Star Trek Atlantis 1x01 (final) Part XI

Tak, abych vám ukrátil čekání (nebo znepříjemnil, podle toho jak to berete), napsal jsem trailer na první díl. Je psaný spíše scénářovitě, ale jinak bude vlastní povídka psaná normálně.

EDIT: Připomínka. Odkaz na rozcestník STA (na prolog/dodatky) je zde: viewtopic.php?t=4621

STAR TREK ATLANTIS 1x01 Where no one has gone before
Trailer

Hraje hlavní motiv z Back to the Future :

Kód: Vybrat vše

 http://www.edisk.cz/stahnout-soubor/84994/Back_To_The_Future.mp3_3.77MB.html

Obraz klouže kolem egyptských nástěnných maleb. Ten náhle potemní a objeví se nápis „Legendy patří minulosti“. Pak temnota zmizí a záběr prolétá kolem římského kolosea, ještě v plné kráse. Střih – koloseum je poničené, tak je jej známe z dneška. Obraz pomalu zplavuje bílá mlha.

Záběr klouže vpřed a mlha plyne kolem nás. Z té se pomalu vynořuje hvězdná brána, která se vznáší pár centimetrů nad zemí. Kolem brány nic není, jen jasně zelená tráva. Jak se brána zvětšuje, rozeznáváme, že na vnitřním kruhu nejsou žádné symboly, jen prázdná políčka. Vnitřní kruh se z ničeho nic začne otáčet.

Obraz potemní a objeví se nápis „Ale nyní…“. Střih - vidíme vesmír plný hvězd. Pak z pravého dolního rohu vletí do záběru USS. Tolkien . Směřuje do levého horního rohu a letí břichem k nám, takže máme výhled na sekundární gondoly pod talířem a jasně vidíme nápis NCC-1892c.

Záběr přeskočí na první chevron oné brány. Vnitřní kruh se zastaví a na políčko pod chevronem se jakoby zevnitř kovu propálí symbol z Mléčné dráhy a okamžitě zase zmizí. Ihned se objeví další symbol – neznámý symbol připomínající runu. Nakonec se objeví symbol z Pegasu a chevron se zamkne. Rozzáří se jasně bílým světlem.

Obraz potemní a objeví se nápis „… se staré legendy vrátí…“. Střih – blížíme se ke vstupu do Jeffreysova průlezu, odkud rozeznáme mužský hlas hlas: „Sakra, jak já nemám rád tohle vracení se.“ Další ženský hlas se ozve, když jsme těsně u průlezu: „Já si nic z toho nahoře nepamatuju… vy jo?“ Druhý ženský hlas jí odpoví: „Ani já ne… ale takhle nevíme, proč jsme se vlastně vraceli.“ Střih - ztemnělý průlez je otevřený a z něj kouká hlava Daniela Jacksona, který povídá: „Co kdybyste na nás přestal mířit tou věcí a radši nám přinesl nějaké šaty?“

Skok na druhý chevron. Proběhne stejný proces jako u prvního.

Záběr potemní s nápisem: „… a nové legendy povstanou.“ Střih – záběr na můstek zepředu. Uprostřed sedí v křesle kapitán Terry Taylorová, po její pravé ruce sedí komandér Harry Kim, křeslo po její levé ruce je prázdné. Harry a Terry se sklání nad jedním z pobočních panelů kapitánského křesla. Vpředu vlevo sedí u pilotní konzole nadporučík Alexej Talejnikov. Vpravo se nad rozebranou navigační konzolou sklání navigátor lodi, zatímco nadporučík Sigmund Young se vrtá v jejích útrobách. Za křeslem kapitána se na zbraňovou konzolou mračí nadporučík Stjepan Rončevič.

Zadává se třetí chevron.

Záběr na můstek zezadu. Slyšíme zasyčení dveří a z turbovýtahu nalevo od nás vyjde kapitán Terry Taylorová. Když dojde na úroveň svého křesla, zarazí se a otočí ke křeslu. Střih – můstek vidíme zepředu. Kapitán stojí napravo od svého křesla, ve kterém se samolibě rozvaluje Q. Kapitán mírně rozhořčená povídá: „Q, co vy tu děláte.“

Zadává se čtvrtý chevron.

Střih na konferenční místnost. Kolem oválného stolu sedí nejvyšší důstojníci Tolkiena a Q, který povídá: „Musíte se vydat do galaxie Pegasu, víc říct zatím nemohu.“ Střih – Nadporučík Young říká: „A jak to podle vás máme udělat.“ Q se zazubí v odpověď: „Otevřete oči a uši.“

Zadává se pátý chevron.

Záběr na podporučíka z ostrahy v nějakém skladišti. Za ním je otevřený Jeffreysův průlez. Podporučík si klepne na komunikátor a praví: „Kapitáne, máme tady nezvané hosty…“ Záběr se obrátí směrem nad jeho levé rameno. Stojí tam tři postavy v zreplikovaných civilních šatech – Daniel Jackson a dvě další ženy, jejichž obličej v příšeří nerozeznáme.

Zadává se šestý chevron.

Obličej Q se roztáhne do lišáckého úsměvu. Střih – záběr na poručíka navigátora - jeho panel náhle zuřivě rozbliká. Zašeptá: „Co to…?“ Pak panel zapípá a nadporučík vyvalí oči. Zvedne se a nakoukne do konferenční místnosti : "Kapitáne zachytili jsme podivnou zprávu…“

Zadává se sedmý symbol.

Záběr v konferenční místnosti na obrazovku. Nikdo z přítomných není v záběru. Na obrazovce se přehrává zpráva, která místy zrní – doktorka Weirová na Atlantis: „…a proto jsme byli nuce … to potopit…“ – Střih - „…zbytek osa…stva města … žila do stáze…“ Do záběru se zvedne hlava dr. Jacksona. Ten zašeptá: „Panebože, oni Atlantis nezničili…“

Zadává se osmý chevron.

Záběr na nějakou jeskyni, spíše rozsáhlou dutinu ve skále. Uměle vyvrtaným tunelem vzhůru v pozadí jeskyně prosvítá dovnitř světlo. V jeskyni je několik kusů zařízení a kolem nich se ochomýtají lidé v lehkých skafandrech. Přímo před námi stojí Terry (vpravo) a Christine (vlevo) Taylorovy, taktéž ve skafandrech, a baterkami svítí na něco za námi. Kamera se začne pohybovat Terry kolem ramena. Nakonec vidíme, že svítí na nějaký šedý a bílý kus kovu. Pak se kamera začne vzdalovat směrem vzad a odhalí tak to, na co se obě ženy dívají. Jedna část jeskyně, asi 15 metrů na výšku a 50 metrů na šířku, je tvořena plochou kovu. Jeden pracovník vlevo jakýmsi paprskem vypaří část skály a objeví se celý nápis: USAF.

Devátý symbol se zamkne do posledního chevronu. Střih - záběr na bránu jako celek. Všechny chevrony ještě více zazáří a brána se aktivuje. Kamera projde horizontem událostí a prochází červí dírou. Nejprve je okolí červí díry bílé a pulzuje, ale postupně šedne a nahrazuje ho normální červí díra v černém vesmíru. Nakonec nastoupí „hvězdičkový efekt“ jako v původním filmu Stargate.

Na druhém konci červí díry se objeví vesmír a nápis. Star Trek Atlantis: Where no one has gone before. Po několika vteřinách přeletí zpod záběru USS. Tolkien . Ve chvíli, kdy je loď v záběru celá, se rozevřou primární gondoly, loď přejde na warp a s charakteristickým zábleskem v dálce zmizí.

Oh yes. OH YES, jak já tohle miluju! Mirro, očekávání na první díl jsi mi znepříjemnil, protože jsem poznala jeho kvality a nemůžu se dočkat!

Tak máte tady první část prvního dílu:

