Portál 1x07 - Ztracení bratři (part II.)

Jackson D.: To jsi jako Dragon, ten má taky kostru až do konce vymyšlenou.

Tak jsem tu s dalším dílem, doufám že se bude líbit.

Portál 1x05 - Navrácená svoboda
Part II

Raketoplán 4, 24.2.2212 15:50 UST:
Raketoplán se pomalu bížil k planetě. Cesta mu trvala déle než by trvalal Magellanu, protože letěli pouze setrvačností rychlostí přibližně 1/4c. Thomas totiž nařídil vypnutí větiny systémů, včetně motorů a štítů, aby se zmenšila šance na odhalení.
„Za 10 minut tam budeme, připravte se.“ Řekl Thomas ostatním
„Pasivní senzory zatím nezachytili na této straně planety žádná plavidla, ale to neznamená že tam nejsou.“ Informoval Thomase nadporučík Reed, sledující údaje ze senzorů. Thomas jen přikývl že rozumí. Dobře věděl že přesnost pasivních senzorů je nižší než těch aktivních. Údaje u nich mohou být zkresleny mnoha jevy, jako jsou například magnetické bouře, silný solární vítr, sluneční erupce atd. Protože tedy nebylo jasné zda jsou na oběžné dráze planety nějaké lodě, rozhodl se po chvíli zpomalit na 100 km/s, aby na seznorech vypadali jako malá planetka.
Když už se přibížili těsně k horním vrstvám atmosféry, informoval Thomas všechny o svém plánu jak proletět atmosférou a přistát.
„Dobře jsme tu. Teď přejdu do zdánlivě nekontrolovaného sestupu, aby nás považovali za meteor, jakmile klesnem do troposféry, zapnu na okamžik brzdé motory, abych nás zpomalil a najdu místo k přistání.“
„Ale majore raketoplán přece nekontrolovaný sestup nevydží.“ Řekl lingvista, doktor Nelson.
„Právě proto jsem řekl ZDÁNLIVĚ nekontrolovaný, doktore. Nebojte dostanu nás dolů v jednom kuse.“
„To doufám majore.“
„Poručíku Nicolsne převeďte na můj povel všechnu energii do štítů.“ Přikázal Thomas.
„Rozkaz pane.“
„Fajn držte se jdeme na to.“ Řekl Thomas všem na palubě.
Raketoplán vevelké rychlosti vstoupil do atmosféry. Kolem jeho trupu se vlivem tření vzduch rozžhavil do ruda. Raketoplán se začal otřásat.
„Teplota trupu je 800 °C a stoupá.“ Informoval Thomase nadporučík Reed.
Thomas se zadíval na monitor po své pravé ruce, kde byli zobrazeny údaje o teplotě trupu.
„Nicolsne zapněte štíty a převeďte do nich energii .................... Teď!“ Přikázal major Redong hned jak teplota trupu dosáhla 1000°C.
„Zapínám štíty a převádím energii. Hotovo pane.“ Odpověděl mu poručík Nicolson.
Otřesy raketoplánu se zmírnili a teplota trupu klesla na 500 °C. Přesto na palubě panovalo napětí.
„Vstupujeme do troposféry, pane.“ Informoval nadpor.Reed majora po nekonečných 10 vteřinách.
„Ok. Zapínám brzdné motory....Teď.“ Řekl Thomas.
Jen okamžik po zažehnutí brzdných motorů začal raketoplán prudce zpomalovat. Zároveň s tím se ho snažil Thomas vyrovnat s povrchem. To se mu podařilo několik desítek metrů nad zemí.
„Fajn tak teď najdeme místo k přistání. Nadporučíku zapněte na chvíli aktivní senzory a zjistěte jestli poblíž nejsou nějaké osady, města nebo jinný druh osídlení.“
„Hledám, pane. Asi 20km nalevo od nás je středně velká osada, pravděpodobně město.“
Dobře poletíme tam. Přistanu asi 5km před tím městem, aby nás neodhalili.“ Oznámil všem Thomas.
Thomas vybral pro přistání malou mítinu v lese plném podivných stromů, vzdálenou od města asi 5km. Následně všem přikázal vzít si krom obleků skenerů a dalšího nezbytného vybavení i zásoby jídla a vody pro případ že by nebylo možné se vrátit k raketoplánu. Poté vyrazili pěšky směrem k městu.

