prudce se otočila.
„Vysvětlit?! Vysvětlit co? Sice jsem se párkrát praštila do hlavy, ale slepá ani blbá nejsem!“křičela Mac.
„Mackenzie, prosím…“
„Přestaň! Viděla jsem tě. Nechceš mi snad tvrdit, že to snad byla…já nevím…tvoje sestra?! Že ne?!“
„Ty jsi tak tvrdohlavá!“prskl John a snažil se ji chytit za ruku. Rychle ucukla a udělala krok zpátky.
„Nesahej na mě!“zavrčela.
„Poslouchej mě, prosím tě. Aspoň dvě minuty.“snažil se John.
„Dej mi pokoj. Nikdy mi nevadilo, že se bavíš s jinýma, ale tohle bylo moc!“
„Mackenzie Virginio Blacková!“ozvalo se za ní. Mac ztuhla. Takhle na ní vždycky volal její táta, když něco provedla. Než se stačila vzpamatovat, někdo ji prudce otočil k sobě.
„Mohla by ses uklidnit? Jde tě slyšet až k bráně.“řekl Jack. „Zase si pila, že?“
„No a co?“odsekla.
„Můžete jít, podplukovníku.“řekl Jack Johnovi. Ten jenom přikývl, podíval se na Mac a odešel.
„Pusť mě Jacku. Nejsem malá holka.“snažila se mu vykroutit. Pustil ji. „Nepleť se do toho, do čeho ti nic není!“zavrčela.
„Jste ve službě, plukovníku?“zajímalo Jacka.
„A…ano. Sakra, proč mi vykáš?“zeptala se úplně vyvedená z míry.
„Pozor na jazyk, plukovníku. Uvědomte si, že mluvíte s generálem! Takže jste ve službě?“
„Ano.“
„A pila jste?“
„Ano.“odpověděla Mac už tišeji.
„Kolik?“
„Trochu.“
„Kolik je trochu, plukovníku?“ Mac jenom protočila oči.
„Asi čtvrt flašky.“
„V tom případě jste uvolněna ze služby.“
„To nemyslíš…nemyslíte vážně, pane!“vyhrkla Mac.
„Zcela vážně.“ujistil ji Jack. „Pokud si svoje problémy neumíte řešit v soukromí a mimo pracovní dobu, a pokud nejste schopna se ovládnout, nemáte tady co dělat, plukovníku. Popřemýšlejte o tom.“ S těmito slovy odešel a nechal tam stát naprosto užaslou Mac.

„Neviděl někdo Blackovou?“zajímalo Johna o pár minut později, když Mac nemohl nikde najít.
„Jo, byla v tělocvičně. Snažila se z boxovacího pytle vymlátit duši a vypadala, že to jen tak nevzdá.“odpověděl s úsměvem Ronon.
„Kdo vyhrával?“zajímalo O´Connera.
„Pytel měl trochu navrch, ale Mac vypadala odhodlaněji.“rozesmál se Ronon.
„Půjdu za ní. Musím jí to vysvětlit.“trval na svém John.
„Bacha, ať se pytel nestane z tebe.“varoval ho Daniel.

John odešel k tělocvičně. Čekal, že uslyší nějaké rány nebo tak, ale místo toho se zevnitř ozývala celkem rychlá hudba. Otevřel dveře a zůstal překvapeně stát. Mac, místo toho, aby mlátila do pytle, tančila. Věděl, že kdysi tancovala, ale nikdy ji na vlastní oči neviděl. Pozoroval ji celý zbytek písničky, která hrála, než si ho všimla. Vypadala překvapeně.
„Jsi fakt dobrá.“pochválil ji.
„Už jsi to nepamatuju. Co chceš?“odsekla.
„Vysvětlit ti to. Dej mi šanci.“
„Tus měl. Promeškal jsi ji. Tvoje smůla. A teď vypadni.“ John došel k názoru, že nemá cenu se s ní hádat a odešel.

„Takže myslím, že by se vám menší procházka hodila. Pplk. Sheppard půjde s váma, protože ty lidi zná a oni mu věří.“dokončila poradu Sam.
„Aspoň někdo.“ušklíbla se Mac.
„Prosím?“
„Nic.“
„Doufám, že to nebude problém.“řekla Sam.
„Pro mě ne.“odpověděl John.
„Pro mě taky ne.“přikývla Mac.
„V tom případě můžete jít. Za 15 minut vyrážíte. Mac, ty tu ještě chvilku zůstaň.“poprosila ji Sam. Když všichni odešli, spustila:
„To, co se stalo včera…“
„Už se nebude opakovat.“přerušila ji Mac.
„To nebude, to mi věř, protože pokud ano, budu to muset řešit tak, že tě převelím a nemyslím si, že bys tohle chtěla. A věř mi, že bych to dělala jen velice nerada, protože jsi jeden z nejlepších lidí, co tady jsou…teda, když nejsi zrovna nabručená.“
„Díky.“usmála se Mac.
„No vidíš. Už se i směješ. Ten zákaz vztahu u stejné jednotky má své opodstatnění, jak sis jistě všimla. Pokud si myslíš, že to nezvládneš…“
„Zvládnu to, Sam. Jsem profík a tohle je jenom práce.“
„Vidím, že tě O´Neill srovnal, co?“
„Žádný chlap mi nestojí za to, abych si zničila kariéru.“
„Fajn. Tak na to pamatuj. Můžeš jít.“

