Cesta k Osvícení (Dokončeno)+ Bonusová povídka

Tuhle povídku vymýšlím společně s Dr. Modřenkou a je to taková parodie na Ori.

Kód: Vybrat vše

Cesta k Osvícení

Emerson:Proč Chulak?
Bra´Tak:Možná proto, že právě tam začal
jaffský odboj proti Goa'uldům.

Chulak, krátce po dobytí Ori:
Převor (Původním jménem Sain) vyšel ven z lodi, zlehka se nadechl vzduchu a v tu ránu se rozkašlal.
„Ble, Fuj.“ Vykřikoval.
„Co se děje?“ zeptal se jeden z vojáků Ori.
„Ale nic, jde jenom o ten vzduch. Jak jsme to tady rozstříleli tak je tu nedýchatelně.“
Mezitím přišel jiný voják. Poklonil se před ním a řekl. „Blahoslaveni budiž Ori,“ řekl a pokračoval „Převore  ti co přežili již byli dopadeni.“
„Dobře,“ řekl Převor 1, „A co ta důležitější věc?“
„No díval jsem se tu, a zjistil jsem, že tu mají jen jehličnany.“
„Jenom jehličnany? No co se dá dělat bude muset stačit,“ řekl Sain.

Několik vojáků šlo za sebou v zástupu a neslo obrovské pily a hadici. Přišli k jednomu stromu, zapnuli pilu a strom srazili k zemi a potom tou hadicí vysáli jehličí. To putovalo až k lodi, kde ho ostatní členové posádky dávalo do lodi. Tam nad vším dohlíželi dva převoři. Byli sice na Převory poměrně mladí, ale u nich to nešlo úplně poznat.
„To je taková nuda.“ Řekl Převor (Původním jménem Antr).
„Co je nuda?“ řekl ten Převor (Původním jménem Chant).
„No tohle sledovat jak věřící nosí jehličí do lodi a zpátky, když máme v popisu práce konvertovat nevěřící. Ale to když se na to někoho zeptáš tak ti řekne, že seš na to ještě dost mladej.“
„Musíš to, ale vidět i z té lepší stránky. Takhle se nám nemůže nic stát.“
„To je pravda, ale jestli máme splnit naše Poslání tak by nás měli,alespoň do něčeho zainteresovat.“
A v tu chvíli, se vůle Ori vyplnila. A k oběma Převorům přišel další Převor (Původním jménem Daner).
„Blahoslaveni budiž Ori,“ řekl.
„Blahoslaveni budiž Ori,“ zopakovali oba převoři.
„Tak co už je dost paliva, abychom mohli splnit naše Poslání?“ řekl Daner.
„No, ehm myslím, že ano.“ Řekl Antr.
„Výborně tak to pro vás mám další práci.“
„Jakou?“ zaradoval se Antr.
„Víte vypadá to, že se na loď dostali nějací Nevěřící.“
„ Nevěřící jsou tady?“ zeptal se ten Chant.
„Ano,“ pošeptal „chtějí zabránit tomu, abychom přinesli Světlo do této temné země.“
Náhle se ozval z nejbližšího reproduktoru zvuk a promluvil jeden z nespočtu převorů na lodi. „Prosím všechny zájemce o kurz upalování ať se dostaví za dvacet minut k hlavnímu východu z lodi. Opakuji. Prosím všechny …“
„Jé, to už je tolik?“ polekal se Daner „tak to já už musím. Jo a vy postaráte se o tu věc?“
Oba převoři jen mlčky přikývli.

Sain si četl před lodí nové vydání knihy Počátku, když k němu přišel jeden voják.Než však stačil promluvit Sain na něj vykřikl.  „Stojíš mi ve Světle!“
Voják si klekl a řekl „odpusť mi převore, že jsem tě vyrušil z tvé četby, ale několik vojáků se nevrátilo. A my je nemůžeme najít tak tě prosím jestli by jsi nepoužil svou bezmeznou moc a nepomohl mi určit kde jsou.“
Převor zaklapl knihu, znuděně se na něj podíval a řekl, „No dobře,“ a s pomocí své hole vstal.  Potom ji zabořil do země. A krystal na ní se rozsvítil.
„Ach jo,“ povzdechl si, jelikož zjistil, že vojáci jsou daleko.  Proto pozvedl svoji hůl, oba zavřeli oči a společně s vojákem se na to místo přenesli. Potom oba oči otevřeli. Všude se váleli kusy masa, zohavená těla a vnitřnosti.
„Převore omlouvám se, ale není tohle náhodou pitevna?“
 Sain se ani nenamáhal odpovědět a opět je přenesl. A tentokrát správně ovšem to co viděli se od pitevny tolik nelišilo.  Všichni vojáci totiž byli mrtví a krom jednoho měli ukousnuté hlavy. Ten stačil z vypětím všech sil krví napsat strohou větu:

VYŘIĎTE MÉ ŽENĚ A MÝM DĚTEM, ŽE JE MILUJI A TI CO TO TU UDĚLALI SE JMENUJÍ VEVEŘÁCI A ŘÍKAJÍ, ŽE TENTO LES PATŘÍ JIM.

 Voják se strachy na Saina podíval. „Co budeme dělat?“
„No co vyřídíme jeho dětem a ženě, že je miluje.“

Pokračování příště…




 


Lehčí humor, to je moje, ale chybí tam

něco, co by mě nutilo číst dál.

Nápad se mi zdá dobrý, zlehčení všemohoucnosti Oriů je docela volné téma. Takhle nějak píšu já. Asi proto to neřadím k úplné špičce.

Tak já teda přidám pokračování:

Na Chulaku.
Už padla tma. Tmavým lesem se prodírají tři postavy a svítí si holí.
"Pozor něco je před vámi!", vykřikl Chant.
"Jo, to je pravda. Před námi je smrk.", řekl znuděně Sain.
"Snad se nebojíš?", řekl Antr provokativně.
"Neměl bych snad?", řekl Chant, který ještě lapal po dechu.
"Klid. Všichni přece máme telekinetické schopnosti.", podotkl Sain.
"Já vím, ale představa, že se na mě sápe něco chlupatýho, pištícího,
funícího a krvežíznivého se mě opravdu nelíbí!", odpověděl Chant.
"Jó, ale když se na tebe předevčírem sápala ta Jaffka, tak ti to
moc nevadilo. A ta byla chlupatější než bernardýn. A to funění
jsem slyšel taky a to jsem byl na obhlídce na druhém konci města.", zasmál se Antr.
Sain výhružně pohlédl na Chanta.
"Já ji jen překonvertovával, to je přece naše práce.", argumentoval Chant.
Sainův pohled se opět změnil na totálně znuděný výraz.
Pokračovali dál v cestě.
"Ještěže tyhle krámy svítí...", řekl Chant a svítícím koncem hole prohrabával křoví.
V tom o něco zakopl a padnul k zemi.
"Au, do nevěřícího, co to bylo?", řekl a posvítil si na to o co zakopl.
Ležela tam lidská lebka a pár dalších kostí.
"Do kacíře, to, to, to...", mumlal Chant.
"Buďte ve střehu!", řekl Sain.
Náhle se něco v křoví pohnulo a zafuňelo.
Všichni tři na to posvítili.
Stála tam malá roztomilá veverka...a z její tlamy kapala krev.

