SG: Stargate Atlantis : Delenda Est - 20. díl - KONEC

[Dragon]

Good
Zdá se že nám dáváš na výběr jestli povídku ukončit dřív nebo o pár dílů později.
<Jsem pro léčku>, ale nesmí to moc výrazně povídku zkrátit prodloužení mi nevadí

Obe moznosti muzou znamenat konec Rozhodne u zadna z moznosti neznamena konec povidky

Léčka by nebyla vůbec špatná. A vůbec nejlepší by bylo s Atlantis odletět k Aspolis, a tak vytvořit megapevnost..

[Dragon]

Zůstávám u té léčky a doufám že se ti to jako vždy povede

jou ta tak tenhle dil se opravdu povedl

jinak tenhle nazor je good k tomu bych se taky priklonil

tokrp píše:

Léčka by nebyla vůbec špatná. A vůbec nejlepší by bylo s Atlantis odletět k Aspolis, a tak vytvořit megapevnost..

Ne ze by to nebyl spatny napad, ale v pribehu nemaji na nejake mezigalakticke uteky nazbyt ZPM
Navíc, pokud jste to správně pochopili, i kdyby ano, stejně bude Atlantis bezmocná, a navíc by hrozilo spíš, že Wraithové by na jednom místě smetli všechno naráz kdyby se tam dostali v tu nejmene vhodnou chvili

Stargate Atlantis: Delenda Est, part 1.8

Kód: Vybrat vše

Intro - http://www.youtube.com/watch?v=qHmuJhQu67s

"Cílem moci je moc. "
- George Orwell


Zase doma, v našem milovaném městě. Už bych i ten sarkasmus mohl omezit, uvědomí si John. Každopádně se budou dít zajimavý věci, když mě vytáhli z toho zamrzlého spáleniště.
„Zdravím Chucku, všechno při starém?“ zeptá se vesele John nám známého technika
„Jak jinak pane. Bez vás to tu nebylo ono.“ usměje se Chuck a vrátí se k práci na konzoli
„Plukovník John Sheppard.“ řekne kdosi za ním, jdoucí k Johnovi
„Plukovník Samantha Carterová. Proč mě neudivuje, že tu právě jste?“ zvolá John naoko překvapený
„Stejně jako mě ne, že tu jste vy.“ přezíravě se na Johna usměje Carterová
„Takže to vidím na další beznadějnou bitvu. Jak jinak.“ dodá John
„V kolik se máte vy hlásit u maršála?“ zeptá se ho Samantha
„Ehm, vlastně teď (zamyšlený) Takže mě omluvte, a vlastně – proč si netykat, když už oba máme ptáky na výložkách?“ napadne Johna, říkaje to s drze tázavým pohledem
„Moc si nevyskakuj, tím právě sis nepomohl.“ odpoví mu stejně drzým tónem Carterová „Zase větší zodpovědnost, větší problémy, modli se za větší nervy…“ podotkne ještě
„Fajn, budu si to pamatovat. (pauza) Takže už raději padám než ze mě bude vojín.“ odpoví jí na to John

