Stargate:Last Ancient - New Age, part 4

Luxusní vybruslení z trapné situace ohledně Johna...sem zvědav jak nakonec dopadne...

Tak opět skvělej díl

Já věděla, že by ji John nepodvedl

Zase super díl ... a nevadilo mi, že to vypadlo, že ji John podvedl, alespoň jsme mohli v duchu spekulovat, jak to uděláš ...dost dobrý! Těším se na pokráčko...

Tak jedeme dal

Závod o čas, part 2

„Musíme se vrátit za Yosufem a zjistit co nejvíc. Vezmu sebou Daniela.“vychrlila Mac ze sebe.
„Mackenzie…“začla Sam.
„Máš lepší nápad?“přerušila ji.
„Ne…no dobře, pokud opravdu nic nezabírá…ale vraťte se brzo. Máte 6 hodin. Víc ne.“dovolila nakonec Sam.
„To je víc než dost.“přikývla Mackenzie.

„Jak je Sheppardovi?“zajímalo Yosufa.
„Špatně. Je v kómatu. Proto jsme tady. Potřebujeme vědět co nejvíce.“odpověděla Mac.
„To je mi opravdu líto. Řeknu vám, co vím. Takže…tenhle jed je hodně rozšířený. Způsobuje, jak jste viděli, křeče a teplotu-hlavně. Člověk umírá v hrozných bolestech…“
„To zní fajn.“zabručela ironicky Mac. Yosuf se smutně usmál.
„Je to dobrý způsob získávání informací, protože protijed mají jen ti, co vyrobí jed. základní složky nejsou škodlivě, ale když se spojí, vzniká pár hodinový paralyzér. Většina lidí, co ho používají, do něj přidává ještě nějakou specifickou látku…která zabíjí. Může to být cokoliv. Od léčivých bylin až po třeba hadí jed-je to jedno. Nebezpečné to je tak jako tak. My to nepoužíváme. Vím, že je to schopné zabít i Wraithy. Předci se prý snažili najít protijed, ale nevím, jestli úspěšně. Jsou už dlouho pryč. Víc nevím.“
„Takže…tak jako tak, je to smrtelné?“ujišťovala se Mac. Yosuf přikývl.
„Děkujeme.“řekl Daniel.
„Nemáte zač a…hodně štěstí.“popřál Yosuf.
„Jsme normálně v háji.“hlesla Mac u brány.
„Třeba najdeme něco v databázích Atlantis. Třeba Antikové na něco přišli.“snažil se ji povzbudit Daniel a začal zadávat adresu.
„Antikové!“skoro vykřikla.
„Co je s nima?“
„Potřebujeme Antika!“
„A kde chceš najít živého Antika?“nechápal Daniel.
„Kdo říkal, že potřebuju živého?“vyhrkla Mac. „Běž na Atlantis. Vysílač kódu mi tu nech.“
„Sam tě zaškrtí. Budeš mít průšvih. Velký.“
„Pokud to pomůže Johnovi…“
„Kam půjdeš?“
„Pamatuješ na tu planetu s ruinama? Tak tam. Za pár hodin jsem zpátky, neboj. Jo, Danieli…neříkej Sam hned, kde jsem. Řekni, že nevíš. Vrátím se, slibuju. Teď už běž.“
„Buď opatrná.“
„Budu. Běž.“
„Vem si ještě tohle.“ Daniel podal Mac svoji devítku. Ta se pousmála a dala mu svoji P-90.
„Díky a teď už fakt běž.“pobízela ho. Daniel prošel a brána se zavřela. Mac zadala adresu a taky prošla.

„To mi chceš říct, že jsi ji nechal jít a ani nevíš kam?!“vyhrkla Sam.
„Bude v pořádku…“
„Ne, to teda nebude, Danieli!“
„Vrátí se. Vždyť to víš sama. Snaží se jenom zachránit Shepparda.“
„To my všichni, ale nikdo nechodí na jiné planety sám! Jak se vrátí, roztrhnu ji jako hada!“

Mackenzie došla pomalu k ruinám. Žádné Eagery necítila, takže neviděla důvod, proč jít až do jeskyní. Posadila se na jeden z kamenů. Po chvíli zase vstala a šla k jednomu ze sloupů. Dole pořád ležel foťák, který tu nechali. Další byl rozbitý. Vrátila se zpátky. Dlouho nečekala.
„Pallas?“ozvalo se za ní. Otočila se.
„Sleduješ mě?“
„Čekáš na mě?“opáčil Áron.
„Potřebuju pomoc. Co víš o Kurolinu? Jak se léčí? Jak Johna uzdravit?“
„Nejde to. Víš to dobře. Nejde to, aniž by při tom nikdo nezemřel.“
„Ksakru!“vyštěkla, vyskočila a nakopla šutr.
„Uklidni se.“
„Žertuješ? Co mám dělat?“
„Kurolin přišel od Eagerů, ale ani oni neznají protijed…teda, co my víme.“
„No to je úžasné. Ještě něco, protože jestli ne, jdu to vymlátit z našeho Eagera.“
„Můžeš ho vyléčit sama. Jsi jiná než ostatní Antikové, to dobře víš. Záleží v jakém je to stádiu.“
„Je v kómatu.“
„Tak to je špatné. Bude to složité, pro tebe. Můžeš se pokusit ho vyléčit. Ale nemusí to vyjít.“varoval ji Áron.
„Zkusím to, a když ne, Eager bude mít návštěvu.“prohodila Mac a zvedla se k odchodu.
„Díky aspoň za to málo.“
„Je mi líto, že ti nemůžu pomoct víc.“řekl Áron. „Hodně štěstí.“ A zmizel.

„Ó, už jsi tady? Myslela jsem, že máš sebou ještě někoho. Kde jsou?“ptala se ironicky Sam sbíhající ze schodů a v závěsu za ní Daniel.
„Přestaň.“odbyla ji Mac.
„Jsi v pořádku?“zeptal se Daniel.
„Jo, něco jsem ti přinesla.“ Podala mu foťák. „Druhý byl na šrot.“
„Díky moc.“zajásal Daniel a odběhl.
„Pořád jsi mi neodpověděla.“připomněla Sam.
„Víš dobře, že jsem tam byla sama, ale…“
„Ano, Mackenzie, sama! SG týmy tu nejsou pro okrasu, ale proto, aby člověk neprováděl takové harakiri jako ty! Proto se chodí na mise v týmech, protože kdyby byl nějaký problém, pomůžou ti! Můžeš se na ně spolehnout! Na koho ses mohla spolehnout ty?“
„Na sebe.“odpověděla zcela klidně Mac. „Jak je Johnovi?“
„Pořád stejně…jestli tohle uděláš ještě jednou, tak se ven nepodíváš dobrý měsíc, rozumíš?“pohrozila Sam.
„Ano.“přikývla Mac a po chvilce dodala: „Madam.“ Sam jenom chvilku hleděla, protože ji takhle Mackenzie neříkala.
„Jdu za Johnem.“oznámila Mac.
„Měla by ses prospat. Jsi vzhůru už víc jak 24 hodin.“
„To je dobrý, zvládnu to.“

„Ahoj, máš něco?“zeptala se Kellerová, když uviděla Mac. Ta jenom zavrtěla hlavou. „Je na tom pořád stejně, což je v podstatě dobře.“pokračovala doktorka. Mac jenom přikývla.
„Teď je u něho Ronon. Byl tam vlastně celou dobu.“řekla Jennifer a otevřela dveře.
„Ahoj.“pozdravil ji Ronon.
„Ahoj.“hlesla Mac a přešla k Johnovi.
„Co chceš dělat?“zajímalo Ronona, který začínal něco tušit.
„Zkusím ho uzdravit.“odpověděla.
„Neměla by ses nejdřív vyspat?“navrhla Kellerová.
„Je mi fajn.“řekla Mac a natáhla ruce nad Johna. Jednu nechala nad hlavou a druhou sjížděla dolů. Zavřela oči.
„Můžem tu zůstat?“zeptal se Ronon. Přikývla a pokračovala dál. Po chvilce otevřela oči.
„Co se stalo?“zajímalo Kellerovou, protože Mac se netvářila zrovna nadšeně.
„Je to všude. Cítila jsem to úplně všude.“hlesla, ale pokračovala dál. Po chvilce přestala úplně.
„Mackenzie?“ozvala se opatrně Jennifer. „Chytni ji!“vykřikla, protože se Mac poroučela k zemi. Ronon ji taktak zachytil.
„Hej…prober se.“jemně s ní zatřásl. Po chvilce se probrala.
„Co…?“
„Říkala sis asi, že to dole bude lepší.“prohodil Ronon. Mac se pousmála.
„Vstaneš?“zeptala se Jennifer.
„Myslím, že jo. Zkusím to znova.“
„Opovaž se! Běž se trochu prospat.“přikázala jí Kellerová. „Ronon tě doprovodí.“

„Mackenzie! Mac, otevři! No tak, vzbuď se!“bušil jí na dveře O´Conner. S trhnutím se probudila a chvilku jí trvalo, než zjistila, co se děje. Podívala se na budík a zjistila, že spala asi 4 hodiny. Odpočatá si vůbec nepřišla, právě naopak. Vyhrabala se z postele a šla otevřít.
„No konečně. Pojď, něco jsme našli.“vyhrkl O´Conner, drapl ji za ruku a táhl chodbou.
„Co?“
„V databázi je o tom zmínka. O tom jedu. Tak dělej.“pobízel ji.
„Vypadáte hrozně, madam.“poznamenal Winterson, když ji uviděl.
„Dík.“zabručela a sedla si.
„Takže…sleduješ, Mac?“zajímalo Daniela, protože Mac si zrovna opřela hlavu o stěnu a zavřela oči.
„Jo, já vnímám. Mluv.“odpověděla.
„No, jak všichni víme, Antikové se snažili najít protijed. Vyzkoušeli snad všechno, na co přišli, co je napadlo, ale nic nezabíralo. Až jednoho dne, kdy na Lantii někdo našel něco, co vypadalo jako leknín nebo…já nevím…je to prostě nějaké rostlina.“ Mac zpozorněla.
„Ale to kvítko asi nebude růst na nějakém parapetu na Atlantis, že?“zeptala se.
„Mmm…ne. Zjistíme, kde roste, neboj.“slíbil Daniel.
„Fajn…jak to budeš vědět, dej mi vědět. Jdu za Johnem.“sdělila unaveně.

„Jak je mu?“
„Neměla jsi spát?“opáčila Jennifer, když uviděla Mac.
„O´Conner mě vytáhl z postele. Zjistili, že by snad mohla pomoct nějaká kytka, jenom neví, kde je.“vysvětlila.
„Vem si kafe.“ Jennifer jí podala hrnek.
„Díky…víš, že ve skutečnosti ani kafe moc nemusím? Nechutná mi.“ Jennifer se pousmála. „Jak je Johnovi?“zeptala se Mac znova.
„Dostal horečku.“
„Kolik?“
„Skoro 40.“
„Myslím, že je na čase jít na návštěvu za Eagerem.“prohlásila Mac.
„Měla bys to jít říct Sam.“doporučila Kellerová.
„Teď? V 11 v noci?“
„Ještě nespí. Před chvilkou tu byla.“
„Aha, díky. Kdyby něco, tak volej.“řekla Mac, položila prázdný hrnek a odešla.

