SG: Dar - závěr

Velikonoce působí asi nějakou inspirační vlnu a já se na ní také svezla. Jak už jsem řekla dříve - píšu na motivy SGA. Používám postavy i zápletky - tím, že je rozvíjím - zkrátka co by se stalo , kdyby...
Děkuji za přečtení a případnou odezvu!
Zatím první část:

Dar

Elizabeth si starostlivě prohlížela Johnovu strhanou tvář. „Zase jsi nespal celou noc?“, zeptala se celkem zbytečně, protože kruhy pod jeho očima zase o odstín potemněly. Všimla si několika stříbrných nitek na jeho skráních a vrásek , které mu přibyly kolem očí.
„Elizabeth“, nadechl se , „já vím co si o tom všem myslíš, ale nebylo by přece jen od věci se tím zabývat ?“
Položila mu dlaň na ruku a snažila se neuhnout pohledem. „Zabývat se tvým snem Johne? Proč nenavštívíš psychoterapeuta!“
„Ale no tak Elizabeth!“
„Slyšíš hlasy, máš vidiny..“
Podplukovník se zapřel rukama o stůl a zasyčel: „Nejsem blázen, jestli si tohle myslíš!“

Žena se nad ním skláněla. Cítil vůni jejich vlasů. Známou vůni, jen si nemohl vzpomenout odkud ji znal. Prsty mu jemně přejela po skráních a dotkla se jeho rtů. Chtěl otevřít oči a pohlédnout ji do tváře, ale nedovolila mu to. Věděl, že až se mu podaří zvednout olověná víčka, bude už pryč.
Převrátil se ze strany na stranu a prostěradlo se mu omotalo kolem těla. Prudce máchl do vzduchu jako by chtěl odehnat noční vidinu a výsledkem bylo, že se svalil z postele na zem.
„Johne! Už je čas Johne!“
Posadil se na podlaze a mžoural do tmy. Hlas byl tak jemný, že musel napínat sluch , aby zachytil jednotlivá slova.

Rozrazil dveře do pracovny doktorky Weirové. Skláněla hlavu nad displeyem notebooku a živě diskutovala s Rodneym Mc Kayem.
Oba znepokojeně vzhlédli směrem k příchozímu.
„Copak se ti dnes zase zdálo pěkného ?“ pronesl uštěpačně vědec.
Sheppard ho obloukem minul a přistoupil rovnou k Elizabeth.
„Už je to konkrétní !“
„Ach ?“ Elizabeth si rozpačitě prohrábla vlasy.
Mc Kay si posunul brýle na nose.“No jestli si někdo nevšiml, my tady PRACUJEME!“
Sheppard mávl rukou, jako by odháněl obtížný hmyz a neustále pohledem hypnotizoval Elizabeth. „Dnes mi dala adresu! Musíme prohlédnout databázi a zjistit co o té planetě píšou Antici!“
„Dala?“ ušklíbl se se Mc Kay. „No samozřejmě - žena, že mě to dřív nenapadlo! Když se k Johnovi bude ozývat halucinace - pak jedině žena!“
Sheppard zešikmil oči do tenkých škvírek a pokrčil čelo v úporné snaze nevšímat si Rodneyho poznámek.
„Elizabeth! Prosím tě, prohlédněme tu databázi!“ řekl naléhavě.

„Pchá! Tohle vůbec nic neznamená!“ Mc Kay si dal ruce v bok a zavrtěl hlavou,“ne, někde jsi tu adresu už viděl, uložil do podvědomí a teď ti to prostě jen vyplulo na povrch!“
Sheppard fascinovaně zíral na monitor. Jestliže tohle mělo být výsledkem několika bezesných nocí, pak to stálo za to!
„Ale no tak Rodney, zase jsem měl jednou pravdu, přiznej to!“
„Hmm, jednou? A já ve všech ostatních případech! Trochu nevyrovnané skóre, nemyslíš?“
Elizabeth tiše přešlapovala oběma rivalům za zády a koutky ji cukaly v neodolatelné touze se rozesmát.
„Trochu moc náhod najednou. Planeta s bránou, přijatelné složení atmosféry, osídlení… a pak ještě jsme tam nebyli“, oponoval Sheppard.
„Ach vážně? No to je mi argument! Nebyli jsme ještě asi na 100 000 dalších planetách v galaxii Johne! No tak Elizabeth řekni něco!“
Stiskla rty a snažila se nasadit vážný výraz. „ No myslím..“
Oba dva ji viseli pohledem na rtech.
„Ehm, myslím, že by to stálo za to! Příští mise bude..“, zapíchla prst do obrazovky, „sem!“

