Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
Proto jsem zde nepřidal hlasování jako ostatní protože bych pak určitě už nikdy nic nenapsal
Jinak děj jsem se snažil udělat takový aby tam nebyla žádná postava kterou jsem já nevymislel. (To mi trochu vadí na fanouškovských povídkách že používaj postavy přímo ze seriálu)
Tak tady je:
Soumrak Bohů
Prolog
Všude se válejí trosky lodi a rozseté záchrané moduly. Kusy kovu nadělali s lesa paseku. Když na zem dopadli poslední projektili, rozlehlo se po nočním lese ticho. Z jednoho modulu se vyvalila pára a otevřel se. Nejdříve se oběvila ruka. Po té obličej. Mužský obličej se zašklebil. Jeho oči se rozvítili zlatým světlem.
kapitola 1
Podlaha se chvěla. Něco se dělo. Nakrull snad poprvé pocítil strach. Jeho podřadný služebníci snad ani nedokážou tu vzpouru potlačit. Ovládnul ho hněv při představě že jeho otroci se chtějí vzpírat nad ním jako jediným pravým bohem. Teď stál v Tel´taku u řídící koule a ovládal svojí mateřskou loď třídy Ha´tak sám. Jeho první muž byl vyslaný i s ostatnímy Jaffy do chodby kterou se sem snažilo probít pár otroků.
"K Sókarovy." Zaklel. Otřásal ho hněv když zaslechl od svého prvního muže že prý se k otrokům přidávají i někteří Jaffové. Zrada na každém rohu. Nemůže věřit nikomu.
Když Nakrull spatřil orbit planety ke které se blížili musel se usmát. Zde se pokusí přistát a pak osobně popraví každého kdo se pokoušel o odpor. Sevřel dlaň při pomyšlení na to utrpení až bude mučit každého Zrádce. Pozlacený kov na jeho prsech zacinkal. Teď je v Tel´taku kromě jeho dvou osobních strážců sám.
"Můj pane." Promluvil jeden s Jaffů na jehož jméno si Nakrull nevzpoměl. "Pan Eskel svámy chce mluvit." Nakrull se podíval na příchozího Go´aulda jenž mu slouží už 5 věrných let. Jeho sluha poklekl.
"Mluv!" Pozvednul obočí jediný pravý bůch Nakrull.
*
"Remusi poběž za mnou. Myslím si že loď se brzo zřítí." Remus svému bratru věřil. Oba sloužili jako otroci Go´auldovy Nakrullovy celý život a taky už dlouhých 10 let věří že to není bůh. Hasif se dost vyzná v technyce a rozumí lodím. pokud on řekne že loď se zřítí tak se opravdu zřítí. Na tuto chvíly vyčkávali celých posledních 10 let. Proto když přišlo pár otroků s návrhem spoury souhlasili oba. A navíc když se spustila panika a Otroci se obrátily proti pánům, stalo se velkým překvapením to že většina Jaffů se přidala na stranu otroků. Nyní Remus utíkal se svým bratrem Hasifem do místnosti se záchranýma modulama. Na meteřské lodi probýhala bitva a je více než pravděpodobné, že výstřel z Tyčové zbraně zasáhl nějaké důležité mýsto. Teď bylo ale nejdůležitější se dostat k těm modulům. Běžel co mohl a jen zřídka se ohlédl zda jeho bratr Hesif běží pořád za ním. Za nima se chodbou řítilo spousta dalších otroků i Jaffů. Asi nejen Hesifovi došlo že loď se zřítí. Napadla ho tísnivá myšlenka že nebude dost modulů pro všechny. Nebo dokonce tam nebude už žádný. Pevně sevřel v ruce chladnou tyč, jenž sebral jednomu Jaffovy, který do nich před tím pálil. Teď byl rád že jí má. Hesif neměl zbrañ žádnou. A jen málo otrockých vzbouřenců k nějaké zbrani přišli.
"Sakra!" Zaklel Remus. Dveře v chodbě jsou uzavřené a neodpovídají na pokus o otevření. Nějaký Jaffa co za nima běžel skoušel do tlačítek mačkat kombinace avšak dveře byli zablokovány.
Ozvalo se cvaknutí. "Uhni Jaffo." Řekl suše a pak vypálil do konzole. Dveře se otevřeli.
*
Loď sebou cukla a Nakrull pustil řízení lodi. To byla jeho chvíle. Bodl.
*
Na zapadlý ponurý svět, kam snad lidská ba ani Go´auldská noha nikdy nevkročila, se řítila loď pyramidového vzhledu. Na noční obloze by to trochu vypadalo jako když padá hvězda. Však tato ohnivé koule, která se Atmosférou řítila k povrchu planety byla plná bytostí jenž stále sváděli bitvu.
Jen pouhý moment před dopadem, se z lodi vynořilo hejno záchraných modulů.