Sam našla ještě v kanceláři. Zaklepala.
„Můžu?“
„Jo, jistě. Co potřebuješ?“
„Došla jsem k závěru, že Eager je tam moc dlouho sám, takže by měl mít návštěvu.“
„Chceš ho vyslechnout?“ujišťovala se Sam.
„Ne, chci jenom vědět, jaký je protijed. Vymysleli to, takže ho musí znát.“
„Neřekne ti to.“
„Tak to z něho vymlátím!“
„To by bylo porušování lidských práv.“poznamenala Sam.
„Nejsme na Zemi a prakticky nejsme ani na americké půdě.“namítla Mac.
„Mac…“
„Samantho, prosím!“
„Dobře, ale nebudeš tam sama. Někoho si vem sebou.“svolila Sam.
„Wintersone, za pět minut v cele Eagera!“křikla do vysílačky.
„Ale ať z něj něco zbyde. Možná se nám bude ještě hodit.“houkla za ní Sam.
„Neboj a díky!“

„Jdete to zjistit přímo od zdroje?“zeptal se Winterson před celami a přidal se k Mac. Ta jenom přikývla.
„Otevřete dveře a můžete jít.“řekla vojínovi konajícímu službu.
„Ano, madam.“ Mac s Georgem vešli dovnitř. Eager vyskočila, když je uviděl.
„Ahoj.“pozdravila Mac.
„Ahoj.“řekla Eager.
„Jak se jmenuješ?“pokračovala.
„Etir.“
„Skvělé, já jsem…“
„Vím, kdo jsi.“přerušil ji. „A taky vím, proč tady jsi. Cítil jsem, jak ses snažila ho uzdravit. Sama víš, že to nejde, že už je pozdě.“
„Na to jsem se neptala!“vyštěkla.
„Našli jsme v databázi zmínku o nějaké rostlině, která by mu mohla pomoct. Co o ní víš?“zeptal se George.
„Byli jste rychlejší než Antikové. Těm to trvalo léta. Ta rostlina se jmenuje mírr.“
„Konečně se někam dostáváme. Kde ji najdeme?“pokračoval George.
„Na naší bývalé domovské planetě.“
„Adresu.“vyhrkla Mac.
„Je mi líto.“řekl Etir.
„Varuju tě. Jsem unavená, nevyspaná a jestli nenajdeme protijed, můj přítel zemře…takže jestli to nepůjde po dobrém, vymlátím to z tebe!“pohrozila Mackenzie.
„Ta planeta už neexistuje. Vybouchla.“odpověděl Etir.
„Žertuješ?“hlesla Mac. Etir zavrtěl hlavou a zlomyslně se usmál. To už bylo na ni moc a i přes štít cely ho odhodila dozadu.
„Plukovníku! Potřebujeme ho!“vykřikl George.
„Já vím…jenom mi to trochu ujelo. Už se to nestane.“
„Mě se omlouvat nemusíte.“usmál se Winterson.
„Kde to pitomé kvítko teda najdeme?“vyjela.
„Nevím, a i kdybych to věděl, více už neřeknu.“usmál se Etir.
„Mackenzie?“ozvalo se z vysílačky.
„Co je Danieli?“
„Víme, kde ta rostlina je…teda přibližně, kde byla…ale zase nevíme, co s ní.“
„Dobře, o to se postarám já. Nachystejte všechno, co budeme potřebovat. Běžte říct Sam a sejdeme se…“
„V hangáru jumperů…je to na téhle planetě. Bývá…no to je jedno, řeknu ti to pak.“dodal Daniel.
„Tu kytku jsme našli i bez tebe. Jenom nevíme, co s ní, ale víš to ty, takže…?“
„Neřeknu ti to!“
„Tak jinak. Řekneš to a já tě nechám naživu, neřekneš a jsi mrtvý, rozumíš?“
„Stejně jako Rafael? Tady jsi ho zabila. To samé uděláš se mnou?“
„Jak to víš?“nedokázala se zarazit Mac.
„Vzpomněla sis, když jsi sem vešla. Viděl jsem to.“
„Tak to bylo naposled, co ses mi hrabal v hlavě.“zavrčela. „Takže, co s tím kvítkem?“ Etir mlčel. „Dobře. Majore, pokud se nechcete dívat, nemusíte.“
„To je dobrý.“řekl Winterson. Mac otevřela dveře cely.
„Co potom máme udělat?“zeptala se. Etir neodpověděl. Dala mu pořádnou ránu do tváře. „Co s tou rostlinou máme udělat?“ Když pořád neodpovídal, dostal facku z druhé strany. „Jsem netrpělivý člověk, takže…?“ Pořád nic. Mac došla trpělivost a nakopla ho mezi nohy.
„Skvělé, tohle zabere vždycky.“ Klekla si k němu. „Když jsi mohl ty, můžu taky.“ A vší silou se soustředila na to, aby se z jeho vzpomínek něco dozvěděla. Viděla jeho dětství na lodích, jeho dospívání, zjistila, že je poměrně důležitý, ale pořád nenacházela to, co hledala. Potom, jako by to Eager udělal schválně, se objevil obraz toho, jak udělat protijed. Přesný postup, krok za krokem. Etir ošetřoval zrovna nějakého vojáka postřeleného otráveným šípem a připravoval protijed. Mac se snažila celý proces zapamatovat. Když skončil, stáhla se.
„No, kdybys mi to řekl dřív, mohls mít ještě někdy děti, ale teď o tom dost pochybuju.“prohlásila a s Wintersonem odešli.

„Takže, kam jdeme?“zajímalo Wintersona, když se s Mac objevili v hangáru.
„Ta rostlina se vyskytuje v tmavých prostorách ve vodě. Ve velké hloubce. Na téhle planetě je jen jedno místo, kde by to podle popisu mohlo být. Antikové je sbírali tady a ještě na nějaké planetě blízko Lantie. Pro všechno logicky lítali, protože ani tam ani tady nebyla brána.“vysvětlil O´Conner.
„Takže hledáme nějaké hluboké, tmavé místo ve vodě?ujišťovala se Mac.
„je tu vlastně jenom jedno místo, které přichází v úvahu.“upřesnil Daniel.
„Které?“
„Thorův příkop. Ten je asi 20 mil na severovýchod. Je hluboký přibližně 8 km a po celé jeho hloubce jsou výklenky a díry, ale je tam jenom jedna jeskyně.“vysvětlil Daniel.
„Budeme se muset ponořit?“ujasňoval si George.
„Jumperem se tam nedostaneme?“zajímalo Mac.
„No to právě nevíme. Proto se tam vy dva ponoříte.“dodal O´Conner.
„V jaké je to hloubce?“zajímalo Mac.
„25 metrů. Rodney poletí s náma a bude pilotovat. Budeme kroužit nad váma.“odpověděl O´Conner a zavřel dveře jumperu, protože už měli vše připravené. Rodney vzlétl.
„Mohli byste se prosím otočit? Ráda bych se nasoukala do neoprénu.“ George, Daniel a O´Conner se neochotně otočili, ale potajnu nakukovali.
„Páni, už vím, jak to Sheppard myslel.“zašeptal George ostatním. Mac byla otočená ke dveřím, ale v jednu chvíli byla jenom v kalhotkách. Když to uslyšela, trošku se pousmála.
„No, dobrý, můžete.“řekla, když už byla oblečená. Přešla za Rodneym.
„Jak daleko ještě?“
„Asi dvě minuty.“
„Připravený majore?“
„Ano, madam.“hekl George a hodil si na záda kyslíkovou bombu. O´Conner pomohl Mac.
„Jsme na místě.“ohlásil Rodney.
„Máme všechno? Lana, baterky, zbraň, nůž, skoby, dýmovnice?“rekapitulovala Mac. „Lékárničku?“
„Jo, to máme a ještě věčně světlo. Vezmem jich víc.“řekl George.
„Tak jdem.“ Nasadili si ploutve a masky, Rodney těsně nad vodou otevřel dveře a zastavil.
„Buďte opatrní a rychle. Udržujte rádiové spojení.“dodal Daniel. Mac přikývla a převrátila se do vody. Totéž udělal Winterson.
„Udržujte směr. Mělo by to být přímo pod váma.“řekl ˇo Conner přes vysílačku.
„Jo, nějaká díra tam je.“souhlasila Mac asi po 8 metrech
„Podívejte, příkop začíná tady.“ukázal jí Winterson.
„Fajn, jsme asi v 11 metrech, takže musíme o 4 metry níž. Danieli, kde je ta jeskyně?“
„Plavte, jak budete v dostatečné hloubce, navedeme vás.
„Rozumím.“
„Víte, co mě děsí, madam?“ozval se George.
„Ne.“
„Že jsme zatím nenarazili na žádné zvíře.“
„Radši byste teda hejno žraloků? Já si nestěžuju.“
„Stop. Stůjte. Už jste tam. Teď plavte doprava.“navedl je po pár minutách Daniel. Za chvilku našli jeskyni a vpluli do ní. Propluli několika prasklinami, dost velkými pro jumper a vynořili se v malém jezeru uprostřed skal.
„Hele, vzduchová kapsa. To je dobrý.“vyjekl George a vylezl na břeh. Sundali si výstroj a pomalu se vydali do jediné chodby, která tam byla, ale i ta po pár desítkách metrů končila hlubokou propastí, u které nešlo vidět dno.
„Co teď?“zajímalo Wintersona, ale to už Mac vytahovala věčné světlo a hodila ho dolů.
„Kolik tipujete?“zajímalo George.
„Z kolikati metrů jsem tehdy spadla? 25?“
„No, tak nějak. Proč?“
„Tohle bude tak 20 metrů.“
„Lezem dolů.“pochopil George. Mac přikývla a odmotala lano, které měla kolem pasu. George vytáhl skoby a zajistil je.
„Tak jdeme.“povzdechl si. Během pár minut byli dole. Chodba pokračovala.
„Smrdí tu rybina.“zkonstatovala znechuceně Mac.
„Takhle smrdí i nějaké řasy.“ Po pár metrech začali čvachtat ve vodě, která začala stoupat. Na konci chodby byla kaluž, ve které rostly hnědé řasy velké asi půl metru.
„To je ono! Našli jsme to!“vykřikl George.
„Doufám, že to bude fungovat. Až tohle skončí, tak mě nikdo nedostane z postele dřív než za dva dny.“povzdechla si Mac a pár řas utrhla.
„Tak, jdem zpátky.“ Když vylezli nahoru a dostali se až k výstroji, Mac položila řasy na zem a moc se o ně nezajímala, když si navlíkala ploutve a bombu. Když je chtěla vzít, zděsila se.
„Wintersone!“vykřikla a ukazovala na ně.
„Co?...to snad ne!“vyjekl George. Řasy úplně seschly.
„Já se…ksakru…to si děláš srandu?!“zuřila. „Co budeme dělat?“
„No, když nemůže Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi.“zkonstatoval George.
„Tak na to zapomeňte! Už tak je to dost zlé!“zamítla to rezolutně Mac.
„Máte jiný nápad?“
„Tohle nepřežije! A jak by se sem vůbec dostal?“
„Jumperem a potom bychom ho přenesli a spustili.“
„No to je super!“zamručela a po chvilce dodala. „On to věděl! Ten parchant to věděl! Ukázal mi to naschvál!“
„V tom případě se musíme vrátit a zjistit víc.“
„Viděla jsem, jak to někomu dává-jako infuzi. Takže ten protijed musel vyrobit už u těch řas. Vezmeme ho tady znova. Tentokrát tu už poletíme jumperem.

