A synové božští vcházeli k dcerám lidským

Měla jsem dnes trochu čas a tohle je výsledek... (zatím část první části )

A synové božští vcházeli k dcerám lidským…

„Znesvětili jste posvátné kolo! Kruh bohů!!!!“
Postavy v šedivých hábitech nebezpečně mávaly holemi a hrozily týmu v ústrety.
„Cože?“ Sheppard, zvedl paže ve smířlivém gestu, „přicházíme s dobrými úmysly, jsme přátelé!“.
„Nikdo nesmí projít posvátným kruhem! Posvátný kruh byl znesvěcen!!“ Zahřímal muž, který vystoupil do popředí.
„Je to přece brána, portál..“ zakoktal Rodney udiveně. „ K tomu slouží především – k cestování mezi světy…“
„Rouhači!! Musí být potrestáni!!“ Zahřímal dav.
Vůdce předstoupil před Ronona, kterého si zřejmě kvůli majestátnímu vzhledu a výšce vytipoval za velitele.
Oči se mu zúžili do štěrbin, když pomalu s důrazem na každou slabiku hrozivě zasípal:“Nikdo nesmí projít posvátným kruhem! Posvátný kruh je místo plození! Prochází jen ploditelé! A vy! Vy jste ho narušili!“
„Ploditelé?! Dobrý bože, to je jako z bible“, zašeptal Rodney. „A synové božští vcházeli k dcerám lidským a ty jim plodily syny!“
„Jo jo! To taky znám“ , přikývl Sheppard nepřítomně, pomalu si připravujíc zbraň do pohotovostního režimu.
„Lidé!“ Teyla se nadechla k monologu a s co nejlaskavějším úsměvem, kterého byla schopna pronesla.“ Jsme skutečně přátelé, nemáme v úmyslu Vám ublížit!“
„Cha“! Vůdce se ušklíbl. A dav za jeho zády znovu zaburácel.
„Tak dost“, zašeptal Sheppard a nenápadným gestem zavelel týmu k obraně.
„Ani to nezkoušej“, zazněl hlas za jeho zády a mezi lopatky se mu zaryla špička kopí.

„Myslete pozitivně“, zahučel Ronon. „Mohli jsme být už v téhle chvíli mrtví a nechali nás žít“!
„Pchá!“, to je útěcha. Žít !? A na jak dlouho?
„Možná , že rozpoznají tvoji božskou podstatu Rodney a staneš se ploditelem!“ Ušklíbl se Sheppard, zkoumajíc mříže jejich kobky.
„Myslím, že hlavní otázkou je , kdo jsou ti jejich ploditelé a jak nás tak snadno zatratili, že my to nejsme“, přemýšlela Teyla.
„Myslíš nějaká rasa, která si tímhle předpotopním národem touží vylepšit svůj genofond?“
Sheppard si zadumaně setřel pot z čela a pomalu se sesul do sedu , aby si opřel záda o kamennou stěnu kobky. Nic nenapovídalo tomu, že je tady potkají problémy. Normální zalesněná planeta s řídkým osídlením, odpovídající tak rannému středověku. Tak negativní přivítání nečekal! Původní snahou bylo navázat kontakt a provést rozumný směnný obchod.
„Vypadali docela normálně, ne“, odtušil po chvíli ticha Rodney Mc Kay. „Teda myslím, žádní mutanti nebo tak něco!“
„Možná zplodit potomka s božím synem je jen výsadou vyvolených a všichni ostatní se rodí přirozeným způsobem..“
Sheppard se podrbal ve vlasech. „Třeba nejde o plození ve smyslu rozmnožování, ale třeba je to metafora pro něco jiného?“

Tusim si netrafil ten spravny topic
Ale je to funny....Kruh Bohov...

Špatná sekce - přesunuto.

lol, jsem to četl, ale jen jsem viděl tu dýlku, tak sem zaváhal...
si normální? Jak může normální člověk přečíst něco tak dlouhého?!

tak moc času jsem zase neměla!

EDIT: Necituj příspěvek bezprostředně nad tebou. WiX

no je to sice dlouhý ale přečetla jsem to celý. uff ale fuška to byla

Ale ne je to dobrý, čím kratší ty příspěvky jsou tím líp. Já jsem pro víc kratších. Líp se to čte.

Vidím, že se tady někdo rozepsal! No, opravdu by to chtělo pokračování...

to bola ale dllllllllllllžka , ale viem ako by si to mohla napravit....
napísat viacej rovnako dlhých pokračovaní
p.s.tak čakáme

Doufám, že Vás neurazím "délkou", ale určitě všichni máte své povinnosti - a alespoň Vás čtení od nich na dlouho neodvede . Takže opět další část...

