Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
Na úvod: Hlavní hrdinka je vůdce malé země - sféry, do které se dostala ze Země. Po čase zjistila, že může (podobně jako v SG
) cestovat do jiných sfér - světů. Doposud však chodila jen tam, kde se používá magie. Poslední cesta se jí ale trochu nepovedla a ona ztratila o tyto světy zájem. Proto se rozhodla zněnit prostředí a zavítala do sféry světa StarGate...
Pozn.
ovídka v některých věcech navazuje na předchozí, ale je samostatná, takže když něco nebudete chápat, klidně se zeptejte.
Dobře se bavte
„Eli, jsi si jistá, že to chceš udělat?“ zeptal se opatrně Feär. Zpráva, že dívka odchází, ho nijak nepřekvapila, ale že odchází s Marcusem do technicky vyspělé sféry ho opravdu vyděsila. Celý den se jí to snažil vymluvit, ale její odhodlání nepolevilo. Naopak se zdálo, že čím víc ji odrazují, tím víc se na tu cestu těší. Dokonce si už nechala Marcusem sestavit zbraň - nějakou energetickou pulzní pistoli, či co.
„Vím, že tě poslední cesta poněkud...neuspokojila, ale to neznamená, že budeš hledat v technických sférách. Navíc to nepovolí a ty to víš,“ hučel do ní dál, zatímco oba spěchali do doku, kde před dvěma dny přistál Scarabeus.
„Povolí. Už jsem se ptala,“ řekla nezúčastněně a dál rázovala k doku. Feär se na okamžik zastavil. Chvíli mu trvalo, něž informaci vstřebal a Eli tak dostala slušný náskok. Rozběhl se za ní.
„To myslíš vážně?“ zeptal se nevěřícně.
„Jo. Nechceš jít taky?“
„Do světa bez duše? A jak budu používat svoje schopnosti?“
„Každý svět má duši, Feäre. Ale tam, kde proudí magie jsou snáze dosažitelné. Jsou...tak nějak silnější, viditelnější. Co se týče tvých schopností, nejspíš budeš muset čerpat sílu odtud. Pochybuji totiž, že tam budou mít alespoň náznak magie. Na druhou stranu se mnou nemusíš chodit. Marcus mě v případě nouze ochrání.“
Feär ze sebe vypustil pochybovačně posměšný skřek.
„Mark? Ten jo. Při první známce nebezpečí uteče," zašklebil se.
„Podceňuješ ho.“
„Ani bych neřek,“ zavrčel, když si vzpomněl na jediný případ, kdy byl Mark s nimi. Prozkoumávali tehdy jeskynní komplex plný roztodivných potvůrek zmutovaných díky nepodařenému experimentu pomatených mágů. Mark šel uprostřed skupiny a neustále se za něčím ohlížel. Když se pak najednou ze tmy vynořil muž, který se do jeskyně zatoulal, málem z něj dostal infarkt a pořádně vystrašil i ostatní. Dlouho si z něj potom utahovali.
„Nezapomeň, že není z podobných světů, jako vy ostatní. K magii má úplně jiný vztah. Proč myslíš, že pilotuje nákladní loď?“
„A co ty? Z jakého světa pocházíš ty, že ti taková cesta nevadí?“
„Země je zvláštní místo. Spojuje v sobě jak magii, tak techniku. Podobně jako u nás. Jen opačně - magie málo, techniky hodně. Proto mi to nevadí a dokonce se na tu cestu těším.“
„A ostatní půjdou taky?“
Eli vrhla po Feärovi významný pohled.
„Aha. Takže ne.“
„Jde jenom Cyne. Je přizpůsobivý a bude se nám hodit jeho schopnost používat střelné zbraně.“
„Jak nám může pomoct luk nebo kuš proti plasmovým pistolím?“
„Nijak. Ale Mark pro něj sestavil speciální pistoli. Takový malý zbrojní sklad,“ zasmála se.
Vstoupili do výtahu, který je vyzvedl půl míle nad zem. Hangár, který byl velký jako půlka města pod nimi, spolu s doky stál kus za městem, aby příliš neděsil místní obyvatele. I když o něm věděli, stále si nemohli na tuto technickou vymoženost zvyknout a báli se ho. Poblíž hangáru byla soustava několika budov, kde se nacházely sklady, ubytovny a řídící centrum. Odtud vyjelo malé vozítko a zamířilo k návštěvníkům.
