Stargate Vendetta III Epilog.

[Patas25]

soreno: Až tak jo? Každopádně díky, to dokáže potěšit. Když jsem opětovně začal psát, tak jsem si říkal, že nemám ten směr, ten dlohodobý cíl. Ale tuším, že zrovna při odhazování sněhu jsem dostal myšlenku, kterou jsem pak už pouze upravoval. Ale hned každý autor ví, jak se lépe píše děj, když ví kam to spěje... Každopádně musím aji poděkovat Daedalosovi304, že mi dal přečíst svou povídku předem a navnadil více na ty vedlejší zápletky, co se zatím zdají bezvýznamné.. ale pouze zatím..

Toto je spoiler!!!:

Ale jinak kdo ví, jestli na to ještě budu mít čas a chuť, zkusím sepsat nějakou knížečku. Tím člověk nic zkazit nemůže, stačí chytnout zprávnej nápad..

Krása, vše, co bylo potřeba, bylo již zmíněno. A ohleedně knihy... Zamlouvám si první výtisk!

Ano ano výborný díl ale to s Denielem mě pobavilo ale byl to super díl

BB20 píše:

Krása, vše, co bylo potřeba, bylo již zmíněno. A ohleedně knihy... Zamlouvám si první výtisk!

Klidně si první výtisk měj, ale já chci i autogram na obálku...

Mne stačí PDF-ko.
A skoro som zabudol: Dobré pokračovanie a dobrý Daniel.

Tak i já jsem si našel konečně čas a přečetl jsem poslední části.
Takže dějově opět nemám co bych vytknul, tam je viděť, že to máš krásně vymyšlené. Jen, nevím jak ostatní, ale mně připadá, že se to všechno strašně táhne, nemůžu si pomoct. Vím, že asi nechceš nic uspěchat, možná už by to ale chtělo nějaký posun.
Opět mně to nedá a musím se zmínit => všiml jsem si páru gramatických chyb.

Ale jinak spokojenost, krásně se to čte, povídka se díl od dílu posouvá výš.

[Patas25]

Omlouvám se, že díl nebyl v pondělí, ale už je tu, tak se snad zlobit nebudete.

Díl 3x15 Z mrtvých stání

O několik let dříve

Elli se opět vyznamenal a dovedl vojenskou posádku Destiny do zbrojnice emzáků, kde byly také ukryty pozemské zbraně. Vojáci bez řečí, bez rozkazu se vrhli dovnitř a začali se ozbrojovat. Některé zbraně se dostaly i k civilním členům posádky, ale bohužel ne všem. O pár minut později již ze zbrojnice odcházela skupina čítající dvě stě mužů a žen. Vpředu konvoje byla třicítka SG vojáků v čele s plukovníkem Youngem. V zadu se ujal velení poručík Scott s další dvacítkou mužů. Zbývající ozbrojenci byli ukryti v samém středu, kdyby náhodou se otevřela boční chodba.
Tato skupina lidí díky lepším plánům získaných z konzol poblíž zbrojnice zjistila, kam byli zavlečeni. Celá Destiny byla odtažena k emzácké domovské planetě, kde únosci spojily Destiny napevno s jednou jejich obrannou stanicí. Samotná stanice byla téže velikosti jako antická loď, ovšem naprosto odlišného dizajnu.

„Kde ta přechodová komora ústí?“ zeptal se Young.
„V naší hydroponii, podle nákresů odstranily celou prosklenou kopuli a spojili to tam,“ vysvětli Rush, který si i nyní plány projížděl na jednom z antických tabletů.

Cesta ke spojovacímu místu trvala asi deset minut a cestou potkali několik ozbrojených hlídek, které po pár dobře mířených dávkách vyřídili. Ovšem takovéto střety hodně omezovaly postup a díky tomu několikrát byl konvoj napaden do zad a jednou i do středu. Během těchto výpadů lidé přišli o šest členů své posádky.

Ovšem uprchlíky nemohlo nic zastavit. Poháněla je touha po svobodě, až se nakonec dostaly k napohled masivnějším dveřím. Rush za asistence Elliho během chvíle tyto dveře otevřeli a celou chodbou se prohnal poryv větru, který opustil chodbu a zamířil do velké haly. Tato obří místnost byla kruhového tvaru, a měla pár metrů na výšku. Momentálně se zde nacházela asi desítka emzáků u několika konzol. Každý z nich byl ihned skolen několika přesnými zásahy, ale i to nezabránilo spuštění lokálního poplachu, který upřesnil jejich pozici.

Pozornost všech upoutala dvojice bílých paprsků, které vycházely z podlahy a mířily skrz díru ve stropě až někam do neznáma. Ovšem první lidé, kteří ignorovali mrtvoly a obsluhovací konzole ihned zamířili ke světlu. Najednou místnost prořízne ostrý a hlasitý výkřik, který na sebe upoutal pozornost všech v okolí. Jedna z žen vstoupila do světla a ihned byla vyzdvihnuta a dál stoupala vzhůru, až zmizela za stropem.

