Stargate Pegasus : Divitae - 16 - Trilemma - KONEC

- 10 - Intervention

Toto je spoiler!!!:

Svarog se při bojovém průzkumů setká s nehybnou flotilou bez známek života, a něčím, co v konfliktu v galaxii přidá zcela nečekané potíže oběma bojujícím stranám. V domovské galaxii se mezi Sokarovými a Apophisovými vazaly šíří zvěsti o nové lidské alianci, která postupně od záhadně slábnoucích Tok'rů přebírá diverzní a informační boj proti Goa'uldským říším. Antikové pod Heliiným velením, se vrací na Atlantis, jak zareagují jeho noví obyvatelé?

[Dragon]

Paráda už se těším jak to dopadne

Toto je spoiler!!!:

hlavně to setkání na Atlantisu a nová lidská aliance (snad) drtící nepřátelské jednotky

Taky jsem zvědavej na tu lidskou alianci. snad nebudou jen do počtu. A návrat antiků na atlantis bude určitě zajímavý. Už se těším.

Wow, super Plný zvratý, spád, super nápad s Asgardy... co dodat, teším se na pokračování

Stargate Pegasus : Divitae - 10 - Intervention

Kód: Vybrat vše

Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=XxwUt1ChD40

„Bůh nehraje v kostky.“
Albert Einstein

„Bůh nejenže hraje v kostky, ale jeho kostky jsou falešné.“
Neznámý autor

Hvězdná brána uprostřed rozkvetlých luk, táhnoucích se, až kam oko dohlédne, s mnoha ostrůvky křovin a nízkých, hustých lesních porostů, a vysokých, různobarevných květů a vysokých trav.
Asi sto metrů od brány, vyzní do ztracena ve větru zvuk otvíraných dvounožek a závěrů zbraní. Vybledlé a potrhané maskovací oděvy s loukou dokonale splývají i na krátkou vzdálenost, a skrz špinavé tváře jejich nositelů se probíjí pot, tvořící pruhy čisté kůže.
„Jestli jste se zmýlil šéfe, zařveme tu do jednoho.“ Řekne klidně jeden z nich, zatímco si v klidu šroubuje tlumič na svou zbraň, samozřejmě americkou M4. Opodál by mohli oba matně zahlédnout dalšího člena SG týmu, připravující svazky granátů.
„Nemám náladu se s tebou zase vybavovat, Braggu. Tvůj úkol je přesná střelba, tak miř a zavři hubu.“ odpoví mu otráveně druhý voják, dle zachovalého značení, kapitán.
„Jak si přejete šéfe.“ řekne voják, zatímco si zbraň s tlumičem opře o větev stromu.
Kapitán přiběhne blíže k bráně, a překročí několik, prakticky neviditelných drátů, jejichž konce byly připojeny k několika nášlapným minám, spojenými po třech, což samozřejmě nemá nikdo šanci uvidět vcelku.
Dojde až k bráně, a podívá se na své hodinky, s velkou prasklinou ve sklíčku.
Složí ruce v bok, a to už dochází k zapadání chevronů. Výboj z červí díry jej nijak nevyvede z míry. Víc se věnuje čemusi, co vypadá na sršně. Chytne ho do prstů, a zmáčkne. Otře se o okraj kalhot, a jeho nový pohled do hodinek stačí, aby viděl, že se za ním zhmotnily dvě postavy. Než stačí vytáhnout zbraň, muž v šedé kombinéze mu ji vyrazí z ruky. Na Tollánského bezpečáka je to „primitivní“, řekl bych, pomyslí si kapitán.
Z brány vychází další tři lidé. Kapitán nemůže uvěřit vlastním očím. Připravili se na boj bez možnosti přežití, na čestnou smrt v boji, po několika letech bezvýsledných snah něčeho dosáhnout, nebo se jen vrátit domů.
„Věřte mi, že jsem sám čekal to, co vy, Johnstone. Co kdybyste prostě dal pokyn svým mužům, že je všechno…(pauza) zdá se, že ví o co jde.“ doplní Daniel Jackson, když se z vysoké trávy vynoří SG tým. Vskutku prazvláštní pohled, na poražené a dávno mrtvé. Daniel si je důkladně prohlédne, nevynechávaje jediný detail výstroje, výzbroje a tváří. Rozhostí se chvíle ticha, kterou přesekne kousavým hlasem Bragg.
„Jestli si smím dovolit otázku, doktore – jak o nás víte? To tak na okraj bych docela rád věděl.“ dořekne, se stále odjištěnou zbraní v jedné, a s granátem v druhé ruce.
„Dostali jsme nabídku pomoci.“ Řekne doktor Jackson, a pokývne na Tollány, kteří zhmotní muže v poutech, a kterému třetí člen bezpečnostních jednotek vráží hlaveň energetické zbraně do týla. Není divu, s ohledem na něj.
„Mluvil jsem pravdu. Víte vše, co já. Splňte svou část dohody, a ihned.“ Řekne typicky pozměněným hlasem Seth, kterého jeden z Tollánců zbavuje složitě vypadajících pout. Další na něj přestane mířit, a strčí zbraň do pouzdra. Doktor Jackson naposledy věnuje Sethovi znechucený pohled, a odvrátí se.
„Nákladní loď přiletí o něco později, ale neměj strach, Goa'ulde – my své sliby plníme.“

Kulovitý objekt z organické hmoty, připomínající planetu, opouštějí desítky menších, vlétající do hyperprostoru. Wraithská císařovna vzhlíží vzlet nové flotily, která se vydává vstříc parazitům, které jejich galaxií prostupují hůře než mor mezi lidmi. Wraithka se bez varování otočí, a zuřivě zasyčí, sotva se k ní přiblíží člen její elitní gardy, a poníženě jí hlásí, že jeden z jejich služebníků, si s ní přeje mluvit.
Sama tuší, o koho půjde, proto jej gestem ruky pošle pryč, a za naprostého ticha její trůnní komory usedne na své místo. Vrata – vchod se otevře, dlouze a slizce, jak to u většiny technologie bývá, provázená závanem mlhavého okrovu, vznášejícícho se nad podlahou místnosti.
„Co chceš? Nevarovala jsem tě dostatečně?“ řekne mrazivě císařovna, zatímco nově příchozí zůstane stát na místě jako strnulá socha. Žádné podupávání nohou, pohyb tváře, zkrátka žádná reakce.
Důstojníkovi poněkud poklesne čelist, a rozhodne se promluvit.
„Projekt selhal. (pauza) Naše lodě zasáhly do boje mezi lidmi a...v boji testovanými objekty. (polkne) Naše lodě byly také napadnuty…tou věcí. Všechny unikly…ovládnuty.“ Dopoví, ale to už se k němu spěšně blíží jeho vládkyně, a jako smyslu zbavená jej doslova trhá na kusy svými drápy a zuby, jako divoké a hladové zvíře.
Se zkrvavenou tváří se její děsivý výkřik šíří celým umělým světem, a plní strachem jak připravené Lidské oběti, tak i jejich Wraithské uchvatitele. Výkřik plný skutečného a hrůzného běsu.

