Povídky od F. - rané humorné:-)

Noooo, Zelenku jsem asi opomněla, ale nechám to na Vás, každý ať si představí, za co mohl jít:-) ... třeba za Švejka???

Díky za pochvalu.

Fazulina píše:

Děkuji moc, jsem ráda, že se líbí. Psát budu, tedy budu se snažit. Jinak Hospoda na mýtince je hra od Cimrmana a byl to okamžitý nápad, když jsem psala, že čůrali na kraji lesa, což mi evokovalo další dílko od Cimrmana Na samotě u lesa:-)
Vidítě, takový to byl český velikán, že až do galaxie Pegasus se dostal:-)

To jsi snad ani nemusela psát. Cimrmana znát snad každý.

Šmarjá, vy s tím Lornem naděláte , tak já ho příště třeba zapojím víc:-)

To bych si pro příště vyprosila...nebo mě donutíte psát povídky s Lornem v hlavní roli....

Počkej, jen co skončím s doktorem Z...

EDIT: a já bych tu citaci omezil a snad nemyslíš doktora Zee z BSG 1980? Hemi

No, ne tak dobrý, jako předchozí díly, ale hlavní rysy zůstávají, a to je dobře!

No tak tohle se mi hodně líbilo ...fakt pěkný...

Tak mě zase něco napadlo, hlavně v souvislosti s nedávnou diskusí v Našich hoších, tak snad se bude líbit...

Zatím první část.

Crossover (povídka věnována Mrs. Sheppard)

John Sheppard se probudil ve svém soukromém apartmá na Atlantis a protáhl se v paprscích slunce, které sem prosvítalo skrz balkonové dveře. Jako velící důstojník a taky proto, že Elisabeth měla slabost pro jeho rozpustilé kadeře a zelený pohled, měl VIP bydlení, což byla okna otočená směrem k oceánu a jeho apartmá se skládalo ze dvou ložnic a velké koupelny, kterou si nechal vykachlíčkovat podle svého gusta. Z obou ložnic vedly dveře na terasu, kde podplukovník příležitostně hrál golf, pořádal bárbekjú nebo sváděl při pikniku fešné mimozemšťanky.

Sheppard se posadil na své posteli ve tvaru hvězdné brány a spokojeně si zamnul ruce. Dneska ho čeká velký den. S Rodneym a Rononem letí vyzkoušet vylepšený Jumper, který byl obohacen o kávovar, toustovač, DVD přehrávač a speciální kanón, který se dal nastavit jak na střílení tak na ohňostroj mód a na to se Sheppard těšil nejvíc, jak budou vystřelovat barevné rachejtle a mezi nimi kličkovat s Jumperem. Teylu sebou neberou, protože za prvé se domluvili, že to bude čistě pánská jízda a za druhé Teyla stejně měla zrovna po celém těle neštovice, které chytla od majora Lorna, který se nedávno vrátil ze země a tam neštovice chytl od Samanthy Carterové a ta je chytla od Jeannie McKayové, která je chytla od své malé dcery.

John vstal z postele a začal cvičit svou každodenní ranní rozcvičku šampionů. Udělal 100 dřepů, 50 kliků na jedné ruce, 50 kliků na druhé ruce, 168 sedů lehů a na tyčce, kterou si nechal instalovat do jedněch dveří vedoucích na balkon, se strašně mockrát vytáhl nahoru. Jak tak visel na té tyčce a pohyboval se směrem nahoru, svaly mu na těle oděném jen v nočních trenýrkách s Křemílkem a Vochomůrkou jen hrály a Sheppard si ani nevšiml, že z jiné části města si ho zalíbeně prohlíží dalekohledem Elizabeth, která si každé ráno nařizovala budík, aby tuhle podívanou nepropásla. Někde daleko na Zemi zrovna seděla u počítače Mrs. Sheppard a při čtení tohoto odstavce se její barva obličeje zbarvila do červena, zrychlil se jí tep a ani si nevšimla, že se jí v kuchyni připaluje vánoční cukroví.