„Co to je?“ zeptala se Eli mladého trpaslíka, který stroj řídil.
„Náš nový vynález. Dostavěli jsme ho před týdnem, ale ještě jsme neměli možnost ho vyzkoušet naplno. Ale testy dopadly víc než výborně,“ rozplýval se nadšený trpaslík. Naznačil jim, aby si nasedli a rozjel se s nimi zpět k budovám. Celou cestu nepřestal mluvit.
„Jak víš, je pro nás cestování po docích a hangáru náročné a i přes naše nejdůmyslnější zařízení se nám nedařilo si cestu usnadnit. Navíc neustálé tahání nákladu sem a tamtame přidělávalo spoustu práce. Nakonec jsme si řekli, že když můžeme mít technickou přepravu ve vzduchu, proč ji nemůžeme mít taky na zemi? Tak jsme se pustili do práce a výsledek vidíte zde. Teď pracujeme na větší verzi, která by dokázala převážet náklad.“
„Na co to jezdí?“ podařilo se Eli zadržet neustávající příval slov.
„Na krystaly. Jako všechno ostatní tady. Kameny v sobě mají neuvěřitelné množství energie, která při správném použití vydrží i rok nebo dva. Někteří z nás také začínají přemýšlet nad letouny, které by přenášely lidi tady na planetě. Nakonec bude potřeba další město kvůli nárůstu populace nebo pevnost skrytá v nedostupných horách a letouny by se mohly náramně hodit při přepravě surovin na stavbu, zásob jídla i pracovních sil. Ale všechno je zatím jen na papírech. Ještě bude nějakou dobu trvat, než začneme konstruovat první prototypy. Tak, jsme tady,“ řekl trpaslík a zastavil.
„Díky bohu,“ zahučel Feär, který byl bílý jako stěna a co nejrychleji vyskočil z vozítka. Trpaslík se na něj zlobně zamračil.
!Děkujeme za svezení,“ usmála se Eli. „Máte mojí podporu i požehnání při vašich výzkumech. A Feära si nevšímej. Na něco takového není zvyklý.“
„Jistě, paní. Vyřídím váš vzkaz," křikl za odcházející dívkou.
Eli mávla rukou, že slyší a ztratila se mezi budovami. Kromě skladů a ubytoven zde byly i kasárna, kde Marcus cvičil nadšence na piloty, výzkumné laboratoře trpaslíků a také dílna s továrnou, kde se surový materiál měnil na součástky a následně na hotové výrobky. Odtud vyšlo již bezmála dvacet vesmírných lodí.
Všude kolem pobíhali mladí i staří trpaslíci v uniformách, ochranných oblecích i bílých pláštích, a také mladí studenti, vojáci a vědci z řad lidí. Dokonce se taky mihlo pár elfů. Všichni se uctivě zastavovali, aby mohli své vůdce pozdravit. Eli odpovídala úsměvem a kývnutím hlavy a těšila se z úrovně morálky, která tady vládla. Žádný přepych, jen vojenská striktnost. Přece jen se ale na budovách objevovaly známky bohatství - popisky ze zlata, ukazatel vykládaný drahokamy, standarta z hedvábí. Ani obyvatelé si neodpustili jednoduché drobné ozdoby a nákladné oblečení z drahých látek. Přesto bylo toto prostředí úplně jiné, než ve městě.
Z budovy, která byla označená jako kanceláře vedoucích, vyšla skupinka lidí a trpaslíků, vedených Marcusem. Eli ho málem nepoznala. Od doby, co začal létat s nákladní lodí ho vůbec neviděla. Kdyby neměl namodralou pleť, mohla ho klidně počítat za jednoho z lidí, co se tady potulují. Navíc trochu ztloustl a jeho obličej byl plný vrásek. Přesto ale zářil nadšenou energií a optimismem.
„Eli!“ zavolal nadšeně, když dívku zahlédl. Ostatní uctivě sklonili hlavy v pozdravu. „Tak rád tě vidím.“
„I já tebe. Je všechno připravené?“
„Téměř. Ještě zbývá naložit několik posledních zásob, nalodit posádku a může se letět.“
„Výborně. Nebudu tě zdržovat od práce.“
„Nesmysl. Vlastně potřebuju, abyste šli oba se mnou.“
„Proč?“ zeptal se Feär nevrle.
