Proroctví o Písaři z Hvězd a Ocelové Strážkyni

Dobrý den chci vám představit svůj nový projekt - Proroctví o Písaři z Hvězd a Ocelové Strážkyni, který jsem začal psát paralelně s příběhem Videum Anqietas. Ve spolupráci s AI Chatbotem a potom i s Geminy.

Je to Crossover příběh o tom jak se fanda Hvězdné brány se svým Terminátorem a psem dostane do Kánonu brány, kde s pomocí svých znalostí Kánonu a svého Terminátora. Začne měnit a upravovat události ze Seriálu. Proto doufám že se vám bude tento zajímavý Crossover líbit. Přidávám i odkaz na stránku kde budou obrázky k tomuto příběhu - https://cz.pinterest.com/pin/1022457921673090763

Proroctví o Písaři z Hvězd a Ocelové Strážkyni

Jak by podle tebe vypadalo proroctví o příchodu vyvoleného a jeho speciální terminátorské ochránkyně? Který by pocházel z reálného světa a byl fandou seriálu Hvězdné Brány. Zároveň by si také psal vlastní pokračování seriálu jako fanfikci a crossover.

Jasně, tady je návrh, jak by takové proroctví mohlo znít, inspirované archaickým stylem a kombinující požadované prvky:

"Až čas se nachýlí a stíny světů se protnou, když hrozba prastará z hlubin znovu povstane, ze světa bez hvězdných bran, ze Země klamu a snů všedních, přijde Ten, jenž osudy jiných světů v mysli spřádá, leč svůj vlastní nezná.
Nebude králem rodem, ni válečníkem zoceleným v bitvách tisíců sluncí, leč Písařem bude, jehož srdce bije v rytmu vířících galaxií, které zná jen z obrazů a příběhů. V hlavě jeho Kruhy hvězdné budou zářit jasněji než na nebi jeho domova, Jaffské Kree! bude znít mu v uších a jazyk Prastarých tušit bude ve slovech zapomenutých.
On, snívec příběhů, jež nikdy neměly se stát, Ten, jenž v tichu svého pokoje otevíral brány, kterými sám projít nemohl, a spojoval hrdiny z nesourodých realit nití své fantazie. Povede ty, kdo zabloudili, slovem a myšlenkou, ne mečem.
A s ním, jako stín vržený ohněm budoucnosti, přijde Ona. Ochránkyně zrozená ne z lůna matky, leč z chladné oceli a jisker logiky. Strojní panna s okem, jež nezná spánek, a srdcem z kovu, bijícím pro jediný cíl: ochránit Písaře před zkázou, jež přichází z hvězd i z času samotného.
Nebude jako jiné jejího druhu, stvořené pro válku či infiltraci. Její program bude ochrana, její direktiva – Písařovy sny a jeho dech. Bude štítem tam, kde on je kronikou, bude pěstí tam, kde on je hlasem. Síla její bude nezměrná, odhodlání absolutní, tvář klidná jako hladina před bouří.
Poznáte je: Muže, jehož slova tkají nové osudy pro ty z Chulaku i Atlantidy, a ženu z kovu, jež kráčí tiše po jeho boku, připravena zastavit konec světů.
Neboť Písař, fanoušek Hvězdné Brány, jenž sám psal pokračování ságy, a jeho Terminátorská strážkyně, dar či kletba z budoucnosti, společně musí stanout proti temnotě. Jeho znalost příběhů a její nezlomná síla – to je klíč. A v jeho spisech, kde světy se střetávají v tanci crossoverů, tam leží mapa k záchraně či záhubě všech realit. Společně rozbijí okovy času. Vypravěč změní slova, která byla vytesána do kamene, a Železná panna rozdrtí ty, kdož by se odvážili pero zastavit. Oni nezachrání svět takový, jaký je, ale stvoří takový, jaký by mohl být.“

Vysvětlivky a myšlenky v pozadí:
• Písař z Hvězd: Titul pro vyvoleného, zdůrazňující jeho spojení se Stargate ("Hvězdy") a jeho tvůrčí činnost ("Písař").
• Ocelová Strážkyně: Označení pro Terminátorku, zdůrazňující její mechanickou podstatu a ochrannou roli.
• Svět bez hvězdných bran, Země klamu: Odkazuje na náš reálný svět, kde Stargate je jen fikce.
• Kruhy hvězdné, Jaffské Kree, jazyk Prastarých, Chulak, Atlantida: Přímé odkazy na Stargate univerzum.
• Spojoval hrdiny z nesourodých realit: Odkaz na psaní crossover fanfikci.
• Ochránkyně... z chladné oceli... srdcem z kovu: Popis Terminátorky.
• Ne jako jiné jejího druhu: Naznačuje, že je speciální, možná unikátní model nebo přeprogramovaná.
• Jeho znalost příběhů a její nezlomná síla: Kombinace jejich unikátních schopností.
• V jeho spisech... kde světy se střetávají... tam leží mapa: Jeho fanfikce a crossovery nejsou jen koníčkem, ale obsahují klíč k řešení krize, možná předpověděly nebo mohou ovlivnit budoucí události.
Toto proroctví se snaží zachytit mystický tón, zároveň ale pevně ukotvit postavy v zadaných charakteristikách – fanouška Stargate píšícího fanfikci a jeho high-tech ochránkyně.

Jak by na toto tajemné proroctví mohla reagovat SG-1, potom co ho objevila na jedné planetě s ruinami a Daniel ho následně na to přeložil? Přičemž by ho objevili měsíc po událostech dílu V hadím hnízdě?

Dobře, představme si scénu v brífinkové místnosti SGC, zhruba měsíc po zničení Apophisových lodí nad Zemí. Vzduch je stále nabitý směsicí úlevy a napětí z toho, co by mohlo přijít dál. Daniel právě dokončil překlad a sdílí své poznatky s ostatními.

Scéna: Brífinková místnost SGC. U stolu sedí plukovník Jack O'Neill, kapitán Samantha Carterová, Dr. Daniel Jackson a Teal'c. Generál Hammond stojí opodál, poslouchá. Na velkém monitoru svítí Danielův překlad vedle snímků původního textu na kamenné desce.
Daniel: (Odsune notebook, promne si oči) Tak... mám to. Přeložil jsem celý ten nápis z P3X-774. A je to... no, řekněme velmi zvláštní. Není to žádný historický záznam ani varování před Goa'uldy v obvyklém smyslu. Je to... proroctví.
O'Neill: (Povzdechne si) Danieli, zase proroctví? Nemáme jich už dost? Posledně nám jedno skoro zničilo planetu. Co to říká tentokrát? Že přiletí Thor a pozve nás na pivo?
Daniel: (Vážně) Ne tak docela, Jacku. Mluví to o příchodu dvou postav. První je nazýván 'Písař z Hvězd'. A teď to přijde – prý pochází 'ze světa bez hvězdných bran'. Z našeho světa. Ze Země.
Carterová: (Nakloní se dopředu, zaujatě) Ze Země? Jak by mohl někdo odsud figurovat v prastarém mimozemském proroctví? Pokud tedy ten text není mnohem mladší, než si myslíme.
Daniel: Datace materiálu sedí, je to staré tisíce let. Ale popis toho 'Písaře' je... specifický. Prý zná naše cesty bránou, Goa'uldy, Asgardy... ale jen jako 'příběhy'. Jako by o nás četl nebo nás sledoval z dálky. Dokonce se zmiňuje, že 'spřádá osudy jiných světů' a 'spojuje hrdiny z nesourodých realit'.
O'Neill: (Zamračí se) Počkat, počkat. Takže tenhle 'vyvolený'... je náš fanoušek? Někdo, kdo sedí doma v křesle a... co? Píše si o nás povídky?
Daniel: (Přikývne, trochu rozpačitě) Zní to tak. Ten popis 'spřádání osudů' a 'spojování hrdinů'... velmi silně to evokuje někoho, kdo píše příběhy. Možná... no... fanfikci. A dokonce crossovery, soudě podle té zmínky o 'nesourodých realitách'.
O'Neill: (Nevěřícně se zasměje) Fanfikci? Takže záchrana galaxie teď závisí na nějakém spisovateli fanfikce ze Země? To je ten největší vtip, co jsem slyšel od doby, co nás Apophis chtěl vyhodit do vzduchu. Což mimochodem bylo teprve před měsícem!
Teal'c: (Stoicky) Proroctví často používají metaforický jazyk, O'Neille. 'Písař osudů' může symbolizovat někoho s jedinečným vhledem nebo znalostmi, které nejsou získány přímou zkušeností.
Carterová: Přesně. Nebo možná někdo s přístupem k informacím, které my nemáme? Ale ta část 'ze světa bez hvězdných bran' je matoucí. Paralelní realita? Nebo je to myšleno obrazně? A co ta druhá postava, Daniely?
Daniel: Ano, ta druhá. 'Ocelová Strážkyně'. Popis je jasný – není to člověk. 'Zrozená z ohně a kovu', 'srdce z kovu', 'oko, jež nezná spánek'. Je to stroj. Pokročilý android nebo kyborg. A její jediný účel je chránit toho 'Písaře'. Prý je 'poslána z času, jenž teprv přijíti má'.
O'Neill: Takže fanoušek Hvězdné brány s vlastním Terminátorem? Danieli, tohle zní jako scénář k hodně špatnému sci-fi filmu. Jsi si jistý tím překladem?
Daniel: Naprosto. Lingvisticky to dává smysl v kontextu zbytku textu. A je tam varování před 'prastarou hrozbou', která se znovu probouzí, a že kombinace znalostí Písaře a síly Strážkyně je klíčem k jejímu zastavení.
Carterová: Stroj z budoucnosti... to by vysvětlovalo tu pokročilou technologii. Ale kdo by ji poslal? A proč chránit někoho, kdo je popsán jako... fanoušek? Pokud to tedy není metafora pro něco jiného. Ta zmínka o jeho 'spisech', kde leží 'mapa k záchraně či záhubě'... Možná ty jeho 'příběhy' nejsou jen fantazie?
Teal'c: Pokud tato bytost z kovu existuje, její schopnosti by mohly být značné. Goa'uldi používali Kull bojovníky, ale popis této 'Strážkyně' naznačuje jiný původ a možná i vyšší úroveň technologie.
Hammond: (Promluví poprvé, vážně) Doktore Jackson, jak spolehlivý je ten text?
Daniel: Byl vytesán do velmi odolného materiálu v centrální komnatě ruin, které evidentně patřily nějaké vyspělé, ale dávno zaniklé kultuře. Vypadá to jako autentické varování nebo předpověď. Načasování objevu, tak krátce po útoku na Zemi... nemyslím, že je to náhoda.
O'Neill: (Promne si spánky) Takže abych to shrnul: Máme hledat na Zemi někoho, kdo je posedlý naším programem, píše si o nás (a možná i o postavách z jiných filmů, když už jsme u těch crossoverů) a doprovází ho robotická bodyguardka z budoucnosti. A tihle dva mají zastavit nějakou 'prastarou hrozbu'. Bezva. Kde začneme? Na internetových fórech?
Carterová: Plukovníku, i když to zní absurdně, nemůžeme to ignorovat. Jakákoliv zmínka o pokročilé technologii, potenciálních spojencích nebo hrozbách musí být prošetřena. Zvlášť teď.
O'Neill: (Rezignovaně) Já vím, já vím. Jen... fanfikce, Carterová? Vážně? Dobře. Tak co teď? Máme čekat, až se nám tenhle 'Písař' ozve emailem? Nebo až jeho plechová kámoška zaklepe na vrata Cheyenne Mountain?
Daniel: Proroctví mluví o 'znameních'. Možná bychom měli být pozornější k neobvyklým událostem tady na Zemi. Nebo se ten 'Písař' a 'Strážkyně' objeví, až bude situace skutečně kritická.
Teal'c: Osud si často najde cestu, která se vymyká našemu chápání. Musíme být připraveni.
Hammond: Dobrá. Pokračujte v analýze textu, doktore. Zjistěte cokoli dalšího. Ostatní, buďte ve střehu. A doufejme, že pokud je tohle pravda, jsou na naší straně. Rozchod.