STAR TREK ATLANTIS 1x01 Where no one has gone before
Part I

Opět byla na můstku Enterprise E. Cítila to napětí lidí kolem sebe i to, jak se loď otřásá pod zásahy zbraní. Můstek byl plný dýmu a jen rudá světla červeného poplachu prorážela kouř. I přes to viděla kapitána Parise sedícího u pilotní konzole, který doslova čaroval a nejednou unikl s lodí jistému zásahu. Na obrazovce se ve vesmíru vznášely trosky zničeného Thunderchildu . Temnotu vesmíru prořízl paprsek disruptoru jednoho z romulanských warbirdů a Tolkien B explodoval…
…sen jakoby skončil, ale Terry se neprobudila. Místo toho viděla další věci. Vzpomínky, na které si nevzpomínala. Události, které nezažila. Místa, na kterých nikdy nebyla…
…stála v podivné místnosti, v jejíž přední části bylo okno. Za ním se míhaly modré šmouhy zvláštního tunelu…
…písek. Tuny písku. A pyramida…
…další pyramida. Tentokrát ve vesmíru…
…krčila se za kamenem a občas pokropila prostor před sebou zastaralou projektilovou zbraní. Nad ní se mihlo několik oranžových paprsků…
…stála před Velkým kruhem. Vedle ní postávala zvláštní trojice. Trojice, kterou tak často vídala, ale přesto jí neznala. Pak Kruh ožil a vyplivl modrou vlnu…
Kapitán Terry Taylorová se otřásla a konečně se probudila. Posadila se, unaveně si protřela oči a zaostřila na časomíru na zdi. Spala pouhé čtyři hodiny, přesto věděla, že už neusne. Pokaždé, když se jí tohle zdálo, už nemohla usnout. První část dnešního snu jí netrápila, ta byla pokaždé jiná, ale ta druhá byla stále na stejný způsob. Vypadalo to spíš jako vzpomínky, než jako sen. A to jí trápilo. Nebyly to její vzpomínky, vždy když je viděla, připadala si stará mnoho generací.
Přešla k replikátoru a objednala si sklenici studené vody. Nevypila ji hned, ale přitiskla si ji na zpocené čelo a chladila si ho tak. Ponořila se do minulosti a znovu vyhledala den, kdy se jí tohle zdálo poprvé.
Bylo to pár dní před přidělením na nového Tolkiena . Ten den jí sestra Christine, ještě jako zástupce vedoucího archeologické expedice, ukázala na planetě Laank-Ara Velký kruh. Archeologové si s ním moc rady nevěděli. Jeho účel byl neznámý a ani symboly na vnitřní části se nepodařilo identifikovat. Kruh byl vyroben z vzácného minerálu, a i přesto byl nalezen na mnoha planetách Federace i mimo ni. To ukazovalo na vyspělou civilizaci schopnou mezihvězdného cestování. Ale ne Laank-Aře se jiné stopy po takové civilizaci nenašly. Jen zbytky civilizace na úrovni dvacátého století zničené jadernou válkou a roztroušené skupinky negramotných domorodců, jejichž klanové vzpomínky obsahovaly jen zmínky o ohnivém dešti z nebes, o krutých bozích Oray a o starobylém názvu jejich země – Laank-Ara (obě jména jsou jen nejlepším pokusem o zapsání názvů, protože domorodci se nedostali dál, než k jeskynním malbám).
V noci toho samého dne měla ve snu poprvé ona vidění. Nejprve si myslela, že je to žertík nějakého veselého Betazoida nebo naopak pokus o psychickou manipulaci. Ani jedno se sice neprokázalo, ale Terry se o tom zmínila jen své sestře. Působilo to tak nepřirozeně a skutečně zároveň. I Chris si původně myslela, že si z ní Terry dělá legraci, ale sny se vracely a i ona začala pochybovat o minulosti Velkých kruhů, které prý měla starobylá civilizace na planetách zanechat, aby si značila svou říši.
O pár dní později se Terry dozvěděla, že bude povýšena na kapitána a převelena na přední výzkumnou loď flotily – nového Tolkiena . Rozhodla se, že se chopí příležitosti a uvedla do pohybu několik svých i otcových pák na admiralitě, aby byla její loď přidělena na výzkum Velkých kruhů a její setra jmenována vedoucím archeologické expedice.
Na mnoha dalších planetách s Kruhy nebylo objeveno nic zvláštního a sny brzo zmizely. Přesto se Terry ani Chris nevzdávaly. Nakonec Tolkien po šesti měsících přiletěl na Sahal. A hned první noc se mi to opět zdá, pomyslela si Terry trpce. Dívala se z okna dolů na planetu. Takřka celou část viditelné strany planety zabíral větší ze dvou kontinentů. Hustě zalesněnému kontinentu dominovala velká sopka - dosud činná, ale jak Chris uklidňovala, naposled vybuchla takřka před půl tisíciletím. Ale jak Terry s úšklebkem dodávala, způsobilo to rozpad jednoho kontinentu na dva. Menší druhý kontinent, ten s Kruhem, ležel na východ od většího, ale už se skrýval v nočním stínu.
Terry vypila sklenici vody, na kterou už málem zapomněla a navlékla na sebe kalhoty a blůzu federační uniformy. Ještě když vycházela ze dveří své kajuty na druhé palubě, upravovala si blůzu, aby jí u krku neškrábala. Když zaznamenala ztlumená světla nočního osvětlení chodeb, uvědomila si, že vlastně neví kam jít. Na můstek ne, službu měl nadporučík Talejnikov a Terry mu nechtěla směnu rušit dříve, než by to bylo nezbytně nutné. Nakonec zamířila k výtahu. „Paluba patnáct, přední část, levá“ poručila počítači a dveře výtahu se s tichým zasyčením zavřely…

Když se výtah zastavil, naskytl se jí pohled na další ztemnělou chodbu. Terry mírným krokem vykročila na její druhý konec a vešla do zšeřelého baru, který posádka okamžitě překřtila na Přední patnáctku, po vzoru Enterprise D . Nejprve ji zarazilo, že na lodi s 2400 lidmi není nikdo v baru, ale pak si vzpomněla, že posádce dala svolení k rekreaci na jižní části většího kontinentu Sahalu. Na lodi zůstalo jen nutné minimum.
Když Terry vstoupila do místnosti, do které by se bez problémů vešlo 200 lidí (čtyři další podobné místnosti byly po zbytku lodi, ale tahle byla nejoblíbenější), světla se automaticky rozsvítila. Celou zadní část místnosti, mezi dveřmi na levou a pravou chodbu přední části paluby patnáct, zabíral bar. Za ním byl také průchod do soukromých ubikací barmana. Mírně vyklenutou přední část tvořila okna s výhledem do vesmíru. Tato část byla vyklenutá proto, že Přední patnáctka byla na samé špici talíře lodi.
Terry zamířila k prostřední dvojici oken. Mezi nimi byla zlatá plaketa Tolkiena . Pod názvem USS. Tolkien a označením NCC 1892c byly vyryty obrysy předchozích tříd této lodě i té současné - Constitution , Excelsior , Ambassador a Courageous . V dolní části plakety stál citát, tradovaný již od první inkarnace této lodě:

„Fell deeds awake.
Now for wrath,
Now for ruin
and a red dawn“

Terry mimoděk sklouzla očima na obrysy Tolkienu B třídy Ambassador a mírně roztřesenými prsty se jich dotkla. Bylo tak zvláštní velet nějaké lodi, když byla předtím svědkem zničení její předchůdkyně. Na mysli jí vytanul dnešní sen, konkrétně jeho první část. Nebyla to jen představa, skutečnost tam byla zachycena až moc dobře…

Terry tehdy byla komandér a sloužila na Enterprise jako první důstojník, zatímco lodi velel kapitán Thomas Paris. Loď měla hlídkovat v odlehlé části Neutrální zóny, když zachytila volání o pomoc z Deep Space 4. Stanici napadla pětice romulanských válečných ptáků. Hlavní síla Flotily mohla dorazit až za dvě hodiny, a tak nesnadný úkol dočasně ubránit stanici spočíval na třech lodích - Enterprise , Thunderchildu a Tolkienu . Když byl téměř po hodině souboje zničen Thunderchild , nevydržel kapitán Paris napětí a vyrazil pilota od kormidla a ujal se ho sám, zatímco velení lodě svěřil, v rozporu s insubordinací, právě Terry. Věděl, že u kormidla je platnější a že velitelské schopnosti jeho prvního důstojníka už předčí ty jeho. Možná právě díky tomuto Enterprise přežila. Ale jen proto, aby Terry sledovala, jak se Tolkien rozpadá v oblak trosek a žhavých plynů…
Později vyšlo najevo, že útok iniciovala mocná skupina romulanských izolacionalistů, kteří chtěli sabotovat jednání s Federací. Pokud by jejich plán vyšel, svedli by vše na romulanské vedení. Jejich lodě zachytily nouzové volání stanice a na místě našly jen její zbytky a romulanské lodě, které byly nuceny zničit. Terry si odfrkla. Většina by tomu nevěřila, ale Terry věděla, že existuje pár admirálů, kteří čekají na podobnou záminku k rozpoutání války.

Terry z rozjímání vyrušil neidentifikovatelný zvuk, za normální situace nepostřehnutelný, ale v současném tichu působil jako válečný pokřik Klingona. Terry se skoro polekaně otočila, ale pak vydechla úlevou. Za barem stál Andrew Walker ve své bílé uniformě, teatrálně utírajíc sklenici, jako by tam stál celou dobu. Terry ale věděla, že když přišla, nebyl tam. Nevěděla, jak to dělá, ale byl tady vždy, když se někdo objevil.
„Andy,“ usmála se na něj, „spíte vy někdy?“
Andy pozvedl zrak, jako by si jí všimnul až teď, a odložil sklenici. „Kapitáne,“ zvolal, „to je mi překvapení. Spíš bych se měl zeptat, jestli vy chodíte spát.“
„Špatné sny,“ pokrčila rameny, „však víte…“
„Asi nevím,“ pobídl ji Andy, „synthenol?“ nabídl.
„Ne, díky,“ zavrtěla hlavou, „vlastně jsem tuhle ferengskou náhražku neměla nikdy ráda. Nemáte něco pořádného?“
„Jen aldebaranskou whiskey, …“
„Díky,“ přerušila ho Terry, „to bude stačit.“
Andy vytáhl zpod pultu dlouhou láhev plnou zelené tekutiny a připravenou sklenici naplnil do poloviny. Kapitán se jí okamžitě chopila a usrkla. Vzápětí se otřásla a se smíchem dodala: „Fuj, to má ale říz.“
Andy se opřel lokty o pult a pobídl Terry: „Mluvila jste tu o špatných snech, pokud se nepletu.“ Úsměv Terry rázem zmizel z tváře. Ale pak si řekla, že někomu by to povědět měla. A proč ne třeba Andrewovi, který je na lodi i poradcem, i když to mnozí kvůli jeho barmanskému úvazku často přehlíží.
„Víte Andy, po dlouhé době se mi vrátil podivný sen. Není to vlastně sen, ale působí to spíš jako ztracené vzpomínky. Vím ale, že nejsou mé.“ Andrew jen rukou naznačil gesto, aby pokračovala.
„Vidím tam různé věci – boj, písek, pyramidy, nějakou podzemní základnu a zvláštní lidi, hlavně pak jistou trojici.“
„A víte jistě, že jste je nikdy neviděla? Nebo jste o nich ani neslyšela?“
„Kdepak,“ zavrtěla hlavou, „všechno tohle je pro mě cizí, ale v těch představách mám pocit, že to znám. Ne, jednu věc znám i teď – Velký kruh.“
„Velký kruh?“ podivil se Andy, „ta věc co zkoumáme?“
„Ano ta,“ přisvědčila ztrápeně Terry. „Ale v těch představách působí jinak než teď. Tam je spíš jako nějaké zařízení – občas ho vidím se aktivovat.“ Odmlčela se a opět usrkla. „Abych se přiznala, tyhle vidiny jsem měla poté, co jsem ten Kruh viděla v reálu. Nedalo mi to spát, a tak jsem se sama postrčila k téhle misi.“
Jestli čekala, že se Andy rozesměje, mýlila se. Ten se jen víc zamračil a objevil se Andy – psycholog.
„Tak pokud říkáte, že jste se s těmito věcmi dosud nesetkala, můžeme vyloučit zastrčené vzpomínky. V případě reálných vzpomínek cizí osoby může jít i o to, že máte v sobě i jiné vědomí.“ Terry se zděsila a vyskočila tak prudce, až jí uvolněné prameny zlatavých vlasů zakryly výhled. Andy okamžitě vše napravil: „Promiňte, jen jsem přemýšlel nahlas. Ale musím se ujistit, Kruh se tehdy nijak neaktivoval, nic se na vás nepřeneslo?“
„Nic o čem bych nevěděla,“ zamumlala Terry a upravila si účes.
„Hm… pokud by ve vás něco bylo, určitě by se to už projevilo dříve. Takže, jak má Velký kruh fungovat podle …“ Andy nedokončil větu, protože ho vyrušilo zapípání kapitánova komunikátoru. Vzápětí se ozval i hlas nadporučíka Talejnikova:
„Kapitáne?“
Terry se dotkla komunikátoru a odpověděla: „Ano, Alexi?“
„Promiňte, jestli jsem vás vzbudil…“
„V pořádku. Už jsem byla vzhůru.“
Terry by přísahala, že slyší nadporučíkovo úlevné vydechnutí. Nedivila se mu. Vzbouzet kapitány ze spánku se většinou nevyplácí. U choleričtějších kapitánů pak může dotyčný nešťastník posloužit jako hromosvod špatné nálady.
„Co se děje, Alexi?“
„Měla byste vědět, že člun komandéra Kima vstoupil do soustavy.“
„A?“ navázala Terry, protože věděla, že kvůli tomu by ji Alexej nebudil.
„Máme tady na můstku menší problém…“
„Co znamená ‚menší‘?“
„Radši byste měla přijít sama.“
Terry se v duchu podivila, jakou že to záležitost by nevyřizoval na dálku, ale pak si všimla, že Andy se již odklidil o kus dále. „Chápu, jsem na cestě.“ Pak se obrátila k Andrewovi: „Díky, Andy, potřebovala jsem si s někým promluvit.“
Andy se částečně uklonil a pronesl: „K vašim službám madam…“, čímž přinutil Terry k menšímu záchvatu smíchu. Ta odložila nedopitou sklenku a obrátila se ke dveřím na chodbu. Na okamžik ale zaváhala a zastavila se. Pak se otočila zpět a naráz do sebe obrátila zbytek sklenice, načež se vydala s vážnou tváří ke dveřím. Před nimi ale zaškobrtla a jen stěna zabránila jejímu pádu. Její vážná maska spadla a ona se rozesmála. Andrew se zatvářil rozpačitě:
„Kapitáne, nevím, jestli v tomhle stavu…“
„V pořádku, Andy,“ přerušila ho již zklidněná Terry, „skočím si na ošetřovnu pro nitrák…“