„Chci vám něco ukázat.“ Vydal několik příkazů skupině za ním a zavedl dívku s mužem do jednoho z menších skladů, který sloužil pro uchování zbraní a munice.
„Tady,“ podal jim každému pistoli. „je to zdokonalená forma zbraně, kterou jsem ti prve dal. V podstatě jde o stejný typ, ale je opatřený pojistkou, která zabrání, aby ji používal někdo jiný kromě vás.V tuhle chvíli už si ukládají vaše biorytmy a strukturu DNA. Cyne už také jednu dostal. ostatní zařízení dostanete až na místě, podle toho, v jakém prostředí se budeme pohybovat..“
„Jaká zařízení?“ zeptal se Feär. Očividně ho nelákala představa spoléhat se na techniku místo na vlastní schopnosti.
„Taková, která vám pomohou přežít. Věř mi. I když dokážeš používat mocná kouzla a schopnosti, je jen velice malá pravděpodobnost, že ti k něčemu budou. Navíc se k nim ani nemusíš dostat. Teď, jestli chcete, můžete se mnou dohlédnout na nakládání.“
„Ale jistě,“ souhlasila Eli dřív, než Feär stačil cokoliv namítnout. Proto mu nezbývalo nic jiného, než následovat je do doků.
Nakládání trvalo ještě pět hodin, než bylo vše připraveno k odletu. Kromě zásob potravin a vody se totiž musel naložit ještě stavební materiál a stroje, které pomohou založit kolonii na vhodné planetě. Navíc se ještě dělala selekce dobrovolníků, kteří měli letět s nimi. Eli totiž plánovala, že ve sféře zůstanou pár let a k tomu bylo potřeba vystavět základnu, kam by se mohli v případě potřeby ukrýt. Celkem tedy letělo na tři stovky civilistů, dvě stovky specializovaných pracovníků a padesát vojáků, které vycvičil sám Marcus.
Pro tuto příležitost proto byla vystavěna speciální loď, která to všechno mohla pojmout. Nenesla totiž jenom osadníka a suroviny, ale také jednu nákladní loď, dva bitevní křižníky a řadu stíhaček. A samozřejmě Scarabea. Aby měla mateřská loď snadnější cestu, letěly křižníky, Scarabeus i nákladní loď samostatně. Eli vydala příkaz k odletu a všechny lodě vzlétly. Letový dispečer jim nakonec ještě popřál hodně štěstí a vyřídil poselství od naštvaných trpaslíků, které ani Eli, ani Marcus odmítli vzít s sebou. Eli usedla k řízení Scara a otevřela portál. Před nimi čekal nový svět na prozkoumání.
„Vím, že tě poslední cesta poněkud...neuspokojila, ale to neznamená, že budeš hledat v technických sférách. Navíc to nepovolí a ty to víš,“ hučel do ní dál, zatímco oba spěchali do doku, kde před dvěma dny přistál Scarabeus.
„Povolí. Už jsem se ptala,“ řekla nezúčastněně a dál rázovala k doku. Feär se na okamžik zastavil. Chvíli mu trvalo, něž informaci vstřebal a Eli tak dostala slušný náskok. Rozběhl se za ní.
„To myslíš vážně?“ zeptal se nevěřícně.
„Jo. Nechceš jít taky?“
„Do světa bez duše? A jak budu používat svoje schopnosti?“
„Každý svět má duši, Feäre. Ale tam, kde proudí magie jsou snáze dosažitelné. Jsou...tak nějak silnější, viditelnější. Co se týče tvých schopností, nejspíš budeš muset čerpat sílu odtud. Pochybuji totiž, že tam budou mít alespoň náznak magie. Na druhou stranu se mnou nemusíš chodit. Marcus mě v případě nouze ochrání.“
Feär ze sebe vypustil pochybovačně posměšný skřek.
„Mark? Ten jo. Při první známce nebezpečí uteče," zašklebil se.
„Podceňuješ ho.“
„Ani bych neřek,“ zavrčel, když si vzpomněl na jediný případ, kdy byl Mark s nimi. Prozkoumávali tehdy jeskynní komplex plný roztodivných potvůrek zmutovaných díky nepodařenému experimentu pomatených mágů. Mark šel uprostřed skupiny a neustále se za něčím ohlížel. Když se pak najednou ze tmy vynořil muž, který se do jeskyně zatoulal, málem z něj dostal infarkt a pořádně vystrašil i ostatní. Dlouho si z něj potom utahovali.
