„Sárinko, copak je, holčičko?“zašeptala Mac v noci, když Sarah od večera kašlala, a sedla si k ní a podala ji sklenku s vodou.
„Bojí mě bžíško.“maličko zafňukala.
„Bříško?“zamračila se. „Budeš zvracet?“ Zavrtěla hlavou a zachumlala se pod peřinu. „Zajdeme za tetou Jenny?“
„Ne.“znova zavrtěla hlavou. Znova se rozkašlala.
„Já myslím, že jo.“trvala na svém Mac a vzala od ní sklenku. Sarah se znova strašně rozkašlala. „Ou… pojď!“vyhrkla a rychle ji odnesla do koupelny. Celá večeře skončila ve vaně. „Št..neplakej…to bude dobrý…“utěšovala ji a hladila po zádech. „Dobrý?“ Jenom přikývla. „Fajn, zlatíčko, vypláchni si pusinku a pojď si zase lehnout.“povzdechla si a odnesla ji zpátky. Sáhla ji na čelo. Bylo horké a zpocené.
„Spinkej a ráno zajdeme za Jennifer, ano? Zůstanu tady s tebou.“pohladila a opřela se o postel. John měl noční, a tak tady musela celou noc zůstat sama. Sarah za chviličku usnula. Mac jenom poslouchala, jak ztěžka oddechuje. Nechtěla spát, ale byla tak unavená, že to nevydržela, lehla si vedle postele a během chvilky usnula schoulená v klubíčku jako kočka.
„Mac.“zašeptal John a jemně s ní zatřásl. Na Atlantis začínalo další z hektických ran. Slunce svítilo na obloze a své paprsky posílalo, kam mohlo.
„Co je?“rychle se posadila a protřela si oči. „Kriste, moje záda.“hekla a protáhla se.
„Co se děje?“zajímalo Johna.
„Je nemocná.“zašeptala a kývla k Sáře, která spala.
„Byla jsi tady celou noc?“ Jenom přikývla. „Vezmu ji za Jennifer.“nabídl se.
„Dobrý, mám to při cestě.“mávla rukou a vstala. Vzápětí trošku zaskučela bolestí.
„Lehni si zpátky.“řekl John. Poslechla a lehla si na zem. Promačkal jí záda, ve kterých to jenom zakřupalo.
„Lepší. Díky.“pousmála se unaveně.
„Donesu ti aspoň snídani.“řekl a odběhl. Mac vstala a šla na balkon. Opřela se o zábradlí a zahleděla se do dáli. Skoro v noci nespala a dneska měli jít na misi.
„Mami.“zatahala ji Sára za bundu od uniformy.
„Už jsi vzhůru?“pousmála se. „Pojď, zajdeme za Jennifer.“
„Ahoj, jak se máte?“usmála se doktorka, když je viděla.
„Špatně.“povzdechla si Mac a položila kašlající Sáru na postel.
„Aha. Tak se ukaž.“pochopila Kellerová. „Má neštovice a k tomu chytla ještě nějakou virózu.“zkonstatovala po prohlídce.
„Neštovice? Vždyť nemá žádné vyrážky.“namítla Mac.
„Má, podívej.“vyhrnula jí tričko a ukázala na záda.
„Ráno tam ještě nic neměla.“
„Jde to rychle. Dám ti nějaké prášky na horečku a mastičku na tu vyrážku.“
„Bude z tebe sněhuláček.“usmála se Mac a dala Sáře pusu. „Tak pojď, půjdeme si zase zalézt do postýlky.“
„Hlavně v klidu. Musí to vyležet.“dodala Jennifer.
„Neboj, není já.“
„Zatím.“rozesmála se doktorka.
Jakmile se vrátili zpátky do pokoje, Mac uložila Sarah zpátky do postele a začala jí číst pohádku. Ani si skoro nevšimla toho, že Sára za chviličku usnula. Položila knížku, pohladila ji a odešla.
„Už jsem tady. Co Sára?“zeptal se John, jakmile dorazil i se snídaní.
„Má neštovice a k tomu nějakou virózu.“povzdechla si Mac. „Potřebuju, abys tady s ní dneska zůstal.“
„Jdeme na misi.“zamračil se.
„Je to jenom dohodnutí nějakých podmínek. Jde i Woolsey.“
„Tak ji může pohlídat Jennifer.“
„Johne.“vyhrkla. „Proboha živého. Zůstala bych tady, ale ti lidé už jednali se mnou a bylo by vhodné, abychom u toho i zůstali. Věř mi, že bych si to s tebou velice ráda vyměnila.“
„Ale…“
„Jednu misi určitě oželíš.“
„Mac…“
„Je to taky tvoje dcera!“vyštěkla. „Není to věc, kterou můžeš jenom tak odložit. I tak se k ní nechováme zrovna fér. Pokaždé, když jdeme ven, ji necháváme v podstatě u cizích lidí.“
„Vyčítáš mi to?“zavrčel.