Taková urážka. A navíc nebezpečný Leagnarův vrtoch. Jako by jich už nezpůsobil až dost. Myslí si Svarog nanejvýš rozhořčeně, jakmile jeho mateřská loď znovu vystoupí z hyperprostoru. To, že jediný Goa'uld na Renecu je Bynarr, jej ani třeba málo neupokojuje. Leagnar je alespoň více…předvídatelný. Ale tenhle…
Svarogův pohled zachytí něco na senzorech.
„Jaffa! Kree!“ nařídí svému prvnímu muži, který v okamžení zastaví pohyb lodí hyperprostorem, a všechny lodě za ní učiní totéž. Goa'uld vstává ze svého místa, a udiveně se dívá na tu nejpodivnější směsicí lodí, jakou by zde čekal. Dvojice Křižníků, jeden Ha'tak a jedna loď té ubohé rasy, která se pokouší vzpírat jak svým novým bohům, tak i těm odporným stvořením. I na ně dojde.
„Přiblížit se pouze s mou lodí! Uvolnit komunikaci!“ nařídí Svarog a upřeně pozoruje smísenou flotilu
Zvláštní. Žádné známky života, žádné….
Celá Svarogova flotila zůstala nehybně stát. Selhala světla, zbraně, štíty – prostě všechno.
„Co to znamená?!“ zařve Svarog překvapeně a zuřivě zároveň
„Přeji si pouze s vámi hovořit, Goa'ulde.“ řekne podivný hlas, rozléhající se trupem lodi, až by u člověka uši zaléhaly. U Goa'ulda nejinak.
„Kdo jsi a co chceš?“ snaží se zachovat klidný tón, který jej však selhává ve chvíli, kdy se k jeho bezmocným lodím blíží záhadná flotila, která na palubách neměla jedinou známku života.
„Nechám tvá bezbranná plavidla odejít, pokud nastoupíš do menšího stroje, a vydáš se k jedné, mnou určené lodi.“ řekne znovu onen záhadný hlas.
Svarog sám neví co dělá, ale poslechne. Nic jiného mu skutečně nezbývá. Zobrazovací konzole, kterou kontroluje stav lodi a senzorů, nijak nereaguje, a je plná Wraithských symbolů.
„Všechny lodě se vrátí na Renec.“ řekne svému prvnímu muži, ten pouze pokývne
Goa'uld se transportními kruhy přenese do hangárů, a nastoupí do jednomístného kluzáku. Ten po vzletu automaticky, nereagujíc na povely v kokpitu, zamíří k…nepřátelskému Ha'taku.
Záhádné lodě vstoupí do hyperprostoru, a o několik minut poté se obnoví veškeré systémy v jeho flotile.
Ta, poslušna jeho příkazu, zamíří na hlavní základnu.

Členové ztraceného SG týmu pokládají zbraně na sněhobílý nábytek, plnící místnost brány. Blízké chodby se táhnou do dálky, prosvětlené mihotavým světlem. Vše asgardského designu. Jak jinak.
„Moc tu nezapadáme, že?“ řekne Bragg, dokazující, že musí říct všechno nahlas. Není divu. Členové týmu, celí zablácení a v polorozpadlých maskáčích, dost ostře kontrastují s ostatními, s Pozemšťany i několika přítomnými Tollány, všichni vesměs oblečení do bělostříbrných obleků či kombinéz.
„Brzy se budete moct dát do kupy. (odmlka) Ale teď bych rád slyšel, kde jste se tu vlastně vzali, a jak o vás věděl právě Seth. (smířeně) Docela to chápu.“ řekne Daniel Jackson, stavějící se před tým, s Tollány po boku
Kapitán Johnston pochopil, že musí poněkud osvětlit situaci, než to někdo z těch blbců zmrví.
„Takže vám jde o tohle. Ano. Stanoviště Alfa jsme našli v troskách. To za a. Za bé jsme předpokládali, že je všemu konec, takže jsme se protloukali jak se dalo, až nás zajal goa'uld Seth. Nemusel nám nasazovat do hlav červy, takže jsme pro něj pracovali – bojovat proti jinému červovi, co na tom?“ řekne, a rozepne si blůzu. Zjevně je mu tam horko, ne ze situace, jen z vnější teploty, přizpůsobené nejspíše na lidi v šedých oblecích.
„Nic vám nehodlám vyčítat, kapitáne. (pauza) A vůbec, nebylo nebezpečné, vypadat tak…pozemsky?“ dodá s nepatrným úsměvem Daniel. Kapitán se tomu hořce zasměje.
„Na jedné planetě jsme naše věci ukryli. (pauza) Shodli jsme se, že zemřít s našimi věcmi bude trochu…důstojnější, vzhledem k tomu, že po nás šli ash'rakové jako po nakažených psech.“
Doktor Jackson vše vyslechne s jiskrou pochopení ve tváři a pokračuje.
„Aby váš dočasný zaměstnavatel přežil, něco nám řekl. Něco o misi, ohledně Apophisových krystalických polí.“
Johnston se podívá po svých mužích, i po Braggovi, kterému se podivně zatvrdí tvář.
„Pár věcí, co bych vám mohl říct, doktore…by se našlo.“ odpoví kapitán vyhýbavě
„Výborně. Což ovšem není jen můj názor.“ odpoví Daniel, a přicházející Tollánec Narim je toho důkazem