„Nezapomeň, že není z podobných světů, jako vy ostatní. K magii má úplně jiný vztah. Proč myslíš, že pilotuje nákladní loď?“
„A co ty? Z jakého světa pocházíš ty, že ti taková cesta nevadí?“
„Země je zvláštní místo. Spojuje v sobě jak magii, tak techniku. Podobně jako u nás. Jen opačně - magie málo, techniky hodně. Proto mi to nevadí a dokonce se na tu cestu těším.“
„A ostatní půjdou taky?“
Eli vrhla po Feärovi významný pohled.
„Aha. Takže ne.“
„Jde jenom Cyne. Je přizpůsobivý a bude se nám hodit jeho schopnost používat střelné zbraně.“
„Jak nám může pomoct luk nebo kuš proti plasmovým pistolím?“
„Nijak. Ale Mark pro něj sestavil speciální pistoli. Takový malý zbrojní sklad,“ zasmála se.
Vstoupili do výtahu, který je vyzvedl půl míle nad zem. Hangár, který byl velký jako půlka města pod nimi, spolu s doky stál kus za městem, aby příliš neděsil místní obyvatele. I když o něm věděli, stále si nemohli na tuto technickou vymoženost zvyknout a báli se ho. Poblíž hangáru byla soustava několika budov, kde se nacházely sklady, ubytovny a řídící centrum. Odtud vyjelo malé vozítko a zamířilo k návštěvníkům.
„Co to je?“ zeptala se Eli mladého trpaslíka, který stroj řídil.
„Náš nový vynález. Dostavěli jsme ho před týdnem, ale ještě jsme neměli možnost ho vyzkoušet naplno. Ale testy dopadly víc než výborně,“ rozplýval se nadšený trpaslík. Naznačil jim, aby si nasedli a rozjel se s nimi zpět k budovám. Celou cestu nepřestal mluvit.
„Jak víš, je pro nás cestování po docích a hangáru náročné a i přes naše nejdůmyslnější zařízení se nám nedařilo si cestu usnadnit. Navíc neustálé tahání nákladu sem a tamtame přidělávalo spoustu práce. Nakonec jsme si řekli, že když můžeme mít technickou přepravu ve vzduchu, proč ji nemůžeme mít taky na zemi? Tak jsme se pustili do práce a výsledek vidíte zde. Teď pracujeme na větší verzi, která by dokázala převážet náklad.“
„Na co to jezdí?“ podařilo se Eli zadržet neustávající příval slov.
„Na krystaly. Jako všechno ostatní tady. Kameny v sobě mají neuvěřitelné množství energie, která při správném použití vydrží i rok nebo dva. Někteří z nás také začínají přemýšlet nad letouny, které by přenášely lidi tady na planetě. Nakonec bude potřeba další město kvůli nárůstu populace nebo pevnost skrytá v nedostupných horách a letouny by se mohly náramně hodit při přepravě surovin na stavbu, zásob jídla i pracovních sil. Ale všechno je zatím jen na papírech. Ještě bude nějakou dobu trvat, než začneme konstruovat první prototypy. Tak, jsme tady,“ řekl trpaslík a zastavil.
„Díky bohu,“ zahučel Feär, který byl bílý jako stěna a co nejrychleji vyskočil z vozítka. Trpaslík se na něj zlobně zamračil.
!Děkujeme za svezení,“ usmála se Eli. „Máte mojí podporu i požehnání při vašich výzkumech. A Feära si nevšímej. Na něco takového není zvyklý.“
„Jistě, paní. Vyřídím váš vzkaz," křikl za odcházející dívkou.
Eli mávla rukou, že slyší a ztratila se mezi budovami. Kromě skladů a ubytoven zde byly i kasárna, kde Marcus cvičil nadšence na piloty, výzkumné laboratoře trpaslíků a také dílna s továrnou, kde se surový materiál měnil na součástky a následně na hotové výrobky. Odtud vyšlo již bezmála dvacet vesmírných lodí.