„Elli?“ zeptal se Young mladíka, stojícího jen pár kroků od něj.
„Vypadá to na jejich způsob výtahu. Už jsme se s tím setkali, když nás poprvé infiltrovali na loď. Všichni do toho pravého paprsku. Ten levý bude pro návrat,“ poučil mladík a Young vydal příslušné pokyny.

Jako první do paprsku naskákala asi dvacítka ozbrojenců, kteří měli zajistit druhou stranu, která již byla v hydroponické místnosti na palubě Destiny. První žena, co takto cestovala mezi lodí, bohužel na sebe tak upozornila nepřátelské hlídky a patnáct ozbrojenců padlo pod modravými pulzy. Ovšem jednoho z nich nenapadlo nic lepšího, než vyhodit pár granátů ze světelného kuželu. Dva granáty byly ještě umělou gravitací přitaženy zpět, k emzácké stanici, ale zbývající trojce byla hozena tak, že skončila na palubě antické lodi. To pomohlo účinně zneškodnit nepřátelské síly, ovšem to taky dočasně zasáhlo mimozemské rozhraní a sestupový paprsek několikrát problikl. Lidé, co teprve do něj vstoupili začali padat zpátky a ti kdo již překonali větší vzdálenost začali padat směrem k Destiny.

„Stabilizujte to!“ zařval Young.
„Dělám na tom,“ odpověděl Rush divoce mlátící do konzole. Trvalo jen pár vteřin, než vypnul zpětný paprsek a přesměroval řízení do toho odchozího. Ale i tak byla škoda napáchána a dvojice lidí dopadla na zem příliš tvrdě a podlaha Destiny byla pokropena rudou krví. I přes vzdálenost obou palub byl velmi hlasitý křik slyšet i na emzácké stanici.

„Není čas, musíme přejít všichni!“ zavelel Young a strčil Elliho do bílého jasného paprsku. Elli se nyní podíval vzhůru a viděl podlahu Destiny, která pro něj nyní byla jako strop. Proto několikrát mávl rukama a podobně jako ve vodě se přetočil správným směrem. Podobné manévry provozovali všichni cestující po této jednobarevné duze. Trvalo asi minutu a půl než pomalý let Elliho donesl konečně na palubu starého antického křižníku. S ním tam zároveň skončila TJ a poručík Scott.

Každý ihned zamířil, konat svoje povinnosti. TJ skluzem skončila u nejbližšího zraněného a začala ošetřovat otevřenou zlomeninu jeho pravé nohy. Scott zamířil ke dveřím a přidal se ke dvěma ozbrojeným členům posádky a zajistil tak jedinou příchodovou cestu do této místnosti. Kdežto Elli opět zapojil svůj studentský mozek a zamířil k jedné z emzáckých konzol, která byla nějakým druhem optických kabelů napojena na antickou loď. Mladík využil tohoto připojení a ihned začal kódovat důležité příkazy a systémy, jako podpora života a vypuštění atmosféry.

Trvalo celých deset minut, než poslední živý člen posádky opustil definitivně emzáckou stanici a dosáhl paluby Destiny. Tímto mužem byl právě plukovník Young, který ihned po nalodění zamířil za Rushem a Ellim. Tato dvojice převzala kontrolu nad lokálními systémy, a umožnila otevřít veškeré nejbližší dveře v dosahu pár desítek metrů na této palubě. Také úspěšně deaktivovali přenosový paprsek.

„Musíme dobít ovládací místnost, nebo můstek,“ řekl Young.
„Kontrolní místnost je blízko, jenom o patro níž a pár metrů chodbou směr na záď,“ oznámil Elli.
„Já vím. Rush a Scott se zmocní můstku já a ty Elli kontrolní místnosti. Třetí skupina půjde na ošetřovnu a uděláme z ní bezpečnou zónu pro civilisty. Tady je to jako první linie,“ oznámil plukovník.
„Třetímu oddílu by měla velet TJ,“ navrhl Scott, který se právě připojil.
„Souhlasím, útok na třech frontách, první se oddělí moje skupina. Scotte, provedete útok na záď a pomůžete zajistit ošetřovnu. Z ní pak zamíříte do horního patra, k můstku. V té době už bychom měli mít pod kontrolou první centrum a podpořit vás na dálku,“ vysvětli Young a ukázal na monitoru, směr pochodu.
„Jo a je tu ještě jeden problém. Co budeme dělat s tím?“ zeptal se Elli a ukázal prstem vzhůru, kde ještě pořád byla mimozemská stanice.