*
Modul vypadal trochu jako skříň když se otevřel. Vyvalil se kouř a z otevřeného modulu se pokoušel vylést Remus. Při dopadu si pravděpodobně zlomil nohu. Zaůpěl když se na ní chtěl postavit a hned upadl zpátky do modulu. Když se párkrát nadechnul a zjistil že si dokáže sednout, těkal očima kolem sebe. Stromy, Jiné moduly, trosky lodi. Hledal svojí tyč ale nebyla tu. Asi jí vtom spěchu nevzal sebou do modulu. Zašmátral po celém modulu ale vté tmě.. bingo. Má ji. Pevně vruce sevřel chladnou zbraň.
Tak, teď se jen bude muset vyhrabat z modulu a najít svého bratra. Když se mu to po rázné době povedlo, zjistil že může kulhat. Což je samozdřejmě dobře protože noha nebude zlomená.
Okolní krajinu osvětloval jen svit dvou měsíců na noční obloze. Ale i tak viděl docela dobře. Remus se opíral o tyčovou zbraň uzmutou mrtvému Jaffovy na mateřské lodi. Ačkoli s pohmožděnou nohou nemohl skoro chodit a nevěděl kde je jeho bratr, cítil se poprvé vživotě svobodný.
hned první Modul na který narazil, byl pootevřený. Hlavou mu proběhla myšlenka na jeho bratra a ihned se snažil zaseklé dveře modulu otevřít. Šlo to ztěžka ale nakonec se mu to povedlo. Zavřené oči muže v modulu byly podlité. Muž vypadal že také neměl šťastnou cestu. skoušel sním zatřást ale muž nereagoval.
"Hej! Chlape probuď se!" Muž tam ležel se zavřenýma očima a nevypadal že by je chtěl otevřít. Nedýchal, byl mrtvý. Když se remus podíval pořádně všiml si proč nešli dveře otevřít. Kus lodi prošel skrs modul, tudíž muže probodl a zaklínil dveře. Když se ve tmě podíval pořádně a spatřil krvavý flek na hrudi muže, zvedl se mu žaludek. Padnul na kolena a začal zvracet.
*
Muž se kymácel po spáleništi které dříve bývalo lesem. Ale to bylo před tím než na les dopadlo stovky modulů a trosky lodi. Moduly byli vystřeleny prostě pozdě, uvědomoval si muž. Kdybi byli moduli vystřeleny o minutku dříve nemuselo se to stát. Jeho modul dopadnul přímo na strom a promáčknul se. Muž měl zlomené čtyři žebra pohmožděnou pánev a kašlal krev. jeho ruka byla v nepřirozeném úhlu. A z žaludku mu crčela krev po bodné ráně. Určitě by to nepřežil. Kdyby byl člověk. Sedl si, aby si odpočinul. Pokoušel se sundat si z ruky zlaté prstýnky a náprstky. Pak mu zažhnuli oči.
Pomalu mu začlo docházet že toto tělo už možná nevyléčí. Vstal tedy a otevřel výko záchraného modulu který se válel kousek vedle. člověk který byl ve vnitř byl v mdlobách, přesto vypadal že je zdravější než tělo ve kterém Goauld je nyní.
*
Remus se zvednul. Musí najít přeci svého bratra. Vydal se k dalšímu modulu který viděl. "Hasife!" Pokoušel se volat Remus svého bratra. Další rakev kterou viděl byla otvíráním dolů. Skoušel jí otočit ale nešlo mu to. A tak se vydal k dalšímu který byl dál asi o 10 metrů. Otevřel ho a u vnitř ležel zraněný Jaffa. Těžce oddechoval ale vypadal že žije.
*
Raději zavřel oči a uvedl se do stavu Kel´nou´rim. Je to hluboká meditace při které má simbiont lepší podmínky pro jeho vyléčení. Těžce oddechoval. Bolest byla nesnesitelná a proto se nemohl soustředit. Při dopadu si polámal dost kostí. Výko modulu se otevřeli a zamžourala na něj postava.
*
Remus mu podal ruku. Jaffové se k otrokům přidali při spouře. Sice si tvář tohoto Jaffy nevybavoval, ale ruku mu podal. "Hele Jaffo hledám svého bratra a pak cestu s téhle planety. Pokud chceš žít pojď semnou." Jaffa chvilku zaváhal ale nakonec mu ruku podal. Sedl si na kus stromu který modul pravděpodobně srazil při pádu. "Musím si odpočinout." Pronesl Jaffa.
"Hm já jsem Remus." Zahleděl se po té spoušti svobodný otrok. Jaffa si dával na čas ale nakonec odpověděl. "Nem´rak."
*
Po nějaké chvíly Remus dál hledal svého bratra. Nyní v doprovodu Jaffy, který mu kráčel po boku. Neže by mu nevěřil a však byl rád, že zbraň má on a né muž, který na čele měl vytetovaný Nakrulův symbol. Křičel na všechny směry ale nikdo mu neodpovídal. "Hasife! Brácho! Hasífé!"
