Povídka - Romantika a la John Sheppard

Ahojte,
Povídky na fóru mě inspirovaly k vlastní tvorbě. Tak jsem si řekla, že nějaká ta romantika nezaškodí a jako obdivovatelka Shepparda jsem sepsala nějakou tu SGA Harlekýnku:-) s Johnem v hlavní roli. Pro všechny romantické duše je zde moje povídka.
Za technické nesrovnalosti se omlouvám, nejsem žádný znalec a není to tam to nejdůležitější. Povídka je taková nesourodá, původně to byly jen jednotlivé střípky, které jsem spojila dohromady.... taky zanechává otevřené jedno téma. Zkrátka můj záměr je jen okořenit tu záplavu povídek trochou netradičního koření.

Připomínky uvítám, pochvaly ocením:-).

Kapitola 1

Když vešli do antické základny, přivítalo je zlověstné ticho. Dovnitř se dostali docela jednoduše, vnější vchod byl vylomený a tak přelezli jedno křídlo dveří, které vypadlo z posuvných drážek a jednoduše vešli do tmavé chodby. Jejich přítomnost však základnu probudila, tak jako předtím, když objevili Atlantis. Pomalu se začínalo objevovat jemně krémové světlo a osvětlovalo vchody do zaprášených místností, které lemovaly chodbu. Rodney McKay vykročil dopředu. John ho však zarazil. Posunkem mu naznačil, aby zůstal a sám se vydal napřed, se zbraní nachystanou v pohotovosti ke střelbě. Ostatní zůstali stát za Rodneym a čekali. John došel asi doprostřed chodby, a když se nic nestalo, pokynul ostatním dozadu, že je vzduch čistý a že můžou jít dál.
Rodney zamračeně vykročil a zamířil si to do první místnosti nalevo. Za ním stála nerozhodně Katherine a přemýšlela, zda vůbec chce jít dovnitř. Ronon s Teylou prošli kolem ní a přidali se k Sheppardovi, který pořád stál uprostřed chodby a čekal na ně.
Katherine si rezignovaně povzdechla a vešla dovnitř. Neměla z toho dobrý pocit. Ostatně nikdy neměla dobrý pocit, když se pouštěli do něčeho takového. Tohle byla čtvrtá z planet na seznamu, který před pár týdny rozluštila, a na níž údajně mělo být ZPM. Stále častěji ji přišla na mysl myšlenka, že ten seznam neměla nikdy rozluštit. ZPM zatím nenašli a přišli už o tři muže, když prohledávali předchozí antické základny na planetách ze seznamu. Navíc na jedné z planet narazili na militaristickou civilizaci a jejich pobyt se tam prodloužil na týden, když je zavřeli do podzemního vězení a Sheppard tam málem přišel o život.
Ronon s Teylou zašli někam dozadu do základny a ona se připojila k Johnovi. Rodney kutil něco v laboratoři, do které předtím vešel. Katherine ho zahlédla, když šla okolo, jak si hraje s nějakými krystaly na panelu, který stál uprostřed místnosti.
,Myslím, že bychom měli vypadnout," řekla Katherine Johnovi, když došla až k němu. V jedné ruce měla pistoli a nervózně ji svírala ve zpocené dlani. Podíval se na ni starostlivýma očima, kolem nichž za poslední dobu přibylo dalších pár vrásek.
,Jenom se tady porozhlédneme," snažil se ji uklidnit. Oba byli unavení. Všichni byli unavení z toho, jak zoufale se snažili zachránit Atlantis. Energie na udržení štítu už byla téměř vyčerpaná, poslední naquadahový generátor ho sotva spustil na pár minut a o poslední ZPM přišli, když se snažili přistát s Atlantis na další planetě. Nebylo tam bezpečno, nikde nebylo bezpečno. V zádech měli Asurany i Wraithy a byli úplně bezmocní.
Katherine se expedici Atlantis připojila jen pár dní předtím, než na ně zaútočili Asurani a oni museli s městem vzlétnout, aby se zachránili. Jenže to bylo už před půl rokem. Pracovala jako lingvistka a archeoložka a často se připojovala k týmu podplukovníka Shepparda na jeho misích. Na jedné z nich našli ztroskotanou antickou loď a v ní paměťové médium, které dali jí, Katherine, aby ho prozkoumala. Elizabeth Weirová se dlouho zotavovala ze zranění, které jí způsobil Asuranský paprsek a Atlantis mezitím velel Sheppard. Nebyl to lehký úkol. Vystoupili z hyperprostoru na neznámém místě a museli nouzově přistát na jedné z nejbližších planet. Dokud McKay nenašel způsob jak, nemohli nikam ani bránou a nálada ve městě byla na nulové úrovni. Trochu naděje svitlo, když mohli začít cestovat bránou, ale neměli štěstí. Nikde nenašli planetu vhodnou k přistání a navíc se museli s městem pořád stěhovat, neboť nepřítel je vždycky objevil. Nakonec ale už nemohli ani letět, neměli energii a zkáza jim hrozila každým dnem. Skoro všechny obyvatele Atlantis evakuovali, ale pořád se snažili město zachránit. Seznam planet, kde by mohlo být ZPM, byla jako dar z nebes. Aspoň do té doby, než přišli na to, že to nebude tak jednoduché.
Katherine jen přikývla a s třesoucí se napřaženou rukou s pistolí se vydala do nitra antické základny.
,Buď opatrná," zavolal za ní ještě John a následoval Ronona s Teylou do zadní části.
Ty taky, pomyslela si Katherine a zamířila do místnosti na konci chodby. Měla o něj strach. Za tu dobu, co byla na Atlantis, toho spolu už hodně zažili. Většinou to nebylo nic dobrého. Jen bolest a smrt. Ale občas tam byla i radost a smích a to všechno se mezi nimi spojilo v nevyřčené pouto, které den ze dne sílilo? Přátelství? Láska?
Vešla dovnitř. Připomínala jí místnost s hologramem na Atlantis. Byla prázdná, jen uprostřed byla konzola, a když k ní Katherine přistoupila, rozsvítila se a z konzoly vyjel ovládací panel. Zlehka se ho dotkla.
V tu chvíli se spustil alarm. Ohlušující zvuk se rozlehl základnou a dveře do místnosti, v níž se Katherine ocitla se okamžitě zavřely. Seskočila ze stupníku u konzoly a rozběhla se ke dveřím. Zmáčkla ovládání, ale nic se nestalo.
,Sakra!" ulevila si Katherine nahlas a bezmocně vyhlížela skleněným okýnkem na dveřích.
,Co se děje?" zmáčkla vysílačku na uchu.
,K čertu, já nevím?," ozval se z ní McKay a hlas mu rozčíleně přeskakoval. Okýnkem
Katherine viděla, jak na druhém konci chodby vybíhá Ronon s Teylou a John se vynořil hned za nimi.
,Rodney, co je to?" zařval do vysílačky John, aby přehlušil alarm.
,Jak to mám, sakra, vědět?" vztekal se Rodney. Pak se ale zarazil.
,Moment, něco mám," dodal a pak bylo ticho. Tedy ticho ve vysílačce, jinak kolem všude ječel alarm.
,McKayi, co máš?" netrpělivě zavrčel Ronon. Katherine ho viděla na konci chodby, jak se rozhlíží kolem sebe s napřaženou pistolí v ruce. Uvědomila si, že jediná ona se nemůže dostat ven.
,Jsem zavřená v místnosti na konci," řekla věcně do vysílačky.
Viděla, jak se John otočil a uviděl její obličej v okýnku.
,Počkejte tady," přikázal Rononovi a Teyle a rozběhl se chodbou k ní. Doběhl ke dveřím a stejně jako ona, snažil se je otevřít pomocí ovládacího zařízení. Katherine jen bezmocně zavrtěla hlavou.
,To už jsem zkoušela," řekla nahlas do vysílačky. Alarm pořád řval všude kolem. ,Rodney!" varovně řekl John do vysílačky. Chvilku se nic neozývalo.
,Ježíši kriste," najednou vyhrkl Rodney. Všichni sebou trhli.
,CO?" zaječeli zároveň.
,Je to odpočítávání. Autodestrukce. Za pět minut to tady všechno vyletí do povětří," vychrlil ze sebe a pak Katherine viděla skrz dveře přes Johnovo rameno, jak vyběhl z laboratoře nalevo od vchodu a bezmocně krčí rameny.
,Sakra," ulevil si John a znovu vyzkoušel dveře. Nic. Katherine to zkusila z druhé strany a taky nic. Chvilku na sebe koukali skrze úzké okýnko u dveří.
,Čtyři minuty," ozval se z vysílačky McKay.
John se zamyslel. Pak se otočil k ostatním na konci chodby.
,Dobře. Okamžitě vypadněte ven, všichni. A odleťte s Jumperem co nejdál," přikázal zbývajícím třem. Chvilku váhali.
,Běžte!" zařval John a oni se váhavě otočili a pak vyběhli ze dveří.
Otočil se zpátky k zavřeným dveřím. Zkusil je otevřít ručně, ale už předem věděl, že je to marné. Katherine ho jen bezmocně pozorovala. John popadl kus nějaké trosky ze země a zkusil rozbít okýnko na dveřích. Sklo bylo však příliš silné. Pak napřáhl samopal.
,Ustup od dveří," přikázal Katherine. Uskočila bokem a John vystřelil. Kulky se odrazily od skla a málem Johna trefily.
,Do pr...," neudržel se John a zoufale nahlédl okýnkem dovnitř. V okně se objevila Katherine a stiskla vysílačku.
,Johne...," začala.
,Něco vymyslím," přerušil ji.
,Ne, Johne, není dost času, běž!" řekla tvrdě Katherine, ale na očích jí bylo vidět, že je vyděšená. John se jí skrze sklo poškrábané od kulek podíval do očí.
,Nenechám tě tady," nesouhlasil hlasitě.
,To je blbost a ty to víš," úpěnlivě ho přemlouvala Katherine. Tak tohle je ještě horší než si myslela, když sem přišli. Tušila, že se něco stane, ale tohle nečekala. Když ho viděla přes sklo, vhrkly jí slzy do očí. Překvapivě si vzpomněla, jak spolu na začátku válčili, když Katherinina tvrdá hlava narazila na ještě tvrdší Sheppardovu. Dlouho jim trvalo, než našli společnou řeč, ale okolnosti je donutily. Ocitli se v situaci, kdy malicherné hádky musely stranou. Pak jakoby se něco zlomilo. Ve vzpomínkách viděla, jak ji tenkrát vzal do náruče, když vyčerpáním a bolestí nemohla ani vstát, když se konečně dostali z toho vězení.
Vzedmula se v ní vlna citů.
,Johne, musíš utéct. Je zbytečné, abychom tu umřeli oba," žadonila skrze okýnko úpěnlivě.
,Dvě minuty," oznámil McKay ve vysílačce. ,Shepparde, měli byste odtamtud vypadnout."
,To bychom sakra rádi," zavrčel John do vysílačky. Katherine jen prosebně hleděla přes sklo. Johnovi se najednou rozsvítily oči.
,Odstup od dveří a za něco se schovej," přikázal jí a vytáhl z kapsy od vesty malý hnědý balíček.
,To se lehko řekne, nic tu není," konstatovala Katherine a rozhlížela se kolem sebe.
,Tak zalez za roh co nejdál do kouta," nakázal John.
,Co to...," chtěla vědět Katherine, když viděla oknem, jak John upevňuje C4 zvenčí na dveře.
,Udělej to!" zařval na ni, až se lekla. ,Prosím," dodal ještě mírnějším hlasem. Alarm neustále ječel kolem nich.
Katherine se mlčky otočila a rychle zalezla co nejdál za roh. Dřepla si ke zdi a zacpala si uši.
Za chvíli se ozvala rána. Katherine sebou trhla a chvíli držela pevně zavřené oči a dlaně si tiskla na uši. Pak je otevřela. Viděla skrze usedající prach, že dveře jsou vylomené a John jimi probíhá, aby ji dostal ven. Vstala a běžela mu naproti. Nebylo moc vidět a alarm neustále vřískal. Chytla se Johnovy natažené ruky a oba vyběhli ven z místnosti. Ve vysílačce slyšeli oba, jak McKay křičí, že už mají jen dvacet sekund a rozběhli se přes sutiny po výbuchu ke dveřím.
Vyběhli ven a zamířili k lesu. John doufal, že by to mohli stihnout až tam, ale v tom se ozval ohlušující výbuch. Oba dva skočili dopředu na zem a kryli si hlavu rukama. John ještě stačil popadnout Katherine a schoval ji pod svým tělem, když se ozval další výbuch a následovalo je několik dalších, jak se postupně ničily jednotlivé části základy. Kolem nich létaly trosky a ucítili talkovou vlnu. Potom nastalo ticho.
John chvíli počkal a pak pomalu zvedl hlavu. Katherine ležela na zádech a zprudka oddychovala. John měl jednu ruku pod její hlavou a druhou se opíral o zem. Na čele měla malou ránu, z níž jí tenkým pramínkem tekla krev.
,Jsi v pořádku?" zeptal se potichu John. Všude byl najednou klid, jen z nedalekého lesa bylo slyšet nějaké ptáky. Přikývla.
Chvíli ji pozoroval a pak ji najednou políbil. Všechny city, které se v něm nahromadily za tu dobu, co ji znal, chtěly ven. Najednou neměl sílu tomu vzdorovat. Tak moc se mu ulevilo, že se jí nic nestalo. Katherine mu polibek opětovala. Nejdříve váhavě a pak pořád víc a víc naléhavě. Sevřel jí obličej do dlaní odřených od pádu na zem a líbal ji dál a dál. Katherine mu zajela rukou do klukovsky rozčepýřených tmavých vlasů.
Pak najednou přestali. Oddálili se od sebe a jen si hleděli do očí. Byli by tak zůstali věčnost, kdyby se z vysílačky neozval McKay.
,Shepparde, Katherine, ozvěte se."
Podívali se na sebe, usmáli se a vstali ze země.
,Jsme v pořádku," odpověděl John. Katherine se oprášila od hlíny a prachu a zůstala rozpačitě stát. Pak zaslechla zvuk přilétajícího Jumperu, který se vzápětí zjevil nad lesem.
,Tak pojď, vypadneme odsud," mrkl na i John a oba se vydali k přistávajícímu Jumperu.

