Cesta k Osvícení (Dokončeno)+ Bonusová povídka

Tuhle povídku vymýšlím společně s Dr. Modřenkou a je to taková parodie na Ori.

Kód: Vybrat vše

Cesta k Osvícení

Emerson:Proč Chulak?
Bra´Tak:Možná proto, že právě tam začal
jaffský odboj proti Goa'uldům.

Chulak, krátce po dobytí Ori:
Převor (Původním jménem Sain) vyšel ven z lodi, zlehka se nadechl vzduchu a v tu ránu se rozkašlal.
„Ble, Fuj.“ Vykřikoval.
„Co se děje?“ zeptal se jeden z vojáků Ori.
„Ale nic, jde jenom o ten vzduch. Jak jsme to tady rozstříleli tak je tu nedýchatelně.“
Mezitím přišel jiný voják. Poklonil se před ním a řekl. „Blahoslaveni budiž Ori,“ řekl a pokračoval „Převore  ti co přežili již byli dopadeni.“
„Dobře,“ řekl Převor 1, „A co ta důležitější věc?“
„No díval jsem se tu, a zjistil jsem, že tu mají jen jehličnany.“
„Jenom jehličnany? No co se dá dělat bude muset stačit,“ řekl Sain.

Několik vojáků šlo za sebou v zástupu a neslo obrovské pily a hadici. Přišli k jednomu stromu, zapnuli pilu a strom srazili k zemi a potom tou hadicí vysáli jehličí. To putovalo až k lodi, kde ho ostatní členové posádky dávalo do lodi. Tam nad vším dohlíželi dva převoři. Byli sice na Převory poměrně mladí, ale u nich to nešlo úplně poznat.
„To je taková nuda.“ Řekl Převor (Původním jménem Antr).
„Co je nuda?“ řekl ten Převor (Původním jménem Chant).
„No tohle sledovat jak věřící nosí jehličí do lodi a zpátky, když máme v popisu práce konvertovat nevěřící. Ale to když se na to někoho zeptáš tak ti řekne, že seš na to ještě dost mladej.“
„Musíš to, ale vidět i z té lepší stránky. Takhle se nám nemůže nic stát.“
„To je pravda, ale jestli máme splnit naše Poslání tak by nás měli,alespoň do něčeho zainteresovat.“
A v tu chvíli, se vůle Ori vyplnila. A k oběma Převorům přišel další Převor (Původním jménem Daner).
„Blahoslaveni budiž Ori,“ řekl.
„Blahoslaveni budiž Ori,“ zopakovali oba převoři.
„Tak co už je dost paliva, abychom mohli splnit naše Poslání?“ řekl Daner.
„No, ehm myslím, že ano.“ Řekl Antr.
„Výborně tak to pro vás mám další práci.“
„Jakou?“ zaradoval se Antr.
„Víte vypadá to, že se na loď dostali nějací Nevěřící.“
„ Nevěřící jsou tady?“ zeptal se ten Chant.
„Ano,“ pošeptal „chtějí zabránit tomu, abychom přinesli Světlo do této temné země.“
Náhle se ozval z nejbližšího reproduktoru zvuk a promluvil jeden z nespočtu převorů na lodi. „Prosím všechny zájemce o kurz upalování ať se dostaví za dvacet minut k hlavnímu východu z lodi. Opakuji. Prosím všechny …“
„Jé, to už je tolik?“ polekal se Daner „tak to já už musím. Jo a vy postaráte se o tu věc?“
Oba převoři jen mlčky přikývli.