„Už tady dlouho nebyli“, ozval se tichý hlas z vedlejší cely. „Pořád je všichni čekají a nikdo nepřichází, proto jsou u Kola bohů hlídky, aby daly včas znamení. Nejste první kdo narušil posvátný kruh, byli už jiní před vámi…ti kteří nebyli bohy.“
„Hm a co se s nimi stalo?“ Rodney se přilepil na mříže, ale do vedlejší cely neviděl.
Hlas pokračoval bez reakce na Mc Kayovu otázku. „Vyvolené čekají a nejstarší z nich už uzavírá poslední kolo života, jen ona ví co se děje.“
„Máme společnost!“ Zavolal Rodney, když se na konci chodby ozvaly kroky a svit louče ozářil stěny v pozadí.
Místnost do které byl tým přiveden připomínala hradní síň. Za masivním dřevěným stolem sedělo několik mužů. Mlčky si měřili příchozí a jejich pohledy nevěstily nic dobrého.
„Nejstarší s vámi chce mluvit“, řekl muž sedící ve středu. „Budete odvedeni na místo setkání a Nejstarší rozhodne co s vámi bude dál!“
„Mohli bychom dostat zpět své věci“, požádal Sheppard.
„Dostali jste zpět své životy!!“ Zahřímal jeden z mužů a ostatní povstali na důkaz ohromení nad tou opovážlivostí, kterou právě uslyšeli.
„Ok , Ok !“ Zakoktal Rodney a věnoval Sheppardovi znepokojený pohled.“Jsme vám neskonale vděčni, díky..“
Eskorta se skládala z dvaceti mužů ozbrojených sečnými zbraněmi, kteří obklopili tým ze všech stran tak, že ani Ronon po několika minutách chůze stále nenacházel plán, který by jim umožnil útěk. Kráčeli údolím, které bylo obklopeno z obou stran neproniknutelnou hradbou lesa a Ronon si usmyslel počkat s plánem na útěk alespoň do doby, než se dostanou z tohoto otevřeného území.
„Jak to bylo dál s těmi dcerami lidskými, ke kterým vcházeli boží synové Rodney?“ Přerušil mlčení Sheppard,„nejsem zas takový znalec Bible“.
„Mám dojem, že rodily obry…“Odtušil Mc Kay.
„Obry? Jako vysoké lidi?“ Zeptal se Ronon.
„Obry nebo tak něco“. Mc Kay se setkal s Dexovým výhružným pohledem. „Ale všichni nebyli zrůdy, ehm. Někteří byli náhodou dobří. Třeba Herkules!“
„Nepatří Herkules spíš do řecké mytologie?“ Poznamenal Sheppard věcně.
„No taky ho zplodila pozemšťanka s bohem nebo ne?“
„To mě podržte!“ Ronon ukázal na novou dominantu krajiny, která se náhle objevila za vrcholem zalesněného kopce.
„Co to je , dobrý bože, vždyť to vypadá jako zřícená hnízdní loď!“ Vykřikl Rodney.
„Myslím , že to je zřícená Hive!“ Sheppard si mimoděk přejel dlaní přes hrudník, což dělal od jisté doby při každé zmínce o Wraitech.
Hive vypadala impozantně a nic ji neubíralo na hrozivosti ani to , že její trup byl rozlomen na dvě části. Černá masa organické hmoty postupem času zvětrala do odstínu šedé a na mnoha místech se stala živnou půdou pro růst rozmanité vegetace.
Ptáci si vytvořili hnízda v prasklinách lodi, z trupu vyhopsal zajíc a za ním se objevila skupina srnek.
„No není tohle zemský ráj?“ Poznamenal stísněně Rodney. „Ještě tu chybí Adam s Evou a had z ráje“.
„A nestačil by ti nějaký zapomenutý archaický Wraith?“ Zašpičkoval Ronon.
„A támhle máš Evu!“ Zašeptal Sheppard, když se v ústí chodby vedoucí do nitra lodi náhle objevila štíhlá silueta ženy.
Gracieznost pohybů neznámé všechny fascinovala.Vypadalo to spíš , že pluje vzduchem, než , že kráčí. Jako by se její nohy nedotýkaly zemského povrchu, nebo na ní působila gravitace planety jiným způsobem. Rozhodující , ale bylo, že se velmi rychle přiblížila téměř na dosah a tým se nezmohl na nic jiného než zírat . Žena se zdála být velmi mladá, bledé až průsvitné pleti a nadpozemský vzhled ji dodávaly její téměř popelavě plavé vlasy a dlouhé stříbřitě-šedé roucho.
Strážci uctivě ustoupili do pozadí a se sklopenými hlavami vyčkávali. Jako by bylo nepřípustné hledět té ženě přímo do očí.
Ronon si s posledními zbytky své vůle uvědomil, že teď nastala ta vhodná chvíle pro útěk. Strážci, kteří zjevně nebyli v pohotovosti, blízkost lesa téměř na dosah….Ale cítil, že jeho vůle mu už nepatří, do jeho mysli proniklo cizí vědomí a rozhlíželo se v ní.