Kouř vyšel z modulu který byl kousek od nich. Ven se vytáhl muž který očividně byl zraněný. Vlasy slepené od krve a těžké podlitiny mužovy dodávyly hrůzný výraz. Jeho oči se střetli s Remusovými.
*
Jeho tvář znal. Už ji někdy vyděl. Ale kdy? a hlavně kde?
*
"Pomocte." Pravila zkrvavená tvář z modulu a zatnula při tom slovu zuby. Remus okamžitě přiskočil a pomohl zraněnému se posadit. Pomyslel si že dopadl za tím asi nejlépe ze všech přeživších. Noha ho skoro již přestala bolet. Zato zraněný muž vypadal špatně. Praštil se do hlavy a krvácel. Remus ani moc nechápal jak to že je při vědomý, ale ten chlap vypadal dost odolně. Však jak mile se cizinec posadil okamžitě omdlel. "Poj'd mi sním pomoci!" Křikl člověk, jenž ještě včera býval otrokem. Nem´rak beze slova a laksně přistoupil k modulu a muže držel ve sedě. "No tak, hej chlape, vstávej!" Křičel Remus na zraněného a dokonce mu dal i slabou facku. Když muž otevřel oči zakřičel bolestí.
*
Jaffa Nem´rak nebyl pro, muže brát sebou, ale nechat ho zde nemohly. Zraněný chvíly omdléval a chvílemi byl při vědomý. Dostali zněj že se jmenuje Ergo a že byl otrokem boha Nak´rula. Nyní je však svobodný. Po své cestě nalezli tucty modulů ve kterých byli mrtví lidé i Jaffové. A také kusi lodi ve kterých šlo občas rozeznat mrtvé tělo. Byl to hrůzný pohled na ten masakr.
Remus byl již unaven jak po dvou dnech namáhavé práce v Nakadahovém dolu. I když stále nenašel svého bratra zavelel odpočinek. Pořád ho honila myšlenka na umírajícího bráchu ale pokud by hledal dál pravděpodobně by zemřel také.
Nem´rak přijal odpočinek docela rád a hned si sedl na kus stromu který se válel na zemy. Zavřel oči a pokoušel se meditovat.
Ergovy uděl Remus dlahu protože měl pravdě podobně zlomenou nohu. A obvázal hlavu hadrem z oblečení. Ten okamžitě usnul.
Remus zavřel oči. Pokusí se prospat.
*
Chvilku teplo, chvilku zima. Její tělo se třáslo v silné horečce. A ty podělané dveře se asi zasekly. Cvilku při vědomý, chvíly ne. Jestli se jí nepodaří modul otevřít, pravděpodobně zamře. Ještě jedno kopnutí.
Výborně. Ozvalo se zaskřípění a výko modulu se otevřelo. Mladá žena doslova vypadla z modulu na spálenou zem. Omdlela
*
Lidské tělo je tak nedokonalé. Proč si je vlastně osvojily? Proč nezůstali vtěch hloupých Únasech? Regenerace toho to těla ho stála hodně úsilý ale daří se. Kdyby měl za hostitele Únase šlo by to mnohem rychleji. Nyní však tělo bylo skoro zregenerováno. Zvednul se ze země a posadil se.
*
Musí se ocaď dostat. A kde vlastně je? Otřela si špinavou tvář. Její zrzavé vlasy byly slepené od špíny a krve. Zvedla se ze země a šla hledat někoho kdo to také přežil. Byla zraněná a otřebovala si odpočinout, ale sama tu zůstat nemohla. Je na cizí planetě a všude jsou jen trosky lodi a modulů které byly vystřeleny pozdě. Vzpoura na lodi sice vyšla sle takhle to dopadnout nemělo. Doufala že při spouře otroci ovládnou loď. Věděla celý život že Nakrul není bůh...
Hlava jí třeštila bolestí. Omdlela.
*
Jediný pravý bůh Nakrul se posadil. Necítil bolest těla hostitele v tom pravém slova smyslu. Spíše to pociťoval jako když výte že má loď poruchu. Proto si sedl. Nebolela ho chůze ale věděl že bolí hostitele. Přemýšlel. Loď dohromady už nedá to věděl. A sám se ocaď nedostane. Přesto nemůže nikomu věřit. Otroci jsou nespolehlivý.
*
Když se Remus probudil, Ergo seděl a přemýšlel. Když si všiml Remusovo pohledu chladně se mu podíval do očí. Remus uhnul z jeho pohledu. "Musíme jít." Pronesl. "Hasif může být těžce zraněný." Vstal a vydal se hledat dál. Nem´rak šel beze slova za ním a podpíral Erga. Zoufalý Remus nakukaval do modulů a dál křičel bratrovo jméno.
*
Když se probrala z mdlob, všimla si mladého muže který seděl opřený zády o druhý modul. Měl hlavu v dlaních. Rozhodla se že si sedne k němu a zjistí kdo to je a zda jí dokáže pomoci. Sice měla strah ale věděla že sama na této cizí planetrě zemře. Když dosedávala na spálenou trávu naproti kymácejícího se muže všimla si že si muž něco pro sebe brblá.
