Tak se vám tedy moc omlouvám, jedeme dále...mám dopsanou celou první sérii, pěti-dílnou minisérii a první díl 2. série

Planeta Cone, galaxie M-451, 23. 12. 3000, 4:00
„Takže…jak pokračuje útok?“ řekla zvláštní postava s kápějí na hlavě v kruhové místnosti. Svícny změnili barvu do červena. U dveří stála další postava, avšak ta měla pouze holou hlavu. „Můj pane. Naše lodě tam již brzy budou. Velmi se rozneslo, že pozemšťané pro nás představují hrozbu, že?“ „Začni mě konečně poslouchat a nepokládej mi otázky! Takové chování nestrpím!“ řekla postava s kápějí, rozzuřeně přistoupila k jednomu ze svícnů a do rukou jí poskočil oheň ze svícnu. Poté si dala bytost svoji ruku, kde jí nad kůží poskakoval oheň, k obličeji a postavě u dveří se naskytl hrůzný pohled. Oči tak zelené, jako krev brouka, z hlavy vyrůstal velký kus lebky. Prsty měl zohyzděné jakoby kyselinou. Jeho pohled byl odstrašující. „Můj pane. Právě mi přišla zpráva. Jsou v galaxii pozemšťanů…“
Antická základna v Antarktidě, 23. 12. 3000, 3:00
„Danieli!“ Mé oči!“
„Samantho Carterová. Potřebujeme vaši pomoc.“ Řekl Ferder, vedle kterého seděla ještě další bytost. „Promiňte. Jsem z toho zděšená.“ Odpověděla mu téměř ze spaní Samantha. Druhá bytost k Sam začala opět promlouvat: „Plukovníku Carterová. Jsme v nebezpečí. Musíte nám pomoci.“ Řekla bytost. Nyní z ní nebyl cítit takový strach. Zdálo se, že tato rasa je přátelská. „Dovolte, abych se představil. Jsem generál Rodert Guerde. Velitel Spojených Antických měst Země.“ Řekl generál a Samantha začala přemýšlet, co tím vlastně myslel. Bylo to velmi zvláštní. Velitel Spojených Antických měst Země – právě to Sam vrtalo hlavou. „Co jsou to Spojená Antická města Země?“ řekla s velkým důrazem a očekávala jasnou odpověď. „Vše vám vysvětlíme, avšak nyní vás potřebujeme v jedné z našich laboratoří. Ferder vás odvede do vašeho pokoje, tam se obléknete. Ferder vás pak doprovodí do laboratoře.“ Řekl Guerde, stoupl si a odcházel z místnosti. Při jeho odchodu si Samantha všimla, že Guerde nenosí oblečení. Evidentně tedy nikdo z této rasy.
„Sam! Odstanu tě odsud!“ „Carterová! Tohle musíte zvládnout! Jste přeci ta, kterou jsem vrátil zpět do týmu! Nenecháme vás tady!“
Ferder odvedl Samanthu do jedné z místností. Tato místnost ji byla představena jako její pokoj. Připadala si zvláštně. Nevěděla, co má očekávat od všech těch vymožeností. Ferder odešel za dveře, které se v zápětí zavřeli. Samantha byla v chladné místnosti, která měla ledový nádech. Přišla k objektu, který se podobal lampě, a pokusila se ji zapnout. Když ji však nešla zapnout, začala nadávat: „Zatraceně, jak se to zapíná?!“ „Stačí říct a já vám pomohu.“ Řekl neznámý hlas, který uslyšela Samantha jakoby ve své hlavě. Bylo na ní poznat, že se lekla. „Kdo jsi?“ otázala se nahlas. „Jsem autorizovaný počítač BXP-1001. Jsem tu pro vás, a pokud budete mít nějaký technický problém, konzultujte ho prosím se mnou. Děkuji.“ Ozval se příjemný hlas opět v hlavě Samanthy. „BXP, kde mám najít své oblečení?“ zkusila říci sama pro sebe a očekávala možnou odpověď. Ta se jí dostala v podobě další odpovědi přímo v hlavě: „Vaše oblečení je zde. Přicházíme k vzájemnému porozumění.“ V rohu místnosti začali blikat malé, růžové světýlka. Poté se ze stěny „vynořily“ džíny a růžové triko. „Nemám ráda růžovou…“ řekla si v duchu Samantha. „A jaká barva se vám líbí?“ odpověděl ji v mžiku BXP a triko začalo měnit svoji barvu. „Dejte mi černou, děkuji.“ Řekla pro jistotu nahlas a doufala, že jí BXP přestane číst myšlenky. „Jak si přejete. Odteď pokládejte vaše dotazy ústně.“ Usrkl BXP tvrdě a zdálo se, že byl smutný. Samantha však k počítači neměla porozumění. V duchu začala strašně řvát. Jak jsem se sem vlastně proboha dostala, opakovala si při oblékání.
Za několik okamžiků, kdy se Samantha oblékla, se opět otevřeli dveře. „Plukovníku Carterová, pojďte prosím za mnou.“ Řekla postava a Samantha v ní rozeznala Ferdera. Byla to celkem milá bytost, avšak Sam z ní byla evidentně vystrašena. Nevěřila zde nikomu. „Tak co pro mě máte?“ řekla drsně a očekávala, že jí Ferder prozradí plán na zbytek dne. Když tak přemýšlela, dostala se vlastně k tématu, zda je na Zemi stále jen 24 hodin. „Pozměnili jsme plány. Půjdete s námi a nadechnete se toho nejčistšího vzduchu, který jste kdy vdechla. Chceme, abyste potkala alespoň někoho vám blízkého.“ Řekl mile Ferder, otočil se na Samanthu a pousmál se. Sam se snažila vrátit mu jeho úsměv, ale moc ji to nešlo. S takovou obludou bych nikdy nechtěla nic mít, proletělo jí hlavou a začala myslet na Jacka O’Neilla. V tom se rozbrečela a upadla na zem. „Plukovníku, co se stalo?“ optal se jí opatrně s trochou citů Ferder. „Ne, dobrý. Nic mi není. Jen jsem se zamyslela.“ Řekla Sam, stoupla si a oba šli dál. Samantha se trochu vzpamatovávala a snažila se zakrýt stesk.