Kajuta poručíka Richtra, 24.2.2212 16:00 UST:
Znovu tam byl. Na palubě starodávné plachetnice kdesi uprostřed oceánu. V tomu mu zezadu na rameno položí ruku nějaký muž. Poručík se otočí a po chvíli v muži pozná kapitána Ferdinanda Magellana, prvního člověka jenž obeplul Zemi.
„Chceš vědět co je za obzorem.“ Poví mu kapitán Magellan.
„Ano to chci, abych nás na to mohl připravit.“Odpoví mu poručík.
„Na to se nejde připravit. Ale pokud to teď musíš znát, tak se otoč.“ Odpoví mu Magellan.
Poručík uposlechne a v dáli uvidí ostrov. Kapitán mu podá dalekohled.Poručík se skrz něj zadívá na ten ostrov. Na pobřeží stojí velká socha. Nelze poznat co nebo koho představuje, poručík rozeznává jen její siluetu.
„Co je to?“ Zeptá se.
„Památník těch co tu byli před námi. Jednou to bude i náš památník, pokud ho ochráníte.“
„Před kým?“
Kapitán Magellan jen ukáže na levobok. Tam pluje skupina lodí.
„Před nimi.“ Řekne kapitán.
Náhle se celá scéna změní. Už není na starodávné plachetnici, ale v rozvalinách nějaké lidské kolonie. Nad ním přeletí skupina podivných letounů. Poručík se podívá směrem odkud přiletěli a zahlédne jasný záblesk jaderné exploze.
„To ne, to ne.Jak se to mohlo stát?“ Řekne se slzami v očích.
Pohled se znovu změní. Teď sleduje vesmírnou bitvu zastavenou v jediném okamžiku. Pohled mu padne na masivní bitevní loď pozemské konstrukce, jak je trhána na kusy množstvím laserů a plasmových střel. Kousek od ní je další loď, třídy Magellan. Její trup je právě zasažen několika plasmovými střelami. Další změna. Tentokrát vidí znovu ten ostrov se sochou, trochu více zblízka, ale stále nejde poznat co socha znázorňuje. Kolem ní je ale schromážděno velké množství lidí. Před nimi stojí na podstavci sochy 10 lidí. Poručík mezi nimi rozezná majora Redonga, majora Fedorova, plukovníka Chenga, doktorku Larsenovou a kapitána Aripova. Je vidět že je lidé stojící okolo sochy oslavují. Najednou přistoupí jeden z dalších lidí stojících na podstavci ke kapitánovi Aripovovi a probodne ho zezadu nožem. Kapitán se sklátí na zem do kaluže krve. Poté ta samá osoba jenž ho probodla rozsype na většinu lidí jakýsi prach. Ti ho hned začnou vzívat a klanět se mu. Major Redong se pokusí ho zastavit, ale je také zasažen tím prachem a Přikáže davu zničt sochu. Zbytek lidí jenž nebyli zasaženi se jim v tom pokusí zabránit, ale jsou brzy přemoženi. Doktorka Larsenová se pokusí zastavit majora redonga, ale ten ji odstrčí a vysměje se jí. Doktorka s pláčem klesne na kolena. Následně dav sochu poboří a vydá se do nitra ostrova zničit vše co najdou.
„Ne, ne, ne! To není pravda! Takoví přece nejsme. On není jedním z nás.“ Řekne poručík s velmi vyděšeným výrazem ve tváři.

V tom sen skončí a poručík se s leknutím probudí celý spocený ve své kajutě. Několik minut pak seděl roztřesený na posteli a snažil se pochopit co právě ve snu viděl. Tenhle sen se mu zdál i včera. Tehdy a ani teď neví co znamená. S majorem Redongem se poznal až tady na Magellanu, stejnětak i s doktorkou Larsenovou. Tak proč se mu o nich zdá? Co má znamenat ta socha? Nebo ty trosky kolonie? Nevěděl. Budu muset zajít za lodní psycholožkolu, snad přijde na to proč se mi zdají tak podivné sny. Pomyslel si. Vtom zapípal interkom. Poručík vstal, přešel k němu a přijal hovor.
„Slyším.“ Ohlásil se.
„Poručíku potřebujeme vás ve strojovně. Ihned přijďte.“ Řekl hlas na druhé straně.
„Jsem na cestě.“ Odpověděl mu poručík.