Vidíme pohled na celou Atlantis, přibližujeme se k ní, a pozorujeme změny. Jak vzdálená je doba, kdy se po městě pohybovala hrstka lidí ze staré Expedice. Město je doslova obrostlé přídavnými lidskými konstrukcemi, především zbraňovými. Okolo věží jsou mnohohlavňové railguny, kde byla větší plocha, byly postaveny coilgunové věže na větší cíle. Kolem několika Antických mrakodrapů vidíme i jiné zbraně – Asgardské paprskomety.
„Jak daleko jsou přípravy?“ ptá se jednoho plukovníka maršál Diston, ale v prosté uniformě vojína, jeho hodnost prozrazuje jen výrazný odznak na čepici
„Řekl bych tak asi ze dvou třetin, maršále (pohled na výkazy a hlášení, co drží v ruce) Pokud si ale přejete osobní inspekci, byl by vhodnější zítřejší den. Dnes probíhají zkoušky obranných systému, sepíšu nejdříve o nich hlášení, jestli je vše v pořádku. Souhlasíte, pane?“
„V pořádku, plukovníku. Pouze jsem se chtěl ujistit o pokračujících opevňovacích pracích. Rád bych také slyšel od vás osobně, jak to vypadá s pancéřováním města?“
„Jak jsem vám již předeslal. Inženýři se shodli, že město nemá problém pojmout obranné konstrukce, ale plánovaná stavba krystalického pancíře na hlavní části města potrvají mnohem delší dobu.“ rychle odpoví plukovník
„Jaký je váš osobní názor? Potřebuji reálná data. Skutečně možná…“ upřesní ledově maršál
„Rozumím, pane. (pauza) Několik měsíců…(zachytí jeho pohled) Dva měsíce určitě.“ na to plukovník
„V tom případě – snažte se.“ maršál je na odchodu, ale plukovník se ho ještě zeptá
„Pane? Mám otázku ohledně návratu plukovníka Shepparda.“ Zeptá se jakoby nic, ale má to vyvývavý podtón
„Ah, tušil jsem, že se zeptáte, Quincy.“ odpoví chladně jako vždy maršál
„Jen chci vědět, zda je pravda…“ zeptá se Quincy, kterého očividně to něco rozčílilo
„Jsem velmi zaneprázdněný člověk, plukovníku, vše se dozvíte na dnešní schůzi ve štábu. (pauza) A pokud máte nějakou stížnost, takováto věc se vždy podává formou raportu nebo oficiální stížnosti na nebližší instanci, a nikoli takovým zvláštním způsobem, jako když smlouváte na trhu o ceně jablek.“ řekne mu maršál nevzrušeně
„Pane, nechtěl jsem jakkoli…“ začne plukovník
„Zatím nashledanou plukovníku.“ a odchází, v doprovodu několika dosud čekajících pobočníku

John si pojídá svojí oblíbenou čoko tyčinku, když se otevře příchozí nehlášená červí díra.
„Jsou to Geniiové, pane.“ hlásí Chuck
„Zapnout štít! (do komunikátoru) Co se u vás děje?“
„(na obrazovce se objeví tvář) Nemáme už moc času! Jsou tady!“
„Ladone?!“
„Ano jsem to já, Ladon Radim, vůdce Geniiského národa. Tímto žádám o vstup do města pro mé lidi.“
„Jaká je situace?“ nahlas se zeptá John
„Byli jsme napadeni, Wraithové dobývají naše města!“
„Musím zažádat o povolení! Vydržíte ještě dlouho?“
„Zatarasili jsme většinu přístupových cest, ale jestli se rozhodnou s námi skoncovat, nezabráníme jim v tom!“
„Dobře, můžete projít bránou, (tázavý pohled Laury) na moji zodpovědnost! Poručíku vypněte štít!“
Po chvíli prochází bránou velký počet Geniů. Muži, ženy i děti, zatím žádní vojáci.
„(do komunikátoru) Tady plukovník John Sheppard. Právě jsme přijímáme mnoho geniiských uprchlíků, ať veškeré osazenstvo města zajistí jeho bezpečnost pro uprchlíky, lékařské týmy nejvyšší pohotovost!“
Nastává dost nepřehledná situace, brána chrlí další a další zástupy uprchlíků, až na poslední chvíli z ní vychází Ladon Radim, a oddíl vojáků, chránící ho palbou. Několik jich je zasaženo Wraithskými zbraněmi.
Ve chvíli, když John zapne štít, Ladon zmáčkne něco, co má v ruce, a podle okamžitě zhroucené červí díry je poměrně jasné, o co asi šlo…
„Je milé, že ses stavil, Ladone. Co se vůbec stalo?“ řekne John, podávaje Geniiskému diktátorovi ruku.
„Detaily povím tobě i tvým nadřízeným později. Wraithové se objevili zničeho nic, nejdříve vybombardovali povrch, a pak podnikli pozemní invazi. Naši lidé dělali všechno co bylo v našich silách, ale viděl jsi, co se stalo.“