Kdesi daleko v temném podzemí temné planety bylo rušno.
Několik podivných stvoření zde sedělo kolem právě narozeného mláděte.
"On bude Vyvolený!", prohlásila Vědma.
Všichni se nevěřícně podívali na Vědmu.
"Vyvolený? Copak jsme v hollywoodském filmu?", rozkřikl se otec mláděte.
"A do žádné pochybné reality-show on nepůjde!", oznámila matka.
"Žádná reality-show. Je Vyvolený, aby zničil Chrám smrti!", řekla Vědma.
"Chrám smrti? Ale k tomu se přece nikdo z násnemůže přiblížit.", podotkla matka.
"On bude moci. Až nastane čas.", odpověděla Vědma.
"No, jenom doufám, že nedopadne jako strejda Xix. Ten si taky myslel, že
je nějakej vyvolenej a jak to s ním dopadlo...", řekl otec.

Zpět na Chlaku
Veveřákovi čelisti se zaryly hluboko do Chantova stehna.
Ten začal řvát a vít a pobíhat na všechny strany.
"Použij své schopnosti.", volali na něj Sain a Antr.
Ten ale místo toho stále pokračoval v pobíhání a řvaní.
Proto raději použili telekinetické schopnosti sami.
Začali veveřáka táhnout od Chantova stehna, ale tam byl silně
zakousnut a nechtěl se pustit. Až po dlouhém přetlačování se
jim podařilo veveřáka odtrhnout. Ten udělal několik kotrmelců
a pak se zastavil o kámen. Pak se ale zpamatoval a pokusil se
výhružně vycenit tesáky. Teprve pak zjistil, že žádné nemá.
To ho tak zaskočilo, že nevěděl, co má dělat. Antr a Sain
se podívali na Chantovo stehno. V ráně z niž stále prýštila krev
byly zaryty veverčácké tesáky. Když to Chant uviděl, tak omdlel.
Pak Sain a Antr obrátili pozornost zpět k veveřákovy, který
se zdál také na pokraji omdlení. Potom pozvedli své ruce a ...
Až se z veveřákem vypořádali, tak probudili Chanta a chystali
se k návratu, když v tom něco uviděli.
Hromada kostí vedle nich byla poskládána do slova "Xix".
"Kdo by skládal kosti do tvaru něčího jména?", řekl Antr.
"To nevím, ale tohle všechno by jsme určitě měli hlásit.", odpověděl Sain.

Pokračování příště...

Pfff... Skvělý! Začíná to dokonce mít děj!

Sorry za krátký zdržení, ale už brzy by se tu měli oběvit další části.
Už jen chvíli...

Veveričky do útoku!!! som vážne zvedavá čo bude dalej , ináč bezva

mne se to docela líbí, něco pěknýho na tom je....

Tak tady je třetí část. A sorry za to zdržení. Blahoslaveni budiž Ori.

Kód: Vybrat vše

Garlet seděl u svého stolu a něco si pro sebe mumlal. V tu chvíli se rozrazily dveře a dovnitř vstoupil Aler, ten největší tupec mezi všemi lidmi na stanici. Ani sám Garlet nevěděl proč ho jmenoval vrchním vedoucí.
"Pane, tak už se vyjádřili."řekl.
"Jo a co teda chtěli?"
"Nabídli nám práci."
"Neví, že pro nikoho nepracujeme?"
"Ale pane, je to opravdu zajímavá nabídka."
"A co to teda je?"
"Potřebují abychom pro ně udělali jednu věc..."
"Tak se vymáčkni !"
"Tak dobře je to takhle..." a znuděný Garletův výraz se pomalu měnil na spokojený.

Všichni Převoři se vrátili bezpečně domů. Naštěstí už potom nepotkali strašlivé Veveřáky, ale místo toho se museli tahat s osmdesáti kilovým Chantem.. Když se vrátili k lodi  Sain si všiml osamoceného vojáka a zavolal na něj. Ten k němu ihned přiběhl, poklekl si před něj a pronesl „Blahoslaveni budiž Ori.“ Ovšem zmožení převoři se zmohli jen na  „Jo taky.“ Řekl Sain. „Mám pro tebe veledůležitý úkol vojáku.“
„Ano poslouchám,“ řekl.
„Takže za prvý. Zmobilizuj Armádu. Za druhý opevni to tady a za třetí dones mi pořádný kafe. Chceš taky.“ Řekl Sain směrem k Antrovi.
„Ne,“ řekl.
„Ani lehkej Počátek (alkoholický nápoj)?“
„Ne.“
„Jo tak to je všechno.“
„A pane smím se zeptat proč taková opatření.“
„Ne nesmíš, prostě to udělej,“ řekl Sain „a nezapomeň to kafe.“

Sain si už dobrou půl hodinku četl knihu Počátku, když k němu přišel ten voják co mu před tím dával rozkazy. Klekl si před ně a začal :Blahoslaveni bu…“
Sain ho to však nenechal dokončit. Otočil se na něj a řekl: „Zkrať to. Co je?“
„Ehm… No Mobilizace je ukončena…ehm… opevnění postavena a tady máte to …ehm… kafe,“ a podal mu ho. Sain se ho napil a hned ho vyplivl. „Ble. Vždyť je to studený.“
Voják se hned nabídl, že mu donese jiné, ale Sain ho odbyl. „To je vše co jste mi chtěl?“
„ Ehm…e…ano…e… vlastně ne volají vás…ehm… na velitelství.“
„My tu máme velitelství?“ zeptal se Sain nevěřícně .
„No…ehm…e…“
„Sakra u všech kacířů nemůžete mluvit normálně.“
„Ehm… Ano. Velitelství… ano… to je“ v tu chvíli začal gestikulovat.“
„Víte co? Já si to najdu sám.“

