Stargate Vendetta III Epilog.

[Patas25]

Obrázky a krátký popis chobotnice.

Záběr na hlavu


Popis


Chobotnice:

Jedná se o automatickou vysokovýkonovou důlní vrtačku. Na samotné hlavě se nachází vibrační zařízení z vysokoodolného materiálu. Vibrace naruší statickou pevnost skály či horniny. Poté řezné zuby "naporcují" horninu na menší části, které jsou staženy do transportéru. Ke stažení se využívá slabší gravitační generátor. Transportní zařízení odešle suroviny na výstupní zařízení, buďto normálně, nebo pomocí speciálního programu roztřídí horninu na základní prvky, a každý prvek odešle do jiného přijímače.
Chobotnice dostala svůj název podle deseti ramen, které zajišťují stabilní provoz jak nad zemí, tak v podzemních tunelech, nebo dokonce i v samotném vesmíru.

Zajímavé.

Tak já už čekám na další díl

[Patas25]

hej ještě mám 5 hodin a 17 minut

Jinak tedka už to záleží, za jak dlouho stihne udělat korekci Jakop.. jinak si tento dáreček otevřete jako v americe... druhý den ráno..

[Patas25]

2. Série
1. Díl – Hlavu vzhůru


Den 125

Byla to už celkem dlouhá doba, co lidé ztroskotali na nové planetě. Získali si zde své právoplatné místo a začali měnit přírodní prostředí k obrazu svému. Základna na povrchu už nebyla jen několik obytných budov, skladů a laboratoří. Od té doby, co byl plně zprovozněn tvořič hmot, se základna rozrostla o spoustu civilních budov. Většina rodin již neměla pouze svůj pokoj v ubytovně, ale také svůj domek. Jaffové se rozhodli opustit svou tradici, a zabydleli se také do domů, na místo stanů.

Okolo základny byl velký val, z vnější strany ohrazený zdí. Pokud by chtěl útočící nepřítel překonat obrannou linii, musel by přeskočit val, který měl přes sedm metrů, teda pokud předtím projde přes pásy min.
Na severu základny hnedka u paty hor, se začal budovat nový vojenský komplex typu SGU. Jednalo se o nový projekt, který byl teprve v plenkách. Vrtačky typu chobotnice zatím tvořily rozsáhlý komplex tunelů o kruhovém průřezu.
Město domorodců rozhodně bylo k nepoznání. Celá jeskyně byla modernizovaná a prakticky se z ní stala lidská základna. Jediný palác zůstal viditelně nezměněný. Zbytek budov mělo pozemskou architekturu, která se ovšem domorodcům rychle zalíbila. Velice si cenili zvlášť elektrické sítě a světelného osvětlení. Vše bylo krásně viditelné a domky praktické. Také jim lidé poskytli pohodlnější a praktičtější oblečení a účinnější obranu. Původní kovanou bránu nahradila masivní hydraulická vrata a ještě před nimi v tunelu byly automatické kulomety s možností ovládání z centra jeskyně.
Díky surovinám vytěžených za budování tunelů se mohla opravit integrita města Atlantis. Nejprve bylo nutné srovnat město do jedné roviny, což se provádělo asi šedesát dní. Poté se začala detailně opravovat integrita, a plánované dokončení se počítalo kolem 320 dne. Ale ovšem to nebyl konec starostí s městem. Pak měla nastat horší část a to oprava vedení jak hlavního, tak každého sekundárního.

Lidé také rozvíjeli další vesmírný projekt. Na východu základny se už dávno dokončil velký dok, který vypadal jako jakýkoliv sklad základny, pouze se lišil velikostí. Byl asi tři sta metrů dlouhý a přes sto metrů široký. Výška doku byla asi padesát metrů, ale uvnitř byla minimálně dvakrát větší, protože stavba zasahovala i hluboko do země. Za normálních podmínek je to budova až příliš velká, a její stavba byla opravdu náročná. Ale nově objevený materiál učinil ocel mnohem lehčí, ale ne zas tak tvrdou, ale i přesto dostačující pro konstrukci takových doků. Menší váha za pomoci několika antigravitačních generátorů zajišťovala dobrou stabilitu a nízkou šanci zřícení.

V tomto doku se jako první začaly vyrábět komponenty pro orbitální stanici. Prozatím se měli k transportu využívat jumpery a ve vesmíru se měla stanice složit jako stavebnice.