Země, současnost

Bylo tomu již dva měsíce, co lidé opět dobyli a obsadili svou rodnou planetu. Od té doby byla brána ve sluneční soustavě v neustálém provozu a dvojice lodí vozila zásoby a již hotové vybavení. Na povrchu planety rostla nová města, a to většinou do šířky než do výšky. Ale doktor Zelenka nyní zapojil nový program do kolonizačních lodí a tak lodě přistávaly již na otevřených budovách a přidávali tak několik pater původnímu obydlí. Takováto stavba byla nesmírně rychlá, ale taky náročná, co se týče usazení a proto výškové budovy rostly pomálu. Lidé a Jaffové se ovšem s novou vervou pustily do obnovy staré planety a doslova recyklovali staré města a obydlí.
Nová města byla stavěna na strategicky rozmístěných oblastech. Z vesmíru se to zdálo být nahodilé, ale města byla stavěna nad nalezišti magmatu, které za pár minut mělo napájet město geotermální energií. Takto byla obstarána čistá energie a v případě napadnutí, veškerá energie začala putovat do emitorů štítů. Výsledkem byl anticko-asgardský štít nad městem a blízkým okolí.

Situace na orbitě byla dosti podobná. Obranná síť obsahovala již nějaké dvě stovky orbitálních satelitů a už by dokázaly účinně zadržet nepřátelskou flotilu. Ovšem na orbitě stále setrvávala Sanctuary, která v případě útoku by sama zadržela více než stovku lodí. Vedle tohoto obra setrvávala pouze dvojice lodí. Byl to Thor a o trochu větší bratr Zeus, který právě nyní opustil lůno Sanctuary, kde byl vystaven důkladné prohlídce.
Lodě, které stále létaly pro zásoby do Hydry, byly Loki a Hermiod. Další dvě dostupné lodě byly Odin a Kvasir, a právě tyto dva křižníky plnily diplomatické cesty k přátelským planetám.
Tato dvojice lodí měla dlouhou pouť po galaxii, která měla trvat ještě dva měsíce. Prozatím měli zjistit jejich přítomnost a stav. První kontakt pak měl být veden skrz hvězdnou bránu novými SG týmy.

Sanctuary- můstek, současnost

Na palubě bitevní lodi byl u jedné konzole usazen Rodney a právě stahoval data od Pavla Zelenky, který byl na povrchu a měl před sebou rozebrané aschenské operační jádro. To jádro, které bylo dříve umístěno na Dia. Rodney si stáhl vysokou rychlostí data, schémata a jejich operační systém a odpojil datové zařízení od této nezávislé konzole. Pak zamířil do své laboratoře, kterou měl na Sanctuary, ale cestou to vzal přes ošetřovnu, aby navštívil svou ženu. Díky transportnímu systému tam byl z můstku do dvou minut a už klepal na dveře a s úsměvem vešel dovnitř.

„Ahojky zlato,“ promluvil s úsměvem a bez váhání musel svou choť políbit.
„Rodney, čemu vděčím za tvou návštěvu?“ zeptala se a úsměv opětovala.
„To nemůžu navštívit svou ženu a domluvit si sní oběd?“
„Tak to ti zazlívat nebudu, ale teď nemůžu, brzy mi přijde pacient,“ opověděla Jennifer a nemohla si všimnout manželova zklamání, že na něj nemá čas.
„Dobrá, už jsem to domluvil také Carinu a Caru. Tak si dáme takový malý rodinný oběd, přeci jenom jsme jich moc neměli.“
„Od té doby, co je Cara s Janem, tak jakoby se nám dcerka vrátila. Ale co Carina, jak ta se k tomu vyjádřila?“
„Chce to ještě čas, i u ní nakonec nalezneme ty city.“
„Taky si myslím,“ usmála se Jennifer, dala svému muži další polibek na rozloučení a pak se usmála na nově příchozího.
„Plukovníku, zajděte si do mé ordinace,“ usmála se na Caldwella a ukázala mu směr. Plukovník dvojici pozdravil a pak zašel do místnosti a v ruce svíral zkrvavený kapesník.

Rodney pak ihned zamířil do své laboratoře, aby zpracoval nové data.

Neznámo kde, neznámo kdy
Daniel byl v tomto světě, v této říši už několik hodin a stále nenalezl známky inteligentního života, krom onoho černého kouře, který se stal jeho cílem.
Právě nyní Daniel klečel v trávě na kolenech a hltavě pojídal bobule podobné malinám. Vlastně byly i chuťově velice podobné a tudíž vynikající. A po takové době s prázdným žaludkem i tyto bobule pěkně zasytily.
Chodidla už téměř necítil, a když posvačil, chvíli si sedl do trávy a své zmožené, zkrvavené nohy si svými palci dmul. Asi deset minut takhle odpočíval, když se rozhodl znovu vstát a pokračovat ve své pouti. Za tento den urazil velkou část cesty a byl téměř u cíle. Na obloze už vysvitla trojice měsíců, jejichž svit pronikl skrz večerní slunce.

„To není možné, proč jenom já se vždy musím někde probudit nahý,“ zabědoval pro sebe a znovu vykročil. Nyní už vyšel z lesíku a šel po čisté krásné louce, která sousedila s nedalekým údolíčkem. Jediné, co jej dělilo od prvních známek života, byl malý kopec pokrytý jemnou trávou. Nyní se mu kráčelo již lépe, co neměl pod nohami větve a kořeny.