„Co?“nechápala.
„Že máme dítě?“
„Unikl ti jeden drobný detail?“zeptala se s úšklebkem. „K tomu, aby vzniklo dítě, jsou potřeba dva. A jestli sis nevšim, Sarah je pořád tady! Víš co? Jedinkrát to nehodlám řešit a přistoupit na kompromis. Prostě jdu já a ty zůstáváš! Tečka!“vyjela na něho. „A nechtěj, abych využila SVÉHO postu TVÉHO velícího!“zavrčela vztekle, když viděla, jak otvírá pusu k odpovědi. Hodila na sebe bundu a vyšla ze dveří.
„Stalo se něco?“zajímalo George, jakmile se sešli před bránou.
„Ne.“odpověděla Mac rychle. Winterson se na ni zkoumavě zadíval. „Pohádali jsme se.“ povzdechla si. „Sarah je nemocná a někdo s ní musel zůstat.“
„Chápu.“přikývl.
„Aspoň někdo.“
„Můžeme vyrazit?“zajímalo Woolseyho a seběhl dolů. V závěsu za ním přiběhla Rory s Rayem.
„Jistě.“přikývla a prošla otevřenou bránou na planetu.
Cestou do vesnice se nic moc zajímavého nestalo. Mac házela klacky oběma psům a zároveň se bavila se zbytkem, Woolsey si chystal řeč a George s Rodneym se bavili o včerejším proflámovaném večeru. Mackenzie celou dobu nemohla z hlavy vyhnat strach o Sarah a vzpomínky na poslední hádku. Byla to zase další z prkotin. Naprostá hloupost a tentokrát nemohla přijít na to, čí to byla vina. Musela si přiznat, že byla nevyspaná a vyjela na něho celkem bezdůvodně, ale taky mohl být méně tvrdohlavý. Naštvaně odhodila klacek. Ray ho ve vzduchu chytl. Maličko se pousmála. V klidu došli do vesnice a po přivítání obyvateli, zasedli k jednání. Většinou takovéhle dohody trvaly donekonečna, ale tahle byla hotova za chvilku. Všichni zúčastnění si podali ruce. Najednou se z venku ozval křik.
„Co se děje?“vyjekla Mac, kterou to probralo z dřímoty. Nemohla si pomoct. Oči jí samy padaly. Rychle vstala a nabila.
„Wraithové.“vpadl dovnitř jeden muž.
„Neříkali jste, že na tuhle planetu už dlouho nepřišli?“vyhrkl Woolsey.
„Asi si už vyjedli špajzku a potřebují doplnit zásoby.“ušklíbla se Mac.
„Plukovníku…“zabručel káravě Richard.
„Pardon, pane. Jsem nevyspaná.“omluvila se. „Máte tady nějaké jeskyně?“otočila se na muže, se kterým jednali.
„Ano, v lesích.“přikývl.
„Tak tam běžte. My se vrátíme domů.“
„Je to…?“začal Rodney, ale v tu chvíli se dveře rozletěly podruhé a v nich stál Wratih. Mac stačila jenom vykulit oči, ale automaticky mávla rukou, ze které vystřelila ohnivá koule a zároveň Wraith odletěl dozadu a rozplácl se o protější dům.
„Jdeme!“pobídla je a vyběhli ven. Nad vesnicí proletělo pár wraithských stíhaček a paprskem sbírali nejpomalejší obyvatele.
„Do lesa! Rychle mezi stromy!“křikla a společně s Georgem zaklekli a začali po nich střílet. Jedna se jim podařila sestřelit. Rozutíkali se do lesa.
„Rory! Nech ho a poběž!“zakřičel Woolsey, když se Aurora rozštěkala a skoro se rozběhla nazpátek. Nad nimi proletěla stíhačky a paprskem sbírala opozdilce. Mac stačila uhnout, ale paprsek se stočil a Woolsey i s Aurorou zmizeli.
„Co…?“nechápal Rodney. Mac i George chvilku zírali na místo, kde ještě před chvíli stál velitel Atlantis.
„Musíme se vrátit. Běžte.“pobídla je. Zase se rozběhli k bráně. Cestou je stále pronásledovala jedna stíhačka. „Zadej adresu, Rodney. Budeme tě krýt.“křikla, jakmile doběhli k bráně. Oba zase svorně zaklekli a začali střílet. Stíhačka se blížila hodně rychle.
