Stargate Pegasus : Divitae - 16 - Trilemma - KONEC

Good.. Loki jako hlavní představitel Asgardů !! Už se těším na pokračování......

Vážně dobré!! Už se těším na pokračování!! Jen tak dál!!

Pro nedockave ctenare - dalsi dil dodam o vikendu [dalsi dil DE taktez]

Tadyhle jsem vyrobil docela malou koláž, ať nejste zahlceni samým textem

Kód: Vybrat vše

http://bp3.blogger.com/_hHicddl1EWQ/SB4i_xYkOlI/AAAAAAAAAAc/o1ZO7FdeuRc/s1600-h/SGP.bmp

Stargate Pegasus : Divitae - 08 - Questionable

Kód: Vybrat vše

Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=XxwUt1ChD40

Nesčetné plameny od věků stravují tmu.
I slunce a tajemná žízeň všech světů,
ale vždy znova se valí z kosmických výší.
A přece bude naposled světlo.

Nad horou Cheyenne přistává Ha'tak, a blízko něj i druhý. Letka Alkeshů o dva kilometry od hory zlikviduje dlouho kolonu vozidel všech druhů, směřujících k hoře. Uvnitř probíhá litý boj.
„Vypadněte a hned! Je to rozkaz!“ kříčí plukovník O'Neill během střelby z M249. Podlaha je pokrytá tlustou vrstvou prázdných nábojnic, jakožto i mrtvých těl postav v maskáčích, i v kovové zbroji. Ustupují k aktivní bráně
Jeden z vojáků o několik metrů dál háže velkou cihlu C4 do chodby přeplněnou Jaffy, a shazuje jí, na Jaffy i na sebe a své vojáky, vesměs mrtvé.
Pro rozdrcený prach z betonových zdí není vidět ani na krok, s tím Hadí stráže problémy nemají, na rozdíl od postav v maskáčích, a střelbou si jimi razí cestu. Poslední civilisté, technici a personál odchází bránou.
Chce projít i plukovník O'Neill s několika muži, ale brána se uzavře. Jaffové jsou u řídícího počítače, a 38 minut uplynulo. Stanoviště Alfa je ale v bezpečí. To je nejdůležitější.
Vrata na stranách místnosti zmizí v dalším závanu prachu, a četné pulsy zabijí jak plukovníka, tak jeho zbylé muže.

Bitva se znovu rozhořela naplno, Wraithské váhání a nepochopitelné držení se zpátky bylo neodvratně pryč.
Organické lodě začaly energicky napadat formace Ha'taků, a roje Dartů dotvářely bitevní scénu, desítky tisíc se jich rojilo, a rychlopalná děla Goa'uldských lodí chrlily neustávající proud žlutých střel.
Nálety na Renec pokračují v nezmenšené intenzitě. Jaffové i vojáci z Tau'ri se stáhli až k hlavní pyramidě, kde v opevněných postaveních odrážejí vlny za vlnou. Většina bojových vozidel a Jaffských věží byla zničena.
„Do prdele, takhle dlouho nevydržíme!“ konstatuje Edgar, když dýkou vypáčí vzpříčený náboj v kulometu.
Nikdo mu neodpovídá. Charlie dokonce střílí ve stoje, zapomínaje na nebezpečí, a jen řve. Jakákoli slova byla zbytečná. O kus dál, blízko krytů, čeká Pierre s několika vojáky a detonátorem.
Hlavní štít základny padá, a střelba trhá na kusy velící pyramidu.
Zničehonic se Darty na celé obloze proměnily v déšť hořících meteorů, a rozrytou zničenou planinu, hemžících se Wraithy, znovu obrací střelba z oblohy.
Dva Nemisy sestoupily z orbity a masakrují všechno Wraithské, zde přítomné. Dva Křižníky, které právě přistály, jsou rozstřeleny na kusy. Všichni jásají. Lidé, i Jaffové. Přestože si většina nerozumí, věří, že to mají za sebou.
Scéna bitvy už tak radostná není. Z nepochopitelného důvodu se polovina Ha'taků stáhla, a Wraithové začali ten zbytek zatlačovat k planetě. Wraithské lodě se seskupily okolo ní.
Leagnar vše sleduje ze svého poklidného stanoviště, a ničemu nerozumí. V té bitvě přece jde…znovu jeho loď zaplní známý zvuk, varující před příchozím hyperprostorovým oknem.
Z něj se vynoří další flotila Ha'taků, ale početnější, než ta která se stáhla, a za nimi něco, čemu sám Leagnar není schopen uvěřit. Modrá Apophisova vlajková loď.
Pohled na ní je skutečně impozantní. V podstatě vypadá jako Sokarovy lodě Nemis, ale je dvakrát tak velká, a celá její pyramida je pokrytá zářivými modrými krystaly. Doprovod Ha'taků se rozděluje a útočí na bitevní křídla Wraithské flotily, ta zakolísá, a středem ustupuje. Jedinou překážkou je modrá loď.
Apophis na pel'taku lodi zmáčkne panel na svém trůnu.
„Připrav sekundární zbraně.“ nařizuje svému lota'urovi, který má ruku na panelu opodál. Ukloní se.
Z trupu lodě se vysunou stovky rychlopalných kanonů, mířících své hlavně na nepřátelskou flotilu, která se rychle blíží, zaháněná Ha'taky, které i přes značné ztráty vhánějí Wraithy tam, kde si je Goa'uldi přejí mít
Modravou pyramidu zahltí několik záblesků energie, a začnou se z ní vztyčovat černé obelisky, z vnější poloviny pokryté modrými krystaly.
Některé Wraithské lodě zaváhají, a snaží se uniknout jinam, ale Ha'taky je donutí znovu změnit názor.
Vlajková loď letí přímo na Wraithskou flotilu. Obelisky se pomalu odspodu nabíjejí červenavými proudy energie.
Od prvních Hives jí již dělí jen velmi malá vzdálenost. Mateřské lodě zahajují plnou palbu do modré lodě, ale obelisky zahltí červenožlutá zář, a souvislé dlouhé pulsy se zarývají do trupů Wraithských lodí, které vybuchují, a berou mnohé další lodě explozí s sebou. Ha'taky ustoupily směrem k planetě, a zbylým nepřátelům jen pomalu dochází, že nyní mohou uniknout.
Osmero obelisků stále dští nové a nové střely, přes jeden přeživší Křižník jedna dokonce prošla jako nic, předtím než se vedrala do trupu Hive. Všude kolem se otevírají hyperprostorová okna, a organické lodě v nich mizí.
Apophis vše sledoval s neskrývaným potešením. Tentokrát ti ubožáci dostali lekci, na kterou jen tak nezapomenou.
Postarám se o ně, až vyřídím větší problém…

Pyramida na neznámé planetě je na první pohled opuštěná – až na několik Jaffů hlídkujících v okolí, a prolétavající letky Gliderů nad nimi. Přilétá Alkesh. Z něj Leagnar, v té době ještě ve starém hostiteli, udiveně a se zájmem přeměřuje data. Vidíme také, to co on – pole modrých krystalů, vyrůstajících ze žluté půdy na jakémsi poli, hned za pyramidou.
Mezi modrými krystaly občas projde impuls energie, nebo šelestivý zvuk. I tento život našel užitečný účel.