Po pár hodinách bloudění Sain velitelství konečně našel. Otevřel tedy dveře a ty mu kvůli vůli Ori zůstali v ruce..
„U všech nevěřících co je za krám?“ Nadával a díval se přitom na jednoho z velitelů tohoto důležitého Poslání. Byl to další převor (Původním jménem Arlenion) a vedle něj plápolal oheň z Celestu.
„Jsem rád, že jste došel Saine.“
„Jo to já taky. Víte jak je těžký se sem dostat?  Měli by jste to alespoň nějak pořádně označit nebo se někomu stane to co mě. Myslí si, že našel velitelství, otevře dveře a hle latríny.“¨
„Nebojte se to se zařídí my spíše máme něco mnohem důležitějšího?“
„My?“ podivil se Sain a v tu chvíli se v plameni Celestu objevil Gosa.
„Ano my.“ Řekl.
„Pane Ori. Jestli ti jde o ty peníze tak ty ti vrátím.“ Řekl Sain.
„Ne nejde o peníze,“ Řekl ten Arlenion „Jde tu spíš o to, že nechápeme důvod proč jste začal mobilizovat.“
„Pane jsou tu totiž strašlivé nestvůry, které nás svádí z cesty Počátku.“
„Jaké nestvůry?“ řekl Arlenion a vzal si do ruky malou roztomilou veverku.

Pokračování příště…


Tak a tady je část číslo IV:

Na Chulaku.
Antr doprovázel Chanta, kterého před chvílí propustili z ošetřovny.
Chant rochu kulhal na pravou nohu, kterou měl ovázanou obvazem.
"Co se to zase děje?", zeptal se Chant a pozoroval jak vojáci opevňují pozice.
"Zdá se, že se mobilizuje.", odpověděl Antr a pak zavolal na poblíž
stojícího vojáka. Ten před ně předstoupil a začal:"Blah..."
"Jo, jo, my víme, ale co se to děje?", zeptal se ho Antr.
"Dostali jsme rozkaz opevnit pozice, ale proč to nevíme.", odpověděl voják.
"Jo, tak to bude asi kvůli těm...", úmyslně nedokončil Chant.
"Komu? Čemu?", vyzvídal vylekaně voják.
"Ty se učíš pádové otázky?", zasmál se Chant a potom pokračoval:"To ti
nemůžu říct, mohl bych tě vystrašit."
Voják svraštil obočí.
"Hele, já tě znám. Ty jsi ten největší zbabělec ve Výpravě a budeš my říkat,
že bych se mohl vystršit?", řekl mu útočně voják.
"Hele, tak prrr. Vydíš, byl jsem v boji!", řekl Chant a ukázal na ovázanou nohu.
"Jo a s kým. Leda tak s veverkama.", zasmál se voják.
"Vlastně jo.", odpověděl Chant.
Vojáka to na chvíli zarazilo, ale pak řekl:"Asi by mě to mělo překvapovat, ale
nepřekvapuje. Vysvětluje to proč jsi ještě na živu."
"Jo? Uvidíme za chvíli. Proti čemu myslíš, že mobilizujete?!", zařval Chant.
Už to vypadalo na rvačku, když v tom se objevil převor Daner a samozřejmě
pozdravil: "Blahoslaveni budiž Ori". Ostatní udělali samozřejmě to samé.
"Antre, Chante, vám jsem dal ten úkol hledat nevěřící na lodi, že?", řekl Daner.
"Ano, ale my jsme zatím byly zaneprázdněni řešením problému s veveřáky...",
chtěl vysvětlit Antr.
"Ano, ano, já vím. Ale zdá se, že i přes to budeme mít listí a jehličí dost.
A víte, co bude, až budeme mít dost tohoto paliva? Odletíme. A velení
chce dořešit ten problém s nevěřícími ještě, než odletíme. Běžte tedy
hledat ty nevěřící, o ten problém s veveřáky se postará Saint."
"Dobře pane.", řekl Antr a spolu s Chantem se vydali k lodi.

Vyvolený stál před jakýmsi štítem. Vlastně to ani nebyl štít, ale jen jakási
bublina podivé záře. Ostatní udarané jej sledovali. Třásli se mu ruce.
Bylo to teprve dvanáct hodin co se narodil a už měl tělo i mysl dospělého.
Udarané zpočtku stárnou rychle, ale čím jsou starší, tím je stárnutí pomalejší.
Vyvolený přistoupil k té podivné zářící bublině ještě blíž.
Rodiče mu říkali příběh, že každý kdo tím chtěl projít zemřel a že dlouhá léta
čekají na Vyvoleného, který jediný přežije průchod touto bublinou.
Říkali mu také, že tu kdysi stál jeho stríc Xix, který sám o sobě prohlásil, že
je Vyvolený. Chtěl taky zkusit projít touto bublinou, ale nakonec si to rozmyslel
a místo toho odletěl na nějakou planetu jménem Chulak. Říkalo se, že mu přeskočilo,
ale někteří udarané tvrdí, že tak plnil své tajné poslání.
On to ale nevzdá. Mu to přece narozdíl od Xixe řekla sama Vědma. Na druhou stranu
si uvědomil, že to má i stinné stránky. Například, že se rodiče ani neobtěžovali
mu vymíšlet jméno, ale pojmenovali jej prostě Vyvolený. "Jak trapný!", řekl si
pro sebe Vyvolený a udělal krok vpřed.

Pokračování příště...

mne se to moc libi.... jen tak dál

Jj, je to zajímavý.

vážne zaujímavé, nemožem, ale už sa teším na tie "milučké" veveričky, len tak dalej

Tak tady je díl číslo V:

Chulak - Ori-jská loď
"A jak ty nevěřící jako máme hledat?", řekl Chant a pak pokračoval:"To se jako máme
všech ptát jestli nejsou nevěřící a doufat, že se ti pravý přiznají?"
"Chante...", začal Antr, ale nestihl větu dokončit, protože Chant právě na vedle
procházejícího převora vyštělk:"Jsi nevěřící?" Převor se nejprve lekl, takže vypdal
dost vyděšeně a kdyby mohl zblednout ještě víc, tak by to určitě udělal, pak ale
změnil výraz na velmi agresivní, tedy výraz který jakoby říkal:"Zabiju tě!"
Antr mu však stihl gestem naznačit, že Chant to nemá uplně v hlavě v pořádku,
což ten převor pochopil a raději odpochodoval.
"Možná by jsme se měli někoho zeptat, jestli si nevšiml někoho podezřelého.", řekl Antr.
"No jo, ale co když by jsme se náhodou zeptali toho nevěřícího, tím by jsme mu
dali výhodu. Vlastně by jsme mu vysolili, že ho hledáme a on by měl čas spakovat
věci a pláchnout na Tauri, nebo do ještě větší díry.", podotkl Chant.
"No tak by jsme se možná měli zeptat někoho, komu se dá věřit.", odpověděl Antr.
"A to je jako kdo?"
"Hm, no třeba Terepak.", navrhnul Antr.
"Terepak? Ten s tím zákalem."
"Všichni máme zákal!"
"Jo, já vím. Ale co ten Terepak? To je ten uplně bledej?"
"Všichni jsme uplně bledí!"
"Jo, jo, jasně, ale není to náhodou ten plešatej?"
"Polovina z nás je plešatá!!", zařval Antr.
"Jo, jasně, omlouvám se...Počkej. Už vím. Není to ten s holí..."
"A dost!", řekl Antr a popadl Chanta za roucho a táhnul ho za sebou.

