Další povídka...doufám, že se bude líbit....řekněme, že John a Mac uvízli na jedné planete...snad se to bude líbit
Nález
Doktor John O´Conner se zrovna bavil s jednou pěknou seržantkou, když k nim namířil major George Winterson.
„Tak pojď, ty Casanovo. Briefing.“ řekl George, chytl O´Connera pod paží a táhl ho pryč. „Zavolám vám.“ řekl ještě seržantce.
„Vždyť to šlo tak dobře.“postěžoval si John. „Brala na mě. Karin je tu jenom pár týdnů.“dodal smutně.
„Mno, takže by to nemělo cenu.“shrnul to George. Za rozhovoru došli až k zasedačce. Vevnitř už seděl Daniel s Mac, naproti nim Sheppardův tým a v čele seděla Sam.
„Dobré ráno.“pozdravila všechny Sam. Dneska odpoledne přesně v 16.00 hod. vyrážíte na misi. Na M6G 721…“
„Je obydlená?“skočila jí do řeči Mac.
„Je na ní primitivní obyvatelstvo a byla bych ráda, kdyby jste mě nechali domluvit!“skoro vyštěkla Sam.
„Omlouvám se.“řekla Mac zaraženě.
„Je to jen průzkumná mise. Jumper si brát nebudete. Dotazy?“
„Měl bych jeden. Co se stalo? Jste jako kdyby zrušili Vánoce, madam.“zeptal se John. Mac se ušklíbla, John si toho všiml a usmál se na ni.
„Co by se mělo stát? Jenom mě už nebaví ty vaše věčné poznámky. Od všech! Takže v 16.00 u brány. Bez výjimky. Velení má tady plukovník. Rozchod.“
Sam odešla a všichni zůstali strnule sedět.
„Co to s ní je? Taková něžná bytost.“poznamenal kousavě major Winterson.
„Netuším, ale v 15.00 hod. se sejdeme tady. Buďte už připraveni. Vezmu s sebou data z MALPu a projdeme si to, ano? Zkuste přijít včas. To je vše.“poprosila je ještě Mac a odešla. Většinu dne strávil pplk. Sheppard s majorem Wintersonem a Rononem ve skladu zbraní a chystali výbavu. Každý dostane P-90, teda kromě Ronona-ten bude mít tu svoji, 9 mm berretu, pár granátů, do vesty vysílačku a pár věcí z 1. Pomoci jako obvazy, léky atd. Rodney s O´Connorem kontrolovali a chystali všelijaké technické nesmysly a Teyla hledala Mac, aby jí řekla, že dneska s nimi jít nemůže. Našla ji v řídící místnosti.
„Mac? Můžu s tebou mluvit?“zeptala se jí.
„Jo, jasně, co je?“
„Já… nějak mi není dobře. Už druhý den, tak jestli by to nevadilo, zůstala bych tady.“vysvětlila.
„Dobře, zajdi si za Kellerovou a řekni to Sam, ale pomalu, protože víš jakou má náladu.“odpověděla Mac.
„Plukovníku, přijímáme signál.“oznámil Chuck.
„Nebudu rušit. Zatím.“rozloučila se Teyla a odešla.
„Ahoj. Dejte to na obrazovku.“řekla Mac.
„Je zataženo. Vypadá to na bouřkové mraky. Teplota okolo 15°C, v okolí brány žádná aktivita a ve vzdálenosti 5 km nejsou známky života.“shrnul to Chuck.
„Ještě začne pršet a budem nemocní. Musím říct Rodneymu, ať přibalí deštníky. Zatím nashle.“usmála se Mac a odešla i s informacemi o planetě do zasedačky. Za pár minut se objevili i ostatní.
„Posaďte se.“vybídla je Mac, jakmile tam byli všichni.
„Takže podmínky jsou celkem dobré, až na bouřkové mraky. Nevypadají dobře, ale snad chvilku vydrží. Máte už nachystané věci?“
„Jo, už máme.“odpověděl Winterson.
„Fajn, takže v 16.00 hod. u brány.“skončila to Mac a odešla.
Přesně v 16.00 hod. byli všichni vzorně nastoupení u brány
„Můžeme?“zeptala se. Všichni pokývali hlavou, že jo a za chvilku prošli bránou na M6G 721.
Počasí se moc nezměnilo od posledních obrázků MALPa, až na ty mraky-vypadaly čím dál hůř.