„Takže to neřekl schválně, ano?“ujišťovala se Sam. Mac přikývla.
„Jak je Johnovi?“
„Stoupla mu teplota. Dělej, co uznáš za vhodné.“řekla Sam.

„Lhal jsi mi!“
„Jenom jsem ti neřekl celou pravdu-to je rozdíl.“vysvětlil Etir.
„Jdeš se mnou.“vytáhla ho z cely Mac a dovedla ho k jumperu.
„Co k tomu budeme potřebovat?“
„Oheň, nějakou nádobu a nůž.“odpověděl Etir.
„Toť vše?“ Etir přikývl. Mac ho strčila dovnitř a sedla si na místo pilota. Za pár minut byli nad příkopem. Mac navedla jumper pomalu pod vodu a doplula k jeskyni. Proplula prasklinami a vynořila se v jezeře. Přistála na pevnině.
„Vylez!“štěkla a mířila na něho zbraní. „No tak, hni sebou!“ Daniel s O´Connerem zůstali v jumperu a Mac s Georgem a Etirem šli k řasám.
„tak co s tím?“zeptal se George.
„Dejte mi nůž.“
„Jsi se zbláznil, ne?“štěkl.
„Dejte mu ho.“řekla Mac a nepřestávala na něho mířit. Winterson mu ho neochotně podal.
„Co z toho budu mít, když vám pomůžu?“zajímalo Etira, když uřezával řasy.
„Budeš žít.“odpověděla mu Mac.
„Zapalte oheň.“poručil Etir. George vytáhl pár novin a nějaké dřevo, které s sebou přivezli, rozdělal oheň a položil na něco ešus. Etir rozřízl podélně řasy a vymačkal z nich šťávu do ešusu. To samé udělal ještě jednou. Šťáva se během chvilky zbarvila z hnědé na červenou, která teď dostávala nádech modré.
„Jakmile to bude světle modré, je to hotové a vy mu to můžete píchnout.“řekl. Opravdu se po chvilce objevila světle modrá. Etir odstavil ešus z ohně. Mac protijed natáhla do injekce. Všechno tam nechali a rychle běželi k jumperu. Vyšplhali taky celkem rychle.
„Máme to!“vykřikla Mac a rychle si sedla na místo pilota. Když byli na palubě všichni, rychle vzlétla, proletěla prasklinami a vodou a vynořila se nad hladinu. Až k Atlantis letěla na nejvyšší rychlost, takže když chtěla přistát, musela to vzít smykem. Když přistáli, popohnal ji George: „No tak běžte, honem.“ Rohy chodeb brala smykem, takže měla štěstí, že byly 4 hodiny ráno a skoro nikdo tam nebyl.
„Jennifer! Jennifer! Mám to!“křičela ještě v běhu a podala jí stříkačku s protijedem.
„Bylo na čase.“oddechla si doktorka. „Má teplotu vyšší než 41°C. Jseš si jistá?“
„Je to buď a nebo. Jestli to John nepřežije, zabiju ho.“
„Koho?“nechápala Jennifer, ale mezitím to Johnovi napíchla do kapačky.
„To je jedno. Bude to působit prý za pár hodiny. Má to jed neutralizovat. Zůstanu tady.“řekla Mac.
„Dobře.“přikývla Kellerová a odešla. Mac chytla Johna za ruku a sedla si.

„Meggy…“hlesl John za pár hodin. Mac se s trhnutím vzbudila a cítila, že ji John drží za ruku.
„Ahoj.“pozdravila ho unaveně.
„Jak dlouho…tady sedíš?“zajímalo ho.
„Chviličku.“usmála se.
„Lhářko.“ Taky se usmál John, když viděl její kruhy pod očima. „Omlouvám se. Měl jsem ti to říct. Ale myslel jsem, že to bude v pořádku.“
„Já se taky omlouvám. Víš…já…bála jsem se, že o tebe přijdu.“
„Vždyť ty můžeš mít jakéhokoliv chlapa chceš.“namítl John.
„Ve skutečnosti…jsi můj nejdéle trvající vztah.“přiznala Mac.
„Ale co ten, s kým jsi měla Abigail?“
„Byla to jedna noc. Potom jsem pár měsíců chodila s Jackem, potom pár let nic a potom jsem chodila asi 6 týdnů s nějakým makléřem. Byl celkem prachatej. A teď ty. Já mám s tímhle problém. S vážnějším vztahem. Bojím se toho. Bojím se, že ztratím svoji svobodu, to, co jsem. Ale s tebou je to jiné.“
„Pamatuješ, co jsem ti řekl, než jsi…umřela?“zeptal se John. Mac přikývla a otřela si oči. „Tak si to pamatuj, ano?“řekl John, trochu se nadzvedl a políbil ji.

BTW: Comments pls thx

Opět paráda. Jenom by mě zajímalo jak přistává jumper smykem...to bych chtěl vidět Jinak paráda..těšim se na další dílec

Earman: smykem? no tak jako ze to vezme rychle do zatacky s prudkym zabrzenim?tak nejak si myslim

Mno tak John přežil - přemýšlím možná trochu škodolibě, jestli by nebylo zajímavější sledovat osudy po jeho smrti....mno to se stejně nedozvím
Jinak k této části - nemám opět co vytknout..supr

Další povedený díl. Snad už víc ani říkat nemusím.

No nevim....příde mi to trošku jako nesmysl....protože jumper letí a těžko po něčem bude sebou smýkat. Ale to nevadí...jenom mi to přišlo zajímavý a hlavně prvně mě to zaujalo z toho důvodu, e bych chtěl vidět jak by to asi vypadalo ve filmu či seriálu...

Zase super díl! Těším se na další!

Sakra ty jsi nechala Johna vyléčit. A já si myslel že se povznese aby byla změna...

Vy jste vsichni na Johna tak osklivi . Kdybych ho nechala povznest, tak bych se opakovala a kdybych ho nechala umrit, tak bych mohla vyhodit ty povidky, ktere uz mam napsane dopredu

Jinak dalsi povidka....jedu k babicce a dedovi a nejak nevim, kdy se vratim

Věci, které měly zůstat skryté

„Sbaleno? Máš všechno?“zeptal se John Mac.
„Jo, myslím, že jo.“odpověděla, zaklapla kufr a sedla si na postel.
„Sluší ti to.“pochválil ji John. Mac na sobě měla černý kostýmek, bílou halenku a černé lodičky na podpatku.
„Dík.“usmála se. „Jsem ráda, že nemusím mít parádní uniformu.“
„Vždyť žádnou nemáš!“rozesmál se John. „Nechápu, proč nemůžu jít já. Jsem vojenský velitel týhle základny.“
„Protože zatím sotva lezeš. Nemysli si, že mě to nějak těší. Budu tam s šedesátiletýma generálama. Nejhorší je, že někteří mě znají, ale naposledy mě viděli, když mi byly asi tři a měla jsem dva roztomilé culíky.“povzdechla si.
„To zvládneš. Kdy ti to letí?“
„Asi za 4 hodiny, takže bych měla vyrazit. Auto mám v SGC, ale letí i Mitchell, tak nevím…ale aspoň tam bude někdo, kdo se nebude bavit o problémech s prostatou.“
„Vezmu ti věci.“
„Nemusíš. Ten kufr má kolečka.“usmála se Mac a táhla kufr za sebou. Seržant, který měl službu u brány, ji otevřel, když je uviděl přicházet.
„Jak dlouho tam budeš?“zeptal se John před bránou.
„Tři dny.“
„Bude mi smutno.“
„Mě taky.“přikývla Mac a objala ho. Dal jí pusu.
„Teď už se mi nechce vůbec nikam.“řekla.
„Běž. A zkus jim říct, aby nám posílali víc zmrzliny.“
„Zkusím. A buď hodný a dohlídni na zbytek, ať mi nezvlčí.“usmála se a prošla.

„Pro…im…po…o…te. Útočí na…ás…!“ozval se z vysílačky vyděšený hlas další den. „Mnoh…o…zra…ných!“
„Co se děje?“zeptala se Sam.
„Vysílání od Essitů. Kapitán Holloway. Vypadá to, že jsou pod palbou.“odpověděl jí George.
„Vyšlete MALPa a připravte týmy. Budete mít velení napůl s Lornem.“
„Ano, madam.“přikývl George.

„Je to mnohem horší, než jsme si mysleli. Je tady plno zraněných a mrtvých a Kellerová nemá dostatek lidí, aby zachránila všechny, které by mohla. Potřebujeme tady plk. Blackovou.“shrnul situaci George.
„Sama to přece nezvládne. Ale sehnat ji můžu. Myslím, že bude vděčná.“
„Tak zkuste i jejího otce, madam. Bezpečnostní prověření má.“navrhl George.
„Uvidím, co se dá dělat. Atlantis konec.“slíbila Sam.

„Omluvíte mě, pánové?“řekla Mac a šla někam, kde byl klid.
„Blacková.“zvedla mobil.
„Mám tady naléhavou zprávu z Atlantis, madam. Potřebují vás tam a pokud možno, i vašeho otce.“ozvalo se z telefonu.
„Co se stalo?“
„Nevím, madam. Ale Apollo vás přenese za 8 minut.“
„Rozumím, díky.“ Vrátila se zpátky do sálu a hledala Mitchella. Konečně ho uviděla.
„Musím jít. Práce volá. Neviděl jste někde mýho tátu?“zašeptala.
„Jo, šel na záchod.“
„Panebože, doufám, že sebou hodí.“
„Co se děje?“zajímalo Mitchella.
„Nevím, ale je mi to úplně jedno-hlavně, když odsaď vypadnu.“prohlásila a podívala se na hodinky. Zbývaly 2 minuty. „Pěkně to vyřiďte a nezapomeňte na nás. Já jdu na panáčka. Hodně štěstí.“
„Vám taky.“popřál Cameron. Mac odešla a chvilku čekala před pánským záchodem. Znova zkontrolovala hodinky. Zbývalo 40 vteřin. Konečně její táta vyšel.
„Á, Ginny, čekáš na mě?“zeptal se Christopher.
„Je tam někdo?“zeptala se bez okolků.
„N-ne.“
„Fajn.“přikývla a zatlačila ho zpátky na záchody. Znova se podívala na hodinky. 10-9…
„Co to děláš?“
„Vysvětlím ti to pak.“odbyla ho…4-3-2-1-Mac i její otec byli přeneseni na Apollo.
„Kde to jsme?“nestačil se divit její otec.
„Na orbitě.“odpověděla Mac. „Na pozemské lodi Apollo a tohle je plk. Ellis.“
„Plukovníku…vypadáte jinak. Sluší vám to.“pochválil ji Ellis.
„Proč se všichni tak divíte? Mimochodem, tohle je můj otec, generál Black.“
„Pane.“zasalutoval Ellis.
„Pohov.“
„Ano, pane.“ Pak se otočil zpátky k Mac. „Protože je nezvyk, vidět vás v civilu. Kam to bude?“
„Na letiště. Máme tam auta. V SGC jsme za pár minut.“požádala Mac.
„Někdy mi to vysvětlíš, že?“ujišťoval se její otec. Přikývla.