Vyvolený vstoupil do bubliny. Na místech, kde se jeho tělo stýkalo s bublinou ho
mírně lechtalo, ale žádnou bolest necítil, natož aby ho to mělo zabít. Ostatní
udarané zatajili dech. Vyvolený prošel bublinou zcela a pak se otočil na ostatní.
Ti se konečně uráčili nadechnout a začali se trapně tlemit a vřískat a vydávat
podobný zvuky. Potom si všimli, že asi na něco čeká a tak mu naznačili, že by měl
pokračovat v cestě k "Chrámu smrti". Vyvolený se tam tedy vydal. Když k němu
nakonec došel, tak si jej prohlédl. Byla to podivná věžovitá stavba. Nepodobala
se ničemu, co kdy na Udaru viděl. Několikrát "Chrám" obešl a všiml si, že nikde
není žádný vchod, nebo jej alespoň nikde nenašel. To je jedno - řekl si. Podle
toho co říkali ostatní zřejmě ani neměli v úmyslu do něj vstupovat. Něco se mu
však na té stavbě nezdálo. Natáhl ruku a dotknul se zdi. Nato jak vypadaly cihly
hrubě, byly na dotek velmi hladké. Bylo na tom něco divného. Nebyl ale čas to zkoumat.
Vyvolený se vydal zpět pro další instrukce.

Pokračování příště...

a tady je VI:

Kód: Vybrat vše


Aler si balil věci a připravoval se na odlet, když se ozvalo zaklepání.
„Dále,“ řekl a dveře v jeho kajutě se otevřely a dovnitř vstoupil i když nerad (jelikož se mu s ním mluvit nechtělo, ale musel) Garlet. Nepozdravil a hned začal.
„Tak co jste připraven?“
„No myslím že ano. Vím jak je to důležitý úkol a proto jsem plně odhodlán za něj položit i život.“ A podal mu do ruky jakýsi papír.
„Co to je?“
„Dopis mé rodině.“
„Vždyť žádnou rodinu nemáš.“
„No víte, vlastně celá posádky pro mě byla rodina, takže bych si přál abyste jim to přednesl.“
„Nebojte se udělám to,“ a ač nerad poplácal ho zádech.
„Děkuju,“ řekl Aler a uchopil svoji tašku a vyšel vstříc svému poslání.“

Chulak
Sain nevěřícně zíral jak tisk Arlenion veverku ve svých rukou. Z tohoto transu ho probralo až třetí Arlenionovo zeptání se jakých, že strašlivých nestvůr se mají obávat. Sain se opět podíval na veverku jak si hraje s Arlenionovo šňůrkou na jeho plášti a tušil, že kdyby řekl pravdu mu moc ostatní věřit nebudou. Ale na druhou stranu věděl, že Ori ho uslyší také a ti by mu měli věřit. A Tak řekl: „Strašlivých, krvežíznivých,“ zarazil se, ale věděl, že Ori jsou všemocní a rozpoznají lež od pravdy. „Veverek,“ ale pro případ jen polohlasem.“¨
„Čeho že?“ řekl Gosa, „Mě tady plápolá oheň a nic jsem vůbec neslyšel. Řekni to prosím tě ještě jednou a zřetelněji.“
Sain si opět vzpomněl na Ori a řekl „Veverek.“
„Promiň, ale nemohl bys trochu řvát. Ori se totiž strašně rozkecali a já ti vůbec nerozumím a nebo jinak Arlenion nemohl bys prosím tě mi to říct.“
„Co?“ podivil se Arlenion.
„To co říkal já mu totiž tady vůbec nerozumím.“
„Co říkal?“
„Sakra seš už tak senilní nebo co. Ptal ses ho na ty příšery a on něco odpověděl a já jsem mu nerozuměl, páč se Ori děsně rozkecali a já nic neslyším.“
„Jo a co s tím, mě žádný příšery nezajímají.“
„A proč ses na ně teda ptal?“
„Ehm“
„No nic Saine asi z něho odpověď nevypáčím, takže nemohl bys mi alespoň říct ty a nahlas.“
„Jak nahlas?“
„Já ti nerozumím co říkáš prostě to zakřič.“
Sain zakýval souhlasně hlavou a zakřičel ze všech sil „VEVEREK!“ až se Arlenion postavil, podal mu veverku a řekl „Tady.“
Náhle se ozval Gosův smích. „Veverek to si snad děláš srandu. Myslíš jako ty zvířátka s tím huňatým ocáskem a špičatýma ušima, které má Arlenion v ruce?“
„Jo.“ Řekl Sain. „A jestli mi nevěříš tak se zeptej Ori.“
„U všech kacířů to jim mám jako vždycky volat kvůli každé hovadině?“
„Tak víš co směj se, ale až nás ty veverky napadnou, pobijí naše bojovníky a zničí …“
„Jo,jo, jo Co myslíš tak chvilku počkej.“ Řekl Gosa a naklonil se k ohni, roztáhl ruce a v tu chvíli se ozval zvuk ( jako když je obsazeno). Goa chvíli čekal a pak začal být netrpělivý.
„No tak zvedni to. No tak.“ A po chvíli se ozvalo Dovolali jste se do hlasové schránky:
stfivez. Po pípnutí zanechte vzkaz.“
„U všech kacířů,“ zaklel Gosa „zrovna pořád tady kecá a když mu volám,…“ Píííp „…tak není doma.“
„Tak skus ještě zavolat někomu jinýmu.“
„Hele dělal jsi někdy tuhle práci? Víš jak je spojení s Ori namáhavý.“
„A kdy teda budeš moct?“
„Asi za tři, čtyři … dny.“
„Co, ale to se Veveřáci mohou připravit k útoku.“
„No jasně,“ řekl Gosa a jeho obraz v plamenech Celestu zmizel.
Sain odvrátil oči od ohně a pohlédl na Arlenion jak si hraje s veverkou.“
„Tak já už asi půjdu,“ řekl, nasadil dveře zpátky na místo, alespoň, aby to vypadalo jako, že drží pevně a odešel.