Strojovna byla obrovská místnost zasahující do tří palub – 44, 45 a 46. Jejím středem se přes všechny tři paluby táhlo vzhůru warp jádro. Na rozdíl od standardních jader, tvořených jen jedním válcem, tvořilo pokročilé jádro válce dva. V levém se plazma pohybovala směrem dolů, v pravém nahoru. Na dvou místech byly válce kvůli regulaci toku propojeny. Většina zařízení se nacházela na spodním patře, několik jich bylo ale i na středním a svrchním. Na vyšší patra se dalo dostat buďto dvěma výtahy po stranách místnosti nebo dvěma žebříky vedla warp jádra. Ze středního patra také vybíhal můstek k prstenci kolem válců jádra – ochranné magnetické obálce, která udržovala smrtící antihmotu uvnitř jádra. Právě zpod prstence obálky koukaly nohy nadporučíka Sigmunda Younga. Ruce měl navlečené v ochranných rukavicích a prováděl kontrolu obvodů obálky, když jeden z panelů na spodním podlaží zapípal a zablikal červeně.
„Carol, mrkni se na to,“ zavolal zpod prstence Sigmund a malá rusovláska přikývla. Poručík Carol Wolcottová, Sigmundův zástupce, přešla k dotyčnému panelu a překvapením nazdvihla obočí.
„Pane, vnitřní senzory zaznamenaly náhlé vzedmutí energie v průlezu vedle skladiště antihmoty,“ křikla směrem vzhůru. Skladiště antihmoty bylo na poslední, devětapadesáté palubě, aby bylo v případě nouze možné vyhodit nestabilní antihmotu do prostoru. Proto znamenal jakýkoliv výkyv energie možný problém a Sigmund ‚Sigi‘ Young zpozorněl. Vyplazil se zpod prstence, a zatímco vstával, vyptával se dál:
„A jaké energie?“
„Nevím,“ pokrčila Carol rameny a prsty se jí roztančily nad panelem, „nebylo to nic našeho. Uprostřed Jeffreysova průlezu se objevila silná energie, která oslepila senzory na dolních sedmi palubách. A…“ zarazila se. Sigi využil svých rukavic a sjel po okraji žebříku dolů. Pak si všiml, že poručík strnule hledí na panel. Přešel k ní a položil jí ruku na rameno. Ta sebou trhla.
„Promiňte,“ omluvila se, „úplně mě to překvapilo. Před vypnutím senzorů se ona energie změnila v tři známky života.“ Vzhlédla k němu. „Lidé, pane.“
„Podivný,“ zamumlal Sigi a přešel k vedlejšímu panelu. „Transport to nebyl, energie se vzala odnikud. Tak jak se tam, u všech Skotů, ocitli? Carol,“ otočil se pak ke svému zástupci, „ostrahu úseku má na starosti podporučík Rovik…“ Sigi počkal, než si Carol vzpomena na snědého, vysokého Vulkánce. „Tak ať tam někoho pošle…“

Doktor si právě na ošetřovně z paddu studoval další své pěvecké vystoupení pro potěchu posádky, když se dveře do místnosti otevřely a dovnitř vpadla kapitán Taylorová.
„Terry,“ pokynul jí Doktor, „co pro vás mohu udělat?“
Terry se nejprve opřela zády o stěnu, jako by jí chůze dělala problémy. „No, potřebují mě na můstku, ale já jsem zrovna relaxovala v Přední patnáctce.“
Doktor jako hologram sice neměl osobní zkušenost s alkoholem (tedy mimo krátké doby, co Sedmá jeho program ukryla ve svých borgských implantátech a on tak nad ní získal kontrolu), ale o účincích věděl dost na to, aby si dal dvě a dvě dohromady. „Aha, víc není třeba říkat.“ Odkráčel k zdravotnickému replikátoru, kde si nechal do hypospraye syntetizovat náplň látky, které všichni říkali ‚nitrák‘. Tato látka dokázala z těla rychle, během sekund, odbourat alkohol, ale pro uživatele to bylo značně nepříjemné.
Doktor se vrátil k Terry a píchl jí hyposprayem látku do krku. Terry zaťala pěsti a skousla zuby, jak jí tělem projela palčivá bolest. Během několika okamžiků se celá roztřásla a z očí jí ukáplo několik slz. Pak bylo po všem, jediná známka něčeho nezvyklého bylo Terryino hlasité oddychování.
„Díky, Doktore, máte to u mě,“ dostala ze sebe nakonec. Doktor se jen blahosklonně usmál a odkráčel do hlubin své pracovny.

Vulkánský podporučík Rovik držel v ruce phaserovou kompresní pušku a blížil se k vstupu do Jeffreysova průlezu - systému úzkých tunelů po celé lodi – zatímco dva praporčíci ostrahy byli připraveni ho krýt ručními phasery. Skladiště bylo potemnělé, svítilo jen nouzové osvětlení. Hlavní světla ani vnitřní senzory se zatím nepodařilo zprovoznit.
Jak se podporučík blížil k vstupu do průlezu, začal rozeznávat hlasy.
„Sakra, jak já nemám rád tohle vracení se,“ řekl nějaký mužský hlas.
Jiný, ženský, mu odpověděl: „Ty sis na to mohl zvyknout, tys to podstoupil už potřetí. Nám oběma se to stalo poprvé.“
Druhý ženský hlas, poměrně více zmatený než druhé dva: „Takže to znamená, že jsem se povznesla? No to je skvělý, nikdy bych to do sebe neřekla…“
To už byl Rovik těsně u průlezu.
„Mimochodem,“ ozvala se první žena, „já si nic z toho nahoře nepamatuju… vy jo?“
Druhá žena odpověděla: „Ani já ne… ale takhle nevíme, proč jsme se vlastně vraceli.“ Pak se zajíkla. „Jestli jsme se vrátili, tak to znamená, že nemáme nic na sobě.“
První ženský hlas zalapal po dechu: „Danieli, otoč se!“
Muž se ohradil: „Ale je tu absolutní tma. Vím o vás jen po sluchu a hledat vás po hmatu se mi vůbec nechce.“
„Tak to máš štěstí,“ zahrozila ta první. „Ale jak odtud? Hlavně bychom si měli sehnat šaty.“
„A zjistit, proč jsme se vraceli,“ dodala ta druhá.
„Hezky popořádku,“ zbrzdil je muž, kterému ženy říkaly Daniel, „nejprve musíme ven z týhle kovový šachty.“
Rovik už na nic nečekal a odklopil vstup do průlezu a namířil dovnitř svou zbraň: „Vylezte, ať jste kdokoliv.“
Z průlezu vykoukla hlava nakrátko ostříhaného muže: „Hele, jsme v trochu prekérní situaci. Co kdybyste na nás přestal mířit tou věcí a radši nám přinesl nějaké šaty?“
„Kdo jste a co chcete?“ nedala se zastavit Rovik.
„Jmenuji se Daniel Jackson. Za mnou jsou někde plukovník Samantha Carterová a podplukovník Lindsey Nowáková. K vaší druhé otázce: My vlastně nevíme, proč jsme tady a ani nevíme kde je to tady …“
Rovik naklonil hlavu ke straně: „Jste na lodi Spojené federace planet USS. Tolkien.“
Daniel Jackson se rozčílil: „A proč ne rovnou Enterprise? Nedělejte si ze mě blázny! Spojená federace planet? Chlape, vy moc koukáte na Star Trek!“
Tentokrát Rovik své gesto údivu doplnil i vysoce zdviženým obočím…

Terry vyšla z výtahu na můstek a okamžitě se obrátila na nadporučíka Alexeje Talejnikova sedícího u pilotní konzole: „Alexi, co se děje?“ Ten jí ale na její zvědavý podhled opověděl kamenným výrazem.
Pak si Terry něco uvědomila. Jestli Alex sedí u pilotní konzole a ne v kapitánském křesle, jak by měl… Terry se obrátila do středu můstku a strnula. V křesle už seděl někdo s uniformou kapitána. Teda neseděl, doslova se rozvaloval. Terry začalo svítat. I když tu bytost nikdy neviděla na vlastní oči, tak ten arogantní úšklebek se nedal zaměnit. Založila ruce na prsou a hlasem o teplotě kapalného hélia zaburácela, až sama sebe překvapila:
„Q, co VY tady děláte?!“

Mazec, už se těšim na pokračováníčko

Jen mam jednu otázečku: Jak může dát hologram někomu injekci ? Hologram se může něčeho dotýkat ?