Planeta, okraj mimozemského města, 24.2.2212, 16:35 UST:
Thomas s týmem dorazil k městu. Díky oblekům jenž krom ochrany svého nositele také zvyšují jeho sílu a výdrž, byli schopni zvládnout cestu od raketoplánu v poměrně krátkém čase. Všichni se schovali za jakýmisi keři a pozorně se rozhlédli kolem. Město vypadalo dost podivně. Jeho architektura byla hodně nesourodá, stejně tak i technologická vyspělost jednotlivých budov. Na okraji města byli jen primitivní chatrče ze dřeva, zatímco ve středu byli majestátně a vyspěle vyhlížející mrakodrapy. Asi dva kilometry na levo od pozice týmu směrem k horám, se nalézá jakési důlní zařízení. M.L.D. (Mobile Life Detektor = Mobilní detektor života) zjistilo, že ve městě i v dole jsou dva velmi odlišné mimozemské druhy. V celé oblasti se podařilo zjistit alespoň 4 miliony známek života. Thomas rozhodl rozdělit se na dvě skupiny. Jedena se vydá do města, pokusí se najít nějaké správní budovy a zjistit co nejvíce strategických informací. Tento tým povede Thomas. Druhý tým vedený nadporučíkem Reedem má za cíl zjistit co přesně se těží v tom dole. Thomas si do týmu vzal lingvistu, nadpor. Reedovi přidělil exobiologa. Poté se oba tými vydali na cestu. Thomasovu týmu se podařilo nepozorovaně proklouznout do ulic města. Snažili se být co nejméně nápadní. Šli postraními uličkami a vyhýbali se zalidněným místům. Cestou si lépe prohlédli obyvatele. Byli mezi nimi jak ti mimozemšťané s nimiž se již setkali, ale i ten další druh. Ti vypadali velmi odlišně od těch prvních. Více se podobali lidem, ale neměli žádné vlasy ani další tělesné ochlupení. Barva jejich kůže byla narůžovělá. Jejich výška byla přibižně 2 metry, ale tým zahlédl i jedince menšího vzrůstu. V obličeji se od lidí lišili jen rozdvojeným nosem a jejich oči byli dále od sebe. Týmu se také podařilo zaslechnout řeč obou druhů mimozemšťanů. Doktror Nelson se s pomocí překladače pokusil rozluštit jejich řeč, ale bez většího úspěchu. Potřeboval vybavení na Magellanu, aby mohl správně naprogramovat překladač. Nicméně se mu podařilo některým výrazům porozumět a tak mohl upřesnit ve kterých budovách by mohli být užitečné informace. Tým se pomalu blížil k budově jenž jak doktor Nelson zjistil by měla být nějakým řídícím střediskem pro přilétající a odlétající lodě. I přesto že byli velmi opatrní a co nejvíce nenápadní neunikli pozornosti jednoho z mimozemšťanů. Ten patřil k druhu s narůžovělou pletí. Nenápadně je několik bloků sledoval. Tým se nakonec zastavil v uličce těsně před řídícím střediskem.
„Jak se tam dostaneme?“ Zeptal se poručík Nicolson.
„Přestrojíme se. Pár ulic zpátky jsem viděl na jednom malém dvorku se sušit nějaké oblečení.“ Odpověděl mu Thomas a pokynul všem aby ho následovali. Náhle zaslechl šramot. Rukou všem naznačil ať stojí a sám se šel opatrně podívat do uličky ze které zvuk vycházel. Našel tam toho mimozemšťana. Ten se pokusil utéci, ale Thomas ho zneškodnil omračovací pistolí. Ta dokáže cíl zneškodnit až na vzdálenost 5ti metrů elektrickým výbojem.

Planeta, důlní zařízení, 24. 2. 2212, 16:50 UST:
Reedův tým právě dorazil k dolu. Vystoupali na vyvýšené místo, aby měli přehled nad celým komplexem. Nadporučík si pak vzal dalekohled a obhlédl oblast, exobiolog, doktor Landorf, mezitím pomocí M.D.L zjistil počet mimozemšťanů v zařízení. Napočítal stovku plazům podobných mimozemšťanů (viz 3.díl) a více než 1200 narůžovělých. Nadporučík obhlédnutím oblasti zjistil, že ti plazovití pravděpodobně používají narůžovělé jako pracovní sílu či otroky. Následně se rozhodl blíže prozkoumat zařízení. Protože byli v týmu i s doktorem Landorfem jen tři rozhodl se jít sám a nechat doktora, jenž neměl žádný výcvik, na místě se svým zástupcem. Poručíkovi se podařilo dostat během několika minut do blízkosti budovy jenž vypadala na řídící centrum celého zařízení. Když se ujistil, že v bezprostředním okolí nikdo není, rozběhl se přikrčený směrem k postranímu vchodu do budovy. Jenže asi 2 metry před vchodem náhle zpípalo M.U.S. (Mobile Universal Scaner. = Mobiliní universální skener.) zabudované na pravé ruce do jeho obleku. Nadporučík sklonil hlavu aby se podíval co zachytilo. Vzhledem k faktu že byl v otevřeném terénu, musel to udělat v běhu. Ovšem než stihl pořádně z M.U.S. přečíst údaje narazil na silové pole jenž ho omráčilo a on upadl do bezvědomí. Nadporučíkův zástupce a doktor Landorf pak už jen uslyšeli jak se v celém zařízení rozezněl poplach.

