Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
STAR TREK ATLANTIS
0x01 Burdens of Past (Part IX)
Prezidenti Liu Ang i Benson se po návratu na Zem pokoušeli prosadit Smlouvu o zákazu používání jaderných zbraní, ve výsledku úspěšně. Jedna z hybných pák, bylo záhadné zmizení všech jaderných náloží a hlavic, další byl fakt, že na této problematice se dokázali shodnout i takový rivalové, jako právě Ang a Benson.Nicméně tohle byla jediná věc, na které se shodli. Soupeření mocností Severu a Jihu probíhalo jak na politické, tak i na ekonomické a hlavně vojenské úrovni.
Během následujících let už několikrát hrozilo, že Druhá studená válka přeroste ve Třetí „horkou“ světovou válku. Naštěstí se ale vždy našly argumenty, které dokázaly svrbějící prsty na spouštích uklidnit. Většina lidi, ať už žijící v zemích jedné z mocností, nebo v neutrálních zemích si časem uvědomuje, že válka může přijít kdykoliv a podle toho žijí svůj každodenní život. Válka ale nepřichází a lidé si na hrozbu války zvyknou, nepřipouští si ale, že může opravdu vypuknout.
Mnoho zemí je na tom podobně – žijí si svými starostmi a politika zůstává v jejich rukou. Mnoho států prodělá změny, nezávisle na studené válce. Moc Velké Británie slábne a roku 2024 se Osamostatňuje Skotská Republika. V reakci na to se roku 2025 se sjednocuje Irsko. O dva roky později je vytvořen Kurdistán, který se ale hned propadá do anarchie, a proto musí nastoupit vojska OSN. Roku 2031 přestává být Evropská unie „evropskou“, když přijímá Izrael. A konečně roku 2033 je Kuba (u výročí 20 let od pádu Castrovy totality) přijata do společenstva Spojených států amerických jako 52. Stát.
I výzkum pokračoval. Zatímco za První studené války bylo otázkou prestiže dobýt Měsíc, nyní se cílem výprav stal Mars. NASA zakládá projekt Ares , který má dopravit člověka na Mars. Mise Ares I až Ares III neměly za cíl přistát na Marsu. Na Rudé planetě přistála až mise Ares IV , pilotovaná poručíkem Johnem Kellym. Ten úspěšně přistál na Marsu, ale bohužel, při cestě zpět k Zemi záhadně zmizel jeho velitelský modul (19. října 2032 – později, ve 24. století, se ukázalo, že šlo o subprostorovou gravitační elipsu). Další mise na Mars proběhnou bez vážných problémů a v roce 2032 je zde založena stálá stanice.
23. července 2037 je vypuštěna pilotovaná sonda Charybdis , která má zkoumat oblast za Sluneční soustavou. Krátce poté, co sonda soustavu opustí, s ní Země ztrácí kontakt (ani po nalezení zbytků sondy a ostatků astronauta o tři století let později není záhada vyřešena). NASA raději od dalších pokusů odstoupí.
Roku 2047 přichází největší přírodní katastrofa v historii USA. Mohutné mořské zemětřesení u západního pobřeží způsobí potopení velké části pevniny, včetně města Los Angeles.
Třetí světová válka přišla jako blesk z čistého nebe roku 2050. Nikdo nevěděl, kdo začal. Něčí prsty již nevydržely napětí a stiskly rudé tlačítko. Stejně nervózní prsty na druhé straně jim odpověděly stejným úkonem. Ačkoliv nebyly použity jaderné zbraně, byla válka smrtící a ničivá. Během necelých tří let bojů bylo zabito přes 600 milionů lidí. Většina vyspělých zemí planety byla válkou naprosto zpustošena. Pokud by se někdo zajímal o výsledek války, dostalo by se mu zmatené odpovědi, že Čína a její spojenci byly poraženi. Ve skutečnosti to znamenalo, že jejich země byly válkou tak zničené, že už nemohly vést konflikt, který následně „vyšuměl do ztracena“. Nicméně, za konec války je pokládáno zničení hlavního čínského vládního podzemního krytu pod Zakázaným městem dne 23. 1. 2053.
