Stargate Vendetta III Epilog.

Moc pěknej part.
Chudáci ascheni ti to schytají.
Jinak se těším na další part bohůžel 4 dny.

Vcelku dobré , len strašne krátke .

„Opovaž se!“ zarazil Martin mladého Shepparda, který se nadechoval ke zpěvu.

Oki. Teším sa na pokračovanie, ale v tichosti dúfam, že bude o dosť dlhšie.

co k temu dodat?
dobré ogare
peknej odpocet

Klepy klep, kde je nový díl?

čas vypršel a díl nikde

[Patas25]

Jo tak lidičky, tak to přesně dopadá, když na to někdo totálně, ale absolutně zapomene . Děkuji jisté osobě na skype skupině, která mi to připomněla a zbytku přeji, hezké čtení.

Díl 3x21- Právo na život- část třetí

Aschenská soustava, současnost

V samotném centru nepřátelského teritoria, hlídané stovkou křižníků Aschenské konfederace a pěticí furlingských bitevníků, se nacházela jediná loď pod vedením pozemšťanů. Posádka této lodi, byla v pohotovosti a lodí se nesl bojový alarm, který je udržoval v pohotovosti. Na můstku ve velitelském křesle seděl plukovník Jan Pospíšil a zcela s klidnou hlavou sledoval objekty skrz čelní průzor, a jakmile se ozvalo dvojité zapípání, vydal plukovník příkaz k palbě.

Tisíce jasných střel opouštěli hlavně na povrchu lodi a směřovali všemi směry, ovšem největší salva mířila vpřed, na lodě bránící planetu. Lodě provádějící patrolu, na Sanctuary nalétaly ze všech směrů a měly nastaven kolizní kurz. Desítky členů posádky obsluhovaly zbraně skrz jeden systém rozdělen do více konzol na můstku a zadávali střelbu na nejbližší cíle.
Nepřátelské lodě vybuchovaly okolo a osvětlovaly tak temný prostor solárního systému. Nepřátelská strana ztratila již třináct lodí, z toho padl i jeden furlingský křižník. Jedna loď se v závěsu za svou sesterskou dostala tak blízko, že mohla provést kamikadze nálet a v plné rychlosti narazila do mocného štítu pozemské bitevní lodi.

Jakmile to velitel bitevníku zpozoroval, okamžitě zaměřil zrak na ukazatele štítu a vytížení energetického vedení a trochu jej znepokojilo, že vedení se vytížilo o dvě procenta ze stabilní hodnoty, které způsobovala nepřátelská palba. Moc dobře věděl, že kdyby naráz naletělo více lodí, posádka by se na lodi poprvé zapotila. Plukovník ustoupil od boční konzole a podíval se do zadní části můstku, na druhé patro, kde se opíral již vesmírem ošlehaný doktor Rodney McKay. Ve svých rukou třímal černý tablet, který byl bezdrátově připojen k lodnímu počítači a když spatřil pohled plukovníka, který na něj kývl, ihned onen signál pochopil.

„Tak jo, poslouchejte mne! Potřebujeme větší efektivitu, než nám můžou dát, naše počítače. Přecházíme do křeslového režimu!“ řekl doktor a na jeho slova se hned dvě třetiny lidí, co zde byli, zvedli a namířili si to na své nové stanoviště. Tím byla řada šestatřiceti pozemsko-antických křesel, které se nacházely v horní části můstku nad přístupovým vchodem. Doktor McKay, pozoroval, jak určení lidé usedají na své pozice, a každý přebírá ovládání jednotlivých prvků.
V prvé řadě, několik jedinců se plně soustředilo na ovládání zbraní a každý měl vybranou určenou palebnou pozici a střelba z lodi se zlepšila na efektivitě. Další lidé pak převzali kontrolu nad bodovou obranou, vnitřními bezpečnostními prvky a nakonec i nad technickými systémy. Rozvody energie byly teď pod pečlivější kontrolou a v případě problémů pak odpojovali nepotřebné systémy, aby tak uvolnili hlavní rozvody.

Jediný hlavní systém, který zůstal pod kontrolou původního stanoviště, byla navigace, o kterou se starala Cara, přítelkyně a družka mladého Pospíšila. Ta naváděla devítikilometrovou bestii přímo do chřtánu nepřítele, neboli na orbit domovské planety.
Potom, co ovládání lodi přešlo do nového režimu ovládání, byla nepřátelská flotila smetena a zbývala slabá polovina, která se stáhla do povzdálí, mimo dostřel hlavních zbraní.

Domovská planeta Aschenů, současnost
Trojice se bez odhalení vplížila do biologické laboratoře. Z jim neznámého důvodu, bylo ráno velmi živelné. Do laboratoře přicházel zástup lidí a nevědomky vlastním pohybem otvírali dveře pozemšťanům.