Veškeré návrhy pomáhal tvořit nyní nejdůležitější člověk na planetě. Rodneyho neomalenost a zbrklost vystavili Daniela smrtelnému nebezpečí. Ovšem toto riziko přineslo velmi nečekané překvapení. Přístroj odstranil blokádu nejenom ke vzpomínkám, ale také uvolnil jiné, mnohem zajímavější, vzpomínky.
Druhotný efekt se nedostavil okamžitě, ale Daniel si později začal vzpomínat na své bytí mezi povznesenými a také na znalosti. Migréna a bolest hlavy přicházely rytmicky asi jednou za dva dny a pokaždé si Daniel vzpomněl na něco nového.
Kvůli změnám byl doktor Jackson dennodenně prohlížen a skenován a Jennifer jen žasla nad výsledky. Jeho mozek neodblokoval pouze vzpomínky, ale i mozkové závity se stále vyvíjely a nově rostly. Tím se zvětšovala také kapacita mozku.

Daniel nakonec po dlouhé době znal dopodrobna historii antiků a dalších desítek ras. Pamatoval si dokonale na svoje životy a čím dál víc věděl o samotném vědění vesmíru. Díky novým znalostem se stal přeborníkem ve všech směrech vědění, což samozřejmě velmi štvalo Rodneyho.
Během času dokázal vylepšit vše, na co pomyslel, ale jediná věc mu stále zůstávala záhadou a to, jak se mu do jeho hlavy mohly nahrát vědomosti, které by nepojal ani převor.

Den 127
Někde uprostřed základny

Generál O´Neill byl již zdráv a díky nano technologii viděl na obě oči a ruka mu doslova znova narostla. Na sobě měl lehkou uniformu z nové tkaniny. I když venku bylo lehce pod nulou, tak ho tenká uniforma udržovala v teple.
Jack procházel mezi novými domky a díval se směrem k obrovskému domu. Zrovna probíhala startovací sekvence. Ozval se hlasitý signál a zpoza doku se vznesly čtyři jumpery, které za sebou táhli velký kus orbitální stanice. (Jedno z ramen později viz obrázek a popis.)
Byl to vskutku impozantní pohled.
Tento den byl dále významný, protože Daniel uveřejnil plány na nový vesmírný koráb, který se měl začít stavět hned po orbitální stanici. Jediný problém byl v nedostatku energie. Sice se mohli použít naquadahové generátory, ale ty byly závislé na nestabilním naquadahu a produkovali malé množství energie. Prozatím se používali na základně, ale později měli být nahrazeny stabilní a téměř nekonečnou geotermální energií.

Den 180

Orbitální stanice byla již sestavena a za pomoci manévrovacích motorů zaujala pozici na druhé straně solárního systému. Let jumperem tam trval několik hodin, ale na druhé straně soustavy se nacházely bohaté nerostné zdroje. Těžená látka dokázala pojmout neuvěřitelné množství energie. Surovina měla ze začátku jedinou vadu. Muselo jí být obrovské množství, aby energii pojala. Ale vzhledem k Danielovým vědomostem se mohla teoreticky zpracovat a stlačit na několikanásobně menší velikost.

Orbitální stanice udržela při životě sedmdesát lidí. Normální posádka stanice byla padesáti členná. Většinou se jednalo o techniky ovládající samotnou stanici, ale i chobotnice těžící suroviny. Minimální vojenská posádka čítala šest členů, kteří měli za úkol převzít obranu v bojové pohotovosti.

„Komunikace s chobotnicemi bez rušení. Aktivace.“ řekl jeden technik a zprovoznil naráz dvanáct těžebních vrtaček, které podle programu začaly skákat z asteroidu na asteroid a těžit surovinu, která byla přepravovaná na stanici.
„Pozitivní zahájení těžby.“ odpověděl druhý technik.
„Přijímáme suroviny. Zatím bezcenná suť přepravovaná do kontejneru čtyři.“ řekl zase někdo z druhé strany místnosti.
„Jakmile bude kontejner plný z 50%, tak jej vypusťte do vesmíru.“ řekl Zelenka.

Od celého personálu se mu ozvalo souhlasné zabručení a Zelenka pak odešel z místnosti do jednoho ze tří ramen. V ramenech měl každý svůj pokoj. Stanice, na to že byla těžební, byla masivně obrněná. Z obrněné části sahaly tři ramena s ubikacemi.
Sotva Radek za sebou zavřel dveře, tak se v reproduktoru ozval poplach stanice. Český vědec doběhl do řídící místnosti, která byla zároveň propojená se staniční strojovnou.