Netrvalo dlouho a Samantha zaregistrovala světlo Slunce. Jen si musela zvyknout, že toto Slunce viděla naposledy před 990 lety. Přišlo ji to stále všechno tak neuvěřitelné. Nechtěla tomu uvěřit.
„Vítejte na dnešním Posledním shledání.“ Ohlásil hlas přes celé náměstí, a který zjevně patřil generálu Guerdovi. Sam se rozhlédla přes velké náměstí a poznala zde několik významných Antických prvků. „Není tam to Atlantida?“ otázala se Ferdera Sam a stále a upřeně se dívala před sebe. „Atlantida je na druhé straně, to je Antické město Colonian. Vypadají témeř stejně, že? Našli jsme jej v roce 2012 v galaxii Andromeda. Je to velmi příjemná galaxie a lidé a ostatní rasy jsou tam velmi přívětivé a pohostinné. Našli jsme tam spousty přátel, a proto jsme tam také vytvořili mnoho základen. Avšak tehdejší prezident trval na tom, že toto město je nutné přepravit na Zemi, jelikož Wraithi se zdáli být velmi silní a později se zjistilo, že to byla pouze nadřazená skupina Wraithů.“ Řekl ve vší stručnosti Ferder a Samantha jen pokyvovala hlavou. „Kolik jste navštívili galaxií?“ otázala se Ferdera. „Abych řekl pravdu, byli jsme i na konci vesmíru. Našli jsme tam Antickou civilizaci. Nebyli však jediní, později jsme narazili na Furlingské království, Spojené státy Noxské a Asgardskou monarchii. Byl to velký skok pro lidstvo. Skok až ke konci vesmíru.“ Jeho vykládání na Samanthu výrazně zapůsobilo a chtěla se jej zeptat na tolik dalších věcí, avšak náhle ji přerušil zpěv. Zpěv, který se podobal kostelnímu zpěvu. Samantha se začala cítit velmi stísněná a pocítila strach. Všechny ty bytosti rázem ztichly a sledovali skupinku asi 20 lidí na velké plošině. „Co je to?“ řekla s naléhavostí Samantha a Ferder ji tiše odpověděl: „Tento obřad se nazývá Poslední Shledání. Skupinka lidí, kteří mají možnost dosáhnout povznesení, se snaží splnit tento cíl. Jsou to naši moudří lidé, a aby se nezapomnělo na to, co udělali, nahráli před Posledním Shledáním do našich počítačů všechny své vědomosti. Velmi nám pomohou.“ Poté, co dořekl Ferder odpověď, uviděla Samantha na menší plošině, která byla trochu výše, než velká plošina, povznesenou bytost. „Není to Oma Desala?“ zeptala se tiše Samantha Ferdera. „Ano, váš Jaffský přítel Teal’c velmi pomohl k povznesení našich lidí. Oma Desala a několik ostatních nyní může být při povznesení pozemšťanů. Toto je velká událost. Užijte si ji.“ Řekl, otočil se zpět a sledoval Poslední Shledání. „Všechny povznesené bytosti vás zdravý. Těší se na povznesení všech bytostí z celého vesmíru. Nyní dohlédneme na povznesení.“ Řekla silným hlasem Oma a všichni, až na Samanthu, ucítili harmonii, klid a mír.
Po třech hodinách urputného zpěvu a uklidnění těch dvaceti lidí konečně přišlo na řadu povznesení. Avšak toto nebylo jen tak obyčejné povznesení. Toto bylo hromadné osvícení a to vypadá zcela jinak. Samantha uviděla zář, která vycházela z těl těch lidí. Začala se zvětšovat, měnila všechny známé barvy. Do těch lidí začali šlehat blesky, které vycházeli odnikud. Evidentně to ty bytosti nebolelo. V tom se vedle Omy objevili další dvě povznesené bytosti. Jeden z Antiků a poté velký, statný muž černé pleti. Samanthě někoho připomínal. „To je Teal’c!“ zašeptala s nadšením Samantha k Ferderovi. „Jistě.“
Nyní se tyto bytosti změnili na čistou energii a Teal’c promluvil: „Budiž se tito vzdělaní lidé připojí k nebesům a poznají tajemství všeho světa.“ Vskutku, řekla si ve své hlavě Samantha. „Velkolepá show, že?“ řekl s nadšením Ferder, když bylo poslední shledání u konce. „Vskutku.“ Odpověděla jedna z povznesených bytostí, která přistoupila ke dvojici Sam a Ferder. „Teal’cu! Ráda vás zase vidím! Moc se mi stískalo.“ Řekl Samantha, když uviděla tu čistou energii. „Vítejte v tomto novém světě. Nyní již nikdy nebudete sama. Jsem vám stále na blízku.“ Řekl Teal’c a Samantha si připadala jako doma. „Omluvte mě, budu muset jít.“ Řekl Teal’c, všichni se rozloučili a on odešel. „Alespoň někdo, koho opravdu znám.“ Řekla Sam a uviděla nějakou ženu, která k nim přichází…