„Plukovníku, ta žádost zněla naléhavě. Jsem rád, že jste tady tak rychle.“řekl Landry.
„Všimla jsem si. S mým tátou se znáte, že?“
„Ano, párkrát jsme se setkali, ale teď už musíte jít.“popoháněl je Landry. Sešli k bráně a Walter začal zadávat adresu. Mac měla dojem, že ji někdo pozoruje. Z úvah ji vytrhl její táta.
„Je krásnější, než jsem si kdy představoval.“vydechl.
„Jo, to je.“souhlasila.
„8.symbol-START.“
„Tak pojď. Jenom tím projdi. Nic to není.“pobídla ho Mac. Když chvilku váhal, strčila ho tam a sama prošla. Těsně než se brána zavřela, něco jí ještě proběhlo.

„Mac! Skvělý! Stihli jste to rychle.“zkonstatovala Sam už připravená vyrazit. „Ale…co to je?!“vyjekla, když bránou, těsně před tím, než se zavřela, proskočil pes. Mac zůstala překvapeně hledět.
„To je Ray-můj pes. Tati?“
„Já ne. Musel si naskočit do auta, když jsem vyjížděl.“bránil se.
„Dolů Rayi!“shodila ho ze sebe, ale dál ho drbala za ušima. „No ,když už je tady, může pomoct.“
„Dělej, jak myslíš. Už musím jít. Je tam tři čtvrtina základny a hodně raněných, tak rychle.“ Chuck zadal adresu a Sam prošla.
„Rychle! Půjdu se převléct a tobě tady seržant taky sežene nějakou uniformu. Sejdeme se ve zbrojovně. Raye beru s sebou.“

„Musí to být nezvyk, chodit bez vesty, co? Jak se bez ní cítíš?“zajímalo Christophera.
„O 3 kila lehčí.“usmála se. „Nejsem v ní tak často, jak by se mohlo zdát.“
„Co hledáš?“zeptal se, když viděl, jak se přehrabuje ve věcech.
„Hledám vestu pro Raye. Kdysi tu byli dva psi…á tady je. Pojď sem!“přivolala Raye k sobě a připla mu vestu. „Tak jdeme.“

„Madam.“
„Majore Lorne. Tohle je můj otec-generál Black a tohle je můj pes.“
„Pane.“zasalutoval Lorne, pak se sklonil a podrbal Raye.
„Jak daleko je ta vesnice?“
„ 5 km.“odpověděl.
„Co? To mám po dvou dnech na podpatcích šlapat 5 km? Ach jo.“povzdechla si.
„Máme tady jumper navíc. Tak si ho můžete vzít. Plk. Sheppard říkal, že když přijdete, máme letět s váma a nechat to tu Smithovi.“vyřídil Lorne.
„Ok. Tak jdeme.“přikývla Mac a vydala se k jumperu, který stál pár metrů od nich.
„Kapitán Holloway.“řekl Lorne, když prošli kolem DHD a Mac si všimla pytlu s mrtvolou. „Nestihl to.“
„Aha.“hlesla. za chvilku přeletěli jumperem nad vesnicí, ze které zbyly jenom trosky a v dálce dvě, do země zapíchlé lodě. Mac přistála na mýtině, která byla pár set metrů od vesnice, a kde byla provizorní nemocnice a základna. Všude byl zmatek a chaos.

„Generále.“zasalutoval John.
„Vždyť chodíte s mojí dcerou, plukovníku, takže bych to nechal bez salutování.“
„Ano, pane.“
„Mackenzie! Přestaň se vybavovat a pojď nám pomoct.“křikla Jennifer, která si jich všimla.
„Jsem rád, že jsi tady.“zašeptal John než odešla. Jenom se pousmála.

„Pane, budu vás potřebovat ve vedlejším stanu.“řekla Jennifer a další lékař ho odvedl.
„Co se tu vůbec stalo?“zajímalo Mac.
„Wraithové a Eagerové a nepohodli a porvali se o tuhle planetu. 2 lodě se zřítily, ale ještě před tím se začali bombardovat stíhačkami. Schytal to náš výzkumný tým a většina vesničanů, kteří nestihli utéct. Trosky vesnice jsme ještě neprohledali. Nemáme lidi.“vysvětlila Kellerová. Mac jenom přikývla, protože léčila nejhorší zranění jednoho vesničana.
„Hotovo. Další.“ Mac zvládla vyléčit většinu nejhůře zraněných. Asi po čtyřech hodinách skončila a vyčerpaně si sedla.
„Dobrý?“zajímala se Jennifer.
„Jo, měli bychom jít do vesnice. Sice je to už dlouho, ale třeba někdo přežil.“navrhla Mac a dojedla půlku tabulky čokolády.
„Měla by sis odpočinout.“doporučila Kellerová.
„Je mi fajn. Rayi, jdeme!“zavolala Mac a vyšla ze stanu.
„Madam.“kývl Winterson, když ji uviděl.
„Majore! Sežeňte, prosím, Sheppardův tým. Já seženu Daniela s O´Connerem.“
„Ano, madam.“

„Můžu s váma.“zeptal se Christopher.
„Jo, jasně.“přikývla Mac a dopila. „Můžeme vyrazit?“ zbytek přikývl. Vydali se pěšinou do lesa, směr vesnice, do které to bylo pár set metrů. Mac se v půlce cesty zastavila a otočila se na Johna.
„Co ty tu vlastně děláš? Kellerová říkala, že minimálně týden tě nikam nepustí.“
„Potřebovali lidi, tak jsem tu.“vysvětlil.
„Aha. Hm.“
„Páni…tady bych se móc divil, kdybychom našli někoho živého.“vydechl George, když uviděl trosky vesnice, která byla skoro srovnaná se zemí a nedaleko se tyčily torza dvou lodí.
„Rayi, hledej…hledej.“dala povel Mac. Ray vyrazil a během chvilky, dřív než se stačili rozmístit, začal štěkat a sedl si na trosky.
„Něco našel.“upozornil Mac její otec.
„Jenom mrtvého. Když sedí, je tam mrtvý. Když stojí, je tam živý člověk, ale on většinou rovnou začne hrabat.“vysvětlila a poslala Raye hledat dál. O pár minut později začal štěkat znova, ale tentokrát zůstal stát.
„Hodný.“pochválila ho Mac a dala mu piškot. Odhrabala pár kamenů a pod troskama se objevila asi sedmiletá holčička, která byla při vědomí.
„Ahoj, maličká.“pozdravila ji Mac.
„Ahoj.“špitla holčička.
„Jak se jmenuješ?“
„Tania.“
„Tania…pěkné jméno. Já jsem Mac. Bolí tě něco?“
„Ruka.“
„Ruka, dobře. Tak ten pražec dáme pryč, ano?...Ne, ne, ne, neboj. Neublíží ti. Jmenuje se Ray-to on tě našel.“uklidňovala ji Mac, když Tania uviděla Raye. Mac pomocí telekineze nadzvedla pražec, Tania vytáhla ruku a Mac jí pomohla vstát.
„Pojď, zavedu tě k hodné paní doktorce. Ta tě prohlédne, ano?“
„Já chci maminku.“plakala Tania.
„Najdeme ji.“slíbila Mac. „Kde byla?“
„V lese, šla pro dřevo.“
„Z lesa máme všechny. Pojď, najdeme ji. Ronone!“křikla, protože byl nejblíž. „Vracím se s malou do tábora. Za chvilku jsem zpátky. Nechám vám tu Raye.“ Ronon přikývl.
„Další mrtvý!“zakřičel Daniel.
„Já tu mám dva.“křikl O´Conner.
„Já jich tu mám.“přidal se George.

„Je v pořádku. Má jenom pohmožděné rameno.“zkonstatovala Jennifer.
„Tak pojď, půjdeme najít maminku, ano?“
„Mac? Potom se tu za mnou ještě stav!“zavolala na ně Kellerová, když už byly na odchodu. Mac jenom mávla rukou, jako že slyší.
„Mami!“vykřikla Tania a rozběhla se k ženě stojící o pár metrů dál.
„Tanio! Jsi v pořádku? Není ti nic? Nevím, jak vám poděkovat.“otočila se k Mac.
„To je dobrý. Mám ještě nějakou práci. Zatím nashle.“řekl Mac.
„Nashledanou a děkuju!“
„Cos potřebovala?“zajímalo Mac.
„Měla by sis odpočinout. Nevypadáš dobře.“zkonstatovala doktorka.
„Ale mě je fajn. Vážně. Pokud to je vše, mám ještě práci.“odbyla ji Mac a odešla.