„Vidíš něco, co by odpovídalo našemu cíli?“ zeptal se Petr.
„Absolutně nevím. Budeme se muset podívat do počítače, ale to znamená vypnout maskovací pole,“ odvětil mu Pavel.
„Najdeme si zapadlou místnost. Jenom doufám, že s jejich technologií umíš zacházet!“ řekl mladý O´Neill.
„Manipulaci a základní dešifrovací fígle znám,“ odvětil Pavel a ukázal na monitor, který byl nad jakousi recepcí. Byl tam jasný záběr Sanctuary, kropící ze sebe tisíce jasných pulzů. Záběr tam byl pár vteřin a poté jej nahradil Aschenský reportér udílející jasné instrukce, jak se v takové situaci zachovat. Velká města byla evakuována, planetu opouštěli tisíce lidí v lodích a další stovky bránou.
„Jejich planeta je napadena. Všichni utíkají, a tady to s nimi nehne! Taťka měl pravdu, jsou to bezcitní panáci,“ řekl Martin O´Neill.

Trojice prošla další bezpečností přepážkou a ocitla se v dlouhé, protáhlé chodbě a šlo vidět několik dveří. Při bližší prohlídce zjistili, že se jedná o moderně vybavené laboratoře s jakousi verzí pracovního stolu v samotném středu. V první místnosti viděli dvojici techniků, jak si nad stolem promítá chemickou strukturu toxinů a pomocí panelu je upravuje.

Až konečně třetí místnost byla prázdná.

„Dobrá. Pavle ukaž svoje kouzla, Petře hlídej ho. Já budu na chodbě stále maskován a v případě problémů vás varuji,“ řekl přirozený velitel této trojice.
Mladý O´Neill poté zůstal stát na chodbě a neustále se rozhlížel po chodbě, přičemž po očku pozoroval jak nyní odmaskovaná dvojice, projížděla aschenský počítač, přičemž se šeptem dohadovala.

„Tak vyhledej cokoliv spojené s Diem!“ radil mu Petr.
„To už jsem zkoušel.“
„Tak se Zemi,“ neustále radil mladý Sheppard.
„Hele můžeš, prosíme jít k panelu na druhé straně stolu?“ požádal jej Zelenka.

Petr jej uposlechl, a když stál na pozici, tázavě se podíval.

„Dobrá, stůj tam a buď zticha!“ umlčel jej Pavel a hned pár vteřin na to se v místnosti objevil Martin s varováním a hned zmizel.
Petr se taktéž ztratil a Pavel rychle uvedl počítač do původního stavu a taktéž stiskl zelený krystal na koženém náramku, který měl připnut na svém předloktí.

„To bylo o fous. Řekl Martin, zrovna ve chvíli, kdy jím prošla dvojice techniků a zaujala místo u terminálu v místnosti.
„Našel jsi něco?“
„Jsou tam stovky patogenů, chorob a genových terapií. Nevím, co přesně hledat.“
„Co takhle všechno? Co když zkopírujeme celou jejich virovou databázi, včetně vzorců popisů. Nebudeme mít přímo vzorek, ale mít kompletní strukturu,…“ navrhl Petr.
„To by šlo, ale jsou to kvanta informací. Mám sice kompatibilní rozhraní, ale kopírování pár minut potrvá.“

Sanctuary, současnost

Nepřátelské lodě byly mimo dostřel a tak se bitevník ustálil na orbitě. Nyní již nebyl pod palbou, tak se z desítek katapultů vystřelili stíhačky, které se pod vedením plukovníka Mitchella naplno pustily do likvidace satelitů.

„Dobrá, je na čase jejich národ trochu vyděsit. Nabourejte se do jejich sítě a přenášejte naše požadavky. Zahajte odpočet. Deset minut a první horizont zasáhne jejich vojenské základny!“ rozkázal plukovník.

Aschenská planeta, současnost

Situace v laboratoři již nebyla zcela klidná. Trojice se domluvila, zviditelnila se a pomocí dvou přesných ran poslali aschenské vědce do bezvědomí. Pavel Zelenka okamžitě propojil počítačové systémy s vlastním tabletem a začal kopírovat veškeré záznamy.

