Tak další díl je tu. Předpokládal jsem že až se mi opět rozchodí net tak to půjde rychleji, záplava seriálů mě však vyvedla z omylu
Odhalení nepřátel opět

odložím...
"Krajina spálená
mužové bledí.
Historie zvrácená
Budoucnost není.
Mé město stojí ještě,
však brzo hrobem bude mým,
Vlasy zmáčené od radioaktivního deště,
tělo spálené, žádný dým"
Neznámí autor, Sbírka Kelownské válečné poezie
Díl 1x06 - Průzkum
Antony Fisher se vracel zpět na Dia. Nemohl manévrovat a tak musel zpomalovat a zrychlovat tak aby se vyhnul troskám Thésea. Na loď se tak dostal jako jeden z posledních, i když odlétal z bitvy mezi prvními.
Přistání bylo tvrdé. Celé křídlo chybělo a stíhačka tak byla na odpis. Běželo k ní několik techniků a mediků. Technici zkontrolovali jestli se stíhačka nemůže vznítit a pak otevřeli kryt. To už byl Antony v péči lékařů.
- "Jste v pořádku pane?" Vybídli ho aby si sám provedl diagnózu.
- "Jo. Nic mi není."
Zkusil si sundat helmu ale ta se rozpadla na dva kusy. Tak silně se uhodil do hlavy. Proud krve se mu vyvalil zpod helmy, která ji dosud jako obvaz držela uvnitř jeho těla. Antony to nevnímal, nebo spíše nechtěl vnímat a pokusil se vstát. Opět se ale svalil do křesla. Několik rukou lékařů ho vytáhlo ven a položilo na nosítka. Pokusil se opět vstát ale medikova ruka ho zadržela. Pak omdlel.
Tyler Smith byl přítomen na můstku a poslouchal jak kapitán rozdává rozkazy posádce. Santová zrovna dokončila scan povrchu.
- "Patnáct známek života v zasažené oblasti. Opravuji čtrná..., už jen třináct..."
- "A co radiace?"
- "Radiace na konstantní úrovni. Hazmaty to zvládnou ale nesmí se tam být moc dlouho."
- "Dobře, řekněte plukovníkovy Fisherovy ať sestaví tým."
- "Pane, plukovník Fisher omdlel a leží na ošetřovně."
- "Dobře, tak já tým sestavím sám. Pane Tylere, běžte se převléct. Bude dobré mít nějaké vědce na planetě. Doktor Zelenka ať se připraví taky."
Tyler a Radek spolu s několika vojáky převlékli do hazmatů. Pak byli transportováni na povrch planety na místo s největším výskytem
Velitelem mise byl jmenován plukovník Burns který zastával funkci vojenského velitele na Artemis.
Objevili se u spáleného lesíka. Major dal povel aby jím proběhli. Na jeho konci zalehli za nahrnutou hlínu. Za ním měli být tři z přeživších. Tyler to zkontroloval dalekohledem. Viděl několik těl, žádné z nich však nejevilo známky života. Oznámil to plukovníkovy. Ten požádal o zprávu z Dia. Santová mu potvrdila že jsou posledními živými na planetě.
Všichni se postavili a sklonili zbraně. Před nimi se rozprostíraly trosky města.
Desítky malých budov s kruhově zaoblenou architekturou. Mezi nimi čtyři velké.
Plukovník Burns si vyžádal satelitní snímek a pak na svém PDA ukazoval ostatním plán.
- "Rozdělíme se do skupin. Každá skupina prohledá pět domů v téhle oblasti," zakroužkoval zhruba třicítku domů, a pak se sejdeme tady u téhle velké budovy."
Tyler byl ve skupince s majorem Patricií Bastienovou, která byla jedním z Antonyho zástupců, a dvěma dalšími vojáky které jménem neznal.
Postup byl následující: Vykopnout dveře, prohledat budovu a zajistit ji. Tyler se aktivně neúčastnil ani jedné z těchto fází. Vždy vešel jen aby zkontroloval zda uvnitř není nějaké cené technologické vybavení. Nenašel nic, kromě jakéhosi ekvivalentu vysílačky. Vzal jeden exemplář. Budovy zevnitř vypadaly na malá kasárna pro čtyři vojáky s několka pokoji.