Bajecny uz se tesim na pokracovani.


To Air Force: technicky to vysvetlit neumim ale ve star treku se hologrami mohou veci dotykat nebo jimi prochazet. Snad to nekdo bude moci kdyztak vysvetlit jak to presne funguje.

V ST jsou hologramy promítané na silová pole. V případě PZH jde o jednosměrné pole. Pokud se něčeho chce PZH dotknout, tak může. Ale pokud se něco chce dotknout jeho, projde předmět skrz...

Rovik naklonil hlavu ke straně: „Jste na lodi Spojené federace planet USS. Tolkien.“
Daniel Jackson se rozčílil: „A proč ne rovnou Enterprise? Nedělejte si ze mě blázny! Spojená federace planet? Chlape, vy moc koukáte na Star Trek!“

Naprosto uzasny, jako bych Daniela slysel Doufam, ze pokracovani bude brzo, tohle je spickova "povidka"

Už se v tom trochu přestávám orientovat, ale jinak klobouk dolů Fascinuje mě, jak to máš technicky zpracované a vůbec postavy...dialogy jako živé.

Tak uveřejňuji další část. Trvalo to sice dýl, ale něchtělo se mi to dělit. Zároveň jsem napsal i znělku...

STAR TREK ATLANTIS 1x01 Where no one has gone before
Úvodní znělka

Hraje následující hudba:

Kód: Vybrat vše

http://www.hvezdnaflotila.cz/knihovna/hudebni/TNG-Unreleased%20Theme.mp3

(jde o nepoužitou znělku ST: TNG)

Obraz klouže zblízka po prašné zemi. Pak se zastaví na známém otisku boty. Poznáváme, že jsme na Měsíci. Záběr se zvedne a ukáže nám spodní část lunárního modulu Eagle mise Apollo 11. Obraz se poté odlepí od povrchu a my přelétáme nad měsíční základnou. Nakonec se obraz stočí k Zemi a my silně zrychlujeme. Nalevo od nás se mihne Hvězdná základna 1. Slunce se rychle přibližuje…

Ozve se hlas kapitána Taylorové (= Mirandy Otto): „Hvězdy,…“

Slunce prolétne kolem nás napravo, a pak se směr letu zvedne. Po sekundě a půl se vzdálený pohled na naši hvězdu zčásti překryje nákres oběžných drah planet.

„Soustavy,…“

Nákres se rychle zmenšuje, až zmizí jako jediný bod. I ten nakonec splyne v spirálovém obrazci naší Mléčné dráhy.

„Galaxie. Kdo může říct, kde leží nejzažší hranice?“

Záběr nyní ukazuje obyčejný černý koberec vesmíru s jasnými body hvězd. Z horního okraje záběru přilétá USS. Tolkien. Zatímco se do záběru noří celá loď, kapitán Taylorové pokračuje:

„Toto jsou cesty hvězdné lodi Tolkien na misi do galaxie Pegasus. Jejím úkolem je najít ztracenou minulost lidstva. Prozkoumávat nové světy. Hledat nové formy života a nové civilizace. Odvážně se pouštět tam, kam se dosud nikdo nevydal.“

Warp gondoly Tolkiena se rozevřou a zažhnou. Pak loď přejde na warp a mizí v dálce. (V tomto okamžiku přichází zlom ve znělce k té ráznější části)

Objeví se velký nápis STAR TREK ATLANTIS.

Záběr na kapitána Taylorovou, jak si sedá do kapitánského křesla na můstku Tolkiena. Poté si zvedne jeden z pobočních panelů a řekne něco někomu mimo záběr.

Tolkien prolétne kolem kamery.

Záběr na komandéra Kima na můstku USS. Von Braun, lodě třídy Defiant přiděléné k Tolkienu. Můstek se plní kouřem a on se sbírá za země a snaží vyškrábat zpět do velitelského křesla.

Kolem kamery proletí loď třídy Von Braun.

Záběr na nadporučíka Talejnikova u pilotní konzole. Oči má upřené na hlavní obrazovku a rukama poslepu ovládá svou konzoli.

Kolem kamery proletí federační runabout.

Záběr na nadporučíka Younga ve strojovně. Pracuje na jednom z panelů kolem warp jádra, když jiný panel zajiskří. Něco křikne mimo obraz a odběhne k onomu panelu. Na jeho místo přichází zrzavá poručík Wolcottová.

Kolem kamery proletí puddle jumper.

Záběr na Chris Taylorovou v kapitánově pracovně. Sedá si do křesla a nohy dává na stůl. Nato hodí své sestře padá a samolibě se ušklíbne.

Kolem kamery proletí wraithský křižník.

Záběr na Doktora na ošetřovně. V pozadí blikají světla červeného poplachu. Dveře se otevřou a na ošetřovnu vnáší dva členové posádky zraněného.

Kolem kamery proletí hive ship.

Záběr na nadporučíka Rončeviče. Stojí za rohem jedné z chodeb Tolkiena a kryje se před přilétajícími paprsky. Pak skočí za roh a něco praští tupou stranou své phaserové pušky.

Kolem kamery proletí asuranská/antická loď třídy Aurora.

Záběr na Andrewa Walkera za stolem ve své kajutě. Něco si prohlíží na svém počítači. Po pár okamžicích ho vypne, zvedne se a projde dveřmi za bar.

Záběr na vesmír. Z levého dolního rohu vyletí inženýrská sekce Tolkiena. Když je uprostřed záběru, přilétne zprava talířová sekce. Zatočí, vyrovná směr s druhou částí lodi, až se nakonec obě spojí. Pak se warp gondoly lodi rozevřou a zažhnou. Tolkien přechází na warp a mizí v dálce s charakteristickým zábleskem.

Po lodi zůstane nápis: Episode 1: Where no one has gone before

STAR TREK ATLANTIS 1x01 Where no one has gone before
Part II

Rovik se upřeně zadíval na muže, který se představil jako Daniel Jackson, a pak promluvil: „Ne, tohle není Enterprise, ale Tolkien. A co se týče Star Treku, nevím, o co jde. Žádnou takovou loď neznám.“
Dříve než Daniel stihl něco namítnout, ozval se z průlezu šepot: „Kdyby Jack slyšel, že nezná Star Trek, asi by puknul vzteky.“
Tato malá pauza dala Danielovi příležitost vychladnout. „Dobrá, hádat se s vámi nebudu. Kde teda jsme? Nebo spíš, kde je tahle loď?“
„Jsme na orbitě planety jménem Sahal. Víc vám zatím…“ začal Rovik.
„Počkat!“ přerušil ho Daniel, „Sahal? Nemají místní nějaké zprávy o Zemi?“
„Jak by je podle vás získali?“
„Branou, přece…“
„Branou?“ povytáhl Rovik obočí.
Daniel naznačil rukama kruh. „Hvězdná brána. No, velký kruh…“
„Ano, Velký kruh známe, kvůli němu jsme tady…“ začal Rovik, ale pak se zarazil. „To stačí. Já bych se měl ptát. Kde jste se tu vzali?“
„Hele, jaký je rok?“ Nenechal se Daniel vyvést z míry.
„Kde jste se tu vzali?“ zopakoval Rovik svou otázku a aby jí dodal váhu, pokýval hlavní své pušky.
„No, je to trochu komplikované. Nejprve jsme zemřeli a povznesli jsme se na vyšší úroveň bytí. Nyní jsme se z nějakého důvody vrátili.“ Jestli Daniel čekal, že Rovik nějak zareaguje, byl zklamán. Nehnul ani brvou.
„Z nějakého důvodu?“ zeptal se pak.
„Jo!“ začal být Daniel netrpělivý, „vrátili jsme se, ale nic z toho tam nahoře si nepamatujeme. Vy tady velíte?“
„Ne, to kapitán Taylorová. Myslím, že by si vás měla poslechnout sama.“
„Dobrá, ale nejprve by se nám hodily šaty. A co je, sakra, za rok?“
„2385 podle standardního počítání let.“