„Kolik potřebuješ času?“
„Sedmnáct minut,“ řekl Pavel a sledoval, jak dvojice schovává posledního vědce do vedlejší komůrky a zavírá za nimi dveře. Hned při dovření vedlejší laboratoře, se ozval alarm v místnosti, který okamžitě přilákal další Ascheny přímo do této laboratoře.
„Co to sakra?“ zeptal se Martin, po tom, co poslali další vědce k zemi a za dalšími vyslal modravý pulz ze Zatu.
„Musí tam mít bezpečnostní program, který detekoval naše kopírování. Nebo nějaké snímače ve svých lidech, které u nich detekovali bezvědomí. Je tolik způsobů,“ vysvětloval Pavel a taktéž ze své zbraně vystřelil, aby zahnal nepřátele od dveří.
„Tak jo. Ještě něco přes patnáct minut. Plán B!“ dodal Petr, který zahlédl na obrazovce odpočet a aktivoval zařízení na své ruce, které měl hned nad maskovacím zařízením.

Sanctuary, současnost

„Zachytili jsme lokalizační signál z planety. Přijímáme audio!“
„Spojte nás.“

Najednou se můstkem prolinul šum, místy protnutý palbou, když se konečně ozval Petr Sheppard.

„Sanctuary, jsme obklíčeni v Aschenské laboratoři! Potřebujeme ji udržet alespoň patnáct minut, než zkopírujeme celou jejich virovou databázi!“
„Posily jsou na cestě,“ odvětil ihned velitel bitevníku a nechal přenést na jejich lokaci dva zásahové týmy, které ihned zajistili laboratoř a okolní prostory.
„Proveďte sken oblasti, kudy vedou napájení do té laboratoře?“
„Podle všeho pod zemí. Asi dvacet metrů, je to tam propojené jak pavučina,“ řekl Rodney, který si to vyjel na tabletu.
„Dobrá. Naši hoši našli to, co chceme. Vypalte obvodový horizont a uzavřete tu oblast,“ řekl plukovník Pospíšil.

Na přídi této lodi se otevřelo jedno raketové silo a střela typu horizont byla vypálena z horizontální polohy. Obvodový horizont, byla speciální raketa, která se taktéž po vstupu do atmosféry rozdělila na dvanáct menších raket.
Každá raketa měla namířeno na předem určený cíl. V tomto případě, dopady raket byly dva kilometry od biologické laboratoře a detonace na těchto místech způsobila dokonalé odříznutí hlídaného cíle, od okolí města. Nálože obohacené špetkou naquadahu rozzářily město a tlaková vlna porazila desítky budov a další stovky vysklila, včetně oné chráněné laboratoře.

Muže v místnosti zasypaly střepy od rozbitých oken a tento zmatek využili k zneškodnění dalšího útočného týmu a pak jenom pozorovali tu ohnivou zkázu, která všude okolo kam až oko dohlédlo.

„Obvodový horizont,“ řekl Pavel.
„Ještě nebyl nikdy použit. Člověk by řekl, že jej vystřelí v případě nouze,“ odvětil Martin.
„Plukovník dal Aschenům ultimátum. Místo zničení klíčových objektů se plukovník rozhodl k vybombardování a zajištění okolí. Ztráty budou minimální. Město bylo evakuováno, a pouze státní budovy, jako tato byla v činnosti,“ odvětil seržant s typickou P90kou v rukou.

Vojáci v okolí už pouze bedlivě střežili prázdné chodby proti narušitelům, ale po detonaci se žádní již neobjevili. Když ukazatel na počítači signalizoval kompletní stažení, celý výsadek se pak nechal transportovat zpět na palubu lodi, kde trojici uvítal potlesk přítomné posádky.

vynikající díl

sice troska kratke ale snaha se ceni
bitva vcelku jednostranna zalezitost
a dalsi dil bude .... ?

Upřímě pěkný dí, kromě té bitvi, upřímě bitvy u tebe jsem měl vždy rád ale toto jsi trošku odflákl aspoň mě to tak přijde.

[Patas25]

Tak mě to přijde taky. To je taky důvod, proč to chci rychle dokončit. Pro Vendettu jsem ztratil ten vnitřní cit. Tuto povídku píšu doslova na silu, ať to má konec a můžu se plně soustředit svému novějšímu dílu, kde ten cit mám v dostatečném množství.

Naozaj to píšeš štýlom najmenšieho odporu (najpriamejšia cesta k záverečnej botke za celým dejom poviedky), ale aspoň bude ukončená , hoci jej kvalita utrpela.

pěkny čtení ,škoda že vesmírna bitva nebyla rozepsanější

[Patas25]

Tak tady u Vendetty se obávám, to už moc lepší nebude. Ale všem vám to vynahradím pěkně v další povídce, o které si troufnu říct, že první pěticí dílů strčí celé tři série Vendetty do kapsy.

Kdy ji začneš vydávat ?

[Patas25]

Podobně jako Daedalos304, chci si první dopsat první sérii, abych mohl pěkně a pravidelně vydávat. Osobně to vidím, někdy během léta. To si i já osobně onu povídku tak ještě 3x minimálně přečtu, doladím detaily prostě se stím pěkně vymazlím.