Všude kolem pobíhali mladí i staří trpaslíci v uniformách, ochranných oblecích i bílých pláštích, a také mladí studenti, vojáci a vědci z řad lidí. Dokonce se taky mihlo pár elfů. Všichni se uctivě zastavovali, aby mohli své vůdce pozdravit. Eli odpovídala úsměvem a kývnutím hlavy a těšila se z úrovně morálky, která tady vládla. Žádný přepych, jen vojenská striktnost. Přece jen se ale na budovách objevovaly známky bohatství - popisky ze zlata, ukazatel vykládaný drahokamy, standarta z hedvábí. Ani obyvatelé si neodpustili jednoduché drobné ozdoby a nákladné oblečení z drahých látek. Přesto bylo toto prostředí úplně jiné, než ve městě.
Z budovy, která byla označená jako kanceláře vedoucích, vyšla skupinka lidí a trpaslíků, vedených Marcusem. Eli ho málem nepoznala. Od doby, co začal létat s nákladní lodí ho vůbec neviděla. Kdyby neměl namodralou pleť, mohla ho klidně počítat za jednoho z lidí, co se tady potulují. Navíc trochu ztloustl a jeho obličej byl plný vrásek. Přesto ale zářil nadšenou energií a optimismem.
„Eli!“ zavolal nadšeně, když dívku zahlédl. Ostatní uctivě sklonili hlavy v pozdravu. „Tak rád tě vidím.“
„I já tebe. Je všechno připravené?“
„Téměř. Ještě zbývá naložit několik posledních zásob, nalodit posádku a může se letět.“
„Výborně. Nebudu tě zdržovat od práce.“
„Nesmysl. Vlastně potřebuju, abyste šli oba se mnou.“
„Proč?“ zeptal se Feär nevrle.
„Chci vám něco ukázat.“ Vydal několik příkazů skupině za ním a zavedl dívku s mužem do jednoho z menších skladů, který sloužil pro uchování zbraní a munice.
„Tady,“ podal jim každému pistoli. „je to zdokonalená forma zbraně, kterou jsem ti prve dal. V podstatě jde o stejný typ, ale je opatřený pojistkou, která zabrání, aby ji používal někdo jiný kromě vás.V tuhle chvíli už si ukládají vaše biorytmy a strukturu DNA. Cyne už také jednu dostal. ostatní zařízení dostanete až na místě, podle toho, v jakém prostředí se budeme pohybovat..“
„Jaká zařízení?“ zeptal se Feär. Očividně ho nelákala představa spoléhat se na techniku místo na vlastní schopnosti.
„Taková, která vám pomohou přežít. Věř mi. I když dokážeš používat mocná kouzla a schopnosti, je jen velice malá pravděpodobnost, že ti k něčemu budou. Navíc se k nim ani nemusíš dostat. Teď, jestli chcete, můžete se mnou dohlédnout na nakládání.“
„Ale jistě,“ souhlasila Eli dřív, než Feär stačil cokoliv namítnout. Proto mu nezbývalo nic jiného, než následovat je do doků.
Nakládání trvalo ještě pět hodin, než bylo vše připraveno k odletu. Kromě zásob potravin a vody se totiž musel naložit ještě stavební materiál a stroje, které pomohou založit kolonii na vhodné planetě. Navíc se ještě dělala selekce dobrovolníků, kteří měli letět s nimi. Eli totiž plánovala, že ve sféře zůstanou pár let a k tomu bylo potřeba vystavět základnu, kam by se mohli v případě potřeby ukrýt. Celkem tedy letělo na tři stovky civilistů, dvě stovky specializovaných pracovníků a padesát vojáků, které vycvičil sám Marcus.
Pro tuto příležitost proto byla vystavěna speciální loď, která to všechno mohla pojmout. Nenesla totiž jenom osadníka a suroviny, ale také jednu nákladní loď, dva bitevní křižníky a řadu stíhaček. A samozřejmě Scarabea. Aby měla mateřská loď snadnější cestu, letěly křižníky, Scarabeus i nákladní loď samostatně. Eli vydala příkaz k odletu a všechny lodě vzlétly. Letový dispečer jim nakonec ještě popřál hodně štěstí a vyřídil poselství od naštvaných trpaslíků, které ani Eli, ani Marcus odmítli vzít s sebou. Eli usedla k řízení Scara a otevřela portál. Před nimi čekal nový svět na prozkoumání.
Uznávám, chybí přehláska nad a, ale ta by stejně třeba v mailové adrese neprošla.
Opravdu mi to v tom frmolu okolo maturity vypadlo z hlavy.