Během války byla bombardována takřka všechna důležitá místa ve Státech. Mezi nimi i NORAD, který byl do základů zničen. Zničující útoky poničily i některá horní patra SGC, ale spodní – důležitá – zůstala nepoškozena. Bohužel, zůstala pohřbená pod tisíci tun trosek NORADu a hory.
Většina měst Spojených států amerických byla bombardováními srovnána se zemí (nutno ovšem podotknout, že Peking potkal stejný osud) a poválečná obdoba země byla následně řízena ze San Franciska – nového hlavního města USA. A právě zde se v místní nemocnici krátce po konci války odehraje scéna, která dopředu rozhodne o budoucnosti Země.
Okny nemocničního pokoje prosvítaly ranní paprsky jarního slunce. Výhled sice z okna směřoval na nepoškozenou část města, ale na obzoru se tu a tam objevily obláčky kouře. Přelétající stíhačky neustále připomínaly hrůzu nedávné války.
Samantha Carterová se odvrátila od okna a s námahou položila hlavu na polštář. Do nemocnice byla převezena poté, co doma, kde žila se svým synem, zkolabovala. Včas dorazivší záchranka diagnostikovala zástavu srdce, ale zdravotníci dokázali její srdce znovu rozpumpovat. Naneštěstí doktoři jí nedokázali zaručit, že na dlouho.
Není divu, táhlo jí už na devadesát. Šedivé vlasy tvořili na její hlavě jen řídký porost a tvář měla zbrázděnou nejednou vráskou. Objevovaly se u ní běžné problémy stáří, jako tuhnutí kloubů nebo zvýšená náchylnost na dehydrataci.
Dveře do místnosti se otevřely a vešel muž, čtyřicátník, ničím nevýrazným.
„Mami“, zvolal, „rychleji jsem přijet nemohl.“
Sam chtěla něco říct, ale slova zanikla v záchvatu kašle. Pak se vzchopila. „Jsem ráda, že jsi přišel. Musím ti říct něco důležitého.“
„Mami,“ zarazil ji syn, „to může počkat.“
„Ne, nemůže.“ Sam se pokusila posadit, ale nepovedlo se, a tak se zase položila na polštář. „Nadchází můj čas. Už mě čekají.“ Zahleděla se někam do dálky.
„Čekají? Kdo?“
„Daniel,“ zašeptala Sam, „Daniel a další.“
„Kdo je to?“
„To není důležité.“ Sam se obrátila zpět na syna. „Musím ti ale říct něco jiného.
Celá ta léta jsem ti lhala. U letectva jsem nepracovala ve výzkumu, ale na přísně tajném projektu, který se týkal cestování na jiné planety v galaxii.“ Její syn překvapivě zamžikal. Sam pokračovala: „Ano je to tak, získali jsme mnohé technologie, dokonce jsme měli i své lodě, ale ty jsou teď pohřbené na planetách po celé galaxii.
Ale v projektu přišel zlom. Došlo k silné militarizaci a mnozí z nás…“ Další záchvat kašle přerušil Samanthinu řeč. „Mnozí z nás proto odešli. Já a další vědci jsme se spojili, abychom znalosti technologie zachovali i přes případnou válku. Ale nakonec jsme téměř selhali. Když válka vypukla, mnoho z nás už stářím zemřelo, a tak nám zbyla jen tři datová skladiště – Omsk, Soluň a San Francisco. Města Omsk i Soluň byla srovnána se zemí a datové skladiště tady v San Francisku bylo v zničené části. Podařilo se mi něco zachránit, ale jsou to jen fragmenty. A na tobě je, aby nebyly ztraceny.“
„Na mě? Ale co já…?“ zmateně promluvil její syn.
„Musíš je pro lidstvo zachovat. Získej z nich co můžeš a pomoc lidstvu.“
„Ale mami, já to sám bez tebe nezvládnu.“
„Ale zvládneš,“ usmála se Sam smířlivě, „jsi chápavý a bystrý. Zvládneš to. Můj čas už nadešel.“
V očích se jí zaleskly slzy a ona chytila ruku svého syna do své.
„Pr… proč já?“ zakoktal syn přes své slzy.