Mimozemské město , 24.2.2212, 16:55 UST:
Mimozemšťan se po deseti minutách začal pomalu probírat z omráčení. Thomase to dost překvapilo, neboť oběť normálně po zásahu byla nejméně 20 minut v bezvědomí. Mimozemšťan koukal na všechny tři hodně překvapeně a vystrašeně. Thomas přikázal doktoru Nicolsnovi ať s ním promluví a zkusí ho uklidnit. Doktor se tedy pokusil s mimozemšťanem komunikovat, ale kvůli velmi omezené slovní zásobě bez většího úspěchu.
„Co s ním uděláme, pane?“ Zeptal se poručík Nicolson.
„Pustit ho nemůžeme, to je jasné. Mohl by nás prozradit. A sebou ho taky nemůžeme vzít. Nejspíš ho budeme muset.....“ Náhle se Thomas zarazil. Několik vteřin se upřeně díval na mimozemšťana a vypadal, jako kdyby vůbec nevnímal okolí.
„Pane je vám něco?“ Zeptal se poručík. Po 5ti vteřinách sebou najednou Thomas trhl a zadíval se na poručíka.
„Říkal jste něco, poručíku?“
„Jste v pořádku pane? Chvíli jste vypadal, že jste mimo.“
„Nevím poručíku najednou jsem měl pocit jako kdybych měl něco v hlavě.“ Řekl Thomas.
„Omlouvám se vám za to, to jsem byl já.“ Promluvil náhle mimozemšťan.
„C..c...co? Jakto že mluvíte naší řečí?“ Zeptal se ho překvapeně Thomas.
„Naučil jsem se jí z vaší mysli.“ Odpověděl mu.
„O čem to mluvíte?“ Ptal se ho znovu Thomas.
„Já jsem....Nejspíše by jste mě nazvali telepatem.“
Thomas na mimozemšťana pohlédl ještě více nevěřícně a překvapeně a ohlédl se na zbytek týmu co si o tom myslí oni. Slov nebylo potřeba. Z výrazů nadporučíka a doktora bylo jasné že jsou stejně překvapeni jako Thomas.
„Já se vám omlovám, že jsem vás sledoval a četl vám myšlenky. Bylo to nutné.“ Promluvil znovu mimozemšťan.
„Proč?“ Zeptal se ho Thomas.
„Protože potřebuji vaši pomoc!“

Dobre napísaná časť , ale som zvedavý kto je dobrý a kto zlý .

Dík za pochvalu. Jen mi není úplně jasné na kterou pasáž narážíš s tím "kdo je dobrý a kdo zlý".

Město vypadalo dost podivně. Jeho architektura byla hodně nesourodá, stejně tak i technologická vyspělost jednotlivých budov. Na okraji města byli jen primitivní chatrče ze dřeva, zatímco ve středu byli majestátně a vyspěle vyhlížející mrakodrapy.

... ve městě i v dole jsou dva velmi odlišné mimozemské druhy.

Dva druhy mimozemšťanov a dva druhy obydlia.
Asi na toto, ale môžem sa mýliť.
A možno ešte názov poviedky.

Mno tak to je snad jasné kdo je dobrý a kdo je zlý. Vždyť jsem to napsal podle mě celkem jasně.

Nadporučík obhlédnutím oblasti zjistil, že ti plazovití pravděpodobně používají narůžovělé jako pracovní sílu či otroky.

pravděpodobně

Pokiaľ nepozná presnú situáciu, môže len predpokladať.
V pokračovaní po rozhovore s "naružovelým" obyvateľom už bude mať istotu, že čo a ako.

Jackson D.: Zajímavý nápad dát do povídky i telepaty Už se těším, co z té pomoci vzejde

No co by tak asi z té pomoci mohlo vzejít? Stačí se podívat na název dílu.

Jen mě docela udivuje, že se nikdo nepozastavil nad tím snem.