Docela hezké


PS:Délka mi vyhovuje

Heh, začíná to být zajímavý. Ta žena na konci mi nápadně připomíná jednu z mých (nezveřejněných) postav.

Do třetice všeho dobrého a zlého - dokončení celého příběhu

Jako ve snu se jeden po druhém vnořili do temného ústí chodby vedoucího do nitra lodi.
Ozbrojená eskorta je již nedoprovázela. Strážci se mlčky s gesty pokorné úcty rozloučili s neznámou a vydali se zpět.
„Nejstarší Vás očekává“, sdělila jim žena , když se ocitli po průchodu Hive znovu na denním světle.
Rodney, který ženě pohledem visel na ústech si s hrůzou uvědomil, že ta se ani nepohnula , ačkoliv mu její hlas jasně rezonoval v hlavě.
Vyděšeně se podíval na Shepparda a zaznamenal zmatek také v jeho tváři.
„Viděl jsi to, ona vůbec…“!
„Jo, jo Rodney. Uf!“ Sheppard si rozpačitě prohrábl kštici, „no uvidíme..“
Čím dále se vzdalovali od lodi, tím více se rozplýval pocit otupělé nemohoucnosti , jako by přítomnost Hive nějakým způsobem zesilovala mentální schopnosti jejich průvodkyně.
„Kam, kam nás vedete?“ Osmělila se Teyla , ale téměř ve stejném okamžiku se týmu před očima zjevil cíl cesty.
„Chrám setkání“, zazněl hlas neznámé, ale Mc Kay při jeho zvuku raději sklonil hlavu , aby neriskoval pohled na ženina strašidelně semknutá ústa.

Nebýt zvláštních okolností a blízkosti Hive za zády , Sheppardovy smysly by přinášely do nervového centra jen samé libé pocity. Vyvolené se pohybovaly téměř přízračně, Johna napadla asociace s Labutím jezerem, které kdysi viděl v televizi a zdálo se mu dokonce , že ve větru slyší hudbu. Ženy byly půvabné a přívětivě se usmívaly, ačkoliv po určité době se zdály být jejich obličeje poněkud strnulé.
Chrám měl centrální stavbu kruhového půdorysu , která připomínala románskou rotundu a několik dlouhých atrií, připojených k hlavní budově, kde mezi štíhlými sloupy vlály ve větru průhlédné závěsy.
Právě , když vstoupili mezi sloupy lemujícími jednu z chodeb, přiběhla k Sheppardovi půvabná dívka a trochu rozpačitě ho zatahala za rukáv.
John si najednou uvědomil, že to co mu působilo tíseň a nedovolilo vnímat zvláštní krásu místa , byl nedostatek emocí ve všech těch podivných tvářích okolo.
Tahle tvář, ale byla jiná.
„Jsem Erin“, vyhrkla dívka, „vaše průvodkyně“.
„Já, já nejsem mezi vyvolenými dlouho a proto vám mohu přiblížit to, co potřebujete znát aniž by jste museli cítit strach. Strach svazuje…“ Dodala smutně a její oči se vyhnuly střetu s pohledy příchozích.
„No aspoň, že pohybuje ústy“! Ulevil si Mc Kay.
„Rodney“! Sheppardovo obočí výhružně vyletělo k čelu, protože právě pocítil neodolatelnou touhu tu maličkou ochraňovat.
„Máme otázky“, zahučel temně Ronon, kterému jeho šestý smysl neustále indikoval stín wraitské přítomnosti.
„Od toho jsem tady, prosím následujte mne“, Erin se zatvářila jako člověk, který byl pověřen úkolem nad své možnosti, ale přesto se ho musí zhostit.
Stanuli v síni, která byla pokryta oprýskanými freskami znázorňujícími dávno minulé události. Erin se s nábožnou úctou postavila do středu sálu a s teatrálními gesty se dala do popisu zobrazených výjevů.
„ Je to názorné jak komiks“, utrousil Mc Kay , protože kresby zcela zřetelně zobrazovaly boj mezi Wraithy a Antiky. Jen vysvětlení , které podala Erin všem vyrazilo dech.
„Na počátku věků se stavitelé bran a naši bohové utkali ve veliké bitvě. Boží synové bojovali udatně, ale jejich nepřátelé nechtěli dopustit osetí této země novým životem. Mateřská loď byla zasažena paprskem mocným jako tisíc sluncí a zřítila se.
Bůh s bílými vlasy byl zraněn , ale přežil a naši předci , kteří putovali s ním – také. Zachránili jej a on se jim odměnil.
„To si dovedu živě představit“, utrousil chmurně Mc Kay.
Sheppard se podrápal na hrudníku a snažil se o hluboký nádech, protože strach mu začal svírat dýchací cesty a vyvolávat astmatický záchvat.
„Bůh a jeho pomocníci oseli naši zemi a poctili některé ženy svou přítomností.“ Erin se při těchto slovech podívala na Shepparda a tvář se ji zbarvila ruměncem. „My vyvolené jsme jejich potomky, čas od času se narodí vyvolená a nese znaky určené prastarým bohem, takové znaky, které ji přivedou sem do Chrámu setkání. Být vyvolenou je velká pocta“, dodala s dětskou naléhavostí, jako by o té skutečnosti, chtěla přesvědčit, především sama sebe.
Sheppard přešlápl z nohy na nohu a snažil se , aby jeho hlas zněl co nejlhostejněji. „pověz Erin, přicházejí ti bohové stále?“
Erin svěsila ruce podél těla.“Ne, už dlouho nepřišli“.
„Jak dlouho?“zasyčel Ronon.
„Několik koloběhů….“
„Ta doba , kdy měli přijít, už minula?“ usmála se Teyla vlídně , aby odbourala dívčiny obavy.
„Ano. Před čtyřmi koloběhy času“.
„Ehm, koloběh je zřejmě jeden kalendářní rok..“
„Ne vážně, Rodney? Kdo by to byl řekl!“
„Není to akorát tak dlouho, kdy NĚKDO způsobil Velké probuzení Johne?“ Zamračil se Mc Kay.
Erin se náhle zapotácela a přiložila si dlaně na spánky. „Nejstarší nás volá!“