Uploaded with ImageShack.us


Uploaded with ImageShack.us


Uploaded with ImageShack.us
„Proč jste spustili poplach?“ zeptal se ihned po vstupu.
„Senzory stanice zachytily neznámou, rychle se přibližující se loď.“ řekl voják.
„Za jak dlouho přiletí?“ položil další otázku Zelenka.
„Asi deset minut.“ odpověděl voják.
„To si děláte srandu. Takové moderní technologie, a varuje nás to deset minut předem?“ zeptal se major, který právě přišel do řídícího centra.
„Právě jsme je zapojili, a jelikož na planetě se staví teprve výkonné senzory, tak nás ani oni nemohli varovat.“ řekl Zelenka.
„Dobrá, zapojte všechny generátory a připravte zbraně. Vysílejte na všech možných i nemožných frekvencí a upozorněte na nás. Planetární obrana je teprve v plenkách. Ta loď musí jít přes nás!“ vydal rozkaz major a Zelenka ihned pochopil a začal plnit rozkazy.

O pár minut později
V prázdnotách vesmíru

Otevřelo se žluté hyperprostorové pole a z něj vyletěla malá oválná loď. Byla asi třikrát větší než jumper, ale zato mnohokrát rychlejší. Během okamžiku změnila kurz a zamířila si to směrem od planety k orbitální stanici.

V řídícím můstku stanice

„Vyšlo to!“ řekl Zelenka, který stál u obrazovky senzorů. Loď právě mířila k nim.
„Odpojte chobotnice. Pomocí motorů natočte stanici tak, ať mají tři paluby přímou palbu.“ řekl Major.

Jeden z techniků sedící u panelu s mnoha obrazovkami a ovládacími prvky ihned provedl rozkaz. Stanice se stihla natočit v poslední chvíli. Neznámá loď již ale stihla vypálit své rudé energetické střely, které narazily do štítů stanice.

„Štíty na 92%. ´´ řekl Zelenka.
„Takže našemu vzkazu o mírovém jednání nerozuměli.“ řekl major a poté pokračoval.
„První paluba, PAL!“ rozkázal.

Energetické zbraně na nejvyšší palubě se zvedly, zacílily a vypálily zelené střely. Jednalo se o energetické, plazmové střely. Necelá polovina střel zasáhla loď, která okamžitě přišla o své štíty a poslední střela zasáhla nějaký generátor a loď explodovala.

Na palubě můstku se ozval major.
„Dobrá práce. Vypněte zbraně, a vraťte stanici do původní polohy. Obnovte těžební práce.“

Technici se opět pustili do práce, dokud se na jedné obrazovce neobjevil pozdrav z planety.

„Dobrá práce.“

A ze zadu místnosti se ozvalo pouze „Vskutku.“

No... trochu nezvyk na takové časkové skoky ale to vůbec nevadí.. stanice dobře opevněná. Daniel frajer, těším se na rozepře mezi nim a Rodneym, který určitě nesnese takové zahanbení, jsem rád že je Jack v pořádku a těším se na obrázek (pokud bude) té nepřátelské lodi

wow,po dlouhé době jsem se vrátila ke čtení tvých povídek musím tě pochválit skvělá práce

Dobrá časť. Len teraz začnem byť zvedavý, kto to zostrojil tú loď.
Pravdepodobne sa to skôr, či neskôr dozvieme.


P.S.: Šťastné a veselé Vianoce.

Když je to odfouklo s altnatis do mladšího vesmírů, tak to znamená že tam vývoj nemohl být zdaleka tak dokonečný jako v mléčné dráze a že jen tahle lod musela být vrcholem jejich technologie. Takže co patasi, uděláš nám velebeni budíž tauriové ? Takové povídky kde jsou lidé nadrasou vesmíru mam totiž strašně rád:-)

[Patas25]

Kdo říká, že letěli do mladší galaxi.. řekl jsem, že letěli cca 50 galaxiemi.

Jinak jsem myslím psal, že předletěli destiny i dokonce "bránolodě." lodě.

Jenže destiny letí do míst kde se civilizace teprve vyvijí, to už napovídá že tam všichni maji FTL pohon takže nejsou tak vyvinutý.

[Patas25]

Destiny letí čím dál víc do středu vesmíru. Kdyby si viděl, tak Rush to říkal. Mise destiny je cesta ke středu vesmíru za nějakou inteligencí (civilizací), která tady byla, je a bude. nebo tak nějak.

No ale podle sgu je střed vesmíru nejmladší, proto tam nejsou tak vyvinuté rasy. I když mě to přijde jako blbost no. Ale je fakt že rasy tam zdaleka tak vyvinutíé nejsou jako v mléčné dráze.

[Patas25]

No, my jsme měli v podstatě štěstí. Oni ho nemuseli mít, a mohli mít ve vývoji nějaké překážky..

Pěkný. Jsem ráda, že si Daniel vzpomněl a těším se na novou rasu.

Tak jak to jde s dalším dílem?

[Patas25]

Po trochu delší době další díl. Jak to bude s dalším fakt nevím, nastalo období písemek a testů.