Tak jsem to po tvém zhodnocením mé povídky rychle prolítl a musím říct, že se mi to velmi líbí.

Líbí sa to aj mne.
Hlavne, že som doma na nete a môžem čakať pokračovanie.

Dik za pochvalu. Na dalším pokračování se už pracuje.

uff sice to chvíli trvalo, ale další část je tu. Enjoy.

Portál 1x05 - Navrácená svoboda
Part III.

Důlní zařízení, 24.2.2212 17:03 UST:
Zástupce nadporučíka Reeda, poručík Henry (čti Ánry) Licau utíkal spolu s doktorem Landorfem hustým porostem pryč od důlního zařízení, protože krátce po vyhlášení poplachu a zajmutí nadporučíka, začali vetřelci prohledávat okolí. Poručík se proto rozhodl vrátit k raketoplánu. Jedna z hlídek je ale brzy našla. Poručíkovi se je naštěstí podařilo zneškodnit dříve než stihli nahlásit jejich pozici. Boužel se ale při tom poškodil jeho oblek a on již nemohl běžet tak rychle.
„Jděte beze mě doktore.“ Přikázal doktoru Landorfovi.
„Ne půjdete se mnou. Neměli bychom se teď rozdělit.“ Oponoval mu doktor.
„Tím vás jen zpomalím. Jděte a přileťte pro mě s raketoplánem.“
„Ne to ne! Vy jste se snad zbláznil, poručíku! Když pominu fakt že s raketoplánem moc lítat neumím, tak se klidně může stát že vás najdou než přiletím nebo chytí mě než se k raketoplánu dostanu! Měli by jsme kontaktovat majora Redonga.“
„To nemůžeme. Máme přece nařízený rádiový klid, aby nás neodhalili.“
„To už se stejně stalo!“
„Můžou podle toho signálu najít nejen nás ale i majorův tým. Nemůžeme je takhle ohrozit, doktore. Jdětě a nebojte se. Někam se schovám než přiletíte.“
„Tak dobře poručíku.“ Souhlasil nakonec doktor.
„Přistaňte na támhleté mýtině. A držte se doktore.“
Doktor se tedy dal znovu na cestu k raketoplánu.

Mimozemské město 24.2.2212 17:02 UST:
„Pomoc? Jakou pomoc?“ Zeptal se Thomas mimozemšťana.
„Se vzpourou proti Kirasanům.“ Odpověděl mu.
„Kirasanům?“ Tázal se major.
„To jsou ti jak je nazýváte plazovitými. Oni nás zotročují a používají jak se jim zlíbí, jako kdyby jsme byli jen věci. Nejčastěji pro ně musíme pracovat v dolech, ti štastnější z nás jsou sloužícími v bohatých kirasanských rodinách nebo pracují jako pomocníci ve správních budovách.“ Vysvětlil mimozemšťan situaci svých lidí.
„To je mi líto, ale stále nevím jak bychom vám mohli pomoci.“ Řekl Thomas.
„Máte přece loď. A nemám na mysli ten raketoplán.“
Thomas si uvědomil že mimozemšťan zjistil z jeho mysli více než jen jak se dorozumět.
„Ale Magellan na jejich lodě nestačí. Možná bychom byli schopni vyřadit ty menší, ale ne tu velkou a rozhodně ne tu stanici.“ Odpověděl mimozmšťanovi.
„To také po vás nechci. Rozumějte mi, já i mí lidé jsme si toho z rukou Kirasanů už hodně vytrpěli a mnoho z nás je připraveno s nimi bojovat, ale doposud jsme neměli dostatečnou sílu abychom vyhráli. S vaší lodí by jsme tu sílu měli.“ Snažil se přesvědčit Thomase.
„Já chápu co po nás chcete, ale ikdyby jsem se rozhodl vám pomoci sám to nemohu udělat.Musím nejdřív přesvědčit svého kapitána.“ Řekl Thomas.
„Rozumím.“ Odpověděl mimozemšťan.
„Chápejte mě mrzí vaše situace, ale přesvědčit kapitána nebude snadné. Sami nevíme jak se z téhle soustavy dostat. Proto tu jsem se svým týmem, abych zjistil co se dá o systémech těch Kirasanů.“ Vysvětlil prozměnu situaci Magellana Thomas mimozemšťaovi.
„Ale právě o tom mluvím. Když nám pomůžete se zbavit Kirasanů budete pak moci volně odletět. Věřte mi prosím.“Naléhal mimozemšťan.
„Tak dobrá, pokusím se kapitána přesvědčit. Hodně by pomohlo, kdyby jste již měli připravený nějaký plán.“ Souhlasil nakonec Thomas.
„To máme. Když půjdete se mnou řeknu vám ho.“
„Dobře. Poručíku jděte vzadu, doktore vy se mnou. Veďte nás .... Jak se vlastně jmenujete?“ Zeptal se Thomas.
„Nindara va Kardatavach majore. A můj druh se nazývá Siltarané, ikdyž nám Kirasané většinou říkají jinak.“ Odpověděl mu Nindara.
„Jak?“ Zeptal se major.
„Sinta’ach. To znamená něco jako věc či majetek.“
„Aha. No tak nás veďte Nindro.“ Poručil major Redong.
„Nindaro.“
„Promiňte Nindaro.“ Omluvil se Thomas.
Celá skupina se vydala za Nindarem.