Tváří v tvář Nejstarší musel John přehodnotit význam slova „ starý“. Žena stojící naproti nim byla velmi vetchá. Její vzhled odpovídal člověku , kterého vysál Wraith až na samou hranici života a smrti. Oproti své sešlé tělesnosti však vládla nezměrnou mentální silou.
Bledou kostnatou tváří ji prokmitl stín úsměvu, když si přečetla zmatené myšlenky svých nedobrovolných hostů.
„Zavolala jsem vás, protože vím, že mi podáte vysvětlení na mé otázky“, zaskřehotal její hlas a Rodney si s jistou úlevou uvědomil, že její bezkrevné rty se pohybují.
„Myslím, že nemusíme odpovídat! Čtete v nás jak v otevřené knize!“ Oponoval vzdorně Sheppard.
Stařena se usmála.“Vím kdo jste a odkud přicházíte, ale nevím všechno a nerozumím všemu!“
Ukázala svou hubenou pokřivenou rukou na Mc Kaye. „Ty nejsi jako oni! Ale vy všichni ostatní jste byli poctěni našimi bohy.“
„Ty Teylo můžeš zůstat a stát se naší sestrou, tvoje krev nese známky boží přítomnosti. Ty Ronone Dexi, při vší nenávisti, kterou cítíš jsi jim víc podoben, než kdokoliv jiný. A ty Johne Shepparde, ty jsi byl bohy obdarován nejvyšším darem.“
John si přejel dlaní přes hrudník a přerývaně se nadechl. Vzpomněl si na bolest, která ochromila každičkou jeho buňku, když ho před časem vysával Wraith.
Nejstarší se odmlčela. Soustředěně pátrala v jejich myslích a probírala se obrazy, které ji vyvstávaly před očima.