„No, takže prý vyhráli Lakers v prodloužení. Smůla. Já vsadil na ty druhé. Přišel jsem o 50 babek.“povzdechl si Winterson, když byli na cestě do vesnice a zrovna funěli do kopce.
„Konečně.“vydechl Daniel, když vylezli nahoru na kopec. Dole v údolí byla vesnička.
„Dobrý?“zeptala se Mac Johna, protože vylezl na kopec poslední a nevypadal zrovna nejlíp.
„Myslel jsem, že ti je jedno, co se mnou je.“odsekl a masíroval si dlaň, do které ho chytla křeč. Mac neodpověděla a namířila si to k vesničce.

„Sam? Můžu s váma mluvit?“zaklepal Jack na dveře kanceláře.
„Jo, jistě.“
„No, za chvíli odcházím, tak jsem se přišel rozloučit.“
„Tohle mi nejde, co?“
„Co myslíte?“
„Velení. Za poslední pár týdnů se mi to tady dost zvrtlo.“
„Jste dobrý velitel, Carterová. Jenom to sem tam musíte dát do latě.“poradil jí Jack.
„Třeba měl Parker pravdu.“
„V čem proboha? Parker je idiot.“
„S Sheppardem a Mac.“
„Nechal bych je tak. Oni se uklidní. Snad.“
„Když ne?“
„Ginny se uklidní. Znám ji.“
„Můžu se na něco zeptat, pane?“ Jack jenom přikývl. „Vy dva jste spolu chodili?“
„Pár měsíců. Bylo jí 22. Rozešli jsme se, protože nám to neklapalo. Věk a tak. My se nehádali. Mac to brzo přejde. Ale být Johnem, chvilku ji nechám být. Když se natlakuje, je to průšvih.“ Sam se jenom usmála. „Když vás někdy budou…zlobit, začněte je oslovovat hodností. Aspoň u Mac to funguje. Jste dobrý velitel, Carterová.“
„Děkuji, pane.“
„No, už musím jít, jinak mi ujede červí díra.“usmál se Jack.

„Yosufe. Jsme rádi, že vás zase vidíme.“
„Dr. Jacksone. Děkujeme za vaše…jak tomu říkáte?...zásoby?“
„Chutnalo vám?“zajímala se Mac.
„Ano, velice, plukovníku. Ta vichřice byla hrozná. Vyrvala většinu našich plodin. Vždyť jste to viděli. Pojďte dovnitř.“pokynul rukou Yosuf do dveří chajdy. Uvnitř byly dřevěné židle a stoly. Na druhé straně místnosti byl bar. V místnosti bylo jen pár lidí, ale všichni se na ně usmáli.
„Některé zásoby ještě máme. Zvlášť dobré jsou ty čokoládové tyčinky.“
„Jo, ty chutnají všem.“usmál se O´Conner.
„A co vy dva?“otočil se Yosuf na Johna s Mac.
„My? Nic.“odsekla Mac. „Když dovolíte, půjdu se projít.“
„Mac!“zavolal za ní John, ale ona jenom práskla dveřma. „Omluvte mě, jdu ji zastřelit.“
„Vždyť to ještě nedávno vypadalo na svatbu.“nechápal Yosuf.
„Věci se mění, bohužel. Mac se teď chová hrozně. Po každém hned řve.“postěžoval si George.

Mackenzie došla do lesa za hospodou, než ji John dohonil. Po cestě stačila otrhat plno větví.
„Mackenzie, stůj! Co blbneš?! Pokud si mě tu nechtěla, měla jsi to říct.“
„Přestaneš za mnou věčně chodit jako stín? Děkuju.“odsekla.
„Teď mě dobře poslouchej. Chci ti to vysvětlit. Není to, jak si myslíš.“
„Nebudu o tom diskutovat.“
„Něco mi je a…“
„Jo, to ti teda něco je!...“

„No teda, kdyby šli aspoň tam, kde je nikdo neslyší. Mám toho dost.“prohlásil George. Všichni přikývli, ale poslouchali dál.