Kapitola 2

Katherine po sobě nechala stékat kapky vody a oddávala se příjemnému pocitu klidu a pohody. Horká voda bubnovala do jejího těla, jak prudce vytřikovala z antické tmavěmodré sprchy upevněné nad ní a masírovala její kůži, obličej a vlasy. Nechala ze sebe stéct všechnu špínu a namydila se od hlavy až k patě. Pak už jen čekala, až voda smyje všechny stopy po mýdle i šamponu a se zavřenýma očima si přehrávala to, co se stalo toho dne odpoledne.
Ještě nyní cítila to sevření kolem srdce, když ji John políbil a při té představě témeř nemohla dýchat. Konečně vyplulo na povrch to, co v sobě tak dlouho dusila. I když si předtím nebyla úplně jistá, co vlastně k Sheppardovi cítí, teď už to věděla určitě. To, co ji zaplavilo při jejich polibku, toho bylo důkazem. Zamotala se jí z toho hlava. Ještě celou cestu k bráně v Jumperu nebyla schopna slova a raději se tvářila, že je v šoku z toho výbuchu, než by musela někomu z přítomných pohlédnout do očí. Potajmu sledovala zezadu Johna, jak plynule navádí Jumper do brány a přemýšlela, jak se teď k němu má chovat. Jak se má tvářit? Cítil on to stejné, co ona?
Po příletu na Atlantis musela tyto myšlenky zahnat do kouta, protože Elizabeth, která již byla opět na nohou a ve funkci velitele expedice, chtěla dopodrobna vylíčit, co se stalo. Očividně měla stejný názor jako Katherine. Jejich výpravy za ZPM byly stále nebezpečnější a nenesly žádné ovoce. Touto poslední misí už přetekl pohár a Elizabeth rozhodla, že si dají pár dní přestávku a podrobně přehodnotí situaci. Přistáli s městem na malé planetě nouzově, protože jim došla energie a na radaru zatím nebyly známky blížící se nepřátelské lodě. Dávalo jim to přinejmenším několik dní na to, aby vymysleli, co dál.
Elizabeth si vyslechla, co se stalo v antické základně a při pohledu na jejich vyčerpané obličeje jim nařídila, aby si vzali pro zbytek dne volno. A ne aby se věnovali práci, dodala ještě, když odcházeli ze zasedací místnosti.
Ať už to ostatní dodrželi nebo ne, Katherine přesně věděla, co potřebuje. Rychle vyklouzla ze zasedačky. Cestou si ještě všimla Johna, že na Elizabethin pokyn zůstal v zasedací místnosti o něco déle, na nic nečekala a zbaběle utekla na ošetřovnu, aby si nechala ošetřit ránu na čele. Doufala, že se tam nepotká se Sheppardem. V panické hrůze, co by dělala, kdyby se te ocitli tváří v tvář, pomalu nenechala doktorku Kellerovou ani vydezinfikovat malou ranku a utíkala do své ubikace. Rychle ze sebe shodila zaprášené oblečení, nahá přeběhla pokoj a uchýlila se do sprchy.
Už měla konečky prstů svraštělé od vody, když konečně stiskla tlačítko a vypnula vodu. Osušila se ručníkem a mokré vlasy zabalila do druhého. Vyšla z koupelny a ze skříně vytáhla čisté kalhoty a tričko. Oblečená se vrátila do koupelny, ručníkem si vysušila vlasy a začala si je před zrcadlem rozčesávat.
V tu chvíli se ozval zvuk od dveří, oznamující, že za nimi někdo stojí. S hřebenem v ruce zavolala ,Dále". Katherine slyšela, jak se dveře odsunuly a někdo vešel dovnitř.
,Hned jsem tam," zavolala směrem do pokoje. Odložila hřeben a mírně potřásla hlavou, aby se jí vlasy odlepily od sebe. Mokré tmavě hnědé dlouhé kadeře jí lemovaly obličej a na jejich koncích se třpytily ještě malé kapky.
Katherine vyšla bosky z koupelny a zvědavě se rozhlížela, kdo přišel. Nejdřív nikoho neviděla, ale pak si všimla Johna Shepparda, jak stojí na jejím velkém balkoně a otočen zády k ní hledí mlčky ven na okolní krajinu. Byl to nezvyk, protože původně měla výhled na oceán a pak dlouho jen na ochranný štít, kterým chránili město. Měla byt až na konci města, takže viděla ven a ne jiné další městské věže. Na této planetě je obklopovala nehostinná krajina, která se nedala přirovnat k ničemu, co viděli předtím. Vyprahlá zem byla občas ozdobena suchými tmavě zelenými keři s velkými listy a široko daleko nebylo nic jiného. V dálce bylo vidět kopce, které byli nedávno prozkoumat Jumperem, ale nenašli nic, co by je mohlo zajímat. Planeta byla úplně suchá.
S bušícím srdcem vešla za Johnem na balkon. Uslyšel ji a otočil se. Zřejmě taky právě vylezl ze sprchy, vlasy měl ještě vhké a bylo z něj cítit mýdlo a nějaká kolínská, jak si oholil několikadenní strniště, které na něm předtím byla zvyklá často vídat. Na levém uchu měl připevněnou vysílačku a na sobě měl čistý černý rolák se zipem na krku a černé kalhoty. I když zřejmě nebezpečí nehrozilo, velící důstojník se v něm nezapřel a na pravém stehně měl připevněno pouzdro s pistolí. Asi pro všechny případy.
,Ahoj Katherine," řekl a v obličeji se mu zračily rozpaky.
,Ahoj," špitla Katherine a rozhodně na tom nebyla líp. Nervózně si prohrábla rukou mokré vlasy, které jí mezizím utvořily na černém tričku vlhké skvrny na zádech a ramenou.
,No, já .... jsem myslel, že bychom si měli asi promluvit o tom, co se stalo dneska na té planetě," osmělil se konečně John a pomalu ze sebe soukal důvod svojí návštěvy. I když Katherine bušilo srdce a cítila ho až v krku, měla co dělat, aby se nerozesmála, když ho tam viděla stát jako někoho, kdo provedl něco nepatřičného a čeká na výprask.
,No, to bychom asi měli," odpověděla mu a podívala se do jeho zelených očí. Viděla v nich nejistotu.
,Nemyslím ten výbuch, ale to....," začal zbytečně vysvětlovat a bylo vidět, že se snaží najít vhodné výrazy.
,Já vím, co myslíš," přerušila jo Katherine, tentokrát už pobaveně. V očích jí hrály ohníčky.
,Aha," vydechl pomalu John a zadíval se na ni pozorněji. Sakra, ona si snad ze mě utahuje, pomyslel si napůl vážně. Bože, tyhle situace nesnášel. Nikdy nebyl na nějaké citové výlevy a raději rovnou jednal, ale teď si nevěděl rady. S ženami to uměl, nikdy s tím neměl problém, ale teď to cítil jinak. Záleželo mu na ní a věděl, že hrát si před ní na nějakého Casanovu nemá cenu.
,No, moc mi to ale neulehčuješ," řekl nakonec. Ty dlouhé pauzy začínaly být hmatatelné. Katherine ale taky nevěděla, co mu má říct. Ani dost dobře nemohla. I když se navenek tvářila pobaveně, v nitru jí všechno vřelo a srdce bušilo tak prudce, že měla pocit, že to na ní musí být vidět. Kdyby tak věděla, co si myslí on.
,Podívej...," odkašlala si nakonec, aby zahnala pocit, že jí srdce vyskočí krkem ven z těla. ,Jestli si myslíš, že to byla chyba...., že to prostě jen vyplynulo ze situace..., oba jsme byli pod tlakem..., já to pochopím, můžeme se tvářit, že to nic neznamenalo ....," začala ze sebe překotně chrlit a v duchu si říkala, co to plácá za nesmysly. John začal kroutit hlavou.
,Ne, to ne...," přerušil ji a přikročil k ní. Katherine zmlkla a upřela na něj tmavě hnědé oči. ,Já jen," pokračoval John, ,sakra, nejsem prostě moc dobrý v těch, těch....," hledal zase správná slova. Pak se zarazil.
,Ty si to myslíš?" zeptal se najednou. ,Že to byla chyba a .... a to všechno, co jsi říkala?" Přimhouřil oči a čekal.
Katherine jen zavrtěla hlavou. Měla pocit, že si oddechl a v očích se mu objevil šibalský výraz. Veškeré rozpaky byly tytam. Znovu našel ztracenou rovnováhu.
,No, pak myslím, že jsme to probrali dostatečně," zašeptal, vzal ji za ruku a přitáhl si ji k sobě. Začal ji lehce líbat a ona mu to vracela. Přitiskla se k němu a rukama mu přejížděla po vlasech, které byly zespodu ještě vlhké. Cítila z nich jemnou vůni šamponu, až se jí z toho zatočila hlava. Sevřel její horké tváře do dlaní a prsty jí po nich jemně přejížděl. Pak se na chvíli odtrhli rty jeden od druhého a ona se mu podívala od očí. Zarazila se. To, co tam viděla, předčilo všechno, co si myslela. V jeho očích se dalo číst jako v otevřené knize. Naprosto vážný výraz byl doprovázen něžným pohledem, jakoby odhalil duši. Postoj věčně vtipného kluka, který byl vždycky nad věcí, zmizel a na povrch vyplul muž, který byl schopen hlubokého citu a o němž Katherine ve skrytu duše vždycky věděla, že tam někde je.
Začali se zase líbat a bylo to stále intenzivnější. Katherine neodolala a zajela mu rukou pod rolák a zabořila prsty do jeho chlupaté hrudi. Cítila, jak se jí pod rty usmál. Otevřela oči.
,Nepůjdeme dovnitř?" zeptal se a v očích mu už zase tančilo tisíc čertů. Katherine se rozesmála. Tahle kombinace rošťáka a vážného muže ji okouzlovala. S úsměvem přikývla a oba vešli posuvnými dveřmi do její ložnice.
Když se probudili, bylo už ráno a oknem do místnosti proudilo šedé světlo. Na téhle planetě snad nikdy nesvítilo slunce. Leželi na boku zaklesnutí do sebe a John měl ruku přehozenou přes Katherine, která ji svírala svými prsty propletenými s jeho. Pod tenkou pokrývkou se rýsovala jejich nahá těla. Katherine otevřela oči a na okamžik nevěděla, kde je. Pak si vzpomněla a na obličeji se jí vykouzlil šťastný úsměv. Za sebou cítila Johna, jak klidně oddychuje, což značilo, že ještě spí. Jemně se vymanila z jeho objetí a otočila se. Zavrtěl sebou, ale neprobudil se. Katherine chvilku pozorovala, jak spí. Na tvářích a bradě začaly opět rašit tmavé vousy. V přítmí si prohlížela jeho rovný nos a pravidelné rty. Vypadal jako neviňátko. Najednou otevřel oči. Katherine se trochu lekla a pak se usmála. John ji zlehka rukou pohladil po tváři. Utápěla se v jeho zelených očích.
Najednou se ozval jakoby vzdálený hlas. Chvilku nevěděli, odkud se ozývá, když si John vzpomněl. Otočil se a natáhl se k nočnímu stolku, na němž ležela jeho vysílačka. Katherine udělala totéž. Oba si vysílačky nasadili.
,Podplukovníku Shepparde, ozvěte se," ozval se hlas Chucka, který měl službu v kontrolní místnosti.
,Tady Sheppard, co se děje?" odpověděl Sheppard rozespalým hlasem. Přitom hladil Katherine po vlasech. Slyšela všechno ve své vysílačce. Na tvářích se jim usadil starostlivý výraz.
,Promiňte, pane, ale na radaru jsme něco zaznamenali," hlásil Chuck. ,Je to Wraithská mateřská loď."
John si povzdechl. Pohlédl na Katherine, která si jen rukou vyděšeně přikryla ústa.
,Hned jsem tam," řekl John do vysílačky a vypnul ji.
Odhodil přikrývku a chtěl vstát. Pak jakoby si na něco vzpomněl a otočil se. Natáhl se přes postel a políbil dlouze Katherine na ústa.
,Musíme vstávat," řekl a pak opravdu vstal. Katherine věděla, že musí vstát taky, ale nemohla si pomoct a ještě chvilku ho pozorovala, jak chodí nahý po jejím pokoji a sbírá po zemi kousky oblečení. Pak s povzdychnutím vstala a vstala taky.
John se oblékl, připevnil si pistoli k noze a zamířil ke dveřím. Pak si uvědomil, že ještě něco chtěl. Vrátil se zpátky ke Katherine.
,Hmmm, co řekneme ostatním?" zeptal se jí. Katherine byla napůl oblečená a česala si vlasy. V puse měla sponku. Vyndala ji a pokrčila rameny.
,Možná bychom jim neměli říkat nic," navrhla a spojila vlasy do dlouhého ohonu. John chvilku přemýšlel a pak přikývl.
,Dobře, ale jsem zvědavý, kdy si někdo všimne, že nějak podezřele často mířím úplně jiným směrem, než bydlím," řekl, letmo ji políbil a odešel.
Katherine chvíli hleděla na zavřené dveře a na tváři se jí rozlil blažený úsměv. Pak zvážněla. Wraithská mateřská loď. To bylo horší než špatné. Seděli na povrchu planety a neměli kam utéct. Situace byla vážná. I když na Atlantis byl jen základní personál a ostatní byli evakuovaní bránou na jinou planetu, přece jen se jim nechtělo město opustit jen tak. Mohli se připojit k nim, ale Wraithům by město nechat nemohli, museli by ho zničit. Tohle byla krajní varianta. Katherine si pomyslela, že se ocitli v bezvýchodné situaci. Proti mateřské lodi ale neměli šanci. Zamrazilo ji, když si uvědomila, co by se mohlo stát. Někdo by mohl zemřít. John by mohl zemřít? Už je tu zase ta hrozba smrti, která mezi nimi visela každý den. Na chvilku se jim podařilo zapomenout, ale nic se nezměnilo. Vlastně ano, změnilo. Teď bude mít o něho ještě větší strach než předtím. On byl vždycky první na ráně. Jako by ho neznala. Do všeho se vrhnul po hlavě a všechny chtěl zachraňovat. Občas jednal dřív, než přemýšlel. Jenže takový prostě byl, patřilo to k němu a taky proto ho Katherine měla ráda.
Uvědomila si, že takovými myšlenkami se bude jen zbytečně trápit a nic tím nezmůže. Otřepala se, vzala si bundu a zamířila taky do kontrolní místnosti.