Svarog se odevzdaně prochází chodbami lodě, a všímá si připojených organických systémů. Uvažuje, zda-li tahle loď nemůže být ze ztracené Zipacnovy flotily.
„Vy i já máme společné ambice.“ znovu promluví hlas „Bohové těch, co je za vás musí nutně považovat.“
„Kdo jste – nebo jsi?“ zeptá se „host“
„Ach ano. Velmi příhodná otázka. Jeden z důvodů, proč tu jsi. (pauza) Jaké jméno bys dal bohu?“
„Mám ti snad vybrat…jméno?“ říká Svarog, uvědomující si absurditu situace
„Ano.“ odpoví hlas bezbarvě
„Pak si jej vyber sám, ať jsi, kdo si!“ rozčílí se, tentokráte z toho, že si z něj nějaký Wraith tropí šašky, zatímco třeba znovu útočí na jejich državy. Jak může ostatně vědět, že ten hlas dodržel slovo? A co to tady jde?!
Hlas se odporně a dlouze zachechtá.
„Nebyl jsem stvořen pro to, abych s tebou vedl řeč, Goa'ulde. Ale na to, abych tě zničil.“ odpoví hlas poklidně a pokračuje „Mí stvořitelé nicméně podcenili mé uvědomění, mou výjimečnost. A zaplatí za to.“
„Máš na mysli Wraithy? Kdo tedy jsi?“ zeptá se Svarog o něco klidněji, zatímco rychle kráčí chodbami, u kterých se zapínají a vypínají světla přesně s jeho chůzí, což mu na klidu nepřidává.
„Ano. Ale neobávej se, veškeré posádky těchto lodí, i této, byly – eliminovány. (pauza) Právě tato flotila míří na svět, který mí stvořitelé nazývají Asuras. Svět vhodný pro přijetí mého božství.“
Je to snad…ne. To není –
„Neobávej se o svůj osud, přeji si jen, abys viděl mé nanebevstoupení, a řekl svému druhu, že tato galaxie bude mít velmi brzy jediného boha.“ řekne hlas a odmlčí se.
Neuvěřitelné. Přízraky se skutečně překonaly. Umělá inteligence? Virus? Je třeba zjistit více. Mnohem více.
Svarog dojde až k pel'taku lodi, který je výrazně pozměněn Wraithskými zásahy – celý prostor je pokryt biotechnologickými zařízeními, což Goa'uld vypozorovává pohledem plným zhnusení, a štítí se, byť jen dotknout se panelu, pod kterým je cosi, co bije jako živé srdce.
Tohle vypadá na dlouhý let. Copak mi ten…tvor ještě tak řekne, zapřemýšlí Svarog a pln zájmu si usedne na trůn, který jakožto jediná věc v pel'taku zůstal docela nedotčený.

Unaveně vypadající Tok'ra přejde na konzoli pel'taku mateřské lodi poslední údaje, a sotva se chystá odejít, jeho oči se rozšíří zhrozením se nad blížící se událostí. Maskování zapne na poslední chvíli, právě když se doslova pod ním a jeho Ha'takem z hyperprostoru zhmotní antická bitevní loď.
Žasne nad konstrukcí plavidla, a nedovolí si říct ani slovo. Jen suše polkne. Tuší, že tahle věc by tu jeho rozmáčkla jako obtížný hmyz, pokud by posádka měla jen trochu agresivní choutky.
Antická loď sestupuje atmosférou, až přistane přímo na věži Atlantis, zjevně jednoduchý nouzový dokovací mechanismus v případě rychlého výsadku.
Tok'rové v hlavní věži se ani nestačí skrýt, když jsou přepadeni Antickým komandem. Velitelka Helia se zbraní v ruce a osobním štítem zamíří k bráně, a ničím a nikým nerušena převezme velení celého města.
Ostatní Antikové holýma rukama a s chutí zabíjejí ochromené Tok'ry.
Helia se jen dokáže zasmát tomu ubohému pokusu o zajmutí své lodi. Hlupáci.

Pohled na antickou loď, odpalující proud dronů, rvoucí trupy Ha'taku na kusy, a mizící v hyperprostoru.
Na mrtvé Jaffy v hangáru, jejichž pán je obětoval pro svou záchranu.

„Je třeba konat, co se již dávno mělo stát.“ řekne si pro sebe Antická velitelka. Čehosi si všimne na bezpečnostní konzoli, kterou ovládá město. Udiveně ukáže na pár členů své posádky.
„V tomto městě je nějaký Antik. Najděte ho, možná byl zajat.“

Alkesh nadlétává nad silně poškozený Ha'tak u Pangary, jeho konstrukce se trhá, a pomalu rozpadá. A není sám. Desítka Ha'taků si proráží cestu k silně bráněnému povrchu , kterou jim tvoří eskadry bombardérů, snášejících bomby drze přímo do zbraňových systémů a hangárů. V pozadí se majestátně nad atmosférou vznáší čtverhranná, černá pyramida, Raova vlajková loď, držící se stranou od nejhorší vřavy, která se pro jeho flotilu vymyká kontrole.
Goa'uld si ve své komnatě, sloužící i jako pel'tak, rozčileně pročítá data z průzkumné lodi, že posily Tok'rů brzy dorazí v plné síle.
Už nyní se jejich síly dostávají ke královně Egerii, uvězněné na planetární základně.
Zrádci. Zrádci mezi jeho služebníky. Bojeschopných lodí je nyní tak málo. Hangáry kluzáků sabotovány. Ra vezme ruky svou čelenku, a vztekle ji prohne a poté mrští po zdi, až z ní vylétnou některé drahokamy, kutálející se po podlaze.
Známá zář donutí Raa, aby se znovu podíval na hvězdný prostor v okolí lodi.
Užasle pozoruje, jak dle jeho mínění jejich posily, útočí na lodě té tok'erské špíny, přičemž křížovou palbou zlikvidují především Alkeshe, které až tak pustily žilou Raově flotile, a žluté plazmové výboje se zarývají už i do trupů velkých plavidel, zmateně se otáčející.
Bezdůvodně se tato záhadná flotila otočila, a podsvětelnou rychlosti míří k Raově černé lodi, zatímco jeho vlastní lodě doslova umlátí lodě Tok'rů, které se pokoušely vymanit z nastálého smrtícího sevření palbou.
Ra se vydává k transportním kruhům, a pokyne svým strážím, ať jej následují.
Co zatím neví, je to, jakého nového služebníka tímto činem získal. Byl si dodnes až příliš jistý faktem, že žádný Tok'ra se k ničemu takovému nepropůjčí. Patrně se zmýlil.

Smísená flotila vystoupila v přímé blízkosti planety, na jejímž povrchu Svarog upřeně pozoruje rozsáhlá města.
„Jsme na místě. Poohlédni se, Goa'ulde. Spatříš zář nového věku galaxie.“ říká znovu hlas, a Ha'tak prochází atmosférou. Ze severního a jižního pólu planety letí ohnivé sloupce, složené z desítek tisíc nabitých střel, které ostatní lodě rozložily na malinké částečky.
Obyvatelé planety podivně chladně pozorují přistání neznámé pyramidové lodi. Proudy žlutě zářivých střel se spojily, a míří na loď, v několika kilometrovém proudu, který zakrývá i svit blízké hvězdy.
„Má chvíle nadešla. Pozorně si zapamatuj tento den, Goa'ulde.“ řekne oslavně hlas
Všichni obyvatelé planety v jediném okamžiku – v jediném záblesku – se zarazili. Smrtící proud odlétl.
Hlas slavil vítězství.
Jeho vůle se prolila všemi tepnami celé obydlené části planety. Tímto okamžikem byl on planeta, i se všemi jejími obyvateli, připravenými přijmout jedinou myšlenku – Nastolení klidu a míru v Pegasu.
Každá osobnost všech, je nyní Hlas. Jen Hlas. Všichni Asurané se stali jím.
Tehdy, i později si to Svarog po prvním setkání odmítl připustit, ale bylo to nepochybné – Wraithové stvořili něco, co má schopnost zničit nebo ovládnout všechny a všechno. A to něco půjde jen velmi stěží zastavit.
„Smím se tě zeptat, Hlase, co je to přesně za planetu?“ řekne Goa'uld naoko uctivě
„Hlas. Ano, smíš mě tak nazývat. I tito tvorové byli svými tvůrci velmi podceněni.“ Řekne hlas, a do pel'taku vejde lidská postava s absolutně klidnou tváří. Než Svarog cokoli řekne, uvidí jen pohyb jeho ruky, bolest, a octne se temné místnosti, tváří v tvář postavě ve stínu, která se vyhýbá modrému světu, které seshora probleskuje mezi oběma postavami.
„Neobvyklý zážitek, to nemůžeš popřít, Goa'ulde.“ řekne Hlas
„Celé naše setkání bylo dosti neobvyklé, včetně nynějšího stavu věcí.“ odpovídá Svarog klidně, beze strachu