„Rayi! Vrať se! Vrať se, nebo mě tvoje panička zaškrtí!“křičel John, protože se Ray rozběhl s hlasitým štěkotem na pěšinu, kterou přišli.
„Hodný! Neskákej.“podrbala ho Mac.
„Á…to jsi ty. Já myslel, že někam utíká.“zafuněl John.
„Našli jste ještě něco?“zajímalo ji.
„Všichni mrtví.“řekl Rodney.
„Asi bychom se měli vrátit a pomoct v táboře.“navrhl Chritopher. Většina přikývla. Najednou se Ray rozštěkal a pomalu se plížil k lesu, přesně na opačnou stranu, než ze které přišli.
„Rayi, vrať se! K noze!“zavolala na něho Mac. Pozdě. Ray se rozběhl do lesa. „Rayi!“ Mac vyběhla za ním. „Rayi! Zvíře pitomý! Vrať se!“křičela, zatímco se drápala do kopce. Zbytek běžel za ní. Ray vběhl na další pěšinu a v těsném závěsu za ním Mac. „Rayi!“ V ten moment kolem ní proletělo několik střel. Dlouho se nerozmýšlela a zalehla na zem. Ray udělal to samé. Chvilku počkala, a když se nic nedělo, vyběhla k Rayovi, chytal ho za obojek a zatáhla za padlý kmen, o který se opřela.
„Dobrý?“vydechl její táta, když se zbytkem doběhl. Jenom přikývla a zafuněla: „Podívejte se, kde jsme.“ Rozhlídli se a zjistili, že doběhli až nebezpečně blízko zřícených lodí. Kolem proletělo zase pár střel a ozval se výkřik. Kousek se posunuli, aby viděli, co se děje. Měli přímý výhled na přestřelku přeživších Wraithů a Eagerů.
„Necháme je, aby se zabili navzájem?“zeptal se Daniel.
„Řek bych, že jo.“přikývl John. V ten moment se za nima ozvala tlumená rána. Mac vykřikla a otočila se. Na zemi ležel Todd.
„Pomozte mi.“
„Co tady děláš?“zeptal se George.
„Ty lodě…byly moje.“hlesl Todd. „Tohle je planeta, na které sklízíme. Chtěli jsme ji bránit.“
„Ušlechtilé. Bránili jste ji, abyste ty lidi pak mohli sami zabít.“ušklíbl se O´Conner.
„Ehm…pánové…máme problém.“upozornila Mac. Zbytek zvedl hlavu a viděl, jak se Eagerové začínají stahovat k nim a začali střílet.
„Danieli, zastav mu to krvácení. My se postarám o zbytek.“houkl Winterson a začal taky střílet. Postupně se přidávali všichni.
„Nemyslím, že máme dostatek nábojů na delší střílení.“zapochyboval Christopher.
„Tak to je nás víc.“souhlasila Mac a přebila.
„Mám problém. Dochází mi náboje!“křikl George o pár minut později.
„To je Delroy!“vykřikla Mac.
„Zůstaň tady!“chytl ji John za ruku.
„Ta loď nevypadá zase tak poškozeně. Při troše štěstí by ji opravili.“zkonstatovala.
„Co navrhujete?“zajímalo George.
„Sněhuláčka z C4?“usmála se.
„Tvůj poslední sněhuláček vyhodil do vzduchu půlku lesa.“ušklíbl se Ronon.
„Kryjte mě. Zůstaň, Rayi.“houkla a rozutíkala se zpátky a potom směrem k lodím. Vyběhla kopec a přikrčeně to vzala až na dohled lodím.
„Ona je blázen. Asi to má po svojí matce. Díky bohu, to je jediná vlastnost, kterou po ní má.“povzdechl si generál Black.

Mackenzie sbíhala z kopečku a kryla se za stromy. Celkem ji znepokojilo, že Eagerů přežilo tolik, ale většina vypadala, že je převálcoval parní válec. Vzala to nepozorovaně okolo, až se dostala k trupu lodi.
„Já ti dám sněhuláčky, teďkom to budou veverky.“bručela a tvarovala z C4 něco, co se po chvíli veverce opravdu podobalo a připlácla to na trup. Tohle udělala ještě párkrát.

„Jsem skoro bez nábojů, ale teď už vážně.“postěžoval si George a zasadil poslední zásobník.
„Taky jsem na suchu.“přidal se O´Conner, který už delší dobu střílel z Beretty.
„Zastavte palbu!“křikl jeden z Eagerů. Zbytek přestal střílet. „Motala se kolem lodi, pane.“ohlásil Delroyovi a pokynul hlavou. Dva muži přivedli Mac.
„Sakra.“vydechl Rodney, zato Delray se pousmál.
„Plukovník Blacková, jaká čest…Odložte zbraně a vyjděte ven nebo ji zabiju!“křikl a namířil na Mac zbraň. Ta ani nemrkla.
„Co budeme dělat?“zeptal se Rodney.
„Uděláme, co řekl?“zašeptal Ronon.
„Myslím, že jo.“přikývl zbytek. „Vycházíme!“
„Odhoďte zbraně!“křikl Delroy.
„Nech ji být, Delroyi!“křikl Christopher. „Nestojí ti za to!“
„Má pravdu.“souhlasila Mac.
„Mlč.“zavrčel Delroy a vrazil jí tak, že skončila na zemi.
„Nech moji dceru být, Delroyi!“vykřikl znova její otec.
„Už mi nemůžeš poroučet, La´mare!“odsekl.
„Cože?“nechápala to Mac, která se mezitím vyškrábala na nohy.
„Chceš mě! Tak ji pusť!“zavolal znova její otec. Delroy začal něco křičet anticky.
„Zničil jsi nás…jsi zrádce…“překládal Daniel.
„Cože?!“vykřikla při poslední větě Mac.
„Co říkal?“zajímalo Winterson s Sheppardem.
„A i když jsi nás zradil, Eagerem zůstaneš. Celou tu dobu jsi se schovával před tím, co jsi byl. Ale před minulostí se neschováš a už vůbec ne před tím, co jsi!“přeložil to šokovaně Daniel.
„Pusťte mě!“vyštěkla Mac a přešla mezi Delroye a svého otce.
„Tys jí to neřekl? Proto nic nevěděla?“domyslel si Eager.
„Nebyl důvod, dokud tě nepotkala.“odsekl Chritopher.
„Zabil jsem ji, abych se ti pomstil! Jinak bych to nedělal, protože takové pěkné holky je škoda. Ale je stejně tvrdohlavá jako ty.“
„Mohl by mi někdo vysvětlit, o co tady jde?“zajímalo Mac.
„Tvůj otec je Eager. Ať říká, co chce.“
„Vysvětlím ti to, Pallas.“hlesl Chtistopher.
„Pallas? Tak mi říkal jenom Áron.“
„Áron je můj bratr. Když jsi umřela, byl za mnou.“
„Co?“vůbec to nechápala.
„Tvůj otec byl kdysi Antik…“začal Delroy.
„Řeknu jí to sám.“přerušil ho. „Ano, předtím než jsme se rozdělili. Já se potom přidal k Eagerům. Po pár letech jsem pochopil, že je to špatné a donášel jsem Antikům. Tady Delroy na to přišel a já musel utéct. Zůstal jsem s Antikama, když odcházeli na Zem, šel jsem taky. Tam jsem se povznesl. Asi před 40 lety jsem se stal opět člověkem, abych mohl dožít svůj život. Potkal jsem tvou matku a měli jsme tebe. No a pak už to víš.“
„Ne, to teda nevím!“vyštěkla Mac. „Kdo vůbec jsi? Vždyť já tě neznám!“
„Ginny, prosím…“
„Kolik ti vlastně je? Čistě hypoteticky asi…“přerušila ho.
„I s povznesením je to 10 259 let.“odpověděl jí.
„10 259?“vyprskla trochu hystericky. „Když ty jsi Eager, tak…“
„Ne, ty jsi opravdu Antik, stejně jako Áron. Eagerové a Antikové se lišili tím, že Eagerové umí používat energy koule a zneviditelnit se. To ty neumíš. Jsou rychlejší, než Antikové, protože se rychleji vyvíjeli. Jsou mocnější, protože na to měli tisíciletí a jsou nesmrtelní, pokud je nezabiješ.“vysvětlil jí táta.
„To je skvělý! Fakt! Po 35 letech svého života se dozvím, že mám otce, kterému je 10 259 let. A že patří ke stavitelům bran a že věděl, kdo jsem a celou dobu mi nic neřekl!“vyštěkla Mac naštvaně.
„Pochop mě…“snažil se Christopher.
„Ne, ty pochop mě! Vždyť o tobě nic nevím!“
„To jsem ti to měl říct? No to by bylo milé. Víš Meggy, jsi vlastně napůl potomek prastaré vyspělé rasy, která postavila Hvězdnou bránu-zařízení, které dovoluje cestovat na jiné planety. Jo a abych nezapomněl, je mi více než 10 000 let?“odsekl.
„Panebože, jestli se ti dva do sebe pustí, tak tu budeme do důchodu.“prohlásil šeptem John a Winterson se jenom pousmál.
„Jsi normální zbabělec!“vykřikla Mac a v tu ránu ji přilítla z jedné strany facka. Ray se rozštěkal, přiběhl k ní a začal na Christophera vrčet. Mac mu nic neřekla.
„Odcházím, tohle si vyřešte mezi sebou!“prohlásila po chvilce a popošla o pár kroků blíž ke svému týmu a tím i k tátovi s Rayem v patách.
„Takže je to jenom mezi náma.“ušklíbl se Delroy a podíval se na Christophera.
„Ne, je to mezi tebou a veverkou.“zarazila ho Mac, zmáčkla detonátor, strhla s sebou k zemi svého tátu a přikryla Rayovi ouška skoro v jednom okamžiku. Zbytek týmu zareagoval skoro stejně rychle. Ozvala se ohromná rána, loď Eagerů vyletěla do vzduchu a vzala sebou i tu wraithskou.
„Pryč! Honem!“zakřičela Mac.
„Co Todd?“zajímalo Daniela.
„Tak ho vemte. Rayi, utíkej!“ všichni utíkali, jak nejrychleji mohli, ale zbytek Eagerů je po chvilce dohnal. Mac i její otec se otočili skoro současně. Mac odhodila pár Eagerů pryč a Christopher po nich hodil energy koule. Vypadalo to, že je setřásli. Do tábora došli už v klidu, ale do řeči jim nebylo.
„Mackenzie…“snažil se s ní promluvit táta, když přišli do tábora.
„Šetři dech.“odsekla Mac a prošla kolem Sam, jako by byla vzduch.
„Co se stalo?“zajímalo ji. Rodney a Rononem jí to vypověděli.

„Madam?“oslovil Mac nesměle George. Mac seděla na kamenu u potoka a drbala Raye za ušima. Ten měl hlavu položenou na jejích nohách. Když Wintersona uslyšela, rychle si otřela oči.
„Co potřebujete?“
„Nic, jenom jsem se chtěl zeptat, jak vám je.“
„Mám chuť do něčeho kopnout.“odpověděla.
„Můžete být ráda, že to není nic horšího.“snažil se ji uklidnit.
„Jako třeba?“
„Já nevím…třeba trojhlavý drak převtělený do vašeho otce.“
„Haha.“
„Proč jste řekla veverky?“
„Jaký vever…jo, aha!“vzpomněla si. „Udělala jsem z C4 veverky. Ne sněhuláčky.“
„Wraithové!“ozvalo se z tábora. Mac s George se tam rozběhli. Všichni, kteří měli zbraně, po nich stříleli. Wraithů nebylo moc, takže je měli za chvilku pod kontrolou. Jenom jeden se tvrdošíjně bránil.
„přestaňte střílet!“přikázala Mac a sundávala si vestu. Pomocí telekineze vytrhla Wraithovi zbraň. Ten se na ni vrhl. Mac se mu vyhla.
„Co to dělá?“zděsil se její otec.
„Zuří.“odvětil George.
Wraith chytl Mac nohu a potáhl. Ta skončila na zemi, ale neváhala a podkopla mu nohy. Mac vytáhla nůž a zase vstala. Hodila ho po Wraithovi, ale ten ho chytil. Na chvilku se zarazila, ale pak začala rychle uhýbat. Asi na desátý pokus ji Wraith pořezal na boku. Vykřikla a skončila na zemi, ale byla tak naštvaná, že jí to bylo úplně jedno a hned zase vstala. Wraith na ni znova zaútočil nožem. Mac ten nůž Wraithovi vytrhla a bodla. Wraith dělal, jako by nic. Tak znova…a znova…a znova…
„Mackenzie! Přestaň!“to se k ní vrhl John a odtáhl ji pryč.
„Nech mě být! Pusť mě!“snažila se mu vykroutit, ale John ji nepustil.
„Teď zajdeš za Jennifer, necháš se ošetřit a potom se půjdeš vyspat. To, že z něho naděláš kaši, ti nepomůže.“řekl jí John. Chvilku se na něho dívala.
„Rayi! Pojď!“zavolala a vydala se za Kellerovou.
„Je to moje vina. Měl jsem jí to říct.“vzdychl její otec.
„Za pár dní ji to přejde. Nebojte.“uklidňoval ho Sheppard.
„To doufám.“

Tak si to uzijte a zase mi napiste, jak se vam to libi:) diky

Další perfektní díl to bych nečekala

Mackenzie: Hlavně Johna nezabíjej byla by ho škoda

Po dějové stránce velmi nečekané a stylistické stránce také nemám co vytknout

hmm..opravdu nečekaný vývoj...sem zvědav co dál nás asi čeká....