Kapitola 3
Podzemní objev

Seděli v zasedačce a promýšleli poslední detaily dohody s obyvateli planety, kterou objevili před pár dny. Přes neúspěch předchozích misí na planety ze seznamu, který Katherine rozluštila, se rozhodli obnovit hledání ZPM, i když tentokrát jim bezprostřední nebezpečí nehrozilo.
Před několika týdny se jim podařilo vrátit na původní planetu Atlantis, kde objevili potopené město. Díky geniální hlavě Rodneyho McKaye dokázali najít zdroj energie dostatečně velký k tomu, aby mohl podlukovník Sheppard vystřelit pomocí křesla pár střel, které zcela zničily wraithskou mateřskou loď blížící se k Atlantis. Tedy, zničily není to pravé slovo. Mateřská loď jim málem spadla na hlavu, protože po zásahu střelou jí poničili motory a ona musela nouzově přistát na povrchu planety. Loď po dopadu na povrch planety explodovala a zabila téměř všechny Wraithy na palubě. Nutno říct, že jich kupodivu nebylo mnoho. O zbytek se postarali mariňáci z Atlantis a Dr. McKay při následném prozkoumání vraku lodi objevil zdroj energie, který ji poháněl, tak silný, že se jim podařilo s městem odletět, aktivovat hyperpohon a najít svou domácí planetu. S využitím sítě bran, kterou vytvořili pro spojení se Zemí, informovali SGC o současné situaci a s jejich pomocí se pomalu Atlantis dostávalo do původního stavu. I když nad nimi pořád visela hrozba v podobě Asuranů, nastalo období relativního klidu.
K nemalému překvapení Elizabeth se jim po pár dnech, co seděli na hladině oceánu, ozval Ladon Radim, velitel Geniů a žádal je o spolupráci při boji proti Wraithům. Jak již kdysi sdělil Teyle a Rononovi, jeho názorem bylo, že spojení sil Genii a Atlanťanů mohou vytvořit silnou základnu pro zničení nepřítele.
Elizabeth k velké nechuti Ronona pozvala Ladona na Atlantis a několik dní vedli dlouhé debaty o tom, jak by vlastně jejich spolupráce měla vypadat. John měl sice jisté pochybnosti o tom, zda Ladonovi důvěřovat nebo ne, nicméně jeho nabídka ho jako vojáka samozřejmě zaujala a po několika dnech se vydal se svým týmem na základnu Genii na jejich planetu.
Katherine samozřejmě chtěla jít s nimi, ale John se postavil proti tomu. Prohlásil, že jim na této misi nebude nic platná a že by se měla věnovat svojí práci na Atlantis. Katherine ho podezírala, že to udělal schválně, všimla si už dřív, že se ji snaží brát na co nejmíň misí. Věděla moc dobře, proč to dělá. V soukromí její ubikace, kam se John už téměř přestěhoval, spolu vedli nekonečné hádky na tohle téma. Měl o ni zkrátka strach a podle něj, pokud mise přímo nevyžadovala přítomnost lingvisty archeologa, pak nebyl důvod, aby tam chodila. Navíc, návštěva Genii je čistě vojenská záležitost, prohlásil a odmítal o tom dál diskutovat.
I když se John a Katherine snažili být co nejdiskrétnější, po chodbách Atlantis se začínalo šeptat, že vojenský velitel asi má s někým pletky. Čím dál tím míň byl k zastižení u sebe a často byl viděn, ja míří do úplně jiné části města. Pravdou však bylo, že nikoho nenapadlo, že by tím někým mohla být Katherine. O ostatní si všimli, že Katherine s týmem podplukovníka Shepparda už téměř nikam nechodí a přičítali to nevraživoti mezi ní a zbytkem týmu. První podezřelou byla Teyla, které shodou okolností měla ubikaci ve stejné části města jako Katherine. Ona jediná však taky věděla, za kým John chodí. Věděla však, že to není její věc a jejich tajemství bylo u ní v bezpečí.
V době, kdy John, Ronon, Teyla a McKay pobývali u Geniů, major Lorne při běžném průzkumu objevil planetu, s jejímiž obyvateli bylo možno obchodovat s potravinami, kterých se na Atlantis nedostávalo. Navíc na planetě, která se jmenovala Tamur, objevil ruiny starého města a Elizabeth usoudila, že tam s týmem majora Lorna, který měl vyjednávat o obchodování s Tamuřany, pošle i Katherine, aby ruiny prozkoumala.

