Mno, tak za poslední 2 měsíce jsem viděl tři diametrálně odlišné filmy každý se odehrávající během (nějaké) genocidy a každý ji bere z jiného pohledu. Black Hawk Down je hodina a půl skvělé akce, ale to asi znáte všichni... Hotel Rwanda je už něco jiného, je popisován jako africký Schindlerův seznam. Genocida ve Rwandě v 90. letech stála život milion lidí a celý svět ji přihlížel. Bezmoc UN ostře kontrastuje se zvěrstvy, proti kterým hlavní hrdinové stojí. Uprostřed téhle situace jeden člověk zachrání tisíc lidí, kteří by byli jinak zabiti tím, že je ubytuje v mezinárodním luxusním hotelu. Brzy čelí obléhání, přesto ve filmu nejde o žádný boj na způsob BHD jako spíše o snahu neozbrojených civilistů čelit ozbrojeným útočníkům. Strhující děj, který vás nepustí a celé je to natočeno podle skutečné události od začátku do konce.
Mno a Warriors jsou svým způsobem čímsi mezi Hotelem Rwanda a Black Hawk Down. Frustrace z toho, že UN nemohla ve Rwandě dělat vůbec nic než jen přihlížet kulminuje do maxima, protože film pojednává o britské jednotce v Bosně v roce '92. Hodně psychologie a traumatů. Jedná se o spojení (asi) dvou dílů miniserie, takže žádný spojitý děj, spíše serie příběhů, které se předhánějí v depresivnosti. Těžko říct, nakolik je děj skutečný, ale je to natočený přesvědčivě. Během filmu budete mít chuť si to prokládat scénami z BHD, protože jen málokdy vidíte hlavní postavy sedící v obrněných transportétech s odjištěnými puškami, jak nemůžou dělat nic jiného než jen být prostředníky při výměně těl mezi bojujícími stranami nebo jak nemůžou převážet uprchlíky a jen čekat, až je Srbové postřílí. Zvláště v dnešním prostředí je zajímavý kontrast toho, že hlavními obětmi genocidy byli muslimové. Bylo to natáčeno v Praze (nepamatuju si, že na na Nově před 8 lety mluvili o zapalování paneláků) a pro diváky Bratrstva neohrožených bude asi ještě zajimavé sledovat v jedné z hlavních rolí Damiana Lewise aka Winterse.




