Na Počátku Rozcestí (VII.část)

Jo tak krtci...! Tak by mě zajímalo, jaký mají motiv. A Tau'riané - pořád to samé - ooh ooh iih eeh uuuh!

Rosseta píše:

Jo tak krtci...! Tak by mě zajímalo, jaký mají motiv.

Všechno se časem dozvíš. Tohle ale až tak ke konci...

Tak po dlouhé době je tu šestý díl:

Vesničan, bílý jak stěna, se třepal v rohu místnosti a strachy šeptal: „Já nejsem na scestí,“ když tu mu najednou modrá záře, jenž se linula z převorovy hole. „Jsi na scestí. Vím to,“ ozval se hlas.
„Ne, ne, nejsem.“ Šeptal vesničan.
„Ale jsi. Vím to!“ křičel převor „ Přiznej se!“
„ne, ne…“
„Nezapomeň, že před Ori nic neutajíš,“ zdůraznil převor.
„Já…já…vím,“ koktal vesničan.
„A co nám teda řekneš o tom skladu toho vína co jsme našli u tebe ve sklepě?“
„No to není trestné, ne?
„Ne to není, tedy nebylo by, kdyby mělo značku Počátku, ale ani na jedné z těch lahví žádná značka není.“
„No, ale eh, To víno není moje.“
„Víno v tvém domě, v tvém sklepě není tvoje?“
„Ne není opravdu.“
„A čí je?“
„Já nevím.“
„Takže ty nevíš?“ řekl převor a posvítil vesničanovi do tváře.
„Ne nevím.“
„Víš to. A lžeš. Lžeš nám. Lžeš Ori. Copak chceš seslat na svou vesnici jejich hněv? Opravdu to chceš?“
„Ne to nechci.“
„Tak odkud máš to víno?“
„Od jednoho muže.“
„Lžeš mi.“
„Nelžu, nelžu. Říkám pravdu.“
„Jak se tedy ten muž jmenoval.“
„Neznám jeho jméno. Jen jsem od něj levně nakoupil a neptal jsem se. Toť vše.“
„Asi už toho víc neví Antre.“ Ozval se Sainův hlas.
„No jo. Také mu věřím.“
„Určitě.“ Řekl Sain.
„Jo a vesničane. Kde jsi to kupoval.“
„V Terihelských jeskyních.“
„A ty jsou kde?“
„Kousek za vesnicí.“
„To je popis. Kde na severu na jihu?“
„Já vás tam zavedu.“ Řekl vesničan.
„Dobře,“ řekl Antr.
„Hele , ale Gosa říkal, že máme jít hned až tu skončíme s výslechy domů na Celestus?“
„Tak víš co Saine? Vrať se domů sám. Já mezitím půjdu k těm jeskyním a zjistím co se dá a potom se vrátím.“
„Dobře.“ Souhlasil Sain. „Já tedy už jdu.“
„Jo a Saine. Vezmi láhev toho vína?“
„Ale Antre…“ řekl Sain a naklonil se k němu, „Víš, že ve službě nemáme pít.“ Pošeptal.
„Vem ho sebou domů, aby ho otestovali.“
„Jo takhle to myslíš. Jo tak to jo. Tak S Ori.“ Rozloučil se Sain a odešel směrem ke sklepu.
„Tak a teď mě zavedete k těm jeskyním,“ řekl Antr a otočil se k vesničanovi.

Vesničan Antra vedl stezkou přímo k jeskyním. Alespoň si to Antr myslel, jelikož viděl, že před nimi jsou nějaké skály. Asi po deseti minutách chůze k nim i skutečně došli.
„Tak to je to místo,“ oznámil vesničan.
„To je ono? Tady vám ten muž prodal to víno.“
„Ano.“
Antr se pozorně díval po okolí. Měl tušení, že by tu mohl ten muž ještě být.
„Převore? Jste v pořádku?“ ozval se vesničanův hlas.
„Ano,“ řekl Antr, ale stále se díval po krajině okolo. To místo bylo naprosto vhodné pro nějakou léčku. Antr pomalu sledoval každý výběžek, každé křoví, ale ničeho si nevšiml. Vypadalo to, že si s ním jen pohrává jeho mysl a toto místo.
„Asi tu ten muž není. Když jsem tu byl naposledy hned se ukázal.“ konstatoval vesničan.
„Asi máš pravdu.“ řekl Antr, když se najednou ozval výstřel. Výstřel ze zbraně vojáků Ori a Antr dopadl pod jeho tíhou do písku.