Nyní seděla Katherine a Tanek, vůdce tamurského lidu, v zasedačce s Elizabeth a seznamovala ji s tím, co na Tamuru zjistila a s podmínkami jejich výměnného obchodu.
,Tanek souhlasí, že nám poskytnou část jejich úrody výměnou za nástroje a pomoc se zlepšením životní úrovně," oznámila Katherine. ,Řekla bych, že nejvíc jim asi učarovala elektřina," pokračovala s úsměvem a Tanek horlivě přikyvoval. Katherine si vzpomněla na jeho výraz, když mu ukazovala baterku a jak málem omdlel, když uviděl Atlantis. Provedla ho po části města a když se uklidnil, zašli za Elizabeth s návrhem výměny.
,Dobře," souhlasila Elizabeth. ,Pošleme tam nějaké techniky a můžeme vám tam zřídit malou elektrárnu." Pokývla směrem k Tanekovi. Ten se vděčně usmál.
,Děkujeme," řekl. ,Pomocí té ... elektřiny budeme moci lépe pracovat."
,Můžeme poskytnout i jiné cenné rady, třeba ve stavění domů, dopravě ...," navrhovala Elizabeth. Tanek se jí líbil. Měl upřímný obličej a opravdu měla ráda pocit, že může někomu pomoct. Tamuřané byli primitivní národ na úrovni pozemského středověku, ale byli výborní zemědělci a jejich plodiny čítaly mnoho druhů a mohli být pro Atlanis cennou zásobárnou potravin.
,Děkuji," odpověděl prostě Tanek. ,Postupně bychom si mohli být velmi nápomocni," dodal ještě a zvedl se k odchodu.
Katherine zaváhala. Měla se vrátit s Tanekem, ale potřebovala ještě s Elizabeth mluvit o samotě.
,Omluvš mě Taneku na chvíli?" otočila se k němu, když stál ve dveřích. ,Mohl bys na mě prosím počkat? Chuck ti zatím ukáže řídící místnost." Zamávala skrze sklo na Chucka a když přišel, poprosila ho, aby se Tanekovi chvíli věnoval. Tanek tázavě pozvedl oči, ale beze slov Chucka následoval.
,Co se děje?" otázala se Elizabeth překvapeně.
,Nechtěla jsem mluvit před Tanekem, ale něco jsem objevila v těch ruinách," začala Katherine.
Elizabeth jen tázavě pozvedla obočí. Katherine pokračovala.
,Jde o to, že podle mě se pod nimi skrývá něco víc, než je na povrchu vidět. Prošla jsem je skrz naskrz a navenek to není nic jiného, než pár rozvalených staveb. Podle Taneka tam kdysi bylo město, které bylo zičeno náletem Wraithů. Tamuřané samotní na planetu přišli později, usadili se tam a žijí v prostých vesnicích. Do starých rozvalin nikdy nechodí. Jsou pověrčiví a věří, že by měli nechat mrtvé spát a nebudit zlo, které je zničilo. Pověrčivost je ještě umocněna tím, že za posledních pár set let opravdu na Tamur Wraithové nepřišli."
,Proč myslíš, že pod těmi ruinami něco je?" zeptala se Elizabeth.
,Protože jsem na něco narazila," řekla tajemně Katherine. Sáhla do kapsy, vytáhla hranatou věc a položila ji na stůl. Byl to antický detektor známek života. Byl očividně rozbitý, poškrábaný a špinavý od hlíny.
,Hmmm," podotkla jen Elizabeth a vzala ho do ruky. ,To jen svědčí o tom, že tam dříve bydleli Antikové, to město mohlo být antické, na tom přece není nic zvláštního."
,Ne, to ne," souhlasila Katherine. ,Jenže podle mě to město pod ruinami není antické."
Elisabeth přihmouřila nevěřícně oči.
,Jak si můžeš být tak jistá," zeptala se pochybovačně.
Katherine vytáhla malý digitální fotoaparát a přisedla si blíž k Elizabeth, tak aby viděla na displej.
,Když jsem procházela mezi ruinami, tak jsem narazila na takové rovné místo. Myslela jsem, že by tam něco mohlo být. Když jsem odhrnula trochu hlíny, objevila jsem poklop. Musela jsem odstranit trochu trávy a drnů, ale nakonec se mi to podařilo otevřít. Nebylo to zamčené. Tak jsem vlezla dovnitř."
Elizabeth se na ni káravě podívala.
,Já vím, já vím," řekla omluvně Katherine. ,Ale zvědavost byla silnější. Pod poklopem jsem oblevila místnost a tam jsem na zemi našla ten detektor. Když jsem zašla dál za další dveře, našla jsem tohle." Ukázala Elizabeth pár fotografií. Na nich byly vidět sloupy a výklenky, mezi nimiž stály u stěn pulty s nejrůznějšími přístroji. Na stropě byla oválná světla, která však nesvítila.
,Na těch fotkách to není tak dobře vidět, ale definitivně to není antická architektura. Bylo tam přítmí a všude prach, ale i tak jsem si jistá. Tohle jsme ještě nikde neviděli," dokončila Katherine líčení svého objevu.
,Našla jsi tam ještě něco dalšího?" chtěla vědět Elizabeth.
,Ne, nebyl čas," zavrtěla hlavou Katherine. ,Udělala jsem ty fotky a šla na schůzku s tebou. Ten detektor mě mate. Buď tam Antikové byli nebo ten někdo jim detektor vzal. Elizabeth, to vybavení je dost pokročilé. Rozhodně neodpovídá úrovni Tamuřanů," dodala ještě Katherine významně.
,Myslíš, že Tamuřané jsou vyspělejší, než nám ukazují? Nebylo by to poprvé," podotkla Elizabeth.
,Ne. To místo je pod nánosem prachu. Léta tam nikdo nebyl. Navíc, kdyby to bylo jinak, vůbec bych se tam nedostala. To místo by určitě hlídali. Tamuřané podle mě vůbec netuší, co ty ruiny skrývají," řekla Katherine a vypnula fotoaparát.
,Ráda bych se tam vrátila a pokračovala v průzkumu," dodala ještě Katherine a zamířila ke dveřím. ,Ještě nechám ty fotky nahrát do počítače."
Elizabeth ji ještě zarazila.
,Katherine, myslíš, že je to rozumné? Není to nebezpečné?" zeptala se s obavami v hlase.
Katherine zavrtěla hlavou.
,Nemyslím, že mi tam něco hrozí. Jen si to prohlédnu. Stejně to bude chtít McKaye, ty přístroje mi nic neříkají."
,Dobře," souhlasila Elizabeth. ,Ale vezmeš si sebou Lorna a jeho muže."
Katherine souhlasně přikývla a zamířila do řídící místnosti. Stáhla fotky do počítače na Chuckově pultě a pak se společně s Talekem vrátila zpět na Tamur, kde na ni čekal major Lorne a jeho tým.

A druhá část, ať je to pěkně všechno v jednom:

Rodney se soustředěně díval na monitor svého laptopu a zkoumal fotografie, které mu přinesla Elizabeth. Před chvílí se vrátili se Sheppardem z Genijské planety. Začátky jejich spolupráce nevypadaly špatně. Většinou to spočívalo v plánování útoků, při němž si Ladon a Sheppard padli do noty, a ve zlepšování Genijských zbraní za horlivé pomoci dr. McKaye. Přesto, když se John a Rodney vraceli na Atlantis, nechali Teylu a Ronona na místě, aby na Ladona a jeho muže dávali pozor, John přece jen Ladonovi úplně nevěřil. Ronon se úkolu zhosti doslova, takže Ladon si musel zvyknout na to, že ho má pořád za zády.
Nyní se vrátili na pár dní na Atlantis, aby podali Elizabeth podrobné hlášení o vznikajícím přátelství s Genii a taky aby si trochu odpočinuli a nabrali sil.
John se nakláněl Rodneymu přes rameno a zamračeně sledoval displej s fotkami z Tamuru.
,Tak co?" zeptal se najednou netrpělivě. Rodney sebou trhl.
,Nic!" odpověděl podrážděně. ,Pokud mi budeš dýchat za krk, nic nezjistím. Teď ti můžu akorát tak říct, že to definitivně není antického původu." Dr. Zelenka na druhé straně stolu se uchechtl. John si ho káravě změřil pohledem.
,To jsme už ale věděli, že?" ironicky zareagoval na Rodneyho odpověď.
Rodney jen naštvaně odfrkl a sklonil hlavu zpět k monitoru. John si povzdechl a raději zamířil ke dveřím. Byl netrpělivý. Chtěl vědět, co Katherine na Tamuru objevila. Ne, že by byl nějaký fanda do nových kultur, ale chtěl mít jistotu, že to není nebezpečné. Doufal, že jí nic nehrozí. Myslel, že tu bude, když se vracel, ale Elizabeth mu sdělila, že se má vrátit s majorem Lornem až večer. Chtěla zůstat i přes noc, ale Elizabeth jí to nedovolila. Říkala, že je to příliš riskantní a John s ní musel jen souhlasit.
Zamířil do své ubikace. Vevnitř na něj padlo podivné prázdno. Už tady nebyl zvyklý pobývat. Sedl si na postel a zadumaně hleděl na otrhaný plakát Johnyho Cashe, který visel nad ní. Postel byla už několik týdnů nedotčená. John věděl, že po městě kolují historky o jeho milostném životě. Nic si z toho však nedělal. Sice to s Katherine tajili, ale oba se shodli na tom, že kdyby to vyšlo najevo, tak se nic nestane. Jejich vztah nabral hloubku a čím dál tím častěji měli co dělat, aby se před ostatními chovali jakoby nic.
John si pomyslel, jak by to vypadalo, kdyby se potkali za jiných okolností. Tady bylo tolik věcí, které hrály proti nim. Oba se vyhýbali jakýmkoliv plánům do budoucnosti. Pravděpodobnost, že se jim nesplní, byla dost velká a i tak se vyrovnávali s každodenním nebezpečím, nemělo smysl si to ještě ztěžovat. John měl trochu problém s tím brát Katherine jako jednu z členů týmu. I když si neustále opakovali, že jim jejich vztah nesmí ovlivnit práci ani úsudek, přesto se neubránil a občas jí zakázal jít na misi. Věděl, že si to může dovolit a ona proti tomu nemohla nic dělat. Často mu to vyčítala a on se jí ani nedivil. Když se na to podíval z jejího pohledu, chápal, jak se musela cítit ona. On riskoval život každý den. Musela být strachy bez sebe.
John zamyšleně hleděl do prázdna a pak se zvedl a šel do jídelny. Uviděl tam sedět Elizabeth, tak si k ní přisedl a oba se zabrali do rozhovoru o Geniích a Tamuru.

