Irena Zelenková - Linda Nováková

Poprvé publikuji svou povídku, tak mě prosím nekamenujte. Není úplně z prostředí Stargate, ale je s ním spjatá. Tak tedy:

Irena Zelenková - Linda Nováková

Irča se narodila v mladičké rodině krátce po sňatku. Její rodiče se zamilovali v osmnácti letech a vášnivý pocit je přiměl, aby se dva roky nato vzali. Její táta se živil jako astrofyzik a máma jako doktorka. Když jí byly tři roky, přestěhovali se z města na venkov a pořídili si pejska - fenku drsnosrstého jezevčíka.

Jenže její rodiče se začali hádat. Táta vyčítal mámě kdeco, matka nezůstávala pozadu. I přes rodinné problémy byla Irena odmalička chytrá a věci, které jejím spolužákům činily potíže, zvládala levou zadní. Pak ale přišla ta osudová roztržka. Měla pocit, že se dům otřásá v základech, jak na sebe rodiče řvali. Máma zaječela, že se nechá rozvést. Táta třískl dveřmi a příště ho viděla až u soudu. Od té doby ho nespatřila. Do péče ji dostala máma.

Svět dospělých ji děsil. Často utíkala do poklidnějšího prostředí - školy. Bez nesnází se dostala na gympl. Fyzika ji udivila. Vždycky si myslela, že je to jen nudná věda, kterou si bez řádného důvodu vybral táta. Teď se jí zalíbila. Ve vesmíru neměnných faktů si připadala bezpečná.

Když byla v tercii, dozvěděla se, že její táta dostal nějakou supertajnou nabídku a odletěl do Ameriky. Prý ji, Irču, už nemá rád a říká, že žádnou dceru ani rodinu nikdy neměl.

Její fenka umřela. Jako by odešla sestra. Pak se přestěhovali zpátky do města.

Měsíc nato se taťka vrátil. Úplně jiný. Připadalo jí, že příšerně zestárnul, ačkoliv ho neviděla už dobrých sedm let. Očividně byl přepracovaný. Když ho jednou namíchla, značně zvýšeným hlasem jí vysvětlil, že se jí prostě zřekl a už vlastně jeho dcerou není.

Šokovalo ji to. Když se dostala z toho nejhoršího, stal se z ní jiný člověk. Přijala za sebe zodpovědnost. Už nebyla duchem holčička, která běží za maminkou, když si rozbije koleno. Nově získané zkušenosti jí říkaly, že maminka ani tatínek jí stejně nepomůžou. Stala se z ní dravá šelma. Energicky šla po příležitostech a díky tomu se dostala na vysokou. Studovala přírodní vědy, vedlejší obor cizí jazyky, a když promovala, mohl o ní profesor bez obav říct, že je v ní vynikající fyzik.

Pracovala v předních vědeckých laboratořích, pomohla mnoha významným objevům (mj. dokázala, že Einstein se mýlil - rychlost světla lze překročit). I na ni však začalo doléhat pracovní vysílení. Ve snaze pomoci lidstvu začala brát pervitin.

Její ego stoupalo ke hvězdám a nezastavovalo se tam. Říkalo se o ní, že je cynická, egoistická a arogantní, ale nejlepší v tom, co dělá. Zajímalo se o ni i americké letectvo. Dali jí ale ultimatum. Buď se vzdá drogy, nebo u nich nemá šanci. Zkusila to, ale neuspěla. S hrůzou zjistila, jak moc je na droze závislá. Věděla, co s ní může udělat, a to ji děsilo.

Začala odvykací kůru. Noviny ji roznesly na kopytech. Ze světoznámé vědkyně byla najednou feťačka, její dříve uznávané teorie byly náhle zpochybňovány, projekty zůstávaly bez financí. Jak rychle vystoupala na vrchol, tak rychle z něj spadla.