„Hotovo!“vykřikl a proběhl bránou s Rayem v patách. Mac s Georgem ho následovali.
„Zavřete to!“zakřičel Winterson, když se objevili doma. Na bráně se okamžitě objevil štít. Všichni tři šokovaně zírali na zavřený kruh.
„Co se stalo?“vyhrkl John a seběhl dolů.
„Objevili se tam Wraithové.“informovala ho stručně Mac a odepla si zbraň. „Jak je Sáře?“
„Spinká.“odpověděl jí.
„Fajn. Sežeňte mi Todda.“křikla. Dobře si uvědomovala problém, v jakém se ocitli. Nejenom, jak vtipně poznamenal Winterson, že Atlantis ovládal ďábel v ženském těle, ale navíc museli najít Woolseyho.
„Plukovníku, Todd dorazí asi za pět minut.“informoval Mac Chuck, když dorazila do kontrolní místnosti potom, co se šla podívat za Sárou.
„Výborně, doufám, že bude mít rozumné vysvětlení. Jako třeba, že někoho zabil a potřeboval právníka.“zavrčela. Chuck se jenom pousmál. Brána se otevřela.
„Toddův kód, madam.“oznámil s úsměvem. Mac seběhla dolů. Na Atlantis se objevil Todd v doprovodu svých dvou strážných.
„Zdravím. Pojďme si promluvit někam, kde budeme mít soukromí.“pokynula rukou k zasedačce. „Ztratil se nám velící.“začala.
„Ale…“zamračil se.
„Copak? Nepovíš mi něco, co nevím?“zeptala se.
„Nic o tom nevím, jestli narážíš na tohle. A jestli si mě tady zavolala jenom kvůli tomu, tak můžu jít.“zvedl se.
„No to teda nemůžeš!“vyštěkla a přitlačila ho na stěnu s nožem pod krkem. Nějak zapomněla na oba jeho strážné. Jeden ji prudce od něho odtrhl a odhodil přes stůl ke dveřím. Vzala sebou tři židle. Namáhavě se postavila. Ale to už se k ní blížil další. Sotva se stačila postavit a najít zatoulanou rovnováhu a v tu chvíli ji praštil tak, že povolily i dveře. Znova se rychle postavila a vypálila ohnivou kouli. Wraithové uhli a znova se na ni vrhli. Jeden tak prudce, že oba přeletěli přes zábradlí. Mac měla jediné štěstí, že spadla na Wraitha. To už po schodech sbíhal druhý wraith i Todd, který vypadal tak trošku nerozhodně.
„Mackenzie!“zakřičel John a chytl ji za pasem. „Co to zase vyvádíš?“
„Snažím se najít Woolseyho?“vyprskla.
„Takhle?“zavrčel.
„Máš lepší nápad?“odsekla.
„Co takhle to vyřešit v klidu?“navrhl.
„To by bylo vhodné.“přikývl Todd klidně.
„A ty se uklidni!“zavrčel a pustil ji. Jenom se na něho zlostně podívala. „Víte něco?“obrátil se na Todda.
„Pořád existují Wraithové, kteří… řekněme jsou v hodně uzavřené kolonii. Nekomunikují s ostatními a nechtějí mít s ostatními nic společného. Mohou ho mít oni.“řekl.
„Něco jako rebelové?“zamračil se John.
„Ano.“přikývl.
„Víte, kde jsou?“
„Pohybují se ve čtvrtém kvadrantu.“
„To nám toho hodně řekne.“ušklíbla se Mac sedící na schodech.
„Znáte souřadnice?“zeptal se Sheppard.
„Ano.“přikývl Todd a zadal do počítače souřadnice.
„Díky, zkontrolujeme to.“
„Není zač.“ Todd si zadal adresu a prošel bránou na nějakou planetu.
„Co to do tebe sakra zase vjelo?“vyjel na Mac.
„Nepamatuješ se? To ty!“zavrčela a vstala. „Ráno jsem jenom chtěla, abys pro jednou zůstal se Sarah ty. Ale né, to né. Proč bys to dělal? Jsi přece pán tvorstva, tak máš právo jít na misi a já, jakožto ženská, mám sedět doma a nachystat ti večeři.“prskla naštvaně.
„To jsem nikdy neřekl.“bránil se.
„Ale vyznělo to tak.“zavrčela. „Já se nechci hádat, Johne.“povzdechla si a promnula si unaveně oči. „Dobře, přiznávám. To, co jsem teď udělala, nebylo správné. Bylo to unáhlené. Prostě jsem vystartovala.“řekla potichu.