Pokračování příště…

Část VII:

"Ale vždyť nejsi bledá a nemáš ani zákal.", řekl Jates směrem k Rině, která před ním stála
v převorském plášti a s převorskou holí v ruce, ale neobjevili se na ní žádné vedlejší
účinky převorství.
"Ve víjmečných případech se tyhle vedlejší účinky nedostaví,", řekla Rina.
"A ty seš jako ten víjmečný přápad jo?"
"Jo!"
"Tak nám předveď svoje telekinetické schponosti.", řekl Ilem.
"Cože? Á aha, telekinetické schponosti. No, tak to...nemůžu.", odpověděla Rina.
"Proč ne?", zeptal se Jates.
"Protože s mocí, kterou mi Ori svěřili se besmí zacházet lehkovážně.", řekla Rina.
"Aha.", zamumlal Jates.
"A jak teda můžeme vědět, že jsi skutečně převoryně?", zeptal se Ilem.
"No prostě mi budete muset věřit.", řekla Rina.
"No a co teď máme teda dělat?", zeptal se Ilem.
"No dostala jsem zprávu od jednoho převora...hmm...Saina, že tu na něj máme počkat.", řekla Rina.
"Saina? Ale to je přece ten, co byl v té bitvě na Udaře.", jásal Jates.
"A co jako?", zeptala se Rina.
"Nechápete to? Sain je jeden z těch převorů, kteří zachránili vesmír před Udarany.
Je to opravdovej profesionál, my mu nejsme ani po kolena..."
"Heh...", udělali sborově Ilem s Rinou.
Rina ve skutečnosti nebyla převoryně. Gosa byl natolik vysílen, že z ní odmítl udělat převoryni
a tak jí na Celestu alespoň dali převorský plášť a hůl, aby se za převoryni mohla vydávat.
Zatím jí to všichni věřili, ale problém byl, že takhle neměla žádné telekinetické schopnosti.

"To snad ne. Co chete?", zeptal se náčelník veverek.
"Chceme jedinou věc, přesvědčit vás, že musíte příjmout Počátek.", řekl Srt.
"Už jsem vám několikrát říkal, že se tím budeme zabývat na jaře!"
"Ale to už bude pozdě. My ty technologie potčebujeme a takhle zbytčně ztrácíme čas.
Proč to odkládat na jaro, stejně jsme se všichni shodli, že Počátek určitě příjmeme.
Musíme ho příjmout teď...", řekl Nut.
"Nute, vy vědci si to představujete moc jednoduše. Víš kolik papírování to zabere?", řekl
náčelník veverek.
"Nebuďte líní. Udělejte to!", řekl Srt.
"Bude to lepší pro všechny!", zdůraznil Nut.
"A můžete i říct, proč nchete počkat na to jaro?", zeptal se náčelník.
"A proč zbytečně čekat, když to může být už teď.", řekl Srt.
"A kdo ví jestli by jste to na jaře zase nepřeložili zase na někdy jindy. Prostě to udělejte
teď! Je to v zájmu všech veverek!", řekl Nut.
Náčelník se krátce zamyslel a pak řekl: "No dobrá, svolám schůzi za účelem..."
"Hlasování, zda příjmout počátek, nebo ne?", zeptal se Nut.
Věděl, že takhle to mají v kapse, všechny vevreky jsou pro příjmutí Počátku.
Jediné co bránilo veverkám v jeho příjmutí byla lenost politiků, kteří se nechtěli
zabývat papírováním. Ale pokud bude navrhnuto hlasování, pak už nebude cesty zpátky,
příjmutí už bude jisté. Jen musí být navrhnuto hlasování o jeho příjmutí...
"...Ne.", řekl náčelník.
Srt a Nut na sebe nechápavě pochlédli.
"Tak proč teda?", zeptal se Srt.
"Budeme hlasovat zda hlasovat o příjmutí počátku.", řekl náčelník.
"Cože? Chcete hlasovat jestli máte hlasovat? Co to je za blbost?", řekl nevěřícně Srt.
"Budeme hlasovat, zda hlasovat o příjmutí počátku ještě teď, nebo až na jaře.", řekl náčelník.
"Ale...", chtěl něco říct Nut.
"Žádné ale. Pokud neodhlasujme, že máme hlasovat ještě teď, tak nebudeme hlasovat o
příjmutí Počátku ještě teď. Je vím to jasné. Buďte rádi, že se to alespoň trochu hnulo.",
prohlásil náčelník veverek.
Nut chtěl ještě něco říct, ale Srt ho odtáhnul stranou a řekl mu:
"Má pravdu, musíme být rádi, že se to alespoň trochu hnulo. Prozatím to stačí..."