Po rozcvičce si John zaboxoval na pytli zavěšeném ve dveřích mezi ložnicemi. Tohle už Elizabeth bohužel neviděla, zato Mrs. Sheppard už definitivně spálila všechny vanilkové rohlíčky. Švarný podplukovník, jehož tělo se lesklo potem, zaběhl do koupelny vyzdobené rozvernými kachličkami s Bobem a Bobkem, provedl ranní hygienu včetně sprchy, kterou tady raději popisovat nebudeme, protože Mrs. Sheppard by možná nechala vyhořet celý dům.

Nabitý energií, vyzbrojen úsměvem a pédevadesátkou a oděn ve své nejoblíbenější černé uniformě, vydal se náš milý podplukovník do jumper báje, kde měli přesně v 9.00 sraz s Rononem a Rodneym, kteří měli donést pivo, pizzu, popcorn a poslední vydání Playboye.

Mezitím Dr. Weirová odložila konečně dalekohled, který měla na očích přilepený ještě dlouho poté, co John odešel ze svého apartmá, Mrs. Sheppard vyvětrala byt od kouře a obě dvě se vypravily na místo srazu našich tří hrdinů (i když Mrs. Sheppard jen prostřednictvím těchto řádek). Elisabeth si přece nemohla nechat ujít rozloučení před tak důležitou misí a na důkaz toho si vazala svoje nejlepší červené tričko, které se od ostatních lišilo tím, že mělo trošku větší výstřih a na okrajích mělo dva švy místo jednoho. Teyla se rozloučit nešla, a i kdyby chtěla, nemohla, protože ji pod záminkou vysoce nakažlivé choroby dr. Carson Beckett zavřel na izolaci a nechal jí tam jídlo na 3 dny s tím, že se pak na ni přijde podívat. O tom, že vyvinul vakcínu proti neštovicím, ostatním rozhodně nic nehrozilo a major Lorne byl už zcela zdráv, se Teyle raději nezmínil, protože by hned chtěla být zase tak děsně důležitá a všichni byli rádi, že je od ní chvíli pokoj. Dokonce i Ronon, který sice chodil k Teyle na meditace, které postupně přerostly v něco víc (neptejte se, co …. rozhodně už spolu nešijí kožené oblečky), byl rád, že se jí chvíli zbaví, protože co si budeme vykládat, zkrátka si potřeboval odpočinout od jejích důležitých a přemoudřelých poznámek.

„Podejte hlášení,“ pronesla Elisabeth důležitě, když vstoupila do jumper báje a se zardělými lícemi po očku pokukovala po Sheppardovi.

„Máme vše potřebné, ma´am,“ řekl taktéž důležitě Rodney McKay.


„Můžete jít,“ na to Dr. Weirová po chvilce přemýšlení.
Tak si Rodney stoupl před nástupní plošinu do Jumperu a začal organizovat nástup. „Ok, tak chlapi, pohyb pohyb, pěkně jeden po druhým a netlačte se, na všechny se dostane,“ zavelel jako rozený vojenský velitel, což by mu mohl i Sheppard závidět a tak všichni tři nastoupili do updatovaného jumperu. Za dveřmi už čekala přenosná lednička se dvěma kartony vychlazených Plzní (dárek od Zelenky) a Ronon okamžitě zabavil Playboye, zatímco podplukovník a vědec usedli na svoje oblíbená přední místa. Otevřeli střechu a hurá vstříc dobrodružství. Elisabeth vytáhla kapesník se slzami v očích jim zamávala a ostatní obyvatelé Atlantis vyběhli na balkonky a terasy a také mávali a mávali, dokud se z jumperu nestala jen tečka na obloze a nakonec nezmizel úplně.

Mezitím si naše trio pustilo v jumperu DVD s nejlepšími okamžiky kanadského hokeje, otevřeli piva a vyzkoušeli kávovar a topinkovač. Taky otevřeli pizzu, která byla speciálně připravena pro tuto příležitost, se slaninou, feferonkami, olivami, sýrem, šunkou, rybičkami, cibulí, rajčaty, okurčičkou, párkem, pórkem, kukuřicí a vše bohatě polito kečupem.

Jak tak popíjeli, sledovali video a vyprávěli si vtipy o blondýnách, najednou začala varovně blikat nějaké podezřela kontrolka na řídícím pultu.