Trvalo asi půl hodiny chůze, než se vydrápal na kopec a spatřil tu scenérii, která se až do teď ukrývala za tímto vrcholem. Až nyní se mu odhalil pohled, který mu zprvu vyrazil dech, ale do přítomnosti jej vrátil tichý dusot, který se ozýval po jeho pravici, jen pár metrů od něj.

Sanctuary, současnost

Rodney vešel do své laboratoře, kterou si nechal zařídit přesně svého gusta. Byla to kruhová místnost, ze které vedla pětice dveří. Hlavní dveře na jedné straně této místnosti byly vchodové dveře, které se právě za ním s hlasitým zasyčením uzavřely. Rodney ihned zamířil k prvním dveřím na levé straně a vešel do své pracovny, kde měl svůj stůl a počítač. Na židli si odložil bundu a pak bez váhání přešel do kruhové místnosti, kde měl Rodney nainstalované univerzální jádro. Toto jádro bylo odpojené od celé lodě a bylo naprosto nezávislé. Právě tady připojil datové zařízení a začal kopírovat Aschenské data.

„Dobré jitro doktore,“ uvítal jej nově příchozí.
„Zdravím Elli,“ odpověděl ihned s úsměvem na svého asistenta, který sním, sdílel laboratoř. Elli měl taky svůj vlastní stůl, ke kterému vedly třetí dveře. Zbývající dvojice dveří byly přetlakové dveře, za kterými se měl zpracovávat nebezpečný materiál v podobě od neznámých trhavin až po chemické zbraně.

„Co tu máme?“
„Právě jsem dostal od Zelenky Aschenskou databázi a operační systém,“vysvětlil Rodney.
„Myslíte, že je to dobré to nahrávat do univerzálu?“ zeptal se Elli s tázavým pohledem na očích.
„To jádro si poradí se vším. I když jsou Aschenové velmi vyspělí, tak jejich operační systém nemůže bránit databázi před naším jádrem,“ zadmul se pýchou Rodney nad svým výtvorem.

Toto jádro bylo založeno na asgardském principu, jenom prošlo několika důležitými úpravami. Postupně byla centrální databáze doplněna znalostmi a technologií všech známých ras, se kterými se lidé setkali. V konečné formě toto jediné jádro svého druhu obsahovalo technologii více jak padesáti ras, z nichž nejvýznamnější byli asi asgardské a antické.

„Jak je ten jejich operační systém velký?“ zeptal se Elli.
„Necelých deset tisíc terabajtů. Je tam určitě rozsáhlá část jejich databáze. Když zjistíme frekvenci jejich štítů, dovedeš si představit, jak rychle bychom přemohli?“
„Mě spíš zajímá, co ví o furlincích.“
„Uvidíme,“ reagoval Rodney, který si právě zalíval kávu a donesl si ho k jádru, ve středu místnosti. Jádro bylo kruhové, mělo asi tři metry v průměru a mělo 4 počítačová rozhraní. Rodney a Elli přisedli k počítačům a začali kontrolovat práci.

„Jádro přijalo nové data,“ oznámil krok nahlas Elli.
„Zahajuji dešifrování, spouštím skenování,“ prozradil Rodney svoje kroky, zatímco Elli zamířil do zcela jiného archivu. Otevřel projekt s názvem AUV a podíval se, jak by mohl pokročit. Chvíli zabrouzdal do základního programovacího kroku a deset minut pracoval.
„Sakra, co tam provádíš?“
„Proč, co se děje?“
„Operační paměť narostla o šedesát procent. Co jsi tam zase spustil?“ rozčílil se Rodney.
„Vteřinku,“ začal ho Elli uklidňovat a snažil se dostat náhlé zatížení jádra pod kontrolu. Chvíli mlátil do klávesnice, a po pár vteřinách vytížení jádra spadlo na obvyklých dvacet procent.
„Už mi řekneš, do čeho si zase vrtal?“
„Ehm… AUV,“ přiznal se Elli.
„Cože? Ty se právě zajímáš asgarským vědomím? Copak jsme nad tím nestrávili několik bezesných nocí a jak bezúspěšně. Musíme se první zbavit nebezpečných programů a pastí a ty ihned vrtneš do AUV!“ začal kárat Rodney.
„Ticho! V Aschenské databázi byl antický soubor. Nevím, jak se tam vzal, ale vyřešil náš problém s Asgarským Umělým Vědomím,“
„To není možné,“ vykřikl Rodney, vstal a podíval se Ellimu přes rameno. Chvíli si projížděl údaje a pak se narovnal.
„Spusť to na lokální holografický systém,“ řekl Rodney a podíval se na nově zjevenou osobu.

Tou osobou byl malý, šedivý mužíček, který právě ožil.

„Zdravím, jmenuji se Tyr,“ představil se Asgard.

super aspoň nějaké světlo na začátku nového školního dne

A šedé prdélky sú takmer živé, ale hlavne naspäť.
Ak už pre nič iné, tak kôli tomuto by som označil poviedku ako výbornú. Síce som pár krát zadriemal , nie kôli obsahu , som po nočnej a čaká ma poobedná. Tak, dobrá časť a celkom zaujímavá.