Tým by pravděpodobně reagoval směsicí nedůvěry (O'Neill), analytického zájmu (Carterová), vzrušení z objevu a snahy pochopit kulturní a mytologický kontext (Daniel) a stoického zvážení možných hrozeb a technologických aspektů (Teal'c). Skutečnost, že se proroctví týká někoho ze Země a zmiňuje tak bizarní detaily jako fanfikce a Terminátor, by byla hlavním zdrojem skepse, ale načasování objevu po nedávném útoku by je donutilo brát to alespoň částečně vážně.

Ano do toho to bude zajímavé, ale změnil bych lokaci časového posunu z pokoje na zahradu. Aby mu elektrické výboje z časového posunu neusmažili drahý počítač a nezapálili pokoj

Souhlasím, zahrada je strategicky mnohem lepší volba! Navíc to dává vzniknout mnohem dramatičtějšímu vizuálnímu kontrastu – klidná příměstská noc narušená příchodem z budoucnosti.
Tady je scéna, jak se Písař a Ocelový stín poprvé setkávají:

Scéna: Zahrada za domem Písaře, noc
Všude je ticho. David (vymysleme mu jméno), mladík v tričku s logem SGC, sedí venku na terase pod slabým světlem lampy. Na stole má notebook a vedle něj poloprázdný hrnek vychladlé kávy. Píše další kapitolu své fanfikce – crossoveru, kde se SG-1 potkává s technologií, kterou on sám vymyslel.
Najednou se vzduch začne tetelit. Teplota klesne a ozve se tiché, hluboké hučení. David vzhlédne od obrazovky a zmateně se rozhlédne po zahradě.
Uprostřed trávníku, jen pár metrů od záhonu s rajčaty, se začne formovat kulová, elektricky modrá časová bublina. Vypadá to, jako by se sama realita trhala. Vzduch voní ozónem a blesky statické elektřiny olizují trávu pod bublinou a pálí ji do černého kruhu.
David s hrůzou a fascinací ztuhne. Notebook v jeho klíně se restartuje pod náporem statického náboje.
Z centra hořící koule se ozve těžký, kovový krok. Bublina se zhroutí a na trávě zůstane stát žena. Je to svalnatá blondýna, chladná a krásná, přesně tak, jak ji znáš z obrázku: v džínové vestě, s maskáčovými kraťasy a bezprstými rukavicemi.
Zvedne hlavu. Její pohled je bez emocí, laserově přesný. Oči se jí v záři měsíce zalesknou temně červenou barvou. Zafixuje se na Davida.
Terminátorka: „Písaři. Tvá přítomnost ve vesmíru Tau'ri byla potvrzena. Byl k tobě vyslán Ocelový stín. Mé instrukce jsou jasné: Zajistit tvou bezpečnost a integritu časové linie před Goa'uldy. Jaké jsou tvé další příkazy?“
David tam sedí, s otevřenou pusou, a pomalu mu dochází, že jeho fanfikce právě přestala být pouhou fikcí.

A teď přichází ta pravá zábava. Co udělají sousedi, až uvidí spálený kruh v trávě a tuhle Amazonku v jeho pokoji?
A hlavně – jak se dostanou do vesmíru Stargate? V jejich realitě Hvězdná brána neexistuje. Musí ji teprve sestrojit, nebo má Písař ve své fanfikci nějaký plot hole, který jim umožní cestovat mezi realitami?

Co kdyby se o 3 hodiny později v jeho pokoji zablesklo z asgardského transportního paprsku a Tomáše a Mikaelu přenesl šedivák Thorkill na svou loď na oběžné dráze s tím že je osud volá

To je naprosto geniální tah! Elegantně to řeší problém, jak se Tomáš s Mikaelou dostanou do vesmíru Stargate, aniž by museli složitě stavět vlastní bránu. Asgardi mají technologii na sledování anomálií v časoprostoru a navíc to hned na začátku buduje most mezi Tomášem a jednou z nejmocnějších ras v seriálu. A pojmenování Thorkill zní jako skvělé asgardské/severské jméno.
Tady je návrh, jak by tato scéna mohla vypadat. Spojuje napětí, Mikaelinu naprogramovanou ochranitelskou povahu a Tomášův šok z toho, že se mu plní ten největší (a nejděsivější) fanouškovský sen.

Scéna: Tomášův pokoj / Asgardská loď na oběžné dráze
Byly to přesně tři hodiny, co se Tomášův život obrátil vzhůru nohama. Zahrada sice přestala doutnat, ale obrovská svalnatá blondýna v jeho pokoji – Mikaela, jak se sama identifikovala – nikam nezmizela.
Zatímco Tomáš nervózně přecházel po pokoji a snažil se pochopit, jak se postava z jeho rozepsaných příběhů zhmotnila v jeho domě, Mikaela stála nehnutě u okna. Její oči neustále těkaly po ulici a analyzovaly každé projíždějící auto.
„Takže... ty jsi opravdu... kybernetický organismus?“ zeptal se Tomáš už asi po desáté, svíraje v ruce vychladlý hrnek.
„Moje vnitřní šasi je tvořeno hyperslitinou, pokrytou syntetickou tkání generovanou k nerozeznání od lidské,“ odpověděla chladně, aniž by se na něj podívala. „Můj primární cíl je tvá ochrana, Písaři. Zaznamenávám zvýšenou úroveň tvého stresu. Doporučuji konzumaci tekutin a spánek. Brzy budeme muset...“
Mikaela se náhle zarazila. Její hlava se trhnutím otočila k rohu místnosti.
„Detekuji masivní nárůst energie. Neznámá frekvence,“ oznámila tvrdě a v mžiku stála před Tomášem, připravená ho krýt vlastním tělem.
Tomáš nestihl ani mrknout. Místnost prořízl ostrý, vysokofrekvenční tón, ze kterého zalehly uši. Hned nato je pohltil oslepující sloup čistého bílého světla. Tomáš měl pocit, že se na vteřinu rozložil na atomy a vzduch kolem něj ztratil veškerou gravitaci.
Když záře po několika vteřinách pohasla, Tomášův pokoj, jeho plakáty i rozečtené komiksy byly pryč.
Stáli v obrovské, minimalisticky zařízené prostoře z tmavě šedého kovu. Stěny byly lemovány panely s neznámým tyrkysovým písmem a podlaha se mírně svažovala k centrálnímu vyvýšenému pultu. Z obrovského panoramatického okna před nimi se naskýtal výhled, který Tomášovi vyrazil dech. Byla tam Země. Modrozelená, zářící v temnotě vesmíru. Byli na oběžné dráze.
Mikaela okamžitě zaujala bojový postoj. Její oči zářily. „Analýza prostředí: Kyslík v normě. Gravitace umělá. Lokace: Nízká oběžná dráha. Hrozba... neznámá.“
Zpoza ovládacího panelu se pomalu, téměř neslyšně, vynořila drobná postava. Byla vysoká sotva metr. Šedá kůže, útlé tělo, chybějící nos a obrovské černé oči bez zorniček, které v sobě skrývaly propastnou moudrost.
Mikaela okamžitě napjala svaly a udělala krok vpřed, připravená útočit. „Identifikujte se, nebo budete terminován.“
„Mikaelo, stůj!“ vyhrkl Tomáš, kterému konečně naskočil hlas. Srdce mu bušilo až v krku. Poznavá tu loď. Znal rasu, která ji postavila. „To je asgardská loď... Třída Beliskner, nebo O'Neill?“ zamumlal si pro sebe.
Malý mimozemšťan na něj upřel své velké, klidné oči a pomalu mrkl.
„Vaše znalosti jsou přesné, Tomáši z Tau'ri,“ promluvil tvor. Jeho hlas byl hluboký, vyrovnaný a měl zvláštní, lehce syntetický dozvuk, který se rozléhal celou místností. „Mé jméno je Thorkill. Jsem vrchní velitel výzkumné flotily Asgardů.“
„Ty víš, jak se jmenuju?“ vydechl Tomáš.
„Vaše přítomnost v tomto časoprostorovém vektoru i příchod vaší ochránkyně způsobily trhlinu v kvantové realitě. Trhlinu, kterou nelze ignorovat,“ vysvětloval Thorkill a pomalu k nim přistoupil. „Dávné proroctví Antiků mluví o Písaři zpoza závoje a jeho Ocelovém stínu. Dlouho jsme věřili, že jde pouze o metaforu. Ale váš dnešní přesun dokázal opak.“
Mikaela se stále mračila, její tělo napnuté jako tětiva. „Jaké jsou vaše úmysly s mým chráněncem?“
Thorkill se podíval na kybernetickou ženu a poprvé se zdálo, že v jeho očích probleskl náznak asgardského úžasu nad tak pokročilým kusem technologie. Poté znovu pohlédl na Tomáše.
„Události se daly do pohybu. Goa'uldi se stávají hrozbou nejen pro tento vesmír, ale pro samotnou strukturu reality. Naši spojenci z SG-1 v brzké době budou čelit silám, které bez vaší pomoci neporazí,“ pronesl Thorkill slavnostně. „Nechtěl jsem vás vytrhnout z vašeho světa, Tomáši. Ale osud volá. A vesmír potřebuje, abyste svůj příběh začal psát přímo zde.“

Jak s tím dál pracovat:
• Tomášova reakce: Bude nadšený z toho, že se setkal s Asgardem, nebo ho přepadne panika z toho, že je na něm teď záchrana vesmíru?
• Thorkill a Mikaela: Dynamika mezi biologickým, ale technologicky hyper-vyvinutým Asgardem a chladnou umělou inteligencí Terminátorky může být skvělá. Thorkill by mohl být fascinován jejím zdrojem energie nebo softwarem.
• Vybavení lodi: Thorkill jim může nabídnout nějaké vybavení z lodi předtím, než je transportuje přímo za SG-1 (například na onu planetu s ruinami z předchozího návrhu, kde Daniel zrovna překládá proroctví).