Kolya

Katherine byla nejdřív naštvaná, že jí Elizabeth nedovolila zůstat přes noc, ale potom si uvědomila, že dnes se má vrátit John. Hned se jí nálada zlepšila. Chyběl jí. Neviděli se už několik dní a ona si zvykla na to, že ho má vedle sebe a že se s ním ráno probouzí. Myslela na něj, když procházela neznámými místnostmi. Za první místností objevila několik dalších, které byly propojené dveřmi. Byly téměř stejné a nikde už neobjevila žádné antické zařízení ani náznak jejich přítomnosti.
Major Lorne ji následoval a oba si svítili baterkami. Další tři muži hlídkovali venku a čekali, až Katherine a Lorne dokončí průzkum.
Ti zatím došli do další místnosti, která se však konečně lišila. Lišila se tím, že byla úplně prázdná, v podstatě vypadal spíš jako kratší chodba a na jejím konci byly další dveře. Katherine s majorem Lornem došli k nim a zkusili je otevřít. Nešlo to. Chvilku s nimi lomcovali, ale dveře nepovolily.
Katherine se zamračila. Teď se v ní zvědavost probudila ještě víc. Tohle je první překážka, na kterou narazili od té doby, co objevila tenhle podzemní komplex. A pokud jsou dveře zavřené, tak za nimi asi bude něco důležitého. Mrkla spiklenecky na Lorna.
,Znám jeden fígl, jak spolehlivě otevřít dveře," nadhodila.
Lorne se na ni podíval podezíravě. Katherine mu zapíchla prst do vesty v místech, kde měl v kapse C4. Lorne roztáhl rty do úsměvu a vyndal hnědý balíček z kapsy. Umístil nálož na dveře a pak se schovali s Katherine za další dveře do předchozí místnosti. Major to odpáli, chvilku počkali a pak vešli zpátky do prázdné chodby.
Dveře byly vyvalené a všude byla oblaka prachu. Vzalo to sebou i kousek zdiva, ale teď mohli pohodlně projít do dalších prostor, které se skrývaly za zamčenými dveřmi. Vešli dovnitř. Byla tam tma, jen jejich baterky vytvářely kužele světla před nimi. Ocitli se na jakémsi ochozu, protože když chtěla Katherine projít dál, narazila na zábradlí. Zahnuli tedy doprava. Katherine posvítila na zeď, kde objevila něco jako vypínač. I když byla přesvědčená, že tady světlo fungovat nebude, stejně ho stiskla. Jaké bylo její překvapení, když se postupně začala rozvěcovat bledá světla nad nimi. Cvakání trvalo pěkně dlouho a Katherine a Lorne se otočili směrem do místnosti.
Oči se oběma rozšířily údivem. Lorne ještě otevřel pusu, jakoby chtěl něco říct, ale nic z něj nevyšlo.
,No to mě podrž," vydechla Katherine. Oba přistoupili k zábradlí a ohromeně hleděli do obrovské haly, která se před nimi právě objevila. Podél stěn stála jedna vedle druhé malé vesmírné lodě v několika patrech nad sebou. Vlastně se jim nedalo říct lodě, byly spíš podobné pozemským stíkačkám F302, měly stejný tvar, jen byly o něco větší a zaoblenější. A bylo jich tam několik desítek. Katherine jen zírala před sebe. V vzpomněla si na jednu scénu z Hvězdných válek. Ještě tady chyběli vojáci Impéria a bylo by to jak ve sci-fi filmu, usmála se pro sebe.
,Tak tohle jsem teda nečekal," podotkl Lorne. Bylo na něm vidět, jak je vzrušený. Katherina napadlo, že by se to líbilo Johnovi. Byl pilot a tohle musel být splněný sen pro člověka jako je on. Rozhlédla se kolem. V rohu místnosti si všimla, že vedou z ochozu schody dolů. Už se chytsala , že k nim vykročí, když zaslechla za nimi nějaký hluk. Lorne to slyšel taky a zarazil ji.
,Co to bylo?" zeptala se.
Major jen pokrčil rameny. Pak se ozvaly výstřely. Zvuky vycházely zepředu, odkud vlezli poklopem dolů. Oba dva se okamžitě otočili a rozběhli se zpátky k východu. Lorne měl před sebou navchystanou zbraň a Katherine vytáhla pistoli, kterou nosila pro všechny případy.
Doběhli k poklopu, u nějž byl nachystán malý žebřík, ale nikde nic. Všude byl klid. Lorne stiskl vysílačku.
,Sanchezi, ozvěte se," zašeptal do ní.
Ve vysílačce se však nic neozvalo. Major tedy vyslezl na žebřík a vykoukl ven. U poklopu viděl ležet Sancheze. Ostatní dva jeho uži zmizeli.
,Sakra," zaklel a vylezl ven.
,Co se děje," zavolala na něj zespoda Katherina.
,Sancheze někdo přepadl," odpověděl Lorne a sklonil se nad Snchezem. Dvěma prsty zkusil tep na krku, ale nenahmatal jej.
,Sakra," vylétlo z něj znova. Katherine už vylézala z díry ven.
,Co je?" zeptala se znova netrpělivě Katherine.
,Sanchez je mrtvý, někdo ho zastřelil."
Katherine okamžitě natáhla ruku s pistolí a začala se rozhlížet kolem. Lorne se snažil vysílačkou zavolat zbylé dva mariňáky, ale nikdo se mu neozýval.
,Jdeme k bráně, pošleme pro posily," rozhodl nakonec a Katherine přikývla. ,Dávejte pozor, doktorko. Jděte těsně za mnou."
Jenže sotva vešli mezi ruiny, které je obklopovaly, Katherine se zatmělo v očích a skácela se k zemi. Major se rychle otočil, ale v tu chvíli dostal ránu do obličeje něčím tvrdým a složil se na zem vedle ní.

,Neměli se už vrátit?" přešlapoval netrpělivě John na můstku v řídící místnosti vedle Elizabeth. Byla hodina, kdy byl domuvený návrat týmu majora Lorna a Katherine z Tamuru. Brána však zůstávala tichá. Elizabeth si jen nervózně mnula prsty na rukou.
,Ještě chvíli počkáme a pak tam někoho pošleme," uklidňovala ho.
,Třeba mě," navrhl John bezelstně. Elizabeth se usmála.
,Dobře, třeba tebe," souhlasila. Přemýšlela, proč je Sheppard tak nervózní. Nebylo to jeho obvyklé chování.
V tu chvíli se však ozval známý zvuk aktivace brány a oba dva si oddechli. Společně zamířili ke schodům a sešli dolů, aby přivítali opozdilce. Přesto nechali na bráně štít, dokud se příchozí neidentifikuje. Jenže nic se nedělo. Elizabeth tázavě pohlédla nahoru na Chucka, ale ten jen pokrčila rameny a zakroutil hlavou. Pak jim zaskřípalo ve vysílačkách na úších.
,Haló?" ozval se nesmělý hlas. John i Elizabeth se na sebe překvapeně podívali.
,Kdo je to?" zeptala se Elizabeth.
,Ano, ano..... tady je Tanek.... z planety Tamur," pokračoval hlas. Teď už ho Elizabeth poznala. Proč proboha má Tanek Atlantskou vysílačku?
,Co se děje, Taneku? Kde jsou moji lidé?" zeptala se ho s obavami v hlase.
,Já...., mám pro vás vzkaz," váhavě odpovídal Tanek. Pak se odmlčel.
,Ano?" řekla se zvýšeným hlasem Elizabeth do vysílačky.
,Co se sakra děje," zároveň s ní zavrčel John. Už mu docházela trpělivost. Ve vysílačce bylo slyšet povzdechnutí a pak Tanek konečně sputil.
,Naši vesnici navštívili neznámí muži. Hledali doktorku Oliverovou a její doprovod. Tvrdili, že jsou vaši přátelé, tak jsme je poslali do ruin. Teď se ale vrátili a mají doktorku i vojáky v zajetí. Mají vesnici pod kontrolou, je jich moc. Jejich vůdce mi dal tuhle vysílačku, abych vám zavo ...." Tanek však nedokončil větu. Uslyšeli jen nějaký hluk a pak se z vysílačky ozval jiný hlas.
,Tady je Kolya."
John zůstal stát jako zkamenělý.
,Kolya?" nevěřícne se zeptal do vysílačky. ,Toho jsem přece zastřelil," dodal.
Chvíli bylo ticho.
,Takže zřejmě mluvím s Johnem Sheppardem," ozvalo se pak nenávistným hlasem.
,Co chcete?" zavrčel do vysílačky John.
,Jsem Derek Kolya. Syn Acastuse Kolyi, kterého jsi zabil. A chci tebe," odpověděl hlas. John a Elizabeth si vyměnili pohledy. Tak jablko asi nepadlo daleko od stromu. Kolya junior očividně odkoukal způsoby svého otce. Johnovi však zatrnulo. Pokud byl Kolya mladší stejný jako jeho otec, byl schopen všeho. Kdoví, co mohl Katherine nebo i ostatním udělat. Už už se chystal do vysílačky odpovědět, když Kolya pokračoval.
,Do hodiny tě čekám ve vesnici na Tamuru. Pokud nepřijdeš, začnu zabíjet lidi. Začnu těmi tvými v čele s tou holkou a pokud to nebude stačit, klidně pozabíjím všechny vesničany."
,A jak máme vědět, že jsi moje lidi už dávno nezabil?" chtěl vědět John a pevně doufal, že tomu tak není. Na chvíli se vysílačka odmlčela, bylo slyšet nějaké vzdálené kroky a hlasy a pak se ozvala Katherine roztřeseným hlasem.
,Tady je Katherine. Jsem v pořádku. Lorne a dva jeho muži také. Zabili však Sanche....." Pak jí někdo asi vytrhl vysílačku, protože nedořekla.
Johnovi se ulevilo, že je živá, i když rozhodně nepůsobila dojmem, že by byla v pořádku. Pak si uvědomil, že Sanchez, jeden z jeho mužů, je mrtvý. Sakra, pomyslel si v duchu. Sanchez byl poměrně nový a jeho ženě se zrovna nedávno narodilo dítě. Začalo to v něm vřít.
,Kolyo!" zasyčel nenávistně do vysílačky. ,Jestli se jí jenom dotkneš, tak přísahám, že ti ustřelím hlavu." Přestal se ovládat.
,Za hodinu uvidíme," zazněla odpověď z vysílačky a pak vysílačka ohluchla.
Elizabeth si Johna zkoumavě prohlížela. Jeho výbuch ji překvapil. V hlavě se jí vířily dohady, ale pak si uvědomila, že na to není čas. První, co udělala bylo, že vytočila bránu na Genii a vyzpovídala Ladona, jak se mohl Kolya junior dozvědět, že její lidé jsou na Tamuru. A jaktože vůbec nevěděli, že nějaký Kolya junior existuje. Ladon připustil, že to musel říct někdo z jeho lidí a doneslo se to až ke Kolyovi. Syn Acastuse prý nikdy nejevil nějaké známky toho, že by dělal problémy, zkrátka je nenapadlo Atlantis o tom informovat. Co mu na to Elizabeth řekla, to si určitě za rámeček nedal. Trpělivě však vyslechl její rozhořčený výlev a pak jí nabídl pomoc, kterou nakonec přijala.
John mezitím sebral Ronona, Teylu a pár dalších mužů a vyrazili k jumperům. Po zuby ozbrojení nasedli a sletěli s jumperem k bráně. Elizabeth jejich akci posvětila souhlasem a tak vytočili Tamur a proletěli bránou.
Na Tamuru u brány hlídkovalo pár Kolyových mužů. Zbraně měli připravené a když uviděli jumper prolétající bránou, okamžitě po něm začali střílet. Ten jim však najednou zmizel z očí a oni jen nerozhodně přešlapovali. Jeden z nich vytáhl vysílačku a podal hlášení Kolyovi, že neznámá loď právě proletěla bránou.