Zase, jako vždy velmi povedený díl.Jen jedna taková malinká připomínka. Jestliže píšeš povídku v češtině nemusíš používat energy koule. Stačí energetické

Hochu koukám, že jsi se už moc dlouho nekoukal na NOVU, to by tě pak nějaké takové maličkosti nevyvedli z míry...
Jinak se chci neformálně zavázat, že si najdu čas na přečtení těchto povídek

rocketman : energeticke zni divne, energy je lepsi - teda apson me to lip zni

jinak dalsi povidka

Vyjasnění
„Tohle je Wraith. Když ho uvidíš, můžeš udělat dvě věci. Buď ho sežereš nebo utečeš. Jasný, Rayi?“vysvětlovala mu Mac a ukazovala na obrázek Wraitha. Ray jí položil packu na ruku, jako že rozumí.
„Fajn.“přikývla. „Tak pojď. Něco zopakujem…Mrtvola!“ Ray se okamžitě vyvalil na zem, vyplázl jazyk a zůstal nehybně ležet.
„Výborně.“pochválila ho Mac, ukázala mu rukou k zemi a schovala palec. Ray se začal plížit. Mac hvízdla a rukou naznačila kotrmelec. Ray okamžitě začal válet sudy.
„Skvělé. Pojď. K noze!“přivolala si ho a hodila mu piškot. Když kolem ní začal poskakovat, začala mu piškoty házet do výšky a on je chytal. Lehla si kousek od kraje mola a sem tam si nějaký piškot taky vzala. Ray kolem ní najednou prosvištěl. Jenom zaklonila hlavu, aby se podívala, kam to běží a uviděla, jak už vesele poskakuje kolem Johna.
„Říkal jsem si, že tu budeš.“prohlásil.
„Jo, ještě musím s Rayem dopilovat pár věcí. Za tu dobu, co jsem byla pryč, ho táta jenom rozmazloval a na trénink nějak zapomněl.“
„O něm jsem chtěl s tebou taky mluvit.“začal John.
„Ne, omluvit se mu nepůjdu.“prohlásila Mac, než stačil říct cokoliv dalšího. Mezitím k ní přiběhl Ray a lehl si vedle ní. Automaticky ho začala drbat.
„Mac, je to tvůj táta. Měla by jsi s ním mluvit.“
„Stalo se ti někdy, že sis připadal, jako by se ti život sesypal jako domeček z karet? Že jsi vlastně nějaký čas žil s člověkem, kterého vůbec neznáš?“
„Neviděl bych to tak černě. Jenom ti neřekl, že…“
„…byl jeden z lidí, kteří mě teď chtějí zabít? To je opravdu nepodstatná maličkost.“
„Poslouchej, oba jste dospělí a jeden z vás musí udělat první krok.“
„A proč to mám být já?“
„To nikdo neřekl, ale měla bys to udělat, než bude pozdě.“doporučil jí John.
„Poslední dobou nějak nevím, co mám dělat. Vždycky jsem měla jasno, co chci, ale teď? Mám pocit, že se mi nic nedaří a všechno se jenom sype.“
„Takový pocit měl první měsíce každý.“
„Jenže tohle už dávno nejsou první měsíce.“namítla Mac.
„Víš co? Začni s tátou. Omluv se mu a promluvte si.“navrhl John.
„Neumím se omlouvat.“hlesla Mac.
„Tak to máš vážný problém. Myslím, že to umíš, jenom ti to nedovolí tvoje hrdost.“poznamenal John. Mac se pousmála.
„Půjdeš se mnou?“zeptala se potichu.
„Půjdu, ale vyřešit si to musíš sama.“
„Dobře. Musím se stavit ještě za Sam, tak tam půjdeme nejdřív.“
„Ale tím se rozhovoru s tátou nevyhneš. Promluvíš si s ním, i kdybych tě tam měl dotáhnout.“pohrozil John. Mac se usmála a vstala.

Za pár minut došli před pokoj Sam. Mackenzie zaklepala.
„Dále.“ozvalo se zevnitř. Mac si otevřela a vešla. Samantha seděla na balkoně a s ní tam byl i Mackenziin otec.
„Cos potřebovala?“zeptala se Sam.
„Nic.“vyhrkla a rychle se otočila, ale ve dveřích jí v cestě stál John, který ji zase otočil zpátky a pošťouchl dopředu. Mac chvilku hleděla na tátu a táta na ni. Ani jeden z nich nehodlal začít. John si to po chvilce uvědomil a tak, aby odlehčil situaci, se zeptal:
„Generále, v lednici je nějaké pivo, nedáte si?“
„Rád.“přikývl Christopher a prošel kolem Mac bez povšimnutí. Ta se okázala se založenýma rukama dívala jinam.
„Co jsi potřebovala?“zeptala se Carterová, když chlapi odešli.
„Sakra!“ulevila si Mac a pak pokračovala: „Chtěla jsem tě jenom poprosit, aby si do zásob zahrnula i žrádlo pro Raye. Když tady teda může zůstat.“
„Jo, neboj. Jak si pokročila s výcvikem?“
„Vysvětlila jsem mu, kdo je Wraith. Tvářil se, jako že to pochopil, tak snad to bude dobrý. Rád se učí, když dostane něco dobrého.“usmála se Mac.
„To tvůj táta říkal taky.“odvětila Samantha. Mac jenom protočila oči.
„Můžu ti něco poradit? Jenom jako kamarádka?“zeptala se Sam.
„Jestli chceš, abych se mu omluvila, tak na to zapomeň!“naježila se Mac.
„Trápí se. Je mu líto, že ti to neřekl.“
„Tak ať za mnou přijde sám!“
„Jste úplně stejní.“usmála se Sam. „Víš…ty jsi strašně fajn, ale někdy se chováš jako…naprostá rozmazlená husa.“
„Hm.“
„Promluv si s ním. Má tě rád, Mackenzie. Udělal by úplně cokoliv, aby se ti nic nestalo. Myslel to dobře.“
„Já vím, ale…představa, že můj otec je Eager, je…nechutná.“
„Věřím. Ale uvědom si, že tady nebude napořád.“

„Je mi líto, že jsem jí to neřekl, ale myslel jsem, že to bude nejlepší.“
„Já vím.“přikývl John a podal mu pivo.
„Dík.“poděkoval Christopher a pak pokračoval: „Ona je tak tvrdohlavá! Vůbec si to nenechá vysvětlit!“
„Mac věří jenom tomu, co vidí.“pousmál se John. „Tehdy, když byla povznesená, mě škrábl otrávený šíp. Začala mi trnout ruka a občas mě chytaly křeče. Jedna fyzioterapeutka, Amy, se mi to snažila rozmasírovat a byla zrovna u mě, když mi Mac přinesla hlášení. Já byl samozřejmě jenom v trenkách, takže chápu, jak to muselo vypadat. Nechtěla nic slyšet a nevěřila mi, dokud mě ty křeče nechytly přímo před ní. Od té doby je to zase dobrý.“
„Chápu, že jsem jí měl říct, kdo jsem, hned jak za mnou přišla poprvé. Ale netušil jsem, že se to takhle vyhrotí.“

„…prostě si s ním promluv. Věř mi, není to těžké.“zopakovala radu Sam.
„Fajn. Stejně nedáš pokoj ani ty, ani John.“rezignovala Mac, vstala a šla ke dveřím. Tam se otočila a řekla: „Ty, Sam, viděla jsem, jak se díváš na tátu, tak jestli ho…no, řekněme, jestli mu chceš udělat radost, pozvi ho na večeři a pokud nevíš, o čem se s ním budeš bavit, tak pokud víš něco o koních, rychlých autech nebo motorkách…“
„Motorky? Skvělý!“zajásala Sam. „To jde tak vidět?“
„Vždyť se na něco díváš celou dobu, co je tady. Ale neberte to moc vážně, protože skoro stejně starou macechu bych asi nerozdýchala.“
„Nevadí ti to?“
„Proboha, jste oba dospělí, dělej si, co chceš.“usmála se Mac a odešla.

„Asi bych se měl omluvit.“došel k závěru Christopher další den. „Ona první krok neudělá a já ji nechci ztratit.
„Bude na mole, pokud nebude s Rononem v tělocvičně.“poradil mu Sheppard.
„Nechat se dobrovolně zmlátit. To nechápu.“zakroutil hlavou Christopher.
„No, teď bych spíš litoval Ronona.“usmál se John.
„Pravda.“souhlasil Christopher s úsměvem.

„John říkal, že tady budeš.“řekl tiše Christopher, když došel na molo. Mac seděla na kraji a házela do vody kamínky.
„Hm.“
„Přestaň trucovat, Ginny! Dělal jsem to pro tebe!“
„Nech toho. Zrovna teďka na to nemám náladu.“odbyla ho.
„Trucuješ jenom proto, že jsem ti to neřekl?“ Mac přikývla. „A ty jsi to Abby řekla?“
„To je něco jiného.“namítla.
„Ne, Virginio, to je úplně to samé! Taky jsi jí neřekla celou pravdu o tom, kdo vlastně jsi.“
„Řeknu jí to, jenom ne teď.“
„Taky jsem ti to chtěl říct…jenom ne teď. Omlouvám se. Chci jenom, abychom z tohohle průšvihu vyvázli všichni živí. Zítra odcházím, ale ty tady zůstáváš. Teď už víš všechno. Víc toho opravdu nevím.“
„Dobře, teď ses nejspíš totálně vyčerpal. Tahle řeč byla docela dojemná. Ne, vážně, udělala na mě dojem.“ušklíbla se Mac ledově.
„Takhle se mnou mluvit nebudeš! Jsi pořád moje dcera!“vyjel na ni otec.
„Jo? A to řekl kdo?“vyštěkla Mac a postavila se. Chvilku se na sebe zlostně dívali.
„Plk. Blacková do prostoru brány, plk. Blacková do prostoru brány.“
„Musím jít.“prohlásila Mac a bez ohlédnutí odešla.