Leagnar až tak optimistický není. Rozpačitě sleduje poletávající trosky. Ať počítá, jak počítá, přišli o plnou polovičku lodí. A kde se tu vzala tahle loď? Neměla nikdy opustit okolí Chulaku!
Chybou Apophise vždy bylo nutkání demonstrace síly. Ani jsem se nikdy Raovi ve vztahu k němu nepozastavoval.

Planetární soustava, kdesi v Pegasu, domovská základna Tok'rů, což bychom samozřejmě neměli mít šanci poznat. Vzhledem k tomu, že na orbitě oceánské krouží loď dosud neznámé rasy.
„Výkyvy energie? Cokoli?“ ptá se netrpělivě důstojník technika
na můstku lodi, jejíž stěny jsou pokryte mnoha odkrytými kabely a funkčními panely, okolo nichž běhají technici. Až na sotva znatelné označení funkce mají všichni stejné uniformy. Kdesi v chodbách slyšíme dětský pláč.
„Ne pane, až na…(technik praští do panelu a uskočí od něj) Musíme zmizet!“
Důvod jeho konání byl po půlsekundě jasný všem. Hlas, zarývající se až do morku kosti všem na lodi, se nesl skrz všechny stěny. Odmaskovaný Ha'tak byl tak blízko trupu lodi, až se jej téměř dotýkal. Všichni na můstku mohli jasně vidět plazmová děla, nabitá a namířená přímo na jejich motory i zbytek trupu.
„Mohli jsme vás nechat pokojně odletět, ale protože jste posílali průzkumné výsadky v této soustavě, nezbude vám, než se vzdát. Vašim lidem se nic nestane, vysadíme vás na jednom z ostrovů planety, a až se rozhodneme tuto soustavu opustit, vrátíme vám loď a necháme vás odletět v míru.“ dopoví hlas a odmlčí se
Kapitán lodi se rozčílí, a nařídí otevřít komunikační kanál. Tak tohle jim nevyjde…
„Jakým právem se nám opovažujete takto lhát?! Víme kdo jste! A ať si říkáte bohové nebo ne, víme co nás čeká v případě zajetí! To nás raději zabijte!“ říká kapitán, s rukama sevřenýma v pěst. Vůbec nevěří v to, co říká, ale nemají na vybranou. Kdyby měl na výběr mezi těmi ženami a dětmi a sám sebou, bylo by to mnohem snazší.
Hlas mu odpoví vzápětí.
„Víme, že jste lidé. Nemáte se čeho bát. Nejsme Goa'uldi. Bojujeme proti nim. (pauza) Ano, patříme ke stejné rase, a přišli jsme sem proti nim bojovat, ne pro otroky a hostitele.“
„Když nejste Goa'uldi, kdo potom jste?! Poznáváme vaši technologii, přestaňte lhát, a pokračujte ve své božské činnosti, ve které jste tak důslední!“ říká kapitán, stále věříc, že jde o lest těch cizáků. Copak může věřit takové pohádce? Rebelové z vlastní rasy! Odboj! To už by spíše uvěřil, že jsou hodní a mirumilovní Wraithové. Leda tak nějaká goa'uldská frakce, třeba jsou na tom podobně jako ti, které prezentují jako démony a sebe jako bohy…
„Chápeme vaši nedůvěřivost, ale nemáte na vybranou. Jakýkoli pokus o únik nebo lest, bude znamenat vaši jistou likvidaci. (pauza) Dle známek života jsme obeznámeni s tím, že vaše loď je plná nevinných lidí, a vaše loď není tak úplně bojeschopná. Nezbude vám, než se vzdát!“ dodá hlas na důrazu a definitivně se odmlčí.
Kapitán se podívá po své posádce. Z jejich pohledů nedokáže vyčíst nic určitého. Má k nim povinnost. K posádce i lodi. On je sem navedl, a udělali vše, co se od nich očekávalo. A tamti venku mají určitě i maskované lodě. I lest by byla bez šance. Rozhodne se.
„Přistaneme na vámi určených souřadnicích. (povzdech) Žádám vás o vaše slovo, že se nic mým lidem nestane!“
Jakoby to něco znamenalo. Už jedna loď se takhle Goa'uldům „vzdala“.
„To vám samozřejmě zaručujeme. Omlouváme se za vaše rozčarování, ale musíme se chránit. (pauza) Vaše systémy by již měly přijímat příchozí informace.“ a hlas se odmlčí poznovu

Fialovým světlem prozářená komnata, nepříliš veliká, ale neuvěřitelně vysoká. Jedna Wraithská postava klečí, druhá sedí na trůně, posetém zářivými krystaly různých barev. Královna na ní sedící je oděna ve stříbrný háv, kryjící jí i hlavu, po okrajích šatů jsou jakési wraithské symboly, podobné jejich písmu. Kolem celé komnaty občas probleskne zvláštní odraz pohybu něčeho.
„Převelice jste mě zklamal,“ řekla postava tiše „Za svou chybu zaplatíš.“
„To jsem věděl dříve, než jsem se k vám vydal, císařovno. Byla to má chyba, a jsem povinen se alespoň pokusit o její nápravu. Pokud tedy žádáte trest za mou neschopnost.“ řekne Todd poctivě a bezelstně
Císařovna vstane ze svého zářivého trůnu, obklopena gardisty v chameleoním biobrnění, a uvážlivě, beze spěchu, kopne Todda do obličeje, a nehodlá přestat, dokud se nebude sotva svíjet na zemi.
„Tvou omluvu nepřijmu, dokud svou chybu nenapravíš. Pokud však selžeš i nyní, a budeš mít stále natolik drzosti přežít, víš co tě čeká.“ dodá císařovna, a s ladnou elegancí poznovu zasedne na své místo.
„Ano, má paní. (bolestivý vzdech) Tentokrát už ne.“ řekne Todd, a všemi zbytkami sil se otočí a odšourá se pryč.
Císařovna se zlostně zadívá na strop místnosti, až si uvědomíme, že vlastně není žádný vidět. Její pohled míří přes stále užší a vyšší část komnaty, až by mohl vidět i hvězdy a blízké soustavy mlhovin a asteroidových mračen, ve kterých pluje umělé organické město Wraithů, jejíž průměr musí být dozajista aspoň sto kilometrů, a na jejímž povrchu z beztváré hmoty plné kovu klíčí konstrukce lodí, svíjejících se jako ramena krakatic, a spojujících se v nové a nové větší části…