2 Díl: Plánování


Den 182
Velitelská budova v základně, zasedací místnost

„Zbraňové platformy na stanici jsou plně funkční. Byl to trochu risk, použít zbraně, když ještě nebyly vyzkoušeny ve vesmíru,“ řekl Zelenka, který seděl u velkého, skleněného stolu. Vlastně to nebyl stůl, ale obří dotyková obrazovka. Osazenstvo u stolu si vzájemně posílalo data o orbitální stanici.
„Risk je zisk,“ podotkl major, který velel stanici před dvěma dny.

„To jest. Všechny funkce orbitální stanice jsou v provozu. První zásilka Zelénia dorazila před pár hodinami,“ řekl Daniel osazenstvu. Rodney nasadil uražený a závistivý výraz. Zelénium bylo pojmenované jak podle barvy, tak podle vědce, který odhalil způsob jeho zpracování.
„Rodney, jste v pořádku?“ řekl generál O´Neill, který si všiml vědcova zeleného obličeje.
„Je to jen trocha závisti, která se mu honí hlavou,“ řekl Daniel, který využil telepatické schopnosti.
„Nemáš proč závidět. Po tobě pojmenovali kaktus,“ řekl Zelenka a přes stůl mu poslal obrázek zmíněné kytky.

[img][./images/thumbs/kaktus_1294177629.jpg]http://www.rechenburg.com/gen/images/kaktus.jpg[/img]

„Tak už dost. Neodbočujte od tématu,“ řekl generál a lehký smích okolo ustal.
„Máte už nějaké nápady pro jeho využití?“ zeptal se Norklam, jeden z domorodých elitních vojáků, sloužící na povrchu jako vztyčný důstojník.
„Při své meditaci jsem vymýšlel způsob využití. Chvíli mi trvalo pochopit potenciál této suroviny, ale nakonec jsem navrhl nový typ kondenzátorů. Trochu mi pomohla vzpomínka na Destiny a nechal jsem se inspirovat tehdejšími Antiky,“ řekl Daniel.
„Na co a kým se nechal inspirovat?“ zeptal se šeptem Norklam nabručeného Rodneyho, který jej mrzutě odehnal rukou.
„Pospíšil obdržel můj první návrh a po této schůzi projednáme nejlepší konstrukce,“ řekl Daniel.
„A co přesně plánujete vyrobit?“ ozvalo se kdesi ze zad stolu.
„Většina jste četli hlášení o staré průzkumné lodi jménem Destiny. Máme tam přes stovku lidí. Jejich záchrana je nyní reálnější než kdykoliv předtím. Protože nás od nich dělí let třemi galaxiemi. Ale to jsem odbočil. Destiny je napájena hvězdnou energií. Jednoduše proletí hvězdou a kondenzátory se dobijí,“ řekl Daniel a svůj výklad doplnil tak, že po stolu poslal každému obrázky Destiny.
„Když je to tak dobrý zdroj energie, proč upustili od jeho využívání?“ zeptal se generál O´Neill.
„Nahrazeno ZPM a také je to celkem riskantní získávání energie. Ale upravíme pro to štíty a napíšeme navigační program, který se bude snažit vyhýbat erupcím. A také upustili od využívání, díky tomu, že vytěžili látku podobné Zelénia,“ řekl Daniel osazenstvu.
„Aha, to jsem si myslel.“ řekl generál a máchnul rukou.
„Takže, když to shrneme. Dokážeme vyrobit podobné kondenzátory na sluneční energii a využít je jako alternativní zdroj energie pro lodě.“ řekla Sam.
„Dobrá, započneme stavbu NK-201 a budeme počítat s tímto zdrojem energie, dokud nenalezneme lepší,“ řekl O´Neill a ukončil první část debaty.

Daniel máchl rukou, veškeré otevřené složky, obrázky a statistiky na stole se zavřely a veškeré složky nahradila jedna velká mapa oblasti základny.

Daniel se posadil a nyní se postavil Sheppard a začal on svou řeč.