Asi o hodinu později si Sain pokračoval v četbě knihy Počátku, když k němu přišlo několik vojáků v čele s Převorem (vlastním jménem Teren). „Co sakra chcete?“ řekl Sain naštvaně.
„Mám tu příkaz k vašemu zatčení.“
„U všech nevěřících, proč?“
„Pro podezření z vraždy.“
„Z vraždy koho?“
„Převora Arleniona,“ řekl Teren.

Pokračování příště…


Počkat, pokud jsou Ori vševědoucí, proč se Teren nezeptal jich? Že by zavolal zrovna rozkecanýmu?

Část VII:

Chulak - loď
"A nevšiml sis něčeho podezřelého Terepaku?", ptal se Antr.
"Vůbec ne, ale pokud se ten nevěřící dostal až sem, tak se umí skvěle maskovat
za věřícího, takže bude těžké jej najít.", řekl Terepak.
"Tak hele, jestli si něčeho všimneš, tak nás ihned informuj. Toho maskovaného
nevěřícího musíme chytit co nejdřív, jinak je celá Výprava v ohrožení!", řekl Chant tak
nahlas, že to všichni procházející kolem slyšeli, zastavili se a začali hned mezi
sebou diskutovat.
"Uf...", povzdechl si Antr a plácnul se rukou do čela, "jak může být někdo tak blbej?",
dodal si pro sebe.
Najdenou k nim přišel jeden voják a řekl:"Jestli hledáte nějakýho nevěřícího, tak
asi vím, kdo to může být."
"Jo a kdo?", zeptal se Antr.
"Ten všivej převor Daner!", odpověděl voják.
"A podle čeho tak usuzuješ?"
"Jednou mi nařídil, abych prohlíd jedno křoví a když jsem to udělal, tak se mi
zakousla do pr**le veverka."
"A to znamená, že je nevěřící?"
"Nechápete to? To byla určitě sabotáž. Musíte to vyšetřit!"
"No jasně, že to prošetříme, ale teď se vrať ke svám úkolům vojáku."
"Blahoslaveni budiž Ori.", řekl voják a odešel.
"No, tak by jsme si měli jít promluvit s Danerem.", řekl Chant.
"Jsi vážně tak blbej, nebo to jenom předstíráš?", řekl Antr.
Chant se nechápavě podíval.
"Vždyť Daner nám ten úkol sám zadal, ten těžko bude ten nevěřící.", řekl Antr.
Chant se na chvíli zamyslel a pak řekl:"Třeba právě proto nám ten úkol zadal.
Chce tím od sebe odpoutat pozornost."
"Ale neblbni...I když počkat...možná by jsme si s ním měli přece jen promluvit.", řekl Antr.

Udarané opět seděli u ohně. A opět neseděli přímo u něj, ale dále sedící ve stínech,
které vrhali jeskyní zákruty. Čekali. Čekali až se Vyvolený vrátí z pustého povrchu Udaru.
Do jeskyně vběhl jeden udar a volal:"Vyvolený se vrátil. Chce vědět co má dělat dál."
Za chvíli už Vyvolenému cpali do ruky kladivo. "A proč to vlastně musím udělat?", zeptal
se Vyvolený. Matka se k němu naklonila:"Vždyť už jsem ti to vysvětlovala. Když to
neuděláš, tak se stanou staršné věci. Příjdou tvorové z jiného světa a zabijí nás..."
Vyvolený ani moc neposlouchal. Podíval se na kladivo, které držel v ruce. Tak to
půjde pomalu - pomyslel si.

Pokračování příště...

Tak tady je Osmá část:

„A proč bych to měl být zrovna já?“ zeptal se Sain a rozhlížel se po vojácích, kteří se vměstnali do jeho pokoje.
„Protože jste byl viděn jak vycházíte z místnosti kde byl nalezen.“
„A to dokazuje co?“
„No, že jste tam musel být.“
„Vaše inteligence mě teda dost překvapuje. Já jsem z těch dveří vyšel a to znamená, že jsem tam byl,“ řekl Sain a zatleskal mu. „Bravo.“
„Hm“ vydal ze sebe Teren a řekl „Odveďte ho.“

Saina vedli chodbou k Arlenionově mrtvole , když si Sain vzpomněl opět na Ori. „Hej Terene,“ řekl a otočil se k němu, „Proč se vůbec nezeptáte Ori? Ti ví všechno a určitě musí znát i odpověď na to.“
„To jsme zkoušeli, ale Gosa říkal, že je vyčerpaný z předchozího pokusu spojit se s Ori a že musí odpočívat. Ale řeknu vám máte to dobře vymyšleno.“
„Co mám dobře vymyšleno?“ zeptal se Sain.
„No například to s Gosou. Vysílíte ho, abychom se nemohli spojit s Ori a nebo to svést na někoho jiného.“
„Cože. Jak na někoho jiného?“ řekl nechápavě Sain, ale v tu chvíli už společně s Terenem a jeho družinou dorazili do pitevny, kde ležela Arlenionova mrtvola. Sain se na ni podíval a uviděl na krku hluboký kousanec. Otočil se na Terena a řekl: „A koho jsem teda tím způsobem vraždy obvinil? Tu veverku která mu prokousla hrdlo.“
„Veverku?“ Podivil se Teren „Co to tu plácáte za hovadiny.“
Sain se na Terena podíval a řekl: Vy jste o tom ještě neslyšeli?“
„O čem?“ řekl Teren důrazně.
„O těch krvežíznivých nestvůrách co žijí v tom lese?“
„No výborně teď to svádíte na nějaké „příšery“,“ řekl Teren. „A jak vypadají?“
„Víte co nevěřte si tomu, ale až se vám ty nestvůry vplíží do vašeho pokoje a zahryznou se vám do krku tak to pochopíte.“
V tu chvíli se všichni ostatní začali smát. Když najednou Teren svolal klid a řekl: „Ale to mi něco připomíná.“a zalistoval v knize Počátku. „Ha tady!“ řekl a nahlas přečetl větu kterou hledal „…i Darel neuvěřil a tak když v noci spal nestvůry vplížili se k němu a hrdlo jeho překousli.“
„No tak v tom případě to znamená, že Arlenion byl nevěřící.“
„Ne to znamená,“ řekl Teren rázně, „že tvoje slova jsou z knihy Počátku a tím pádem jsi lhář a budeš upálen.“ Potom se podíval na vojáky a řekl „Dejte ho do vězení.“