„Tak jo lidi, rozptylte se a hledejte nějaký… no prostě něco zajímavého.“řekla Mac. „Rozdělíme se do skupin. Ronon, Winterson, O´Conner v jedné a já. pplk. Sheppard, Daniel a McKay v druhé. Udržujte rádiový kontakt.“dořekla Mac. „My si vezmeme tuhle část-za mostem.“ A při tom ukázala na starý polorozpadlý most a na část za ním. „Nebo chce to někdo nějak jinak?“ Když se nikdo neozýval, tak Mac jenom řekla:“Ok, tak jdeme.“ A vydali se každý svým směrem.
„Já nemůžu.“řekl Rodney asi v půlce mostu.
„Cože?“vytřeštila oči Mac, která šla před ním.
„Rodney nedělej blbosti a pojď.“přidal se John.
„Já nemůžu.“zopakoval Rodney znova.“Mám závratě.“
„Tak to sis vzpomněl brzo.“poznamenala Mac.
„Je to už jenom kousek, pojďte.“přidal se Daniel.
„Už jsi za půlkou, jenom se teď dívej na mě a ne…“snažila se Mac.
„Podíval jsem se dolů!“zařval Rodney a začal panikařit.
„…dolů. Dej mi ruku a přejdem to spolu, jenom mi dej tu ruku, ano?“ Rodney se chytil její ruky.
„Fajn a teď půjdeme pomalu na konec. Dobře, už jsme skoro tam. Super. Mohl by jsi to příště říct dřív než v půlce?“zeptala se ještě.
„Omlouvám se.“
„Dobrý, jdeme?“
„Zaznamenávám nějakou energii. Odtamtud?“ řekl Rodney a ukázal směrem do lesa.
„Tak se pojďme podívat.“navrhl Daniel. Mac jenom přikývla.
„Rodney našel… no něco našel, jdeme to zkontrolovat.“ohlásila ještě do vysílačky.
„Rozumím.“potvrdil příjem major Winterson.
„Za chvilku se prodrali celkem hustým lesem k místu, odkud vycházel signál. Byl to antický sloup, vysoký asi 2,5 m, takže se Daniel hned pustil do překladu, ale Rodney pomačkal pár tlačítek a najednou se celý sloup začal otřásat. Daniel a Rodney uskočili, Mac a John vstali ze země, na které seděli a hráli piškvorky v hlíně a namířili instinktivně zbraně. Chvíli se nic nedělo, ale za pár okamžiků vyjelo něco jako zásuvka. Rodney přišel blíž a zatvářil se jako by mu spadly hračky do kanálu.
„Co je?“zeptal se John, ale to už Rodney lovil v té „zásuvce“ a za pár vteřin vytáhl ZPM. Všichni vytřeštili oči. Mac se vzpamatovala jako první, jednak proto, že začalo pršet a taky proto, že je volala druhá skupina.
„Jo, slyším, moment.“ohlásila se Mac. „Rodney, schovej to. Začíná pršet.“řekla. „pokračujte.“vyzvala Wintersona.
„Máte něco?“zeptal se.
„Jo.“odpověděla Mac.
„A co? Pochlubte se.“vyzval je Ronon.
„ZPM.“odpověděla Mac. Ticho.
„Zopakujte to.“vyzval ji O´Connor.
„Máme ZPM. Poslouchejte, začíná pršet, takže si o tom popovídáme doma, ano? Sejdeme se za půl hodiny u brány.“zopakovala Mac. Mezitím Rodney zabalil ZPM do batohu a vydali se na cestu. Pršelo čím dál víc. Za chvilku došli až k mostu a všimli si, že pár dalších prken chybí.
„Dobře, půjdeme po jednom. Rodney, Daniel, John a já. Tak běžte.“
Rodney přešel vcelku v pohodě a Daniel taky.
„Teď běž ty.“řekl John Mac.
„Ne, půjdu poslední, běž.“namítla.
„Dáma má přednost.“trval na svém John.
„Ok, tak jo.“povzdechla si Mac a začala našlapovat na prkno, ale při druhé se ozvalo KŘUP. Prkno prasklo. Mac se jen taktak stačila chytit prvního prkna, ale to začalo praskat taky.
„Drž se!“zakřičel John a udělal pohyb směrem k ní.
„Stůj, ty se ani nehni.“zařvala Mac a modlila se, aby prkno ještě chvíli vydrželo. Jenže to prkno její touhu nějak nesdílelo a praskalo čím dál víc. Mac se snažila přehoupnout se na lano, které drželo most, ale moc jí to nešlo. Jednak proto, že na něho nedosáhla a taky proto, že měla v ruce plno třísek. Všichni se na ni jenom dívali. Rodney s Danielem na druhé straně a John jenom pár metrů od ní.