„Co se děje?“ptala se Mac už ode dveří, ale místo odpovědi kolem ní proletěla energy koule. Všimla si jí na poslední chvíli a vrhla se za jeden sloup. „Co to sakra…?!“
„Vylez ven nebo ho zabiju!“křikl Eager a mířil zbraní na Johna.
„Dobře…jenom klid!“ Mac pomalu, s rukama nad hlavou, scházela po schodech dolů.
„Promiň, donutil ho to říct.“omluvil se John a trhl hlavou směrem k seržantovi u ovl. panelu, který měl podivně skelný pohled.
„To je dobrý.“přikývla Mac a v tu chvíli vytáhla svou zbraň takovou rychlostí, že to nikdo skoro nepostřehl a namířila na Eagera a Johna pomocí telekineze trochu nešetrně odhodila stranou.
„Vystřel.“pobídla Eagera. Ten místo toho odhodil zbraň a praštil ji. Mac, protože to nečekala, se octla na zemi a pustila svoji zbraň, která někam zapadla. Rychle se postavila, ale tenhle Eager byl na ni moc rychlý, takže za chvilku byla znova na zemi.
„Střílej, Ronone!“vykřikl na něho John. Ronon zamířil a vystřelil omračovací střelu. Těsně minul Mac, která zrovna uhla kopanci. Jenom se zmateně podívala, co to bylo. Ta chvilka nepozornosti ji stála další ránu.
„Tati!“zavolala ho pomocí telepatie, ale nevěděla, jestli ji slyšel. Eager ji lehce nadzvedla a prohodil sklem na jednu z teras.
„Mackenzie! Stáhni ten štít a pusť nás!“zakřičel John, protože mezi ní a ostatníma byla neviditelná bariéra.
„To já ne!“křikla v odpověď a trošku nejistě se za pomoci zábradlí postavila. Mezi tím se k ní Eager zase přiblížil a chtěl ji kopnout. Mac jeho ránu vykryla a kopla ho sama. Ani se nehnul. Překvapeně zamrkala. Eager naznačil, že zaútočí zleva, ale v poslední chvíli to změnil a vzal to zprava. Chytl ji pod krkem a přetlačil k zábradlí. Po chvilce Mac cítila, jako by tlak povoloval. Snažila se mu vykroutit, ale pořád ji tiskl dost silně. Najednou Eager vykřikl a pustil ji. Svezla se po zábradlí dolů a kašlala a lapala po dechu. Za Eagerem stál její táta, který nečekal a jednu mu vrazil. Eager se zapotácel, Christopher na nic nečekal, párkrát ho kopl, Eager se dostal taky až k zábradlí a přepadl přes něj. Christopher se sklonil k Mac.
„Dobrý?“ Jenom přikývla.
„Je mi to líto, omlouvám se.“hlesla.
„To nic. Taky se omlouvám.“řekl jí otec a objal ji.
„Žiješ?“zafuněl John, který přiběhl.
„Jo. Jsem v pohodě.“pousmála se. John sklouzl pohledem na řezné rány od skla na jejích rukou.
„Měla by si zajít za Kellerovou, jestli v tom nemáš ještě střepy.“
„Zajdu. Tati, jak se ti podařilo překonat ten jeho štít?“zajímalo ji.
„Byl jsem silnější než on.“pousmál se a pomohl jí vstát.
„Víte co? Měli bychom tady namontovat nějakou termovizi nebo tak něco. Začínají mi lézt na nervy ty jejich věčné vpády.“navrhla Mac, když procházeli kolem brány.
„To bychom měli.“souhlasil Ronon.
„Přidáme to do příštího hlášení.“slíbil John.

„Proč jsme zrovna tady?“zajímalo Christophera další den, když byli na jihozápadním mole.
„Kluci chtějí něco hrát.“odpověděla Mac a s heknutím se postavila.
„Dobrý?“
„Jo, jenom se cítím, jako by mě někdo zmlátil.“usmála se. Christopher se rozesmál.
„Co vůbec chtějí hrát?“
„Nevím, minule hráli fotbal, předminule ragby, pak tu byl i tenis a volejbal. Ale jak vidíš, jsou tu i dva koše…“
„Ahoj.“pozdravili nově příchozí.“
„Ahoj. Tak co to bude dneska?“zajímalo Mac.
„Basket.“odpověděl John s úsměvem.
„Néé.“zaskučela. „To neumím!“
„No, prohrát ti jenom prospěje.“usoudil Ronon.
„Dobrá…takže já budu s Wintersonem, Mac a Radkem, Ronon bude s O´Connerem, Danielem a s vámi, generále. Souhlas?“rozdělil to John.
„Já to myslela vážně, neumím to.“
„Je to jednoduché. Musíš se tím balonem trefit do koše. Mezi kroky musíš driblovat. Toť v podstatě vše.“vysvětlil jí John.
„Tati! Mám vážný nedostatek! Nikdy jsi mě to nenaučil!“rozesmála se.
„Ale zase umíš jezdit. To neumí každý.

Zase nazory, diky

moc pěkný díl. Přiostřený začátek a na závěr odlehčený fórem...

Vážně se těžko hodnotí kvalita jednotlivých dílů, když v každém se děje něco jiného, ale myslím, že toto byl jeden z nejlepších vůbec

Opravdu nádherný díl. Skvostné.
Jestli se nevymyslí nové synonymum pro briliantní, tak už nebudu mít jakými slovy komentovat tvoji povídku (Ledaže bych se naučil čínsky)

Myslím, že vše bylo již řečeno, ale taky se musím přípojit. Perfektní díl napínaví a zajímaví jako vždy

Opravdu skvělé díly my víme, viď

tak dalsi povidka
tentokrat zase na pokracovani...

Špatný den, part 1
Mackenzie se vyděšeně celá zpocená probudila. Chvilku jí trvalo, než si uvědomila, že to byl jenom sen. S úlevou padla na polštář. Bylo brzo táno a venku byla ještě tma, takže by normálně ještě spala, ale celým městem se ozvalo hlášení: „SG-16 do kontrolní místnosti, SG-16 do kontrolní místnosti.“
„To si děláš srandu?“zabručela ospale, vyhrabala se z postele, natáhla na sebe jenom župan a pomalu se vyloudala ze dveří.
„Co je?“zabručela ospale.
„Tým kapitána Robertsona. Volali asi před čtvrt hodinou, že mají nějaké problémy.“vysvětlil jí John, který měl službu.
„Hm.“
„Hele, nemohla by ses aspoň tvářit, že tě to zajímá?“
„Nemohla Johne, ne ve 3 ráno.“
„Jsi zase protivná, víš to? To, že ti Sam dala na starost celou Atlantis…“
„…bylo jenom proto, že se tobě nechce papírovat.“dořekla za něho Mac.
„No…jo…“přiznal.
„Co se děje?“zeptal se Winterson, který zrovna přiběhl už oblečený a v patách měl Daniela s O´Connerem.
„Pustím video.“řekl Rodney, který už taky dorazil.
„Otevřete štít…útočí na nás…áááá!“
„Ježíši!“vyjekla Mac a rychle otočila hlavu na stranu. Na obrazovce se objevily červené fleky.
„No páni.“vydechl Ronon.
„Co budeme dělat?“zajímal se Daniel.
„Otevřete bránu, seržante, a zkuste MALPa.“řekla Mac. Rodney otevřel notebook a zkusil pohnout MALPou. Fungoval.
„Nic moc tam není vidět.“poznamenala Mac.
„Je tam tma a krvavé skvrny na viditelnosti taky nepřidají.“odsekl Rodney.
„Dobře, sežeňte ještě Lornův tým. Do 10 minut u brány…Johne, vem mi prosím výstroj. Musím se jít převléct.“
„Nehodláte nepřátele ohromovat svým šarmem, madam?“zeptal se George s úsměvem.
„Dnes ne, majore.“pousmála se Mac a odešla.

„9.59“poznamenal George, zmáčkl stopky a natáhl ruku. O´Conner mu podal 10 dolarů.
„Baterky máte?“zeptala se Mac a zapla si vestu.
„Jo, chtěli jsme vzít i halogeny, ale nenašli jsme je.“prohlásil Daniel.
„Taky jste nemohli. Včera si je vzal průzkumný tým.“odvětila.
„Jak to víš?“
„Podepisovala jsem to. Není to klasické vybavení. Přísahám, že už si nikdy nebudu stěžovat na hlášení. To je papírů, papírů a papírů. Zadejte adresu.“
„Kde Carterová vůbec je?“zajímalo Lorna.
„Na Zemi. Po jedenácti letech má 14 denní dovolenou.“odpověděla Mac.
„7. symbol. Start!“

Jakmile se objevili na planetě, hned rozsvítili baterky. U MALPu ležel kapitán Robertson. Mac k němu opatrně zamířila.
„Nejsou tady žádné známky života.“prohlásil po chvilce Rodney.
„Fajn.“přikývla Mac a otočila Robertsona. Byl až nepřirozeně bledý. Chtěla mu zkusit nahmatat puls, i když viděla, že je to zbytečné. Zajela mu pod límec a v tu ránu zhnuseně odskočila.
„Co je?“zeptal se jí Ronon.
„Posviť mi tady.“pobídla ho. Namířil baterkou na Robertsona. Mac mu rozepla vestu a bundu.
„Co to…?“podivila se a pořádně si posvítila na jeho krk. Byl celý od krve. Mac mu pootočila hlavu na stranu. Přes tu krev neviděla jeho zranění. Ronon, který jako by věděl, co chce udělat, jí podal vodu. Tam, kde bylo krve nejvíc, ji nalila. Krev pomalu začala stékat dolů. Po chvilce byl Robertsonův krk čistý. Ronon zase posvítil a oba se na ránu podívali.
„Tohle není od střely.“poznamenal Ronon.
„Vypadá to spíš jako od pozemského paralyzéru. Jenže ten tě jenom spálí a neprorazí ti kůži. Tohle vypadá spíš na pokousání.“
„Ale které zvíře má takový skus?“přemýšlel. Mac neodpověděla a zkoumala ránu.
„Zvíře? Žádné. Tohle neudělalo zvíře. Je to lidský skus.“došla po chvilce k závěru.
„Upír?“
„Tady taky znáte upíry?“podivila se Mac. „Ale jo. Nejspíš.“přikývla.
„Známe, ale je to rada. Ne jako u vás. U vás je to vymyšlené stvoření. Tady se povídalo, že existují dvě rasy. Upíři a vlkodlaci. Tyhle dvě rasy prý proti sobě vždy válčily o nějakou planetu-nejspíš o tuto. Myslel jsem, že se to vypráví jenom jako…pro strašení malých dětí. Mysleli jsme, že už dávno vymřeli.“
„Tak upíři a vlkodlaci, jo?“ujasnila si to Mac. Ronon přikývl. „Ok, lidi! Máme větší problém, než jsme si mysleli! Podle Ronona by to mohla být planeta plná Upíru a Vlkodlaků! Zkusíme najít stopy po Robertsonových lidech. Nehledejte lidi, jen ty stopy. Podle nich se rozhodneme, co dál! Co 15 minut chci hlášení! Lornův tým se dá napravo od brány. Sheppardův půjde rovně a my půjdeme vlevo!“ Ostatní přikývli a vydali se svým směrem.
„Myslíte, že to jsou opravdu Upíři a Vlkodlaci?“zeptal se George.
„Možná.“odpověděl za všechny Daniel.
„Slyšíte to?“zeptal se O´Conner vyšším hláskem než obvykle.
„Co?“
„To vrčení.“řekl. Mac se zastavila a snažila se telepatií zjistit, jestli je někdo kolem.
„Tak co?“zajímal se Winterson.
„Já…nevím. Něco tu určitě je, ale…nevím co. Nemůžu to určit. Jako by mi to…unikalo.“
„Nemůže to být tím, že jsou mrtví?“nadhodil Daniel.
„Možná.“přikývla Mac. Jakmile to dořekla, z křoví se vyřítilo něco velkého a srazilo to k zemi O´Connera. Ten jenom zakřičel a snažil se ho ze sebe shodit. Mac s Wintersonem se k němu vrhli a snažili se to z O´Connera odtáhnout. Zvíře se otočilo a podívalo se přímo na Mac. Ztuhla. Jeho červené oči se zaleskly, ohnal se po ní drápama. Ta jenom vykřikla a skončila na zemi. Winterson se na něho vrhl, ale Vlkodlak ho odhodil a vrátil se k O´Connerovi. Mac se postavila, namířila a vystřelila do něho spolu s Danielem celý zásobník.
„O´Connere…hej…“snažila se ho vzbudit. „Vracíme se! Vemte ho!“rozhodla.
„Tady plk. Blacková, vraťte se k bráně, okamžitě!“křikla do vysílačky. Vrčení se ozývalo ze všech stran. Zpoza stromů se vynořily postavy. Mac s Danielem začali střílet. Po chvilce jim došly náboje. Mac je pomocí telekineze začala odhazovat. Po pár minutách dorazili k bráně a Daniel zadal adresu.
„Vem ho a projdi. My budem držet bránu.“řekla mu Mac.
„Kde jsou Daniel a O´Conner?“vykřikl Lorne, když se svým týmem dorazil.
„Už doma! Běžte!“odpověděla mu Mac a rozběhla se do tmy. Po chvilce uviděla mezi stromy Rononovy červené střely. Viděla, jak se k nim blíží nějaké postavy.
„Hej! Tady jsem!“zavolala, protože ji nic jiného nenapadlo. Tvorové se otočili. Vypadali jinak, než ten předtím. Víc lidštěji-až na ty dlouhé špičáky. Vrhli se na ni. Telekinezí je odhazovala na všechny strany. Jednoho se jí podařilo odhodit na větev stromu. V tu ránu se rozpadl.
„Wow!“vyvalil oči Ronon.
„Běžte!“křikla a odhodila dalšího. John, který probíhal kolem ní, ji drapl za ruku a táhl k bráně. Když k ní doběhli, ještě se na chvilku otočili. Upíři si zrovna všimli Vlkodlaků a začali na sebe útočit. John i Mac došli k závěru, že by bylo nejlepší zmizet a prošli.