Sain si četl před lodí nové vydání knihy Počátku, když k němu přišel jeden voják.Než však stačil promluvit Sain na něj vykřikl.  „Stojíš mi ve Světle!“
Voják si klekl a řekl „odpusť mi převore, že jsem tě vyrušil z tvé četby, ale několik vojáků se nevrátilo. A my je nemůžeme najít tak tě prosím jestli by jsi nepoužil svou bezmeznou moc a nepomohl mi určit kde jsou.“
Převor zaklapl knihu, znuděně se na něj podíval a řekl, „No dobře,“ a s pomocí své hole vstal.  Potom ji zabořil do země. A krystal na ní se rozsvítil.
„Ach jo,“ povzdechl si, jelikož zjistil, že vojáci jsou daleko.  Proto pozvedl svoji hůl, oba zavřeli oči a společně s vojákem se na to místo přenesli. Potom oba oči otevřeli. Všude se váleli kusy masa, zohavená těla a vnitřnosti.
„Převore omlouvám se, ale není tohle náhodou pitevna?“
 Sain se ani nenamáhal odpovědět a opět je přenesl. A tentokrát správně ovšem to co viděli se od pitevny tolik nelišilo.  Všichni vojáci totiž byli mrtví a krom jednoho měli ukousnuté hlavy. Ten stačil z vypětím všech sil krví napsat strohou větu:

VYŘIĎTE MÉ ŽENĚ A MÝM DĚTEM, ŽE JE MILUJI A TI CO TO TU UDĚLALI SE JMENUJÍ VEVEŘÁCI A ŘÍKAJÍ, ŽE TENTO LES PATŘÍ JIM.

 Voják se strachy na Saina podíval. „Co budeme dělat?“
„No co vyřídíme jeho dětem a ženě, že je miluje.“

Pokračování příště…




 


Lehčí humor, to je moje, ale chybí tam

něco, co by mě nutilo číst dál.

Nápad se mi zdá dobrý, zlehčení všemohoucnosti Oriů je docela volné téma. Takhle nějak píšu já. Asi proto to neřadím k úplné špičce.

Tak já teda přidám pokračování:

Na Chulaku.
Už padla tma. Tmavým lesem se prodírají tři postavy a svítí si holí.
"Pozor něco je před vámi!", vykřikl Chant.
"Jo, to je pravda. Před námi je smrk.", řekl znuděně Sain.
"Snad se nebojíš?", řekl Antr provokativně.
"Neměl bych snad?", řekl Chant, který ještě lapal po dechu.
"Klid. Všichni přece máme telekinetické schopnosti.", podotkl Sain.
"Já vím, ale představa, že se na mě sápe něco chlupatýho, pištícího,
funícího a krvežíznivého se mě opravdu nelíbí!", odpověděl Chant.
"Jó, ale když se na tebe předevčírem sápala ta Jaffka, tak ti to
moc nevadilo. A ta byla chlupatější než bernardýn. A to funění
jsem slyšel taky a to jsem byl na obhlídce na druhém konci města.", zasmál se Antr.
Sain výhružně pohlédl na Chanta.
"Já ji jen překonvertovával, to je přece naše práce.", argumentoval Chant.
Sainův pohled se opět změnil na totálně znuděný výraz.
Pokračovali dál v cestě.
"Ještěže tyhle krámy svítí...", řekl Chant a svítícím koncem hole prohrabával křoví.
V tom o něco zakopl a padnul k zemi.
"Au, do nevěřícího, co to bylo?", řekl a posvítil si na to o co zakopl.
Ležela tam lidská lebka a pár dalších kostí.
"Do kacíře, to, to, to...", mumlal Chant.
"Buďte ve střehu!", řekl Sain.
Náhle se něco v křoví pohnulo a zafuňelo.
Všichni tři na to posvítili.
Stála tam malá roztomilá veverka...a z její tlamy kapala krev.

Kdesi daleko v temném podzemí temné planety bylo rušno.
Několik podivných stvoření zde sedělo kolem právě narozeného mláděte.
"On bude Vyvolený!", prohlásila Vědma.
Všichni se nevěřícně podívali na Vědmu.
"Vyvolený? Copak jsme v hollywoodském filmu?", rozkřikl se otec mláděte.
"A do žádné pochybné reality-show on nepůjde!", oznámila matka.
"Žádná reality-show. Je Vyvolený, aby zničil Chrám smrti!", řekla Vědma.
"Chrám smrti? Ale k tomu se přece nikdo z násnemůže přiblížit.", podotkla matka.
"On bude moci. Až nastane čas.", odpověděla Vědma.
"No, jenom doufám, že nedopadne jako strejda Xix. Ten si taky myslel, že
je nějakej vyvolenej a jak to s ním dopadlo...", řekl otec.