Zpátky na Aspolis, jsme ve vnitřku disruptoru. V blízkosti ovládacího zařízení je přítomno mnoho lidských a antických přístrojů. Harris vyměňuje krystal na jednom lidském zařízení, patrně přídavný harddisk.
„Harrisi, už jsi to spustil?“ zeptá se Rodney, s pohledem upřeným na změť kódů v antickém jazyce na svém tabletu.
„Trpělivost, pane vědec. Nerad bych tuhle mašinku vyzkratoval. Tyhle křehké věcičky se až nepříjemně snadno rozbíjejí.“ odpoví Harris učitelským hlasem
„A kde je Zelenka, že ti s tím nemůže pomoct (Rodney se rozhlíží) je tu vůbec?! Kam zas zmizel?“
„Uklidni se Rodney, venku se zase cosi rozbilo na jednom z Jumperů. Navíc mi řekni, co máš za systém, nejdřív v kuse kritizuješ a pak vyčítáš, že tu ten člověk není (pauza) Zkusil jsi někdy mít jeden den jen jedno duševní rozpoložení?“ zeptá se Harris, s vysmátým obličejem
„Zkoušel jsem to, ale raději jsem sám sebou…“ odpoví mu Rodney lhostejně
„Jo, jasně.“ řekne Harris, s nepřehlédnutelným vyvývavým výrazem

Zasedací místnost na Atlantis, přítomný je maršál Diston,dva američtí a jeden ruský generál, plukovníci Carterová, Quincy, Sheppard a Lorne. Okolo stojí pobočnící maršála a generálů. Přítomný je i Ladon Radim.
„Co se vás a vašich lidí týče, již jsme rozhodnuti – bude vám poskytnut dočasný azyl pro uprchlíky. Pokud žádáte o přesun na novou planetu, i tato možnost existuje.“
„Jsem vám vděčen, maršále, ale zatím nikoli. Jestli je to možné, rád bych se svými lidmi setrval ve městě co nejdéle. Atlantis je bezesporu nejbezpečnější místo v galaxii.“
„Takovou věc bych musel projednat se svými nadřízenými, pane Radime. Dám vám co nejdříve na srozuměnou, i v případě vašeho odchodu na jiný svět, můžete počítat s naší co možná největší podporou.“
„I tak vám děkuji. Rád bych se také spojil se svými lidmi, kteří unikli do Manarie.“
„Toto není problém. (kývne na pobočníka) Postarejte se o to, Gregory.“
„Ano, pane.“ pobočník s hodností kapitána jde směrem k Ladonovi, a zdvořile ukáže na východ
„Nyní můžeme projednat plán obrany města (pauza). Plukovníka Quincyho jsem pověřil o samotnou stavbu obranných konstrukcí, chybí nám však dostatek inženýru s vysokými znalostmi Antických technologií
(pohne pohledem) Proto jsem požádal plukovníka Carterovou, aby pomohla vyřešit několik technických problémů.
Plukovník Carterová je tu nyní pouze jako odborník.“
„Jak je na tom doktor McKay a jeho tým v Aspolis?“ zeptá se maršála Samantha
„Máte na mysli disruptor, plukovníku? Již mě důkladně seznámil se situací, zatím se vše vyvíjí podle našich očekávání.“ zodpoví Samanthinu otázku, to jí však nestačí
„Zkusil by jste být konkrétnější? Třeba bych mohla…“
„Nemyslete si, že mě to nenapadlo, ale už tak je tam mnoho odborníků přítomno a tady nám budete skutečně užitečnější. Ohledně samotného užití potenciálu disruptoru, dosud nedošlo žádných oficiálních direktiv od IOA.
A ohledně samotné obrany, tu jsem se rozhodl svěřit do rukou plzkovníka Shepparda, jakožto služebně nejstaršímu důstojníkovi v Pegasu a s ohledem na jeho zkušenosti nemyslím že je nutné se dále ptát.“ Zvlášť střelí pohledem po nepříliš nadšeném Quincym a Lornem, ten se však tváří klidně a bez výrazu.
„Máte ještě další otázky? Pak je to prozatím vše. Schůze končí.“ všichni odcházejí, maršál míří do své kanceláře
Nové skutečnosti, odhalené průzkumem.
Wraithové se zčásti rozdělili, zčásti se zdržují v určitých mezích.
Svět Genii byl napaden, ale proč by jen kvůli Geniiům Wraithové rozbili formace? Ne, raději nebýt paranoidní, Asurané se mohli znovu objevit a ta rasa mezigalaktických tuláků to mohla také způsobit, ale to podivné načasování…navíc se zdálo, že se rozhodli s Atlantis skoncovat, tak proč by riskovali zdržení a naší přípravu…
Takto uvažuje britský maršál, vytahujíc ze stříbrného pouzdra cigaretu.