Ve vězení Sain ještě v životě nebyl (Pokud nepočítáme ten čas kdy mučil nevěřící, aby se přiznali ke kacířství). Bylo ponuré a tiché. Náhle se však z rohu ozval mužský hlas. „Kdo jsi?“
„Co je ti do toho.“ Odpověděl mu Sain.
„Kdo jsi?“ ozvalo se opět.
„Můžeš sakra u všech kacířů držet hubu.“
„Ne to je kromě sluchu a slabého zraku je to poslední smysl který mi ještě zbyl.“
„Co to kecáš?“ řekl Sain a vydal se směrem za hlasem. Tam ležel na zemi muž se zavřenýma očima, svázanýma rukama a nohama a se znakem hada na hlavě.
„Sakra co ty seš?“
„Já teď nejsem nic, ale byl jsem Jaffa.“
„Ty takovej lempl už od pohledu. I když mě to na druhou stranu ani tolik nepřekvapuje. Vaše chabá planeta byla dobyta do 20 minut a to včetně přestávky na oběd.“
„Kdo sakra jsi?“
„Já zastupuji tvé Bohy,“ řekl Sain.
„Bohy. To jako Baala?“
„Ty musíš asi naprostej idiot. Copak jsi nečetl knihu Počátku?“
Jaffa jen zavrtěl hlavou a řekl „A jak asi když jsem slepý.“
„Takže tys ji vůbec nečetl ani si o ní neslyšel? Vždyť jeden čas vedla žebříček nejčtenějších knih v této zapadlé Galaxii.“
„Ne, ale vlastně jsem o ní něco slyšel.“
„A co?“
„Že je plná lží.“
„A kdo ti to říkal, prosím tě?“
„Lidé z Taury.“
„Ale prosím tě ti toho nakecaj. Od nich to není objektivní. To nemůžeš brát vážne.Ti když něco napíšou tak to bývá většinou taková kravina, že se jim za to zbytek Galaxie směje.“
„Ale oni říkají, že Ori jsou špatní.“
„Jo já vím je to hrozný si o nás vymýšlej, ale co se dá dělat.“
„A proč jste teda dobyli naši planetu?“
„No proč asi kvůli palivu.“
„A to jste nás museli pozabíjet.“
„No já jsem nechtěl to byl rozkaz z velitelství.“ Obhájil se Sain. Najednou se však ozval zvuk všem věřícím známý zvuk a ozval se opět hlas nějakého převora : „Prosíme celou posádku ať se dostaví za dvacet minut na každodenní hodinové modlení, a dnes s ohnivou šou! opakuji Prosíme…“
„Mám rád ohnivou šou. Škoda, že ji neuvidíme.“ Posteskl si Jaffa.
A v tu chvíli se otevřely dveře vězení a dovnitř vstoupilo 10 vojáků Ori. Dva z nich odpoutali Jaffu a odnesli ho ke dveřím, Velitel pokynul Sainovi, aby se tam vydal také a potom je vojáci vedli chodbou přímo k místu kde se má konat modlení.
Sain se pomalu otočil k Jaffovi a řekl „Mám takovej pocit, že tu ohnivou šou uvidíme a to hodně zblízka.“

Pokračování příště…

Snad se tady vysvětlila ta vševidoucnost.

Část IX:

Na Chulaku
"Tak co potřebujete?", zeptal se Daner a pobídl Antra s Chantem aby si sedli.
"Přišli jsme...", začal Chant, ale Anter ho rychle přerušil, aby zase
neřekl nějakou kravinu.
"Napadla mě tak jedna věc Danere.", řekl Antr.
"A jaká?"
"No vzpoměl jsem si na to, že jsi nám neřekl, jak jsi vlastně přišel na to, že
na palubě jsou nevěřící."
"A tak. A ty si myslíš, že by ti to pomohlo v pátrání."
"Ano, přesně tak."
"No, máš...", začal Daner, ale Chant ho přerušil vykřiknutím:"Teď jsme tě usvědčili!
Usvědčili jsme ho, že jo?"
Daner vypadal dost překvapeně.
"Chante klid. Ne nikoho jsme neusvědčili, a ani se k tomu nechystáme.", řekl Antr.
"Ne?", nevěřil Chant.
"Ne!", odpověděl Antr a pak pokračoval směrem k Danerovi:"Kde jsme to skončili?"
Daner se chvíli zpamatovával, ale pak si vzpoměl:"Myslím, že jste chtěli
vědět jak jsem přišel na to, že jsou na palubě nevěřící."
"Ano a jak tedy?", zeptal se Antr.
"Máte pravdu, že jsem vám to měl ukázat hned. Pojďte se mnou, něco vám ukážu..."

Vyvolený se dobelhal zpět k bublině celý vysílený.
"Nejde to.", řekl.
"Ale no tak. Nevzdávej to.", povzbuzovali ho ostatní na druhé straně bubliny.
"Říkám, že to nejde. Z těch cihel jsem nevytřískal ani smítko. Jsou nějaký
zvláštní!", rozzuřil se Vyvolený.
"Prosím, ještě poslední pokus. Udělej to pro nás.", prosila ho matka.
"Tak dobře, ale naposledy.", řekl Vyvolený a vydal se k "Chrámu smrti".
Tentokrát, než začal máchat kladivem, tak si prohlédl stěnu "Chrámu".
Všiml si, že i ze spárů mezi cihlami září nějaké slabé světlo.
Položil na cihly ruku a všiml si toho. Jeho ruka se stěny vůbec nedotýkala.
Ta záře jeho ruku tlačila zpět. Nezabíjela ho, ani nevyvolávala bolest, ale
tvořila zábranu odolnější než ocel, ale průhlednou jako vzduch.
Tak proto- řekl si, musím to říct ostatním.

Pokračování příště...

Výstižné...