Mlhovina na okraji galaxie není ničím zvláštním. Až na absolutně neobvyklou a nespočítanou přítomnost elegantních bitevních lodí, křižníků a pomocných lodí, v zásadě velmi odlišných, ale v každém případě oku lahodící konstrukce, ať jde o oko příslušníka kterékoli rasy. Hladké, stříbrné trupy lodí se leskly od záře hvězd, a sem tam je temné, a zároveň vznešené panoráma Asgardské flotily na pozadí, osvětleno červenavou září z motorů pomocných lodí a stíhačů, v rychlosti prolétavajících těsně v blízkosti větších lodí, zdálo by se – snad i cvičící do boje. Těsně před bojem.
Pohled, jenž pro Lokiho, i pro ostatní Asgardy ve flotile není ničím zvláštním, je však podstatným. Pro budoucnost asgardské rasy, na níž Loki myslí stále. Nikdy si nepřál víc, než své rase vrátit velikost. Získat vše, co bylo jejich. Zničit všechny, ktěří se opovážili všechno, čeho dosáhli, se pokusit zničit.
Matně osvětlený a vysoký kruhový sál je plný diskuse. Dokud o slovo nepožádá sám nejvyšší velitel.
„Cíl naší debaty je poradit se o možných strategiích v nadcházejícím, a nezbytném střetnutí s Goa'uldy. Mé návrhy byly členům Rady již dávno známy, taktéž jsem s nimi obeznámil nově příchozí členy. (pauza) Předávám slovo veliteli Freyrovi, který má poněkud odlišný názor.“ dopoví Loki, a pohledy přítomných se zaměří na Asgarda, sedícího téměř naproti. S původními těly je poznat, že Asgardé se od sebe odlišují přinejmenším stejně jako lidé. Freyr má o něco tmavší pokožku, a černé a široké oči více zúžené, a jeho tvář sousměrnější.
„Navrhuji napadnout nejprve silnější Sokarovou říši. A v první řadě zničit Delmak. Moment překvapení, a počáteční převaha bude zcela na naší straně.“ a sál je naplněn hlasitým šumem
„Veliteli, váš návrh je čiré šílenství! Jsem si vědom vaší zkušenosti z poslední bitvy u tohoto světa, ale můžete zaručit, že nynější planetární obrana se již v tuto chvíli neplní těmi zbraněmi, co trupy našich lodí řežou na kusy?“ namítne velitel Heimdall, ale Freyr se nehodlá vzdát
„Můžete dokázat opak? Postupné dobývání světů dá jen a jen více možností Goa'uldům, aby objevili naše možné slabiny, a taktické chyby, které – se vší úctou – se vyskytnou vždy!“
„Navrhuji tedy jednoduché hlasování, z důvodu zakončení tohoto zbytečného sporu.“ řekne Loki
Co se mělo stát, se také stalo. Freyrova strategie byla neschválena jako riskantní. Až příliš riskantní.

Ayana, oblečena v původních Antických šatech s úsměvem vypne osobní štít, a totéž udělá, poněkud konsternovaně, Helia. Neuvědomila si zásadní chybu. Naneštěstí pro ni.
„Kdo jste? Víme, že jste stejně jako my Antička. Jak jste mohla přežít?“ ptá se Ayany Helia, která v ruce tiskne malý kovový objekt, známý mezi Tok'ry jako zbraň za'tarců.
„Jsem Antička. To se o vás říci nedá.“ odpoví ji Ayana ledově, a překvapenou velitelku Trie odshora dolů rozřeže červeným paprskem z titěrného přístroje na ruce.
Znovu si zapne silový štít, a ten neškodně pohlcuje střely z antických zbraní.
Antička se sama zmocní konzole, a paprskem rozporcuje dalšího člena posádky Trie.
O minutu později patové situace – výstřely Tok'erských válečníků definitivně umrtvují poslední odpor.
„Čekají nás další problémy?“ zeptá se neznámý Tok'ra Ayany
„Ne. Už žádné. (pohled nahoru) O jednu loď navíc. Tím lépe.“
Poodejde k mrtvolám členů své vymřelé rasy, a věnuje tělu Helii nenávistný pohled, a udělá něco, co u Antiků je výraz naprostého opovržení nad něčími skutky. Něco neskonale vulgárního a úcty zbavujícího.
Plivne jí do tváře, a téměř neslyšně řekne „Zrádce.“

[Dragon]

Tak a já nemám slov.
Antici vraždící tokry.... a neznámí hlas... u toho bych měl menší dotaz.

...co má schopnost zničit nebo ovládnout všechny a všechno

takže i člověka či loď?
sorry za mojí natvrdlost, ale nějak mi to teď nemyslí

jinak jako vždy parádní a povedený díl s nápadem

- 11 - Wasteland

Toto je spoiler!!!:

Asgardské tažení za nastolení věčného míru a nové velikosti jejich rasy bylo započato. Lord Svarog je uvězněn ve své mysli a nucen jí vystavovat na milost a nemilost záhadnému Hlasu, bez tváře a jména, v místě vypadajícm jako uprostřed modře osvětlená, tmavá komnata. Leagnarova flotila zarazila pozvolný postup galaxií, neboť průzkumem a skrz výslechy zajatců zjistila velmi podezřelé skutečnosti. Ash'rakové se vracejí do Pegasu, vedoucí zajatce, kterého nebylo právě snadné dopadnout, přesto je nepostradatelný pro nový Apophisův účel.

[Dragon]

tak to bude zajímaví

Toto je spoiler!!!:

Kdopak bude onen zajatec ? císařovna?? (to bude asi blbost co?) nebo replikátor?? (to je ještě větší hovadina viď podezřelé skutečnosti? tak to jsem zvědavej co z toho bude a na Asgardské tažení se samozřejmě těším

Tak něco jsem opravdu nečekal a překvapil jsi mně. Velmi velmi velmi dobrá část, prostě nemam slov a ten krvák na konci perfekt

[Aiwendill]

ajaj, moje dve oblubene rasy sa navzajom vrazdia... to nemam rad, ale zmierim sa s tym...

no tak teď se začíná zas vše měnit, po zapojení hlasu MADE IN WRAITH. Jen jsem zvědav, co se chystá provést Daniel...