„Je stále spousta lidí, kterým tyhle věci do rukou padnout nesmí. Nalož s nimi, jak nejlépe to půjde.“
„Já… já se pokusím, mami.“
„Heslo je ‚Selmak‘.“ Sam položila hlavu na polštář a ulehčeně vydechla. „Teď už jdi. Mám tě ráda…“
„Já tebe taky,“ řekl její syn a objal ležící matku, „sbohem.“
„Sbohem,“ zašeptala Sam.
Syn Samanthy Carterové vyšel na chodbu. Po několika metrech se otočil a viděl, jak pod dveřmi pokoje prosvítá jasně bílé světlo, které nemohlo být denní. „Šťastnou cestu,“ zamumlal, „šťastnou cestu, ať jdeš kamkoliv.“
Staženými roletami procházel měsíční svit, když se posadil proti monitoru. Počítač s temným hučením ožil a objevila se přihlašovací obrazovka. Jako uživatelské jméno naťukal ‚Sam‘ a do kolonky pro heslo ‚Selmak‘. Několik vteřin napjatě čekal, až se nakonec na obrazovce objevila všelijaká schémata, rovnice a fotografie. Většina z toho nedávala smysl. Zastavil se až u dokumentů nadepsaných ‚Hyperpohon‘, kde se i přes útržkovost dokázal částečně zorientovat. Otevřel nový dokument, ale pak se v zamyšlení odtáhl od počítače. V této poloze strávil několik minut, až nakonec přitáhl k počítači malou tabuli a začal na ní psát fragmenty rovnic z počítače.
„Tohle bude nadlouho,“ povzdechl si po chvíli, „ale splním co jsem slíbil,“ dodal a podíval se na fotografii zavěšenou nad počítačem. Byl tam on, ještě jako dítě, s rodiči – Samantha Carterová, její manžel Jeremy Cochrane a jejich syn Zefram Cochrane.
O deset let později se stal ústřední postavou Prvního kontaktu…
0x01 Burdens of Past (Part IX)
Prezidenti Liu Ang i Benson se po návratu na Zem pokoušeli prosadit Smlouvu o zákazu používání jaderných zbraní, ve výsledku úspěšně. Jedna z hybných pák, bylo záhadné zmizení všech jaderných náloží a hlavic, další byl fakt, že na této problematice se dokázali shodnout i takový rivalové, jako právě Ang a Benson.Nicméně tohle byla jediná věc, na které se shodli. Soupeření mocností Severu a Jihu probíhalo jak na politické, tak i na ekonomické a hlavně vojenské úrovni.
Během následujících let už několikrát hrozilo, že Druhá studená válka přeroste ve Třetí „horkou“ světovou válku. Naštěstí se ale vždy našly argumenty, které dokázaly svrbějící prsty na spouštích uklidnit. Většina lidi, ať už žijící v zemích jedné z mocností, nebo v neutrálních zemích si časem uvědomuje, že válka může přijít kdykoliv a podle toho žijí svůj každodenní život. Válka ale nepřichází a lidé si na hrozbu války zvyknou, nepřipouští si ale, že může opravdu vypuknout.
Mnoho zemí je na tom podobně – žijí si svými starostmi a politika zůstává v jejich rukou. Mnoho států prodělá změny, nezávisle na studené válce. Moc Velké Británie slábne a roku 2024 se Osamostatňuje Skotská Republika. V reakci na to se roku 2025 se sjednocuje Irsko. O dva roky později je vytvořen Kurdistán, který se ale hned propadá do anarchie, a proto musí nastoupit vojska OSN. Roku 2031 přestává být Evropská unie „evropskou“, když přijímá Izrael. A konečně roku 2033 je Kuba (u výročí 20 let od pádu Castrovy totality) přijata do společenstva Spojených států amerických jako 52. Stát.
I výzkum pokračoval. Zatímco za První studené války bylo otázkou prestiže dobýt Měsíc, nyní se cílem výprav stal Mars. NASA zakládá projekt Ares , který má dopravit člověka na Mars. Mise Ares I až Ares III neměly za cíl přistát na Marsu. Na Rudé planetě přistála až mise Ares IV , pilotovaná poručíkem Johnem Kellym. Ten úspěšně přistál na Marsu, ale bohužel, při cestě zpět k Zemi záhadně zmizel jeho velitelský modul (19. října 2032 – později, ve 24. století, se ukázalo, že šlo o subprostorovou gravitační elipsu). Další mise na Mars proběhnou bez vážných problémů a v roce 2032 je zde založena stálá stanice.