„O´Conner?“zeptala se Mac, jakmile byli doma.
„Pokousalo ho to. Těžko říct.“pokrčil rameny Winterson.
„Jste zranění.“upozornil je John.
„Jsou to jenom škrábance.“odvětila Mac. „Ale celkem to pálí.“
„Zajdeme si na ošetřovnu.“slíbil George.

„Už víš, na co umřel Robertson?“zajímalo Mac.
„Ztratil až moc krve, ale víc zatím nevím. Chystám se na pitvu za chvíli…tak hotovo. Píchla jsem ti vakcínu proti vzteklině a širokospektrální antibiotika. Přijdeš si ještě večer a zítra. Na ty škrábance tu máš nějakou mastičku. Popros Johna. Určitě ti rád pomůže.“pousmála se Jennifer.
„To určitě.“přikývla Mac taky s úsměvem.
„No a aby to Wintersonovi nebylo líto, tak dostal to samé.“
„Jak je O´Connerovi?“
„Dostal to co vy, ale zatím víc nevím.“odpověděla Kellerová.
„Jak budeš něco vědět, ozvi se.“řekla jí Mac a odešla.

„Dobrý?“zajímal se John, když vcházeli do zasedačky.
„Jo.“přikývla Mac s Wintersonem.
„Nějaké stopy po Robertsonových lidech?“zeptala se, když se všichni usadili.
„Víc než to. Našli jsme jejich těla…zbytky těl. Neměli jsme čas to ohlásit.“ozval se Lorne.
„Aha.“přikývla Mac. „Myslím, že bychom tu planetu měli vymazat z databáze. Nebo je něčím zajímavá?“
„Jedině tím, že je tam den cca 393 let a ten trvá jenom 29 dní.“odpověděl Daniel.
„Hmmm. Takže nic. Rodney, tu planetu vymaž, ano? Tím bychom mohli pro dnešek skončit. Kdo nemá službu, tomu přeju dobrou noc a my, co ji máme, jdeme ponocovat. Rozchod.“ukončila to.

„Volala jsi? Znělo to naléhavě.“zeptala se Mac.
„Víš, asi to zní blbě, nebo mi možná nebudeš věřit…“začala Jennifer.
„Tak už to vyklop! Co je?“
„Robertson zmizel.“
„Cože?!“vykulila oči Mac. „Vždyť je mrtvý, tak jak mohl zmizet?!“
„Já nevím. Prostě tu není. Šla jsem, že ho otevřu, ale on tam prostě nebyl.“
„A nemohl ho někdo dát…jinam?“
„Tady? A kam?“opáčil Jennifer. „Říkala jsi, že to vypadalo na kousnutí?“
„No…že by se z něho stal Upír?“vyprskla trošku hystericky Mac.
Je to možné?“
„Nevím. Zeptám se Ronona.“

„Zmizel? Říká se, že když tě Upír vysaje až na kraj smrti a pak ti dá nepít vlastní krve, vytvoří nového. Po pár hodinách se probudíš a jseš stejná jako oni.“vysvětlil Ronon.
„Hups. Chceš mi říct, že nám tu někde pobíhá?“ujišťovala se Mac.
„Možná. To abychom si vzali kolíky.“
„Jako dřevěné? No, aspoň něco, co se dá normálně sehnat.“
„Dám vědět ostatním.“nabídl se Ronon. Mac přikývla.

„Dobře lidi. Od spojenců se nám podařilo získat kuše a luky. Rozdělíme se do skupinek. Lornův tým to vezme na sever. Wintersone, vy si taky někoho vemte a běžte na jih. Sheppard na západ. Ronone, ty východ a já si vezmu prostory pod vodou. Co půl hodiny hlášení. Běžte!“vychrlila ze sebe Mac.
„Upíři mají rádi tmu. Bude někde, kde nesvítí slunce.“ozval se po chvíli vysílačkou Ronon. Všichni potvrdili, že rozumí.
„Myslíte, že tady někde ještě je?“zeptal se po pár hodinách hledání George.
„Upřímně? Myslím, že ne.“ozval se do vysílačky Lorne.
„Souhlasím.“přikývl John.
„Jo, já taky.“přidala se Mac.
„Nemohl jenom tak zmizet.“namítl Ronon.
„Balíme to lidi.“prohlásila Mac po chvilce. Všichni souhlasně zabručeli.
„Madam.“ozval se jeden z mariňáků, který šel s Mac. „Jste s pořádku?“
„Jo. Jenom mi zaskočila žvýkačka.“odpověděla Mac, která asi 30 vteřin v kuse kašlala.
„Se vší úctou, madam, to na žvýkačku nevypadalo.“
„Je mi fajn…slyšeli jste to?“zeptala se po chvíli.
„Co?“zeptal se voják.
„Tohle.“odpověděla, když se ozval další výkřik. Rychle se rozběhli tím směrem, odkud vycházel.
„Asi ho máme.“křikla do vysílačky Mac.
„Rozumím. Opatrně.“odvětil John. Rychle doběhli do jedné z laboratoří. V rohu se krčil jede věděc.
„Ublížil vám?“zeptala se Mac. Zavrtěl hlavou. „Kam běžel?“
„Doprava.“hlesl.
„Tam to je zatopené. Neprojde. Pojďte, rychle!“pobídla je Mac. Robertsona našli skoro za rohem. Vypadal úplně stejně jako Upíři na té planetě.
„Jenom klid, Robertsone. Nechceme…“ Mac se zase rozkašlala. „Sakra! Nechceme vám ublížit.“ Robertson jenom zavrčel a vrhnul se na ně. Mac neváhala a vystřelila z kuše. Robertson se rozpadl na popel.
„Wow. Dobrá muška.“pochválil ji.
„Dík.“přikývla. „Máme ho. Teď je definitivně mrtvý.“řekla do vysílačky.
„Rozumím. Jsme u brány.“potvrdil Winterson.
„Budeme tam za 10 minut.“dodala Mac.

„Nemám zavolat Kellerovou?“staral se John okolo půl čtvrté ráno, když Mac už asi 2 hodiny v kuse kašlala.
„Je mi fajn. Je to jenom kašel. Běž spát k sobě, máš potom službu, tak ať jsi vyspaný.“
„Ty taky sloužíš.“namítl.
„Běž. Nemusíme jak po flámu vypadat oba.“
„Určitě?“
„Určitě.“přikývla Mac. John se vymotal z peřiny a odešel.

„O´Conner?“zajímalo dalšího dne Wintersona.
„Pořád stejně.“odpověděla Jennifer. „Kdyby něco, dám vědět.“
„Není tu Mac? Nemůžu ji najít, tak mě napadalo, že bude tady.“zeptal se John, který právě dorazil.
„Tady není.“zavrtěla hlavou Jennifer.
„Třeba ještě spí.“navrhl George.
„Měla mít službu tady. Od 7:00. Možná fakt ještě spí.“

„Mac?...Mac?“zavolal John, když došel do jejího pokoje. Došel k posteli. Ležela až po uši zachumlaná v peřině.
„Mac…vstávej.“
„Kolik je?“zamručela a zase se rozkašlala.
„Půl deváté. Vypadáš příšerně.“dodal.
„Usla jsem až k ránu.“řekla a začala se sbírat z postele. Když vstala, John ji musel chytit, protože se jí podlomily kolena.
„Tak ty dneska nikam nejdeš!“rozhodl. „Zalez zpátky. Zajdu za Kellerovou.“

„Neříkej, že si taky padla?“zeptala se Kellerová.
„Taky?“opáčila Mac.
„Jo. V noci se objevilo šest lidí s nějakou virózou. Wow, 38,9°C-tak to máš rekord.“zkonstatovala Kellerová, když viděla teploměr.
„Skvělý.“zabručela znechuceně Mac.
„Je to nějaká viróza. Zůstaneš v posteli a nevystrčíš z ní nos, jasný? Johne, buď tak hodný a dones jí z jídelny teplý čaj. No…ještě ti píchnu další várku těch antibiotik-těžko říct, jestli to k něčemu bude-a něco, co ti ten kašel zklidní a ty ses mohla vyspat.“ A píchla jí dvě injekce.
„Hm. Ale chci vědět o všem, ano? A když se s O´Connerem něco změní, tak to chci vědět.“
„Dobře. Ale teď už spi. Dobrou noc.“
„Dobrou.“odpověděla Mac a během pár minut spala.

TO BE CONTINUED

Zase coments, kuji