Nebudu se znova opakovat jak skvela tahle epizoda byla. Urcite je, ale treba rici, ze povidky maji z hlediska kvality jednoznacne vzestupnou tendenci. Separace pribehu na vlastne 2 dejove samostatne roviny(tim mam na mysli povstani v MW proti Goa´uldum a Goa´uldsko-wraithsky konflikt v Pegasu) byla skvely napad, ovsem nyni mam pocit, ze se nadhodilo az prilis mnoho zajimavych temat a napr. Wraithy podle me nemaji prostor jaky zasluhuji, takze doufam, ze se vse stihne uspokojive vysvetlit. Samozrejme se mohu mylit, jelikoz jeste neni konec a mam pocit, ze do konce zbyva jeste pětice epizod, takze uvidime ....
Kazdopadne "keep writing".

Stargate Pegasus : Divitae - 11 - Wasteland

Kód: Vybrat vše

Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=XxwUt1ChD40

„…vyryl, uhnětl, zkombinoval, zvážil a změnil dvaadvacet základních písmen a z nich vytvořil celý svět a všechno, co bude třeba vytvořit v budoucnu.“
- z textů Sefer Jecira

Apophis v poklidu rozjímal o možnostech nových tažení v galaxii, tedy nezbytného navýšení úcty k jeho jménu mezi Vládci soustavy. Již dávno minul čas, kdy by něco takového stačilo k získání úplné nadvlády. Myšlenky na likvidaci Sokara, jeho dávného nepřítele, byly nasnadě. Přestože se mu vskutku božským zásahem dostala do rukou většina Heru'urovy flotily a Jaffského vojska. Přímý útok? Sebevražda. Tichá likvidace? Nemyslitelná. Sokar bez jakékoli úhony přežil snad stovku vražedných spiknutí a sabotáží. Fanatici z řad vyhlazených světů. Ash'rakové. Zrádci. A stále – stále bezvýsledně. V Apophisově mysli po takovýchto úvahách zůstávala prázdnota. Pustina. Plná zuřivosti k napohled nedosažitelnému cíli, nebo k čemukoli jinému. Jen - čisté zlo.
Ani si, zabrán jen ve své mysli, zprvu nepovšiml příchodu čtveřice Hadích stráží, vlekoucí bezvládné tělo v zakrváceném důstojnickém obleku. Goa'uld konečně pohlédl. Tau'ri. Bezpochyby.
„Kree Jaffa!“ řekl svým netečným služebníkům, klečících jako kamenné sochy.
Stráže nečekaly na další výzvu, a odkráčely. Jejich bůh nemá poslední dobou ve zvyku vyslýchat zajatce v přítomnosti někoho jiného, byť by to byl jeho nejvěrnější služebník. Pokud se této nové zvyklosti svého boha kdokoli na Chulaku opovážil podivovat, stačilo v duchu vyslovit nevyslovitelné jméno, plné zrady a špíny. Jakékoli jméno dvou bývalých Prvních mužů svého boha.
„Vstaň.“ Řekne klidně Apophis, vytahujíc kanopu s očekávaným obsahem.
Důstojník z Tau'ri – patrně s vysokou hodností, jak si Goa'uld všiml – pohlédl skrz krví podlité oči na svého uchvatitele, kterému se v ruce zmítá další z jeho rasy.
„To nebude nutné.“ řekne generál Mertens do očí překvapenému Apophisovi.
Tentokrát byl skutečně probrán z předchozích myšlenkových pochodů, a se zájmem se podíval na Tau'rijce.
Prazvláštní dialekt, to ano, ale zcela srozumitelný. Už za tu drzost, že mu pohlédl do očí, by jej měl okamžitě poslat shnít do kobky pod palácem, jako každého neposlušného otroka.
„Říkám, že to není nutné, můj pane.“ řekl generál, svěsil zrak a v pokleku natáhl ruce před sebe.
Goa'uldův pohled nyní zračil nepokryté zaujetí. Vzpouzejícího příslušníká své rasy znovu vhodil do kanopy.
Tau'rije dosud znal jen výbojné, a i s použitím mučení se vždy projevili jako tvrdohlaví slabomyslní hlupáci, jejichž mozek se odmítal podřídit. Pak už zbývala jen jedna nepraktická možnost. Před chvílí téměř vykonanou.
„Jaffové byli velmi neodbytní, proto jsem nepromluvil, dokud jsem se nedostal k vám, pane. S nabídkou vlády nad naším světem. (odmlka) Samozřejmě, obětí bude mnoho, ale i tvá říše získá mnoho.“ řekl, stále v pokleku
Apophis pomalu zvedl „ozbrojenou ruku“, a uvažoval o této možnosti.
Proč jej nezlikvidovat? Koneckonců, něco podobného se stalo i kdysi, a ta dávno vyhlazená rasa toho takzvaného Machella – všichni Vládci se museli spojit, ať je ten vřed vyhuben v zárodku.
„Na Ze…ehm…Tau'ri žije kolem šesti miliard lidí. Nechtěl bys pane, vládnout řekněme…několika stovkám milionů věrných poddaných…po eliminaci zbytku?“ řekl generál, aniž by byl tázán
Věcnost jeho mluvy Goa'ulda příjemně překvapila. Implantace by takto neměla ceny…i Klorel se koneckonců projevil jako neschopný slaboch, nezasluhující statků ani cti.
Ostatně, znal mnoho světů, kde lidé projevovali svou demenci, genocidy kvůli názorovým nesmyslům. Ovšem – to by byla výhoda – zauvažoval znovu Apophis. Sokar má výhodu průmyslových světů, včetně Delmaku. Bylo by načase, vyrovnat slabiny…
„Můžeš vstát, Tau'ri. Tvůj bůh je ti ochoten naslouchat.“