23. července 2037 je vypuštěna pilotovaná sonda Charybdis , která má zkoumat oblast za Sluneční soustavou. Krátce poté, co sonda soustavu opustí, s ní Země ztrácí kontakt (ani po nalezení zbytků sondy a ostatků astronauta o tři století let později není záhada vyřešena). NASA raději od dalších pokusů odstoupí.
Roku 2047 přichází největší přírodní katastrofa v historii USA. Mohutné mořské zemětřesení u západního pobřeží způsobí potopení velké části pevniny, včetně města Los Angeles.
Třetí světová válka přišla jako blesk z čistého nebe roku 2050. Nikdo nevěděl, kdo začal. Něčí prsty již nevydržely napětí a stiskly rudé tlačítko. Stejně nervózní prsty na druhé straně jim odpověděly stejným úkonem. Ačkoliv nebyly použity jaderné zbraně, byla válka smrtící a ničivá. Během necelých tří let bojů bylo zabito přes 600 milionů lidí. Většina vyspělých zemí planety byla válkou naprosto zpustošena. Pokud by se někdo zajímal o výsledek války, dostalo by se mu zmatené odpovědi, že Čína a její spojenci byly poraženi. Ve skutečnosti to znamenalo, že jejich země byly válkou tak zničené, že už nemohly vést konflikt, který následně „vyšuměl do ztracena“. Nicméně, za konec války je pokládáno zničení hlavního čínského vládního podzemního krytu pod Zakázaným městem dne 23. 1. 2053.
Během války byla bombardována takřka všechna důležitá místa ve Státech. Mezi nimi i NORAD, který byl do základů zničen. Zničující útoky poničily i některá horní patra SGC, ale spodní – důležitá – zůstala nepoškozena. Bohužel, zůstala pohřbená pod tisíci tun trosek NORADu a hory.
Většina měst Spojených států amerických byla bombardováními srovnána se zemí (nutno ovšem podotknout, že Peking potkal stejný osud) a poválečná obdoba země byla následně řízena ze San Franciska – nového hlavního města USA. A právě zde se v místní nemocnici krátce po konci války odehraje scéna, která dopředu rozhodne o budoucnosti Země.
Okny nemocničního pokoje prosvítaly ranní paprsky jarního slunce. Výhled sice z okna směřoval na nepoškozenou část města, ale na obzoru se tu a tam objevily obláčky kouře. Přelétající stíhačky neustále připomínaly hrůzu nedávné války.
Samantha Carterová se odvrátila od okna a s námahou položila hlavu na polštář. Do nemocnice byla převezena poté, co doma, kde žila se svým synem, zkolabovala. Včas dorazivší záchranka diagnostikovala zástavu srdce, ale zdravotníci dokázali její srdce znovu rozpumpovat. Naneštěstí doktoři jí nedokázali zaručit, že na dlouho.
Není divu, táhlo jí už na devadesát. Šedivé vlasy tvořili na její hlavě jen řídký porost a tvář měla zbrázděnou nejednou vráskou. Objevovaly se u ní běžné problémy stáří, jako tuhnutí kloubů nebo zvýšená náchylnost na dehydrataci.
Dveře do místnosti se otevřely a vešel muž, čtyřicátník, ničím nevýrazným.
„Mami“, zvolal, „rychleji jsem přijet nemohl.“
Sam chtěla něco říct, ale slova zanikla v záchvatu kašle. Pak se vzchopila. „Jsem ráda, že jsi přišel. Musím ti říct něco důležitého.“
„Mami,“ zarazil ji syn, „to může počkat.“
„Ne, nemůže.“ Sam se pokusila posadit, ale nepovedlo se, a tak se zase položila na polštář. „Nadchází můj čas. Už mě čekají.“ Zahleděla se někam do dálky.
„Čekají? Kdo?“
„Daniel,“ zašeptala Sam, „Daniel a další.“
„Kdo je to?“
„To není důležité.“ Sam se obrátila zpět na syna. „Musím ti ale říct něco jiného.