- "Proč musíme vždycky do těch baráků vlítnout jak pominutý?" Zeptal se majora Bastienové.
- "Nevšimla jsem si že vy by jste tu někde poletoval..." rýpla si do něj se svým typickým francouzským přízvukem majorka.
- "Nojo, nojo. Jen si dělejte srandu z vědce..."
- "Ale snad by jste se neurazil pane Smithi. Do těch baráků vlítáváme proto, že někdo může být v podzemí, kde ho naše senzory nezachytily anebo může být objekt podminován..."
- "No jak myslíte. My si přiletíme z galaxie která je fakt fakt daleko a oni na nás budou čekat s minama..."
- "Čekali na nás s laserama a stíhačkami..." Schladila ho major Bastienová.
Tyler ji chtěl kontrovat, neměl na to však co říct a navíc se Major s ostatními vojáky chystala vykopnout další dveře.
Nenašli nic jiného než onu vysílačku. Stejně tak první dvě velké budovy byly prázdné, ale dle vybavení sloužily s největší pravděpodobností jako hangáry pro stíhačky.
Druhý z nich však už Tyler neviděl. Plukovník rozhodl, že přítomnost vědců na dalším prohledávání nebude nutná a že kdyby přece jen něco objevili tak si pro ně nechá poslat. Tyler a Radek se tak spolu s několika dalšími vědci usadili ve stínu prvního hangáru.
- "Tak Radku, jak si myslíš že se tu ocitli ti mimozemšťani?"
- "Jestli to jsou mimozemšťani."
- "Samozřejmě že to sou mimozemšťani, jak by se sem asi dostali z Mléčný Dráhy..."
- "Jako my."
- "My máme ale hyperpohon..."
- "A ostatní ho mít nemůžou?"
- "Prosimtě, a kde by k němu přišli?"
- "Tolláni ho měli před náma..."
- "Tolláni?" Uchechtl se Tyler. "Proboha viděl jsi plány na ten jejich hyperpohon? Kdybych já takhle zakřivoval podprostor tak už jsem bez práce. Nebo ta jejich brána..."
- "Ty jsi viděl jejich plány?" Užasl Radek.
- "Samozřejmě. Od té doby co jsme přijali přeživší. Ale ta brána. Prej si ji vyrobili sami..." začal se skoro smát, "... přitom to bylo jen něco jako stanice. Skutečnou bránu měli někde schovanou a tahle ji jen využívala a sama by se nebyla schopná spojit s ničím mimo soustavu."
- "Ty se máš. Tobě všechny plány ukážou, to ke mě se nic nedostalo. Na Atlantis sem si chvílema připadal spíš jak recenzent. Kouknout na objev, zhodnotit jeho důležitost a ty důležitý odlifrovat přímo na Zem. I když musim přiznat že pár 'zbytečností' co máme ulitý stranou by mohlo změnit chápání vědy..." Potutleně se usmál český vědec.
V tom k nim přiběhl mladý vojín:
- "Pane Smithi, pane Zelenko! Plukovník chce aby jste za ním přišli do třetího hangáru! A máte mu vysvětlit proč se nehlásíte na vysílačce."
Oba se podívali na své vysílačky. Ani jeden si ji od začátku mise nezapnul.
Když přišli do hangáru, plukovník jim mlčky položil otázku pokynutím směrem k nevelké černé stavbě s oblými tvary. Byla asi tři metry vysoká a její střed vyplňoval kruh o oněco menším průměru.
- "No plukovníku. Jako dva nejlepší mozky v téhle galaxii vám můžeme svědomitě říct, že to jsou dveře. Pravděpodobně do podzemí."
- "Dnes tu umírali lidé, pane Smithi. Tak si laskavě nechte ty vtípky. Jak ty zatracený dveře otevřeme?"
- "Našli jste ovládací panel?"
- "Ne."
- "Pak jedině silou."
Plukovník na něj vrhl opovržlivý pohled. Pak se otočil ke skupince vojáků.
- "Gibbons, Bauer. Připravte si nálože a odpalte ty zatracený dveře!, zbytek buďte připravení na cokoliv co z nich může vylízt. Polovina ať jde zkontrolovat poslední hangár. Nechci aby na nás někdo vyběhl ze zálohy dalším vchodem. Pan Smith půjde s vámi. Válet si šunky mu očividně nesvědčí!"