Krása, Daniel zas skončil tak, jak skončil, Lidé mají už Asgardskou UI, pěkné.

[Patas25]

Čas letí jako voda, a je tu opět pondělí a tudíž i další díl.

Díl 3x16 Destiny end of the Road I. část

Sanctuary, současnost

Rodney měl na obličeji úsměv a s tímto úsměvem vedl Sam, Jacka a Jana do své laboratoře.

„Právě data z Aschenské databáze byla tím příslovečným posledním střípkem do mozaiky,“ řekl Rodney.
„A jsou to umělé inteligence, nebo přímo jejich vědomí?“ zeptala se Carterová.
„Jsou to přímo oni, celá jejich osobnost. S tím rozdílem, že jim dáme trochu netradiční tělo,“ vysvětlil Rodney a otevřel vstup do své laboratoře. Za dveřmi jako první bylo vidět jádro, u kterého pracoval Elli a po jeho pravici byla dvojice Asgardů v holografické podobě. Trojice se ihned otočila směrem k nově příchozím.

Jack se zastavil a podíval se na dvojici Asgardů. Mlčky přistoupil blíže, podíval se nejprve na jednoho, poté na druhého Asgarda a pak jen s úsměvem prohlásil.

„Thore, rád tě opět vidím,“ promluvil a usmál se na jednoho z nich.
„Já se jmenuji Tyr. Thor stojí vedle mne.“

Jack pozdvihl obočí, lehce se usmál a podíval se na druhého holografického asgarda, který na něj upřel velké černé oči.

„I já sem opět potěšen tvojí přítomností,“ řekl Thor a pokračoval, „udivuje mě váš zájem na naší existenci. Už jednou jste nám zajistili nová těla, sice nesplnila naše očekávání, ale nikdy bych neočekával tento druh existence.“
„Však v počítačovém systému jste už byli dříve ne?“ nechápal chvíli Jack.
„To ano. Ale doktor Wallace…“ začal Thor, když jej mladík přerušil.
„Já nejsem doktor, říkejte mi Eli.“
„Dobrá tedy, i když myslím, že si ten titul již zasloužíte. Tady Eli navrhl, že by bylo možné jádro zkonstruovat v menší podobě a umístit nás na průzkumné křižníky, s přímým propojením s řídícími prvky.“
„Jako, že by ses stal onou lodí?“ ujasnil si to trochu Jack.
„Ano, loď by se stala naším tělem. Stali bychom se jakousi umělou inteligencí řídící loď,“ dovysvětlil Thor.
„To je myslím skvělý nápad. Když ty nová klonovaná těla nevydržela, aspoň takhle vás vrátíme zpět do hry. Ani si nedovedu představit, jakou posilu bychom získali na počítačovém bojišti. Přeci jenom je fakt, že během normálních střetů probíhá i bitva, co se týče nabourávání do systémů. Naše firewally se zatím drží, ale v porovnání s přeneseným vědomím,“ zasnila se ihned Carterová a ihned Eliho v jeho nápadu podpořila.

(Poznámka autora. Nainstalovat vědomí asgardů na palubu křižníků a v podstatě jim dát takovéto nové tělo je nápad autora: Daedalos304. On to první použil ve své povídce a já se pouze nechal „inspirovat“.)


Destiny, o několik let dříve

Bylo tomu již asi pět minut, co lidé opustili emzáckou stanici, a již se jim podařilo získat pod kontrolu řídící centrum na antické lodi. Druhá útočná skupina mířila na můstek, ale ještě předtím měla zajistit ošetřovnu a zabezpečit tam tak místo pro civilisty. Posledních deset mužů zůstalo prozatím v hydroponické místnosti a připravovali se na odstřižení “pupeční šňůry“, která stále spojovala antickou loď se stanicí. Jelikož stanice byla připevněna na pevno, doslova navařena na trup, tak k tomuto jemnému, nechirurgickému zákroku bylo vybráno několik kilo plastické trhaviny C4. Poslední skupina, co tu právě zůstala tak rozmístila malé cihličky rovnoměrně po celém obvodu a čekala na povel k odstřelu.