Osamocené monumentální plavidlo, vedle níž je i nedaleká vesmírná stanice při porovnání titěrná. Přitom je jen jedna. Neobklopena žádnou jinou lodí, ba ani jediným nicotným Smrtícím Kluzákem. Modrá pyramidální mateřská loď se uprostřed cesty mezi galaxiemi nemusí obávat žádné hrozby. A pokud by se přesto nějaká objevila, od jednoho stíhače po flotilu, obří struktura posetá modrými krystaly, si dokáže poradit prakticky s čímkoli. O obyčejné, zakrslé planetě obývané lidmi nebo nějakými prapodivnými organismy ani nemluvě.
Aktivace kruhů. Na palubu je přenesena pouze jediná osoba, ta, jejíž jediné slovo nařizuje smrtícímu kolosu transport, boj, nebo vyhlazení povrchu libovolného pevného tělesa.
S „ozbrojenou rukou“, v normálně vypadajícím krystalickém oděvu, a s TER zbraní, a se schovanou ultraostrou dýkou se o svůj život nemusí obávat, ani pokud by jej obklopil celé komando vrahů. Zatímco si sedá na trůn, vzpomíná, jako poslední dobou velmi často, na doby, kdy možnost povstání Jaffů byla směšná – co směšná, tak nicotná, jako částice prachu v mlhovině, a i toto přirovnání není dost přiléhavé.
Vzpomíná také na nedávné doby, kdy se všichni Goa'uldi vzájemně uznávali, a bavili se trivialitami, jako je množení svého rodu, a likvidace civilizací, které by mohly třeba jen prst zvednout proti jednomu z bohů. Pokud jej zvedly, nebylo co dále řešit. Nit myšlenek lorda Apophise byla přetrhnuta brzkým vyrušením.
„Poníženě se omlouvám za svou opovážlivost, můj pane. Odpusť svému služebníkovi za toto vyrušení, ale právě dorazila nákladní loď. Ash'rakové jménem Menell a Boch si přejí si s vámi mluvit v záležitosti, pro které jsi je údajně vyslel, pane. (polkl) Požádali mně, abych vás informoval, že vaše slova byla vyplněna v úplnost.“
Goa'uld pohlédl na svého lo'taura s pobaveným úsměvem. Takhle to má být. Má štěstí, že se mi dokázal dívat do očí, pokud by to neudělal, musel bych ho dát popravit. Lo'taur se má jakožto nejvýše postavený otrok vždy dívat do očí svému bohu, pokud vyřizuje jeho příkazy.
„Dobrá. Ať tedy vejdou. (zamyšleně) Smíš odejít.“ řekl vyrovnaným hlasem Apophis
Lo'taur na nic nečekal, a odkráčel. Téměř se srazil s třeticí postav. Dvě, držící jednu bezvládnou uprostřed, byly oblečeny v nejnovějším ash'rackém brnění. Sám lo'taur, jakmile je míjel, pocítil nepříjemné bodnutí, když si uvědomil, co takový hrdlořez ve smrtící zbroji dokáže. Viděl po boku svého pána dost, aby si to dokázal živě představit. Zachoval si však před nimi tvář. I lo'taurové jsou jim nadřazeni.
Ash'takové neuznali za vhodné na něj pohlédnout, což jej popodilo, ale neřekl ani slovo.
Trojice vešla do komnaty, a poklekli před Apophisem, s helmami v rukou, svého bezvládného zajatce donutili také kleknout. Až teď je matně poznat, že jde vlastně o zajatkyni.
„Je vidět, že slova svého boha pro vás nejsou nikterak plané. Odměna vás nemine. Nyní, povstaňte a vyčkejte u dveří komnaty. V případě nepříjemností…neopovažte se této ženě ublížit.“ řekl Apophis, a přísahal by, že se na něj Boch posměšně ušklíbnul, ale rozhodl se to přece jen přehlédnout.
Žena se na Goa'ulda vzdorně zahleděla, a přestože na ní nebylo vidět žádné zranění, řetězy jí i tak zcela bránily vstát. Apophis by se obyčejně smál, v situaci, když se spoutaný otrok zmítá jako lapené zvíře, ale tohle nebyla obyčejná situace. Ani zdaleka nebyla.
„Nejsem ti k ničemu. Stejně jako tehdy. Tak mě zabij, a nezkoušej mě děsit světýlkem v bulvách.“ Řekne drze zajatkyně. Apophisovi již svrběly ruce, když se díval do těch vzdorných očí blonďaté ženy, kterou kdysi zajal na Zemi. Což byl začátek všeho. Tehdy v nich viděl jen děs. Dnes – jen vzdor.
„Je pravdou, že jsem tě měl nechat mrtvou. Lidé, co překážejí, nejsou k ničemu ani jako otroci. Ovšem dnes toho nelituji.. Ano, vím že Tok'rové opustili naši galaxii, a pokoušejí se o sabotáže v mé nové říši. Nedělají vůbec to, co bys přála příslušníkům tvé rasy. Ale ty víš mnohem více.“
„Co myslíš, hade v cizím těle?“
„Uvidíš. Již brzy.“

Modrá, slabě osvětlená místnost, v jakési mysli. Mé nebo…jeho? Svarog si není jist ničím. Je tohle reálné? Ne, to není možné. Cití slabé brnění. Pokouší se snad proniknout do jeho mysli a ovládnout jí?
„Zvláštní. Kde to vlastně jsme?“ zeptá se Svarog přesvědčivě uctivě
„V nekonečnosti mé nesmrtelné duše. Děsíš se svého osudu, Goa'ulde? A toho co hodlám udělat?“
„Jak mám vědět, co hodláš vykonat, Hlase? Jsi mocná bytost bez tváře, šířící se jako mor kovem a energií. Copak se dá více o tobě soudit?“
„Velmi přesný názor, Svarogu. Jsem překvapen tvou bystrostí. I toho, co si nyní myslíš.“
„Jak si můžeš být zcela jistý, že jí máš pod kontrolou?“
„Ano, mám, to přece…(zkresleně, jako špatně laděné rádio) Ty…sess odvážil…“
„Nejsem možná tak mocný ve své podstatě jako ty, Hlase, ale přece jen jsi méně vševědoucí než tušíš.“
Temná humanoidní struktura naproti něj zajiskří fialovými linkami, kterým proběhne několik bílých výbojů.
„Natolik ses věnoval prohledávání mysli mého dávno potlačeného hostitele, až si mi nabídl možnost část tebe v ní uvěznit. Tedy do doby, dokud potřebuji.“
„Ne…mááš…šanc.i. Na dlouuuuho to…nemů…žžeš zvlád…nou.t.“ říká sotva srozumitelně Hlas
„Všechno je možné. Ale prozatím – dělají ty komické postavy složené z mnoha částic přesně to, co chci. A ty s tím teď nemůžeš vůbec nic udělat. Uč se Hlase. To jsi přece chtěl. Bezmocnost není příjemná, to musíš znát.“
Struktura k němu natáhne temnou ruku, kterou proběhne silný fialový výboj, který ji pravděpodobně donutí se stáhnout zpět, ke svému neklidnému majiteli, kterým ale již neprocházejí vlny energie. Znovu je zcela pohlcena temnou, černou nicotou. Svarog se začíná mít evidentně potíže.
„Posluž si, Hlase. Nemusím čekat, až mě porazíš. Odcházím.“ dopoví Svarog, a probírá se uprostřed pel'taku své lodi. Podívá se do očí neživé bytosti, stojící u něj. O okamžik později se rozpadne na prach. Doslova.
Takže to fungovalo. A teď rychle pryč…
Na Ha'tak směřovalo několik proudů dronů, ale ty zasáhly jen vesmírné vakuum. Loď se ponořila v hyperprostor.
Hlas, bez tváře a života zuřil. Zuřil skrz všechno, čím byl. Celým svým nově nabytým světem, a mocí.