Pouštní klima planety je zarazilo svou drsností. Všude kam až oko dohlédlo se rozkládaly písečné duny a slunce pronikavě pálilo.
„Hmm, vážně zajímavé“, utrousil Rodney s ironii v hlase.“Copak tady asi nalezneme ? Že by písek?“
„Kuš Rodney, jsme tu sotva 3 vteřiny a ty už děláš závěry“, hmouřil Sheppard oči za tmavými skly slunečních brýlí.
Teyla se zahleděla do dáli. „Zvláštní“, řekla potichu. „Ta prázdnota je něčím naplněna!“
„Je naplněna?“ Mc Kay zakroutil nevěřícně hlavou.
Otočila se na vědce a usmála se. „Je naplněna příslibem!“
Půda pod nohama se jim rozvibrovala. Zrnka písku začala vířit těsně nad zemí a na horizontu se objevil velký, rychle se blížící oblak prachu.
„Písečná bouře!!“ vykřikl Rodney.
„Ne , spíš uvítací výbor“, zabručel Ronon.
Sheppard stiskl rty a sundal P90 z háčku na vestě. V dalším okamžiku už byli obklopeni jezdci na zvířatech, která vzdáleně připomínala pozemské velbloudy. Muži měli zahalené hlavy i tváře pruhy látky, takže jim z obličeje koukali jen tmavé oči.
„No netváří se zrovna přátelsky“, zašeptal Rodney.
Vůdce jezdců pokynul týmu rukou na pozdrav a seskočil ze sedla. Prohlédl si rozvážně příchozí, aby nakonec přistoupil k Sheppardovi.
„Ty, jenž si byl ohlášen, vítej!“ pronesl obřadně a uklonil se.
Sheppard zvedl významně obočí a za skly slunečních brýlí mrkl rošťácky na Mc Kaye.
„Přicházíš pro to co je tvé? Ty, který žiješ se svými druhy ve městě předků?“ zeptal se muž s neskrývanou úctou v hlase.
Sheppard trochu zdráhavě pokynul hlavou.
„Hmm, darovanému koni na zuby nekoukej , že!“
„Psst Rodney!“
„Vždyť ani nevíš proboha o co jde! Co když ti připravili nějakou šerednou manželku...“
„Mc Kayi!“ zasyčel výhružně podplukovník.
„Co když mají nějaké starobylé antické zařízení?“ přemýšlela nahlas Teyla.
„ZPM!“ Mc Kay se udeřil rukou do čela, „to bude určitě ZPM!“ a pak si zamumlal pro sebe, „proč se o tom nezdálo mě, to nechápu“.