Jelikož se pozemské výpravy drželo velké štěstí, nepřátelé se momentálně stáhli a začali přeskupovat. Útok z vesmíru byl vyloučen, jelikož si únosci chtěli antickou loď ponechat, v co možná nejlepším stavu a tak nyní probíhal boj pouze na palubě této lodi. Hlavní nepřátelská linie bránila můstek, ale malé skupiny asi po pěti členech neustále napadali kontrolní místnost a někdy dokonce již čerstvě obsazenou ošetřovnu. Nepřátelské posily, z emzácké stanice, se prozatím nemohly dostat na loď díky přerušenému transportnímu paprsku. Až po pár minutách se zkusili dostat na palubu Destiny tak, že sestup řídili pomocí umělé gravitace, co byla na stanici. Jakmile senzory zaznamenaly tuto akci, tak na přerušení jejich plánu se pustil Eli, který nyní obsluhoval konzoly v řídící místnosti. Jelikož, to byla řídící místnost, tak měl přístup ke všemu, kromě pohonu, navigaci, štítům a zbraním. Ale v jeho moci zůstala podpora života a právě umělá gravitace, kterou použil na zastavení nepřátelských posil. Zesiloval a zeslaboval účinek gravitace v dané místnosti, což některé emzáky rychlostí volného pádu rozprsklo o podlahu hydroponie, až na ty méně šťastné jedince. Těch pár, co se nacházeli na rozhraní obou gravitačních pásem, doslova tyto slapové síly roztrhly ve dví. I když jeho zásahy měly žádoucí účinek na příchozí jednotky, opačný názor pociťovala desítka ozbrojenců, kteří byli poblíž této místnosti.

Zatím, co Elli se věnoval práci na konzole, tak se plukovníkovi rozezvučela vysílačka.

„Pane, tady Scott. Můstek je náš, ovládání se zdá být nedotčeno. Přebrali jsme kontrolu nad lodí!“
„Dobrá práce, ujměte se řízení a dostaňte nás odtud,“ řekl Young a kývl na Eliho, který předal vysílačkou pokyn k odpálení náloží.
Ve stejnou chvíli, kdy lodí otřásla série výbuchů, tak se aktivovali hlavní motory a loď tak opustila své místo na stabilní oběžné dráze emzáckého domova.


Neznámo kde, neznámo kdy

Daniel se probral a s bolestí hlavy se začal rozhlížet. Ležel na nějaké dece či pytli a měl na sobě prosté oblečení. Ihned poznal, že se jednalo o oblečení ze středověku. Posadil se a následně se postavil na nohy. Rituálně se snažil najít brýle, když zjistil, že vidí dost dobře bez nich. Proto se vydal k východu ze stanu, kterým prosvítalo sluneční světlo. Daniel pravou rukou odhrnul těžkou kůži a vyšel ven. Ihned se mu dostalo pohled na celé údolí plné stanů. Mezi stany se pohybovaly desítky, či stovky osob ve středověkém brnění majíc u pasů meče a v rukou halapartny. Celý tábor překypoval životem a místy se povedlo zahlédnout i koně oděné v ocelovém brnění.
„Vidím, že již si při sobě a v plné síle,“ řekl Danielovi ženský hlas.
„Ano, už je mi dobře,“ odpověděl a otočil se na ženu.
„Morgana Le Fay,“ vyhrkl po krátkém zamyšlení Daniel, co poznal onu ženu.
„Správně,“ odpověděla mu Morgana s úsměvem a vybídla jej na procházku táborem.
„Kde to jsem?“
„V říši povznesených. Je to jen vnímání tvoji mysli, že právě tak vypadáme,“ vysvětlila Morgana.
„Takže to není skutečné?“
„Ne je to skutečné asi jako bistro u dálnice,“ vysvětlila Morgana.
„Chápu,“ usmál se Daniel, „ale proč vojenské ležení?“
„Věř nebo ne, ale vaše činy, dolehly i do naší úrovně bytí. Všechny povznesené bytosti se připravují na střet,“ pokračovala Morgana.
„Vy máte v plánu porušit pravidlo o nezasahování a pomoci s vyhnáním jednotek Furlingů?“
„Ne. Prakticky toto pravidlo neporušíme. Ale v zájmu celé galaxie, dokonce i povznesené říše, se musíme bránit proti Furlingským jednotkám,“ pravila Morgana.
„Oni mají taky svoje povznesené. Jsou větší hrozba než Oriové?“
„Mnohem větší. Protože Furlingské povznesení se nepatrně liší od toho našeho. Zatímco, když se střetl povznesený Antik a Orie, tak se energie vzájemně vyrušila. Jenže povznesený Furling je na jiné frekvenci, na jiné vlně. Tak jsou mnohem mocnější než naše úrovně bytí,“ vyjasnila rozdíly Morgan.
„Máme proti nim šanci?“ zeptal se Daniel a podíval se ještě jednou na tábor.
„Záleží, v jakém počtu přijdou. To nám není známo. Ale tvá hlava nás pokládá za středověké vojsko. Tak můžeš očekávat povzneseného Furlinga jako nějakou nestvůru. Naše největší šance je, že budeme mít početní výhodu.“
„No je nás tu minimálně tisíc, nebo dva,“ odhadl Daniel.
„Dva tisíce tři sta. To jsou povznesené bytosti z této galaxie. Ale vyslali jsme posly do okolních galaxií a očekáváme další pomoc.“
„Tak mou pomoc máte, tak mi dejte kol a já pomůžu,“ nabídl se Daniel.
„Vidíš tam v dáli ty hory?“ řekla a ukázala do dálky.
„Mezi nimi je taková průrva, takový kaňon. Odtud přijdou, tam proběhne boj. Najdi Januse a on tě více o tom obeznámí, někdo bude muset jít na průzkum,“ řekla Morgan.
„To je fakt povznesená říše? Připadám si jak v nějaké onlinovce,“ zapochyboval Daniel.
„Takhle to připadá pouze tobě, i když někteří tvou představu přijali, “znovu opakovala Morgana a s úsměvem jej opustila.
Daniel se otočil a zamířil mezi stany a cestou pozoroval povznesené bytosti, jak se připravují na osudový střet.