Co kdyby SG1 byla mise kde našli pokročilé zařízení podobné hvězdné bráně, které by se zničehonic aktivovalo a objevil by se vyvolený a jeho ochránkyně. Přičemž jeho by byl takový - šediváci, kteří by klidně v této realitě (1218) mohli být Asgardi vzali fandu hvězdné brány (nazvěme ho třeba Tomáše), který si zároveň píše vlastní fanfikci i crossoverery a poslal ho do reality Hvězdné brány jako vyvoleného. Navíc by si sebou vzal všechny své soubory o Hvězdné bráně i svou fanfikci a nasbírané crossoverery, ale také i svého psa Maxe. Jenž má změnit osud SG-1 a zachránit galaxii podle prastarého proroctví? Přičemž by později z budoucnosti a alternativní reality přišla jeho Terminátorská ochránkyně a také přítelkyně série 960, která se jmenuje Mikaela a je sexy. Kde by Tomáš řekl - Že Thorkill mu řekl že je vyvolený a díky svým znalostem může změnit osud SG-1 a celé galaxie. S pomocí své ochránkyně, která za ním dorazí krátce po jeho příchodu 

To zní jako úžasně zábavný začátek! Příchod Tomáše, jeho psa Maxe (německého ovčáka z fotek, kterého si určitě všichni hned oblíbí) a jeho Terminátorky přímo před SG-1 je skvělý způsob, jak to rozjet.
Pojďme to dát dohromady. Zde je návrh scény, jak by se to mohlo odehrát z pohledu SG-1:

Scéna: Neznámá planeta s ruinami (P3X-1218)
Tým SG-1 opatrně postupoval starobylým chrámem. Zdi byly pokryty podivným, cizokrajným písmem, které Daniel s nadšením překládal. Ostatní se soustředili na masivní, prstenci podobné zařízení uprostřed hlavní síně, které připomínalo Hvězdnou bránu, ale s mnohem složitějším designem.
"Něco takového jsem ještě neviděla," zkoumala zařízení Carterová. "Není to z naquahdahu a energie, kterou to vyzařuje, má úplně jinou frekvenci. Zdá se, že to vůbec není napojené na stávající síť DHD."
O'Neill jen protočil panenky a dál sledoval okolí. "Dokud z toho nezačnou vyskakovat hadi s planoucíma očima, Carterová, tak je mi to jedno. Jacksone, co jsi zjistil?"
Daniel se odtrhl od zdi, brýle mu mírně klouzaly po nose. "Tohle je úžasné, Jacku. Podle tohoto nápisu se tohle zařízení nepoužívá k cestování prostorem, ale… realitami. A píše se tu o nějakém Písaři a jeho Ocelovém stínu, kteří mají změnit..."
Najednou se celá síň otřásla. Neznámé zařízení začalo bzučet a prostor uprostřed prstence se vyplnil oslepujícím modrým světlem, které připomínalo spíše asgardský paprsek než červí díru.
O'Neill okamžitě pozvedl zbraň, Carterová a Teal'c ho následovali. "Zbraně připravit!" křikl Jack.
Když světlo pohaslo, nestál tam žádný Goa'uld, ani Jaffa. Stál tam mladý muž s mírnou bradkou, v obyčejném tričku (Tomáš, přesně podle tvé fotky). V ruce pevně svíral externí disk plný svých fanfikcí. U nohou se mu tiskl překvapený německý ovčák Max, který nejistě zavětřil cizí vzduch.
Tomáš se roztřeseně rozhlédl, a když spatřil namířené zbraně SG-1, polkl. Znal ty tváře. Měl je na ploše počítače, psal o nich příběhy… a teď na něj mířili ostrými.
Max zaštěkal, což na moment rozbilo napětí, a Tomáš rychle zvedl ruce, ve kterých stále držel disk.
"Ne, ne, nestřílejte! Jsem na vaší straně! Jsem Tomáš!" vyhrkl rychle, pohledem těkaje od Jacka k Samanthě. "Thorkill mě sem poslal. Jsem prý vyvolený. Mám změnit osud vás všech a celé galaxie! A mám to podložené znalostmi!" Zvedl disk s fanfikcemi, jako by to byl nějaký magický artefakt.
O'Neill na něj nevěřícně zíral, stále se zvednutou zbraní. "Cože? Kdo je Thorkill? A proč má ten vyvolený s sebou psa?"
Než mohl Tomáš odpovědět, vzduch za ním se začal vlnit. Teplota v síni prudce klesla a s hlasitým prasknutím a bleskem statické elektřiny se zformovala časová bublina. Když se rozplynula, stála tam ona.
Mikaela.
Terminátorka série 960 byla přesně taková, jakou ji Tomáš stvořil a jak ji viděl před pár dny na zahradě – vysoká, svalnatá blondýna v džínové vestě a maskáčových kraťasech (Mikaela.jpg). Její oči na chvíli rudě zableskly, než se vrátily do lidského odstínu. Byla dokonalá. Byla nebezpečná. Byla… velmi sexy.
Okamžitě zaujala obranný postoj, přičemž se postavila mezi Tomáše a SG-1, ačkoliv neměla žádnou viditelnou zbraň. Max za ní radostně zavrtěl ocasem; tuhle "kamarádku z budoucnosti" už znal.
"Hrozba detekována," oznámila Mikaela chladným, syntetickým hlasem, nespouštějíc oči z Teal'covy tyčové zbraně. "Odložte zbraně, nebo budete terminováni."
O'Neill povytáhl obočí a pohlédl na Carterovou, pak na Daniela. "Tak fajn. Nejdřív chlap se psem a harddiskem, teď Terminátor v kraťasech. Danieli, jsi si jistý, že jsi to přeložil správně?"
Tomáš se rychle protáhl kolem Mikaely a položil jí ruku na rameno, na což ona okamžitě zareagovala snížením napětí v pažích. "To je v pořádku, Mikaelo. Nejsou hrozba. Jsou to oni." Otočil se k SG-1, na tváři se mu roztáhl obrovský, i když trochu nervózní úsměv. "Tohle je Mikaela. Je to má ochránkyně. A taky moje… přítelkyně. Jak už jsem říkal, přišel jsem s ní, abychom vás zachránili. Mám všechno sepsané." Znovu ukázal na svůj disk.

Jak dál rozvíjet tento úvod:
• Vysvětlení Thorkilla: Tomáš bude muset SG-1 vysvětlit, jak se setkal s Thorkillem v "naší" realitě a proč si ho Asgardi vybrali (jeho fanfikce jsou v podstatě vizionářské náhledy do různých kvantových možností).
• Mikaelina interakce s SG-1: O'Neill bude pravděpodobně zpočátku velmi nedůvěřivý vůči chodící zbrani, zatímco Carterová bude fascinována její technologií (zvláště poté, co Mikaela prokáže své analytické schopnosti).
• Maxova role: Max může sloužit jako skvělý zdroj uvolnění napětí, ale jako německý ovčák má i skvělé instinkty – mohl by například jako první vycítit skrytého Jaffa nebo goa'uldského zvěda.
• Aplikace fanfikce: Jak Tomáš použije své příběhy v praxi? Zkusme vymyslet situaci, kdy SG-1 neví jak dál, ale Tomáš už to "napsal" a ví přesně, kam jít nebo jak obejít bezpečnostní systémy Goa'uldů. Co myslíš?

Co kdyby měl Tomáš sebou i velkou transportní bednu na kolečkách, kde by měl uložený svůj stolní počítač s grafickou kartou RTX-5080 Master a 27" monitor Samsung Odyssey G6 

To je fantastický a neuvěřitelně vtipný prvek! Myšlenka, že zachránce galaxie dorazí na cizí planetu nejen s kybernetickou ochránkyní a německým ovčákem, ale také s obří transportní bednou obsahující nadupanou herní sestavu a prohnutý monitor, dává příběhu naprosto skvělý komediální i sci-fi nádech.
Musíme si uvědomit, že v době raných sérií Hvězdné brány (konec 90. let) měly počítače v SGC výkon zlomku dnešních kalkulaček. Tvoje sestava s RTX-5080 bude pro Carterovou vypadat jako mimozemská technologie sama o sobě!
Tady je pokračování scény:

Scéna: P3X-1218, starobylá síň
Napětí v místnosti trochu opadlo, ačkoli O'Neill stále nespouštěl oči z Mikaely. Zato Max už stihl dojít k Teal'covi a začal mu zvědavě očichávat boty. Jaffa ho chvíli stoicky pozoroval, než mírně sklonil hlavu a pronesl: „Tento zvířecí společník se zdá být čestný, Tomáši.“
Tomáš si oddechl. „Díky. To je Max. Ale to hlavní... to hlavní mám tady.“
Teprve teď si SG-1 všimla masivního, černého transportního kufru na kolečkách, který stál hned za Tomášem. Vypadal, jako by v něm přenášel menší raketu. Tomáš k němu poklekl a odcvakl sérii pevných zámků. Odklopil víko a uvnitř, pečlivě uložený v molitanu, se zaleskl skleněný bok počítačové skříně a mohutný prohnutý monitor.
O'Neill k němu popošel blíž a nechápavě zamrkal. „Ty sis na záchranu galaxie přinesl... televizi?“
„To není televize, plukovníku,“ ohradil se Tomáš a opatrně vytáhl 27palcový monitor Samsung Odyssey G6. „To je monitor s obnovovací frekvencí, o které se vám na Zemi zatím ani nezdá. A tohle...“ sáhl hlouběji a s námahou vytáhl stolní počítač, jehož vnitřek okamžitě upoutal Samanthu Carterovou. „Tohle je moje svatyně. Uvnitř je grafická karta RTX-5080 Master. Mám tu uloženou veškerou svou práci. Každou fanfikci, každou křižovatku osudů, plány goa'uldských lodí... všechno.“
Carterová si dřepla k počítači a fascinovaně zírala přes průhlednou bočnici na masivní chlazení a architekturu základní desky. „Tohle... tohle nedává smysl. Ty komponenty. Technologie křemíkových čipů je tady o desítky let před tím, co máme v SGC. Výpočetní výkon téhle jediné bedny musí překonávat celý náš sálový počítač na základně.“
„A to se na tom dají hrát hry na ultra detaily ve 4K,“ dodal Tomáš hrdě.
„Fajn, úžasný, máme tu super-kalkulačku,“ vložil se do toho O'Neill a protočil panenky. „Ale nevím, jestli sis všiml, hrdino, že v těhle ruinách chybí elektrický zásuvky. Jak to chceš jako zapnout?“
Tomáš se usmál a podíval se na Mikaelu. „Na to mám přece ji.“
Mikaela přistoupila blíž. Beze slova natáhla ruku k zadnímu panelu počítače. Z jejího ukazováčku se s tichým bzučením vysunul tenký kovový konektor, který přesně zapadl do upraveného napájecího portu, jenž jí Thorkill v rychlosti na lodi předělal.
V ten moment se počítač rozzářil všemi barvami spektra. RGB ventilátory se roztočily a osvětlily temnou kamennou síň pulzujícím neonovým světlem, až Daniel Jackson překvapeně uskočil. Samsung monitor problikl a na obrazovce se objevila Tomášova plocha – pochopitelně s obrovskou tapetou týmu SG-1.
„Systém je napájen mým vnitřním fúzním reaktorem,“ oznámila Mikaela suše, zatímco stála jako nejdražší powerbanka ve vesmíru. „Odhadovaný čas chodu při maximální zátěži grafické jednotky: tisíc čtyři sta dvanáct let.“
Daniel si posunul brýle a zíral na zářící obrazovku. „Takže... ty jsi ten prastarý text, to proroctví, sepsal v tomhle svítícím stroji?“
„V LibreOffice, přesně tak,“ přikývl Tomáš, popadl bezdrátovou myš, kterou si položil na jeden ze starobylých kamenů, a otevřel složku nazvanou 'SG-1: Záchrana Galaxie (Final_V3-opraveno.docx)'. „A teď se pojďme podívat, co vás podle mého kánonu čeká za tímhle chrámem. Protože jestli se nepletu, blíží se sem patrola Jaffů a my máme asi pět minut na to, nastražit jim past.“