<Má se maršál právě zaměřit k tomu, že Genii cosi podstatného skrývají, nebo se má rozhodnout pokračovat v původním plánu, jen s tím, že mají více času, a Genii jednat jako se všemi uprchlíky před Wraithy?>

[Dragon]

Super díl
<jsem pro první možost>

Stargate Atlantis: Delenda Est, part 1.9

Kód: Vybrat vše

Intro - http://www.youtube.com/watch?v=qHmuJhQu67s

"Cesta civilizace je dlážděna daňovými výměry. "
- Spiro Agnew

Jsme stále na Atlantis. Nervózní očekávání je přímo cítit v atmosféře města. Mnozí vojáci si užívají volna, nebo tráví čas obvyklou kontrolou a pucovaním zbraní. Nyní jsme u stanoviště brány. Je aktivována.
Vychází z ní úsměvavý, ale nepříliš sympatický člověk v obleku a s kufříkem. Hned nás napadne, odkud může být…
Je zjevně očekáván, v pozadí čeká Ladon, Carterová a Sheppard.
Vstříc mu však jde Quincy, podávaje mu ruku.
„Merrick. Jsem od IOA, (ukáže oprávnění) veškerá jednání budou pod mým vedením z naší strany.“
„Plukovníku, právě jsme zaznamenali otevření mnoha hyperprostorových oken!“ vykřikne operátor v pozadí
John běží k ovládání, za ním ostatní, pouze Radim klidně jde.
„Pane, máme identifikaci. Jsou to Cestovatelé, a několik zcela neznámých lodí.“
„Naši přátele dorazili (pauza) Nyní je načase jednat.“ s úsměvem řekl Ladon na Johnův překvapený pohled
„Příjímáme vysílání. Jen audio.“ odpoví operátor
„Žádáme o povolení setrvat v blízkosti planety a také povolení vstoupit do města pro našeho zástupce.“
Merrick se podezřívavě změří Ladonovu tvář, ale nakonec řekne.
„Máte povolení dočasně setrvat na orbitě a vašeho zástupce vyšlete okamžitě.“
„Co máte v úmyslu, Radime?“ zeptala se ho Carterová
„Rozhodně nic, co by vám mělo vadit.“odpoví Ladon

Jednací stůl na Atlantis, již mnohokrát viděný. Sedí kolem něj Carterová a Sheppard, Merrick z IOA,
Ladon a Larrin.
„Proč vlastně zde není přítomen váš vrchní velitel?“ podivuje se Ladon
„Maršál je právě přítomen jednání na Zemi (odmlka) V jiném případě by s vámi samozřejmě jednání vedl sám.“
odpověděla stroze plukovník Carterová.
„Takže to vy jste ten „záhadný důvod“, kvůli kterému Wraithové zastavili útok na Atlantis.“
zkonstatuje nevzrušeně Merrick, stále si zachovávaje dekorum diplomacie.
„Lidé v Pegasu s vámi mají sotva co společného.“ řekne Ladon jakoby ledabyle
„Přece my všichni jsme lidé!“ rozčílí se John, nechápaje, na co naráží
Ladon se ušklíbne.
„Klidně si tak říkejte, jak je vám libo. Pro nás jste Antikové.“ poslední větu řekl přímo mrazivě
„Co tím chcete…“ podivuje se Carterová
„Kdyby ten útok tehdy, když vás téměř zničila ta bouře na Lantee nenaplánoval Cowen, naplánoval
bych ho já, to si buďte jistí.“ řekl klidně Ladon
Merrick rozhořčeně vstává od stolu.
„A to se nám odvažujete říct? Atlantis patří lidem Země, a vy nemáte právo nárokovat…“
„Ach ano. My jako otroci Antiků, nemáme právo děti Antiků vůbec o něco žádat.“
Sotva to Ladon dořekne, rozhostí se nepříjemné ticho.
„Jak to vidím já, nejdříve vám povím to, co v archivu Atlantis nenajdete.“ dodá Ladon temně