Můstek Magellana, 24.2.2212 17:02 UST:
Magellan se mezitím vznášel na orbitě plyného obra, skryt radiačními pásy před kirasanskými senzory. Po celé lodi byla ztlumena světla, většina systémů byla vypnuta či přepnuta do úsporného režimu. Pouze štíty a pasivní senzory byli plně funkční. Na můstku panovala napjatá atmosféra. Poručík Karinov pozorně sledoval údaje z pasivních senzorů a každých 10 minut hlásil údaje plukovníku Changovi, jemuž kapitán předal velení zatímco bude ve své pracovně analyzovat údaje o těch lodích. Kvůli rušení z radiačních pásů ale stejně nebylo moc věcí k hlášení. Tedy až do teď.
„Pane na senzorech se objevil objekt vyzařující velké množství energie. Zřejmě je to jdna z těch lodí.“
„Vzdálenost?“ Zeptal se pluk.Cheng.
„Asi 100 000 km, ale kvůli tomu rušení to nemohu říct jistě. Zjistil jsem ovšem že proskenovávají oblast.“
„Našli nás?“
„To si nemyslím. Zatím o nás neví, pane.“
„Rozumím. Stejně se radši vzdálíme. Pilote zadejte kurz pryč od té lodi. Použijte jen pomocné motory. Rychlost 400 km/s. Poručíku Karinove snažte se najít místo s největším rušením a převeďte pak jeho souřadnice pilotovi.“ Přikázal plukovník.
„Rozkaz pane.“ Potvrdil poručík.

Raketoplán, 24.2.2212 17:16 UST:
Doktor Landorf doběhl k raketoplánu. Hned si sedl na pilotovo místo a spustil systémy. Následně zapnul vzletové trysky a raketoplán se pomalu vznesl nad vrcholky stromů.
„Tak jo Francisi nezvorej to.“ Řekl doktor sám sobě.
Raketoplán se začal pomalu pohybovat vpřed. Jenže přibližně po sto metrech se předek raketoplánu začal naklánět dolů a raketoplán pomalu přecházel do střemhlavého pádu.
„Whaaaaaaa. Sakra, sakra stoupej, stoupej!“ Vykřikl poplašeně doktor.
Naštěstí se mu podařilo raketoplán vyrovnat pár metrů nad zemí.
„Uf to bylo těsný.“ Oddychl si. Vzápětí ovšem zapípal varovný signál.
„Co to? Ouuuuuuuuu.“ Doktor málem narazil do menší vyvýšeniny jenž se před ním nečekaně ojevila.

Mezitím se poručík Licau schovával v houští před již druhou hlídkou, která kolem prošla od chvíle co poslal doktora pro raketoplán. Hlídka naštěstí rychle zmizela. Po pár minutách uslyšel poručík známý zvuk motorů raketoplánu. Vzhlédl a uviděl jak se k němu blíží raketoplán, který střídavě stoupal a klesal a zatáčel chaoticky doleva a doprava. Za jiné situace by to poručíkovi přišlo i celkem vtipné, ale teď neměl na legraci ani pomyšlení. Vyšel na volné prostranství a ukázal doktorovi, kde má přistát. Ten to s drobnými potížemi dokázal.
„Vy jste s tím opravdu moc nelítal, doktore.“ Řekl poručík hned jak vstoupil dovnitř.
„To opravdu ne. Moc rád vás pustím k řízení.“
Poručík si sedl k pilotní konzoli, zatímco doktor zaujal místo u senzorů.
„Co teď poručíku? Vrátíme se pro nadporučíka Reeda?“ Zeptal se doktor.
„Ne, vrátíme se na výchozí pozici a počkáme na tým majora Redonga.“ Rozhodl poručík.
„Ale přece tam nadporučíka nenecháme!“ Protestoval doktor.
„Heleďte doktore, když tam teď poletíme bez jakéhokoliv plánu, ryskujem poškození nebo zničení raketoplánu a v tom případě se z téhle planety už nedostanem! Počkáme na majora a poradíme se s ním.“
„No tak dobře. Jak myslíte poručíku.“
Poručík zadal souřadnice původního místa přistání a raketoplán se dal do pohybu. Jenže než tam doletěl, zachytili senzory dvě malá plavidla, nejspíše stíhače, přibližující se k nim.