Katherine se probrala z bezvědomí. Ležela v nějaké místnosti na zemi. Vedle ní seděl o stěnu opřený major Lorne s tržnou ránou na obočí a modřinou pod okem a další dva jeho vojáci. Posadila se a rozhlížela se kolem. Zjistila, že má svázané ruce.
,Co se stalo?" zeptala se Lorna.
,Někdo nás přepadl a uvěznil tady. Já jsem se probral před chvílí, ale tady Smith a Brown tvrdí, že to byli Geniové," odpověděl major. Oba dva muži přikývli.
,Geniové?" nemohla uvěřit Katherine. ,Vždyť s nimi jsme teď zadobře."
Ostatní jen pokrčili rameny. Všichni tři měli taky svázané ruce. Katherine si prohlédla místo, kde byli uvěznění. Určitě to byl jeden z domků zdejších vesničanů, ale asi v něm už nikdo nebydlel, protože tam nebyl téměž žádný nábytek a bylo to celé zaprášené. Na zemi byla sláma a hlína.
Najednou se otevřely dveře. Do místnosti vstoupil mladý muž v Genijské uniformě následován dalšími dvěma. Katherine chtěla okamžitě začít klást otázky, ale mladík ji hrubě popadl za zvázané ruce a zvedl ji na nohy.
,Co to...," bránila se Katherine, ale muž ji okamžitě udeřil do tváře. Roztrhl jí ret a začala jí téct krev. Major Lorne vyskočil, ale druhý muž na něj zamířil zbraň, tak raději zůstal v klidu. Mladík vrazil Katherine do ruky vysílačku a nařídil jí, aby řekl, že ona i ostatní jsou v pořádku. Když začala mluvit o Sanchezovi, mladý Kolya jí vysílačku vytrhl a ještě jednou ji uhodil. Spadla na zem, na svázané ruce. Kolya a jeho muži se otočili a odešli.

Přistáli s Jumperem u malého lesíka. Nechali jej zamaskovaný a všichni vylezli ven.
,Takže, já se vypravím do vesnice. Musím spěchat, hodina je za chvíli," řekl John.
,Já půjdu s tebou," skočil mu do řeči Ronon.
,Ne," zarazil ho John. ,Vy se rozdělíte a v rozestupech půjdete za mnou. Ale držte se dál a hlavně ať vás Kolyovi muži nevidí. Ladon by tady měl být každou chvíli. Bude nám krýt záda," rozděloval úkoly. Teyla s Rononem utvořili jednu dvojici a dalších šest mariňáků se rozdělilo po dvou.
,Ten mladý Kolya to očividně nemá pod kontrolou, jinak by tu už dávno byli. Takže jak jsme se domluvili. Na různých místech vesnice odpálíte C4 a tím se doufám strhne zmatek a odláká to jejich pozornost. Já osvobodím doktorku a Lornův tým a co nejrychleji se všichni sejdeme u Jumperu." Pak se obrátil an Ronona. ,Pistoli si nastav na zabití." Tentokrát nenechají nic náhodě. Ronon potešeně přepnul knoflík na své pistoli.
John s připraveným samopalem vykročil směrem k vesnici. Nebylo to daleko, prošel lesem a za chvíli narazil na první domy. Okamžitě se před ním objevili dva Kolyovi muži a mířili na něj zbraněmi.
,Odlož zbraň," přikázali mu. ,My tě odvedeme k veliteli."
John beze slova položil P90 na zem a vykročil k nim. Jeden z nich zvedl jeho P90. Šli vedle něj z každé strany jeden a zavedli ho do domku, kde drželi rukojmí. John vešel dovnitř a v přítmí uviděl mladého muže nápadně podobného Kolyovi staršímu. Když uviděl Johna, vyskočil ze židle a přiskočil k němu. Pěstí ho uděřil do žaludku, až se John zlomil v pase.
,Auuu," zaječel. ,Takhle se vítá návštěva?" Kolya se posměšně ušklíbl. Obcházel Johna dokola a prohlížel si ho.
,Tak tohle je muž, co mi zabil otce," konstatoval. Pak se rozpřáhl a vší silou uděřil Johna ze strany do obličeje. Tomu vytryskla krev z nosu. Otřel si ji hřbetem ruky.
,Zasloužil si to," podotkl. Z druhé strany mu přistála další rána. John se skácel na zem.
,Sakra," zařval. ,Mohl bys mě přestat mlátit a říct mi, co vlastně ode mě chceš?" Vstával a otíral si krev z obličeje.
,Chci tě zabít," řekl jednoduše Kolya. ,Oko za oko, zub za zub."
,Hele, tvůj otec zabil pár mých lidí, chtěl obsadit naše město a nechal mě vysávat Wraithem. Co bys myslel, že udělám, poděkuju mu?"
,Je mi jedno, co ti udělal. Zabil jsi ho a já se pomstím," syčel na něj Kolya.
,Hele, dělej si se mnou co chceš, nejdřív ale propusť rukojmí. Chci vidět, že jsou v pořádku," prohlásil naštvaně John.
Kolya jen pokynul hlavou na svoje dva muže a ti odešli někam druhými dveřmi.
,Nemysli si, že utečeš. Vesnice je plná mých mužů. Neproklouzne ani myš," snažil se Kolya ohromit Johna. John se musel v duchu smát. Ten kluk sotva vylezl z plínek. Vůbec nemá tu akci promyšlenou. Očividně tápe a sám se snaží si dodat odvahu.
,No, řeknu ti, tvůj tatík by se nepouštěl do akce takhle nedotažené do konce," řekl posměšně. Mladík se zase napřáhl ruku, že Johna uhodí.
,Koukám, že na nic jiného se nezmůžeš, než mlátit neozbrojeného muže," pokračoval John. Pak ho popadl za napřaženou ruku a zkroutil mu ji dozadu. Pak mu podrazil nohy a jednoduchým chvatem ho porazil na záda. Sedl si mu na hruď a nohama mu přitiskl ruce k zemi.
,Měl jsi mi svázat ruce," řekl mu zadýchaně do obličeje.
,A ty sis měl uvědomit, že tady není sám," ozvalo se za Johnem a do spánku ho zastudila hlaveň zbraně. John rezignovaně pustil Kolyu a vstal. Otočil se a uviděl jednoho ze dvou mužů, kteří šli pro zajatce. Mířil mu na hlavu krátkou puškou se širokou hlavní. Za ním stála Katherine a Lorne se vými muži, všichni se svázanýma rukama. Vzadu za nimi viděl druhého Kolyova chlapíka, který hlídal se zbraní rukojmí zezadu.
Kolya rychle vyskočil ze země a rozzuřeně popadl kus provazu, který měl na stole.
,Díky za radu," řekl, chytil Johna za ruce a svázal mu ruce dozadu. Johnoci to však bylo jedno. Ulevilo se mu, že je Katherine v pořádku. Zamračil se však, když uviděl její roztržený ret, ale jinak se zdála celá. Na vteřinu si pohlédli do očí.
,Jsi v pořádku?" neodpustil si, zatímco mu Kolya vzadu utahoval pouta, která se mu zařízla hluboko do zápěstí.
Katherine přikývla. Nejraději by mu skočila kolem krku. Na chvilku se zastavila pohledem v jeho očích. V jediném pohledu našla vše, co jí pomáhalo zvládat situace, jako byla tahle. Lásku, starost a povzbuzení.
,OK," otočil se John ke Kolyovi. ,Máš mě, tak pusť ostatní." Kolya ho prudce zatáhl za pouta na rukou a přinutil ho kleknout si. Na hlavu mu zamířil zbraň a pokývnul svým mužům, ať vězně odvedou ven.
,Odveďte je k bráně a počkejte, až projdou skrz," rozkázal jim. ,Pak se vraťte. Já si tady zatím vyřídím tohle," kopl do klečícího Johna.
Katherine zpanikařila. Tohle se jí ani trochu nelíbilo.
,Ne, nikam nepůjdeme," prohlásila. ,O co tady vlastně jde?" Jeden z Kolyových mužů ji však popadl za paži a strkal směrem ke dveřím. Vytrhla se mu a zamířila zpět do místnosti.
,Ne," opakovala. ,Nikam bez tebe nepůjdeme," řekla pevně Johnovi do očí. Kolyovi očividně docházela trpělivost. Pustil Johna a zamířil puškou na Katherine.
,Kolyo, počkej," snažil se ho zarazit John. Pak se otočil k ní.
,Katherine," řekl. ,Musíte odejít." Významně se na ni podíval. Vůbec nechápala, o co tady jde. V jeho hlase však slyšela naléhavost. Bože, hlavně aby věděl, co dělá. Mírně přikývla a otočila se zpátky ke dveřím. Společně s Lornem, mariňáky a Kolyovými vojáky vyšli ven. Prošli vesnicí a zamířili k lesu. Museli projít pěkný kus lesem, aby došli k bráně.
Když vstupovali na stezku mezi stromy, ozvalo se najednou z vesnice několik výbuchů. Kolyovi muži se překvapeně zastavili. I přes to, že byli svázaní, Lorne se svými chlapy využili situace a okamžitě se vrhli na ozbrojence. Byli v přesile, nakonec se jim podařilo je přemoct. Sebrali jim zbraně a Lorne pod výhružkou jednoho přinutil, aby ho rozvázali. Pak pomohl ostatním. Z vesnice se ozývala střelba.
,Musíme se vrátit," naléhala Katherine. Lorne se chvíli nerozhodně rozhlížel kolem. Zvažoval situaci. Měli dvě zbraně a bylo jich pět. Mohlo by to být riskantní.
,Nevíme, co se tam děje," zaváhal.
,Přece ho tam nenecháme," přistoupila k němu Katherine. ,Kdo vlastně byl ten chlap?" Jméno Kolya znala ze spisů, ale věděla, že je mrtvý.
,Sheppard mu říkal Kolya, ale tohle nebyl Kolya, kterého jsme znali. Toho podplukovník zabil loni," uvažoval.
,Možná se mu chce mstít, asi je to příbuzný a ...," navrhl jeden z mariňáků. Katherine netrpělivě zavrtěla hlavou.
,To je jedno. Musíme se pro Johna vrátit."
,Dobře, ale držte se za námi, doktorko," souhlasil nakonec Lorne a vyrazili zpátky do vesnice.