Připadalo jí, že se jí celý svět vysmívá a kroutí nad ní pohoršeně hlavou. Psychicky to nezvládla a naplánovala vlastní sebevraždu. Byla by se jí povedla, kdyby před odjezdem na poslední služební cestu do Českých Budějovic nenechala odemčený byt. Zloději ho vybílili, konto v bance vymyli a chudáka Irču tím uvrhli do naprosté chudoby. Pojišťovny jí odmítly zaplatit jakékoli pojištění. Ocitla se na dně.

Troch moc temné na můj vkus a Zelenka by urcite takhle nechoval k dceri, ale napsany je to pekne.

tak tvoje první co tu publikuješ a moje první co tu čtu... musím říct že se ti povedla, i když trochu kratší na to, že vystihovala skoro celí život hlavní postavy... musím ještě podotknout že jedno slovní spojení "konto v bance vymyli" zní jaksi divně... ale musím říct, že jinak pohodička, krasně se to čte

Přijde mi to jako tvoje autobiografie. Ne , že bych tě znala, ale píšeš to tak expresivně , že mě připadá, že jsi tam vložila nějaké své prožitky. Taková úderná zkratka. Víc ti věřím to dětství než tu děsivou dospělost

Mohlo to být delší a rozhodně se to dalo napsat úderněji. Takhle mi to přijde... No... Prostě jako biografie, takže mi to tak nejspíš i mělo přijít, napsaný je to pěkně, já jenom když přečtu povídku, snažím se najít chyby, nevšímej si mě

Děkuji, děkuji za pozitivní ohlasy. Mrs. Sheppard mě naprosto odhadla - dětství má opravdu trochu z mé autobiografie. Pro ty, kteří si stěžují na délku, mám zprávu, že budou ještě tři krátké díly. Tak tedy, 2. část:

Ten den byl pro Radka krušný. Ačkoliv se snažil hlavnímu vědci vysvětlit, že se prostě nemůže vrtat ani ve vybitém ZPM, nedal si říct a následkem toho málem vyhodil Atlantis do povětří. Když Zelenka zalehl do postele, skoro okamžitě usnul. Celou noc poklidně chrápal neobtěžován jakýmikoliv sny. K ránu ho probudil jemný šum - venku pršelo. S klením zavřel okno, jímž se mu do pokoje dostaly snad dva litry vody a opět ulehl. Tentokrát se mu zdál velice zvláštní a znepokojující sen.
Viděl asi pětadvacetiletou ženu, jak bloumá ulicemi Českých Budějovic. Znal to tam, rok tam bydlel. Přes bujnou nerozčesanou kštici jí neviděl do obličeje. Spěchal k ní. Dostihl ji zrovna když si prohlížela výlohu knihkupectví. Zběžně pohlédl na sklo a přejel mu mráz po zádech. Tam, kde měly být vystaveny encyklopedie, bestsellery a detektivky, viděl obývací pokoj u nich doma... pokud to mohl nazývat domovem. Nebyl tam víc jak sedmnáct let. V místnosti proti sobě stáli muž a žena a hádali se. V muži za sklem s hrůzou poznal sám sebe. Ten naposledy něco zařval, třískl dveřmi a vyšel ven. Zatočil rázným krokem k ženě před knihkupectvím. Ale místo aby se před ní zastavil, napochodoval přímo do ní a zmizel. Radek, zmaten a vylekán, se znova podíval do výlohy. Za lesklým sklem byly opět vystaveny knihy.
Pohled mu sjel na odraz jejího obličeje a hrůzou vykřikl. Byl jeho. Poplašeně se otočil a podíval se jí zpříma do očí. Jeho obličej obklopen jejími vlasy se na něj zle šklebil.
"Ne... Ne!" couval od toho zjevu s jeho tváří, i když se nepřibližoval.
Najednou uslyšel hlasy. Divoce se rozhlédl - vznášel se v husté mlze. Všechny ty hlasy mluvily o něm a jeho zavržené rodině.
"Ve vašem spisu stojí," říkala mu dr. Weirová u přijímacího pohovoru, "že jste rozvedený."
"Ano, jsem."
"Já jsem ale nic takového o vás nikdy neslyšela."
"Snažím se na to nemyslet." Ani nevěděl, proč se zrovna jí svěřuje. Vždyť ji sotva zná. "Chci... zapomenout."
"Chápu." usmála se.
Obraz, který zahlédl, se změnil. Stál v Atlantis a mluvil s Rodneym.
"Moje sestra má dítě. Hází věci, ožužlává je, popatlává nábytek."
Tenkrát nepřímo zapřel, že kdy nějaké dítě měl. Vlastně žádnou sestru neměl. O jeho ženě věděl jen poručík Ford, který natáčel video na rozloučenou, když mysleli, že je zabijí Wraithové. A ten si to tajemství asi vzal do hrobu.
"Drž se, miláčku."
Vrátil se zpátky do mlhy. Mladá žena k němu přistupovala, už se svým vlastním obličejem.
"Proč jsi nás nechal? Proč ses mě zřekl?" Roztáhla ruce jako by ho chtěla obejmout. "Nemusela jsem skončit takhle."
Poznal svou dceru.
"Proč?" Výkřik se mu zařízl do hlavy. Vyděšený se probudil a vymrštil se do sedu. Odkrvený mozek o sobě dal vědět a Zelenka se opět poroučel na polštář. Podruhé se posadil opatrněji, zvedl se a zamířil do koupelny. Studeným proudem z umyvadla si opláchl obličej a napůl v bázni, co uvidí, na sebe pohlédl do zrcadla. Nic.
Takhle to dál nejde, pomyslel si. Potřebuju pořádnou dovču. Všichni si ji už vzali, tak proč ne já? Dopoledne to řeknu Weirové.