Část X:

Opět na Chulaku.
Daner přivedl Antra a Chanta do hlavního sálu lodi.
Přistoupil ke stěně, kde mělo být vytesáno nějaké moudré heslo,
které mělo všem připomínat účel a cíl Křížové výpravy.
Zdálo se však, že si jej skoro nikdo nevšímá.
Ale něco bylo špatně. Na zdi bylo vytesáno: Ori jsou správ... Zbytek byl rozbrázděný
mnoha údery tupého předmětu do zdi. Místo písmen byly jen krátery.
"Hm...zajímavé", řekl Antr a prohlédl si to celé více zblízka.
Slovo správ... (...=stěna proměněna v povrch měsíce) bylo porušno jen na konci.
Bylo to podivné. Nešlo ani určit kolik písmen mělo slovo ještě obsahovat.
A po tomto slově následovalo ještě další, které však bylo zničeno celé.
Krátery na místě tohoto slova byly obzvlášť hluboké, jakoby si někdo na tomto slově
vyléval zlost.
"Co tam původně stálo?", zeptal se Antr.
"No...to je právě ten problém. Nikdo to neví. Nikdo koho jsme se ptal to nečetl.
A musím se přiznat, že ani já ne. Obávám se, že kromě dopadení nevěřícího bude vaším
úkolem i zjištění, co tu dřív bývalo, abychom to mohli obnovit.", řekl Daner.
"Proč by někdo něco takového dělal?", zeptal se Chant.
"Možná je to výhružka.", odpověděl Daner.
"Ale vždyť to by na sebe příliž upozornil. Myslíte si, že by to ryskoval, místo
toho, aby v tichosti provedl sabotáž energetického zdroje lodi?", řekl Chant.
"Nevím. Musím uznat, že to je opravdu podivné, ale vyřešit to musíte vy. Dávám
vám to za úkol.", řekl Daner.
"No skvělí...", prohodil Antr.

Udarané měli poradu. Když jim Vyvolený vše řekl, tak pochopili, že musí najít nové řešení.
"Zajímalo by mě, co na to říká Vědma. Ta přece předpověděla, že se mu to podaří.",
řekl otec Vyvoleného.
Vědma vzhlédla. Zdálo se, jakoby se její myšlenky právě vraceli z jiného vesmíru.
"Ano, to jsem řekla a taky si za tím stojím. Jen...", řekla Vědma.
"Ale...", začal ostrým tónem otec, ale vědma jej přerušila.
"Jen potřebuje čas na to, aby pochopil jak."
Všichni pohlédli na Vyvoleného.
"Já přísahám, že nemám ponětí jak to mám udělat!", řekl vyvolený.
"Řekla jsem, že potřebuješ čas, abys to pochopil!", řekla důrazně Vědma.
"No, jen doufám, že už pro nás nebude pozdě.", řekl si pro sebe otec.

Pokračování příště...

Část XI:

Kde jinde než na Chulaku.
"Ori jsou správ...Ori jsou správ...", přemýšlel Antr.
"Co takhle, hm, Ori jsou spráskaní?", nabídnul Chant.
"Ori jsou spráV, spráV.", zdůrazňoval "V" Antr.
"Dobře, tak co třeba, ehm, Ori jsou...Ori jsou spratci."
"Ale, no tak zapoj mozek. Ori jsou SPRÁV..."
"Jo, jasně, co třeba..."
"Co třeba Ori jsou správní orgán?", předběhl ho Antr.
"He, myslíš, že by tohle někdo psal na zeď?", smál se Antr.
Oba začali opět přemýšlet.
"Co Ori jsou zpráva?", zkusil Chant.
"Ne, Ori jsou SSSpráv...", syčel Antr.
"A navíc je to blbý", dodal.
"A co...no...Ori jsou spravedliví?", stále typoval Chant.
"SprÁv...musí tam být dlouhý Á.", říkal Antr a snažil se zůstat v klidu.
Je fakt, že Chant někdy Antra opravdu vytáčel. A nejenom Antra,
ale všchny. Ale Antra asi opravdu nejvíc.
"Co takhle...", už chtěl vyslovit svou dvoustou padesátou verzi Chant.
"Třeba správci?", tentokrát skusil Antr.
"Blbost, spíš to bude správní!", řekl Chant.
"Vždyť to jsem už navrhoval.", řekl Antr.
"Ale ne jako správní orgán, ale jako správní...dobří. Chápeš...Ori jsou dobří,
Ori jsou správní."
"A co by potom bylo to druhé slovo?"
"Které? Jo aha. No třeba...hm...no třeba bohové!", řekl Chant.
"Bohové? Kde jsi na tom prosím tě byl?"
"Musíš uznat, že to zní zatím nejlíp - Ori jsou správní...bohové."
"No, já ti nevím.", řekl Antr.
"Vymyslel jsi snad něco lepšího?"
"Hm, ne, to ne. Asi máš pravdu. Měli by jsme zkusit to navrhnout Danerovi.", souhlasil
nakonec Antr.

Kdysi dávno na planetě Udara.
Tenkrát byla Udara ještě plná stromů, keřů a travin.
Ještě nedávno na ní existoval i den, ale to už ani teď neplatilo.
Ve tmě této noci, která se rozhodla, že neskončí se prodírala postava.
Ve vichru jí vlálo roucho...ano nebylo pochyb, že je to převor Ori.
Převor jménem Guros došel k obrovskému stromu. Ten strom byl tak
tlustý, že by jej neobejmulo ani dvacet lidí a byl vysoký jako věž.
Guros zabušil na kůru stromu a řekl:"Otevřete. Musím okamžitě poslat
zprávu Ori."
"Heslo.", ozvalo se znuděným tónem zevnitř.
"Heslo? Jó aha heslo..."
"Ano heslo."
"Sakra, já jsem na téhle planetě už šedesát let sám. Jak si mám pamatovat
nějaký po**aný heslo?"
"Heslo.", ozvalo se zevnitř naprosto debilním hlasem připomínajícím oslí zvuky.
"Jste hluší? Říkám..."
"Heslo.", ozvalo se opět zevnitř.
"Grrrr...No tak jo, hmm...", zamyslel se Guros.
Chvíli bylo ticho.
"Ho..."
"Ne vůbec nic nekleslo! V hesle není nic o klesání ani o metabolických prodkutech.",
ozvalo se zevnitř.
"Do všech kacířů, pusť mě dovniř, nebo ti to tu rozšťípu na kusy!", zařval Guros.
"Jó, tak to můžeš zkusit.", ozvalo se zevnitř.

Pokračování příště...