*
Sarkofág... Kdyby jen měl ten sarkofág... Jak mu chybí... Koukat očima toho člověka a snažit se vyléčit to zranění, vyžadovalo skoro všechnu sílu. Ale kdyby měl ten sarkofág...
*
Ergo po cestě omdléval ale vypadal že je na tom lépe. dokonce občas dokázal chodit i sám. A však Remus byl stále vyčerpanější. Hledal bratra v každém modulu který našli. Neposlouchal ani trochu Nem´raka že Hasif je pravděpodobně už mrtvý. Nepřipouštěl si že by ho už nenašel.
Na zemy ležela mrtvola muže. Remus jí otočil aby se jí podíval do tváře. V očích se mu oběvil děs. Děs a hrůza.
*
Hasif zvednul hlavu a pohlédnul na zraněnou ženu, která si sedla na proti němu. Všechno ho bolelo a věděl že moduly byly vystřelené pozdě. Snad kdyby měli jen o podělaných 5 minut více nemusela se tu stát taková apokalipsa. Zlomil si nohu. Když se na ní pokoušel postavit po prvé, spadl a bolestí omdlel. Když se oto pokoušel po druhé dopadl stejně. Až na devátý pokus se mu podařilo dostat z modulu. Vlastně ani nechápal jakto že přežil. Probral se zbdlob v modulu a ten byl otevřený. Krom zlomené nohy byl tak nějak v pořádku. Když se mu povedlo se zmodulu dostat spadl a zase omdlel. Když se pak probudil, sedl si. A teď přišla ta žena.
*
"Jsem Ariana." Pronesla klidným a vyrovnaným hlasem snažíc se tak maskovat bolest která ovládala její tělo. "Vypadáto že sme jedni zmála co to přežily. Možná bychom měli držet spolu. Pokud chceme přežít." Trpce se podívala za rameno sedícího muže. Byl to hrůzný pohled. Raději ihned své oči stočila jinam. Zabodla své zelené oči do tváře sedícího muže.
Utrápeně se na ní podíval a zlehka kývnul. "Hasif," vydechl.
Seděla a pozorovala ho. Byl snědý a měl hnědé oči. Výraznou bradu a delší havraní vlasy. Strnišně na jeho tvářích ho dělalo trochu přitažlivím, problesklo jí hlavou. však jeho oči byli utrápené strašlivou bolestí.
"Remus! Můj bratr Remus! Kde je.." Zničehonic začal mluvit Hasif.
"Nevím můj modul byl vedle tvého, jsi první koho jsem zde potkala." Nevnímal co říká, jen se zvedl a znovu upadl a omdlel. všimla si jeho zlomené nohy. Když byl v bezvědomý, pomocí větve co ležela vedle, mu udělala dlahu.
*
Remus nemohl uvěřit svým očím. Nem´rak vypadal zamyšleně a Ergo jen němně koukal na mrtvé tělo jejich boha. Nakrull měl v boku krvavou ránu od nože a byl bledý, jen pod očima a u pusy měl krev. Byl to však on. Kdyby to byl bůh tak by přece nezemřel? ještě na něj chvilku zírali když uslišeli nějaké hlasy.
*
Ariana u něj seděla dokuď se neprobudil. Bylo jí ho trochu líto. Pohladila ho po vlasech. "Neboj najdeme tvého bratra." Promluvila na něj klidným hlasem. Byl pořád v bezvědomý ale dýchal. Sice to bude nějakou dobu trvat, ale díky dlaze se mu noha zahojí. Ačkoli ho skoro nezná a on nezná ji, nikdy by ho tady nenechala. Když byla Nakrullův osobní sluha a otrok, nikdy neměla možnost být v blískosti nějakého muže. Však Hasif jí byl simpatický. Sice slišela od některých žen s Nakrullova chrámu o slově láska, a však nikdy neměla tu příležitost se sněčím takovým setkat. Vyrostla tam a tam byly pouze ženy a nakonec si jí sám bůh vybral jako svojí otrokyni. její úděl byl pouze milovat svého boha a být pro jeho potěchu. Nikdy nesměla byť jen pomyslit, na potěchu svou.
Ze zamyšlení jí vytrhl zvuk přicházejících postav. Stoupla si aby jí viděli a začla mávat rukama. "Haló, prosím pomocte! Můj přítel je zraněný."
*
Popošli ještě kousek za hlasem a všimly si ženy která mávala rukama a něco křičela. Remus se rozběhl kní. Ostatní šli za ním. Nem´rak se zastavil kousek od ženy a pozoroval Remuse. Ten přiběhl k ženě a přiskočil okamžitě ke zraněnému pod jejíma nohama. Remus radostí plakal. Tak jsi konečně našel svého bratra člověče. Řekl si Jaffa pro sebe.