Skvěle napsaný, jsem zvědavý jak se to vyvrbí dál.

Hej, to bylo dobrý ... Ani chyby se mi už nepovedlo vyhrabat

Mnooo celkem dobrý .. myslím že tohle vystihuje dost osudů rodin ale v trochu jiném prostředí ... fakt super těší se na další díl

Opět děkuji, děkuji za pozitivní ohlasy. 3. část je "poněkud" kratší. Možná vás zaujme, že se odehrává na opravdovém místě. Tak tedy:

Irena se už týden protloukala životem, jak to šlo. Uvízla v cizím městě, bez peněz, bez domova, bez kohokoli, kdo by jí pomohl. Nechala se zapsat na brigádu - to jí vynášelo to málo, s čím musela vyžít. Zkusila taky jít na úřad práce, ale tam ji vykopli. Asi nechtěli se zostuzenou vědkyní nic mít.
Navečer se poflakovala po ulicích a přemýšlela, kde bude spát. Prohlížela si výlohy, kolem kterých šla. Zastavila se před knihkupectvím Gregorius. Na malém placu před ní byla kavárna, po domu se pnuly vavříny. Vtom jí projel zátylkem neznámý pocit. Vždycky o něm jen četla a nevěřila, že něco takového vůbec existuje, ale teď ho sama pocítila. Někdo se na ni díval. Přišlo jí absurdní, že se jí vybavila fráze z Harryho Pottera: Ucítil v zátylku něčí pohled.
Rychle se otočila. Opravdu. Asi tři metry od ní stál muž střední postavy, asi pětačtyřicátník, s delšími vlasy a brýlemi. Pokud viděla na tu dálku, díval se na ni poněkud divně. Něčím jí byl povědomý... Vykročil k ní.
"Ahoj, Irčo."
Její překvapení neznalo mezí.
"Tati?"