Známé krystalické tunely zaplňuje vzrušené očekávání. Tok'rové tentokrát nechali vyrůst široký sál, v němž je přítomna snad padesátka Tok'rů, a také Ayana. Ústup zpět do domovské galaxie? Nepravděpodobné.
„Schůze Nejvyšší rady nyní započne.“ řekne jako první Garshaw „Rada dospěla k nutnému závěru, že byste všichni měli být obeznámeni s tím, o čem nyní jednáme s místní lidskou rasou. (pauza) Po porážce a vyhnání Goa'uldů bychom neměli jen tak odejít, a pokusit se pomoci i v boji s Wraithy, kteří by mohli, byť po delším klidovém období, napadnout i naši galaxii, přestože jejich technologie hyperpohonu se Goa'uldům ani zdaleka nevyrovná, je možné, že po zajmutí Zipacny a získání nějaké lodi se vše může změnit.“ Garshaw se na chvíli odmlčí a pokývne Delekovi, který právě vcházel do jednací místnosti
„Slovo předávám Delekovi.“ říká Garshaw
Jmenovaný vstane a nepatrně se ukloní, na znamení respektu.
„Děkuji, Garshaw. (k ostatním) Jak jistě víte, zvolený způsob jak tuto válku s Goa'uldy vedeme, není právě nejšťastnější. Naše počty jsou stále nižší v důsledku boje, a naše možnosti sabotáže jsou neustále omezovány jak naším počtem, tak stávající situací mezi Goa'uldy. (aktivuje holografický projektor) Zde je zbraň, která vše změní.“
Většina užasle pozoruje svou výslednou práci. Antický obranný satelit se štítem a hyperpohonem z Antické lodě třídy Aurora. Souběžně na hologramu probíhá simulace boje s Wraithy, jak paprsek prošpikovává několik Hives jednou ranou.
„Přestože se nám nepodařilo získat antický napájecí zdroj (všimne si pohledu Anise), zdroj antické lodi s několika naquadahovými reaktory jej plně nahradí. Překvapivé útoky tak budou…“ začne vysvětlovat, ale Jacob, který vběhnul do místnosti mu v tom zabránil.
„Já i Selmak se velmi omlouváme za narušení schůze, ale tohle zatraceně spěchá!“ zakřičí Jacob
„Co se stalo?“ zeptá se Garshaw, ale místo Jacoba mu odpoví Selmak
„Goa'uldi vedeni Leagnarem zvítězili. Přece přiletěly posily.“ dodá Selmak ponuře
„Jejich počty? Ztráty Wraithů?“ dožaduje se rozčileně Garshaw, Delek se jen zkoprněle poslouchá. Tok'ra, který v první bitvě s Ra zachránil Egerii, který zradil a měl být dávno mrtvý, se zničehonic objeví v jiné galaxii, a zachraňuje celou invazi Goa'uldů do ní. Tomu se říká paradox!
„Dle nejasných zpráv našich agentů, a zbežných sledování bitvy, přibylo asi dvě stovky lodí třídy Ha'tak, čtyř až šesti Sokarových Nemis, a dokonce (povzdech) Apophisova loď z Chulaku.“ dodala Selmak
„To není možné!“ zakřičela Anise, a podrážděně vstala „Ta loď je základem dohody mezi Apophisem a Sokarem! Bez její přítomnosti nic Sokarovi nebrání, aby napadl hlavní Apophisovy světy, Chulak a Tau'ri!“
Jacob, který zase mluví za oba, se k ní otočí, a znovu ke Garshaw.
„Jeden agent mi stačil zaslat nejnovější data o dění v naší galaxii, než jej dostali. Povstání bylo naprosto rozdrceno, lidské světy, které se přidaly, byly vyhlazeny, mimo Tollány, kterou Sokarovy lodě nalezly vydrancovanou, s polovinou mrtvých a z druhé poloviny zmizelých obyvatel.“ Jacob se na chvíli odmlčí, nejspíš nechce ani uvěřit tomu co říká, a už vůbec ne, že je to všechno pravda.
„Také jsme ztratili kontakt s Asgardy. Tok'erská rada v naší galaxii nám zasílá varování – neriskovat setkání s Asgardy. Nemáme s jejich civilizací příliš blízký kontakt, ale na první pohled se zdá, že došlo k převratu.“
„Kromě členů Rady, vykliďte jednací sál! Okamžitě! A vy Jacobe a Deleku – stejně jako vy Ayano – zde zůstaňte!“
přikázala Garshaw. Ví, že v důsledku těchto informací se vše mění. Úplně všechno.

V domovské galaxii se změnilo vše i pro Sokara. Byl si tak jist, že proti němu Asgardé nezasáhnou, ale po tom, co předvedli u Delmaku, a to záhadné odhalení zničení Tollány…není co si o tom má myslet.
Přemýšlivě pozoruje hyperprostor okny své komnaty. Signatury energie hovoří jasně – Tollána byla zlikvidována Asgardy. Ale proč by mi to usnadňovali?
Sokarova tvář je plná jak hněvu, tak zmatení a snad i náznaku…strachu? To si sám Sokar nepřipustí. Nikdy.
Odejde z komnaty, a nemusí kývnout ani na své elitní Jaffy u vchodu do komnaty, kteří obvykle střeží jeho bezpečnost.
Transportní kruhy přenesou Sokara i Jaffy kteří jej obklopují, a ten si usedá na trůn u pel'taku své lodi, znovu obstoupený Jaffy, a po stranách čekající a klečící otroky.
Již za chvíli zjistí, na čem jsou. (usměje se) Flotila Apophise i s modrou lodí je v Pegasu, ale jestli Asgardé hodlají dokončit, co mínili začít za dob vzestupu Ra, budou ty lodě chybět.
„Již za okamžik jsme u cíle, můj pane.“ hlásí běžně podlézavým tónem Sokarův první muž u ovládacího panelu.
Jeho pán mu neodpoví, jen nepatrně zvedne hlavu výš.
Hyperprostorová okna se otevírají u Cimmerijské soustavy, a několik desítek Ha'taků, které se z nich vylétly, se okamžitě zamaskovaly. To ale neplatí o dvou lodích třídy Nemis, z nichž v jedné je i Sokar.
„Asgardské flotile – Mluví s vámi Nejvyšší vládce Říše Goa'uldů, Lord Sokar. Přeji si mluvit s nejvyšším přítomným představitelem vaší rasy. A to okamžitě!“ řekne Sokar pevným, ledovým hlasem
Žádná reakce nenastala. Přílet lodi, ani komunikace.
Nikdo se na svého pána ani neodváží vzhlédnout, ba ani dýchat hlasitěji, než je nezbytně nutné. Jejich pán je však klidný. Ví, že stačí jen chvilka.
Přesto ho překvapilo, že se otevřely hyperprostorová okna, a z nich vyletěla Asgardská flotila, která začala vší silou pálit do druhé lodě třídy Nemis. Během několika sekund je trhána explozemi.
Ha'taky se odmaskují, a kryjí ústup druhé lodi, se svým pánem na palubě. Ten byl překvapen a rozezlen, ale přesto si tuto příležitost nenechá ujít.
„Vidím, že se skutečně mnoho změnilo. Upustili jste od svých nesmyslných konvencí, a stali jste se nám rovni. Samozřejmě (zmáčkne jeden z krystalů na svém trůnu) jste mě poněkud podcenili.“
Zatímco jsou Ha'taky drceny palbou, a několik z nich vybuchuje, cípy konstrukce pyramidové lodě se skládají do trojúhelníku, a nabíjejí se.
Asgardské lodě zakolísaly, a rozhodly se riskovat přímou palbu na Sokarovu loď. Ta vypaluje první pulsy, a likviduje asgardský bitevník neznámé třídy. O pár sekund poté pod palbou Ha'taků vybuchuje i jeden z Bilisknerů.
„Chtěli jste mě zabít. Měl jsem dost trpělivosti s vaší drzostí, a neustálým vměšováním do této galaxie, ale dále vám to nehodlám trpět!“ dopoví Sokar, a Goa'uldské lodě vstupují do hyperprostoru.
Na velitelské lodi je Loki na rozpacích. S takovými mocnými zbraněmi jsme se u Goa'uldů dosud nesetkali. A kolik může mít dalších velkých lodí? (praští se sám vztekem do hlavy) Taková chyba! Poloviční šance, a Sokar je naživu! Tohle plán na invazi určitě pozdrží. Ale co když jen blafuje? Bylo by to pochopitelné…ne. Neriskoval by bezpečnost své říše, kdyby neměl jistotu. Jenže co když ano? No, pro jistotu vsadí na důkladnější průzkum a posily. To bude nejrozumnější. Do zvážení jiných alternativ.
V tom se Asgard mýlil. Sokar věděl, že na obranu celé galaxie má nyní, nepočítaje v to Apophisovy a své lodě v Pegasu, všehovšudy stovku Ha'taků, a jedinou Nemis. Nesčetně lodí je rozestavěných a v opravě, což si vyžádá čas. Porážka v Pegasu by ale byla mnohem horší, a Jaffové i ta otrocká lůza by poznala, že jejich bohové nejsou neporazitelní, a Sokar nebyl žádný hlupák, aby si to neuměl spočítat. Stejně jako Apophis.
Po vydání příkazů se vrací se do své komnaty. Delmak a jeho říše ho očekává.