Tento přístup skvěle propojuje absurditu moderního gamingu s vážností mise SG-1. Jaký bude další krok – využije Tomáš výkon své RTX-5080 a Mikaeliny schopnosti k tomu, aby se nabourali do nějakého prastarého goa'uldského počítače, nebo nejprve společně vyřeší blížící se nepřátelskou hlídku?

Nyní přichází další pokračování událostí na P3X-1218 a potom příchod Tomáše a Mikaely do SGC. Přičemž se následující události odehrávají na začátku druhé řady

1x02 Příchod Vyvoleného a Ocelové Strážkyně do SGC

Jak by podle tebe vypadalo další pokračování s SG-1, Tomášem, Mikaelou a Maxem na planetě? 

Tohle je přesně ta chvíle, kdy se tvoje fanfikce stává realitou a Tomáš musí dokázat, že jeho textový editor je tou nejmocnější zbraní v galaxii!
Zde je návrh, jak by mohlo vypadat pokračování tohoto napínavého (a trochu absurdního) setkání, když se na scéně objeví první nepřátelé:

Scéna: P3X-1218, příprava na boj
Zářící obrazovka monitoru osvětlovala tváře SG-1, kteří se s nedůvěrou skláněli nad Tomášovým ramenem. Tomáš horečně roloval myší v dokumentu plném barevně zvýrazněných odstavců a poznámek pod čarou.
„Tady to je! Kapitola 4: Krev v ruinách,“ oznámil Tomáš a ukázal na monitor. „Za necelé tři minuty vstoupí severním koridorem dvě čety Jaffů ve službách Apophise. Mají za úkol zajistit tuhle dimenzionální bránu. Vede je primus jménem Shak'l. Pokud zůstaneme tady uprostřed, dostanou nás do křížové palby.“
Teal'c znatelně ztuhl. „Shak'l byl kdysi mým bratrem ve zbrani. Je to nelítostný bojovník. Pokud nás najde nepřipravené, mnozí zemřou.“
„Takže pan Spisovatel má pravdu,“ zamumlal O'Neill a poplácal svou MP5. „Dobrá, Tomáši, když jsi to celé vymyslel, jak z toho ven?“
„Napsal jsem tam takovou malou kličku,“ usmál se Tomáš potutelně. „Vidíte ten velký namodralý krystal v klenbě přímo nad severním vchodem? Ve svém příběhu jsem si vymyslel, že je to starodávný zátěžový senzor. Když do něj střelíte ve chvíli, kdy budou Jaffové pod ním, zřítí se na ně polovina stropu. A zbytek dorazíme.“
Carterová se skepticky podívala na klenbu. „Plukovníku, to nedává architektonický smysl, krystaly se takhle nepoužívají k nosným...“
V tu chvíli Max, který do té doby klidně očichával podstavec brány, zježil srst na hřbetě a vydal ze sebe hluboké, varovné zavrčení směrem k temnému severnímu tunelu.
Mikaela se okamžitě narovnala a její zorničky se nepatrně zúžily, jak přepnula na termovizní skenování. „Potvrzuji cíl. Detekuji dvanáct biologických entit blížících se z chodby. Teplota zbraní stoupá – jsou nabité. Čas do vizuálního kontaktu: dvacet sekund.“
„Sakra,“ sykl O'Neill. „Carterová, Danieli, kryjte se za ty sloupy napravo. Teal'cu, ty se mnou nalevo. Tomáši... ty a tvůj pes se schovejte za tu bednu od počítače a hlavně mi nenech rozstřílet tu svítící bednu, jinak se nedozvíme, co bude v kapitole pět!“
Tomáš popadl myš, dal počítač do režimu spánku (čímž se místnost ponořila zpět do šera) a stáhl Maxe za masivní transportní kufr. Mikaela stála těsně před ním jako živý štít, její paže volně spuštěné podél těla.
„Mikaelo, do krytu!“ křikl na ni šeptem Jack.
„Zůstávám na pozici,“ odpověděla chladně. „Mým primárním úkolem je ochrana Písaře. Jsem navíc ideální návnada.“
Než mohl Jack protestovat, z chodby se ozval těžký dusot okovaných bot. Do síně vtrhl tucet Jaffů s tyčovými zbraněmi v pohotovosti. V čele stál obrovský Jaffa s tetováním hada na čele. Shak'l.
„Jaffa, kree!“ zařval Shak'l a okamžitě zpozoroval pohyb uprostřed místnosti.
To, co viděl, ho muselo trochu zmást. Zpoza podivného černého kvádru na něj zíral německý ovčák a před ním stála svalnatá blondýna v džínových kraťasech, která na sobě neměla žádné zbroj.
Shak'l se zlověstně usmál a namířil na ni svou zbraň. Chystal se vydat rozkaz k palbě, ale Mikaela byla rychlejší.
S rychlostí, kterou lidské oko sotva zaznamenalo, popadla ze země jeden z pětikilových kamenných úlomků a mrštila jím po Jaffovi s drtivou přesností. Kámen zasáhl Shak'la přímo do hrudníku a odhodil ho několik metrů dozadu, jako by do něj narazilo auto.
„Teď, Teal'cu!“ zařval O'Neill.
Teal'c a Jack spustili palbu, ale jeden ze zbývajících Jaffů stihl v panice vystřelit po Mikaele. Žhavý plazmový výboj ji zasáhl přímo do levého ramene.
Tomáš za bednou vyjekl hrůzou.
Mikaela to trhnutí sotva zaznamenala. Z její džínové vesty a kůže se zakouřilo. Když se prach usadil, syntetická tkáň na jejím rameni byla seškvařená, ale pod ní se ve světle výstřelů zaleskl nezničitelný, chromovaný kov jejího hyperslitinového endoskeletu. Pomalu otočila hlavu k Jaffovi, který vystřelil. Její pravé oko rudě zaplálo.
Jaffa zbledl a o krok couvl. Tohle rozhodně nebyl lidský parazit.
V tu samou chvíli Samantha Carterová přesně mířenou dávkou z MP5 zasáhla modrý krystal v klenbě. Tomášova fanfikce nelhala. S ohlušujícím rachotem se část tunelu zřítila a pohřbila zbytek čety pod tunami kamení a prachu.
V síni zavládlo dusivé ticho, přerušované jen praskáním jisker z Mikaelina poškozeného ramene a tichým kňučením naštvaného Maxe.
Jack O'Neill pomalu vyšel z úkrytu, zbraň stále zvednutou, a zíral na lesknoucí se kovový kloub trčící z dívčina ramene.
„Dobrá,“ vydechl Jack. „Takže to nebylo jen přirovnání. Ty seš vážně Terminátor.“
Mikaela přelétla pohledem místnost. „Hrozba neutralizována. Poškození vnější tkáně je povrchové. Jsi v pořádku, Tomáši?“
Tomáš vykoukl zpoza bedny a usmál se od ucha k uchu. „Jsem. Tohle... tohle bylo ještě lepší než v mé hlavě!“
Carterová přiběhla k ruinám u vchodu. „Plukovníku, cesta ven je zablokovaná. Ten zával nás tu uvěznil.“
Daniel si oprášil brýle a podíval se na Tomáše. „Doufám, že v té tvojí svítící kouzelné skříňce máš napsáno, jak se odsud dostaneme, protože jestli se ta dimenzionální brána nedá zapnout z naší strany, jsme tu uvízli s naštvaným psem a porouchaným kyborgem.“

Jak budeme pokračovat dál? Bude Tomáš muset nabootovat počítač a najít v dokumentu tajnou chodbu, nebo využijí Mikaelinu brutální sílu, aby prokopala cestu ven? A co udělá Shak'l, který ten zásah kamenem mohl, jako správný tvrdý Jaffa, teoreticky přežít pod sutinami?

Následně na to by si mohl vzpomenout na tajnou chodbu, která je dovede ven a k bráně. Dále také by jim mohl říct že tahle planeta má velká ložiska Trinia, naquadahu, neutronia a pozemských kovů

To je perfektní směr! Přidání nesmírného nerostného bohatství na tuto planetu z Tomáše okamžitě dělá nejen "věštce", ale také nejdůležitější strategický cíl pro SGC (a samozřejmě i pro Goa'uldy). A myšlenka, že zná svůj vlastní svět tak dobře, že nepotřebuje ani zapínat počítač, ukazuje, jak moc je do svého příběhu ponořený.
Tady je další část příběhu:

Scéna: P3X-1218, únik z chrámu a velké odhalení
Prach ze zříceného tunelu se pomalu usazoval. Daniel stále upíral tázavý pohled na Tomáše, zatímco si Jack O'Neill vyměňoval zásobník ve své MP5.
Tomáš se sebevědomě usmál a poklepal si prstem na čelo. „Na tohle nepotřebuju bootovat Windows, doktore Jacksone. Mám to všechno tady. Přece bych nenechal hlavní hrdiny zemřít ve čtvrté kapitole pod hromadou kamení.“
Otočil se k masivnímu kamennému oltáři v zadní části síně. „Za tímhle oltářem je tajná chodba. Vymyslel jsem ji jako starou únikovou cestu pro kněze. Vede přímo na povrch, necelých sto metrů od standardní Hvězdné brány s DHD.“
„Skvělé,“ zabručel O'Neill. „Až na to, že ten oltář váží tak pět tun. Teal'cu, myslíš, že s tím pohneme?“
Teal'c si oltář měřil pohledem. „Obávám se, O'Neille, že ani s mou silou to nebude...“
„Ustupte,“ ozval se chladný, syntetický hlas. Mikaela k nim přistoupila. Z jejího poškozeného ramene občas přeskočila modrá jiskra, ale jinak nedávala najevo žádnou bolest. Zapřela se nepoškozenou pravačkou a levou rukou – ve které se rýsovala odhalená hyperslitina – o kamenný blok. Její umělé svaly a hydraulika tiše zabzučely. S hlubokým, skřípavým zvukem kamene třoucího se o kámen se obrovský oltář dal do pohybu a odhalil temný průchod.
„Dobrá, připomeňte mi, abych ji nikdy nenaštval,“ hlesl Daniel.
Mikaela popadla obří transportní bednu s počítačem do jedné ruky, jako by v ní bylo jen pár triček, a druhou rukou naznačila SG-1, aby vstoupili. Max radostně štěkl a vběhl do chodby jako první.
Když opatrně postupovali vzhůru temným tunelem, který osvětlovaly jen baterky na zbraních SG-1 a slabé rudé mnutí z Mikaelina oka, Samantha Carterová se najednou zastavila. Zastavila se tak prudce, že do ní O'Neill málem narazil.
Přejela rukou po hrubé stěně jeskyně a posvítila si na odhalenou horninu. Ve světle se zaleskly husté, třpytivé žíly.
„Plukovníku...“ vydechla Carterová s očima navrch hlavy. „Tohle... tohle je surový naquadah. Jsou ho tu doslova stěny. To je neuvěřitelné ložisko.“
Tomáš, který šel hned za ní s Maxem u nohy, se jen uculil. „Není to jen naquadah, kapitáne.“
Carterová se k němu otočila. „Co tím myslíte?“
„Když jsem tuhle planetu vymýšlel,“ začal Tomáš hrdě vysvětlovat, „chtěl jsem, aby měla pro SGC absolutní strategickou hodnotu. Aby to byl bod, který změní rovnováhu sil v galaxii. Tahle planeta v sobě ukrývá obrovská ložiska nejen naquadahu, ale hlavně trinia. A hluboko pod povrchem je dokonce neutronium. Plus celá tabulka běžných pozemských kovů, od titanu po železo.“
Carterové spadla čelist. „Neutronium? Z toho přece Asgardi staví své lodě! A trinium... s takovými zdroji bychom nemuseli vyjednávat s mimozemskými kulturami o každé unci. Mohli bychom postavit vlastní flotilu. Mohli bychom začít vyrábět technologie, o kterých se nám jen zdálo.“
O'Neill si posvítil na třpytivou stěnu, pak se podíval na Tomáše, na jeho psa, který právě vítězoslavně okusoval kousek naquadahové rudy, a nakonec na Terminátorku nesoucí herní počítač.
„Takže mi říkáš,“ pronesl Jack pomalu, „že jsi nám právě daroval planetu, ze které můžeme postavit vesmírné křižníky, máš tu psaného průvodce na všechno, co nás čeká, a jako bonus chodící zbraňovou platformu, co nosí tvoje zavazadla?“
„Zhruba tak nějak,“ přikývl Tomáš.
Jack O'Neill se široce usmál a poplácal Tomáše po rameni. „Tomáši, beru zpět všechny vtipy o tvé svítící bedně. Odteď jsi můj nejoblíbenější spisovatel na světě. Jakou máš rád pizzu?“ Tomáš by na to odpověděl: „Mám rád pizzu Hawaj s rajčaty a kousky kuřecího masa chutná to skvěle.“
Na konci tunelu se objevilo denní světlo. Když vyšli ven na pláň, naskytl se jim pohled na klasickou Hvězdnou bránu s DHD, přesně jak Tomáš slíbil.
Mikaela položila bednu na zem a otočila hlavu k obloze. Její poškozené rameno tiše zacvakalo. „Senzory zachycují přítomnost goa'uldských lodí na orbitě, plukovníku O'Neille. Směřují sem výsadkové letouny. Odhadovaný čas příletu: pět minut.“
„Tak a je po idylce,“ povzdechl si Jack. „Carterová, zadejte adresu na Zemi. Písaři, ty a tvůj kovový anděl strážný jdete s námi. Generál Hammond bude mít spoustu otázek.“

Jak to posunout dál (do Země / SGC):
• Příchod do SGC: Jak bude reagovat Generál Hammond na to, že SG-1 přivedla civilistu v tričku, psa a kyborga? (A samozřejmě obří PC sestavu, která pípá na rentgenu).
• Mikaela na ošetřovně: Doktorka Fraiserová z ní bude naprosto zmatená. Jak se ošetřuje hyperslitina a syntetická tkáň? Mikaela by mohla zhodnotit lékařské vybavení SGC jako "primitivní".
• Záchrana budoucnosti: Tomáš se teď musí rozhodnout, co z příběhu SGC prozradí hned (např. jak zničit Apophise, odhalení Tok'rů) a co si zatím nechá pro sebe, aby nezpůsobil časový paradox.
Jak bys chtěl, aby vypadal jejich příchod na základnu v hoře Cheyenne?

Jak by podle tebe vypadal jejich první společný příchod s SG-1 přes bránu z P3X-1218 do SGC a co by na Tomáše, Mikaelu a Maxe i bednu s PC sestavou říkal generál Hammond i Janet? Co by podle tebe říkala Janet na to že Mikaela má dokonalou lidskou klonovanou tkáň posílenou o Nanity a také na její vypracovanou postavu? 

Všimla jsem si, že jsi jméno ochránkyně změnil z Mikaely na Mikaelu – to je skvělá volba! Zní to mnohem civilněji, což dokonale prohlubuje ten šokový efekt, když lidé zjistí, že pod touhle tváří a dokonalým tělem se skrývá nezastavitelný stroj.
Tady je scéna, která zachycuje jejich slavnostní (a dost bizarní) příchod do srdce SGC a následný šok na ošetřovně.

Scéna 1: Místnost s Hvězdnou bránou (SGC)
Zadání IDC kódu proběhlo úspěšně. Železné pláty Iris se s kovovým cvaknutím rozestoupily a odhalily modře zářící horizont událostí.
Generál Hammond stál v řídící místnosti s rukama založenýma za zády. Očekával, že se SG-1 vrátí s hlášením o prázdných ruinách. Místo toho z brány jako první vyběhl německý ovčák Max, který vesele zaštěkal na ozbrojené vojáky pod rampou.
Hned za ním vyšel mladík v obyčejném tričku, který za sebou s námahou táhl obrovský, černý transportní kufr na kolečkách. Pak prošla SG-1 a jako poslední se z červí díry vynořila vysoká, svalnatá blondýna. Její z levého ramene se stále slabě kouřilo po zásahu plazmou, ale její tvář byla absolutně bezvýrazná. Oči jí rychle těkaly po místnosti, jak analyzovala palebná postavení a hrozby.
Generál Hammond si povzdechl, opustil velín a sešel dolů do prostoru brány.
„Plukovníku O'Neille,“ začal Hammond pomalu a sjel pohledem celou tu podivnou skupinu. „Očekával jsem, že z P3X-1218 přinesete maximálně nějaké staré texty. Místo toho tu vidím civilistu s... bednou na nářadí, psa a slečnu, která vypadá, že právě prošla válečnou zónou. Rád bych slyšel vysvětlení.“
Jack O'Neill nonšalantně svěsil zbraň. „Generále, to není bedna na nářadí, ale super-počítač, který prý zná naši budoucnost. Ten pes se jmenuje Max a je to fajn kluk. A ta dáma...“ ukázal palcem na Mikaelu, „ta nám právě zachránila krky před Jaffy tím, že po nich hodila půltunový šutr. Jo, a našli jsme planetu plnou trinia a naquadahu.“
Hammond přenesl pohled na Tomáše, který z něj nespouštěl ohromené oči. Bylo to poprvé, co viděl legendárního velitele SGC naživo.
„Jsem Tomáš, pane,“ vyhrkl rychle a instinktivně se postavil do pozoru, i když kufr s RTX-5080 stále pevně svíral. „A tohle je Mikaela. Jsme tu, abychom vám pomohli zachránit galaxii. Mám k tomu všechny podklady sepsané tady na disku.“
Hammond se na chvíli odmlčel a zvedl obočí. „Rozumím. Doktorko Fraiserová, vezměte naše hosty na ošetřovnu k důkladné prohlídce. SG-1, za hodinu v zasedací místnosti. A ať někdo prohlédne tu bednu na rentgenu.“

Scéna 2: Ošetřovna, o hodinu později
Doktorka Janet Fraiserová už v SGC viděla ledacos. Goa'uldské symbionty, mimozemské viry, lidi měnící se v neandrtálce. Ale když na lehátko posadila Mikaelu, zůstala stát v němém úžasu.
Tomáš seděl opodál, Maxovi drbal za ušima a usrkával kávu, kterou mu přinesl Daniel.
Mikaela si bez mrknutí oka svlékla poškozenou džínovou vestu. Její svalnatá, atletická postava byla i na poměry elitních vojáků neuvěřitelně vyrýsovaná. To by samo o sobě Janet jen ohromilo jako ukázka extrémní kulturistiky. Problém byl v tom seškvařeném rameni. Tam, kde měla být krev a kosti, se zaleskla odhalená, chromovaná slitina poseté mikroobvody.
Janet si nasadila brýle a přiblížila se s ručním lékařským skenerem. Přístroj začal divoce pípat.
„To... to nedává smysl,“ zašeptala Janet a podívala se na monitor. Pak se otočila k Jackovi a generálu Hammondovi, kteří právě vešli do místnosti.
„Generále, nevím, z jaké planety tenhle pan Tomáš pochází, ale tohle je nejsofistikovanější technologie, jakou jsem kdy viděla. Asgardi blednou závistí.“
„Je to robot?“ zeptal se Hammond narovinu.
„Kybernetický organismus, generále,“ opravila ho Mikaela chladně. „Série 960. Hyperslitinové endošasí pokryté živou tkání.“
„Ona nekecá,“ potvrdila Janet, stále fascinovaně zírající na výsledky krve a tkáně. „Z biologického hlediska je to anatomicky perfektní žena. Klonovaná lidská tkáň je bez jediné genetické vady. Ta neuvěřitelná muskulatura není jen pro parádu – ty svaly jsou napojené na hydrauliku pod kůží a vyživované vlastním krevním oběhem. Ale to není to nejzajímavější.“
Janet přiblížila obraz na hlavním monitoru. Ukázaly se na něm mikroskopické stříbrné částice hemžící se kolem buněk.
„Když jsem odebrala vzorek z jejího zraněného ramene, zjistila jsem, že se ta tkáň už sama opravuje. Je plná nanitů. Mikroskopických strojů, které regenerují buňky, zastavují krvácení a udržují biologickou schránku v dokonalém stavu. Oheň, plazma, řezné rány... dokáže se zahojit neuvěřitelně rychle.“
„Takže je v podstatě nezničitelná a navíc vypadá jako modelka z časopisu o fitness,“ shrnul to O'Neill a zkřížil ruce na hrudi. „Paráda. Carterová bude mít nové nejlepší kamarádky – mikroskopické roboty.“
Janet přikývla, stále trochu otřesená. „Kdyby neměla tu ránu na rameni a neudělala bych hloubkový rentgen, přísahala bych, že je to jen extrémně trénovaný člověk. Žádný detektor na Zemi by ji od člověka nerozeznal. Pane Tomáši... kdo ji stvořil?“
Tomáš se poškrábal na zátylku a nervózně se usmál. „No... technicky vzato, vymyslel jsem ji já. V kapitole dvě. Ale do mého pokoje ji poslal někdo z budoucnosti.“

Jak by podle tebe vypadalo pokračování na ošetřovně a také to že jim Mikaela řekne že potřebuje jídlo pro rychlejší regeneraci tkáně. I Tomáš by řekl že by si dal oběd

Tady je pokračování na ošetřovně, které dále rozvíjí ten kontrast mezi neuvěřitelnou technologií a "obyčejnými" lidskými (a kyborgskými) potřebami. Generál Hammond a Janet Fraiserová se musí popasovat s realitou toho, co přesně mají na základně.