Q se zatvářil, jakoby si kapitána všiml až teď.
„Ale no ták, kapitáne,“ začal, „to už se ani nemůžu podívat na žádnou federační loď? To mě tolik nemáte rádi?“
„A po tom všem, co jste nám provedl, bychom měli být rádi?“ zamračila se kapitán Taylorová.
Q chvilku přemýšlel, a pak pronesl: „Víte, vést nesmyslné debaty mi vůbec nevadí, ale potřeboval bych si s vámi promluvit o něčem jiném.“
Terry nehla ani brvou: „A o čem?“
„Chtěl bych vás o něco požádat.“
Tentokrát se Terry údivu neubránila. „Vy? A žádat nás?“
„No, ano,“ řekl Q a luskl prsty. Na mikrosekundu zalilo okolí bílé světlo.
Terry stále zírala na Q, který se rozvaloval v křesle, ale už to nebylo kapitánské křeslo. Bylo to křeslo v zasedací místnosti hned vedle můstku. Když se Terry rozhlédla, uviděla, že v místnosti jsou všichni její důležití důstojníci: Komandér Kim (ačkoliv byl před chvilkou v teprve přistávajícím raketoplánu), nadporučík Talejnikov, nadporučík Young, nadporučík Rončevič a dokonce i Andy Walker. Někteří z nich vypadali dost zmateně, zatímco některým začalo při pohledu na Q svítat. Terry se obrátila k ostatním a Q v čele konferenčního stolu tak nechala jako jediného za zády.
„Pánové, omlouvám se za tohle vyrušení, ale to má na svědomí tady pan Q,“ ukázala palcem přes rameno za sebe. „A Harry,“ obrátila se ke komandérovi Kimovi, „vítej zpět na palubě.“
„Díky, Terry,“ pronesl Harry automaticky, ale oči nespouštěl z potutelně se usmívajícího Q. „A co po nás pan Q chce?“
Terry se již hotovila k odpovědi, ale Q ji předešel. Odkašlal si a postavil se.
„Přišel jsem vás o něco požádat. Ano, požádat,“ zopakoval, když si všiml nevěřícných pohledů nadporučíků Rončeviče a Younga. „Jménem Q kontinua vás žádáme o pomoc.“
Někteří z přítomných zalapali po dechu, ale to už se slova zase ujala Terry. Ta se zatím ani neposadila a teď rázovala po místnosti. „Pokud to chápu dobře, vy, Q, nejmocnější bytost ve vesmíru, žádáte nás, obyčejné smrtelníky o pomoc.“
„Ano, jsou způsoby, jak ohrozit i naše Kontinuum. Už to vlastně začalo. Moc Q v této úrovni bytí rapidně slábne. Už nyní jsme schopni jen slabých kousků…“
„To chápu,“ ušklíbl se Sigmund Young,“ pokud tohle naše přenesení byl jen slabej trik, tak si moc nedovedu představit ty větší. Zato si dokážu představit, jak vás štve, že je nemůžete použít.“
„…Naše Kontinuum a místo ve vaší sféře jemu nejbližší, jsou ve velkém ohrožení. To ohrožení pochází právě z vaší sféry a už jen někdo z vaší sféry je dokáže zastavit.“
„Tak to je dobrý,“ rozchechtal se Sigi Young, „celou dobu otravujete Federaci život a teď chcete pomoct. Proč bysme to měli dělat?“
Terry po něm šlehla pohledem, ale v duchu to cítila podobně. „Dobrá otázka: Proč?“
„Protože ta hrozba je taková, že se někdo snaží dobýt Q kontinuum a získat tak naši moc.“
Sigi přikývl, víc než bylo nutné: „Tak to jo, teda.“
Q se rukama opřel o stůl před sebou a strhnul tak na sebe pozornost všech: „Musíte se vydat do galaxie Pegasus, víc říct nemohu. Zatím. Musíte učinit první krok.“
„Můžu zase otravovat?“ zdvihl Sigi vztyčený ukazováček do úrovně očí. Terry naoko mírně útrpně přikývla.
„Má to dva problémy,“ zdvihl se Sigi ze židle a přešel k velkému monitoru na stěně. „Zaprvé. Existují dvě galaxie Pegasa, obě trpasličí. První, Kulovitá trpasličí galaxie Pegasa, vzdálená 2,7 milionu světelných let,“ na obrazovce se objevil obraz kulovité galaxie viděný shora, „a Neuspořádaná trpasličí galaxie Pegasa, vzdálená 3 miliony světelných let.“ Na obrazovce se vedle původního obrazu objevil snímek jiné galaxie. Tato působila poněkud nesymetricky, prostě neuspořádaně.
„Tak tento problém vám vyřeším snadno,“ usmál se Q, „jde o Neuspořádanou trpasličí galaxii Pegasa, řečeno po vašem. A váš druhý problém, pane Youngu?“
„Za druhé. A jak to podle vás máme udělat?“
„Otevřete oči a uši.“ Terry si všimla, jak v očích Q zablikaly pobavené jiskřičky. Anebo něco jiného?

Poručík Samuel Peeks, sloužící jako hlavní lodní navigátor se pomalu vzpamatovával ze zmizení většiny vyšších důstojníků z můstku. Nebylo pochyb, že v tom měl prsty Q, a proto ho uklidnilo, když zjistil, že byli přesunuti jen do sousední konferenční místnosti. Poručík proto pokračoval ve své práci (ne, že by toho bylo moc co dělat. Navigace není při obíhání po orbitě planety příliš nutná) a znuděně monitoroval komunikační kanály. Ve chvíli, kdy přemýšlel, jestli si po službě zajde do simulátoru, jeho panel zapípal a zuřivě zablikal, až z toho poručík Peeks nadskočil centimetr nad křeslo.
Když se ujistil, že mu infarkt nehrozí, přejel pohledem svůj panel. Spektrum monitorování frekvencí bylo naprosto pozměněné. Ale tyhle frekvence se nikdy nepoužívaly, málem řekl svému panelu, ale udržel se. Už svým vylekáním na sebe strhl pozornost zbylé osádky můstku a hovor s panelem by mu na důstojnosti moc nepřidal. Už se chystal vrátit frekvence do původního stavu, když ho zablikání upozornilo na zachycenou zprávu.
„To není možné,“ zavrtěl hlavou. „Ty si ze mě střílíš,“ dodal směrem ke svému panelu, přičemž názory ostatních na můstku mu byly putna. Nakonec se odhodlal a přehrál zprávu. Byla očividně hodně stará a musela projít silnými vnějšími vlivy. Téměř nic se nezobrazilo. Poručík tedy zprávu prohnal přes nejlepší čistící program Flotily. Po několika minutách se mu podařilo získat jakž takž rozumný výsledek. Třetina zprávy byla nečitelná, ale zbytek se podařilo zachránit. Nakonec se na zprávu znova podíval. Kdyby si někdo z ostatních poručíka stále všímal, viděl by ho, jak téměř zoufale valí oči směrem do prázdna. Nakonec se poručík zklidnil a zamnul si kořen nosu.
„Tak to je teda gól,“ zašeptal…

Terry nevěděla, co čekala, ale něco prostě čekala. Q tam stál pořád stejně, ruce opřené o stůl.
„A to znamená…“ začala Terry svou otázku, ale její dokončení přerušilo zapípání komunikátoru. Uvědomila si, že jejího, a proto na něj urychleně klepla.
„Kapitán Taylorová,“ oznámila volajícímu.
„Tady podporučík Rovik, kapitáne,“ ozvalo se, „zdá se, že máme nezvané hosty. A povídají podivné věci.“
„Vydržte, podporučíku,“ řekla Terry a vypnula spojení. Pak se otočila ke Q: „To je vaše práce, že?“
Q jen zavrtěl hlavou. „Nikoli, kapitáne. O tomhle si rozhodli sami. Samozřejmě, v načasování mám své prsty, ale to mám ve spoustě věcí. Nyní si ale budete chtít promluvit…“ Q luskl prsty a konferenční místnost na milisekundu ozářil záblesk bílého světla. Když Terry znovu otevřela oči, Q byl pryč. Místo něj tam stály tři osoby v civilních šatech…

„Už chápu, proč Picard Q neměl rád,“ uklouzlo komandéru Kimovi. Terry na to nic neřekla, jen zírala na dvě z oněch tří osob. Nechápala to… vždyť ty představy působily tak staře…
Všichni tři nezvaní návštěvníci postupně obrátili svou pozornost na Terry. Ta si zpětně uvědomila, že jí opět pípá komunikátor. Stiskla ho tedy.
„Kapitán Taylorová,“ pronesla nepřítomně.
„Tady opět Rovik. Ti tři vetřelci náhle zmizeli.“
„To je v pořádku,“ napůl zašeptala, „vím o nich. Nemusíte se starat,“ přerušila spojení.
To už ale nadporučík Rončevič stál vedle ní s napřaženým phaserem a mířil na cizince. „Kapitáne, nevíme o nich nic. Mohou být nebezpeční.“
„Nebojte se, dva z nich znám, nebo jsem někdy znala,“ řekla a poslepu sklonila Rončevičův phaser. Ten vydal podrážděné zavrčení, za které by se nemusel stydět ani Klingon a odstoupil. Přesto si nesedl a postavil se půl kroku za kapitána, připraven zareagovat na jakoukoli hrozbu.
Jediný muž v oné trojici si odkašlal. „Promiňte, vy budete asi zdejší velitel.“ Terry přikývla. Muž pokračoval: „Říkala jste, že nás znáte. Jak je to možné? Pokud ten chlap mluvil pravdu, je rok 2385.“
Terry si uvědomila, že nyní na ni zírají všichni v místnosti a téměř ji visí na rtech. „Neznám vás sama osobně, ale spíš vás znám ze vzpomínek někoho jiného.“ Pak zvedla ruce v obraném gestu. „Vím, že to zní divně, ale někdy mám sny, jež jsou vzpomínkami, starými vzpomínkami. Teď, když vás vidím, něco se mi vybavuje… Vy jste David Jackson…“
„Daniel,“ opravil ji muž.
Terry ukázala na blonďatou ženu. „Vy jste Samantha Carterová…“
Žena přikývla a dodala: „Plukovník.“
Nakonec Terry stočila pohled na druhou ženu. „Vás jsem možná někdy zahlédla.“
Pokud ženu zklamalo, že ji nezná, nedala to na sobě znát. „Jsem podplukovník Lindsey Nowáková.“
„Podplukovník čeho?“ zeptal se Alexej Talejnikov.
„Letectvo Spojených států,“ odpověděla Nowáková.
„To je nesmysl,“ zavrtěl hlavou Andrew Walker, „Spojené státy se rozpadly hned po skončení třetí světové války.“
Terry zvedla ruku, aby ho zarazila, ale bylo pozdě. Jackson vyvalil oči a zabodl do Andrewa svůj pohled: „Třetí světová válka?“
„Pánové, klid,“ přerušila je Terry. „Myslím, že pan Jackson se své odpovědi dozví, ale nejprve by nám měl říct on pár věcí. Především, kde máte toho třetího?“
Sam se podívala na Nowákovou a pak zpět na Terry. „Třetího?“
„Ano, třetího,“ přikývla Terry a kvůli nechápavému pohledu druhé ženy dodala: „Plešatý, snědý svalovec s tetováním na čele.“
„Teal‘c,“ zašeptala Sam.
„Počkat,“ vyrazil ze sebe najednou Daniel, „plešatý?“ Terry přikývla. Daniel pokračoval: „A nepamatujete si takového nakrátko ostříhaného, šedivějícího muže se zvykem vše komentovat?“
„Lituji,“ zavrtěla hlavou Terry.
„Mohlo by jít o vzpomínky generála O‘Neilla,“ řekla Sam, „nebo spíše plukovníka, pokud si pamatujete Teal‘ca bez vlasů.“
„To jméno mi něco říká,“ pokývala Terry hlavou, „ale nemůžu si ho zařadit. Bohužel nevím, kde jsem k jeho – pokud jsou jeho – vzpomínkám přišla, ale ráda bych věděla, k čemu vlastně slouží Velký kruh. Prosím, posaďte se,“ okázala na několik volných míst u stolu.
Trojice cizinců se posadila a Daniel se ujal slova. „Pochopil jsem, že to co vy nazýváte Velkým kruhem je Hvězdná brána. Asi by bylo nejlepší začít od začátku… roku 1928 našel doktor Langford v Gíze podivný kovový kruh, ukrytý pod kartuší…