Úplná zkáza. Výraz měsíční krajina by totiž byl málo na vyjádření situace u Renecu. Na povrchu blízko základny nepřežil jediný brouk ani rostlina. Střely z orbity občas doslova pohřbily celé jednotky. Jen tu a tam trčí ze země hlaveň lidské nebo wraithské zbraně, nebo špičky bot. Víc nic.
„Jdu si dát panáka, co vy?“ řekne Edgar spokojeně a vytahuje láhev s jasnou etiketou Cognac. Původně byl pravděpodobně určen důstojníkům, ale k jejich smůle na ní narazil někdo jiný.
Svou výzvu ostatně nemusel opakovat dvakrát, a láhev koluje uvnitř zákopu, ze kterého se stal kráter.
„Nevím jak vy, ale já to spravovat nebudu.“ ozývá se znovu Edgar, a se zájmem pozoruje doutnající zbytky pyramid.
„Tak to nehrozí.“ řekne, spíš pro sebe, Charlie, když vidí Goa'uldské pyramidy, jak se posazují hned vedle původních, a kroužící údržbové Alkeshe, opravující hlavní pyramidu základny.
Stačilo by se podívat hned pod ní, a viděli bychom široké zástupy uprchlíků, jak v různých, a naprosto nesrozumitelných jazycích, děkují svým novým bohům, někteří padají na kolena.
„Ti jsou teda spokojený. Jsem zvědavej, na jak dlouho jim to vydrží.“ podotkne Edgar, který neví, kdy zavřít hubu
Náhlé zemětřesení je důvod vyskočit z kráteru. Všichni přítomní, i Jaffové, klekají na zem. I očividně unesení vojáci Tau'ri, když nepokleknou, tak se alespoň postaví do pozoru.
Modrá loď klesá a pomalu prolétává nad základnou. Sluneční paprsky se jasně odrážejí od stěn modré pyramidy, i od její černé spodní konstrukce.
I ostatní lodě na chvíli zanechaly své činnosti. Mnozí domorodí obyvatelé vzpínaji ruce se slzami v očích. Na taková gesta není potřeba znát cizí jazyk. Trvá to snad několik minut. Dokud modrá loď nenabere výšku, a hned na nízké orbitě neskočí do hyperprostorového okna.
Poddaní Goa'uldů pokračují v obnově základny. Nám známí Tau'riové se vrací na své místo.

Good, to vyvrcholení bitvy. Jsem velmi zvědavý jak to dopadne s Asgardy...

Super. Ty bitvy byly skvělé´a Asgardi pod vedením Lokiho se také začínají dosti měnit.

[Dragon]

Super část velmi zajímavé. Asgardi se nám rozjíždějí a momentálně se mi to i zamlouvá. Doufám že se z Lokiho nevyklube parchant, který neobětuje lidstvo (život) jen pro vítězství

výborný - bitva a nekompromisní asgardé
prostě jako vždy super

Vynikajici epizoda, jsem predevsim zaujat ofenzivni taktikou asgardu, vzdycky mi prisli takovy zdrzenlivy. Kazdopadne mam jeden dotaz na tvurce, na jakem principu funguji ty vyspele zbrane na apofisove a sokarove materske lode?
P.S. Abych nezapomnel, das sem spoiler na dalsi epizodu?

Goa´uldske obelisky žerou spoustu energie, a jejich stavba je složitá, protože musí být využito mnoho krystalických zásobníků energie, jako nabíjecí kapacitátory.
Jak už ale u nich bývá, Apophis tu technologii vyvinul už dávno, ale ty fungují jen společně s modrými krystaly (SG-1; Cold Lazarus - jeste se to dovysvetli neboj )
Sokar, protoze má zdroje mnohem větší než kdy měl i Ra, si může dovolit vyrobit obelisky, které spotřebovávají kvanta naquadahu (ale i tak budou užívány jen u planetární obrany Delmaku a u lodí Nemis)
A jak to vypadá...no až se nabije celý obelisk, energie se nakoncentruje ve vrchním směrovém krystalu, a z něj vypálí paprsek, ale ne podobný tomu z Ori lodě - paprsek obelisku při dopadu neztratí tvar, jen proděraví cíl, a vymizí, nevybuchuje. Je to jen o tom, že když proděraví celou loď naskrz, nemusí výbuchu pomáhat.

A spoiler (su líný, tak ať to mám nahuštěné v jednom příspěvku )

- 09 - Dawn of the Gods

Toto je spoiler!!!:

Goa´uldi v Pegasu znovu dobudou většinu svých ztracených držav, a dokonce se podaří obnovit galaktický most, ale většina těchto planet je zamořených chemickými zbraněmi, radiací nebo smrtícími viry. Leagnar se v důsledku toho odváží na novou ofenzívu, přímo do středu galaxie, taktéž potvrdit zvěsti o jiných, technicky vyspělých rasách. Rovněž je aktuální problém s pochybnostmi na straně domorodců a Jaffů.

[Dragon]

Tak to jsem opravdu zvědavej. Už se těším.