„Co je to?“ zeptal se chytře Rodney.

„Nevím,“ odpověděl Sheppard a tázavě se podíval na Ronona. Tomu zaskočilo, když si uvědomil, že se ho na něco ptají, a to dokonce na to, jestli neví, co by to mohlo být. To se moc nestávalo, většinou sedel v jumperu jen tak do počtu, pohrával si s pistolkou a občas prohlásil něco, jen aby řeč nestála.

Zatímco Ronon kašlal a Rodney ho mlátil do zad, aby mu pomohl, John se hlouběji zamyslel nad smyslem blikající kontrolky, když tu najednou začaly blikat další a další, přidal se i varovný zvuk a John si pomyslel, že se asi přeci jen děje něco vážného.

Významně se kouknul na McKaye. Ten protočil panenky. Ach jo, už má zase všechny zachraňovat. To by ho zajímalo, co by dělali, kdyby tady nebyl. Tak položil pizzu, postavil pivo a utřel si mastné ruce do fešné kožené černé bundičky. Pak si stoupl před ovládací panel a zadumaně koukal na blikající a houkající kontrolky. Ty už blikaly a svítily opravdu naléhavě, tak ho Sheppard odstrčil a jal se obrátit jumper zpět na Atlantis, protože mu něco říkalo, že by to mohlo být dobré řešení. Snažil se uplatnit všechen svůj um z menzy, tvářil se opravdu odhodlaně a zelenýma očima s přitažlivými vráskami kolem nich pátravě těkal kolem sebe, jak se snažil na něco přijít. Mrs. Sheppard začínala připalovat perníčky při představě zeleného pohledu a zamyšleného výrazu hrdinného podplukovníka.

Jenže ouha, řízení ho vůbec neposlouchalo, ba naopak, jumper si to vesele šinul stále stejným směrem a nenápadně nabíral rychlost. Vypadalo to, jako by ho něco přitahovalo. Ronon, který už byl zase OK, jen přehazoval pistolku z jedné ruky do druhé a čekal, co ti dva vymyslí. Jenže ti nevymysleli nic. Jen vyjeveně koukali před sebe oknem, protože už konečně viděli, co je vlastně táhne.

Před nimi se vyjímala uprostřed prostoru krásně vyvedená velká červí díra a lačně lákala jejich jumper do svého chřtánu.

„Rodney, dělej něco,“ zařval Sheppard, až se mu pédevadesátka zavěšená na háčku na uniformě zatřásla. Rodney se na něj podíval vražedným pohledem a s kapkami potu na čele se pustil do mačkání všech blikajících a varovně pípajících kontrolek v domnění, že se tím něco změní. Bohužel se nic nezměnilo a jumper pomalu a jistě směřoval do červí díry.

John, Rodney a Ronon už jen zůstali stát a čekali, co s nimi osud a červí díra provedou. Raději všichni zavřeli oči, když jejich parádní jízda obří červí dírou začala.

Když znova otevřeli oči, vznášeli se poklidně vesmírem, kontrolky už neblikaly a nepípaly a všechno vypadalo v nejlepším pořádku. John usedl za pult. Jak si sedal, vylil odstavené pivo do panelu na ovládání brány. Nasupeně se kouknul na Rodneyho, který tam pivo postavil.

„No jo, no jo, všechno je moje chyba, že?“ zabrblal a uraženě si sedl na svoje místo a schválně se díval na druhou stranu.

Sheppard se snažil uvést řízení opět do provozu, což se mu povedlo, když se však chtěl podívat, kde se nacházejí, obrazovka před ním se neobjevila. Když to Rodney, který se po očku přeci jen díval, viděl, vyjeveně podotkl, že se taky mohli tou červí dírou ocitnout v úplně jiné galaxii a na to je antická databáze integrovaná v jumperu krátká. Nicméně nakonec se přeci jen nějaká ta obrazovka objevila a na ní mohli vidět, že 400 světelných let od nich je nějaká planeta (definitivně ne Atlantis) a blíží se k nim nějaká fakt velká loď.