„Zkus to ještě jednou, zkusím najít nějaké lano nebo tak něco.“navrhl zoufale John.
„To se lehko řekne:Ještě jednou. Pochybuju, že tady něco jako lano je!“prskala Mackenzie. „Už nemůžu.“
„Vydrž.“
„A jak dlouho?!“zakřičela v odpověď. Už jí to nebavilo. Táhla ji dolů jak zbraň, tak i vesta, která čím dál víc nasakovala dešťovou vodou.
„Johne!“zakřičela.
„Co?“
„Rozhoupu se a nějak skočím na to lano.“
„Co když mineš?“zeptal se John.
„Tolik důvěry si snad ani nezasloužím. Co by? Můžeš mě sbírat o 100 m níž, no.“odsekla Mac a pak pokračovala:“Chlapi na druhé straně odseknou, odstřelí…no prostě… odřežou to lano.“
„To je šílené.“namítl John.
„Máš jiný nápad?“ Když John nic nenamítal, Mac se začala rozhoupávat. Po třetím zhoupnutí se pustila a přeletěla na lano. Udržela se, i když se jí ty třísky zaryly ještě hlouběji.
„Přesekněte to.“zařvala Mac a během pár vteřin už letěla směrem ke kamenné stěně propasti a za chvíli vylezla nahoru a ta si vyčerpaně lehla. John se k ní sklonil a podíval se jí na dlaně. Z levé jí tekla proudem krev, ale pravá byla v pořádku.
„Danieli, Rodney, běžte!“zavolala na ně.
„Ne, ne bez vás!“odpověděli. Mac jenom protočila oči.
„Berte to jako rozkaz! Jak přestane pršet, tak se pro nás vraťte!“ Daniel a Rodney neochotně odešli.
„A co my tady?“zeptal se John a začal Mac vytahovat třísky.
„Asi 1 km tímhle směrem“, Mac mávla rukou, „je jeskyně.“ John zůstal jenom hledět.
„No co, dívám se a vidím.“odpověděla Mac.
„Tak jdeme.“kývl John, dovázal jí ruku a pomohl jí vstát. Za pár minut došli do jeskyně. Oba byli promočení až na kost.
„Z…z…zima.“drkotala zubama Mac.
„Rozděláme oheň.“navrhl John.
„J…jo, dobrý nápad, jen to má zádrhel…není dřevo.“namítla Mac.
„Tady něco je.“ozval se John z kouta.
„Tak to zapal.“pobídla ho. Johnovi to nedalo moc práce a za okamžik už oheň plápolal.
„Neplánovaná aktivace. Přijímám kód dr. Jacksona. Otevírám štít.“ohlásil seržant.
„Co se stalo?“zeptala se Carterová. „Jste tu brzo. A kde je zbytek?“
Daniel jí to všechno dopodrobna vypověděl.
„No a pak Mackenzie přikázala, ať jdeme a vrátíme se pro ně, až přestane lít. U brány jsme počkali na Ronona, majora a dr. O´Connora a pak jsme prošli.“dokončil vypravování Daniel.
„Vyšleme jumper. Hned.“řekla Sam, ale major Winterson ji zarazil:
„To není dobrý nápad, posílat ho teď. Hodně foukalo, takže je možnost vzdušných vírů. Oni si poradí.“při poslední větě se ušklíbl.
„No dobře, jak myslíte.“svolila nakonec Sam. „Měli byste se jít převléknout, ať nejste nemocní. A pak zapojte to ZPM.“
„Už je ti tepleji?“zeptal se John Mac.
„Ani ne, ty věci, co mám na sobě, děsně studí.“odpověděla. „A to už toho na sobě moc nemám.“dodala a podívala se na hromadu svého oblečení.
„To je fakt.“přikývl John. Najednou Mac ztuhla.
„Co je? Co se děje? Jsi v pořádku?“ptal se John.
„Někdo je okolo.“zašeptala.
„Nikoho neslyším.“namítl.
„Ani nemůžeš. Neřekla jsem, že někoho slyším.“poznamenala Mac.
„Aha.“pochopil John a natáhl se po své zbrani.
„Vzdalují se.“řekla po chvíli Mac.
„To je dobře. Pojď ke mně. Strašně se třeseš.“navrhl John. Mac se přisunula blíž, položila mu hlavu do klína a on ji objal jednou rukou kolem ramen a začal si hrát s jejími vlasy. Nic nenamítala. Po chvilce se otočila a podívala se na něho. Políbili se. Poprvé. John jí začal pomalu svlékat zbytky oblečení. Opatrně ji položil na písčitou zem. Znovu se políbili.