„Nyní bychom měli hledat spojitost mezi planetou a tou lodí. Podle všeho o nás nevěděli a prostě letěli k planetě,“ řekl Sheppard, při své řeči si sedl do čela stolu, kde byl ovládací panel k celému stolu, odkud všem poslal data o lodi.
„Na co narážíte?“ zeptal se generál.
„Když jsme se napojili na vzpomínky jednoho nepřátelského domorodce, tak stáli všichni na povrchu planety a hleděli do oblak. Je dost možné, že čekali tu loď,“ objasnil Sheppard.
„Pak to teda bude to vnější ovlivnění, jak se domnívali naše výzvědné služby,“ řekl domorodý voják Norklam.
„Myslíte, že právě kvůli tomu začal boj mezi vašimi národy?“zeptal se O´Neill.
„Je to podobná situace jako s Orii na Jonasově planetě. Oriové kontaktovali jeden národ a chtěli jejich oddanost. Když se dozvěděli, že druhý národ by nepřijal víru prvního národu, přikázali jim ten druhý národ vyhladit,“ řekl O´Neill.
„No, mohlo by to tak být,“ řekla Sam.
„Ta loď pravděpodobně měla získat údaje a předat nové pokyny. Jejich technologie nebyla zrovna nejmodernější. Pouze slabé štíty a pomalé motory. Tudíž odhaduji, že máme ještě tak dva až tři dny, než loď začnou postrádat,“ řekl Rodney.
„Jestli tomu je tak, musíme počítat s dalším průzkumem, nebo dokonce nějakou útočnou jednotkou,“ řekl Sheppard.
„Jaké máte nápady?“zeptal se O´Neill.
„Měli bychom rychle zapojit senzory a co nejrychleji vyrobit štít,“ řekl Zelenka.
„Jak dlouho potrvá aktivace?“ zeptal se O´Neill.
„Senzory aktivujeme do čtyřiadvaceti hodin,“ řekl Zelenka a na něj ihned navázal Rodney.
„Obranný štít bude aktivován přes Atlantis. Potrvá sice ještě pár měsíců, než bude opravená a dalších pár, než bude letu schopná. Jenže emitory štítů nyní drží vodu od města, tak je rozšíříme na celou základnu. Pouze bude problém v energii,“ řekl Rodney a na něj opět navázala Sam.
„V této chvíli již několik chobotnic buduje tunel rovnou k magmatické kapse. Když si pohneme, tak do pěti dnů budeme mít k dispozici geotermální energii,“ řekl Rodney.
„Snad budeme mít dostatek času, abychom to stihli zprovoznit,“ řekl generál.
„Existuje způsob, jak zjistit, kolik máme času,“ řekl Norklam

Sotva to domorodec pravil, celé osazenstvo stolu na něj upřelo své pohledy. Po chvíli mu došlo, že má pokračovat a říct svůj nápad.

„Musí se s těmi vesmírčany nějak dorozumívat. Jedna z podzemních osad je celkem dobře obrněná. Ovšem je dost pravděpodobné, že tam bude nějaký komunikátor,“ řekl domorodec.
„Vyšleme maskovaný jumper na průzkum, zda nezachytí nějaký typ signálu,“ řekla Sam.
„To je dobrý nápad. Upravím senzory, aby zachytili všechny druhy signálu, a zvláštní anomálie.“ řekl Rodney.
„Máte na to pět hodin. Má někdo ještě nějaké nápady, nebo informace?“ zeptal se O´Neill.
„Existuje ještě jeden způsob. Ale bude to náročné na energii,“ řekl Daniel.
„Co nám tento energeticky náročný způsob přinese?“ zeptal se Daniela mistr Bra´tac.
„Surovin máme celkem dost. Když vyrobíme velký naquadahový generátor, bude probíhat větší reakce, a zvýší se tím množství produkované energie. Budeme potřebovat několik tun naquadahu zbraňové kvality a budeme muset omezit spotřebu základny. Ten generátor bude napájet dilatační pole v doku. Přeneseme do doku materiál a zásoby pro dělníky. Když dostatečně zrychlíme čas, tak do pár dní bychom mohli mít vesmírnou a bojeschopnou loď.“ řekl Daniel a všichni na něj hleděli a zvažovali možnosti.
„Cože? Vy máte moc zrychlovat čas?“ řekl Norklam a překvapeně hleděl.
„Konečně někdo, kdo ví míň než já,“ řekl generál a mírně se usmál.
„Zkuste to. Omezíme spotřebu základny a budeme shromažďovat suroviny do doku. Danieli, Radku a Sam postavte generátor a přístroj na dilataci. Rodney, uprav jumper a pak se k nim přidej. Vy Norklame jděte zpět do podzemí a zjistěte vše o té osadě, a pošlete informace, ještě než vyrazí jumper. Jestli nikdo nemá žádné dotazy, tak odchod,“ řekl generál a rozpustil poradu.

Den 182, 17:14
Velká laboratoř na východě základny

Jumper byl zaparkovaný v této velké laboratoři. Rodney seděl uvnitř, řídící panel byl rozdělaný a Rodney si hrál se skrytým ovládacím panelem uvnitř palubní desky.