Antická flotila spolu s Wraithskými loděmi prolétává mračny trosek, a pokroucených kovových konstrukcí.
Pomalu obklopují semknutou skupinu nám neznámých lodí. Je na nich jasně vidět, že žádná nevyvázla beh úhony.
Mezi antickými loděmi třídy Aurora je také Tria. Přecházíme na její můstek, na němž sedí kapitánka Helia.
„Přijali jste naše podmínky, nebo jste se smířili s druhou alternativou?“ zeptá se Helia chladně
Chvíli se rozhostí absolutní ticho. Pak se však rozezní. Ozve se neústupný hlas.
„Kapitulaci nepřijímáme!“ říká rozhodný hlas.
„Kdo jste? Šílenec? Prohráli jste!“ říká Helia, konsternována stejně jako ostatní Antikové na můstku. Tohle od vzbouřenců nečekali.
„Kdo jsem? (pauza) Jsem Tardos Ellonis Radmus. Velitel flotily Orderu. Naší chybou bylo, že jsme podcenili vaše schopnosti, a to co se právě stalo a stane, je chybou, za níž zaplatíme. Vy však také, přestože se toho nedočkám.“
Lidské lodě spustí palbu do všech stran, ale Antické a Wraithské s nimi nemají pražádných problémů.
Modravé pulsy trhají na kusy trup Radmusovy velitelské lod, zatímco z Auror vylétávají proudy Dronů, které se smrtící přesností cupují ostatní lodě…

„Aspolis byl první svět v Pegasu obydlený Antiky, to jste si, předpokládám, domysleli.“
Merrick má kamenný pohled, zato Carterová se tváří všímavě.
„To ano, ale detaily nám stále unikají. (odmlka) Je jen logické, že právě tam postavili Disruptor.“
„Máte na mysli…ano, nám se jej však nepodařilo nikdy zprovoznit.“
„Nikdy? Vy však...“
„Naše znalosti Antiků a všeho co kdy vytvořili nepramení z prohlídek trosek, jako to děláte vy.“
Tentokrát se ujímá slova Larrin.
„Galaxie byla, stejně jako ta vaše, osídlena lidmi, ale nikoli ze stejného důvodu.“
„Nerozumím vám.“ Řekne konečně Merrick
„Lidé na vaší planetě byli Antiky stvořeni, aby jste se jednou stali jimi samými.“
„Tady však Antikové ve chvíli svého vrcholu takto neuvažovali. Neměli žádného skutečného nepřítele, ale to jim nebránilo ve stavbách svých monumentů a pomníku moci. Lidé byli v Antické říši neplnoprávní obyvatelé, kteří museli dodržovat kvóty jak na počet obyvatel, tak s dodávkami surovin, a stavbou různých zařízeni pod kontrolou Antiků.“
„To nám chcete tvrdit…“ rozhořčeně vstává Merrick z místa, ale Ladon se sarkasticky zašklebí
„Je to pro vás skutečně tak nepochopitelné?“ řekne Ladon