Toto je spoiler!!!:

Obnovení mostu? Zdá se mi to nebo někdo dostane přes h**u A technologicky vyspělí rasy? Nebudou to cestovatelé nebo Asurani?

Prostě sem hoď další díl

Stargate Pegasus : Divitae - 09 - Dawn Of The Gods

Kód: Vybrat vše

Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=XxwUt1ChD40

Bez nebezpečí je hra chladná.

V Cimmerijské soustavě se v minulosti odehrála celá řada, pro více ras nepříjemných, událostí. Dnes by se ani v nejmenším nezdálo, kolik významného se zde mohlo udát, což se dá snadno vypozorovat jen letmým pohledem na soustavu prachu a malých asteroidů, tvořících prstenec nějaké přilehlé, mrtvé planety.
Až na to, že materiál z prstence pochází z dávno zničených lodí.
Flotila, která obíhá okolo, dosud pro život příznivý světa, obvykle zvaného stejně, jako domovská soustava.
Desítky lodí, pro lidské oko překrásného designu, volně proplouvající prostorem v blízkosti planety, rozhodně nejsou známkou mírotvorství.
Dokonce je možno spatřit i čtveřici vesmírných stanic, k nimž jsou připojeny zbrusu nové asgardské bitevní lodě, vypadající velmi nebezpečně s ohledem na množství hlavní, zakončených špičatými krystaly na ústích.
To si uvědomuje i jejich velitel, sedící v jedné z oněch lodí.
Podivným nástrojem, snad kombinace nože a vidličky, si napíchne kousek fialového čehosi z čirého talíře.
Nevypadá právě jako spokojenost sama.
Tak a dost. Uvažuje Loki. Něco takového by ho ještě před nedávnem nenapadlo, ani si už nedokázal tehdy vzpomenout, jak skvělá dokáže být chuť. Naštěstí už víme, o co jsme zbytečně přicházeli. A co byrokrati plní poraženectví v mysli, jako byl Thor, nedokázali pochopit.
Asgardský nejvyšší velitel pozvedl pohled k blízké hvězdě. Proč se zabývat použitými prostředky? Cíl je vždy nejdůležitější. Jediná správná cesta od myšlenky k cíli, je jen ta nejvíce přímočará.
Ze světa, který se rozprostírá pod, k boji připravenou, asgardskou flotilou, míří užaslé pohledy jeho obyvatel na nebe plné božských vozů, plujících, obklopené nekonečnými nebesy.
Jedni hledí na vozy bohů s obdivem, jiní s obavami – copak prastaré legendy již dávno nenapsaly dost, co mohou očekávat? Většina z obyvatel Cimmerie tušila, a nebyli vzdálení skutečnosti -
Již brzy nadejde Ragnarok, den konce bohů a lidí, a s vůlí bohů nelze bojovat. Jen se jí podvolit.

Alkesh přistává u pyramidy, obklopené vysazenými poli zářivě modrých krystalů, jejichž svit ozařuje blízké okolí, pyramidu i Jaffy modravým světlem. V polích co chvíli probleskne silný výboj energie. Na okrajích polí, jak zpozoruje i Leagnar, vystupujíc z lodi, za nímž kráčí dvojice Hadích stráží, přísně dodržující pětimetrový odstup za svým pánem, se krystaly pokusí prorůst za jimi vytyčenou hranici, kterou chrání štít.
Rezonanční vlna ze štítu je doslova rozbije na jemné úlomky, které dopadají zpět dovnitř pole. Posléze všechny pole zaplní nepříjemný zvuk. Žádný náhodný úkaz, nýbrž zjevný protest.
„Nevyskytly se zde žádné problémy?“ zeptá se Leagnar jaffského mistra, který dohlíží na bezpečnost sklízecího centra, a právě poklekující před ním.
„Žádné, lorde Leagnare. (pauza) Došlo ke ztrátám pouhých dvou Jaffů, kteří nerespektovali Vaše nařízení, a byli zabiti při přiblížení k polím.“ říká jaffský mistr, a hlas mu několikrát přeskočí.
„V pořádku (Goa'uld stočí pohled k pyramidě), nepředpokládám tedy, že by se opakovala nějaká další…příhoda způsobená neposlušností.“ řekne, a krátce se zadívá na mistra, načež vykročí k pyramidě.
Mistr ještě něco říká, patrně svého pána ujišťuje, že se již nic nebude dít proti jeho vůli, ale ten jej neposlouchá. Uvažuje, zda-li Tau'riové vůbec přemýšleli, proč byla planeta tak pustá. Jestli vůbec tušili, co je mohlo čekat, kdyby třeba jen jediný exemplář vysadili do úrodné půdy svého světa…

Trojice Ha'taků opustí hyperprostor u pusté planety, ještě v blízké minulosti plné zeleně, a obydlenou lidmi žijících v míru, kteří již objevili jak sílu páry, tak důležitost velkých myšlenek.
Rozkvět této civilizace skončil stejně tragicky, jako mnohé jiné v galaxii – stal se další neutralizovaným místem, který Wraithové neměli možnost sklidit. Goa'uldi jim v tom zabránili opravdu tak, jak jen mohli.
Další pustina, řekne si Leagnar, když zkontroluje data z měření znovu získané državy. Wraithové sice byli rozdrceni, ale problém přetrvává. Nakolik se dá spoléhat na dálkový průzkum?
To nemá cenu. Znovu si projde databázi planet, získanou před invazí od wraithské královny, a určí nové cíle.
Ostatně, na tom nezáleží.
Goa'uld položí ruku na ovládací zařízení lodi, a Ha'tak vstoupí do hyperprostoru. Za ním vzlétnou i ostatní.
Dívat se na barevný paskvil, který loď obklopuje, Leagnara poněkud nudí, přejde skrz počáteční váhání, a odejde do záhybu chodeb, až k celám na konci.
Poručí Jaffům, ať jí otevřou, a vejde dovnitř, dívaje se na skrčenou postavu před sebou.
„Protože oplývám větší trpělivostí, než mnozí mého druhu, dávám ti ještě jednu příležitost. (pauza) Stěží se s tebou budou dále obtěžovat někteří z mých sluhů, a ani bych to po nich nežádal, proto bys měla vědět, že dokud nebudu znát polohu základny Tok'rů – ano, dobře vím, že jste se s nimi setkali – nechám te v rukou lidí z Tau'ri. A ani netušíš, jak jsou nám užiteční.“
Postava vstane – je to žena – a plivne Leagnarovi do tváře. Ten ji chytí za vlasy, a mrští o zeď, ale beze hněvu, s rozvahou, v čemž pokračuje ještě chvíli, než ji definitivně odhodí k levé stěně cely, a přiloží jí ozbrojenou ruku k čelu. Jakmile dospěje k názoru, že má dost, odejde, ale ještě řekne –
„Možná bude efektivnější užít účinnější metody, a jen málo bolestivé…“ řekne Goa'uld a usměje se na zbídačenou ženu, oblečenou již jen v cáry původní uniformy…