Po hodině a půl, kdy většina přítomných vstřebávala informace, se u slova střídali Daniel a Sam. Když se dostali k příletu lodí Ori k Zemi, znejistěli, jak pokračovat. Sigi Young té pauzy využil a nadšeně promluvil:
„To je neuvěřitelné, Země měla své lodě už před Zeframem Cochranem.“ Při tom jménu Sam poněkud znejistěla. „Jak rád bych viděl ten hyperpohon. Vždyť je daleko lepší než warp. Nechápu, že se z toho nic nenašlo.“
„Třetí světová válka pohřbila mnohé, Sigi,“ odpověděla mu Terry, ale tušila, že šlo spíše o řečnickou otázku. „A jak jste se vypořádali s Ori? Vaše lodě se jim nedokázaly postavit a Antikové nechtěli zasáhnout.“
„To ano, nechtěli,“ přikývl Daniel, „ale nakonec jsme je přesvědčili.“
„Jak?“ naléhal Harry Kim.
Daniel se mírně začervenal a tak slovu přejala Sam. „Tady Daniel se obětoval. Z vlastní vůle se povznesl, aby Antiky přesvědčil. Ti nám nakonec pomohli. Daniel se nám pak jednou zjevil…“
„Opravdu?“ zeptal se Daniel, protože následující historie byla i pro něj novinkou.
„Ano, zjevil ses mě a Jackovi a sdělil nám, že od teď budou někteří Antikové dávat na Zemi pozor a zároveň ji zkoušet. Dali si za název nějaké písmeno…“
„Q?“ zkusil to Harry.
„Ano, to je ono,“ souhlasila Sam udiveně. „Vy je znáte?“
„Ano,“ přikývla Terry a zatvářila se kysele, „známe. Ale že by nám moc pomáhali, to se říct nedá.“
„Pokud by se drželi své filozofie, dělali by to skrytě,“ naznačil Daniel jednu z možností. Pak se zamyslel a podíval se na Sam.
„Takže to fungovalo, zachránil jsem Zemi.“
„To ano, ale ne nadlouho,“ zatvářila se Sam utrápeně. „Situace ve světě se zhoršila a projekt brány byl ovládnut armádou. Museli jsme vypracovat plán, jak dostat ze Země cizí technologie dříve, než celosvětový konflikt vypukne. Většinu lodí se nám podařilo ovládnout a pohřbít na cizích planetách. Odysseu jsme ovládnout nemohli a tak ji naši lidé sabotovali -“
„A já jsem při tom zemřela,“ dodala Nowáková temně.
„- a nového Orfea ukradl Jack O‘Neill, prý i s branou na palubě. Bohužel loď zmizela neznámo kde.
Nakonec se nejtemnější předpovědi splnily a vypukla válka. Naštěstí jsme byli úspěšní a nikdo nezneužil mimozemské technologie. Dokonce byla před válkou uzavřena smlouva o nepoužívání jaderných zbraní. Je to sice divné, protože obě strany doslova chřestily svým jaderným arzenálem, ale jak se říká, darovanému koni na zuby nekoukej.“
„Pokud jste se dožila války,“ ozval se Rončevič, „bylo by vám šedesát, sedmdesát. Nyní vypadáte na třicet.“
„Asi jsem se rozhodla vrátit takto. Jako stařena bych se teď necítila dobře,“ zamyslela se Sam. „Ale zpět. Válku jsem přežila v San Francisku, kde jsem nakonec roku 2053 zemřela. Ale před smrtí jsem stihla odkázat poslední střípky získaných technologií svému synovi, aby nebyly pro lidstvo ztracené. Synovi Zeframu Cochranovi.“
Sigi Young vyskočil z křesla a někteří další tomu nebyli daleko. Sigi se podíval na Sam, jako by ji viděl poprvé. „Chcete říct, že Zefram Cochrane byl váš syn a že warp vyvinul na základě mimozemské technologie?“
„Ano, asi ano. Zbyly jen střípky informací, ale on byl schopen z nich něco dostat. A jak vás poslouchám, asi to udělal. Nejspíš bych na něj měla být hrdá,“ povzdechla si.
„To rozhodně,“ začal Sigi zuřivě přikyvovat.
„Dobrá, Sigi, posaď se,“ promluvila po dlouhé době Terry. „Dostaneš příležitost prodiskutovat s plukovníkem technických detailů kolik budeš chtít. Ale než se budeme ptát dál, myslím, že i naši hosté mají pár otázek.“
„Děkuji,“ pokynul kapitánovi zdvořile Daniel, „hlavně bych se chtěl zeptat, jak to, že jsme ve Star Treku?“

Jeto perfekní a velice se těším na pokračování.

jak to, že jsme ve Star Treku?
Tomu řikam konec, jak má bejt

Ale začíná se tam klubat docela zajímavě vyhlížející příběh, taky už se těšim na další část

Další část je tu. Sice snad delší, ale zase po delší odmlce...