Ve stejou dobu dovedl Nindara thomasův tým do úkrytu jeho odbojové skupiny.Ten se ncházel v rozlehlé podzemní místnosti, jenž byla dříve součástí kanalizačního systému. Nyní ovšem byla plná nejrůzějšího vybavení od spousty beden po zvláštně vypadající přístroje. V celé místnosti bylo několik desítek Siltaranů, kteří dělali různé činosti.
„Sice to vypadá že nás tolik není, ale po celé planetě máme stovky podobných úkrytů. Máme své lidi ve všech důležitých institucích, kde získávají strategické informace o kirasanských jednotkách.“ Poučil Nindara pozemšťany.
„Působivé.“ Přikývl uznale Thomas.
„Jak vidíte jsme připraveni se postavit kirasanům na odpor. Jediná věc, která stojí v cestě naší svobodě jsou jejich lodě na orbitě. Tam se našim lidem nepodařilo proniknout. Případnou vzpouru by ty lodě dokázali zničit během pár chvil. Proto potřebujeme vás.“
„Ale mi vám proti těm lodím moc nepomůžeme, jak jsem již řekl naše loď se těm jejich nevyrovná.“ Řekl Thomas.
„Také po vás nechceme aby jste je zničili. Jen je potřebujeme odlákat od planety na tak dlouho, aby, " zatímco mluvil přistoupil Nindara k velké mapě vysící na stěně místnosti," jsme mohli obsadit řídící centra zde," Nindara ukázal na mapu" a zde. V těchto centrech jsou transportéry, kterými se přeneseme na jejich lodě a obsadíme je zevnitř.“ Vysvětlil plán.
„Počkat. Kirasanské transportéry umí přenášet živé bytosti?“ Podivil se poručík Nicolson.
„Ano, umí.“Potvrdil Nindara.
„Páni, možná by jsme je pak mohli prozkoumat. Zjistit jak fungují. Tak vyspělá technologie by se nám určitě hodila.“ Řekl nadšeně poručík Nicolson.
„Brzděte poručíku. Nejdřív musíme přesvědčit kapitána a pak porazit kirasany. Ani jedno nebude snadný.“ Klidnil major Redong poručíkovo nadšení.
„Pardon pane.“
„Majore musíte nám pomoci. Jste naše poslední naděje.“ Naléhal na Thomase Nindara.
„Nejdřív kontaktuji druhý tým, ať se vrátí k raketoplánu. Pak se vrátíme na Magellana a uvidíme co na to náš kapitán.“ Rozhodl se Thomas.
„Mohl bych letět s vámi? Možná bych pomohl ho přesvědčit.“ Zeptal se Nindara.
Thomas se na chvílí zamyslel a následně řekl:
„Tak dobrá, poletíte s námi.“ Souhlasil.
„Moc děkuju.“
Major Redong aktivoval svůj komunikátor a pokusil se spojit s nadporučíkem Reedem.
„Nadporučíku Reede, tady major Redong, odpovězte.“
Z reproduktoru se ozýval jen šum.
„Nadporučíku hlaste se!“
„Možná má komunikátor vypnutý.“ Zkusil Thomase uklidnit poručík Nicolson.
„Ne to by neudělal. Nařídil jsem sice rádiový klid, ale nadporučík dobře ví že ho má mít pro nouzové případy zapnutý.“ Vysvětlil Thomas.
„Třeba se mu rozbil.“ Hádal doktor Nelson.
„Zkusím kontaktovat poručíka Licaua.... Poručíku Licau odpovězte.“
„Slyším pane.“ Ozvalo se po pár vteřinách z komunikátoru.
„Co je s nadporučíkem Reedem? Neodpovídá na volání.“ Zeptal se Thomas.
„Nerad to říkám pane, ale byl zajat těmi plazovitými mimozemšťany.“ Dostalo se mu odpovědi.
„Cože? Jak se to stalo?“
„ To je na dlouho pane. Podstatné je že jsme ho nemohli zachránit. Museli jsme opustit pozici aby nás také nezajali.“
„Kde jste teď?“
„V raketoplánu. Snažíme se vyhnout jejich hlídkovým letounům.“
„Dobře. Čekejte, za chvíli vám dám instrukce kde se setkáme.“