Zpět na Chlaku
Veveřákovi čelisti se zaryly hluboko do Chantova stehna.
Ten začal řvát a vít a pobíhat na všechny strany.
"Použij své schopnosti.", volali na něj Sain a Antr.
Ten ale místo toho stále pokračoval v pobíhání a řvaní.
Proto raději použili telekinetické schopnosti sami.
Začali veveřáka táhnout od Chantova stehna, ale tam byl silně
zakousnut a nechtěl se pustit. Až po dlouhém přetlačování se
jim podařilo veveřáka odtrhnout. Ten udělal několik kotrmelců
a pak se zastavil o kámen. Pak se ale zpamatoval a pokusil se
výhružně vycenit tesáky. Teprve pak zjistil, že žádné nemá.
To ho tak zaskočilo, že nevěděl, co má dělat. Antr a Sain
se podívali na Chantovo stehno. V ráně z niž stále prýštila krev
byly zaryty veverčácké tesáky. Když to Chant uviděl, tak omdlel.
Pak Sain a Antr obrátili pozornost zpět k veveřákovy, který
se zdál také na pokraji omdlení. Potom pozvedli své ruce a ...
Až se z veveřákem vypořádali, tak probudili Chanta a chystali
se k návratu, když v tom něco uviděli.
Hromada kostí vedle nich byla poskládána do slova "Xix".
"Kdo by skládal kosti do tvaru něčího jména?", řekl Antr.
"To nevím, ale tohle všechno by jsme určitě měli hlásit.", odpověděl Sain.

Pokračování příště...

Pfff... Skvělý! Začíná to dokonce mít děj!

Sorry za krátký zdržení, ale už brzy by se tu měli oběvit další části.
Už jen chvíli...

Veveričky do útoku!!! som vážne zvedavá čo bude dalej , ináč bezva

mne se to docela líbí, něco pěknýho na tom je....

Tak tady je třetí část. A sorry za to zdržení. Blahoslaveni budiž Ori.

Kód: Vybrat vše

Garlet seděl u svého stolu a něco si pro sebe mumlal. V tu chvíli se rozrazily dveře a dovnitř vstoupil Aler, ten největší tupec mezi všemi lidmi na stanici. Ani sám Garlet nevěděl proč ho jmenoval vrchním vedoucí.
"Pane, tak už se vyjádřili."řekl.
"Jo a co teda chtěli?"
"Nabídli nám práci."
"Neví, že pro nikoho nepracujeme?"
"Ale pane, je to opravdu zajímavá nabídka."
"A co to teda je?"
"Potřebují abychom pro ně udělali jednu věc..."
"Tak se vymáčkni !"
"Tak dobře je to takhle..." a znuděný Garletův výraz se pomalu měnil na spokojený.

Všichni Převoři se vrátili bezpečně domů. Naštěstí už potom nepotkali strašlivé Veveřáky, ale místo toho se museli tahat s osmdesáti kilovým Chantem.. Když se vrátili k lodi  Sain si všiml osamoceného vojáka a zavolal na něj. Ten k němu ihned přiběhl, poklekl si před něj a pronesl „Blahoslaveni budiž Ori.“ Ovšem zmožení převoři se zmohli jen na  „Jo taky.“ Řekl Sain. „Mám pro tebe veledůležitý úkol vojáku.“
„Ano poslouchám,“ řekl.
„Takže za prvý. Zmobilizuj Armádu. Za druhý opevni to tady a za třetí dones mi pořádný kafe. Chceš taky.“ Řekl Sain směrem k Antrovi.
„Ne,“ řekl.
„Ani lehkej Počátek (alkoholický nápoj)?“
„Ne.“
„Jo tak to je všechno.“
„A pane smím se zeptat proč taková opatření.“
„Ne nesmíš, prostě to udělej,“ řekl Sain „a nezapomeň to kafe.“