STAR TREK ATLANTIS 1x01 Where no one has gone before
Part III

Stejně jako tehdy Rovik ve skladišti naklonila Terry hlavu překvapivě ke straně. „Star Trek? Co to má být?“
Daniel pokrčil rameny: „Star Trek, televizní seriál druhé poloviny dvacátého století.“
Terry zavrtěla hlavou: „Z té doby se hodně nedochovalo. Ale jak to, že máme být ve Star Treku?“
Sam rukou ukázala po místnosti. „Tohle všechno, Federace, Klingoni a další věci, to je ve Star Treku. Váš vesmír a to v něm, je ve Star Treku. Teda ne konkrétně tohle. Většinou jde o dobrodružství, jestli se to dá tak nazvat, lodě Enterprise. Jinak taky Voyageru a Deep Space Nine.“
„Počkejte,“ vyskočil z křesla komandér Kim, „vždyť já jsem na Voyageru sloužil.“
Sam se na něj upřeně zadívala. „Lituji, ale příliš dokonale, Star Trek neznám. To spíš generál O‘Neill. Já osobně skončila u Nové generace.“
„Nové generace?“ otázala se Terry.
„Příhody Picardovy Enterprise.“
Někteří přítomní pokývali hlavou, když jim přišlo na mysl, co tahle loď vlastně prožila. I Terry vypadala zamyšleně, ale myslela na něco jiného.
„Jestli je to pravda,“ začala pomalu, „tak jak se to stalo?“
V místnosti nastalo ticho. Téměř každému vytanuly na mysli všelijaké teorie, ale nikdo nic nahlas neřekl. Nakonec ticho protrhlo rozpačité odkašlání Andyho Walkera.
„Dámy a pánové, to co řeknu, patří k nejvíce utajovaným informacím ve Flotile. Ví jej jen několik nejvyšších admirálů, lidé, co jsme museli donutit být zticha poté, co sami narazili na znepokojující informace a agenti Sekce 31.“
„Předpokládám, že vy patříte do té druhé skupiny,“ konstatovala Terry.
„Kdepak,“ usmál se Andy trpce. „Nebyl jsem vždy lodní poradce. De facto, jsem agent Sekce 31 ve výslužbě.“
Většina lidí zalapala po dechu. Jen trojice návštěvníku si zmateně ostatní zúčastněné, ale nikdo jim v tu chvíli nevěnoval pozornost.
„Vy?“ vyslovil Sigi otázku všech. „Vy jste poslední člověk, kterého bych tam čekal. Teda až po tady nadporučíkovi Rončevičovi,“ dodal s úšklebkem. Zmíněný mu jen věnoval přezíravý znechucený pohled a přesunul pozornost zpět na Andyho. Ten pokrčil rameny.
„No, nechtělo se mi uvíznout někde na univerzitě, tak jsem se nechal převelet na první dostupnou loď. První dostupnou, u které je šance, že se vyhne problémům.“
„A problémy si vás stejně našly,“ konstatoval Alexej a očima zatěkal k trojici z minulosti.
„Ano,“ povzdechl si Andy, „teď bych měl uvést vše na pravou míru.
Rozhodně šlo o muže z budoucnosti, budoucnosti i z našeho pohledu. Nevíme, jak se to stalo poprvé, jestli to byl úmysl nebo nehoda. Každopádně se ocitl v minulosti a podle svých vědomostí vytvořil tento Star Trek. Důvodem možná bylo obohacení a on spoléhal na to, že třetí světová válka smaže stopy. Zde se opravdu můžeme jen dohadovat. Ale faktem je, že tak způsobil příčinnou smyčku.“
„Časovou smyčku?“ zeptala se Nowáková.
„Ne časovou, ale příčinnou. V časové se jedna událost opakuje i s aktéry stále dokola. V té příčinné se opakují příčina a následek v kruhu, ale aktéři jsou vždy z „dalšího“ časoprostoru. Jde spíše o takovou nekonečnou spirálu. Někde na počátku byla příčina A, která způsobila cestu našeho muže do minulosti. A to mělo určitý následek A. V našem podání je následek tento Star Trek. A tento následek způsobil příčinu B, konkrétně opět cestu onoho muže do minulosti, ale tentokrát s úmyslem udržet linearitu. Příčiny A i B jsou si podobné, ale ne identické. Zato následek B bude identický s A. Tomu zase bude následovat příčina C, identická s B, a tak dále. Dá se říct, že následky a všechny příčiny s výjimkou A jsou identické a není nutno je rozdělovat, ale aktéři nejsou stejní. Jsou posunutí o jeden okruh spirály. Ale označuje se to jako příčinná smyčka, protože stejný následek a stejná příčina se zde neustále opakují. Prvotní příčina A byla nahrazena ve smyčce příčinou B a příčina A, tak de facto nikdy neexistovala. Můžeme se o ní jen dohadovat.“
„Počkejte, nějak se v tom ztrácím,“ ohradil se Harry. „Takže ten někdo se teda teď vrací do minulosti úmyslně.“ Andy přikývl. „A to se dohadujete na základě čeho?“
„Nedohaduji, vím to. Mezi věcmi, které jsme z té doby našli, se nachází audionahrávka. Ten, kdo ji nahrál, neuvádí své jméno ani rok, odkud přišel, ale jasně tvrdí, že se obětoval pro zachování kontinuity. Pokud to někdo z vás nechápe, nedivím se. Časové oddělení patří k těm nejsložitějším. Asi 80% agentů snažících se dostat na toto oddělení ztroskotá na temporální fyzice. Vyžaduje to myšlení mimo rámec normálních rozměrů.“
„Dobrá, Andy,“ pravila zaraženě Terry, „myslím, že pokud někdo chtěl vysvětlení, tak ho dostal. Já bych měla na hosty ještě otázku.“
Sam složila ruce do klína a přikývla. „Prosím, ptejte se.“
„Díky,“ pokynula Terry. „Už jsem se zmiňovala, že vašemu přesunu sem předcházela návštěva Q – Antika po vašem – který po nás měl zajímavou žádost.“
„Žádost?“ zeptal se Daniel, protože Terry dala nezvyklý důraz na ono slovo.
„Ano, to je – jak to říci – výjimečné. Q nežádá, on přímo vykonává…“ Terry pohledem usadila Harryho, který chtěl zmínit některé neobvyklé návštěvy Q na Voyageru. „… a to často věci nám nepříjemné.“
„Chápu,“ pokýval hlavou Daniel, „Antikové jsou ze své podstaty víceméně arogantní.“
„Spíš více než méně,“ souhlasila Terry. „Ale tentokrát ne. Q nás požádal, abychom se vypravili do galaxie Pegasa. Té, kde podle vás je Atlantida.“
Trojice návštěvníků se na sebe zmateně podívala.

Nakonec se ozvala Sam.
„Spíš byla, než je. Předpokládáme, že Atlantis byla zničeno útokem Wraithů… Ale zpět k věci. Řekl také Q, proč se tam máte vydat? A proč to neudělá on sám?“
„Obě otázky spolu souvisí. Přenést nás tam nemůže, protože Q kontinuum ztrácí moc. A to kvůli někomu, kdo se jí snaží získat pro sebe. Někdo z naší roviny existence. Někdo v Pegasu.“
„To je zvláštní,“ prohrábla si Sam vlasy, „za tři roky expedice v Pegasu jsme nenarazili na někoho, kdo by mohl povznesené ohrozit. Vlastně jediná věc, o které víme, je Svatý grál, a jeho plány odešly s Merlinem. Nicméně, za čtyři století se tam mohlo stát hodně.“
„Nejlepší by asi bylo mu vyhovět,“ konstatoval Daniel, „vše tomu nasvědčuje, že se něco děje. Museli jsme mít důvod vrátit se zpět. A zrovna na tuhle loď, kterou navštíví Q a které velí kapitán, jež má o nás vidiny.“
„Ano na to jsme pomysleli, nemůže to být náhoda“ řekla Terry, a aby se uvolnila, vstala z křesla a opřela se o stěnu. „Ale bohužel není v našich silách se tam dostat. Snad vy byste mohli…?“
„Kdepak,“ zavrtěla hlavou Sam, „sice jsme měli mezigalaktické motory, ale na jejich konstrukci se podílela řada vědců. Z hlavy je nesestrojím. A obávám se, že branou to nepůjde. Jediná brána schopná přijímat intergalaktické kontakty je na Atlantidě, a ta je bohužel zničená.“
„Nějaké řešení musí být,“ zamnul si bradu Alexej, „třeba s tím má co dělat Sahal. Včera jsme dorazili, určitě to patří k ‚plánu Q‘.“
„Máte pravdu,“ zamyslela se Terry. „Ten sen se vrátil až zde. Řeknu Chris, aby se po planetě pořádně porozhlídla.“
„Chris?“ neudržela na uzdě zvědavost Nowáková.
„Moje sestra, vedoucí archeologické expedice. A hrozba pro mravnostní kodex posádky,“ dodala, když si všimla mimoděčného zamračení Stjepana Rončeviče.“
„Aha.“
„Tak já zajdu informovat Flotilu. Pokud má někdo nějaké dotazy, ptejte se. Platí to pro obě strany.“ Pak se otočila a dveřmi prošla na můstek.

Jakmile Terry vešla na můstek, zamířila okamžitě do své pracovny na druhé straně. Takřka okamžitě ji zastavilo rozpačité „Ehm, kapitáne?“ Otočila se a spatřila navigátora Peekse.
„Co se děje, poručíku?“
„Myslím, že tuhle zprávu byste měla vidět. Informoval bych vás dřív, ale nechtěl jsem vás tam rušit. Q…“
„Chápu, poručíku,“ usmála se Terry a poplácala navigátora po rameni. „Tak co to tu máte?“