Kolya chodil kolem Johna a mířil na něj puškou. John klečel na zemi a rozpačitě čekal, co se bude dít. Kolya se zastavil před ním a přiložil mu hlaveň na čelo. V obličeji měl vítězoslavný výraz. Zmáčkl pojistku na zbrani. K výstřelu se však neměl.
,Podívej," řekl John a pozvedl k němu oči. ,Vím, že chceš pomstít smrt otce? a chápu to. Ale měl bys vědět, že kdyby on nechtěl zabít mě, a to několikrát, nikdy bych mu nic neudělal." Snažil se vysvětlit věc ze svého hlediska, ale Kolya mladší nevypadal, že by byl přesvědčen. Jenom mu zaryl hlaveň víc do čela.
,Mlč," zavrčel. ,Můj názor nezměníš." Postavil se rovně před Johna a pomalu začal tisknout spoušť.
V tu chvíli se ozvaly výbuchy z vesnice a John na poslední chvíli uhnul na stranu. Puška vystřelila, ale jak se Kolya lekl výbuchů, stejně uhnul rukou a trefil protější stěnu. John se přetočil a nohou mu podrazil nohy ve výšce lýtek. Překvapený Kolya ztratil rovnováhu a svalil se na zem. John rychle vyskočil a chtěl si na něj kleknout, ale Kolya byl rychlý a se znovu sebranou rozhodností na něj opět zamířil. Najednou někdo rozrazil dveře a dovnitř vrazil Ronon. Sejmul Kolyu ránou pěstí a ten zůstal ležet v bezvědomí na zemi.
Za Rononem vběhla Teyla a Ladon s jedním vojákem Genii. Ronon se sklonil k Sheppardovi a rozvázal mu ruce.
,Tak tomu říkám záchrana na poslední chvíli," řekl a prošel na druhou stranu místnosti, kde na křivém stole ležela jeho P90. Popadl ji a sklonil se ke Kolyovi.
,Mám ho dorazit?" zeptal se Ronon a namířil na Kolyu pistolí.
,Ne," zarazil ho John. ,Je to ještě kluk, třeba ho přesvědčíme." Sebral na zemi kus provazu a chtěl ho svázat. Z venku se však ozval nějaký hluk a pak střelba. John se otočil ke dveřím za zvukem. Kolya junior očividně nebyl tak v bezvědomí jak mysleli. Najednou vyskočil, odstrčil Johna a než se někdo stačil vzpamatovat, vyběhl zadními dveřmi ven. Ronon se za ním chtěl pustit, ale John vstal a zadržel ho.
,Nech ho jít, stejně nemá zbraň." Ronon jen nevěřícně zavrtěl hlavou. Tihle lidé pořád dělají stejné chyby. Copak se nikdy nepoučí?
,Kolyu jsi nechal žít několikrát a nevyplatilo se ti to," protestoval.
,Já vím, ale nemůžu si pomoct. Nebudu zabíjet bezdůvodně," oponoval John.
,Není to, že tě chtěl zabít, dostatečný důvod?" nedal se Ronon.
,Hele, nemíním o tom teď diskutovat," ukončil debatu John zamračeně. ,A teď odsud vypadneme." U dveří se ještě otočil.
,Jo, a díky za záchranu," podotkl a mrkl ještě na Ladona. Ten jen přikývl a všichni vyběhli z domu. Z druhé strany vesnice přibíhali ostatní Atlanťané a pár genijských vojáků.
,Co to bylo za střelbu?" chtěl vědět John.
,Narazili jsme na pár Kolyových mužů, pane. Jednoho jsme dostali, ale ostatní utekli," hlásil jeden z mariňáků a ukázal na tělo ležící opodál. ,Máme je pronásledovat?"
,Ne.... ne," odpověděl John váhavě. Pak se otočil k ostatním.
,Jdeme, ale buďte ostražití. Mohli by nás někde přepadnout, i když si to nemyslím. Ta jejich akce byla pěkně zkažená už od začátku a navíc je jich mnohem míň, než nám původně řekli," rozkázal a pak společně zamířili ven z vesnice.
Procházeli mezi domky, když uslyšeli dusot z protisměru. Okamžitě všichni namířili zbraně před sebe. Z uličky vyběhl Lorne s Katherine a málem do nich vrazili.
,Á, tady jste," sklopil John svoji P90. Lorne s Katherine se nechápavě zastavili. Za nimi se objevili dva Lornovi muži.
,Jak jste se...," nevěřícně kroutila hlavou Katherine.
,Vysvětlím to později. Teď už konečně vypadneme z téhle planety," přerušil ji John. Katherine ho zarazila.
,Johne, počkej."
,Co?" zeptal se netrpělivě.
,Možná by tě zajímalo, co jsme objevili s majorem Lornem?" vysvětlovala Katherine.
,Teď je to nebezpečné, Kolyovi muži se můžou potulovat kolem. Vrátíme se později. Ale můžeš mi to povykládat cestou k Jumperu," mrkl na ni spiklenecky. Katherina si vzala ještě od jednoho mariňáka pistoli, protože o tu svoji přišla, když byla zajatá, a všichni si nachystali zbraně do pohotovosti.
Skupinka vyšla z vesnice a mířila k lesu. John s Katherine šli poslední a po chvíli jim ostatní o utekli dopředu. Všude byl klid, jako by se předtím nic nestalo. Procházeli po lesní pěšině lemované křovím, působilo to téměř idylicky.
,Co se vlastně stalo?" vyptávala se cestou Katherine. John jí vylíčil, že její únosce byl Kolyův syn a chtěl pomstít svého otce. To, že o sekundu unikl kulce do hlavy, raději zatajil. Pak se k ní s úsměvem otočil.
,Tak, a co jste tedy našli s Lornem?"
,No, myslím, že se ti to bude moc líbit," odpověděla lišácky Katherine a pak popsala podzemní komplex plný stíhaček neznámého původu. John jen údivem rozšířil oči.
,Wow, tak teď je mi líto, že jsme se tam nešli podívat hned," konstatoval a vzrušeně se vyptával na podrobnosti. Byli tak zabraní do hovoru, že si ani nevšimli, že souběžně s nimi jde lesem ještě někdo. Najednou John uslyšel šustění listí. Okamžitě se zastavil a přiložil si prst na rty. Katherine se zastavila taky a vyčkávala. John napínal uši, ale zvuk se znovu neopakoval.
,Ok, jdeme dál, ale dávej pozor," pobídl John Katherine a pokynul jí, aby pokračovala v cestě. Sám šel za ní a ostražitě se rozhlížel kolem. Neušli však ani pár metrů, když se za nimi ozval opět šustivý zvuk. John se prudce otočil.
,Snad sis nemyslel, že tě nechám odejít." Na pěšině za nimi stál Kolya mladší a mířil na něj pistolí. Ve tváři měl odhodlání a nenávist. Vlasy měl slepené od potu a najednou byl svému otci podobný ještě víc než předtím. Byl udýchaný, jak běžel lesem, hruď se mu zvedala, jak oddychoval. Katherine se zastavila a otočila se taky. Uviděla ho přes Johnovo rameno. John okamžitě zareagoval a zvedl hlaveň P90, ale okamžik překvapení hrál tentokrát proti němu.
,Tentokrát nebudu váhat." Kolya ve stejný okamžik dvakrát vystřelil, John už nestačil zamířit. Všechno trvalo jen zlomek vteřiny. Pro Katherine jako by se však zastavil čas. Viděla, jak John ztuhl a pak mu klesla ruka se samopalem. Stála za ním a v ruce nerozhodně třímala pistoli, kterou namířila před sebe.
,Co...," vysoukala ze sebe, ale v tom se Johnovi podlomila kolena a pomalu se sesunul k zemi. Katherine nechápavě hleděla před sebe. Před očima se jí mihnul Kolya a zmizel v lese, pak se podívala dolů, kde ležel John. Pak ještě jednou vzhlédla, v očích stále nevěřícný výraz. Najednou jako by se však čas zase rozběhl, vzpamatovala se, odhodila pistoli a vrhla se na zem k Johnovi.
Ležel na zádech v trávě s rozhozenýma rukama, vedle něj samopal a s rozšířenýma očima přerývaně dýchal. Na břiše se mu šířila mokrá krvavá skvrna.
,Ne, ne... to..., ježíši kriste." Vyděšená Katherine hleděla na dvě díry v Johnově košili a začala mu rukama zastavovat vytékající krev. John prudce oddechoval a snažil se něco říct. Z jeho úst však nic nevyšlo.
,Shepparde, slyšeli jsme výstřel, co se děje?" ozvalo se najednou z vysílačky na Katherinině uchu.
Katherine sundala jednu ruku z Johna a klepla do vysílačky.
,Ronone, potřebuji pomoc. Jsme kousek za vámi. John byl postřelen," naléhavě prosila.
,Co...," slyšela z vysílačky Ronona.
,Ježíši, na nic se neptej a vraťte se," zvýšila do vysílačky hlas. Pak si sundala bundu. Zmuchlala ji a přiložila na rány ve snaze zastavit krvácení. John chtěl zvednout hlavu, aby se mohl podívat na svoje zranění, ale bolestí se mu sevřel obličej a položil ji zpět do trávy.
,To bude dobrý, to bude dobrý," mumlala Katherine odhodlaně a snažila se předstírat, že ujišťuje jeho a ne sebe. Rány stále silně krvácely, bunda byla okamžitě nasáklá krví. Katherine ještě víc přitlačila a John zasténal. Pak najednou zavřel oči a hlava mu klesla na stranu.
,Johne ..., ne, ne, ne, to ne, zůstaň se mnou," sklonila se nad ním a otočila rukou jeho obličej k sobě. Druhou rukou pořád tiskla bundu na rány. John otevřel oči a podíval se jí do očí.
,Já tě ...," snažil se ze sebe dostat šeptem.
,Já vím, Johne, já vím, já tebe taky, ale teď nemluv...," uklidňovala ho a pohladila ho po tváři. Znovu zavřel oči a ztratil vědomí.
,Sakra," ulevila si Katherine. Byla naprosto bezradná. Hladila ho po vlasech, ale už se neprobral. Srdce mu ale stále slabě tlouklo a přerušovaně dýchal.
Na cestě se ozvalo dupání a vedle Katherine přistál Ronon. V patách mu byl major Lorne.
,Co se stalo," zeptal se zadýchaně Ronon.
,To Kolya, počíhal si na nás," odpověděla mu. Do očí se jí draly slzy. ,Musíme ho dostat do Jumperu," otočila se na Ronona. Jenom mlčky přikývl. Popadl Johna do náruče a rozběhl se po cestě. Katherine běžela s ním a snažila se přidržovat bundu na Johnově břiše, aby krvácel co nejmíň. Major Lorne cestou vydával pokyny ostatním, kteří mezitím dorazili k Jumperu.
,Vytočte bránu a vyřiďte doktorce Weirové, ať je připraven lékařský tým v garáži Jumperů. Podplukovník Sheppard byl vážně raněn," hlásil za běhu do vysílačky.
Doběhli k Jumperu. Ostatní už čekali nachystaní vevnitř. Ronon položil Johna na zem v zadní části Jumperu. Teyla, která už na ně čekala, se nad ním okamžitě sklonila a podložila mu hlavu dekou. Katherine jí mlčky předala krvavou bundu a rychle přelezla dopředu a sedla si za ovládací pult. Prošla genovou terapií a Jumper řídila poměrně dost dobře. Okamžitě se aktivoval pohon. Vedle ní si sedl major Lorne.
,Jsou všichni na palubě?" zakřičela dozadu. Když uslyšela souhlasnou odpověď, zavřela zadní rampu a vzlétla. Brána byla za lesem, let nebude trvat dlouho. Chvilku letěli mlčky. Katherine se držela ze všech sil, aby se soustředila na ovládání Jumperu.
Vzadu se strhl nějaký šum. Slyšela vzrušené hlasy.
,Co je?" zeptala se nahlas.
,Ztratili jsme puls. Nedýchá," zakřičela zezadu Teyla.
Katherine na chvíli zavřela oči. Stiskla rty a z očí se jí začaly koulet slzy. Rukama od krve si je snažila utírat, ale nedokázala pláč zastavit. Jen si po obličeji rozmazala krev. Major Lorne ji z vedlejšího místa jen mlčky pozoroval. Mezi slzami spatřila před sebou otevřenou bránu a zamířila k ní. Pomalu zaplula Jumperem do horizontu událostí a během okamžiku se objevili na Atlantis. Co nejrychleji vystoupala nahoru do garáže jumperů a zastavila.
Otevřela zadní rampu. Venku už čekala doktorka Kellerová a její lékařský tým společně s Elizabeth, která nervózně nahlížela do Jumperu.
Doktorka Kellerová se okamžitě ujala iniciativy.
,OK, všichni ven z Jumperu, udělejte nám místo," zakřičela. Vojáci a Ronon s Teylou rychle vystoupili, stejně tak major Lorne. Katherine se nemohla pohnout. Opřela se do sedadla a chvilku zhluboka dýchala, aby se uklidnila.
Pak vstala a zamířila směrem ven. Zůstala však stát ve dveřích oddělujících zadní část.
Doktorka Kellerová za asistence zdravotníků, z nichž jeden držel Johnovi masku u úst a druhý mu tiskl na rány na břiše čistý obvaz, nabíjela defibrilátor. Natřela ho gelem a přiložila ho Johnovi z každé strany k hrudi, kterou předtím odhalila rozstřihnutím trička nasáklého krví. Při elektrické ráně se Johnovo tělo nadzvedlo. Doktorka přiložila ucho k jeho srdci a zavrtěla hlavou. Nabila ještě jednou a opakovala defibrilaci. Zdravotník mezitím mačkal měch kyslíkové masky. Doktorka odhodila defibrilátor a znovu sklonila hlavu k Johnovu srdci.
,Mám slabý puls," zvolala. Všichni okolo si oddechli. ,Takže, dáme ho na nosítka a odvezeme na ošetřovnu. Připravte transfúzi," klepla ještě do vysílačky, zvedla se ze země a další dva zdravotníci zvedli Johna a položili ho na pojízdná nosítka. Rozběhli se s nimi do nitra města, bylo slyšet, jak doktorka Kellerová za běhu rozdává pokyny personálu na ošetřovně. Všichni přítomní vyrazili za nimi.
Katherine sledovala celou oživovací akci jako ve snu. Rukou se křečovitě držela dveří a snažila se nesložit. Na zemi před ní zůstala jen krvavá skvrna. Když naložili Johna na nosítka, chtěla se přidat k ostatním a jít na ošetřovnu, aby mu byla nablízku, ale najednou jako by nemohla udělat ani krok. Nohy měla jako z olova a jediné, na co se zmohla, bylo, že se sesula na zem a opřela se zády o stěnu Jumperu. Byla naprosto ochromená strachem. Nepřítomně hleděla před sebe na ruce, které měla celé od Johnovy krve. Před očima viděla jeho obličej, když ležel tam v tom lese na zemi a pořád dokola si v duchu odehrávala, co se vlastně stalo. Vůbec si nedovedla představit, co by dělala, kdyby John zemřel. Tohle byla přesně ta situace, kvůli níž nikdy nemluvili o budoucnosti. Vlastně nemluvili ani o přítomnosti. Jenom spolu prostě byli, bez komentářů a užívali si přítomnosti toho druhého. Nemluvili spolu ani o citech, které cítil jeden k druhému. Katherine byla toho názoru, že to ani není potřeba. To, jak se k sobě chovali a jak se jeden na druhého dívali, mluvilo za vše. Dnes se však něco zlomilo. John jí řekl to, co cítí, když si myslel, že umírá. Teď bude všechno jiné. Není možné, aby to neovlivnilo jejich práci. Pokud to však přežije, uvědomila si najednou Katherine. Bože, ať je v pořádku.
Seděla tam ještě hodnou chvíli, s hlavou skloněnou ke kolenům. Pak někdo vešel dovnitř. Zvedla hlavu. Byl to Ronon. Šaty měl vpředu taky špinavé od krve, jak Johna nesl lesem. Podívala se na něj s otázkou v očích. Sedl si na zem vedle ní.
,Je naživu. Doktorka ho operuje, je to sice vážné, ale prý bude v pořádku," sdělil jí. Katherine se úlevou rozvzlykala. Ronon ji objal a konejšivě ji hladil po zádech. Zabořila hlavu do jeho pláště a plakala. Nemohla si pomoct. Ramena se jí otřásala pod prudkým náporem pláče. Ronon ji trpělivě držel a nechal ji vyplakat. Pak postupně přestala. Vymanila se z Rononova objetí a vysmrkala se.
,Omlouvám se," řekla provinile s uslzenýma očima.
,Nemáš se za co omlouvat. Měl jsem pěkně nahnáno, když jsem ho tam v tom lese viděl," odvětil Ronon a povzbudivě se usmál.
,Díky." Katherine mu úsměv vděčně oplatila. Uvědomila si, že není jediná, kdo se o Johna bál. Po tak dlouhé době se mezi obyvateli Atlantis utvořilo silné pouto. Pod tíhou toho, že jim neustále hrozilo nebezpečí, se naučili jeden na druhého spoléhat a často si vděčili za životy. Věděla, že John má Ronona moc rád, i když toho moc nenamluvil. Byli si hodně blízcí, stejně jako s Rodneym, který toho naopak namluvil víc než dost. Byli jeho rodina, stejně jako John byl rodina její. A teď o něj málem přišla.
,Pojď, půjdeme se podívat, jak je na tom," řekl Ronon a vstal. Podal jí ruku, Katherine se jí chytla a vstala taky. Vyšli z Jumperu a zamířili chodbou do města směrem k ošetřovně.
,Jo, jen tak mimochodem," nadhodil Ronon po cestě. Katherine na něj zvědavě pohlédla. ,Slyšel jsem, co jste si říkali." Nechápala. ,Tam v lese. Celou dobu jsi měla zapnutou vysílačku. Slyšeli jsme to všichni, co jsme tam byli." Potutelně se usmíval. Katherine si uvědomila, co tím myslel.
,No, aspoň teď nebudou městem kolovat nepravdivé drby," prohlásila a oba vešli na ošetřovnu, kde všichni skleněnými okny sledovali operaci, která probíhala v operačním sále pod nimi.