Hodili po sobě zlostné pohledy a Tyler odešel...
Poslední velká budova byla taky hangár ale jako jediná využitá. Pár stíhaček tu zůstalo. Možná poškozené, možná nestihli vzlétnout. Všichni se k ní seběhli a začali si prohlížet její ladný design zblízka. I ti kteří se ještě před několika málo hodinami zůčastnili bitvy museli uznat že je nádherná.
Stříbrno-béžová barva se krásně leskla. Stíhačka měla tvar připomínající rozřízlou kapku rosy. Každé křídlo připomínalo jednu její půlku. Bylo poměrně placaté a na svém spodku neslo dvě rakety. Na jeho špici pak kulomet s malou ráží a vzhledem k velikosti křídla i malým zásobníkem. Na širším konci křídla pak byla umístěna tryska.
Křídla byla k sobě spojena pilotní kabinou. Ta měla dvě křesla, přesto si nikdo nevzpomínal že by viděl dvojčlennou posádku. Vnitřek byl poměrně prostorný, přesto se v něm, dle tvarů sedaček, pravděpodobně muselo ležet. Uvnitř jediné co mohlo sloužit k ovládání byl přístroj připomínající rukavici, ovšem rukavici která se natahuje až k lokti.
Vzadu na kabině byla taky jedna tryska, ale menší než ty na křídlech. Dvě další, o mnoho menší, určené pravděpodobně k otáčení.
Když si stíhačku prohlíželi, tak se najednou ozval výbuch. Všichni vyběhli ven. Zpět ve třetím hangáru se Gibbons a Bauer neúspěšně pokoušeli odpálit dveře. Hangáry nebyly od sebe příliš vzdálené a tak mohl Tyler slyšet Plukovníkovu hádku s pyrotechniky.
- "... Tak tam dejte víc."
- "Ale pane, tohle s nimi nic neudělalo. Ani škrábanec..."
- "Tak tam dejte všechnu. A ještě si nechte nějakou poslat!"
Chvíli se nic zdánlivě nedělo, pak ale začali všichni opouštět třetí hangár a přesunovat se do posledního. Poslední příchozí, jeden z dvojce Gibbons/Fisher stiskl červený knoflík na unikátně určeném zařízení. Ozval se rána. Něco víc než rána. Celý hangár jakoby nadskočil, chvíli zůstal stát a pak se jako domeček z karet složil na zem. Vchod do podzemí byl pohřben tunami suti.
Když se trošku usadil prach vrátili se všichni ke zbytkům hangáru. Dle boule v sutích se dalo usozovat že dveře jsou stále neporušené.
Plukovník třísknul svojí helmou o zem.
- "Doprdele. Já se na to můžu.... Smithi, mozku, jak si s tímhle poradíte."
- "No hodila by se nám pomoc zhůry..." pozvedl prst k nebesům.
Plukovník už se chystal zvednout helmu a mrštit jí po Tylerovi. Pak si ale uvědomil jakého boha Tyler myslí a neučinil tak. Místo toho si zapnul vysílačku a ze svého PDA odeslal souřadnice. Pak nařídil všem se stáhnout o několik desítek metrů vzad.
Když tak všichni učinili, potvrdil rozkaz.
Z nebe vyšlehl paprsek zářivého světla a zasáhla přesně místo kde se nacházel vchod do podzemí. Místo něho se objevila několik desítek metrů hluboká díra pod malým úhlem, takže se dala sejít po nohou.
Nekolik lidí se sešlo nad jejím úpatím. Diovy se povedlo trefit skoro přesně tak jak vedla původní díra. Přesto se po několika metrech oddělila a původní vchod se tak ocitl jakoby ve stropě.
- "Pane Smithi. Musím uznat, že tohle byl dobrý nápad."
- "No já původně měl na mysly ty dveře transportovat pryč a využít tak alespoň maličký prvek překvapení. Ale demonstrovat jim naši sílu... taky fajn."
Plukovník na něj opět vrhl opovržlivý pohled a začal rozdávat rozkazy.
- Týmy po třech. Pět metrů rozestupy. První zajistí perimetr pod tou dírou, ostatní vylezou po provazech. POHYB, POHYB, POHYB!!
A ještě my můžete poslat názor na moji další povídku:
http://www.sga-project.com/forum/viewtopic.php?t=3394