*
Kenčně se mu povedlo ovládnout tělo. Teď už bude moci hostitele ovládat bez omezení. Kdyby Nak´rull nemusel ryskovat prozrazení zasmál by se.
Prolog
Všude se válejí trosky lodi a rozseté záchrané moduly. Kusy kovu nadělali s lesa paseku. Když na zem dopadli poslední projektili, rozlehlo se po nočním lese ticho. Z jednoho modulu se vyvalila pára a otevřel se. Nejdříve se oběvila ruka. Po té obličej. Mužský obličej se zašklebil. Jeho oči se rozvítili zlatým světlem.
kapitola 1
Podlaha se chvěla. Něco se dělo. Nakrull snad poprvé pocítil strach. Jeho podřadný služebníci snad ani nedokážou tu vzpouru potlačit. Ovládnul ho hněv při představě že jeho otroci se chtějí vzpírat nad ním jako jediným pravým bohem. Teď stál v Tel´taku u řídící koule a ovládal svojí mateřskou loď třídy Ha´tak sám. Jeho první muž byl vyslaný i s ostatnímy Jaffy do chodby kterou se sem snažilo probít pár otroků.
"K Sókarovy." Zaklel. Otřásal ho hněv když zaslechl od svého prvního muže že prý se k otrokům přidávají i někteří Jaffové. Zrada na každém rohu. Nemůže věřit nikomu.
Když Nakrull spatřil orbit planety ke které se blížili musel se usmát. Zde se pokusí přistát a pak osobně popraví každého kdo se pokoušel o odpor. Sevřel dlaň při pomyšlení na to utrpení až bude mučit každého Zrádce. Pozlacený kov na jeho prsech zacinkal. Teď je v Tel´taku kromě jeho dvou osobních strážců sám.
"Můj pane." Promluvil jeden s Jaffů na jehož jméno si Nakrull nevzpoměl. "Pan Eskel svámy chce mluvit." Nakrull se podíval na příchozího Go´aulda jenž mu slouží už 5 věrných let. Jeho sluha poklekl.
"Mluv!" Pozvednul obočí jediný pravý bůch Nakrull.
*
"Remusi poběž za mnou. Myslím si že loď se brzo zřítí." Remus svému bratru věřil. Oba sloužili jako otroci Go´auldovy Nakrullovy celý život a taky už dlouhých 10 let věří že to není bůh. Hasif se dost vyzná v technyce a rozumí lodím. pokud on řekne že loď se zřítí tak se opravdu zřítí. Na tuto chvíly vyčkávali celých posledních 10 let. Proto když přišlo pár otroků s návrhem spoury souhlasili oba. A navíc když se spustila panika a Otroci se obrátily proti pánům, stalo se velkým překvapením to že většina Jaffů se přidala na stranu otroků. Nyní Remus utíkal se svým bratrem Hasifem do místnosti se záchranýma modulama. Na meteřské lodi probýhala bitva a je více než pravděpodobné, že výstřel z Tyčové zbraně zasáhl nějaké důležité mýsto. Teď bylo ale nejdůležitější se dostat k těm modulům. Běžel co mohl a jen zřídka se ohlédl zda jeho bratr Hesif běží pořád za ním. Za nima se chodbou řítilo spousta dalších otroků i Jaffů. Asi nejen Hesifovi došlo že loď se zřítí. Napadla ho tísnivá myšlenka že nebude dost modulů pro všechny. Nebo dokonce tam nebude už žádný. Pevně sevřel v ruce chladnou tyč, jenž sebral jednomu Jaffovy, který do nich před tím pálil. Teď byl rád že jí má. Hesif neměl zbrañ žádnou. A jen málo otrockých vzbouřenců k nějaké zbrani přišli.
"Sakra!" Zaklel Remus. Dveře v chodbě jsou uzavřené a neodpovídají na pokus o otevření. Nějaký Jaffa co za nima běžel skoušel do tlačítek mačkat kombinace avšak dveře byli zablokovány.
Ozvalo se cvaknutí. "Uhni Jaffo." Řekl suše a pak vypálil do konzole. Dveře se otevřeli.
*
Loď sebou cukla a Nakrull pustil řízení lodi. To byla jeho chvíle. Bodl.
*
Na zapadlý ponurý svět, kam snad lidská ba ani Go´auldská noha nikdy nevkročila, se řítila loď pyramidového vzhledu. Na noční obloze by to trochu vypadalo jako když padá hvězda. Však tato ohnivé koule, která se Atmosférou řítila k povrchu planety byla plná bytostí jenž stále sváděli bitvu.
Jen pouhý moment před dopadem, se z lodi vynořilo hejno záchraných modulů.
*
Modul vypadal trochu jako skříň když se otevřel. Vyvalil se kouř a z otevřeného modulu se pokoušel vylést Remus. Při dopadu si pravděpodobně zlomil nohu. Zaůpěl když se na ní chtěl postavit a hned upadl zpátky do modulu. Když se párkrát nadechnul a zjistil že si dokáže sednout, těkal očima kolem sebe. Stromy, Jiné moduly, trosky lodi. Hledal svojí tyč ale nebyla tu. Asi jí vtom spěchu nevzal sebou do modulu. Zašmátral po celém modulu ale vté tmě.. bingo. Má ji. Pevně vruce sevřel chladnou zbraň.