Na hlavní Goa'uldské základně Renec stále pokračuje oprava a zvýšení bojeschopnosti základny. I domorodí obyvatelé si staví nové domy, netušíc, že ve velmi brzké době budou těžit naquadah a jiné suroviny, na níž je tato planeta až neobvykle bohatá.
Námezdní vojáci mechanicky a rázně spalují mrtvá těla Wraithů, jiní se snaží z těl svých spolubojovníků zíksta cokoli, čím by je mohli identifikovat. I Jaffové uctívají své mrtvé, jak se sluší, přestože je skládají do hromadných hrobů, nešetří mnoha pohřebními písněmi a poctami. Několik domorodých žen dokonce těla vojáků a Jaffů zbavují nánosů bahna a krve, těm nejméně zasaženým oprašují oděv, a pokládají jim na hruď věnce květů, a korálků, zpívajíce cosi, čemu jejich žijící druhové nerozumí, ale smutek je v těch neznámých slovech nepřeslechnutelný. Až na několik starších Jaffů, kteří se na tyto ženy dívaly s jasnou nevolí, nikomu to zřejmě nijak zvlášť není nepříjemné.
Pierre se s cigaretou v puse rozhlédne dalekohledem po znovustavěné příbytky domorodců všude kolem
„Slyšel jsem, že tam bývá dost problémů.“ řekl Edgar, sedící na kovové přepravce pár metrů od něj, a čistící si nehty svým nožem pro boj zblízka. Charlie se naproti tomu opírá o zeď nově vybetonovaného bunkru opodál, a pro změnu se s rádiovým vysílačem v ruce věnuje opravárenské činnosti. Pěkně při tom nadává.
„Co se tam zajít podívat? (pauza) Takovou docela malou štráci džípem bychom si mohli dovolit.“ Řekne Pierre, stále s dalekohledem na očích. Edgar znuděně vzhlédne přibližným směrem k němu.
„Ne díky. Stačí mi slyšet ty Jaffy, co oddělují jednotlivé části obyvatel z různých planet, protože kvůli všem těm jejich hatmatilkách a zvycích by se do zítra pozabíjeli.“ odpoví Edgar s přimhouřenýma očima
„Stejně by nebylo od věci – a do prdele.“ řekne najednou Pierre. Vzdálené výstřely z projektilových zbraní, zarazí i Charlieho, který právě vrcholil v přívalu šťavnatých anglosaských odpovědí na provinilý kus elektroniky, a pozorně poslouchá. Ticho.
Všichni tři popadnou zbraně, které si odložili ke stěně bunkru, a přiběhnou k džípu,.stojící dvacet metrů od vchodu do bunkru. Všude jsou slyšet lidské i Jaffské výkřiky otázek a rozkazů, což v obou případech v zárodku eliminují přiběhnutí důstojníci, štěkající příkazy k nezaobírání se tímto problémem.
To ale nemíní poslechnout naše trojice, ujíždějící skrz palbou vyoraný prostor ke ghettům. Můžou si to dovolit, stříbrné lebky na výložkách znamenají víc, než slova na papíře. Aspoň zde.
„Víte, co to znamená, jestli velení vydá…“ začíná s pohledem stočeným k prefabrikované budově kasáren Edgar, který zároveň vyndá z jedné z kapes vesty tlumič, a šroubuje ji k moderní AK.
„Ano.“ dopoví Charlie, zatímco se Pierre mlčky věnuje řízení, a míjejí kontrolní stanoviště „Likvidace všech možných aspektů hrozby narušení bezpečnosti – co to v důsledku znamená, si přiložit umím, díky za péči.“dořekne kysele, a připne si střelecké rukavice.
Džíp konečně s vyprsknutím pořádné masy zeminy zastaví uprostřed narychlo postavených chýší ze dřeva, látek a proutí, což vzbudí pozornost jejich obyvatel, tak jako tak vesměs venku. Trojice vyskočí z džípu, a uslyší volání. Francouzsky, na což pochopitelně zareaguje nejdříve Pierre, pak i ostatní.
„Héj! Vy jste od nás? Potřebovali bychom tu pomoct!“ volá na ně hlas, a nemusí to opakovat.
Doběhnou k onomu místu, kde je srocený mnohohlasný dav okolostojících, a několik osob v maskáčích, z nichž jedna má ošklivý šrám na obličeji, a drží si na něm kus obvazu. Všichni mají v rukou devítky Glocky. Zblízka de poznat, že i na nich jsou patrné stopy boje, modřiny a potrhané okraje uniformy
„Co se tu děje?“ zeptá se stručně Pierre, aniž by spustil z očí okolní dav
„Pane!“ krátce zasalutuje mladý rusovlasý voják, a pokračuje „Byli jsme zde na rozkaz poručíka Schmidta, z důvodu zjištění nálady obyvatelstva,“ Edgar si významně odkašle a postoupí dopředu „A při…při přátelském pokusu o hovor s místní…mladou ženou, nás napadl tento člověk,“ řekl, a kývnul na ležícího člověka nalevo od nich. Od něj, několik metrů, leželi další dva domorodci, ale v kaluži krve, se střelnými zraněními.
„A jak mi hodláte vysvětlit tohle, vojáku?“ otázal se Pierre mrazivě, a pomalu obrátil pohled z těl na tázaného.
„Zjevně…nedorozumění.“ vykoktá nešťastný voják a jakoby se zmenší, a o trochu couvne
„Nedorozumění. Jak jinak.“ řekně znovu Pierre, spíše k sobě, ale všimne si příchozí dvojice Hadích stráží, které svým příchodem vytvořily v davu širokou mezeru.
Pierre k nim přijde, a co nejdůstojněji je pozdraví, spolu s hlubokým úklonem. Hadí stráže zjevně ví, co znamená stříbrný znak na jeho límci, a pozdrav opětují. Tau'ri se Jaffů optá, zda-li rozumí jazyků těch lidí, a jestli by jim překládali jeho slova co nejpřesněji. Jen jeden z nich potvrdí, že jazyku těchto lidí rozumí, a tak se i s Jaffy vrátí do onoho místa. Charlie a Edgar se tváří víceméně netečně, a i když mají hlavně skloněné k zemi, dávají si pozor na všechna gesta a výrazy, které jsou schopni zachytit. Tohle může být zatraceně nebezpečné. Ne přímo to, co jim hrozí, ale jestli by domorodci zrovna teď začali pěstovat pochybnosti…
„Zeptejte se jich, jak to celé bylo.“ řekne Pierre Jaffovi
Jejich jazyk zní podivně, téměř jako arabština, ale se zpěvavými tóny, což vojáci jasně slyší, zatímco na Jaffovu otázku jeden z davu, patrně jejich snad náčelník, doslova ječí slova, které nezní právě mile.
Po nutném překladu Pierre konečně řekne, překvapivě si oddechne, a tváří k provinilým vojákům řekne –
„Mluvili jste s dcerou toho, co je v bezvědomí, a dívali jste se jí do očí, aniž byste se zeptali kohokoli z její rodiny, pak vám její otec řekl, že jste pošpinili jejich zvyky, a že máte odejít. Sice trochu…hruběji, a od vás dostal pár přes hubu, až se svalil. Pak po vás šla celá horda z jejich rodu, a dostali jste malý výprask. Ale někdo z vás spanikařil, a výsledky leží tady před vámi. (odmlka) Jste zkrátka v pěkným průseru.“ dodá Pierre bez emocí „Těď, všichni odhodíte zbraně před sebe na zem, a kleknete si. (rozpačité pohledy) Bez řečí, krucinál! A hned!“ zařve nesmlouvavě Pierre „Řeknu, že velmi litujete svých činů, že jste se jen snažili s těmito lidmi spřátelit, když jste si v bitvě uvědomili, jak je důležité vést tuto válku pro svého i jejich boha.“ dovysvětlí Pierre, a zatímco vojáci plní jeho příkazy, znovu dochází k dvojímu překladu mezí ním, Jaffou a domorodcem.
Domorodec po dlouhém váhání, a po neustálých pohledech z vojáků na své lidi, řekl něco velmi potichu.
Pierre dá pokyn Jaffovi, že jeho přítomnost dále není nutná, a ten se bez jediného slova připojil k druhému, a znovu se vydali vrátit se na své původní stanoviště mezi ghetty.
„Výsledek našeho…trialogu…je ten, že jsem byl ujištěn tím, že se určitě jednalo o velké nedorozumění, že svých činů nepochybně litujete, ale nesmíte se už tu nikdy ukázat. Teď vstaňte, nasedněte do džípu a zmizte!“ zařval Pierre, a vojáci nemeškali, posbírali se ze země a zmizeli jak se patří, po anglicku.
„Zapomněl si na drobný zádrhel. V čem teď jako pojedeme?“ řekl Edgar s učitelským výrazem
„Jdeme za těmi Jaffy. Možná dojednám menší obchůdek, ať máme nějaký pozitivní zážitek.“ řekne spokojeně Pierre, a jeho druhové už se ničemu nediví, upevní si popruhy zbraní, a míří skrz již prořídlý zástup lidí.