„Víš určitě, že to pak poletí?“ zeptal Sheppard, který právě přišel.
„Ale jo. Jenže program to nechtělo vzít. Tak to musím jak v pravěku dělat ručně. Dejte mi půl hodiny a můžeme letět. Jumper zachytí všechny možné i nemožné signály, dokonce i zvukové vlny to dokáže zachytit a přijmout,“ řekl Rodney.
„A nebude to hrozný zmatek, zvuk všech lidí, tekoucí vody…,“ začal Sheppard kritizovat a než mohl dokončit, tak ho Rodney přerušil.
„Proto nastavuju filtry. Zvuky se nahrají, ale mi je živě neuslyšíme. Budeme vnímat pouze zvláštní signály. Kdybychom nic nezachytili, tak si s tím později pohraju v laboratoři,“ řekl Rodney.
„Aha, no tak dělej,“ řekl Sheppard a odešel z laboratoře.

O čtyřicet pět minut později

„Mám to!“ Vykřikl radostně Rodney a vyběhl z jumperu.
„A máš patnáct minut zpoždění,“ řekl Sheppard, který se opíral o stůl v rohu laboratoře.
„Víš jak je jumper složitý stroj?“ konstatoval Rodney.
„No asi je složitý, stejně jako já netrpělivý. Teďka už neremcej a sedej. Dával jsem ti ještě 10 minut a už bych si šel do jídelny pro citron, abych tě popohnal,“ řekl Sheppard a natlačil Rodneyho do jumperu.

Sheppard se chopil pilotování, vyletěl z laboratoře a zamířil si to k nově vybudované cestě do podzemí, kde zamířil do cílové osady.

Mezitím v té době

Daniel dokonale ovládl svůj mozek a veškeré ostatní informace začal ignorovat, zatímco ještě před několika týdny se nad nimi zamýšlel. Nyní v jeho hlavě naprosto převládly myšlenky na Zelénium a nový velký generátor spojený s dilatačním polem.

Za těchto pár hodin tým vědců v hlavní laboratoři sestavil dilatační přístroj a právě rozestavil generátor, který měl být tvaru kvádru. (cca 6x9x21 metrů )

O tři hodiny později

Z podzemního tunelu vyletěl jumper velkou rychlostí. Udělal jednu otočku okolo základny a pak profesionálně zaletěl do hangáru na konci ranveje. Za pár minut z hangáru vyšel Sheppard a vedle něj Rodney, který sebou nesl tablet a pár přenosných harddisků.

„Jdi do laboratoře a analyzuj. Já podám hlášení, řekl Sheppard.
„No já si myslím, že jsme toho našli dost a k rozhodnutí to bude stačit, odpověděl Rodney.
„Taky samozřejmě myslím. Generálovi to bude stačit, ale obvykle chceš zjistit, s jakou technologií to máme dočinění, odpověděl John.
„Taky fakt. Ale v poslední chvíli hodně myslím na holky. Jsou tak roztomilé, řekl Rodney.
„Aha. No dobrá to se dá pochopit. Cara roztomilá blondýnka a Carina udělaná jako přes kopírák." řekl Sheppard.
„To já vím, genetika je svi*ě,“ upřesnil Rodney a poté se každý vydal jinudy.

O pár minut později
Velitelské stanoviště, zasedací místnost

U stolu seděl pouze generál O´Neill, mistr Bra´tac a plukovník Sheppard.

„Pánové, chvíli trvalo najít tu osadu. Plány domorodců nejsou tak přesné a nakonec jsme to přehlédli a skončili někde v slepé uličce,“ řekl Sheppard osazenstvu.
„Když jsme to našli, tak Rodney provedl celkový průzkum. Našel zvláštní druh signálu, jehož vedlejším důsledkem byl zvuk nad rámec naší slyšitelnosti. Málem to nezachytili ani ty přístroje, jak byl zvuk slabý, ale díky tomu nás to dovedlo k centrální budově osady,“ přednášel John a svůj výklad doplnil detailní mapou základny.
„Budu hádat. Něco jste našli, něco, co je na ně příliš vyspělé,“ řekl generál.
„Ano, je to základna s tím vysílačem a okolo je nějaký typ energetického obraného pole,“ řekl Sheppard.
„A to jste poznali podle toho, že jste do toho narazili?“ zeptal se generál.
„Ne pane. To silové pole je viditelné pouhým okem. Nevím, jestli se jedná o obraný štít, ale Rodney se domnívá, že to je vedlejší produkt vysílačky,“ řekl Sheppard.
„No dobrá. Připravte jednotky a naplánujte útok na zítra 6:00. Je na čase je odříznout od ufounků,“ rozkázal generál a odešel od stolu.

Moc pěkný díl.

Len tak ďalej. Celkom prehľadná časť.

„Je to podobná situace jako s Orii na Jonasově planetě. Oriové kontaktovali jeden národ a chtěli jejich oddanost. Když se dozvěděli, že druhý národ by nepřijal víru prvního národu, přikázali jim ten druhý národ vyhladit,“ řekl O´Neill.