„Stokrát opakovaná lež se stává pravdou“, zašeptal trpce Mc Kay, když se vyčerpaně svalili na kamenné lavice podél zdí síně, kam je po konci audience odvedla Erin.
„Musím vám něco říct“, zašeptala naléhavě Teyla. Otočili k ní své hlavy.
„Ona je VELMI stará!“
„Pchá“, ulevil si Rodney. „Opravdu zásadní poznatek…“
„Ne tak stará jak si myslíte, ona byla už několikrát oživena z hranice smrti a vrácena mládí, ona dostává od Wraithů to, čemu se říká nejvyšší dar!“
„Myslíš tím, že už míjí její čas a ona nechápe, proč bohové znovu nepřišli?“
„Ano Johne! Ona ví, že se děje něco zásadního, něco co podlamuje základní pilíře její víry!“
„Víry v to, že Wraithi jsou v jádru dobří hoši?“ Ušklíbl se Ronon.
V síni se znovu zjevila Erin . Zamířila přímo k Sheppardovi, aby se mu k jeho překvapení, stulila k nohám.
„Jsi tak hezký“, řekla a s nataženou rukou mu přejela po strništi na bradě. „S těmi černými vlasy, vypadáš jako můj otec před tím než zešedivěl! My vyvolené vidíme stárnout a umírat své blízké, protože náš čas ubíhá pomaleji!“
„Erin“, John stiskl dívčinu dlaň „myslím, že bohové už nepřijdou, alespoň ne ti , kteří tu byli doma! Všichni nejsou hodní.“
„Hodní, dobrý bože!!“ Ulevil si Mc Kay.
„Ti , kteří přijdou, budou chtít něco jiného, než udržovat genetický experiment“!
Erin k Sheppardovi nechápavě vzhlédla.
„Nebudou chtít plodit syny?“
„Nejspíš ne! Budou chtít vaše životy!!“
„Dám svůj život bohům!“ Vykřikla Erin plamenně.
„No já tedy ne!“
„Ok Rodney! Nikdo z nás!“
Dívčina dlaň se v Sheppardově sevření zachvěla.
„Něco se děje“, zašeptala horečně a toporně jako loutka obrátila hlavu k východu a nezřetelně cosi mumlala.
„Erin?“
„Přicházejí Johne!“ Tváří se ji mihl nervózní úsměv a pak aniž by ji někdo mohl zadržet vyběhla z místnosti.
„Cítíte to?“ Ronon se chytil za hlavu. „Ty vibrace, to hučení je pryč!“
„Přestali jsme je zajímat!“
„Myslím že je nejvyšší čas“, pobízel My Kay ostatní, „tedy pokud se nechce Teyla stát boží nevěstou !“
Postupovali rychle vpřed. Vyvolené s nadšenými úsměvy zmateně pobíhaly po chrámu a týmu nevěnovaly nejmenší pozornost.
Sheppard se několikrát zastavil a ohlédl zpět.
„Měli jsme ji vzít s sebou!“
„Ale no tak Johne, ta je ztracená!“ Teyla položila konejšivě Sheppardovi ruku na rameno.
Ronon si zaclonil oči a napjatě pozoroval oblohu věděl, že je jen otázkou času kdy se objeví první Wraithi. Náhle ticho prořízl strašidelný svist wraitské šipky .
Ronon strhl ostatní k zemi, ale k jeho úžasu se Sheppard bez ohledu na nebezpečí vztyčil, aby se vydal zpět.
„Johne!“, zařval Ronon jako lev a jedním dlouhým skokem srazil Shepparda zpátky.
„Kam si myslíš , že jdeš? Ohrožuješ ostatní!“
„Jdu pro ní!“
„Dobrý bože“, pokřižoval se Mc Kay a nevěřícně zakroutil hlavou.
Šipka je minula, ale vzápětí se za ní objevily další. Dlouhé paprsky pročesávaly krajinu a sklízely „ úrodu“.
„Johne!“ Několik desítek metrů od místa jejich úkrytu se jako duch vyloupla štíhlá postava Erin. Zamávala prudce na tým a její hlas se tetelil šťestím. „Jsou tady, konečně jsou tady!!“
„Eerrriiin!“, zaječel zoufale Sheppard.
Světelný paprsek, který kopíroval reliéf krajiny, neomylně zamířil k drobné postavičce.
„Jsou tady!!“ Erin rozpřáhla paže v radostném gestu a zmizela nadobro spolu s odeznívajícím svistem šipky.
Sheppard zaryl obličej do trávy a roztřásla se mu ramena.
Návrat zpět na Atlantis byl snadný. Krajina byla zpustošená a „úroda“ tak dokonalé sklizená, že jim nikdo nekladl odpor.
Sheppard mlčky s očima upřenýma k zemi minul Elizabeth , která jim přiběhla v ústrety.
„Johne, podej hlášení…“
Teyla se smutně usmála a upřela na překvapenou ženu unavené oči :“Dej mu čas, zítra bude líp!“

Perfektní povídka, tohle by stálo za zfilmování - jako epizoda SGA by byla skvělá. Začetl jsem se tak, že mi vystydl oběd

Vskutku dobré a ešte lepšie napísané, naozaj by som si to vedel predstaviť sfilmované...

tak kedy nastupuješ na nové miesto? myslím tým písanie epizod SGA
priklánam sa k uznaniam