Destiny, o pár let dříve

Young doběhl na můstek a ihned zaujal křeslo pro velitele. Eli po chvíli taky dorazil a převzal velení nad štíty a zbraněmi.

„Máme náskok, ale dohání nás,“ řekl Rush, který standardně seděl u rozvodů energie a u senzorů.
„FTL?“
„Mimo provoz. Neproudí do něj energie a nevím, jestli to stihnu přemostit,“ vysvětlil Rush.
„Dobrá, kolik jich máme za zadkem?“
„Ty dvě stanice se nepohybují, ale pronásleduje nás třicet sedm křižníků,“
„Máme problém, když je proti nám pětice těch lodí,“
„Ale nyní je změna. Ti emzáci dobili kondenzátory. Normálně po dobití jsme měli čtyřicet procent. Oni opravili energetické zásobníky, máme přes šedesát procent,“ řekl první dobrou zprávu Rush.
„Za jak dlouho nás dostihnou?“
„Tři minuty!“
„Dobrá, připravte zbraně, energii do štítu,“ vydal pokyn lidem na můstku.

Veškerá dostupná energie proudila do určených systémů a posádka u systémů, která mohla jakkoliv přispět se koncentrovala a soustředila. Zbývající členové posádky se ukrývali na ošetřovně a pomáhali zraněním. Ti, pro které nezbyla žádná práce, pouze seděli nebo postávali a povzbuzovali alespoň antickou loď ve svých myšlenkách.

Young si nastavil na své obrazovce odpočet, kdy budou nepřátelé na dostřel a netrpělivě sledoval, jak se čas krátí. Asi když už zbývala minuta, začal jednat.

„Obrátit loď čelem k nepřátelské flotile. Energie do předních štítů, jakmile budeš moct, pal na nepřátelské lodě!“

Lidé na můstku okamžitě začali jednat. Zatímco Scott otočil loď o sto osmdesát stupňů okolo pomyslné horizontální čáry, tak Eli posílil štíty na přídi lodi. Destiny po obratu zpomalila a ve spodní části se vysunulo hlavní dělo. Trvalo asi pět vteřin, než se aktivovalo a vypálilo salvu na první loď. Stačily dvě salvy z hlavní zbraně a první nepřátelská loď skončila v plamenech. Výbuch zazářil do fialova a osvítil tak nepřátelskou flotilu. Eli ihned zamířil další loď a znovu vypálil první salvu. Sotva vypálil první salvu, tak se i nepřátelská flotila dostala na dostřel. Směrem k Destiny se rozletělo třicet sedm paprsků a po chvíli se dvanáct těchto pulsů zastavilo o štít.

„Jaký je stav?“
„Energie spadla na 51%,“
„Úhybné manévry! Eli jakmile budou na dostřel, aktivuj bodovou obranu,“ vydal pokyn Young.
Destiny právě manévrovala jako nikdy předtím. Scott se úspěšně vyhýbal několika nepřátelským pulsům a Eli při každé volné chvíli vypálil z hlavního kanónu. Ovšem tyto manévry mu to často komplikovaly a tak většinou pálily pouze sekundární zbraňové platformy. Nepřátelská flotila už přišla o tři své lodě a další byly pod neustálou palbou. Ovšem emzáci to také nenechali jenom tak a palbu opětovali. Všechny lodě kroužily okolo antického křižníku, který byl sice v pohybu, ale i tak po chvíli boje byla antická loď dokonale obklíčena.

„Energie spadla pod 30%,“ řekl Rush.
„Nějaký nápad na východisko z této kaše?“ zeptal se Young.
„Slunce, tam bychom je mohli setřást, a zároveň bychom se mohli dobít!“ vyhrkl Eli.
„Hvězda je za jejich planetou. Nevím, jestli to stihneme včas,“ uvedl na pravou míru Rush.
„Kousek od nás je malá planetka, navedu loď ke gravitačnímu zrychlení,“ oznámil Scott a razantně změnil kurz lodi.
„To by mohlo vyjít, vypočítám ti správný kurz. Ale během tohoto manévru poletí loď přímým směrem, budeme jako kachna na střelnici,“ upozornil Rush.
„To jsme tak jako tak, není jiná možnost,“ přitakal Young a docela nervózně tiskl opěradlo, zrovna když se loď otřásla.
„Štíty slábnou. Mám vypnout zbraně a posílit je?“ zeptal se Eli.
„Veškerou energii do štítů, deaktivuj veškeré zbraně. Doufám, že to loď vydrží,“ řekl Young.