„Nějaké nové zprávy?“zeptala se Sam Rodneyho.
„Ani ne. Pořád tam prší a začíná se ochlazovat.“odpověděl.
„To není dobré. Nepotřebuju, aby nám tady leželi dva důstojníci s chřipkou.“strachovala se Sam.
„No nemyslím, že to bude až tak hrozné.“ušklíbl se Winterson, který právě přišel. „Ti dva si poradí, společně.“
„Průběžně mě informujte.“řekla Sam a odešla.
„Co myslíš, že zrovna dělají?“zeptal se Rodney.
George se jenom zakřenil. „Hádej.“
„Jako ty myslíš TO?!“
„Vždyť je to jasné jako facka. Ti dva po sobě koukají celou dobu, co jsme tady.“
„Já si ničeho nevšim.“řekl celkem smutně Rodney. Winterson jenom protočil oči a zašklebil se.
John se probudil. Pořád tomu ještě nemohl uvěřit. Vyspal se s ní. Ležela vedle něj, ale ještě se spala. Přikryl jí svou už suchou bundou. Zavrtěla se a otevřela oči.
„Dobré ráno.“řekl John.
„Dobré…ráno? To jsme spali tak dlouho?“zarazila se Mac.
„Já nevím, to sem řek jenom ze zvyku.“ John se podíval na hodinky. „Ne, spali jsme asi dvě hodiny.“řekl po chvíli. Mac se usmála.
„V jeskyni jsem ještě nespala.“
„Jako jak?“
„No nespala i nespala.“upřesnila s úsměvem. „A vlastně na jiné planetě taky ne.“dodala. „Bylo to fajn.“řekla ještě po chvíli.
„Jo, to bylo.“souhlasil John.
„Ale…tohle nebylo správné .“řekla Mac.
„Jestli chceš, můžem na to zapomenout.“ozval se John.
„Ne..já jenom…neutajíme to dlouho...“
„To asi ne.“souhlasil John.
„Budeme mít problém…“
„To ano…ale já jsem ochotný to risknout.“usmál se.
„Já taky…“
„Co budeme dělat teď?“
„Ještě pořád prší, ale zdá se mi, že ne tak moc, jako předtím. Kolik máme jídla a vody?“
„Jídla? Mám ještě dvě suché tyčinky. Zbytek rozmokl. A voda není problém.“zhodnotil to.
„Voda není, to je fakt. Já mám…nemám…všechno to rozmoklo. Ech jo.“
„Na.“a podal jí jednu z těch tyčinek.
„Díky.“řekla, ale nerozbalila ji. „Budeme muset najít cestu na druhou stranu propasti.“řekla.
„Jak přestane pršet, přiletí pro nás jumperem.“připomněl John.
„Já vím, ale jen tak pro jistotu, protože kolem pořád někdo chodí, tak abychom měli cestu ven, kdyby něco.“
„Chceš mi říct, že tady ty věci schnou zbytečně?!“naježil se John.
„Tak půjdu sama.“a začala vstávat a navlíkat na sebe mikinu, bundu, vestu a kalhoty.
„Sama jít nemůžeš!“
„A to řekl kdo?“vyprskla. Připnula si zbraň a zkusmo vystřelila-trefila šišku. Užuž skoro vycházela, ale u vchodu se zastavila a odepnula si P-90.
„Pujč mi svoji berettu.“poprosila Johna.
„Proč?“nechápal.
„Protože radši střílím s malýma.“vysvětlila. John si odepnul pouzdro i se zbraní a podal jí ho.
„Díky.“řekla jenom a vydala se na cestu.
„Kdyby něco, tak zavolej! A za chvilku se vrať.“zavolal na ni.
„Ano mami.“zakřičela v odpověď a máchla rukou.
Po pár minutách ucítila, že za ní někdo jde. Dala ruku instinktivně na zbraň a divila se svým pronásledovatelům, že se jim chce v takovém počasí za ní chodit. Šla dál a snažila se držet stejnou vzdálenost, ale ruku měla pořád na zbrani tak, aby ji mohla kdykoli vytáhnout. Držela se pořád na cestičce, která vedla podél propasti. Náhle se cestička začala svažovat dolů. Po pár metrech se Mac zastavila a otočila směrem doleva. Vytáhla z vesty dalekohled a podívala se pořádně. Nemýlila se. Údolím vedla cesta a dalo se tam celkem dobře dostat. A jak si Mac všimla, tak vedla přímo k bráně. Sice byla delší než přes most, ale asi nejbližší možná bezpečná. Otočila se a vracela se zpátky. Asi na půli cesty opět někoho cítila. Šla dál, když najednou za křoví vyskočilo asi deset neandrtálců. Rychle vytáhla zbraň a zamířila. Nechtěla jim ublížit.