Menší chyba, Jonas je z Kelowny(Stát na planetě Langara) . Ta planeta o který mluvíš nemá jméno ale sídlí na ní Randský protektorát a Caledonská federace .

Jinak sem si všim, že napíšeš, že si slovo vzala Sam a pak to ukončíš ... řekl Rodney.

Jinak dobrý

***
* *
* *
* *
* * *
* * *
* *
* *
* *
***

[Patas25]

Až ho napíšu..

moc hezký,těším se na pokračování

Patas25 píše:

Až ho napíšu..

Ty umíš psát ? To jsem netušil, ty člověka nepřestaneš překvapovat

[Patas25]

Omlouvám se, ale byl jsem marod a neměl jsem náladu na sezení u PC.

Díl 3:Bezchybný útok

Den 183, 6:01

Na základnu dopadly první paprsky nového dne. V tuto dobu vylétlo z hangárů sedm jumperů, které byly plně naloženy vojáky a pár vědci, ti měli ihned po zajištění osady, zkontrolovat moderní technologii.


Jeden jumper byl naložen velícím týmem, někdo by řekl elitním týmem. Pilotoval, nikdo jiný než Sheppard a vedle něj byl Mitchell, Seabrook, Ronon, Teal´c, mladý Pospíšil, který měl nyní jako obvykle svoji Žanetku, ale nyní na misi zastával vědce týmu, protože většina vědců pracovala v doku.

O pár desítek minut později

Sedmice maskovaných lodí vlétla do jeskyně a začala kroužit okolo obvodu jeskyně. Lodě zároveň zpomalily a po chvíli zastavily ve vzduchu tak, že měli základnu obklíčenou. Všechny jumpery vysadily svou posádku a v lodi zůstali pouze piloti, co kryli útok ze vzduchu.

Ronon s Teal´cem jako první vyběhli ven a schovali se za jedním z balvanů. O pár vteřin později za nimi doběhl Pospíšil, Mitchell a Seabrook. Mladý Čech bez váhání opřel svou zbraň o balvan a podíval se optikou blíže na centrální stavbu, která byla ve středu osady.

„Stavba je u základů hlídaná, ale ve vrchu nejsou žádné balkóny, ani terasy,“ řekl po chvíli Jan a schoval se znovu za balvan.
„Dobrá tedy. Pokud je to nějaká anténa, tak bude mít ovládání ve spodu svojí konstrukce. Nějaké nápady?“ zeptal se Mitchell.
„Mohli bychom zaútočit z jedné strany a zajistit tak, že se nepřítel stáhne pryč jedním z tunelů. Menší ztráty na životech, než kdybychom je obklíčili,“ řekl Teal´c.
„Dobrý nápad. Budeme mít silnější útok z jedné strany,“ řekl Seabrook. Mitchell jen přikývl a chopil se vysílačky.
„Jumper čtyři, pět a šest, stáhněte se na naší pozici.“ rozkázal do vysílačky.

Tři jumpery opustili svou stávající pozici a přistáli mezi čtyřmi jumpery a vyplnili tak mezery mezi nimi. Útok z této strany byl nyní koncentrovanější, než celkový útok obklíčením.

„Tak dobrá, všichni útok a opatrně,“ řekl Mitchell a začal postupovat vpřed a přesto se stále kryl za balvany.
Vojáci se všichni tiše blížili k osadě a pak Mitchell vydal nový rozkaz.

„Všechny jumpery odmaskovat a zahájit útok drony, jakmile zničíte první domy, vtrhneme tam my a zatlačíme je.“

Sotva to dořekl, všech sedm antických lodí se odmaskovalo a vypustilo po dvou dronech. Žluté střely zničily okrajové domy a pouze střely, co vyletěly z Johnova jumperu, chvíli prolétávaly mezi domy, plašily obyvatelstvo a nakonec se zakously do budov.

Zmatení domorodci utíkali od rozbouraných budov a jenom pár vojáků utíkalo prozkoumat trosky. V tu chvíli těchto pár mužů padlo pod hlasitou palbou střelných zbraní. Jednotky vtrhli do města a stříleli po jakémkoliv odporu.

Domorodci zamířili na kraj osady a utíkali před útočníky a někteří i uskakovali před jumpery, které prováděli už pouze nálety, aby zastrašili domorodce.

Přibližně po deseti minutách bylo po všem. Po osadě se procházeli pouze vojáci z povrchu. Všichni vědci se scházeli okolo stavby a rozmisťovali svoje přístroje. Vojáci po podrobné prohlídce osady rozdělili obranu do dvou kruhů. Takzvaná bezpečná zóna, byla zóna, kde se pohybovali všichni vědci. Vnější perimetr byl označen žlutou zónou, po které vojáci rozmisťovali automatické kulomety. Jednalo se o kulomet, který měl v zásobě pět set střel protipancéřové munice a s detektorem pohybu. Tento kulomet střílel na vše, co měl před sebou.
Jakmile se tyto zbraně rozmístily, stáhli se vojáci do vnitřní zelené, bezpečné zóny.