„…Alianci tvořily čtyři rasy: Antikové, Asgardi, Noxové a Furlingové. Podle Angardů máme potenciál stát se Pátou rasou…“ Daniel se odmlčel a očekával další dotaz.
„Teď bych se zeptal já,“ řekl Sigi. Daniel přikývl, nevarován šéfinženýrovým šibalským úsměvem.
„Kolik Romulanů je potřeba k opravě pohonu lodi?“
Daniel se překvapeně podíval na ostatní. „To opravdu netuším.“
„Minimálně sto jedna. Jeden opraví warp jádro a zbylejch sto vyleze ven a tlačí.“
Všichni důstojníci lodi dokázali udržet nad tímto starým fórem smích na uzdě (i když Alexej už nebezpečně vybublával), zato Nowáková se podívala na Sam s Danielem, jako by nemohla uvěřit svým uším, a pak se rozesmála. Když se jí zase vrátily smysly, všimla si, že nad Sigim stojí výhružně kapitán Taylorová, ač sama s obtížemi zadržovala smích. Nakonec i Sigi zaregistroval, že se něco děje a otočil se.
„Ale no tak, Terry,“ rozhodil rukama, „sranda musí bejt.“
„To, ano, ale teď máme důležitější věci.“ Obrátila se k ostatním. „Myslím, že naše malé ‚shody okolností‘ ještě nekončí. Krátce poté, co se plukovník Carterová, podplukovník Nowáková a doktor Jackson objevili, byly naše volací frekvence násilně překalibrovány. Očividně v tom má prsty Q, ale co je důležité, obdrželi jsme takto zprávu. Zpráva přiletěla z vnějšku galaxie. Je dosti poškozená, protože podle Peekse se venku dostala hodně blízko k černé díře. Kvůli tomu i cestu, kterou zřejmě měla zvládnout za týdny, vykonala za stovky let. Myslím, že především vás to bude zajímat,“ oslovila trojici z minulosti a zapnula obrazovku na zdi.
Objevila se černovlasá žena v červeném tričku, stojící ve futuristicky vyhlížející místnosti. Obraz byl viditelně poškozen, některé části zprávy byly jen šum. Nic víc.
„Tady do-…-rová. Naše soustava byla napadena. Přiletě-…-ých lodí. Byli jsme nuceni město potopit a díky Zelenkovi i víceméně zamaskov-…-stože o nás nevědí, zůstávají v soustavě. Obáváme se, že se -…-odlají usadit natrvalo. Většinu personálu eva-…-la. Zbyla jen základní posádka. Brána již nejde -…-vidně je blokována jinou branou. Podařilo se nám dosáhnout jednoho okna, ale podle Rodneyho to dramaticky zvyšuje šanci nás objhevit. Hodláme vypnout všec-…-chozí červí díry, Rodney bohužel neumí vyjmout z omezení Zemi. Odeslání normální zprávy by nás m-…-rozradit, proto používáme nízkoenergetický vysílač. Zpráva dor-…-ýdny. Zbylé členy expedice na Atla-…- do stázových komor a vypneme většinu systémů. Pro případ, že by Wr-…-tis objevili, zakódovali js-…-řístup na kon-…-tní DNA. Na -…“ Zbytek zprávy se utápěl v šumu.
Terry ukázala na obrazovku. „Tohle je nejlepší možná rekonstrukce zprávy, udělená podle tří opakování. Bohužel některé důležité části se vyčistit nepodařilo, a proto se asi nedozvíme, kdo útočí nebo na čí DNA je Atlantida zakódovaná.“
Daniel pomalu vstal z křesla a přešel k obrazovce, jako by se chtěl přesvědčit, že je skutečná. „Panebože, oni Atlantis nezničili. Ona tam stále je.“
Sam se obrátila k Terry. „Kapitáne, pokud vám tu misi do Pegasu schválí, máte naší plnou podporu.“
„Díky,“ usmála se Terry. „Teď už opravdu zajdu informovat Flotilu, ale nejprve vás Andy poprosím, abyste naše hosty zavedl do kajut. Očividně mají o čem přemýšlet.“
Andy přikývl a vyšel z místnosti následován naší trojicí. Terry se chystala jít také, když jí zadržel nadporučík Rončevič.
„Kapitáne, myslíte, že je to moudré?“
„Ano, ovšem, proč by nemělo?“
„I když zde jde o víc než shodu náhod, já bych jim okamžitě nedůvěřoval. Za normálních okolností bychom je…“
„Ale tohle nejsou normální okolnosti,“ utrhla se na něj Terry.
„Kapitáne, myslím, že ty sny vám zatemnily úsudek.“
„Stjepane!“ křikla Terry, „alespoň pro jednou přestaňte být osinou v zadku!
Když jste byl převelen na mou loď, byla jsem ráda, že můj bezpečák sloužil u pěchoty, ale teď koukám, že je to spíše na škodu. Kdyby se za bazírování na předpisech mohly ukládat tresty, vystřelila bych vás z torpédometu, dřív než byste řekl ‚základní směrnice’. A teď odchod!“
„Se vší úctou, kapitáne, jako bezpečnostní důstojník mám právo dbát o bezpečnost posádky a obávám se, že vaše kamarádské jednání jí mnohdy narušuje.“
Terry sevřela rty vztekem a napřáhla ruku. Tu nakonec zastavila deset centimetrů od nadporučíkovy tváře. „Pokud tu někdo narušuje chod posádky, jste to vy! Měl byste si konečně uvědomit, že tohle je loď Flotily, ne pozemní pěchota. A pokud se vám to nelíbí, můžete si stěžovat. Chod posádky závisí na dobrých vztazích mezi důstojníky a to se netýká jen schopností poslouchat rozkazy. Posádka musí pracovat jako tým, musí se spoléhat jeden na druhého. Být ochotná svěřit svůj život do rukou druhého. V pěchotě to možná funguje jinak, ale tady jsme na lodi. Pokud bych neměla na výběr, svěřila bych svůj život i do vašich rukou, ale i tomu poslednímu technikovi bych věřila více. Nicméně vaše spolehlivost je důvod, proč už neletíte k Zemi ve skafandru popohnán mou botou. Odchod!“
Nadporučík už se nadechoval k námitce, ale Terry zařvala na celou místnost: „ODCHOD! Nebo v tom skafandru poletíte hned, spolehlivost nespolehlivost!“
Nadporučík Rončevič se otočil na podpatku a vykráčel z místnosti. Terry se unaveně sesunula do nejbližšího křesla. Když zvedla oči, všimla si, že tam stále stojí komandér Kim a nadporučíci Young a Talejnikov. Sigi i Harry se snažili tvářit, jako by zde vůbec nebyli, zato Alexej v sobě dusil vztek. I pro něj byly předpisy základem, ale už si svého kapitána dost vážil na to, aby pochopil její přístup.
„Promiňte mi to,“ zašeptala Terry, ale v tichu místnosti to bylo zřetelně slyšet, „ale jednou to přijít muselo. Harry, běžte na můstek. Celou dobu tam nikdo nevelel. Alexi, až si podplukovník Nowáková srovná myšlenky, zjistěte, co ví o astrografii Pegasu. Sigi, ty vytáhni z plukovníka Carterové vše o hyperpohonu. Něco takového budeme potřebovat.“
Trojice přikývla a odešla. Terry chvíli seděla a koukala na stále zapnutou obrazovku. Nakonec si otřela zpocené čelo, obrazovku vypla a přes můstek dokráčela do své pracovny. Celou cestu jí provázel Rončevičův vražedný pohled.

Večer téhož dne seděla Terry u stolu v Přední patnáctce a snažila se do sebe dostat nějaké jídlo. Očividně to nešlo, protože jídlo před ní leželo netknuté a Terry sama zírala do prázdna.
„Můžu si přisednout?“
Terry zvedla oči a zjistila, že nad ní stojí komandér Kim.
„Ale jistě Harry.“
Harry se posadil a Terry si všimla, že komandér má před sebou štědrou porci pozemského steaku. Harry si všiml, na co se to kapitán dívá.
„Konečně pořádné jídlo. Replikátory v raketoplánech stojí za houby.“
Terry pokývala hlavou.
„Vůbec, Harry, jak šlo jednání s Romulany?“
„Výborně,“ zamumlal Harry s plnou pusou. Pak sousto spolkl a pokračoval: „Picard se opravdu předvedl. Přednesl argumenty společné obrany tak, že to vyznělo, jako by za nejbližším, měsícem číhala borgská krychle.“
Harry si dal do úst další sousto, a když ho spolkl, navázal: „Bylo jasné, že Romulané nebudou mít zájem o vstup do naší Federace. Sami ovšem přednesli zajímavý návrh. Vytvoření obrané Aliance Alfa-Beta. Picard se očividně tomuto návrhu nebránil. Sice ho bude muset projednat Rada Federace, ale výsledek se dá čekat. Vždyť mír s Romulany byl jeden z hlavních cílů posledních dvaceti let.
Přestože je válka s Dominionem roky za námi, jsou některé části kvadrantů Alfa i Beta stále ve špatném stavu. To platí především pro Cardassiany a právě Romulany. Právě vidina společné obrany přiměla zástupce Cardassie, k tomu, aby prohlásil, že pokud bude Aliance vytvořena, budou mít zájem o členství. Dokonce i Ferengové o tom silně uvažují. Hrozba Borgů je dost silná a nikdo neví, co může povstat z Dominionu.“
„Tak to jsou dobrá zprávy,“ řekla Terry a poprvé za večer se dotkla jídla.
„No, ne všechny zprávy jsou dobré. V Alianci by si celá Federace byla fakticky rovna s ostatními členy. Je jasné, že hlavní role by zbyla na Federaci, ale přesto se ta myšlenka nelíbí Klingonům.“
„Uráží je, že s Romulany bychom spolupracovali na alianční úrovni a s nimi jen na federační,“ konstatovala Terry.“
„Ano, přesně tak. Klingonský zástupce otevřeně prohlásil, že taková spolupráce by byla urážkou Impéria. Pokud prý Aliance vznikne, zruší Klingoni dohodu s Federací a budou se dožadovat právoplatného členství v Alianci.“
„Ale předpokládám, že Picard si nenechal zkazit den.“
„Kdepak,“ usmál se Harry, „odstoupení dohody ze strany Klingonů je jen malá cena za mír v obou kvadrantech…“

Zatímco oba nerušeně jedli, prošla kolem plukovník Carterová.
„Plukovníku,“ zahlaholil Harry s plnou pusou, „přisedněte si.“
„Ne díky,“ zavrtěla Sam hlavou. „Potřebuju být sama.“ Pak odkráčela a sedla si k jednomu stolu u oken. Zatímco pozorovala vesmír za okny, objevil se u ní Andy. Sam přikývla a za chvíli se Andy vrátil se sklenicí vody.
Terry nakonec jídlo spořádala dřív než Harry, ale ze slušnosti na něj počkala. Když Harry dojedl, prohlásil: „Myslím, že si půjdu lehnout. Ta cesta mě dost vyčerpala.“
Terry přikývla a sledovala, jak její první důstojník opouští Přední patnáctku. Po chvilce vstala a přešla ke stolku plukovníka Carterové. Ta stále vyhlížela z okna a v ruce držela napůl dopitou sklenku vody.
„Můžu přisednout?“
„Cože?“ otočila hlavu Sam. „Ach ano, jistě, kapitáne.“
Terry si sedla naproti ní. „Terry.“
„Prosím?“
„Říkejte mi Terry, tady nejsme u pěchoty,“ dodala s úšklebkem,
„Ano… Terry. Mě můžete říkat Sam.“
„Tedy, Sam. Koukám, že se necítíte nejlépe.“
„Jak to myslíte?“ zeptala se Sam. „Nic mi není.“
„Nemyslím fyzicky, ale psychicky. Cítíte pocit ztráty. Ani není divu, vždyť všichni co jste znala, jsou mrtví.“
„Vy jste taky psycholog?“ snažila se Sam koupit si čas.
„Ne, ale kapitán by měl dělat posádce něco jako chůvu,“ usmála se Terry.
Sam se opět otočila ke hvězdám a až po chvíli promluvila. „Máte pravdu. Ale není to vše. Nejen lidé, ale celý svět je jiný. Způsob života, jak jsem ho znala je pryč. A taky se necítím stát se uctívanou osobou proto, že jsem matkou vaší legendy.“
„Slávu si holt člověk nevybere. Ta si vybere jeho,“ podotkla Terry. „Ale možná chápu, jak se cítíte. Když se probudím z těch vizí, chvíli přemýšlím jako on – O‘Neill, pokud je to on – a mám pocit, že sem nepatřím. Je to taková ranní schizofrenie.“
Sam se proti své vůli usmála. „Vy víte jak člověka povzbudit. Ale je to stejně složité. Musím si zvykat na mladé tělo, i když myšlenky my říkají, že bych měla mít artritidu.“
„Tak s tímhle vám neporadím, ale snad vám pomůže váš kolega. No nic, musím se jít vyspat.“
Terry odešla a když se Sam otočila, zjistila, že k ní míří Daniel se širokým úsměvem.
„Sam! Ty simulátory fakt musíš vyzkoušet!“

Já nemám slov .....

Dokonale, ja chci dalsi dil, co nejdriv

Yop - peckovka. Už se těšim na pokračováníčko