Cesta na místo určení trvala několik úmorných hodin v nesnesitelném žáru. Když se vyčerpaní poutníci sesuli ze sedel místních velbloudů konečně na pevnou zem, čekaly je zase jen kopečky dun a písek kam až oko pohlédlo.
„Uf, tohle snad je pokus o vraždu“, sípal Rodney a otíral si orosené čelo hřbetem ruky.“Trpím dehydratací a rozhodně mám úžeh i úpal!“
Sheppard si přejel jazykem rozpraskané rty a nasucho polkl. Začal pociťovat neklid a jeho počáteční euforie se vytratila. Uvědomoval si , že je přímo zodpovědný za osud svého týmu.
Vůdce jezdců přistoupil k podplukovníkovi a ve snědé tváři se mu blýskl široký úsměv. „Jsme tady!“ pronesl obřadně a rukou opsal horizont.
„Ach můj bože“, zabědoval Mc Kay. „ Bál jsem se , že to řekne!“
„Dlouhá doba boje s mocným nepřítelem nás naučila taktice“, pokračoval muž bez sebemenší reakce na Rodneyho poznámku. „Taktice maskování, skrývání a přežití“.
Sheppard namáhal zrak, ale nedokázal identifikovat ve svém zorném poli žádné známky života.
„Už velmi, velmi dlouho náš národ nebyl napaden. Jsme nomádi a k Bráně prastarých se nepřibližujeme. Obýváme svou planetu, rozvíjíme staré zvyky a obezřetně užíváme svých životů.“
„No to je skutečně obdivuhodné“, přerušil muže netrpělivě Sheppard.“Chápejte celá tato situace je pro nás trochu nezvyklá, vydali jsme se na cestu na základě, ehm,“ John potřásl hlavou, jako by nemohl uvěřit tomu co se právě říká, „mého snu a jsme opravdu už dost vyčerpaní….“
„Ve snech je skrytá pravda! Ve snech s námi hovoří bozi!“ zašeptal uctivě muž.
„MÁME ŽÍZEŇ!“ zadeklamoval Mc Kay a otočil oči v sloup.
Horký vzduch se tetelil nad zemským povrchem a Sheppard si k nemalému údivu uvědomil, že to není jediný pohyb v jeho okolí. Duny se najednou nafoukly a rozevřely, aby vypustily na denní světlo doposud skryté domorodce.
„Stany!? Vidíte to jsou stany!“
„Jo Rodney vidíme to taky!“zamumlal Ronon.
„No to je…,“ vědec se otočil kolem své osy a vyčerpáním se mu podlomila kolena.“Úžasnééé!“

Sheppard věděl, že to poslední co by neměl udělat - bylo usnout. Ještě než mu z ruky vypadla kovová nádoba s podivuhodným trpkým nápojem, kterým je místní uctili, snažil se zaostřit zrak na postavu, která rozhrnula závěs a stanula v jeho zorném poli. Cinknutí o podlahu nebylo hlasité, ale bylo následováno několika dalšími podobnými zvuky. Teyla se sesula Mc Kayovi do klína a Ronon spočinul hlavou na Sheppardově rameni.
Dlouhé vlasy ho šimraly po tváři. Slyšel její dech a cítil vůni. Věděl , že je jen otázkou času vzpomenout si. Kdyby mu jen dovolila otevřít víčka. Nemluvila, ale on vnímal její slova jako obrazy, které se mu skládaly v mysli. Byl tady. Došel do cíle. Tohle bylo to místo!

Dóbroš! Další díl! Presto!

Super, hezká povídka. Už se těším na další díl.

bezvaaa... teším sa na pokračko

good ale melo to byt trochu delsi uz aby bylo pokracovani

Skvělý. Už se těším na další část.

Jééé, to je skvělá povídka, taky už se těším na pokračování. Kdyby se tak scénáristi nechali inspirovat a místo toho sitcomu točili něco takového:-) ... Výborná práce, Mrs. Sheppard, velikonoční ovzduší s notebookem na zahradě na tebe zapůsobilo skvělě:-)

Jen tak OT....kampak nám zmizela z fóra rubrika Sci-fi diskuse a Naši hoši? Nebo, že bych se špatně koukala?

[Klenotka]

OT: Naši hoši jsou, jen v sekci postavy. To by si netroufli to smazat, potom, co jsem je málem zabila posledně.

Mrs. Sheppard, moc pěkné, opravdu.

Pokračování a honem ....tohle hltám jak malá holka .... COME ON !!!

Díky vám všem za pozitivní ohlasy! Povzbuzení je moc fajn S určitou obavou předkládám další část, tak to berte trochu s rezervou Je jaro a člověka napadají různé věci...