„Co se děje?“zeptal se.
„Celou noc jsem nespala kvůli Sáře, jsem unavená a Woolseyho drží bůh ví kde. A ty se prostě chováš, jako… já nevím…“povzdechla si. „Proč se vždycky nemůže stát jenom jedna věc. Proč jich musí být víc najednou? Kdo to má pak všechno zvládat?“
„Máš říct, že toho je na tebe hodně.“
„Víš dobře, že to nikdy neřeknu.“protočila oči.
„A jak já to mám pak poznat?“opáčil. „Nejsem telepat…na rozdíl od tebe.“
„Dobře, příště ti to řeknu. Spokojený?“povzdechla si rezignovaně.
„Skoro.“přikývl.
„Co ještě?“
„Musíme najít Woolseyho. Tak vstávej, šup.“vytáhl ji na nohy.
„Chce se mi strašně spát.“zívla a opřela se o jeho rameno.
„Udělám ti kafe.“nabídl se. „Ale ještě chvilku vydrž. Najdeme ho a pak si zalezeš do postele a dospíš se.“
„Nemůžu se dočkat.“zamručela.
„Daedalus tady bude do půl hodiny. Pojďme si pro věci.“pobídl ji. Jenom přikývla a vydala se za ním.
„Pane Woolsey, jaká čest.“zavrněl Wraith. Stráže donutily Woolseyho kleknout.
„Co chcete?“zeptal se vztekle.
„Ale ale. Co taková nevraživost?“ušklíbl se. „Nebojte. Jenom si přátelsky popovídáme.“
„Nemám vám co říct.“
„Myslím, že máte, pane Woolsey.“trval na svém Wraith. „Povězte mi, jak se dostanu přes váš štít?“
„Zapomeňte.“zavrčel Woolsey, i když se mu třásl hlas.
„Ale no tak. Přece nechcete, abyste skončil stejně jako támhle ti.“mávl rukou do rohu, kde bylo několik kostlivců. Jenom vyděšeně polkl.
„Věřte mi, že se ode mě nic nedozvíte.“prohlásil přesvědčeně.
„Jak myslíte.“pokrčil rameny a pokynul strážím.
„Jsem vzhůru.“hlesl Richard a podrbal Auroru, která ho oblizovala, za uchem. Pomalu se posadil. Všechno ho bolelo a třásl se zimou. „Evidentně tady nemají zaplacené topení.“zadrkotal zubany a objal ji. „Co myslíš? Hledají nás?“povzdechl si. Rory mu jenom oblízla ruku. „No, vypadá to, že jsme na to zůstali sami. Ale bez pomoci se odtud rozhodně nedostaneme.“zauvažoval.
„Z hyperprostoru vyskočíme za 3,2,1…jsme venku. Na senzorech.jsou dvě Hive Ship. Pravděpodobně jsou to ony. Zaznamenávám jednu lidskou známku člověka.“oznámil Marks na můstku Daedala.
„Skvěle. Přeneste nás dovnitř. Co nejblíž k místu, odkud vychází signál.“přikývla Mac.
„Vysílám rušící kód.“řekl Rodney. „Potvrzeno. Můžeme dovnitř.“
„Nikdo tu není.“poznamenala Mac zaraženě a rozhlédla se po chodbě.
„Tama.“ukázal John podle detektoru života. Pomalu se plížili chodbami. Až pár zatáček před vězením narazili na hlídku. Začala přestřelka. Wraithů bylo víc a víc.
„Winterson se mnou! Vy zůstaňte tady a udržujte pozice.“křikla Mac a i s Georgem odběhli k vězení.
„Mackenzie…“křikl John, ale ona se ani neotočila.
„Jak se to otvírá?“zavrčel George, jakmile se objevili u cel.
„Uhněte!“pobídla ho Mac a vystřelila ohnivou kouli. Vypadalo to, že usmažila obvody a dveře se otevřely.
„Pane Woolsey.“vyhrkla, když ho uviděla ležet na zemi.
„Plukovníku?“hlesl.
„Už je to dobrý. Jsme tady.“zašeptala. „Rayi, pojď.“pobídla ho, když uviděla, že už našel
Rory. „Majore, vemte ho, prosím.“požádala ho.
„Jistě, madam.“přikývl a pomohl Woolseymu na nohy. Pomalu vyšli z cely a vydali se k ostatním. V chodbě naproti se objevila skupinka Wratihů. Schovali se za roh. George pomohl Woolseymu se posadit na zem a začal střílet.