Sain si už dobrou půl hodinku četl knihu Počátku, když k němu přišel ten voják co mu před tím dával rozkazy. Klekl si před ně a začal :Blahoslaveni bu…“
Sain ho to však nenechal dokončit. Otočil se na něj a řekl: „Zkrať to. Co je?“
„Ehm… No Mobilizace je ukončena…ehm… opevnění postavena a tady máte to …ehm… kafe,“ a podal mu ho. Sain se ho napil a hned ho vyplivl. „Ble. Vždyť je to studený.“
Voják se hned nabídl, že mu donese jiné, ale Sain ho odbyl. „To je vše co jste mi chtěl?“
„ Ehm…e…ano…e… vlastně ne volají vás…ehm… na velitelství.“
„My tu máme velitelství?“ zeptal se Sain nevěřícně .
„No…ehm…e…“
„Sakra u všech kacířů nemůžete mluvit normálně.“
„Ehm… Ano. Velitelství… ano… to je“ v tu chvíli začal gestikulovat.“
„Víte co? Já si to najdu sám.“

Po pár hodinách bloudění Sain velitelství konečně našel. Otevřel tedy dveře a ty mu kvůli vůli Ori zůstali v ruce..
„U všech nevěřících co je za krám?“ Nadával a díval se přitom na jednoho z velitelů tohoto důležitého Poslání. Byl to další převor (Původním jménem Arlenion) a vedle něj plápolal oheň z Celestu.
„Jsem rád, že jste došel Saine.“
„Jo to já taky. Víte jak je těžký se sem dostat?  Měli by jste to alespoň nějak pořádně označit nebo se někomu stane to co mě. Myslí si, že našel velitelství, otevře dveře a hle latríny.“¨
„Nebojte se to se zařídí my spíše máme něco mnohem důležitějšího?“
„My?“ podivil se Sain a v tu chvíli se v plameni Celestu objevil Gosa.
„Ano my.“ Řekl.
„Pane Ori. Jestli ti jde o ty peníze tak ty ti vrátím.“ Řekl Sain.
„Ne nejde o peníze,“ Řekl ten Arlenion „Jde tu spíš o to, že nechápeme důvod proč jste začal mobilizovat.“
„Pane jsou tu totiž strašlivé nestvůry, které nás svádí z cesty Počátku.“
„Jaké nestvůry?“ řekl Arlenion a vzal si do ruky malou roztomilou veverku.

Pokračování příště…


Tak a tady je část číslo IV:

Na Chulaku.
Antr doprovázel Chanta, kterého před chvílí propustili z ošetřovny.
Chant rochu kulhal na pravou nohu, kterou měl ovázanou obvazem.
"Co se to zase děje?", zeptal se Chant a pozoroval jak vojáci opevňují pozice.
"Zdá se, že se mobilizuje.", odpověděl Antr a pak zavolal na poblíž
stojícího vojáka. Ten před ně předstoupil a začal:"Blah..."
"Jo, jo, my víme, ale co se to děje?", zeptal se ho Antr.
"Dostali jsme rozkaz opevnit pozice, ale proč to nevíme.", odpověděl voják.
"Jo, tak to bude asi kvůli těm...", úmyslně nedokončil Chant.
"Komu? Čemu?", vyzvídal vylekaně voják.
"Ty se učíš pádové otázky?", zasmál se Chant a potom pokračoval:"To ti
nemůžu říct, mohl bych tě vystrašit."
Voják svraštil obočí.
"Hele, já tě znám. Ty jsi ten největší zbabělec ve Výpravě a budeš my říkat,
že bych se mohl vystršit?", řekl mu útočně voják.
"Hele, tak prrr. Vydíš, byl jsem v boji!", řekl Chant a ukázal na ovázanou nohu.
"Jo a s kým. Leda tak s veverkama.", zasmál se voják.
"Vlastně jo.", odpověděl Chant.
Vojáka to na chvíli zarazilo, ale pak řekl:"Asi by mě to mělo překvapovat, ale
nepřekvapuje. Vysvětluje to proč jsi ještě na živu."
"Jo? Uvidíme za chvíli. Proti čemu myslíš, že mobilizujete?!", zařval Chant.
Už to vypadalo na rvačku, když v tom se objevil převor Daner a samozřejmě
pozdravil: "Blahoslaveni budiž Ori". Ostatní udělali samozřejmě to samé.
"Antre, Chante, vám jsem dal ten úkol hledat nevěřící na lodi, že?", řekl Daner.
"Ano, ale my jsme zatím byly zaneprázdněni řešením problému s veveřáky...",
chtěl vysvětlit Antr.
"Ano, ano, já vím. Ale zdá se, že i přes to budeme mít listí a jehličí dost.
A víte, co bude, až budeme mít dost tohoto paliva? Odletíme. A velení
chce dořešit ten problém s nevěřícími ještě, než odletíme. Běžte tedy
hledat ty nevěřící, o ten problém s veveřáky se postará Saint."
"Dobře pane.", řekl Antr a spolu s Chantem se vydali k lodi.

Vyvolený stál před jakýmsi štítem. Vlastně to ani nebyl štít, ale jen jakási
bublina podivé záře. Ostatní udarané jej sledovali. Třásli se mu ruce.
Bylo to teprve dvanáct hodin co se narodil a už měl tělo i mysl dospělého.
Udarané zpočtku stárnou rychle, ale čím jsou starší, tím je stárnutí pomalejší.
Vyvolený přistoupil k té podivné zářící bublině ještě blíž.
Rodiče mu říkali příběh, že každý kdo tím chtěl projít zemřel a že dlouhá léta
čekají na Vyvoleného, který jediný přežije průchod touto bublinou.
Říkali mu také, že tu kdysi stál jeho stríc Xix, který sám o sobě prohlásil, že
je Vyvolený. Chtěl taky zkusit projít touto bublinou, ale nakonec si to rozmyslel
a místo toho odletěl na nějakou planetu jménem Chulak. Říkalo se, že mu přeskočilo,
ale někteří udarané tvrdí, že tak plnil své tajné poslání.
On to ale nevzdá. Mu to přece narozdíl od Xixe řekla sama Vědma. Na druhou stranu
si uvědomil, že to má i stinné stránky. Například, že se rodiče ani neobtěžovali
mu vymíšlet jméno, ale pojmenovali jej prostě Vyvolený. "Jak trapný!", řekl si
pro sebe Vyvolený a udělal krok vpřed.

Pokračování příště...

mne se to moc libi.... jen tak dál

Jj, je to zajímavý.

vážne zaujímavé, nemožem, ale už sa teším na tie "milučké" veveričky, len tak dalej

Tak tady je díl číslo V:

Chulak - Ori-jská loď
"A jak ty nevěřící jako máme hledat?", řekl Chant a pak pokračoval:"To se jako máme
všech ptát jestli nejsou nevěřící a doufat, že se ti pravý přiznají?"
"Chante...", začal Antr, ale nestihl větu dokončit, protože Chant právě na vedle
procházejícího převora vyštělk:"Jsi nevěřící?" Převor se nejprve lekl, takže vypdal
dost vyděšeně a kdyby mohl zblednout ještě víc, tak by to určitě udělal, pak ale
změnil výraz na velmi agresivní, tedy výraz který jakoby říkal:"Zabiju tě!"
Antr mu však stihl gestem naznačit, že Chant to nemá uplně v hlavě v pořádku,
což ten převor pochopil a raději odpochodoval.
"Možná by jsme se měli někoho zeptat, jestli si nevšiml někoho podezřelého.", řekl Antr.
"No jo, ale co když by jsme se náhodou zeptali toho nevěřícího, tím by jsme mu
dali výhodu. Vlastně by jsme mu vysolili, že ho hledáme a on by měl čas spakovat
věci a pláchnout na Tauri, nebo do ještě větší díry.", podotkl Chant.
"No tak by jsme se možná měli zeptat někoho, komu se dá věřit.", odpověděl Antr.
"A to je jako kdo?"
"Hm, no třeba Terepak.", navrhnul Antr.
"Terepak? Ten s tím zákalem."
"Všichni máme zákal!"
"Jo, já vím. Ale co ten Terepak? To je ten uplně bledej?"
"Všichni jsme uplně bledí!"
"Jo, jo, jasně, ale není to náhodou ten plešatej?"
"Polovina z nás je plešatá!!", zařval Antr.
"Jo, jasně, omlouvám se...Počkej. Už vím. Není to ten s holí..."
"A dost!", řekl Antr a popadl Chanta za roucho a táhnul ho za sebou.

Vyvolený vstoupil do bubliny. Na místech, kde se jeho tělo stýkalo s bublinou ho
mírně lechtalo, ale žádnou bolest necítil, natož aby ho to mělo zabít. Ostatní
udarané zatajili dech. Vyvolený prošel bublinou zcela a pak se otočil na ostatní.
Ti se konečně uráčili nadechnout a začali se trapně tlemit a vřískat a vydávat
podobný zvuky. Potom si všimli, že asi na něco čeká a tak mu naznačili, že by měl
pokračovat v cestě k "Chrámu smrti". Vyvolený se tam tedy vydal. Když k němu
nakonec došel, tak si jej prohlédl. Byla to podivná věžovitá stavba. Nepodobala
se ničemu, co kdy na Udaru viděl. Několikrát "Chrám" obešl a všiml si, že nikde
není žádný vchod, nebo jej alespoň nikde nenašel. To je jedno - řekl si. Podle
toho co říkali ostatní zřejmě ani neměli v úmyslu do něj vstupovat. Něco se mu
však na té stavbě nezdálo. Natáhl ruku a dotknul se zdi. Nato jak vypadaly cihly
hrubě, byly na dotek velmi hladké. Bylo na tom něco divného. Nebyl ale čas to zkoumat.
Vyvolený se vydal zpět pro další instrukce.

Pokračování příště...

a tady je VI:

Kód: Vybrat vše


Aler si balil věci a připravoval se na odlet, když se ozvalo zaklepání.
„Dále,“ řekl a dveře v jeho kajutě se otevřely a dovnitř vstoupil i když nerad (jelikož se mu s ním mluvit nechtělo, ale musel) Garlet. Nepozdravil a hned začal.
„Tak co jste připraven?“
„No myslím že ano. Vím jak je to důležitý úkol a proto jsem plně odhodlán za něj položit i život.“ A podal mu do ruky jakýsi papír.
„Co to je?“
„Dopis mé rodině.“
„Vždyť žádnou rodinu nemáš.“
„No víte, vlastně celá posádky pro mě byla rodina, takže bych si přál abyste jim to přednesl.“
„Nebojte se udělám to,“ a ač nerad poplácal ho zádech.
„Děkuju,“ řekl Aler a uchopil svoji tašku a vyšel vstříc svému poslání.“