Na okraji atmosféry planety, na níž se táhnou široké delty řek, a mnoho malých moří, oddělujících několik kontinentů, proletává Ha'tak, kterému se tak daří nedotknout se prstence, které by si většina Tau'rijců normálně dokázala spojit jen s jednou plynnou planetou své soustavy. Tyto jsou ale mnohem hustší, a obsahují i větší asteroidy. Velitele lodi tento problém přirozeně nikterak netrápí. Pro případné obránce je taktická výhoda důležitá, ať je sebemenší, zauvažuje spokojeně Leagnar. Dlouho netknutý svět, starodávné ruiny po důkladné wraithské sklizni v dávné minulosti – ideální. I nerostná ložiska jsou slibná.
Zbylé dva Ha'taky zůstávají na vysoké oběžné dráze, a skenují blízký vesmír.
Totéž právě koná i Leagnarův velitelský Ha'tak. Jeho majitele ve chvíli, když obloukem se svou lodí míjí prstence planety, zaujme zachycené subprostorové vysílání, které směřovalo přímo k nim!
Leagnar energicky nařídil zbylým lodím vytvořit formaci. Pustí si záznam. Goa'uld zareaguje nadmíru překvapeně. Není divu. Antičtina?!
„Hovoří k vám velitelka Helia, kapitánka antické lodě Tria. Naše loď byla poškozena v boji s Wraithy, žádáme vás o pomoc!“ víc nic. Jen zaslané souřadnice. Leagnar nemeškal, a tak všechny tři lodě skočily do hyperprostoru, ze kterého se i rychle znovuobjevily, neboť nešlo o právě velkou vzdálenost.
Oči Goa'ulda zalije žár, jakmile se jeho lodě přiblíží k poškozené a nehybné Antické lodi.
Zjeví se před ním hologram ženy v podivné uniformě.
„Děkuji, že jste vyslyšeli naše volání. Jak se můžou vaši lidé k nám transportovat?“ řekne žena, zjevně velitelka
„Vaše loď očividně disponuje hangárem, takže v tomto ohledu nebude problém. Jen našim pomocným lodím umožněte průlet štítem, budeme se adekvátně snažit vám pomoci. (pauza) A i vy byste nám mohli být nápomocni ohledně informaci proti našemu společnému nepříteli.“ řekne Leagnar klidně, lidským hlasem
„Jsem si dobře vědoma, že rozdíl v čase mezi naší a nynější válkou je značný, ale pochopitelně – informace o nich, pokud mají stále cenu, vám ochotně poskytneme. Tria konec.“ A hologram zmizel
Není vlastností Goa'uldů důvěřovat v něčí ochotu, pokud se nejedná o oddané služebníky, plnící příkazy do písmene, a Leagnar rozhodně neočekával, že Antikové budou bezvýhradně dodržovat daná slova. Jde jen o to, kdo koho přelstí. Jejich lodi nemusí Ha'taky dlouho vzdorovat. Je třeba se o ně postarat jinak, než hrubou silou.

Obvykle se v době pozdního odpoledne na základně zrovna moc neděje, což rozhodně není dnešní případ.
Důstojník konající službu, kapitán Karamazov, neprojevil příliš pochopení pro jednání vojáků mezi domorodci, a mluvil s nimi tak, jak si bezpochyby zasloužili. Krucifix! A zrovna dneska! Žádný kontakt s těmi lidmi, z důvodu zbytečných incidentů, z důvodů neznalostí kultur a jazyků. Ale stejně se i tak najde několik blbců, co přemýšlejí, a pak neví, co mají dělat. Vždycky.
„Nežvaňte mi takové pohádky! Byly vydány jasné rozkazy, které jste každý do jednoho dostali i písemně a písemně potvrdili svými podpisy. Je to tak?“ zařve kapitán a zlostně si měří vojáky, stojící před ním v tak pozoru, jak jen dokáží. Není na nich vidět žádný strach, ten už je přešel. Už jen vyčkávají nezbytný verdikt.
„Vidím, že není co byste mohli dodat. (odmlka) Nemyslete si, že se tu budete jen tak válet, a prát se s našimi…spojenci, zvláště pokud se jedná o spojence dobrovolné! (o něco klidněji) Přišli jsme i tak o dost dobrých mužů, a vy se jistě nemůžete dočkat, až se vrátite do akce, nemám pravdu?“ řekne Karamazov s náznakem úsměvu, přejde znovu ke stolu
„Nebudu to dál protahovat. Zkrátka se zítra ráno hlaste u velitele 42. roty. (pauza) Pokud nechcete zbůhdarma plýtvat mým i svým časem, možností tam najdete dost. Rozchod!“ poslední slovo kapitán přirozeně zařval, až se sklo sypalo, a během pěti minut už měl u úst láhev, kterou z poloviny vyprázdnil na jeden lok. Ne, že by zapíjel světobol, to ani omylem.
Mezitím co se věnuje této své pravidelné činnosti, čas od času přetáhnutou do zbytečného extrému, dochází k výměně stráží u znovupostavených budov kasáren, obklopené pyramidovými budovami, sklady a doky svých „zaměstnavatelů“.
Neoholené tváře unavených strážů vzhléednou k nově příchozím, a aniž by se pokoušeli o nějaké salutování spojené s býměnou stráží, klidným krokem odejdou, se zbraněmi na rameni, a jediná myšlenka, která se odcházejícím vojákům přišla na mysl, byla návštěva relaxačního centra, malé hranolové budovy na okraji základny, pod kterýmžto názvem se skrýval docela obyčejný bordel, ustanovený pro případné potřeby námezdních vojáků z Tau'ri, všechno ale perfektně čisté, na úrovni, a s těmi nejvybranějšími otrokyněmi.
„To je ale mizerná sebranka, viděls to? Přijdeme je vystřídat oni ani nekývnou, a vzhůru za děvkama!“ řekne s nelibostí první z nových strážců v němčině. Druhý mu odpoví, ale s jiným přízvukem.
„Co bys chtěl? To si tu máme hrát na vojáčky?“ ušklíbne se druhý, a bez mrknutí oka si zapálí, a opře se o strážní budku. První z nich jen pokrčí rameny a začne přecházet sem a tam s zbraní v ruce a se svým oblíbeným párátkem v koutku úst uvažuje, proč pořád tu pořád jen tvrdnou. Snad si náš starý generál uvědomuje, že když si tu budem válet prdele bez jakékoli akce, bude to pak horší.