MNoo pokračuj ,,,, nějak sem se do tooh zažrala

Sice koukám, že jediný, kdo to sleduje, je Janinka (děkuji za ohlas), ale nešť. Poslední díl by vás měl nakopnout ohledně totožnosti hlavní hrdinky. Jelikož je toto poslední část, chtěla bych uvést, že námět na pokračování mám a možná to někdy napíšu. Tak tedy:

Kolik dnů uplynulo? Týden, měsíc? V tom shonu to nepočítala. Poté, co se usmířila s tátou (což nebylo zrovna lehké), jí nabídl, že jí pomůže začít nový život. Nechala si změnit jméno na Lindu Novákovou. Dokonce šla na plastickou operaci - táta byl líp finančně zajištěný, než si myslela - a ta jí přidala deset let. Nikdo ji už nepoznával.
Ptala se ho, jak to, že si může dovolit takové drahé věci. Odvětil, že hodně vydělává. Jenže jí odmítl říct, na čem a kde pracuje. Měla pocit, že se mu po tom stýská. V noci mluvil ze spaní, věčně opakoval slovo Wraith, taky volal nějakého McKaye. Ta jména jí nic neříkala, ale nelámala si s tím hlavu. Musela si sehnat práci. Povedlo se - a brzy postupovala. Teď se ale nehnala za cílem jako dravec, byla mnohem víc opatrná. Táta zase odjel, ani nenapsal. Nelámala si s tím hlavu. Šla za svou hvězdou.
Dostala se až na Masarykovu univerzitu jako učitelka fyziky. Opět vehementně, teď ovšem tiše, studovala, a přišla na pár zajímavých hypotéz. Přišla na to, jak překročit rychlost světla. Nyní své nápady nepublikovala. Působila jen jako vynikající, ale přece jen nepříliš významná profesorka.
Po roce její táta opět přišel, a ne sám. Jeho doprovod tvořil muž, který se představil anglicky jako Evan Lorne. Podle jejich chování se s taťkou dobře znal. Nabídl jí ve zkratce, aby šla k letectvu Spojených států, že zjistí, co její táta celé ty roky dělal.
"Ty jsi u letectva?" málem vyjekla česky.
"Jo." přisvědčil opatrně.
"Takže, než se všechno dozvíte, musíte mít bezpečnostní prověření." přerušil je, opět v angličtině, Lorne.
"Skvělý. A kde ho dostanu?"

Od té doby ji nikdo už neviděl. Z univerzity odešla za tajemných okolností, v malém okruhu lidí se šeptalo, že odjela do Anglie a nechala si změnit státní občanství na Angličanku. Nikdo ale doopravdy nevěděl, co se s ní stalo. Poslední záznam v jejím magnetofonovém diáři byl:
"Tak, a jedu do Anglie. Řekla jsem o tom jenom Zuzaně Průchů, ale stejně myslím, že neumí držet slovo a někomu to vyžvanila. Chmm... No nic. Třeba s Evanem je sranda. Ubytoval se v tátově bývalém bytu - ještě, že ho neprodal - ale skoro pořád je u mě, teda vlastně u nás. Učí mě pořádně anglicky, prý mám příšernou výslovnost. Já mu ale ukážu! Když si myslel, že se sprchuju, diskutoval s tátou o tom, kde budu pracovat. Mluvil o dost divných věcech, několikrát zmínil něco jako Hvězdná brána, Atlantis a SGC, a nakonec se vyjádřil, že mě nejspíš pošlou na Daidala. Tak tomu jsem vůbec nerozuměla. Pokud vím, tak Daidalos byl řecký stavitel, co postavil labyrint pro Minotaura a pak se pokusil prchnout na křídlech z per a vosku. Jak mě na něj pošlou, to vážně nemám ponětí. Málem jsem se prozradila - ty škytavka mě někdy vážně štve. Jej, už musím jít... Tak čau, magneťáku."

no já taky stále čtu každý díl... sem zvědavej co se z toho vyvrbý... nicméně čekám na pokračování...

ok, já řeknu prostě "good" a dále se svou výpovědí nebudu zabávat, protože to prostě "good" je