Wow! No není to náhodou splněný sen všech Sheppofilek? Můj tedy ano! Pěkná povídka jen co je pravda! Svěží a čitelný styl! Díky K. Oliver při čtení mi šel mráz po zádech!

Ó, díky, že aspoň nějaká romantická duše se tady najde. Jsem potěšena:-)

Moc pěkný, chválím. Sice to tam bylo párkrát krkolomný(aspoň mně to tak přišlo), ale přesto se mi to líbilo . A to nejsem Sheppofilka
Doufám, že bude ještě nějaká

Krásný, úplně to vidím před sebou. Doufám, že bude pokračování:).

Tak tohle jsem si samozřejmě nemohla nechat ujít. Autorka jako by mi četla myšlenky nebo vykrádala můj mozek:-). A hlavní hrdinka je Katherine, no co víc si jen můžu přát? Jako bych tam byla já

Jak psala Miss Tucker, trošku krkolomné to občas bylo, to jo. Ale chápu to. Někdy je docela těžké vyjádřit slovy to, co má člověk v hlavě tak pěkně vizuálně nachystané. Každopádně věřím, že se těch romantických povídek dočkáme víc. Občas je to potřeba.

Romantika... , ale co se mi fakt líbí jak popisuješ ty souboje. Jo úplně to vidím před sebou - good!

No, tak aspoň něco jsi si z toho vzal:-)

Jinak děkuji za připomínky a kladná hodnocení. Jsem ráda, že to vůbec někdo čte:-).

Pokračování? Nevím, pokud mě něco napadne, tak ano.

Čítala som to včera večer pred spaním a nemohla som zhasnúť pokým som sa nedostala až na koniec. Ako tu spomínala Mrs. Sheppard, je to splnený sen všetkých Sheppofiliek . Tak strašne živo som si to predstavila, že teraz si zasa budem určitú dobu myslieť, že to bola jedna z častí seriálu.
Čo sa týka obsahu bol dokonalý a lepšie to snáď už ani nemohlo byť. John snažiaci sa opäť raz vykoktať niečo o svojich citoch a potom, keď si tam popisovala ako Johna Kolya trafil tak som za do toho zažrala ešte vášnivejšie - normálne som sa o neho bála - skoro som dostala infarkt a potom tie ostatné srdcervúce scény - No jednoducho klaniam sa ti PS: Tiež sa mi páčilo ako si na konci opísala Catherine v jumpery a to ako za ňou potom prišiel Ronon
Celkovo to hodnotím tak na 1******

Moc děkuji za chválu, jsem ráda, že se líbí. Srdceryvné scény, to je moje. Já bych SGA točit nemohla, nakonec by z toho byla telenovela:-)... Ale ne, mě se líbí spojení nebezpečí, dobrodružství a lásky a navíc miluju sci-fi a Johna a vůbec. Nebudu zastírat, že si v roli Katherine představuju sebe, holt prostě jinak bych asi na Johna děsně žárlila:-).

Tak to ti úplne rozumiem. Ja telenovely nemusím ale to spojenie sci-fi, dobrodružstvo, láska atď. je dokonalá kombinácia. Asi každá z nás Sheppofiliek si tam predstavila seba .

Inak máš výstižný podpis

Já telenovely taky nemusím, to bylo jen proto, že někteří jiní účastníci fóra, jak jsem si všimla, by při prvním náznaku nějakého citu nebo vztahu prskali, že je to telenovela. Já naopak myslím, že to tam klidně může být, jedno s druhým se nevylučuje.
Díky, na pospis mě zatím nic jiného nenapadlo....Tedy je dost hlášek, které John pronesl, ale tohle myslím mluví za vše:-).

Hekýýýý moc . Doufám že budou další. Moc romantické a ten konec s vysílačkou the best John je proste nej nej

Wow.... no.... tak začala som to čítať včera večer.... dosť neskoro.... asi v polovici prvej časti už bola 1, ale ja som sa o d toho nechcela odtrhnúť! Vážne to bolo skvelé, všetko čo si písala som si vedela živo predstaviť, no, wow naozaj ako splenný sen nás, sheppofiliek, no jednoducho no, dočítavala som to v škole, stiahla som si to do mobilu!!! lebo by som na to, aby som to zase čítala nevedela vydržať celý deň v škole!

edit: Chcem pokračovanie!!!! Ten záver totiž prijamo nabáda na to, že by sa dalo pokračovať! A v tomto prípade netreba diskutovať.... lebo to bolo super!