Destiny nyní přestala pálit a kolem ní lítalo už pouze dvacet sedm nepřátelských lodí. Antický křižník už byl téměř u planetky a zahájil gravitační zrychlení.
Celá loď se začala otřásat, díky vstupu do silnějšího gravitačního pole, když ticho na můstku přerušil Rush.

„Změň kurz, máme kolizní dráhu s nepřátelskou orbitální stanicí!“

Scott okamžitě změnil dráhu letu a přerušil tak tento manévr a Destiny stanici minula pouze o pár kilometrů.

„Jak je to možné, že jsme si jí nevšimly?“
„Byla na odvrácené straně planety, naše senzory ji zachytili v poslední chvíli,“ vysvětlil Rush, když náhle lodí pohnul silný otřes.

To se právě do boje zapojila také nepřátelská stanice a zahájila na Destiny palbu. Její zbraně byly o mnoho silnější, než pulsy křižníků. Menší lodě se dostaly během pár vteřin opět na dostřel a podpořili tak svou stanici.
V tuto chvíli byla Destiny pod přímou palbou a koncentrovaná palba do jednoho místa brzo vyřadila štíty a pohon. Od této chvíle loď potemněla a začala neovladatelně rotovat kolem všech svých os.

Oooo povzneseni furlingove jako nestvury a stredoveka bitva (urcite podle rytirskych pravidel) uz se nemohu dockat.

A ja sa neviem dočkať na dobytie energie do Destiny.
Celkom dobré , ale zdalo sa mi to nejaké kratšie.
No nevadí.
a

tak já si předem pogratuluju k úžasnému výtvoru a pak pogratuluju tobě, že si to vydržel tak dlouho a stále máš čím překvapovat a což je dost vzácné udržovat si svůj standard...nová část sice kratší, ale tak jak má být a jak jsem u tebe zvyklý

smrdí to battlestar galagtickou, jinak ne fakt ta pasáž s povznesenýma je trapná....

Mě to nepřijde jako galactica vůbec a mě se to z povznesnýma líbilo

rigix píše:

smrdí to battlestar galagtickou, jinak ne fakt ta pasáž s povznesenýma je trapná....

Když je to trapné, tak to nečti.

Je to pěkný... Těším se na další část... Asgardi jako lodě...

popravdě by to mohlo bejt účinější než pilotovaná loď protože pilot nedokáže a tak rychle reágovat to zase by tamta mohla, mohla by to být nejmanévrovatelnější loď a podobně

Wydra píše:

rigix píše:

smrdí to battlestar galagtickou, jinak ne fakt ta pasáž s povznesenýma je trapná....

Když je to trapné, tak to nečti.

Co to plácáš člověče ? Ja jsem napsal že scéna s povznesenýma je prostě trapná a za tim si stojím, ale proč bych to neměl číst, jako tu neni místo pro kritiku nebo co ? Proč hned tak prudíš při kritice jedné části příběhu když je tam tuna jiných ? Přestaň papat houbičky nedělá ti to dobře !

[Patas25]

Tak já si myslím, že tady každý má právo na svůj názor.

Tak za prvé: viděl jsem BSG a určitě mě do jisté míry ovlivnila, ale tady tu velkou podobnost nevidím.

A za druhé: Rigixi: podle tebe je to trapné, budiž. Každému nesedne všechno a každý má právo na kritiku. Ale jen tak připomenu, že optimální kritika pochází od toho, kdo něco napsal a stvořil. A pokud vím, ty ses jěště k ničemu takovému nerozhoupal. Nechceš to třeba jednou zkusit?

A mně se třeba ta scéna s Antiky líbila.

[Patas25]

Tak ona tam je dosti důležitá.. mám snimi své plány..

Už se těšim na Antiky na koních proti těm monstrům jak je budou zabíjet mečma

Hm...

Sice kratší pokračování, ale kvalitní pokračování. Umělá inteligence se mi zamlouvá, bitvy budou zajímavější a navíc pozemšťané budou mít navrch, teda pokud nepřítel nepříjde s něčím podobným nebo lepší, to by pak bylo ještě nadupanější. To by pak mohlo dopadnout tak, že obě strany vyšlou lodě bez posádky, sednou doma na prdel, vezmou popkorn do ruky, sednou k televizi a o zábavu je postaráno.

Ta věc s povznesenými je rozhodně zajímavá, zajímavé pojetí. Prozatím jsem já ososbně četl jen bitvy povznesených, ve kterých figurovali Antici, Oriové...jako čisté energie.

Ještě se zmíním o Destiny, tam mám taky svou teorii. Několik dílu zpět si psal něco v tom smyslu, že Rush se chce vrátit na Destiny, na které probíhají opravy. Takže si myslím, že bude následovat velké poškození lodě díky tomu, že teď začala rotovat. Na poslední chvíli tam napochodují pozemšťané, kteří loď i posádku zachrání. Uvidíme...