„Rozumím pane. Končím.“
Thomas přistoupil k Nindarovi.
„Je tu nějaké místo, kde by mohli přistát aniž by je zpozorovali?.“ Zeptal se.
Nindara přistoupil k mapě a ukázal na jedno místo.
„Ano. Zde. V téhle roklině je velké množství silně zmagnetizovaných hornin. Mělo by to částečně rušit senzory kirasanů, pokud nebudou moc blízko.“
„Rozumím.... Poručíku posílám vám souřadnice na přistání. Sejdeme se tam za 15 minut.“
„Rozkaz pane.“
Thomas se otočil směrem k východu.
„Jdeme.“
„A co ta přímluva u kapitána?“ Zeptal se Nindara.
„Nejdřív musíme k raketoplánu a pokusit se nějak zachránit nadporučíka. Nemůžeme ho tu přece jen tak nechat. Mohli by od něj získat informace o Magellanu.“
„Chápu majore.“
„No tak už pojďte nemáme moc času.“ Přikázal rázně Thomas.
Celá skupina rychle opustila místnost. Po 15ti minutách byli na místě setkání.
Raketoplán tam na ně již čekal. Thomas s ostatními do něj rychle nastoupili.
„Poručíku Licau, co se v tom dole přesně stalo?“ Zeptal se Thomas hned jak byli všichni uvnitř.
Poručík se ale zarazil a tázavě se podíval směrem k Nindarovi.
„To je Nindara. Může nám pomoct.“ Vysvětlil rychle Thomas.
Poručík přikývl a dal se do vyprávění.
„Poté co jsme dorazili obhlédl nadporučík Reed dalekohledem oblast a doktor Landorf proskenoval důl na známky života.“
„Kolik jich tam bylo?“ Tázal se Thomas.
„Asi 1300. Většina byla stejného druhu jako tady pan Nindara.“
„Jmenují se Siltarané.“ Doplnil poručíka Thomas.
„Jak jsem říkal bylo tam asi 1300 známek života, většina byla Sil..ta..ranů, ale asi stovka jich patřila těm plazovitým.“
„Ti se jmenují Kirasané.“Přerušil znovu Thomas poručíka. Ten přikývl že rozumí a pokračoval.
„Následně se nadporučík rozhodl provést sám bližší průzkum. Já s doktorem jsme zůstali na kopci nad dolem. Když se přiblížil k jedné z budov narazil na nějaký štít, který ho omráčil. Následně se spustil alarm a ti Kirasané začali prohledávat okolí. Museli jsme se s doktorem stáhnout k raketoplánu a zbytek už znáte.“ Dokončil poručík příběh.
„Přál bych si aby jsme udělali něco víc.“ Řekl smutně poručík.
„To je v pořádku nemohli jste nic dělat.“ Snažil se ho povzbudit Thomas.Pak se otočil k Nindarovi.
„Nindaro můžeme nadporučíka nějak zachránit?“
„Ne teď, majore. Pravděpodobně ho už dopravili na planetární velitelství. Nejlepší by bylo leťet teď na vaši loď, přesvědčit kapitána a uskutečnit náš plán. Snad ho budeme během povstání schopni zachránit.“
„Nejspíš máte pravdu. Uděláme to tak.“ Rozhodl se Thomas.
„Ale pane, nemůžeme tu přece nadporučíka nechat.“ Vyjádřil nesouhlas poručík Licau.
„Teď pro něj nemůžeme nic udělat. Spusťte motory a zadejte kurs k Magellanu.“ Přikázal Thomas.
„Nebojte poručíku vrátíme se pro něj.“ Dodal ještě k poručíku Licauovi.
„Věřím vám pane.“ Řekl poručík.
Po několika vteřinách se spustili motory raketoplánu. Ten se následně vznesl a zamířil do vesmíru.

Teraz už majú istotu kto je "dobrý" a kto "zlý".Myslím, že aj táto časť bola slušne napísaná a môžem čakať na pokračovanie.

Opět děkuji za kladný ohlas. Z tohohle dílu by už měla zbývat jen jedna část, ikdyž možná bude i part V. protože jsem se krapet rozepsal a nevychází mi to tak úplně jak jsem plánoval.