Chulak
Sain nevěřícně zíral jak tisk Arlenion veverku ve svých rukou. Z tohoto transu ho probralo až třetí Arlenionovo zeptání se jakých, že strašlivých nestvůr se mají obávat. Sain se opět podíval na veverku jak si hraje s Arlenionovo šňůrkou na jeho plášti a tušil, že kdyby řekl pravdu mu moc ostatní věřit nebudou. Ale na druhou stranu věděl, že Ori ho uslyší také a ti by mu měli věřit. A Tak řekl: „Strašlivých, krvežíznivých,“ zarazil se, ale věděl, že Ori jsou všemocní a rozpoznají lež od pravdy. „Veverek,“ ale pro případ jen polohlasem.“¨
„Čeho že?“ řekl Gosa, „Mě tady plápolá oheň a nic jsem vůbec neslyšel. Řekni to prosím tě ještě jednou a zřetelněji.“
Sain si opět vzpomněl na Ori a řekl „Veverek.“
„Promiň, ale nemohl bys trochu řvát. Ori se totiž strašně rozkecali a já ti vůbec nerozumím a nebo jinak Arlenion nemohl bys prosím tě mi to říct.“
„Co?“ podivil se Arlenion.
„To co říkal já mu totiž tady vůbec nerozumím.“
„Co říkal?“
„Sakra seš už tak senilní nebo co. Ptal ses ho na ty příšery a on něco odpověděl a já jsem mu nerozuměl, páč se Ori děsně rozkecali a já nic neslyším.“
„Jo a co s tím, mě žádný příšery nezajímají.“
„A proč ses na ně teda ptal?“
„Ehm“
„No nic Saine asi z něho odpověď nevypáčím, takže nemohl bys mi alespoň říct ty a nahlas.“
„Jak nahlas?“
„Já ti nerozumím co říkáš prostě to zakřič.“
Sain zakýval souhlasně hlavou a zakřičel ze všech sil „VEVEREK!“ až se Arlenion postavil, podal mu veverku a řekl „Tady.“
Náhle se ozval Gosův smích. „Veverek to si snad děláš srandu. Myslíš jako ty zvířátka s tím huňatým ocáskem a špičatýma ušima, které má Arlenion v ruce?“
„Jo.“ Řekl Sain. „A jestli mi nevěříš tak se zeptej Ori.“
„U všech kacířů to jim mám jako vždycky volat kvůli každé hovadině?“
„Tak víš co směj se, ale až nás ty veverky napadnou, pobijí naše bojovníky a zničí …“
„Jo,jo, jo Co myslíš tak chvilku počkej.“ Řekl Gosa a naklonil se k ohni, roztáhl ruce a v tu chvíli se ozval zvuk ( jako když je obsazeno). Goa chvíli čekal a pak začal být netrpělivý.
„No tak zvedni to. No tak.“ A po chvíli se ozvalo Dovolali jste se do hlasové schránky:
stfivez. Po pípnutí zanechte vzkaz.“
„U všech kacířů,“ zaklel Gosa „zrovna pořád tady kecá a když mu volám,…“ Píííp „…tak není doma.“
„Tak skus ještě zavolat někomu jinýmu.“
„Hele dělal jsi někdy tuhle práci? Víš jak je spojení s Ori namáhavý.“
„A kdy teda budeš moct?“
„Asi za tři, čtyři … dny.“
„Co, ale to se Veveřáci mohou připravit k útoku.“
„No jasně,“ řekl Gosa a jeho obraz v plamenech Celestu zmizel.
Sain odvrátil oči od ohně a pohlédl na Arlenion jak si hraje s veverkou.“
„Tak já už asi půjdu,“ řekl, nasadil dveře zpátky na místo, alespoň, aby to vypadalo jako, že drží pevně a odešel.

Asi o hodinu později si Sain pokračoval v četbě knihy Počátku, když k němu přišlo několik vojáků v čele s Převorem (vlastním jménem Teren). „Co sakra chcete?“ řekl Sain naštvaně.
„Mám tu příkaz k vašemu zatčení.“
„U všech nevěřících, proč?“
„Pro podezření z vraždy.“
„Z vraždy koho?“
„Převora Arleniona,“ řekl Teren.

Pokračování příště…


Počkat, pokud jsou Ori vševědoucí, proč se Teren nezeptal jich? Že by zavolal zrovna rozkecanýmu?