Ronon pořád mlčel a protože se mu zdálo, že už je všechno v pořádku, tak nenápadně popadl nedočtený Playboy a pokračoval ve čtení článku o šití pushupek (rozhodl se, že jednu spíchne Teyle). John s Rodneym se snažili nějak přijít na to, kde se nachází a neznámá loď se stále přibližovala. Zdálo se, že o nich ví a že se snaží nějak s nimi spojit. Jenže jejich rádia asi nebyla naladěná na stejné frekvenci a než to stačil Rodney přeladit, aby je mohli zavolat, uslyšeli nárazy na plášť jumperu a když se koukli z okna, co se děje, uviděli, že loď se k nim přiblížila už hodně blízko a vystřelila jakási vlečná lana, do kterých je zachytila a táhla je do jejího nitra.

Loď byla velmi zvláštní, oválná s takovými zvláštními tykadly, či co a měla takovou šedoměděnou barvu. McKay prohlásil, že to rozhodně nejsou Asurani, Wraithi ani Oriové, tudíž nemůže předem odhadnout, co je čeká. To byla příležitost pro Ronona. Odhodil Playboy do kouta a připravil si pistolku s vidinou, že potká nějakého nepřítele, kterého by mohl případně zastřelit.

Pomalu se blížili k neznámé lodi, až vletěli do ní a přistáli ve velkém hangáru. Chvilku zůstali sedět a civěli na vnitřek lodi. Byla taková divná, nic takového předtím nikdy neviděli. Ronon byl připravený u zadních dveří a v ruce třímal pistolku, v každé kapse koženého kabátu ještě nacpaný kousek pizzy a jednu vychlazenou Plzeň, kdyby náhodou padli do zajetí, aby neměl hlad a žízeň.

Pomalu tedy vystoupili, John se svou pédevadesátkou, Rodney s pistolí v ruce a Ronon…. No však už víte. Chvíli stáli nerozhodně před Jumperem a pak ho Rodney zneviditelnil, čímž si vysloužil káravý pohled od podplukovníka, protože dle jeho názoru zrovna teď zneviditlenění nebylo na místě. Tak to Rodney zase vrátil zpět, když tu se otevřely nějaké dveře a v nich se objevila (zřejmě) posádka lodi.

Jeden z nich vypadal jako člověk, na hlavě měl dost kvalitní čupřinu, dlouhý kožený kabát a v každé ruce masivní pistolku. Jak se tak přibližoval s nataženými pistolemi v rukách, vypadal opravdu dost nabitě, odhodlaně, frajersky a dost mu to slušelo. Sheppard a Ronon si ho závistivě prohlíželi… John kvůli čupřině a Ronon protože neznámý měl dost slušivý plášť a parádní pistolky. Mrs. Sheppard zachránila perníčky, ale nyní začíná mít nějaké tušení, silnější bušení a s očima přilepenýma na monitor hltá další řádky.

V tu chvíli se za fešákem v plášti objevili další členové posádky. Jakmile je naši tři hoši z SG uviděli, lekli se, až poskočili. Jeden měl hlavu jako chobotnice, druhy vypadal jako nepovedeny Alf na lítacím vozíku a dvě podivné holky, každá s jinak modrou kůží. Zvlášť ta jedna připadala Rononovi nějak povědomá, okamžitě na ni vytasil pistolku, protože si myslel, že je to Wraith, neboť kromě toho, že měla šedomodrou kůži, měla i světlé vlasy, no zkrátka jako by Wraithovi z oka vypadla a ještě u toho tak nějak zmateně poskakovala a pořád se ošívala. Jenže to neměl Ronon dělat. V tu chvíli měl v každé nosní dírce jednu hlaveň dvou pistolek onoho frajera v dlouhém plášti a ten chobotnatec mu zkroutil ruce za záda, odebral pistolku a ta modrá holohlavá mu začala něco našeptávat v mysli, zkrátka Ronon byl zcela přemožen a znehybněn a Alfův příbuzný poletoval kolem něj a vytahoval mu z kapes pizzu a pivo, což Ronona dost naštvalo, jenže bohužel nemohl nic dělat, tak kolem sebe aspoň prskal a pohazoval hlavou, až mu dredy lítaly.