Stará žena, cosi míchala v kotlíku a stanem se šířila omamná vůně. Ronon zamrkal víčky a udiveně zvedl hlavu ze Sheppardova ramene. Teyla zabořila obličej Mc Kayovi hlouběji do klína a ten se naopak snažil v polospánku setřást nezvyklou tíhu ze svých kolen. „Co to proboha děláš?“ obořil se na lepou Athosanku.
„Rodney!?“ Teyla pohoršeně narovnala záda.
„Usnuli jsme!“ pronesl věcně Ronon a nahnul se nad klidně oddechujícím Sheppardem.
„Ne, ne nebuď ho!“ zvolal Rodney a přidřepl k plukovníkovu obličeji. „Nech ho spát! Víme my co se mu zase bude zdát? Třeba něco o tom jak nás dostat zpátky!“
Ronon nasál pach jídla a pohladil si žaludek. Mc Kay zamyšleně sebral kovový pohár ze země a přičichl si k zaschlému škraloupu na jeho dně. „Zajímavé, nevím co v tom bylo, ale cítím se docela báječně!“
„Uspalo nás to“, podotkl chmurně Ronon.
„Ani nevíme, jak dlouho jsme spali?“ protáhla se Teyla.
„Dost dlouho na to, aby na nás ti dobří lidé přivolali třeba Wraithy“, zašpičkoval Sateďan.
Sheppard se konečně začal probírat k životu. Pomalu nadzdvihl víčka , aby se vzápětí prudce se vymrštil do sedu. „Co, co se děje?“
„Á vítej šípková Růženko, už jsi se vyspal?“ zašveholil Mc Kay.
„Měl jsem dojem, jako když někdo vešel do stanu“, zamumlal rozespale podplukovník.
„ONA?“ zeptal se Mc Kay.
„Hmm, ano. Asi ano!“
Všichni se otočili směrem ke stařeně přikrčené nad kotlíkem, která jim oplatila zájem širokým bezzubým úsměvem.
Rodney s nafouknutými tvářemi stěží zadržoval nával smíchu až nakonec přece jen vyprskl.
„Mc Kayi!“ Sheppardovo obočí vyletělo výhružně k čelu.
„Ok, ok tak tahle asi ne!“ Mc Kayovi se zatřásla ramena a k Sheppardově nelibosti se k němu přidala i Teyla s Rononem.

Muž, který je jako první uvítal u brány, vstoupil do stanu. Přišel s odhalenou hlavou, dlouhý šál měl tentokrát omotaný kolem krku a Shepparda udivilo jak inteligentní a mladistvá tvář mu patřila. Usmál se přátelsky na návštěvníky z cizího světa a zcela přirozeně si sedl naproti nim.
„Jak se cítíte?“ pronesl s náznakem ironie v hlase a přitom se dotkl špičkou prstů čela a rtů, aby obřadně vyjádřil svůj pozdrav.
„Hmm, čekáme na rozuzlení příběhu!“ ošil se netrpělivě Mc Kay.
„Ó ano“, usmál se záhadně muž. „Vše má svůj čas a každý příběh svůj konec. Kdo ale může říct , že pochopil vše beze zbytku, když cesty bohů a lidí jsou někdy tak rozdílné ?“
Shepparda zamrazilo v žaludku, protože měl pocit, že ta slova byla směrována jemu.
„Ehm, měl jsem pocit“, začal rozpačitě,“předtím než jsem usnul, že někdo - nějaká žena vstoupila do stanu!“
Muž se otočil na stařenu, která právě sundala kotlík z ohně a začala rozlévat jeho obsah do připravených misek.
„Někdo JINÝ, než tato žena!“ dodal podplukovník důrazně, provázen pobavenými pohledy svých kolegů.
„Navštívila vás tedy“, odtušil věcně muž. „No myslím, že předání toho co vám patří nic nebrání. Přesně odpovídáte popisu, který nám byl sdělen“, muž přitom zvedl paži vzhůru, aby naznačil směr odkud zpráva přišla. „Není náhoda, že jsme jejími prostředníky a cítíme se poctěni možností vykonat její přání!“
„Ona, kdo je to proboha ONA?“ zakroutil hlavou Mc Kay, na kterého té mystiky už bylo přespříliš.
Muž se naklonil a popleskal Rodneyho přátelsky po hřbetu ruky. „Klid příteli, to není vaše starost!“