„Plukovníku Caldwelle.“zapla Mac vysílačku a zároveň vypálila ohnivou kouli.
„Pokračujte.“ozvalo se.
„Potřebujeme přenést.“řekla.
„Už se na tom pracuje.“odpověděl. „Jsme připraveni.“ozval se po chvilce.
„Rozumím.“přikývla. V tom momentě byli přeneseni na loď.
„Pryč. Honem.“křikla Mac, jakmile se objevili na palubě. Marks jenom přikývl a zapnul hyperpohon.
„Tak co, jak se cítíte?“zeptala se s úsměvem Mac další den ráno, když se přišla podívat za Woolseym na ošetřovnu.
„Všechno mě bolí.“přiznal.
„Za pár dní to přejde.“řekla.
„To doufám. Jak je Sáře?“
„Pořád stejně. Ale je hodná. Většinu dne prospinká.“
„A jak jde vám řízení Atlantis?“zajímal se.
„Vidíte, že stále stojí, ne?“pousmála se.
„Jistě.“přikývl. „Jestli mě omluvíte…jsem unavený.“
„Samozřejmě. Už mizím. Taky musím dospat ty dva dny. Zatím sbohem.“rozloučila se. Cestou ven se málem srazila s Jennifer.
„Co se stalo?“zeptala se jí, když viděla její šťastný obličej.
„Pojď ke mně. Musím ti něco říct.“vyhrkla doktorka a zatáhla ji do svojí kanceláře.
„Jsi těhotná?“hádala Mac.
„Zatím ne, ale Rodney…“ tady se nadechla a usmála se. „Rodney mě požádal o ruku.“vyklopila ze sebe a ukázala na prstýnek na ruce. Mac jenom vyvalila oči.
„Žertuješ?“hlesla a užasle zírala na její ruku. Jenom zakroutila hlavou. „Rodney McKay…ten Rodney McKay tě požádal o ruku?“ujišťovala se. Jennifer znova přikývla. „No teda.“vydechla Mac. „V tom případě…gratuluju.“řekla po opadnutí počátečního šoku s úsměvem.
„Díky.“ Kellerová celá zářila.
„Páni…“vydechla znova Mac.
„Jo, páni.“souhlasila doktorka.
„Tak povídej…“pobídla ji a pohodlně se usadila na stole. Jennifer se jenom usmála a spustila.
„Jennifer…tady jsi.“zafuněl udýchaně Rodney, když ji objevil na ošetřovně.
„Co bys rád?“zajímala se.
„Především tebe.“usmál se. „Pojď se projít.“pobídl ji.
„Mám službu.“namítla.
„To nevadí. Marie to za tebe určitě ráda na chvilku vezme.“mávl rukou.
„Tak dobrá.“nechala se nakonec přemluvit a šla s ním. Rodney ji vedl na jednu z teras.
„Zavři oči.“řekl jí, když dorazila k cíli. Poslechla. McKay otevřel dveře. „Můžeš.“ Jennifer se podívala na terasu. Na celé její podlaze byly rozsypány květy růží. Jenom překvapeně otevřela pusu.
„Rodney…nevím, co na to říct. Je to nádhera.“vydechla a otočila se k němu a vykulila oči překvapením. Rodney klečel na kolenou s malou otevřenou krabičkou v ruce, ve které byl prstýnek.
„Vezmeš si mě?“zeptal se. Znělo to trošku nervózně.
„Ano…“vyhrkla skoro bez přemýšlení. „Ano, ano, ano…tisíckrát ano.“rozesmála se a nechala ho, aby jí navlékl prstýnek na prst. Políbili se. „Musím jít. Uvidíme se večer. Pacienti čekají.“řekla po chvilce omluvně.
„Jistě.“přikývl Rodney.
No teda.“vydechla Mac, když Jennifer dokončila svoje vyprávění. „Rodney a takový romantik?“
„Nepřestává mě překvapovat.“přiznala doktorka.
„No to věřím.“přikývla. Najednou se celým městem ozvalo hlášení.
„Plukovník Blacková do řídící místnosti.“
„Musím jít.“povzdechla si.
„Jasně. Utíkej.“
„Ještě jednou gratuluju.“křikla ode dveří a rozeběhla se pryč.
„Co se děje?“zeptala se, jakmile dorazila.
„Máme problém, madam. A velký.“hlesl George a ukázal na obrazovku. „Blíží se Bohové.“
„Jak dlouho máme?“zajímala se a zkoumala obrazovku.
„3 dny.“
13.6.2009 06:57:19
...i když tentokrát ses neptal, co jsem valila oči 
Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