„Hele, jenom projdu, ano? Zajdu svému příteli říct, že jsem našla cestu pryč a pak odejdeme.“zkusila to. „Vy mi asi nerozumíte, hm?“ Neandrtálci vrčeli čím dál víc. „Nechci vám ublížit…“ Nedořekla větu a jeden z nich se na ni vrhl. Mac vystřelila a trefila ho přímo mezi oči… „…ale to neznamená, že to neudělám, když budu muset.“dořekla větu. Neandrtálci na ni začali útočit. Opravdu jim nechtěla ublížit, a tak začala utíkat, ale v dešti a po rozblácené cestě to šlo těžko. Vyběhla na kopeček, rozhlídla se a uviděla nahoře na skále velký balvan.
„Stát!“křikla a natáhla ruku. Kupodivu poslechli, ale ne na dlouho. Mac se ze všech sil soustředila. Balvan…balvan…
„BALVAN!“zakřičela, natáhla ruku a stáhla ho pomocí svých schopností dolů. Zásah! Spadl přímo na hlouček neandrtálců. Ošklivě to křuplo, když dopadl. Ostatní zavrčeli ještě víc a snažili se k ní dostat. Vytáhla druhou pistoli a začala střílet.
V tu samou chvíli se John právě chystal vydat se za Mac, ale když uslyšel střelbu, tak jenom popadl obě P-90, vyběhl z jeskyně a vydal se směrem za střelbou. Za chvíli utichla. Zrychlil. Když doběhl k místu, kde se střílelo, neviděl nic víc, než mrtvé neandrtálce a na zemi plno vystřílených nábojů.
„Mac! Mackenzie!“zavolal. Nic. „Mac! Nech toho, tohle není sranda.“ Na zemi viděl její stopy. Některé byly pěkně tvarované, jiné rozmazané od toho, jak klouzala, když běžela nahoru, kde teď stál John.Rozhlédl se pořádně a viděl, že na kopečku, kde stál, jsou jak ostré, tak i rozmazané a ještě jedny. Šel podle nich a po pár krocích došel ke svahu.
„Mac!“zakřičel a rozběhl se dolů. „Mac. Meggy. Hej, vzbuď se!“ Pohnula se.
„Ou.“řekla a chytla se za hlavu.
„Ne, nehýbej se!“ Poslechla. „Co se stalo?“zeptal se, když k ní sjel dolů.
„Já…uf…“rozhlédla se kolem sebe. Zjistila, že nezachytit ji strom, zřítila by se přes kamenný převis o 1000 m níž. Měla štěstí. John jí pomohl se zvednout a vylézt nahoru.
„Já…vracela jsem se, když na mě vyskočili. Jeden se proti mně rozběh a já ho zastřelila. Pak se mi podařilo se dostat nahoru a shodit na ně ten balvan. Zbytek jsem zastřelila. Teda jednoho asi ne, protože jsem se otočila a on na mě skočil a oba jsme spadli. Já se zastavila ty stromy a on…zjevně ne. Mimochodem našla jsem cestu. Vzal jsi všechno?“shrnula to.
„Důležité věci jo. Fakt je ti dobře?“
„Je mi fajn. Tudy.“ Po chvíli došli k bráně a zadali adresu. Oba už byli mokří, tak jako předtím. Zadali kód a prošli.
„Neplánovaná aktivace.“ohlásil seržant. „Přijímám identifikační kód plk. Blackové.“dodal.
„Otevřete.“přikázala Sam a seběhla po schodech. Oba vypadali, jako kdyby skočili do bazénu a v případě Mac prošli bahenní koupelí.
„Vítejte doma. Jak jste se dostali zpátky?“zeptala se Sam.
„Mac našla cestičku okolo, odmítla pár nápadníků a nechala si udělat bahenní zábal.“odpověděl John s úsměvem.
„Co to máte s rukou?“všimla si Sam obvazu na její ruce.
„To bude dobré. Jenom jak se pode mnou propadlo to prkno, tak jsem si zadřela pár třísek.“odpověděla Mac.
„Běžte na ošetřovnu. Oba dva.“řekla Sam. „A do večera bych ráda hlášení.“dodala. Oba jenom kývli, že rozumí, ale hlášení se od nich dočkala stejně až další den ráno, protože se společně věnovali příjemnějším věcem.
Pište zase názory pls.