Tak, teď se jen bude muset vyhrabat z modulu a najít svého bratra. Když se mu to po rázné době povedlo, zjistil že může kulhat. Což je samozdřejmě dobře protože noha nebude zlomená.
Okolní krajinu osvětloval jen svit dvou měsíců na noční obloze. Ale i tak viděl docela dobře. Remus se opíral o tyčovou zbraň uzmutou mrtvému Jaffovy na mateřské lodi. Ačkoli s pohmožděnou nohou nemohl skoro chodit a nevěděl kde je jeho bratr, cítil se poprvé vživotě svobodný.
hned první Modul na který narazil, byl pootevřený. Hlavou mu proběhla myšlenka na jeho bratra a ihned se snažil zaseklé dveře modulu otevřít. Šlo to ztěžka ale nakonec se mu to povedlo. Zavřené oči muže v modulu byly podlité. Muž vypadal že také neměl šťastnou cestu. skoušel sním zatřást ale muž nereagoval.
"Hej! Chlape probuď se!" Muž tam ležel se zavřenýma očima a nevypadal že by je chtěl otevřít. Nedýchal, byl mrtvý. Když se remus podíval pořádně všiml si proč nešli dveře otevřít. Kus lodi prošel skrs modul, tudíž muže probodl a zaklínil dveře. Když se ve tmě podíval pořádně a spatřil krvavý flek na hrudi muže, zvedl se mu žaludek. Padnul na kolena a začal zvracet.
*
Muž se kymácel po spáleništi které dříve bývalo lesem. Ale to bylo před tím než na les dopadlo stovky modulů a trosky lodi. Moduly byli vystřeleny prostě pozdě, uvědomoval si muž. Kdybi byli moduli vystřeleny o minutku dříve nemuselo se to stát. Jeho modul dopadnul přímo na strom a promáčknul se. Muž měl zlomené čtyři žebra pohmožděnou pánev a kašlal krev. jeho ruka byla v nepřirozeném úhlu. A z žaludku mu crčela krev po bodné ráně. Určitě by to nepřežil. Kdyby byl člověk. Sedl si, aby si odpočinul. Pokoušel se sundat si z ruky zlaté prstýnky a náprstky. Pak mu zažhnuli oči.
Pomalu mu začlo docházet že toto tělo už možná nevyléčí. Vstal tedy a otevřel výko záchraného modulu který se válel kousek vedle. člověk který byl ve vnitř byl v mdlobách, přesto vypadal že je zdravější než tělo ve kterém Goauld je nyní.
*
Remus se zvednul. Musí najít přeci svého bratra. Vydal se k dalšímu modulu který viděl. "Hasife!" Pokoušel se volat Remus svého bratra. Další rakev kterou viděl byla otvíráním dolů. Skoušel jí otočit ale nešlo mu to. A tak se vydal k dalšímu který byl dál asi o 10 metrů. Otevřel ho a u vnitř ležel zraněný Jaffa. Těžce oddechoval ale vypadal že žije.
*
Raději zavřel oči a uvedl se do stavu Kel´nou´rim. Je to hluboká meditace při které má simbiont lepší podmínky pro jeho vyléčení. Těžce oddechoval. Bolest byla nesnesitelná a proto se nemohl soustředit. Při dopadu si polámal dost kostí. Výko modulu se otevřeli a zamžourala na něj postava.
*
Remus mu podal ruku. Jaffové se k otrokům přidali při spouře. Sice si tvář tohoto Jaffy nevybavoval, ale ruku mu podal. "Hele Jaffo hledám svého bratra a pak cestu s téhle planety. Pokud chceš žít pojď semnou." Jaffa chvilku zaváhal ale nakonec mu ruku podal. Sedl si na kus stromu který modul pravděpodobně srazil při pádu. "Musím si odpočinout." Pronesl Jaffa.
"Hm já jsem Remus." Zahleděl se po té spoušti svobodný otrok. Jaffa si dával na čas ale nakonec odpověděl. "Nem´rak."
*
Po nějaké chvíly Remus dál hledal svého bratra. Nyní v doprovodu Jaffy, který mu kráčel po boku. Neže by mu nevěřil a však byl rád, že zbraň má on a né muž, který na čele měl vytetovaný Nakrulův symbol. Křičel na všechny směry ale nikdo mu neodpovídal. "Hasife! Brácho! Hasífé!"
Kouř vyšel z modulu který byl kousek od nich. Ven se vytáhl muž který očividně byl zraněný. Vlasy slepené od krve a těžké podlitiny mužovy dodávyly hrůzný výraz. Jeho oči se střetli s Remusovými.
*
Jeho tvář znal. Už ji někdy vyděl. Ale kdy? a hlavně kde?