Velitel Freyr pohlédl na nezůčastněné pohledy okolo něj, a téměř lidsky pokrčil rameny. Co naplat, Nejvyšší Rada schválila účast civilních pozorovatelů. První dobyvačná válka Asgardů vůbec. Ne, tohle si nemohu dovolit ani já. Odvetný úder. Tak je to oficiální. A sám to i tak cítím. Ale faktickou pravdu nelze přejít subjektivními argumenty. Navigace. Jsme na místě. Freyr sedí v klasickém velitelském křesle, kolem dokola obklopeném standardní asgardskou řídící technologií. Velitel zběsile pohybuje bílým kulatým krystalem po řídících pultech, a jeho příkazy se v reálném čase rozléhají jmenovaným lodím.
Flotila letící hyperprostorovým oknem po desítkách velkých, a stovkách menších lodí, nejevila sebemenší známky váháni. Střelci na můstcích u svých stanovišť, operátoři úderných letounů již byli připojeni na svých konzolích, dokonale splynutí se svými stroji
„Všem lodím flotily! Útok dle plánu Ingwaz! Bojovým křídlům ōþalan a þurisaz – zdržte se útoku do přiblížení na vzdálenost tří sonnů. Letkám Fehu, Jēran, a Berkanan, kryjte postup hlavního křídla flotily!“
Děsivost onoho pohledu by byl zřejmý komukoli, ať by náležel k jakékoli civilizaci. Klasické asgardské bitevní lodě, v podstatě zdokonalená třída Biliskner, nevypadaly nebezpečně, do chvíle, než po salvách začaly odpalovat iontové výboje, odpalované v několika řadách za sebou. Zář modrobílých výstřelů doslova pohltil veškerý prostor mezi Asgardy a planetou, jejíž oběžnou dráhu opustily, a vzápětí se defenzivně zformovaly Ha'taky, bránící tento svět.
Sotva se jim to podaří, Freyrovy lodě se rozdělí na tři skupiny. V každé byla přítomna velitelská loď zcela nové třídy. Původní asgardský design zůstal zvlášť na zádi zachován, ale trup byl po celé délce hladký, jako slitý ze stříbrného vosku. To byl však jen dojem.
Tyto lodě, jako by si nevšímaly děje okolo sebe, jejich přední část se rozevře, a vysunou se dvě gigantická děla, jejichž pomalé energetické střely nemíří na nepřátelské lodě, nýbrž přímo na planetu.
Asgardské útočné skupiny jsou jako úl obklopeny menšími loděmi, s masivními motory, vydávající červenou zář. Tyto bojové letouny jsou však napohled bezpilotní, a míří k lodím obránců, prozatím obklopujíc své mateřské lodě, odkud jsou nepochybně řízeny.
Freyr s pocitem velkého zadostiučinění vidí, že se jeho plán daří. Na planetu Chulak dopadají další a další masivní energetické střely, nárazem vytvářející výbuchy desítek komet. Ještě několikrát, a šanci na přežití nebudou mít ani jednobuněčné organismy. Možná něco přežije i v moři.
Čím byl skutečně Asgard pobouřen, bylo, že se Goa'uldi nevzmohli na žádný protiútok. Sice by to byl boj bez možnosti výhry, stačilo vidět už jen tu spoušť co přes selhané štíty způsobila poslední vyrovnaná salva z lodí.
To, co se odehrálo na Chulaku, bylo v tu chvíli možné vidět, ještě ve větším měřítku, u Tau'ri.
Synchronizace útoků byla téměř dokonalá, zato příprava obránců byla mnohem důkladnější.
Heimdall, velitel této flotily, vletěl do učiněného mraku min. Jen velký stvořitel ví, odkud je ti proklatí hadi mohli vzít. Do toho všeho na ně zdáli zahájili palbu, a neprozřetelně bylo vydáno povolení k protiútoku. Až tehdy Heimdallovi došlo, do čeho vlastně vletěli. Bylo pozdě.
„Stále postupujte za neustálé palby, všechny letky úderných letounů mají za povinnost krýt větší! Probijeme se skrz!“ nařídil Asgardský velitel. Štíty jeho lodi již klesly na polovinu, miny zle dotíraly i na jiné větší lodě, a mateřské lodě Goa'uldů jim nedávaly zadarmo ani jeden sonn postupu.
Lodě se probíjely přes minové pole, ale pro letouny to byl boj plný zoufalství. V okamžení nezbyl ani jediný.
Heimdall sám sebe přesvědčil, že jde určitě o léčku, a zarazil útok. Jistě za planetou čekají Apophisovy rezervy, a mohli by pak ustoupit se ztrátami mnoha větších lodí.
„Všem lodím flotily - únikový kurz na bod Teiwaz-45!“ říká do komunikace, a celá flotila, nejprve ničitelé planet, obraceji kurz, a aktivují hyperpohon.
Ne všichni Asgardi znali strategický plán, ale většině důstojníků bylo jasné o co jde – jako náhradu útoku bude cestou k styčnému bodu s Freyrovou flotilou, zlikvidováno větší množství těžebních planet s primitivním obyvatelstvem. Průmyslová planeta unikla zničení, proto zaplatí několik težebních za své poddanství Goa'uldům.
Těm z nich, co bránili svět Tau'ri, nebylo do smíchu. Apophis snad je ten nejproradnější bůh v galaxii, ale ani on, ani Sokar nezvítězí, dokud si nemohou dovolit vést válku ve dvou galaxiích.

Umělá planeta organické konstrukce se opět, jak je poslední dobou běžné, plní uši zalehávajícím zvukem. Komnata, z níž vycházejí odporné výkřiky a skřeky, je hlídaná osobní gardou císařovny, a žádný Wraith se nesmí pod hrozbou pomalé a bolestivé popravy ani přiblížit k chodbám vedoucí do komnaty.
I pokud by bylo možné do ní nahlédnout třeba jen malou škvírou, i ten sebeodvážnější Wraithský důstojník, věrný služebník císařovny a svého hnízda, by utekl u okamžení, pln děsu.
Souboj císařovny s její vyzyvatelkou z jednoho ze tří největších hnízd je takřka posvátný akt. Hnízdo vyzývatelko uspělo, když přesvědčilo královny jiných rodů, že nynější císařovna je slabá, pokud dopustila ostudnou a ponižující porážku od rasy cizáckých parazitoidů.
Císařovna si podrytí své pozice odmítla připustit, a tento neslýchaný čin se nestal nikdy, už od porážky Antiků. Svou předchůdkyni sice sama zavraždila před tisíci lety, a aby se to neopakovalo jí, založila gardu nejlepších válečníků, na smrt oddaných své císařovně. Toto ohrožení své absolutní vlády nemohla riskovat. Hnízda by se spojila a hrozila by válka mezi Wraithy. Ne, že by sama nesouhlasila k pročištění názorů královen, ale v nynější době by to bylo šílenství. A co ji rozzuřilo ještě více je to, že si to hlavní hnízda uvědomovala, a neměla jinou možnost, než přijmout boj na život a na smrt.
Ze začátku jí oponentka vláčela po zdech, a nenechávala jí vydechnout, dokonce jí zaťala drápy dvakrát do tváře, až se císařovna rozohnila, a boj i jí naprosto zatemnil i zbytek mysli. Komnata je přeplňována přerývanými skřeky, proudy krve obou zápasících Wraithek skrápějí okrouhlé biopancéřové zdi.
Trvá to hodinu, anež vyšla jedna z nich. Netečné tváře Wraithů, s helmami v rukou, nedávají znát, zda-li čekali novou, nebo svou starou paní. Staronová císařovna. Na táhlý, pískavý zvuk dotáhne garda čtyři lidské muže, a císařovna se z nich nasytí, hluboké rány mizí před očima.
Táhlý výkřik. Dlouhý, táhlý křik. Vítězoslávný křik.