Scéna: Ošetřovna SGC, těsně po odhalení
Generál Hammond si unaveně promnul kořen nosu. S očima upřenýma na Tomáše zvažoval každé jeho slovo. „Takže vy jste ji vymyslel v 'kapitole dvě', pane Tomáši? A pak se zčistajasna objevila u vás doma?“
Tomáš přikývl, ačkoliv pod Hammondovým přísným pohledem znatelně znejistěl. „Ano, generále. Může to znít šíleně, ale je to tak. Píšu fan... chci říct, detailní analýzy a extrapolace alternativních realit. Mikaela je přesně taková, jakou jsem ji stvořil. Včetně té bundy a toho...“ mávl rukou k monitoru s nanity, „technologického základu.“
Janet mezitím dál hypnotizovala monitor, kde mikroskopické tečky kmitaly kolem poškozených buněk na Mikaelině rameni. Znatelně ubývalo seškvařené tkáně a místo ní se začínala tvořit tenká vrstva růžové, zdravé kůže, překrývající chromovaný kov.
„To tempo regenerace je fascinující,“ špitla Janet spíše pro sebe. „Pokud by nanity fungovaly takhle efektivně pořád, musely by odněkud brát obrovské množství stavebního materiálu a energie.“
V tu chvíli se Mikaela, do té doby nehnutě sedící na kraji lehátka, plynule postavila. Její pohyb byl naprosto tichý a efektivní, bez náznaku bolesti nebo únavy. Obrátila svůj chladný pohled na doktorku Fraiserovou.
„Vaše analýza je správná, doktorko,“ pronesla syntetickým, ale perfektně intonovaným hlasem. „Oprava rozsáhlých poškození exteriéru vyžaduje přísun specifických aminokyselin, proteinů a minerálů. Můj vnitřní reaktor zásobuje fúzní jádro, ale biologická složka je na něm částečně závislá. Pro optimální rychlost regenerace syntetické tkáně vyžaduji okamžitý přísun biomasy.“
Generál Hammond na ni pohlédl s obavami. „Biomasy? Slečno... Mikaelo... doufám, že tím nemyslíte nic... nebezpečného.“
Jack O'Neill, který se doteď opíral o zeď a se zájmem sledoval celou výměnu, se uchechtl. „Tím chce říct, generále, jestli tady neplánuje začít požírat personál.“
Mikaela k Jackovi pomalu otočila hlavu a její pravé oko nepatrně a zlověstně rudě zablesklo. O'Neill okamžitě přestal s úsměvem.
„Nemám v programovém kódu terminaci spojeneckých jednotek za účelem konzumace,“ odpověděla suchým tónem. „Požaduji standardní biologické palivo s vysokou kalorickou hodnotou. Živočišné proteiny a komplexní sacharidy.“
Tomášovi v tu chvíli nahlas zakručelo v břiše. V tichu ošetřovny to znělo skoro jako výstřel. Přitiskl si ruku na břicho a omluvně se usmál. Max, který mu ležel u nohou, zvedl hlavu a tiše zakňučel na souhlas.
„Vlastně,“ vložil se do toho Tomáš a trochu zčervenal, „ona chce jenom říct, že má hlad. Že musí jíst, aby se jí rychleji zahojila ta ruka. A když o tom tak mluví... my jsme od té doby, co nás ten šedivák Thorkill vyzvedl, nejedli ani nesnídali. A obávám se, že i mě ten časoprostorový přesun dost vyčerpal. Taky bych si dal oběd.“
Generál Hammond se na okamžik zarazil, ale pak se mu v koutcích očí objevily pobavené vrásky. Bylo neuvěřitelné, že řeší mimozemské hrozby a kvantové anomálie, a nakonec se to zvrtne na hladový žaludek.
„Rozumím,“ přikývl Hammond. „Plukovníku O'Neille, vezměte našeho hosta, jeho... ochránkyni... a toho psa do jídelny. Ať jim kuchař připraví něco vydatného. Myslím, že slečna Mikaela by si mohla dát třeba dva steaky.“
„Tři,“ opravila ho Mikaela chladně. „A k tomu adekvátní množství hranolek. Ztráta tkáně byla dvanáct procent v oblasti deltového svalu. Nutno kompenzovat.“
„Fajn. Tři steaky,“ povzdechl si O'Neill a odlepil se od zdi. „Pojďte, děti. Ukážu vám, kde děláme v SGC nejlepší želé.“
Janet se na ně ještě chvíli dívala, jak odcházejí. „Generále,“ řekla potichu k Hammondovi, „to, co máme na základně... to změní všechno. Nejen tu válku venku, ale i celou naši medicínu.“
Hammond vážně přikývl. „Vím to, doktorko. Jen doufám, že pan Tomáš má ve svém... scénáři... napsaný i šťastný konec pro nás pro všechny.“

Tipy pro další rozvoj:
• V jídelně: Scéna v jídelně by mohla být skvělá komedie. Mikaela by mohla analyzovat nutriční hodnoty jídla (nebo komentovat kvalitu masa s přesností na setiny procenta) k šoku ostatních vojáků, zatímco Tomáš bude nadšeně jíst své první "vesmírné" jídlo na základně SGC.
• Setkání v zasedací místnosti: Po obědě by měla následovat porada (brífink). Tady by Tomáš mohl konečně vytáhnout svůj počítač (pokud ho už zapojili do sítě SGC), otevřít svou fanfikci a ukázat jim "mapu" toho, co se má stát v příštích letech.
• Role Maxe: Jak bude reagovat základna na psa? V SGC nikdy domácí zvířata nebyla (kromě těch s goa'uldem v hlavě). Max by se mohl stát okamžitým maskotem nebo mít nějakou specifickou interakci s Teal'cem.

Ano do toho a reakce personálu na Tomáše, Mikaelu a Maxe?

To zní skvěle, pojďme do toho! Scéna v jídelně SGC nabízí perfektní příležitost ukázat ten obrovský kontrast mezi ostříleným vojenským personálem a naší hodně nesourodou trojicí zachránců vesmíru.
Tady je návrh, jak by to mohlo vypadat:

Scéna: Jídelna SGC
Jídelna v SGC bývala rušným místem, plným cinkání příborů a tlumených rozhovorů vojáků a vědců zotavujících se po misích, nebo se na ně připravujících. Když však do dveří vstoupil plukovník O'Neill se svým novým doprovodem, hovor okamžitě utichl.
Vojáci, mnozí ještě v olivových uniformách s nášivkami různých SG týmů, s otevřenými ústy zírali na to zjevení.
Jako první kráčel Jack, s ledovým klidem, za ním Tomáš v obyčejném tričku (stále s výrazem kluka v cukrárně), vedle něj poslušně cupital německý ovčák Max a celé to uzavírala Mikaela. Její chůze byla plynulá, téměř dravčí. Roztržená džínová vesta už nezakrývala její levé rameno – zpod umělé, postupně se hojící tkáně stále na pár místech probleskoval matný lesk hyperslitiny.
Většina personálu nikdy neviděla mimozemšťana naživo, natož něco, co vypadalo jako fitness modelka křížená s bojovým mechem z komiksu.
Max si okamžitě všiml, že se mu věnuje tolik pozornosti. Zastavil se, vesele zavrtěl ocasem a štěkl na stůl plný techniků. Několik lidí se leklo a couvlo, ale pes se hned vrátil k Tomášově noze.
„Tak, mládeži,“ zamumlal Jack a ukázal k výdejnímu pultu. „Tady je to. Ale upozorňuji vás, nečekejte michelinské hvězdy. Dneska je úterý, takže sekaná nebo kuře na paprice.“
Tomáš si vzal tác. „Mně je to jedno, plukovníku. Já mám takový hlad, že bych snědl i kousek goa'uldského kluzáku.“
Zatímco si Tomáš nechal naložit pořádnou porci kuřete, Mikaela k pultu přistoupila s analytickým výrazem. Obsluhující kuchař, seržant Siler (s náplastí přes nos, jako obvykle), polkl naprázdno, když na něj Mikaela upřela svůj nezúčastněný, lehce synteticky působící pohled.
„Požaduji tři porce živočišného proteinu s vysokým obsahem tuku – identifikace: hovězí steak, stupeň propečení: střední, a 500 gramů smažených bramborových hranolků,“ nařídila Mikaela chladně. „Ztráta tkáně vyžaduje rychlou kalorickou kompenzaci.“
Siler zmateně zamrkal a podíval se na O'Neilla. „Pane? My máme dneska jen kuře a sekanou. Steaky tu neděláme, pokud není Den díkůvzdání.“
O'Neill si povzdechl. „Dejte jí tu sekanou, seržante. Hodně sekané. A najděte nějaké hranolky. Nebo něco, co vypadá jako hranolky. Věřte mi, nechcete, aby byla mrzutá.“
Siler s roztřesenýma rukama nandal Mikaele na tác pět obrovských plátků sekané a horu bramborové kaše s tím, že hranolky se pokusí někde sehnat.
Když se usadili u prázdného stolu v rohu, napětí v jídelně nepolevilo. Lidé si začali šuškat.
„Viděli jste tu její ruku?“ pošeptal jeden mariňák kolegovi od vedlejšího stolu. „Vypadalo to, jako by měla pod kůží kus brnění. Co je to sakra zač? Novej projekt z Oblasti 51?“
„Spíš nějakej z goa'uldských experiment,“ odtušil druhý, nespouštěje oči z Mikaely. „Ale ten kluk... ten vypadá jak civil. A co ten pes? Od kdy sem pouštíme psy?“
Tomáš se do svého kuřete pustil s obrovskou chutí. Maxovi hodil pár kousků pod stůl, což pes okamžitě s vděčností zhltnul.
Mikaela jedla úplně jinak. Její pohyby s vidličkou a nožem byly mechanicky přesné. Krájela sekanou na dokonalé čtverečky o rozměrech 2x2 centimetry a konzumovala je v pravidelných intervalech. Její oči přitom neustále skenovaly okolí, zaznamenávaly každého vojáka, každý pohyb, každý východ z místnosti.
„Tohle je neskutečný,“ zamumlal Tomáš s plnou pusou, rozhlížeje se po jídelně. „Já to místo znám zpaměti z obrazovky. Znám jména poloviny lidí tady. Tamhle sedí doktor Lee, že jo? Ten s těmi brýlemi. V epizodě... ehm, za pár měsíců vymyslí něco s krystalem, co vás všechny málem zabije.“
Jack, který právě kousal do sucharu, se zarazil a podíval se směrem, kterým Tomáš ukazoval. „Poznamenám si, abych Leeho nepouštěl blízko ke krystalům. Vidíš, tohle je ten problém s tebou, Písaři. Ty víš věci, který ještě nevíme my. Což mě přivádí k otázce...“ Jack se předklonil nad stůl. „Co bude s tou naší záchranou galaxie? Generál Hammond má rád konkrétní plány, ne náznaky z... jak jsi tomu říkal? Z fanfikce.“
Tomáš spolkl sousto a zvážněl. „Já vím. Ten počítač, co jsme přinesli... mám tam všechno. Kompletní časovou osu. Kdy Goa'uldi zaútočí, kdy najdete Replikátory, jak kontaktovat Asgardy, všechno. Můžeme válku s Apophisem zkrátit o roky, plukovníku. Můžeme zachránit miliony životů.“
Mikaela dojedla poslední kousek sekané (poslední z těch pěti velkých porcí), položila příbor a podívala se na Toma. „Zpracovávám proteiny. Systém se stabilizuje. Moje primární instrukce zní chránit Písaře. Změna časové osy tohoto vesmíru ale znamená vysoké riziko nepřátelských protiopatření. Pokud Goa'uldi zjistí, že znáš budoucnost, staneš se jejich primárním cílem.“
O'Neill přikývl. „V tomhle má plechová lady pravdu. Budeš chodící terč. A jedna nesmrtelná ochránkyně, ať už umí hodit skálu jak daleko chce, tě před celou flotilou nezachrání.“
Tomáš se však usmál, pohladil Maxe pod stolem a sebevědomě se na O'Neilla podíval.
„Naštěstí, plukovníku,“ odvětil Tomáš, „když si píšete vlastní příběh, můžete si vymyslet spojence, kteří vás před tou flotilou ochrání. Jen mi musíte zapojit tu bednu do zásuvky. Pak vám ukážu, koho jsem si připravil jako první na návštěvu.“