„Perimetr zajištěn, pane. Podle známek života jsme jediní v této osadě,“ řekl poručík, zasalutoval a poté odešel pryč.
„Skvělé zprávy. Seabrooku, kontaktujte spojence, ať sem pošlou svoje jednotky. Jakmile tady skončíme, tak si město můžou proměnit na vojenské ležení,“ řekl Sheppard a poté se obrátil na mladého Pospíšila.
„Tak co to teda je?“ zeptal se.
„Původní předpoklad byl správný. Jedná se o subprostorový vysílač. Jeho dosah je přibližně stejný jako u lodí typu BC-304. Ovšem je několikrát větší a proto je primitivnější,“ řekl Jan.
„Ale toto není technologie těchto domorodců?“ zeptal se Sheppard.
„Ne to není, ale zachytávám slabou neškodnou radiaci, kterou vydávala i ta přilétající loď,“ pokračoval ve výkladu Jan.
„A vysíláme teďka nějaký signál?“ zajímal se John.
„Už ne. Podařilo se nám to vypnout, jde to poznat, protože i to energetické pole okolo ustalo. Ale právě se snažím proniknout do systému a zjistit, zda li se s námi někdo nechce spojit a případně, jak jsou daleko,“ informoval o svém počínání mladý Pospíšil.
„Dobrá, máme tři dny, než se dostaví loď. A zhruba den, než zprovozní dálkové senzory. Zkus to zprovoznit tak, ať nám to ten den senzory nahradí,“ nařídil Sheppard, Jan jen kývl a dal se znovu do práce.

O pár hodin později

„Sakra, lidičky máme průser,“ řekl Pospíšil hnedka potom, co zapípal počítač.
„Co se děje Pospíšile?“ zeptal se Mitchell, který byl poblíž.
„Podařilo se nám nějak zprovoznit tuto vysílačku. Jak rád bych tady měl zkušenější vědce, ale všichni dělají na tom křižníku,“ povzdechl si Jan.
„To vám věřím, ale proč máme průser?“ opakoval otázku Cameron.
„Máme tady sedm odezev. Z toho dvě jsou v pohybu a míří našim směrem,“ řekl Jan.
„Dobrá, jaký je čas příletu?“ zeptal se Sheppard, který se připojil do hovoru.
„První je dva dny a třináct hodin a druhý je tři dny a patnáct hodin,“ odpověděl Jan, ale poté ještě dodal, „samozřejmě to je odhad, tak tolerance je plus mínus pět hodin.“
„To neumíš počítat vzdálenost ku rychlosti?“ zeptal se jeden z vědců, který stál opodál.
„Umím, ale kdyby ses podíval na monitor, tak vidíš, že jejich rychlost hyperprostorem je proměnná a neustále kolísá,“ obhajoval se Jan.
„To ukazuje na nevyspělý hyperprostorový generátor,“ řekl Sheppard a vzápětí se všichni obrátili jedním směrem.

Ozvala se totiž palba několika automatických kulometů. Nepřítel poslal průzkumníky, aby obhlédl obranu a vůbec celkovou aktivitu v osadě.

„Jdu se tam podívat,“ řekl Mitchell docela znuděně.
„Počkej Camerone, pošlu tam pár dronů, třeba je to vyleká a dají nám pokoj,“ řekl Sheppard a šel k jumperu.
Vyslal tam tři drony, které vlítly do tunelu. V tom tichu šel zaslechnout i řev a křik. Za pár minut se vrátili drony jiným tunelem a John je nechal spadnout pár metrů od jumperu.

O den později

Jeden z vědců na povrchu planety zapojoval velké kabely do zařízení uprostřed majestátné budovy.

„Teďka už jenom zapojit generátor,“ řekl si pro sebe a přistoupil k zařízení v rohu místnosti. Byl to generátor asi dva metry dlouhý a metr široký a metr vysoký. Jako pohon se stále používal naquadah, ale do půl roku se mělo přistoupit na geotermální energii získávanou z magmatických kapes.

Vědec aktivoval generátor, a přistoupil ke svému počítači. V prvé řadě zkontroloval přísun energie, pak zda funguje hlavní senzor (cca dosahu jako má Atlantis), a nakonec jej aktivoval. Senzor přemostil rovnou do velícího centra a sám si usedl k honosnému ovládacímu panelu, aby si prohlédl okolní vesmír.

„Tak to jsme pěkně v prdeli,“ bylo to jediné, co řekl.