„…Máš problém se udržet…“pokračovala Mac.
„Mackenzie, sakra, drž už hubu a nemluv o něčem, čemu nerozumíš!“zařval. Mac na něho chvilku šokovaně zírala, pak se obrátila a namířila si to zpátky. Po pár krocích uslyšela za sebou dutou ránu. Otočila se a viděla Johna ležet na zemi.
„Tohle není vtipně, Johne.“poznamenala, ale když se nepohnul, šla k němu.
„Johne. Johne?!“snažila se ho vzbudit. Za chvilku otevřel oči.
„Co zase děláš?“zajímalo ji.
„Moje…záda…nemůžu se pohnout.“vypadlo z něho po chvilce přemáhání.
„Co…proč?“vůbec to nechápala. „Wintersone, potřebuju pomoc!“křikla do vysílačky.

„Proboha, snad ji fakt nechce zastřelit.“zděsil se Yosuf.
„Proč bych se mu nedivil?“zabručel George, ale šel za ní. „Co se stalo?“zeptal se, když uviděl Johna v bezvědomí na zemi. Mac mu vypověděla, co se stalo.
„Vemte ho dovnitř.“řekl Yosuf.
„Ne, musí na Atlantis.“zamítla to Mac.
„Vím, co to je…jenom ho vemte dovnitř. Za chvilku jsem zpátky.“trval na svém Yosuf.

„Znáte jed Kurolin?“zeptal se Yosuf o pár minut později.
„Ne.“zavrtěla hlavou Mac. „Co je to?“
„Je to…ochromí vás to. Dostanete křeče, teplotu a popřípadě vidiny“
„Jak z toho ven?“
„Je to smrtelné.“hlesl Yosuf. Nastalo hrobové ticho.
„Něco přece musí existovat!“vyhrkla Mac.
„Můžu zastavit křeče. Dokud znova nezačnou.“
„Potřebujeme vědět, kde k tomu došel.“prohlásila Mac a začala se přehrabovat ve vestě.
„Co hledáte?“zajímalo George.
„Adrenalin.“odpověděla a píchla ho Johnovi. Za chvilku se probral.
„Co…?“nechápal John a snažil se posadit.
„Lež!“řekla Mac. Poslechl.
„Chtěl jsem ti to říct, ale…tys neposlouchala.“hlesl.
„Ale až po tom, co jsem tě viděla s…“
„S Amy…je to fyzioterapeutka. Občas mám křeče v ruce a zádech. Snaží…se mi to rozmasírovat.“
„Proč jsi to neřekl dřív?“hlesla Mac.
„Myslel jsem, že to nic není.“
„Ale poslední dobou jsi nebyl zraněný.“
„Byl…ty jsi byla…pryč. Byli jsme na jedné planetě, otřel se o mě jedovatý šíp. Trochu to krvácelo, ale na šití to nebylo…nic. Pak mi to začlo sem tam brnět. A teď tohle.“
„Tak to jste měl štěstí.“poznamenal Yosuf. „Ale bude se to zhoršovat.“
„Musíme domů. Hned zajdeš za Kellerovou.“řekla mu Mac.
„Ví o tom. Beru prášky na ty křeče.“
„A jseš pořád v aktivní službě? To jenom žertuješ.“zděsila se.
„Byla to blbost.“přiznal John a za pomoci O´Connera a George vstal.
„Masáž jsem ti mohla udělat taky.“zabručela Mac cestou k bráně.
„Co mám dělat, aby ses přestala zlobit?“
„Zkus mi všechno říkat a…dostaň se z toho.“

„Už zase? Je to čím dál častěji.“podivila se Jennifer. John přikývl a masíroval si pravé rameno.
„Pořád?“zeptala se ho Kellerová, když to postřehla.
„Jo.“přikývl.
„Já už nevím, co s tím.“přiznala.
„To zvládnu.“
„Kdyby něco, volej…S Mac už je to dobrý?“
„Jo.“usmál se John.

„Takže s Johnem dobrý?“zeptal se Ronon během tréninku Mac. Ta se vyhla jeho ráně.
„Jo.“usmála se.
„To je fajn. Nechtělo se mi čekat, až pošlou nový pytel.“prohodil Ronon. Mac se rozesmála.
„Sluší ti to mnohem víc, když se směješ.“podotkl.
„Dík. Dáme pauzu. Už nemůžu.“
„Mackenzie?!“ozvalo se z vysílačky.
„Co je Jennifer?“
„Pojď na ošetřovnu. Jde o Johna.“ Mac zbledla.
„Běž. Rychle.“pobídl ji Ronon.

„Co se stalo?“vyhrkla Mac po tom, co doběhla.
„Zkolaboval. Před jednou laboratoří.“odpověděla Jennifer.
„Jak je mu? Chci ho vidět.“
„Je na JIPce…v kómatu.“

TO BE CONTINUED

Tak si to uzijte
A zase mi prosim napiste jak se vam to libi. Dikes

Tak mě se to jako vždy líbí A i když budu ukamenován za to co napíšu, tak by bylo celkem zajímavé, kdyby se John neprobral