*
"Pomocte." Pravila zkrvavená tvář z modulu a zatnula při tom slovu zuby. Remus okamžitě přiskočil a pomohl zraněnému se posadit. Pomyslel si že dopadl za tím asi nejlépe ze všech přeživších. Noha ho skoro již přestala bolet. Zato zraněný muž vypadal špatně. Praštil se do hlavy a krvácel. Remus ani moc nechápal jak to že je při vědomý, ale ten chlap vypadal dost odolně. Však jak mile se cizinec posadil okamžitě omdlel. "Poj'd mi sním pomoci!" Křikl člověk, jenž ještě včera býval otrokem. Nem´rak beze slova a laksně přistoupil k modulu a muže držel ve sedě. "No tak, hej chlape, vstávej!" Křičel Remus na zraněného a dokonce mu dal i slabou facku. Když muž otevřel oči zakřičel bolestí.
*
Jaffa Nem´rak nebyl pro, muže brát sebou, ale nechat ho zde nemohly. Zraněný chvíly omdléval a chvílemi byl při vědomý. Dostali zněj že se jmenuje Ergo a že byl otrokem boha Nak´rula. Nyní je však svobodný. Po své cestě nalezli tucty modulů ve kterých byli mrtví lidé i Jaffové. A také kusi lodi ve kterých šlo občas rozeznat mrtvé tělo. Byl to hrůzný pohled na ten masakr.
Remus byl již unaven jak po dvou dnech namáhavé práce v Nakadahovém dolu. I když stále nenašel svého bratra zavelel odpočinek. Pořád ho honila myšlenka na umírajícího bráchu ale pokud by hledal dál pravděpodobně by zemřel také.
Nem´rak přijal odpočinek docela rád a hned si sedl na kus stromu který se válel na zemy. Zavřel oči a pokoušel se meditovat.
Ergovy uděl Remus dlahu protože měl pravdě podobně zlomenou nohu. A obvázal hlavu hadrem z oblečení. Ten okamžitě usnul.
Remus zavřel oči. Pokusí se prospat.
*
Chvilku teplo, chvilku zima. Její tělo se třáslo v silné horečce. A ty podělané dveře se asi zasekly. Cvilku při vědomý, chvíly ne. Jestli se jí nepodaří modul otevřít, pravděpodobně zamře. Ještě jedno kopnutí.
Výborně. Ozvalo se zaskřípění a výko modulu se otevřelo. Mladá žena doslova vypadla z modulu na spálenou zem. Omdlela
*
Lidské tělo je tak nedokonalé. Proč si je vlastně osvojily? Proč nezůstali vtěch hloupých Únasech? Regenerace toho to těla ho stála hodně úsilý ale daří se. Kdyby měl za hostitele Únase šlo by to mnohem rychleji. Nyní však tělo bylo skoro zregenerováno. Zvednul se ze země a posadil se.
*
Musí se ocaď dostat. A kde vlastně je? Otřela si špinavou tvář. Její zrzavé vlasy byly slepené od špíny a krve. Zvedla se ze země a šla hledat někoho kdo to také přežil. Byla zraněná a otřebovala si odpočinout, ale sama tu zůstat nemohla. Je na cizí planetě a všude jsou jen trosky lodi a modulů které byly vystřeleny pozdě. Vzpoura na lodi sice vyšla sle takhle to dopadnout nemělo. Doufala že při spouře otroci ovládnou loď. Věděla celý život že Nakrul není bůh...
Hlava jí třeštila bolestí. Omdlela.
*
Jediný pravý bůh Nakrul se posadil. Necítil bolest těla hostitele v tom pravém slova smyslu. Spíše to pociťoval jako když výte že má loď poruchu. Proto si sedl. Nebolela ho chůze ale věděl že bolí hostitele. Přemýšlel. Loď dohromady už nedá to věděl. A sám se ocaď nedostane. Přesto nemůže nikomu věřit. Otroci jsou nespolehlivý.
*
Když se Remus probudil, Ergo seděl a přemýšlel. Když si všiml Remusovo pohledu chladně se mu podíval do očí. Remus uhnul z jeho pohledu. "Musíme jít." Pronesl. "Hasif může být těžce zraněný." Vstal a vydal se hledat dál. Nem´rak šel beze slova za ním a podpíral Erga. Zoufalý Remus nakukaval do modulů a dál křičel bratrovo jméno.
*
Když se probrala z mdlob, všimla si mladého muže který seděl opřený zády o druhý modul. Měl hlavu v dlaních. Rozhodla se že si sedne k němu a zjistí kdo to je a zda jí dokáže pomoci. Sice měla strah ale věděla že sama na této cizí planetrě zemře. Když dosedávala na spálenou trávu naproti kymácejícího se muže všimla si že si muž něco pro sebe brblá.
*
Sarkofág... Kdyby jen měl ten sarkofág... Jak mu chybí... Koukat očima toho člověka a snažit se vyléčit to zranění, vyžadovalo skoro všechnu sílu. Ale kdyby měl ten sarkofág...