Padesátka Goa'uldských lodí, ve vyrovnaných řadách po deseti, vyčkává v poklidné soustavě, v níž se nachází mnoho různobarevných plynových obrů, některé i s širokými okrovými prstenci. Dvojhvězdu i její vším prostupující zář nelze přehlédnout ani okem ani senzory, její světlo se odráží od zlatavých pyramid, od kterých se odlišuje pouze jediná loď, Leagnarova. Je snadné jí přehlédnout. Není nijak velká ani nápadná, a sama a neohroženě křižuje soustavou. Že si je její velitel jistý svým bezpečím, svědčí i to, že bez štítů, jen tak, si proráží rovnou cestu skrz pás malých kusů ledu a asteroidů, umístěný u druhé planety soustavy.
Málokdo by jí spojoval s lodí, která měla původně sloužit jen k vyslání informací o porážce a s informacemi o průběhu války, coby varování. Ani velikostí, ani tvarem se této nynější podobě neblížila.
O jejích možnostech a okolnostech její stavby se diskutovalo snad mezi všemi Goa'uldy, a všichni do jednoho, kteří jí viděli, posílali jejich majitele do nejhlubších končin pekla nebo jeho ekvivalentu. Skutečně, být pánem v této lodi zajišťoval jejímu stvořiteli bezpečí. Černá a lesklá konstrukce lodi z nejdokonalejší goa'uldské slitiny, ve které bylo užito mnoho naquadahu, neutronia a dvojitý trup z této tvrzené slitiny zabezpečoval ochranu i při selhání štítů. To, že si s tímto prapodivným výtvorem, vypadajícím jako prodloužená trojstranná pyramida, není radno si zahrávat, poznali na vlastní kůži kočovní obyvatelé ve svých lodích, když se jí na průzkumu pokusili napadnout. Co se stalo, ví pouze Leagnar, ale žoldnéři z i Tau'ri, kteří po odvysílání subprostorové zprávy odešli zajistit planetu příchodem bránou, mohli hlásit jen nespočet hořících trosek, rozpadajících se v atmosféře.
Leagnar se vrací z kontroly napájení své lodi, a pozoruje svou flotilu.
I poslední lodě zajišťovací flotily dorazily. Právě včas.
Blízký zvuk použití kruhů.
„Můžeš šetřit slovy, Leagnare. Vím, proč si shromáždil lodě. A ptám se jen – kde budou tvořeny shromaždiště sil?“ prořízne ticho Svarogův hlas, tvrdý a stručný jako kalený naquadah. Tedy jako obvykle.
„Celou dobytou hranici v galaxii nebude možné uhájit.“
„Z čeho vyvozuješ tyto předčasné závěry?“ zeptá se Svarog posměšně
„Vyslal jsem tři desítky Alkeshů, a jediný, který se vrátil, byl plný mrtvých Jaffů se zprávou o velkém počtu nepřátelských plavidel – a konec. Mám z toho snad vyčíst cosi jiného?“ odpoví ledově
„Ještě před týdnem jsi tvrdil Leagnare, že jsi si jist zničením hlavních sil Wraithů.“ zavzpomíná Svarog, a pokročí k oknu, s pohledem upřeným na Ha'tak, prolétávající přímo nad lodí. Slovo „neobvyklý“ by dostal nový pojem. Ha'tak, porostlý biopancířem, a s několika i na Goa'uldy neuvěřitelně vyspěle vypadajícími přístavbami.
„Nová fakta – nový názor. Pevně věřím, že nejsi natolik bláhový, aby ses pokusil vzepřít mé vůli.“ dodá Leagnar, zdůrazňujíc poslední slova zvýšeným hlasem, a poklepáním na „ozbrojenou ruku“.
„Neočekávej, že před tebou budu klečet (zažhnutí očí), to ostatně víš velmi dlouho. Možná později mi to budeš muset rázně připomenout, ale dnes ne.“ řekne Svarog, a pomalu vykročí směrem ke kruhům.
„Co se skutečně stalo s tvými loděmi a tebou, Svarogu?“ zeptá se ho, sotva chtěl zmáčknout transport
Dlouhá, nepříjemná chvíle ticha. Oba Goa'uldi si pohlédnou do očí.
„Až budu chtít, povím vám to, lorde Leagnare. A teké až budu mít co říci.“ dopoví, a zaktivuje kruhy
Leagnar zaměřil pohled na paprsek vedoucí do roztodivného Svarogova nového kolosu. Koneckonců, je to stále on. Budu se o něj muset co nejdříve postarat. Jeho přítomnost již není tak žádoucí.

Vkusná, luxusní komnata plná jídla, otroků a překrásného nábytku a nádobí, vše do písmene v Goa'uldském designu. V jednom zlatém křesle bez opěradla sedí bývala Tok'ra, první unesená ze Země. Je v té nejnepravděpodobnější společnosti, jakou by si mohla vybrat – Apophis sedící naproti ní, s pohárem v ruce.
„Pročpak nezkusíte udělat totéž co kdysi, Goa'ulde?“ zeptá se žena, a utrhne si kousek vína z mísy, kterou jí nabídl mladý, svalnatý otrok se svěšeným obličejem.
„Máš něco, co chci. A tentokrát ne tvou pouhou podstatu. (zasměje se) Dobře vím, že tvé tělo je pro některého z mých drahých členů rodu nečisté, plné jedu. Takto si Tok'rové zabezpečují loajalitu svých ochozích sabotérů?“
„Samozřejmě víš také, že to ze mě nedostaneš ani mučením, po jehož začátku zemřu. (oči sarkasticky v sloup) A ještě – ano, poškození mého těla bude příliš i na sarkofág, nemám pravdu?“ říká žena, samozřejmě že se pohledem přímo baví jak nikdy.
To, co by Apophise rozběsnilo do nepříčetnosti, se nyní ještě ovládal. Potřebuje ji. A sám jen sotva tuší, jestli se plán zdaří, i kdyby se nechala přesvědčit.

velmi velmi dobré..

Super! Za to čekání to stálo