Jsme právě v blízkosti nějaké oranžové mlhoviny, kolem které je mnoho malých, neškodných asteroidů. Což se nedá říct o organických plavidlech, ničících Aurory.
„Potřebujeme okamžitou pomoc! Drony jsme vyčerpali, štíty selhávají…!“ křičí na můstku antického křižníku zoufale jeho kapitán. Loď se již prohýbá pod dopady pulsů, její kapitán si zakrývá tvář oslněnou modravou září.
Loď vybuchuje, a následuje jí postupně dalších pět lodí, na které se doslova sypou Darty a oblaka střel…
Vše z povzdálí sleduje maskovaná loď, připomínající loď Cestovatelů.
Vzdálené výbuchy sleduje z jejího můstku postava, v jejichž očích se odráží jak světlo mlhoviny, tak především žlutorudé vzdálené exploze.
„Všechny lodě Orderu, stáhněte se, opakuji, stáhněte se k právě definovaným pozicím!“
Přibližně tucet lodí mizí v hyperprostorových oknech.

„To víte, že když Antikové byli poraženi, museli jsme se snažit přežít za každou cenu! Jakž takž se nám podařilo zachovávat občasné styky, a vyhýbat se Wraithům…“
„Vy jste spolupracovali celou tu dobu!“ vykřikne Merrick
„Ještě stále nevíme, čí jsou ty lodě, rozeseté mezi vašimi.“ tázavě pohlédne Carterová k Larrin
„Je mi velice líto, ale jejich posádky nemají příliš chutě s vámi jednat. Jde o Olesiany.“
„Cože? Takže oni…“
„Přežili. To jak dosáhli dohody s Wraithy je na delší vyprávění, ale dařilo se jim za obrovského rizika a ztraceného času postavit tajně flotilu, ale posléze měli názorovou převahu ti, ktěří chtěli zachovat dohodu co nejdéle.“
„Jenže pak jste se objevili vy a stačili sotva uniknout, a (odmlčí se) to vám říkám pro případ nevyhnutelného setkání, prozatím jsou raději pro neosobní jednání.
„Existují, nebo existovaly i jiná lidská spojenectví v galaxii proti Wraithům?“
„Až donedávna jste tu byli jen vy a my. Ale po ideologických neshodách s dvěma spojeneckými světy, a několika důstojníky, se od nás odštěpila jedna frakce. (pauza) Říkají si Legie. Nás i vás víceméně ignorují.“
„Jsou možná hrozba?“ zeptá se přezíravě Merrick
„Nevíme to jistě. Ale je možné, že ten útok na Genii a několika našich světů, je důsledek jejich nepředvídatelného jednání. Nepodařilo se nám nasadit mezi ně naše agenty, ani nevíme, kdo je jejich vůdce.“ odpoví Larrin

Maršál již sedí znovu ve své kanceláři na Atlantis. Podepisuje nějaké papíry, snad je i porovnává
Dveře se otevřou, objeví se v nich Chuck, a trochu nervózně zasalutuje. V jedné ruce má složku.
„Pane! Tady…“ hlásí Chuck, ale je přerušen
„Ach ano, děkuji. (vzhlédne k Chuckovi) Pohov, můžete odejít.“ řekne poklidně maršál
To není dobré. To zatraceně není dobré. Mezi výzvou a sebevraždou je tenká čára, a tohle se právě povážlivě blíží k okraji mezi nimi. (zvedá Asgardský komunikátor)
Blíží se k nám 36 Hive Ship, a cca 120 Křižníků. Teď se nám pomocná kavalerie bude hodit. Jen aby stačila.
„Plukovníku Ellisi, okamžitě mě přeneste na Apollo, a zkontaktujte lodě…Orderu.“
„Ano pane, dle rozkazu.“ ozve se jasný Ellisův hlas, jako by stál vedle maršála.
Bude lépe projednat tuto záležitost jinde. Měli by souhlasit. Uslyšíme známý zvuk asgardského transportéru a záři.

<Udeřit?>

[Dragon]

Super část těším se na pokračování
<jak jinak než udeřit >

I am very happy !!!

supr , jen pls vysvetli mi ten krystalickej stit ?

Krystalicko-kovovy tvrzeny pancir na polymerove bazi.

HMMM tak toj o , takze vlastne zbytecnost ?

Na kombinaci energetickeho stitu i fyzicke ochrany neni nic spatneho