*
Ergo po cestě omdléval ale vypadal že je na tom lépe. dokonce občas dokázal chodit i sám. A však Remus byl stále vyčerpanější. Hledal bratra v každém modulu který našli. Neposlouchal ani trochu Nem´raka že Hasif je pravděpodobně už mrtvý. Nepřipouštěl si že by ho už nenašel.
Na zemy ležela mrtvola muže. Remus jí otočil aby se jí podíval do tváře. V očích se mu oběvil děs. Děs a hrůza.
*
Hasif zvednul hlavu a pohlédnul na zraněnou ženu, která si sedla na proti němu. Všechno ho bolelo a věděl že moduly byly vystřelené pozdě. Snad kdyby měli jen o podělaných 5 minut více nemusela se tu stát taková apokalipsa. Zlomil si nohu. Když se na ní pokoušel postavit po prvé, spadl a bolestí omdlel. Když se oto pokoušel po druhé dopadl stejně. Až na devátý pokus se mu podařilo dostat z modulu. Vlastně ani nechápal jakto že přežil. Probral se zbdlob v modulu a ten byl otevřený. Krom zlomené nohy byl tak nějak v pořádku. Když se mu povedlo se zmodulu dostat spadl a zase omdlel. Když se pak probudil, sedl si. A teď přišla ta žena.
*
"Jsem Ariana." Pronesla klidným a vyrovnaným hlasem snažíc se tak maskovat bolest která ovládala její tělo. "Vypadáto že sme jedni zmála co to přežily. Možná bychom měli držet spolu. Pokud chceme přežít." Trpce se podívala za rameno sedícího muže. Byl to hrůzný pohled. Raději ihned své oči stočila jinam. Zabodla své zelené oči do tváře sedícího muže.
Utrápeně se na ní podíval a zlehka kývnul. "Hasif," vydechl.
Seděla a pozorovala ho. Byl snědý a měl hnědé oči. Výraznou bradu a delší havraní vlasy. Strnišně na jeho tvářích ho dělalo trochu přitažlivím, problesklo jí hlavou. však jeho oči byli utrápené strašlivou bolestí.
"Remus! Můj bratr Remus! Kde je.." Zničehonic začal mluvit Hasif.
"Nevím můj modul byl vedle tvého, jsi první koho jsem zde potkala." Nevnímal co říká, jen se zvedl a znovu upadl a omdlel. všimla si jeho zlomené nohy. Když byl v bezvědomý, pomocí větve co ležela vedle, mu udělala dlahu.
*
Remus nemohl uvěřit svým očím. Nem´rak vypadal zamyšleně a Ergo jen němně koukal na mrtvé tělo jejich boha. Nakrull měl v boku krvavou ránu od nože a byl bledý, jen pod očima a u pusy měl krev. Byl to však on. Kdyby to byl bůh tak by přece nezemřel? ještě na něj chvilku zírali když uslišeli nějaké hlasy.
*
Ariana u něj seděla dokuď se neprobudil. Bylo jí ho trochu líto. Pohladila ho po vlasech. "Neboj najdeme tvého bratra." Promluvila na něj klidným hlasem. Byl pořád v bezvědomý ale dýchal. Sice to bude nějakou dobu trvat, ale díky dlaze se mu noha zahojí. Ačkoli ho skoro nezná a on nezná ji, nikdy by ho tady nenechala. Když byla Nakrullův osobní sluha a otrok, nikdy neměla možnost být v blískosti nějakého muže. Však Hasif jí byl simpatický. Sice slišela od některých žen s Nakrullova chrámu o slově láska, a však nikdy neměla tu příležitost se sněčím takovým setkat. Vyrostla tam a tam byly pouze ženy a nakonec si jí sám bůh vybral jako svojí otrokyni. její úděl byl pouze milovat svého boha a být pro jeho potěchu. Nikdy nesměla byť jen pomyslit, na potěchu svou.
Ze zamyšlení jí vytrhl zvuk přicházejících postav. Stoupla si aby jí viděli a začla mávat rukama. "Haló, prosím pomocte! Můj přítel je zraněný."
*
Popošli ještě kousek za hlasem a všimly si ženy která mávala rukama a něco křičela. Remus se rozběhl kní. Ostatní šli za ním. Nem´rak se zastavil kousek od ženy a pozoroval Remuse. Ten přiběhl k ženě a přiskočil okamžitě ke zraněnému pod jejíma nohama. Remus radostí plakal. Tak jsi konečně našel svého bratra člověče. Řekl si Jaffa pro sebe.
*
Kenčně se mu povedlo ovládnout tělo. Teď už bude moci hostitele ovládat bez omezení. Kdyby Nak´rull nemusel ryskovat prozrazení zasmál by se.
Pokud se to někomu líbylo mám rozepsanej druhej díl a vymyšlený už mám i třetí až osmej.
doufám, že si toho všimnul...