TAk tady je 12. část

Sain se pomalu díval na rozjásaný sál věřících. „Blahoslaveni budiž Ori“ volali jeden přes druhého. Saina napadla jen jediná věc přitrouble se usmívat a mávat. Někteří mu jeho mávání dokonce i oplatili. To samé udělal i Jaffa. Ten však neměl v publiku žádného „fanouška“ a proto ho ostatní vypískali. Ten se potom podíval na Saina. „Myslíte, že by mě Ori zachránili když popřu ostatní víru a příjmu Počátek?“
„No to záleží na to jak moc by jste Počátek příjmu.“
„No řekněme, že v celém svém srdci:“
„Jo, a proč to vlastně říkáte mě, řekněte to radši jim.“ A ukázal na tři přicházející Převory. Jedním z nich byl Teren, zbylí dva se původně jmenovali Arit a Lantek. Jaffa neváhal a ihned k nim vystartoval jak nejrychleji mohl. Bohužel již dlouho nechodil a nohy se mu při běhu zapackaly a on spadl.
Teren se na něj pohrdavě podíval a řekl rázně „Tohohle upálit!“
Jaffa se však bránil a začal halekat „Ne, ne prosím ne já už jsem na správné Cestě. Blahoslaveni budiž Ori, Blahoslaveni budiž Ori.“
„Dobře mám tedy na tebe dotaz.“ Řekl Arit.
„Ano vím všechno.“
„Co se píše na 30-té stránce knihy Počátku.“
Dav zašuměl.
I Sain chvíli přemýšlel. Ne nevzpomněl si-nevěděl.
„No…eh…“ začal Jaffa „…no.“
„Upalte ho!“ řekl Teren.
„Ne, ne řval Jaffa prosím ne neupalujte mě!“ ale to už ho poutali k hranici ve tvaru znaku Počátku. A dav začal skandovat „Upálit,Upálit…!“
Teren se ještě na Jaffu podíval a řekl „Máš ještě nějaké poslední přání?“
„No…eh…“
„Takže ne dobře.“
„Počkejte, počkejte mám. Co se píše na 30-té straně knihy Počátku.“
„No co asi…,“ řekl Teren a bezmocně se otáčel k ostatním, aby mu poradili. Ti jen bezmocně kroutili hlavou. „…No to přesně ví tady tenhle Převor.“ A ukázal na Saina.
„No na 30-té stránce knihy Počátku…“ začal Sain a snažil se si vzpomenou a pak si uvědomil, že to vlastně nikdo neví tak si začal vymýšlet. „No tam se píše o tom, jak Ori…“ Ne to je všude musí si vymyslet něco originálnějšího „ Ori…“ ne nic ho nenapadá. „U všech kacířů“ klel si pro sebe „kdyby mě nechali číst ještě o pár hodin víc tak bych se k tomu dostal, ale ne Oni mě museli chytit zrovna když jsem byl na 29-té straně.“ Tak řekl „No píše se tam jak Ori ,“ podíval se na Jaffu „upálili mnoho nevěřících.“
„Ori upálili?“ podivil se Teren, „nebylo to náhodou tak, že my jsme je upálili jménem Ori.“
„Jo přesně tak“ souhlasil Sain.
„Dobře a teď se konečně můžeme dostat k tomu hlavnímu k tvému zločinu,“ řekl Teren a podíval se na Saina.

Slabé světlo baterky ozařovalo blízké okolí kolem postavy. Ta si právě klestila cestu lesem, když se najednou ozvaly děsivé zvuky.
„Kdo je to?“ řekla postava vyděšeně. Nikdo mu však neodpověděl. Náhle se další zvuky ozvaly přímo za ním.
„Kdo je to?“
Stále se nikdo neozýval, ale zvuky kolem postavy se stále blížili čím dál tím více k němu. A v tu chvíli se před ním objevil drobný stín. Po chvilce následován dalším a dalším. Náhle stínů bylo tolik, že postava před nimi poklekla a řekla: „Jsem Aler- váš služebník.“

Pokračování příště…

Heslo!
Je to celkem dobrý, těším se na další díly.

Část 13:

V Danerově kanceláři.
"Ori jsou správní bohové? Hm, to zní dobře, to bude určitě ono.", řekl Daner.
"Vám nepřipadá, že tam něco chybý? Že nám něco uniká?", zeptal se Antr.
"Ne, tobě snad ano?", nechápal Daner.
"Jediný unikání tady je způsobeno tím, že jsem měl k obědu fazole", zasmál se Chant.
"Drž hubu!", řekl Antr Chantovi a pak se otočil zpět k Danerovi:"Víte, myslím si,
že to bude něco jiného."
"A co?", zeptal se Daner.
"To nevím...zatím!", odpověděl Antr.
"Hele, já si myslím, že nad tím moc dumáš. Musíš se na to podívat jednoduše.
Ori jsou správní bohové...to zní jednoduše.", řekl Daner.
"Jednoduše, ale ne správně.", oponoval Antr.
"Neříká náhodou Kniha Počátku?: Věř v pravdu všech věcí a můžeš najít cestu k osvícení.",
řekl Daner.
Antr se zamračil. To mu tak ještě chybělo, aby na něj vytasil s citáty z Knihy Počátku.
Teď musí do protiútoku se stejnou taktikou:"Jo, ale taky říká: Ti co hledají cestu
k osvícení nesmějí být vedeni mylností!"
"Vážně? Kde?", zeptal se nadšeně Daner.
"Hledání Cesty, strana 864.", odpověděl znuděně Antr.
"Aha, tam ještě nejsem.", řekl Daner.
"A kde jste?", zeptal se Chant.
Antr si začal poklepávat prsty na koleno. Diskuze se začala vyvíjet úplně jinam,
než potřeboval.
"Na straně 258.", odpověděl Daner Chantovi.
Bylo vidět, že se oba náramě baví diskuzí o Knize Počátku. Antr však potřeboval
diskutovat o mnohem aktuálnějších problémech. Ale začínalo mu být jasné, že tuhle
diskuzi už prohrál.
"Neměli by jsme tedy dál pátrat po tom co stálo v tom nápisu?", zeptal se Antr co
nejrychleji.
"Ne. Ten nápis považuji za vyřízenou věc. Hned zítra jej nechám obnovit ve znění:
Ori jsou správní bohové. Vy pátrejte po tom nevěřícím.", rozkázal Daner.
Antrovi se to nelíbylo, ale neměl jinou možnost než souhlasit.

Když Guros vytrhl do kmene stromu pomocí svých telekinetických schopností velkou díru,
vyběhl ven druhý převor a zmateně mával rukama. Guros opět požil svých schopností a
druhého převora vyzvedl do vzduchu. Následně si s ním zahrál basketbal a pověsil ho
na větev. Pak vstoupil do dutého kmene stromu, kde konečně nalezl komunikační zařízení.
"To zas bude trvat půl století, než se Ori uráčí tu správu přehrát. Pak století, než
se rozhodnou někoho poslat. A ještě další dvě století než ti co byly vyslaní najdou
cestu sem, pokud ji vůbec najdou. Po tom co pošlu správu bych měl najít spůsob, jak
se tam dostat. Kdybych si jen mohl vzpomenout, kde je na téhle všivé planetě ta hvězdá
brána. Ale jen co pošlu správu se ji vydám hledat...", mluvil si Guros pro sebe.
Nemohl tušit jak dlouho mu toto hledání zabere.

Pokračování příště...