SG: Tajemství

Tak jsem se konečně dostala k tomu, abych si přečetla tvoji povídku Mooony. Musím říct, že mě zaujala, rozhodně máš básnické střevo. Ale neodpustím si kritiku: Daniela má podle mě charakteristiky něčeho, čemu odborníci na literaturu říkají Mary Sue. Ze začátku z ní je skoro superžena, zneuznaná všemi ostatními, pak se dozvíme o extrémně těžké minulosti, nakonec se do ní všichni zamilují...je to přehnané a těžko uvěřitelné...chtělo by to trošku "osekat hrany" - ubrat na extrémnosti. Jinak zápletka byla moc pěkná a už se těším na další příběhy.

to je jako kdybys kritizovala SG1 kdyz po kazde v nejakem jinem SG tymu prisly bud o clena nebo vsem se neco stalo a jeno v SG1 furt vsechno klapalo(i ten Daniel se vratil )

neber to tak ze stebou nesouhlasim samozrejmne mozna je Daniela trochu vic super ale nerekl bych ze je to az neunosne a verme nebo ne na svete muzou zit lide s podobnym osudem jako ona


btw proc to sem vubec pisu Moony uz davno rozesila dalsi povidku s nazvem "Za šedou oponou" tak staci zadat do vyhledavani ci mrknout rovnou do povidek

Tak jsem doufala, že už se konečně dostanu až na konec povídky, ale ještě pořád ne. Ale už mi to prostě nedá, abych sem nenapsala svoje postřehy. Ačkoli mě zajímá, jak to dopadne, nějak se mi už prostě chce spát a nemůžu se soustředit.
Zpočátku budu trošku ošklivá, ale nemyslím to rozhodně zle. Máš tam obrovské množství pravopisných chyb. Jsem zatím někde u desáté části (takže už přinejmenším v polovině). Pokud, jak píšeš, máš korektora, vyhoď ho a popros někoho jiného Taky mi nějak nesedí to skloňování jména Lorne. já vím, ono je to se skloňováním cizích jmen těžké. Ale tvary typu Lorneho, Lornemu apod. ve mě vyvolávají třesavku. Taky mi občas nesedly reakce. To, jak Lorne vybíhá za Danielou do bouřky...ano, Lorne by to udělal, ale po poradě s Sheppardem a ten by rozhodně šel s ním. Taky mi přijde divné, jak se tam na Danielu všichni ošklíbají. Minimálně Sheppard je ten typ, který by stál za ní v tom, jak říká, že se jí na těch lidech něco nezdá a myslím, že Ronon by se taky neošklíbal. U Teyly by mě to nepřekvapilo, ta je prdlá a Rodney nemá rád vojáky, ale ostatní si myslím, že by stáli za ní (nejen Lorne). A taky mi někdy přijde, že je Daniela vykreslená jako ta chuděra, co jí všichni ubližují.A nakonec sloh - ačkoli je příběh vynikající, styl mi přijde takový uspěchaný. Jako by ti myšlenky v hlavě skákaly rychle a tys je nestačila zapisovat. Nespěchej, hraj si se slovíčky (to je další věc, často se opakují slova - zejména být - pozor na to), upřednostňuj kvalitu před kvantitou.
A teď to hezčí. Co se mi líbilo. No v podstatě všechno ostatní. Zejména zmáčený Lorne - na to se dá napsat jen jedno velké Aaaaaach Taky oceňuji, že už konečně je Lorne hrdinou, zaslouží si to. Příběh má krásnou atmosféru a je velice napínavý. Určitě to dočtu již brzy To jiskření mezi Danielou a Lornem ve mě vyvolává žárlivost, ale oceňuji, jak je napsané. Oceňuji nápad celé povídky. Ocenila bych i rychlost, pokud by však nebyla na úkor kvality, jak už jsem se zmínila o odstavec výš.
No, pokud se tímhle sáhodlouhým příspěvkem prokoušeš až sem, tak najdeš sdělení do budoucna...Piš dál. Musíme bojovat za Lorna jako hrdinu. Já už taky tvořím další jeho hrdinský čin.

Jsem ráda za tvou kritiku . Vím, že je tam strašné množství chyb (upřímně se za to i stydím). On je problém s korektorem, že se začte a pak neopravuje . Já si ho zpacifikuji . Se skloňováním jména Lorne se moc omlouvám, nějak mi to ... no řekněme si, není to moje parketa.
Vím, že v té povídce je všechno uspěchané a slova neustále opakují. Avšak mám jednu výmluvu , je to má úplně prví povídka a jen tak mezi námi nepovažuji za nejlepší výtvor.
Lorne jako hrdina by si to konečně zasloužil. Dělají z něj v některých dílech tak trochu ouško. Rozhodně by neuškodilo, kdyby ho nechali zmoknout. A určitě se už těším na další tvoji povídku . Taky už mám něco rozepsané .

Tak jsem to dočetla. Musím přiznat, že ten začátek se mi líbil víc. Konec mi přišel zmatečný a i těch promočených fešáků nám nějak ubylo. Navíc žárlím. Hrozně. Tak nějak jsem doufala, že zůstane jen u toho jiskření
Líbil se mi popis citů. Bylo to realistické. I popis těch vzpomínek byl správně chaotický.
Jenže příběh mi přišel takový ukousnutý. Do teď jsem nepochopila, v čem jim vlastně ti Atlanťané pomohli.
Taky mi nesedlo, jak tam najednou Danielu všichni měli rádi. Tu oslavu bych pochopila, ale to, jak pro ní všichni truchlili, to mi přišlo moc.
Ale oceňuji, že jsi dokázala Lorna polidštit. V seriálu nám ho ukazují pořád jako trubce, který pokazí, co může. Případně z něj dělají omračovací terč. (Ano, narážím na dnešní epizodu Atlantis). To je pro mě velké plus téhle povídky. Vivat Lorne

Děkuji, tvého názoru si cením. Příběh se mě samotné zdá uspěchaný a no...divný. Prostě jsem se jednoho dne naštvala, že v SGA je málo Lorna a musela jsem si ho tam dosadit. A s tím omračováním mě taky dost švou. Vážně už je to trapné a ...no my všichni víme. Zachvíli to bude: "Lorne! Kde je? Potřebujeme si něco odzkoušet!" A nebo jiná varianta: "Vyhlašuji novou hru: ,Omračte si majora Lorna!´" Ale teď už jsem .