Země, neboli Tauri, neboli ta podivná modrá planeta - o několik podivných týdnů později
"Jak jste se dostal přes krtčí linie?", zeptala se Careterová.
"Vrtulníkem. Pokusili se nás sice setřelit šiškama, ale netefili nás.", řekl Woolsey.
"Tak by jste nás mohli dostat vrtulníkama i odtud.", řekl Jackeson.
"Ne, nebudeme utíkat. To obklíčení SGC musí skončit.", řekl Woolsey.
"Ale jak to máme udělat?", zeptal se O´Neill, když se konečně přestal dlubat v nose.
"No od toho jste tady přece vy.", řekl Woolsey.
"My jsme už ale zkusili všechno. Polovina vojáků padla při obraně SGC, co máme ještě
dělat?", zeptal se Landry.
"No právě proto tady sedíme, takže nějaké návrhy?", zeptal se Woolsey.
(Poznámka: Mitchell se schůze neúčastnil, protože jako jedinej schopnej z SGC pomáhal
zastavit útoky krtků přímo v první linii.)
"Návrhy? Hmm, co třeba hodit na Cheyenskou horu atomovku?", zkusil O´Neill.
"Má někdo nějaký méně idiotský návrh?", zeptal se Woolsey.
"Ale to by šlo. Cheyenská hora by to vydržela a zbavili by jsme se krtků, protože ti jsou
tam venku.", řekla Carterová.
"Carterová, nesnažte se u O´Neilla šplhnout a raději vymyslete něco normálního.", řekl
důrazně Woolsey.
"Ale to by vážně...", koktala Caretrová.
"Já vím, že by to šlo, ale to je snad to nejkrajnější řešení. Prezident nenařídí jaderný
útok na území USA, pokud to nebude narosto poslední možnost a ani já bych nic takového
prezidentovi nedoporučil. Začněte konečně používat mozky a vymyslete něco normálního!",
řekl Woolsey.
"A co s nima zkusit vyjednávat?", navrhl Jackeson.
"Ale to už jsme přece zkoušeli. Poslali jsme tam několik vojáků a vrátili se nám jen
ohlodané kosti!", řekl Landry.
"Tak co to zkusit znovu?", řekl Jackeson.
Nastalo ticho. Všichni sledovali Jackesonův obličej.
"Co?", nechápal Jackeson.
Opět ticho.
"A jak by jste přesně chtěl s těmi krtky vyjednávat?", zeptal se Woolsey.
"Normálně. Řeknu ´Ahoj, nedáte si pivo?´ a pak...", řekl Jackeson.
"Jeho spíš zajímalo, jak se s nimi chceš dorozumět.", vysvětlil mu situaci Landry.
"Aha. No já to nějak zvládnu.", řekl Jackeson.
"Vy chcete mluvit krtkovsky?", zepat se nevěřícně Woolsey.
"Pche, ovládám šest miliónů jazyků a komunikačních forem.", prohlásil Jackeson.
"Ty vážně umíš mluvit krtkovsky?", zeptala se Carterová.
"No...Ne. Ale doufám, že budou umět anticky.", odpověděl Jackeson.
"Svatej Pentagone, jak jste přišel na to, že krtci budou umět anticky. Kdo ví, jestli vůbec
nějakou řeč mají!", řekl Woolsey.
"Ale jasně, že mají. Všichni tvorové mají řeč, třeba i žížaly. Ty třeba dělají ´Pfff, fffp,
chuu, cccuuíí...´", vyluzoval příšerné zvuky Jackeson.
"Dobřa, dobře. Můžete s nimi jít vyjednávat.", řekl Woolsey.
"Juhůůů!", udělal nadšeně Jackeson a odběhl.
"Juhůůů!", zopakovali po něm Carterová, O´Neill a Landry a následovali ho.
Woolsey přistoupil k poblíž stojícímu vojákovi a řekl:
"Klidně tam pusťte kteréhokoliv z nich."
"Ale vždyť...jak?...nikdo neumí krtkovsky.", blekotal voják.
"Jo, já vím, ale třeba se krtci nažerou a dají pokoj.", řekl Woolsey.
"Aha.", řekl nadšeně voják.
"Běžte je pustit, skoda jich nebude.", řekl Woolsey.
"Provedu!", řekl voják a mířil ke dveřím.
V tom do dveří vešel Te´alc a řekl:
"Snad jsem tu schůzi nezmeškal?"
"Panebože krtek!", hrůzou zařval voják a zatřelil Te´alca.
Chvilku klid.
"Hele, on to nebyl krtek.", řekl voják.
"Toho taky není škoda. Hlavně běžte pustit ty návnady.", řekl Woolsey.
"Návnady? Ó aha. Už běžím pane!", řekl voják a konečně opustil místnost.
Pak to Woolseymu došlo.
"A pošlete někoho, kdo uklidí tu mrtvolu!", volal Woolsey za vojákem.
To je zase den. Tady není nikdo normální. Tady na tomhle místě prostě nemůžu být dlouho,
nebo taky zcvoknu. Doufám, že co nejdřív budu daleko odtud. Tady je to totiš úplně
šílený, což mi připomíná ten případ s ukradenou houbičkou na nádobí, co jsem tu řešil
minulej rok - říkal si v duchu Woolsey.

Pokračování příště...

Ha! Krtek! Jej, šups, to nebyl krtek, ale tady má napsáno dr. Modřenka...
Písejte dál!

EDIT: Hej hej, copak se děje? Dřív jste dodávali nové kapitoly jak na běžícím pásu a teď kde nic, tu nic! To se dělá, rozhecovat čtenáře a pak se na něj vykašlat?

Já za to nemůžu. Pan Citron odmítá napsat další díl, protože má rozepsaný něco jinýho a já to sám dokončit nemůžu, protože si pamatuju jen polovinu dohodnutého příběhu (tu svou).

Jo tak. Tak to budu muset pohrozit smrtí panu Citronovi.