Když to Sheppard uviděl, hned tasil svou pédevadesátku, když v tom se ve dveřích objevila fakt dost pěkná slečna s dlouhými černými vlasy. Když ji John uviděl, zamyslel se, kde ji jen už viděl, připadala mu totiž povědomá. Nemohl si však vzpomenout. Nicméně uznal, že asi bude lepší s těmi cizinci vyjít po dobrém, tak sklopil pédevadesátku, nechal ji volně klimbat na háčku a přátelsky se usmál na chlapíka, co vypadal jako člověk. Když si ho tak prohlídl víc z blízka, připadalo mu, že ho taky od někud zná, ale nedokázal si ho zařadit. Takovou dokobnalou čupřinu si nepamatuje, že by někdy viděl na někom jiném než na sobě, jen ta Tvář je povědomá. Ale v rámci zachování přáletských vztahů odsunul tyto myšlenky do pozadí a s nataženou rukou vykročil k švarnému chlapci.

„Jmenuji se Sheppard, John Sheppard,“ řekl švihácky a podal mu ruku.

Cizinec si Shepparda chvíli prohlížel. Hlavně se mu líbila černá uniforma a zvláštní nášivka na rameni, na níž byl neznámý znak, tudíž považoval nově příchozí za návštěvníky z nějaké cizí planety. Sice ho trošku zarazila americká vlajka na druhém rameni, ale pomyslel si, že je to třeba jen náhoda a vůbec to není americká vlajka.

Váhavě přijal Sheppardovu ruku.

„Já se jmenuji Crichton, John Crichton, astronaut ze Země, proletěl jsem červí dírou a octl se na neznámé lodi, živé lodi, na níž bylo několik fakt dost ujetě vypadajícíh mimozemšťanů,“ řekl John C. znělkovým hlasem a pohleděl svýma modrýma očima do zelených Sheppardových. Mrs. Sheppard v tu chvíli omdlela a spadla pod počítačový stolek, ale naštěstí její mdloba netrvala dlouho a v troubě už neměla žádné cukroví, takže i když se o ni téměř pokoušel infarkt, pokračovala ve čtení.

Pokračování příště:-)

Tohle není povídka, to je atentát

EDIT: Samozřejmě jsem myslela na Mrs.Sheppard, aby si to někdo špatně nevyložil... ehm...

uf! Co já jsem v povídce!!!! Doufám že nějak vstoupím jinodimenzionální branou, která se díky silným emocím náhle otevře u mého pracovního stolu, do jiné relaity a budu tam s nimi!!!!!

Dobrý nápad. Popřemýšlím.

Fazulino, co to má jako být?! Povídka - atentát?! No to jsem si o tobě teda opravdu nemyslela... Jinak je to mooooc pěkný (začínají mi docházet synonyma dobrý). Bude pokračování?

No jasaaan, bude a bude to fakt dost atentátní:-)

Ještě pár faktických poznámek k povídce!
1. Chci aby se do mě zamilovali postupně John Sheppard a pak i John Crichton
2. Já je budu trápit a střídavě dávat naději - nejdříve jednomu a pak druhému - tím je proti sobě poštvu
3. Začne bitka - něco jako Trojská válka ve vesmíru
4. A pak to nějak Fazulino vyřešíš (ne ale tím, že tam přijdeš sama a oni se zamilují pro změnu do tebe !!)
5. .....no a teď nevím, jestli se necítím náhodou nějak naštvaná - nebyl ten atentát náhodou na mě

John Crichton...není to blízký příbuzný Michela Crichtona, autora Jurského parku, Kmenu Andromeda, Skandálního odhalení, Koule atd?

No to nevim, ale myslim, že je to blízký příbuzný spíš jistého Camerona Mitchella, akorát Cameron je hezčí

Mrs. Sheppard: Tak koukám, že v tom máš docela jasno, ještě nevím, do koho jse Johnové zamilují (jestli vůbec do někoho), jen se nechej překvapit:-)
Atentát na Tebe???? A já myslela, že budeš mít radost:-)

Něčí příbuzný určitě Crichton bude, ale rozhodně asi ne Michaela Crichtona:-) .... Miss, neprozrazuj další děj!!!!:-)))