Venku se mezitím setmělo a horký den vystřídala mrazivá noc plná hvězd. Sheppard vyšel ze stanu ve snaze se uklidnit. Zhluboka se nadechl a vydechl. Sám sobě musel upřímně přiznat, že není o nic víc moudřejší než prvního dne. Jeho vojensky vycvičený mozek racionálně odmítal přijmout, to co se právě dělo, ale jeho intuice byla tentokrát v opozici. „Není to normální“, mluvil sám k sobě. Ale co bylo normálního v jeho životě za poslední čtyři roky? Ze stanu se ozval smích. Rozeznal zvonivý hlas Teyly, které sekundoval bručivým basem Ronon. Zastavil se a koutky úst se mu nevědomky roztáhly v úsměvu. Téměř ho zabolelo, jak hluboký cit zaplavil jeho hruď.

Několik zahalených postav prošlo kolem podplukovníka a poslední z nich nesla objemný balík. „Dar?“ zakoktal Sheppard a jedna z postav mlčky pokynula hlavou na znamení souhlasu.
Napětí ve stanu se dalo krájet. Mc Kay si nervozně hryzal rty. Teyla téměř ani nedýchala a Ronon mlčky zatínal pěsti.
„To co je tvé!“ pronesl obřadně muž hledíc na Shepparda a postavil balík na zem.
„Bože to je velké, to by mohly být minimálně dvě ZPM“, zamumlal Mc Kay. „Možná i tři!“
„Rodney!“ Teyla káravě zvedla obočí.
Stařena, která se starala o jejich pohodlí, teď začala velmi jemně odmotávat látku z předmětu, který stál na zemi.
Předmět nabíral zcela zřetelný tvar a Sheppardovi pomalu tuhl jeho nervózní úsměv na rtech.
„Tohle není ZPM“, zavrtěl hlavou Ronon.
„To to vidím taky!“ zakoktal vědec.
„To co je tvé!“ stařena se v úklonu vzdálila.
Uprostřed stanu stál malý sotva dvouletý chlapeček. Černé vlasy mu trčely neposedně do všech stran a pohled jeho zelených očí zcela nepopiratelně kopíroval podobu Johna Shepparda.

„Vnější aktivace brány! Rozeznávám kód podplukovníka Shepparda a jeho týmu!“ ozval se vzrušený hlas obsluhy Brány.
„Konečně!“ vydechla Elizabeth a vyběhla k zábradlí před svou kanceláří. Modrá plocha se zavlnila a členové týmu postupně jeden po druhém vstoupili do prostoru Brány.
„Mě se na to neptej! Někde ho necháš a stane se tohle!“ drmolil Mc Kay zatímco míjel doktorku Weirovou, která s otevřenými ústy zírala na podplukovníka s dítětem v náručí.
„Johne??“
Sheppard se unaveně usmál. Chlapeček zvedl hlavu z jeho ramene a Elizabeth zamrazilo, protože jejich vzájemná podoba byla nasnadě.
„No tak otce bychom měli“, zabručel Ronon. „Ale kdo je jeho matka?“
Podplukovník prošel s kamennou tváří špalírem udivených obyvatel Atlantis, kteří se na nový přírůstek sbíhali podívat k Bráně a zamířil ke své ubikaci.
„Tváří se tak, jako by to už věděl“, pokrčila rameny Teyla provázeje Shepparda dlouhým pohledem.

Elizabeth po špičkách vešla do dveří Johnova pokoje. Sheppard uložil drobné tělíčko do své postele a starostlivě ho přikryl. Pak se opatrně sesul do sedu a podepřel si bradu o hřbet obou dlaní.
„Johne?“
„Teď ne Elizabeth!“
„Johne!“ Elizabeth se nadechla a s odhodláním nenechat se odbýt, vstoupila dovnitř.
„Uvědomuješ si, že porušuješ všechna bezpečnostní pravidla!“
Otočil k ní hlavu a Elizabeth zasáhl nepřirozený lesk v jeho očích.
„Pravidla?“
„No ano, víš přece , že každý návštěvník Atlantis musí projít karanténou. Nevíš co v sobě může mít, nevíš ani kdo je nebo co je! Může to být replikátor nebo biologická zbraň, co já vím?“
Podíval se na ní tak vážně, že okamžitě zalitovala toho, co řekla „Ne, jsem v právu samozřejmě, zodpovídám za to všechno tady“, snažila si namluvit, ale nefungovalo to.
„Já vím kdo to je“, řekl téměř neslyšně.
„Ano?“ postavila se s rukama v bok a rozpačitě přešlápla z nohy na nohu.
Pomalu se zvedl ze země a přistoupil těsně k ní. „Můj syn Elizabeth. "

