Hranice - dokončeno

Začnu zase s asociacemi, které se mi vynořily v hlavě při čtení. Nejprve, jak jsi se trefila s noční můrou téměř do 404 dílu SGA (i když tohle bylo o něčem jiném) - shodné prvky tam určitě byly! Ten popis Johnova snu - zima, rez, která se šířila a vysvětlení, co podal John - to mi připomělo havajské duchovní učení Huna - kde se lidé podobně identifikují s problémy (i když tohle bylo o něčem jiném) Moc se mi líbilo, jak jsi vylíčila Johnův strach o Rodneyho - ty niterné pocity! Opravdu moc pěkné! Personifikovaná Atlantis mi byla z duše nepříjemná - líbilo se mi , jak jsi popsala ten rozpor mezi její krásou a chladem už odlidštěné bytosti.
Pořád jsem si říkala:"Sakra to je ale dobrý nápad..." a kroutila nad tím hlavou. Asi máš nějaký tajný šuplík s nápady ve virtuální realitě a nebo mocnou múzu! Psala jsi, že jsi sheppofilka - že by to byl John?

Colleen, děkuju! Jestliže povídka fungovala takhle, tak se mi povedlo napsat, co jsem chtěla

Mrs. Sheppard, 404 mě chytilo v půlce té noční můry. Nadávala jsem jak špaček Havajské učení neznám. Co se mě týče, tak všechno, co vím o snech je fakticky z Junga (ne že by toho bylo moc).
Ohledně Johna - opravdu díky za tuhle pochvalu. Bylo docela těžké vymyslet, jak by se vlastně v podobné situaci choval. Respektive jsem byla ve strašném pokušení napsat si dojemnou utěšovací scénu, kde by se Rodney zhroutil a John ho udržel pohromadě. Jenomže mám prostě dojem, že by to nebyl on. Bála jsem se, že za tohle řešení to schytám, že tam John stojí jak pecka, ale zdá se, že se (minimálně tobě) povedlo zachytit, jak jsem to myslela.
S Atlantis jsi mě taky potěšila. Měla být nepříjemná. Já prostě antikům nevěřím ani dobrý den.

Tak som sa už konečne dopracovala aj k tejto poviedke. Už som sa na ňu tak strašne tešila ale vždy mi do toho niečo skočilo. Ale teraz k veci.

Josika klaniam sa tvojej tvorivej fantázií . Táto poviedka bola (vlastne je) super.
Chudák Rodney - muselo to byť strašné, keď si o ňom všetci mysleli, že je cvok.
Stretnutie s plukovníkom Idiotom, tak presne toto slovo ma napadlo pri prvom opise tejto postavy a potom, keď to ešte aj John potvrdil
No a ten záver: skoro som nedýchala - najskôr ten Johnov príbeh (bože chudák) a potom to ako sa Rodney obetoval pre dobro mesta. Bolo to veľmi pekne opísané.

PS: ľudia nečítajte e-books v mobile vo vlaku, pretože pri tejto poviedke som skoro z toho vlaku zabudla vystúpiť