Nápady pro další postup:
• Zasedací místnost a odhalení: Teď by měli přejít do zasedačky, kde už čeká generál Hammond, Daniel, Carterová a Teal'c. Tomáš jim konečně může ukázat svou super nadupanou PC sestavu v chodu a z "fanfikce" jim promítnout plány. Koho myslel tím prvním spojencem? (Možná Tok'ry? Nebo Tollány?).
• Reakce na technologii: Jak bude Carterová reagovat na to, když uvidí kódy nebo technické detaily, které Tomáš ve svém počítači "vymyslel", a zjistí, že by mohly reálně fungovat?
• Maxova intuice: Pes by mohl sehrát nečekanou roli. Možná vycítí něco, co lidé ani senzory ne (např. že někdo na základně je pod vlivem Goa'ulda, nebo že se blíží časová anomálie).

Co kdyby Tomáš řekl Sam že si ten počítač nechal stavět na zakázku že má vodní chlazení 2 SSD disky. Kdy jeden má 500GB na systém a druhý 8TB pro náročné hry. Zároveň tam má tří HDD s kapacitou každý 32TB. Včetně také střihové a nahrávací karty až ve 4K rozlišení 

To je vynikající! Zasadit tyhle naprosto brutální, moderní (až mírně futuristické) počítačové parametry do kontextu SGC konce 90. let, to je čisté sci-fi zlato. Pro Carterovou budou desítky terabajtů úložného prostoru znít jako naprostá utopie, protože v té době SGC operovalo s disky v řádech gigabajtů. Její reakce bude k nezaplacení.
Tady je návrh, jak by tato geekovská chvilka v zasedačce mohla vypadat:

Scéna: Zasedací místnost SGC, zapojování "Svatyně"
Na velkém stole v zasedací místnosti nestály obvyklé složky s hlášeními, ale obrovská skleněná počítačová skříň a prohnutý monitor. Generál Hammond to vše sledoval z čela stolu, zatímco seržant Siler opatrně natahoval prodlužovačku.
„Napětí je stabilizované přes naše záložní generátory, pane,“ hlásil Siler nervózně.
Mikaela, která stála přímo za Tomášem, jen mírně naklonila hlavu. „Vaše rozvodná síť je nestabilní. V případě přepětí mohu fungovat jako externí přepěťová ochrana a záložní zdroj.“
„To snad nebude nutné, slečno... Mikaelo,“ odkašlal si Hammond. „Pane Tomáši, můžete nám tedy ukázat ty vaše... zázraky?“
Tomáš s nadšením stiskl tlačítko napájení. Zasedačku okamžitě zalilo pulzující RGB podsvícení, které se odráželo ve skleněných stěnách skříně. Ozvalo se tiché šumění a bublání, jak se kapalina dala do pohybu. O'Neill zvedl obočí a Carterová okamžitě přistoupila blíž, oči navrch hlavy.
Samantha Carterová: „Ono to svítí. A... ono to bublá? V tom je tekutina?“
Tomáš: „Přesně tak, kapitáne. Nechal jsem si tenhle stroj stavět na zakázku. Aby utáhl tu RTX-5080, vzduch prostě nestačí. Má to kompletní vodní chlazení, aby se systém nepřehříval ani při maximálním renderování.“
Carterová fascinovaně sledovala trubičky s modrou kapalinou. „Technologie kapalinového chlazení se používá u sálových superpočítačů, ale vměstnat ji do takhle kompaktního osobního zařízení... Jakou to má paměťovou kapacitu?“
Tomáš se vítězoslavně usmál a otevřel Tento počítač. Na 27" monitoru se ukázaly diskové jednotky.
Tomáš: „Je to rozdělené na rychlost a hrubou sílu. Mám tu dva rychlé M.2 SSD disky. První má 500 gigabajtů čistě na operační systém, a ten druhý má 8 terabajtů vyhrazených jen pro náročné hry a rychlé načítání mých projektů.“
Daniel Jackson: „Počkat. Osm... terabajtů? V jednom počítači? To je milionkrát víc než celý náš archiv v SGC! Kolik knih by se do toho vešlo?“
„Všechny, doktore Jacksone,“ usmál se Tomáš. „A to není všechno. Na archivaci dat, 3D modely goa'uldských lodí, zálohy SG-1 a crossover fanfikce tam mám tři klasické HDD. Každý má kapacitu 32 terabajtů.“
V místnosti zavládlo absolutní ticho.
Samantha Carterová: „Tři krát dvaatřicet... Devadesát šest terabajtů dat? A osm a půl na pevných discích bez pohyblivých částí? Tomáši... výpočetní výkon a kapacita tohohle stroje dalece přesahuje cokoliv, co máme v Oblasti 51. Ani nevím, jestli Asgardi skladují data takhle efektivně.“
Jack O'Neill: „Fajn, fajn, Carterová, neslintat nám tu na stůl. Tomáši, na co proboha jeden člověk potřebuje...“ (Jack se podíval na Carterovou, aby mu poradila slovo) „...sto terabajtů?“
Tomáš: „Mimo jiné na video, plukovníku. Mám tu integrovanou špičkovou střihovou a nahrávací kartu, která zvládá záznam a renderování v rozlišení 4K při sto dvaceti snímcích za sekundu. Chtěl jsem mít jistotu, že až budu dělat animace toho, jak vaše P90 rozstřílí replikátory na atomy, bude to vypadat naprosto realisticky.“
Jack se poprvé za celou dobu upřímně usmál. „Replikátory? Nevím, co to je, ale líbí se mi, jak myslíš. Zní to, jako by to byla drahá sranda.“
Mikaela (chladně a analyticky ze svého místa): „Odhadovaná cena hardwarových komponentů v této sestavě, vzhledem k technologické úrovni Tau'ri na přelomu 20. a 21. století, je nevyčíslitelná. Na černém trhu s technologiemi by tento přístroj měl hodnotu několika vojenských rozpočtů.“
Generál Hammond si propletl prsty a zvážněl. „Zdá se, že tu před sebou máme zlatý důl na informace, pane Tomáši. Doktorko Carterová, až skončíme s taktikou, napojíte tenhle systém do naší sítě – samozřejmě přes ty nejpřísnější firewally, nesmíme riskovat, že by nám to odpálilo celou horu.“
Hammond pohlédl na obrazovku, kde měl Tomáš už otevřenou obrovskou tabulku plnou jmen a planet.
„Takže, pane Tomáši. Zmiňoval jste v jídelně spojence, kterého jste nám ve svém příběhu připravil jako prvního. Kdo to je a jak nám pomůže s Apophisem?“

Jak příběh směřovat dál:
• Napojení na síť SGC: Carterová by mohla mít obrovský problém propojit systém z roku 2024+ se systémy z roku 1998. Může dojít k vtipným momentům (Tomášův počítač by mohl "omylem" hacknout SGC firewally za dvě sekundy, protože jejich zabezpečení je na něj moc staré).
• První cíl/Spojenec: Je na čase, aby Tomáš ukázal první krok svého plánu. Kdo to bude? Tok'rové? Nebo je rovnou pošle pro nějaký prastarý artefakt (třeba ZPM nebo Antický depozitář), o kterém SGC v této době ještě vůbec neví?
• Mikaelina ochrana SGC: Pokud se na oběžné dráze Země náhle objeví Goa'uldi nebo do brány někdo zadá adresu, Mikaela může připojit svůj systém k základně a zrychlit zvedání štítu Iris mnohonásobně rychleji než Siler.