Celá ta léta jsem ti lhala. U letectva jsem nepracovala ve výzkumu, ale na přísně tajném projektu, který se týkal cestování na jiné planety v galaxii.“ Její syn překvapivě zamžikal. Sam pokračovala: „Ano je to tak, získali jsme mnohé technologie, dokonce jsme měli i své lodě, ale ty jsou teď pohřbené na planetách po celé galaxii.
Ale v projektu přišel zlom. Došlo k silné militarizaci a mnozí z nás…“ Další záchvat kašle přerušil Samanthinu řeč. „Mnozí z nás proto odešli. Já a další vědci jsme se spojili, abychom znalosti technologie zachovali i přes případnou válku. Ale nakonec jsme téměř selhali. Když válka vypukla, mnoho z nás už stářím zemřelo, a tak nám zbyla jen tři datová skladiště – Omsk, Soluň a San Francisco. Města Omsk i Soluň byla srovnána se zemí a datové skladiště tady v San Francisku bylo v zničené části. Podařilo se mi něco zachránit, ale jsou to jen fragmenty. A na tobě je, aby nebyly ztraceny.“
„Na mě? Ale co já…?“ zmateně promluvil její syn.
„Musíš je pro lidstvo zachovat. Získej z nich co můžeš a pomoc lidstvu.“
„Ale mami, já to sám bez tebe nezvládnu.“
„Ale zvládneš,“ usmála se Sam smířlivě, „jsi chápavý a bystrý. Zvládneš to. Můj čas už nadešel.“
V očích se jí zaleskly slzy a ona chytila ruku svého syna do své.
„Pr… proč já?“ zakoktal syn přes své slzy.
„Je stále spousta lidí, kterým tyhle věci do rukou padnout nesmí. Nalož s nimi, jak nejlépe to půjde.“
„Já… já se pokusím, mami.“
„Heslo je ‚Selmak‘.“ Sam položila hlavu na polštář a ulehčeně vydechla. „Teď už jdi. Mám tě ráda…“
„Já tebe taky,“ řekl její syn a objal ležící matku, „sbohem.“
„Sbohem,“ zašeptala Sam.
Syn Samanthy Carterové vyšel na chodbu. Po několika metrech se otočil a viděl, jak pod dveřmi pokoje prosvítá jasně bílé světlo, které nemohlo být denní. „Šťastnou cestu,“ zamumlal, „šťastnou cestu, ať jdeš kamkoliv.“
Staženými roletami procházel měsíční svit, když se posadil proti monitoru. Počítač s temným hučením ožil a objevila se přihlašovací obrazovka. Jako uživatelské jméno naťukal ‚Sam‘ a do kolonky pro heslo ‚Selmak‘. Několik vteřin napjatě čekal, až se nakonec na obrazovce objevila všelijaká schémata, rovnice a fotografie. Většina z toho nedávala smysl. Zastavil se až u dokumentů nadepsaných ‚Hyperpohon‘, kde se i přes útržkovost dokázal částečně zorientovat. Otevřel nový dokument, ale pak se v zamyšlení odtáhl od počítače. V této poloze strávil několik minut, až nakonec přitáhl k počítači malou tabuli a začal na ní psát fragmenty rovnic z počítače.
„Tohle bude nadlouho,“ povzdechl si po chvíli, „ale splním co jsem slíbil,“ dodal a podíval se na fotografii zavěšenou nad počítačem. Byl tam on, ještě jako dítě, s rodiči – Samantha Carterová, její manžel Jeremy Cochrane a jejich syn Zefram Cochrane.
O deset let později se stal ústřední postavou Prvního kontaktu…
A teď pár slov závěrem - tenhle prolog uvozuje STA jen nepřímo, spíš vysvětluje události mezi SG a ST. Samotný STA se bude odehrávat na konci 24. století.
Píšete, že chcete něco o SGA týmu, ale budete si muset počkat. Tohle jsem si schoval jako menší "napínák". Mám v plánu věnovat se tomu v jakémsi flashbacku v episodě 1x04, ale hned v první se pár informací dozvíte. Zároveň jsem nechal otevřený osud Orfea / Jackovy Enterprise, o jejíž osudu se také v nějaké episodě dozvíte...
tak toto je zaujímavý vývin události, tato možnosť by ma nikdy nenapadla. Sam ako matka toho ča spravil prvý kontakt s vulkancami 