Kel'nosh v nákladní lodi sám kličkuje atmosférou v bouři neznámého světa. Bouře hází celou lodí, a nesčetné a strašlivé blesky šlehají z modrofialových mraků, neustále hřmějících, vše splývající do zvláštně děsivě fascinujícího panoramatu.
Lodi se zadaří vyhnout se hned několika bleskům, a zamířit přes…nepředstavitelně široké a rozsáhlé rokle, z nichž vyrůstají modré krystaly velikosti velkých skal až kopců, k místu, kolem něhož leží desítky mrtvých těl, a také zlatavé, k transportu připravené, bedny.
Všude kolem, úplně všude se rozprostírá modrou září, obklopující snad celou planetu
Tel'tac přistane, a transportními kruhy přenese připravený náklad do lodi. Blesk narazí do místa jen několik metrů odkud se vznesly kruhy, a vytvoří rozsáhlý kráter.
Jaffa se svou lodí vzlétne, a oddechne si teprve, až opustí atmosféru. Celý tento svět je pokrytý hustou, energií pulsující bouří. V Kel'noshově tváři je právě vidět všechno ostatní, kromě fascinace.

Pětice nákladních lodí neustále a v pravidelných intervalech míjí velkou bublinu antického štítu, pod kterým se v hlubinách tyčí mohutná šestiramenná konstrukce města, posetá četnými vysokými stavbami roztodivných tvarů a velikostí, která ale ani v nejmenším nepůsobí rušivě, vzhledem k celkové stavbě.
„Žádné možnosti průniku štítem. Jsme zase na začátku.“ řekne Anise v jedné z lodí
„Musí být způsob! Třeba jen hledáme špatně!“ rozčílí se Delek, a vyrve bílý krystal z ovládání kruhů, ve kterém se patrně dlouho o něco snažil. Pot z něj jen teče, a obličej rudý námahou a rozčílením.
„Všem lodím, tady Delek. Vracíme se k základně. Loď Selmak se vrátí k…“ už nedopoví, protože jeho oči zachytí podivné pulsování štítů, které i v temné vodě lze zahlédnout pouhým okem.
„Anise, co se to děje? Nějaké údaje?“ zeptá se své kolegyně na lodi Delek, a přisedne si k ní.
„Nevím, snad…snad selhává štít!“ odpoví Delekovi. A skutečně. Antický štít, který se doteď držel okolo celého města jako neproniknutelná hráz před nezvanými návštěvníky, začal ustupovat až k centrální věži.
„Štít selhává!“ zakřičí Anise dle údajů senzorů, zatímco se Delek ujímá řízení lodi, a letí k již, ve vodě odhalené konstrukce města, kam míří i ostatní lodě.
„Deleku, máte Antický zdroj?“ zeptá se v komunikaci něčí hlas, a osoba, k níž otázka směřovala odpoví ihned
„Ano, máme ji, ale musíme vymyslet, jak se dostat do napájení města! Nevíme, co způsobí úplné zatopení města!“ vysvětlí Delek a vyskočí od ovládání, kterého se ujme překvapená Anise
Tok'rové se zmateně snaží zpracovávat údaje zatímco Delek otevírá záchrannou kapsli.
„Co to děláš?!“ křičí Anise
„Není čas vymýšlet něco jiného! Prostě to se mnou vystřel k souřadnicím zdroje, štít pulsuje, tak snad proletím!“
říká Delek, zatímco uzavírá pojistný systém kapsle. „Nebo nám ten zdroj, získaný až z naší galaxie, nebude vůbec k ničemu!
„Uvědomuješ si, že můžeš…“ snaží se ho odradit Anise, ale nemá to ceny.
„Zkrátka to udělej, jak říkám, a to hned!“ zakřičí a uzavře se do záchranné kapsle, se žlutě zbarveným Antickým zdrojem v ruce. Anise se přiblíží až k štítu, a kovové těleso, s hlasitým průnikem vodou, se jako rychle torpédo prostřelí skrz štít, přes sklo potemnělé místnosti horní části hlavní věže, několikrát se převrátí, až připomíná jen hromadu plechu. Jako zázrakem z ní její cestovatel vstane, potlučený, se světlem v jedné, a zdrojem v druhé ruce. Z jiné nákladní lodě, vylétla druhá kapsle, která míří přibližným směrem, jako ta Delekova.
Jen se rozhlédne a běží chodbou, ozařovanou jen svým příručním světlem, a všude kolem slyší zlověstný zvuk vody, rozlévající se vzdálenými chodbami v jiných částech města.
Tok'ra, běžící jako o život, konečně najde místnost s vybitými zdroji, jeden z nich vyndá, a nahradí jej tím svým.
Plavidla okolo města se prozíravě držely opodál, když se štít města znovu zvedl, a systémy města jej začaly zbavovat vody, aktivujíc zároveň i světla. K ovládacímu křeslu města se přiblíží nově příchozí.
Ayana, poněkud váhavě, něco aktivuje na konzoli opodál, a sedne do ovládacího křesla.
Tok'erské lodě jsou svědky pronikavé záře prastarého města, vystupujícího z hlubin.

[Dragon]

Super část doslova jsem hltal každý slovo... Antici a loď Tria, a Atlantis na poslední chvíli zachráněný město před zkázou....
prostě super

tak tenhle díl mě mile překvapil.. nález antického města na závěr, paráda..

No teda nestačím koukat co jsi všechno do tohoto dílu napsal. Kdybych hodnotil postupně, tak to bude trvat do rána, takže jednoduše: Jsem zvědavej hlavně na pokračování děje s goauldy a antiky