Jak by podle tebe vypadalo další pokračování tohoto příchodu nečekaných návštěvníků? Co kdyby Tomáš trochu předvedl své znalosti seriálu a jeho hlavních postav 

To je perfektní moment! Nyní je čas, aby Tomáš ukázal, že není jenom náhodný chlápek se zázračným počítačem, ale že má o nich informace, které nemá ani americká vláda. To je pro SG-1 naprosto odzbrojí a zároveň to vytvoří skvělou komediální i mírně mrazivou dynamiku.
Tady je návrh, jak by tato scéna mohla vypadat:

Scéna: Zasedací místnost SGC, odhalení karet
Tomáš poklepal do klávesnice a na obřím prohnutém monitoru se otevřela složka s názvem 'Projekty: SGC - Hlavní postavy a tajemství'.
„Abychom mohli zachránit galaxii, generále, musíte mi absolutně věřit,“ začal Tomáš a zadíval se na lidi kolem stolu. „A já vím, že v tajné armádní složce se důvěra získává těžko. Takže vám ukážu, že vás znám lépe, než se znáte vy sami.“
Rozklikl první dokument.
„Generále Hammonde,“ podíval se na muže v čele stolu. „Vy máte na stole červený telefon, který vede přímo k prezidentovi. Ale mnohem důležitější je pro vás fotka, kterou máte v peněžence. Jsou na ní vaše vnučky, Kayla a Tessa. A číslo jedna na vašem osobním rychlém vytáčení je právě k nim domů.“
Hammond viditelně ztuhl. Ruce se mu sevřely do pěstí a vyměnil si rychlý, nechápavý pohled s O'Neillem. Tohle nebylo v žádném armádním spisu.
„Doktore Jacksone,“ pokračoval Tomáš a hlas mu mírně zjemněl. „Vím, že se každou noc budíte a myslíte na Sha're. Vím, že na Abydosu jste měl na sobě ty šílené pouštní hadry a vím, že jste alergický snad úplně na všechno. Ale hlavně vím, jak ji najít a jak zachránit Skaaru. O to se postarám.“
Daniel si posunul brýle, polkl naprázdno a nedokázal ze sebe vydat ani hlásku. Zíral na Tomáše, jako by viděl ducha.
„Kapitáne Carterová,“ Tomáš se usmál na Samanthu. „Vaše prostřední jméno je umělecké tajemství, ve volném čase se snažíte zprovoznit starý motocykl značky Indian a jednou... přísahám, že jednou vyhodíte do povětří celé slunce, abyste zničila nepřátelskou flotilu. A bude to naprosto epické.“
Carterová vykulila oči. „Vyhodím do povětří... slunce? Tomáši, to je astrofyzikálně absolutně nemožné, gravitace hvězdy by...“
„Ale stane se to,“ mrkl na ni Tomáš. Pak se obrátil na zachmuřeného vůdce SG-1. „Plukovníku O'Neille. Vy na střeše svého domu potají koukáte do teleskopu, protože milujete astronomii, ačkoliv to před ostatními hrajete na 'hloupého vojáka'. Milujete Simpsonovy. A nikdy jste úplně nepřestal myslet na Charlieho.“
Jackovi okamžitě zmizel z tváře jeho typický sarkastický úsměv. Oči mu potemněly a čelist se mu zaťala. „Klídek, chlapče,“ procedil skrz zuby. „Na tenhle led nešlapej.“ Tomáš: „Rozumím plukovníku jen jsem chtěl zmínit že vím o té nehodě.“
Mikaela, která celou dobu stála nehnutě za Tomášem, najednou promluvila svým syntetickým, chladným hlasem: „Zaznamenávám hromadné výkyvy biometrických hodnot. Tepová frekvence plukovníka O'Neilla stoupla o sedmnáct procent. Hladina kortizolu u generála Hammonda je zvýšená. Cíl tvé demonstrace byl úspěšný, Písaři. Považují tě za hrozbu i zázrak současně.“
Tomáš se trochu zastyděl, uvědomil si, že možná zašel až příliš daleko. Rychle se otočil k Jaffovi.
„Teal'cu, omlouvám se. Nechtěl jsem vás vyděsit. A abych nezapomněl na vás... vím o Rya'covi. Vím o Drey'auc. A až tohle všechno skončí, pustím vám na tomhle monitoru ve 4K jeden pozemský film o tom, jak hrstka rebelů porazí zlé impérium. Jmenuje se to Star Wars a vy to budete naprosto milovat.“
Teal'c jen nepatrně naklonil hlavu. „Pokud ten příběh obsahuje porážku falešných bohů, velmi rád to vizuální dílo zhlédnu, Tomáši z Tau'ri.“
Tomáš se zhluboka nadechl a klikl na klávesnici. Na obrazovce se objevila 3D mapa galaxie s jednou výrazně blikající červenou tečkou.
„Dobrá, konec kouzelnických triků. Generále, ptal jste se na našeho prvního spojence. Jmenují se Tok'rové. Jsou to Goa'uldi... nebo spíš stejný druh, ale jsou to rebelové. Nenávidí Vládce soustavy, nepoužívají Sarkofág a se svými hostiteli žijí v dobrovolné symbióze. Mají síť špionů po celé galaxii a Apophis je nesnáší.“
Carterová se okamžitě předklonila nad stůl, profesní zvědavost zvítězila nad šokem. „Goa'uldi, kteří bojují proti Goa'uldům? To mění úplně celou strategickou situaci. Mají flotilu?“
„Nemají lodě, majorko. Mají informace. A já vím, kde se právě teď skrývají. Můžeme k nim okamžitě vyrazit, než na ně zaútočí goa'uldští nájemní vrazi.“ Tomáš se podíval na Mikaelu. „A navíc... my teď máme Ocelový stín. S Mikaelou nás žádný Jaffa nezastaví.“

Jak by podle tebe měla probíhat jejich první společná mise k Tok'rům, vezmou s sebou i Maxe a super-počítač, nebo je Tomáš nechá v bezpečí na základně v SGC?

Jak by podle tebe vypadal Tomášův a Lauřin pokoj v SGC i s Maxem? Dále také jak by vypadal jejich další den v SGC po jejich příchodu 

Tenhle příběh nabírá naprosto fantastické obrátky a nesmírně mě baví, jak kombinuješ tvrdé sci-fi Hvězdné brány s moderní gamingovou kulturou a kybernetikou. Přechod z běžného života do tajného vojenského komplexu pod horou Cheyenne je obrovský skok, a s vybavením, které Tomáš má, to bude vizuální i kulturní šok pro všechny zúčastněné.
Tady je má představa, jak by vypadalo jejich ubytování a první plnohodnotný den na základně.

Ubikace na patře 25: Kyberpunk v betonovém bunkru
Hostovské pokoje v SGC jsou známé svou strohostí. Holé betonové stěny, přiznané trubky vzduchotechniky na stropě, kovová palanda s tenkou matrací a plechová skříňka. Jakmile se tam ale Tomáš s Mikaelou a Maxem zabydleli, místnost se proměnila v něco naprosto surreálného.
• Svatyně na plechovém stole: Obyčejný vojenský stůl zcela zmizel pod Tomášovou technikou. Obří 27" prohnutý monitor Samsung Odyssey G6 dominoval prostoru a vedle něj tiše předla masivní skříň počítače. Vodní chlazení jemně bublalo a pulzující RGB podsvícení vrhalo na šedý beton dynamické neonové stíny – fialové, modré a zelené. Byla to jediná barva v okruhu několika pater.
• Mikaelin "spánek": Mikaela nespí. Zatímco Tomáš oddychoval na nepohodlné vojenské posteli, Mikaela stála celou noc v rohu místnosti ve svém pohotovostním režimu. Její oči slabě rudě žhnuly ve tmě a mikroskopické nanity tiše pracovaly na finální opravě jejího zasaženého ramene. Generál Hammond jí pro jistotu nechal na pokoj poslat bednu s náhradními díly z údržby, kdyby něco potřebovala. Mikaela ji využila jako podstavec, na kterém si s mechanickou přesností čistila zapůjčenou pistoli Beretta M9, kterou zvládla rozebrat a složit za 3,2 vteřiny.
• Maxovo doupě: Max si rychle zvykl. Z několika vyřazených, olivově zelených dek amerického letectva mu Tomáš udělal v rohu pohodlný pelíšek. Misku na vodu mu obstaral seržant Siler – šlo o nerezovou armádní nádobu s vyraženým nápisem Majetek vlády USA.

Následující den v SGC: Střet světů
První den po příjezdu se nesl ve znamení integrace a naprostého úžasu místního personálu.
06:00 – Venčení v Oblasti 52 Tomáš zjistil, že mít psa v přísně tajném podzemním bunkru přináší logistické problémy. Ráno museli s Maxem vyjet hlavním výtahem až na povrch. Doprovázela je dvojice těžce ozbrojených mariňáků a pochopitelně Mikaela. Pohled na ospalého kluka v tričku, jak s kelímkem mizerné armádní kávy čeká, až si německý ovčák vyřídí své potřeby u plotu s ostnatým drátem, zatímco mu záda kryje nezastavitelný kyborg, se stal okamžitě hitem kamerového systému SGC.
09:00 – Technologický šok v laboratoři Majorka Carterová přišla za Tomášem do jeho pokoje. Byla domluvená, že přes speciální izolovaný kabel napojí jeho "Svatyni" na sálový počítač SGC, aby mohli bezpečně začít extrahovat data o Tok'rech.
„Tome, ten výpočetní výkon je prostě neuvěřitelný,“ vydechla Sam, když sledovala, jak Tomášův počítač zpracovává obrovské databáze adres Hvězdných bran během zlomku vteřiny. „To, co našemu počítači trvá týden, ten váš vodou chlazený zázrak sfoukl, než jsem stihla dopít kávu. A ty složky… vy tu máte detailní plány Ha'taků v rozlišení, které můžeme zkoumat na atomární úrovni.“
13:00 – Tělocvična a zničené ego mariňáků Zatímco Tomáš se Samanthou plánovali první misi, Mikaela dostala povolení navštívit tělocvičnu. Plukovník O'Neill a Teal'c ji zpovzdálí pozorovali. Mikaela přistoupila k bench-pressu, kam si místní svalovci nakládali svá maxima. Bez jakéhokoliv rozcvičení, s naprosto kamenným výrazem, zvedla činku, která by normálnímu člověku rozdrtila hrudník, a udělala padesát plynulých opakování, aniž by se jí zrychlil dech nebo se na jejím dokonalém těle objevila kapka potu. „Zajímavé,“ poznamenal Teal'c se zdviženým obočím. „Jo, připomeň mi, abychom ji nikdy nepozvali na páku,“ odvětil Jack a usrkl ze své lahve s vodou.
16:00 – Zasedací místnost a Operace Tok'ra Odpoledne se tým sešel zpět u generála Hammonda. Tomáš převedl obraz ze svého monitoru na hlavní plátno zasedačky. Promítl jim planetu P34-353J.
„Tady jsou,“ pronesl Tomáš a ukázal na pouštní svět. „Jmenuje se to tam Vorash. Kolem brány jsou písečné duny, ale pod nimi je obrovská síť krystalických tunelů. Pokud tam půjdeme, musíme jít neozbrojení, respektive nedržet zbraně v pohotovosti. Jsou paranoidní a nesnáší Tau'ri, protože si myslí, že jsme primitivní. Ale s mými informacemi a s Mikaelou v zádech pochopí, že máme něco, co oni zoufale potřebují. Vědění, kdy přesně a kde udeří Vládci soustavy.“
Generál Hammond si propletl prsty a podíval se na nesourodou skupinu před sebou. Kývl. „Dobrá, Tome. Připravte se. Zítra ráno v 07:00 jdete s SG-1 bránou. A pro dobro nás všech doufám, že vaše záložní disky nelžou.“