No, tak to jsi, Mrs. Sheppard, predčila všechna moje očekávání:-)... To lámání pravidel se Ti daří... jen teď, která z těch pár žen bude matkou? Že by ta povznesená z Epiphany? Nebo Chaya?
Už se těším na pokračování...., jo, a že je to jeho syn, to snad ani nemusel John na konci říkat, to bylo asi všem jasné:-)

No Johnův syn rozvíjí se to hodně dobře.

Chudák dítě, to muselo být hrozný, být takhle zamotaný v balíku o velikosti dvou a půl ZPM!
Ale jinak moc líbí. Máš strašně Rodneyovatýho Rodneyho. Každopádně myslím, že se to dá brát i bez rezervy.

ježíš on byl zabalený jen krátce a ta látka byla taková vzdušná , takže se nemohl udusit nebo tak něco. Nejsem žádný Herodes Ale je vidět, že jsi si to pročetla pozorně

Alespoň víme, že je to dobře trénované dítě netrpí klaustrofóbií.
Nicméně nepřímo potvrzuješ teorii, že Sheppard je z vojenské, přísně náboženské rodiny, která mu zapomněla vysvětlit, jak se to má s antikoncepcí

ale no tak, kde to žiješ Josiko. Někdy je to taky na té ženě, ne?

Jen jestli ona podloudně nevyužila jeho slabosti. Těmhle mimozemšťankám se nedá věřit. Vždycky se na konci dílu vypařej

No, pokud je matkou ta, co myslím, tak ta ho vyloženě svedla, chudáčka... A určitě sebou neměl ochranu... A ona taky určitě žádné prášky nebrala:-).

2 Jossika::D to doslova. A jinak k té náboženské výchově, kdyby sis přečetla "Andělé neumírají" - tak bys pochopila, že se mýlíš:)
2 Fazulina: máš zcela pravdu!

No jo vlastně. Poníženě přiznávám svou chybu. A to jsem to četla.
Ženský jsou bestie. A vůbec, abych nešla s davem sázím na exmanželku ze Země.

Josika píše:

No jo vlastně. Poníženě přiznávám svou chybu. A to jsem to četla.
Ženský jsou bestie. A vůbec, abych nešla s davem sázím na exmanželku ze Země.

No, tak to by bylo opravdu hodně překvapivé až zcela vykolejující...

[Klenotka]

Tak tohle mě nepřekvapuje Shepp mi s tím jeho kirkováním lezl sice pěkně na nervy, ale rozhodně bych neřekla, že by byl až takhle nezodpovědný Takže to na něj nejspíš nějaká Antička (nejlíp Chaya, nemám ji ráda), možná pořádně nahrála. Dneska už se dá dítě pořídit všelijak
Ale moje osobní averze k Chaye a spol. stranou. Máš to pěkně napsané, používáš zajímavé fráze a větná spojení, abych tak řekla. Nevím, jak to nazvat, nejsem češtinářka, ale tvůj sloh se mi líbí. A povídka samozřejmě taky. Jen piš dál o Sheppym, já si budu dál psát o Rodneym (už je něco na cestě btw....)

ó díky za tvé hodnocení! Mě se tvůj styl i tvé náměty taky moc líbí!

a máme tu novopečeného otecka!! som zvedavá, ako si s touto situáciu takticky poradí

super, len tak ďalej, len tak ďalej, ...!!!!

Ohh my god !! Tak honem další část rychle, rychle , rychle ....