SG Ancients: Relativity temporis 32. kapitola - Drunken children

[Strýček Forďa]

Well, pokud nějakým způsobem zjistím, jak jsem měl vymyšlený dej, tak by jim to uškodit nemělo... Což mě přivádí k dotazu: nezmiňoval jsem se někdy někomu, jak jsem měl dej vymyšlený? Protože já mám poznámky vedené v bodech ve smyslu myšlenkových asociací, normálně je to strašně efektivní, ale teď nemám šajna co znamenají Vím, že Doedalovy jsem to kdysi říkal, ale už si to nepamatuje, teď zbývá možnost, jestli jsem neříkal něco tobě Aiwe nebo Áje... Ondra ten mi to sice korektoval, teda alespoň co jsem z emailu vydedukuval, protože to si taky nepamatuji.

a ta kapitola cos mi posílal byla teď nebo ještě před tím?

[andoriel]

Mně ses o ničem nezmiňoval
Na jednu stranu škoda, na druhou - kdo ví, jak Tvé povídky dopadnou. Bylo by zajímavé, kdybys to dopsal, a pak našel, jak to mělo být původně

[Strýček Forďa]

Ehm... jelikož si nepamatuji, že bych ti jí posílal, tak to bylo předtím úrazem...

Jinak se mi zatím úspěšně podařilo začít psát další kapitolu, takže to vypadá, že SGART bude pokračovat, ale co se týká ostatních, tak zatím nevím...

Každopádně se pravděpodobně můžete dnes těšit na další kapitolu.

[Strýček Forďa]

Tak tu po pár měsících mám novou "kapitolku" jedná se spíše o časové shrnutí, ale aspoň něco. Tak uvidíme, jestli se to změnilo k lepšímu, nebo horšímu.

Stargate Ancients: Relativity temporis

16. Kapitola

19 PA

Po sérii katastrofických porážek byly spojenecké síly zatlačeny až na hranici obydlených systémů ve středu galaxie. Začala masivní evakuace obyvatel galaxie do Avalonu a Pentanské galaxie. Spojenecké síly se mezitím snaží zadržet nepřítele za každou cenu. Je již téměř jisté, že Restrijská galaxie padne. Na vnějším okraji Avalonu se začíná budovat vnější obraný perimetr, podobný tomu Parlénskému. V pentanské galaxii dochází k jeho opravám a modernizacím. Během následujících měsíců se Nanití jednotky probili až k Altaris IV, kde došlo k rozhodující bitvě o Restrijskou galaxii.

Veškeré zbylé jednotky spojeneckých sil se řadili do obrané formace kolem planety. Byla to poslední bašta spojenců v této galaxii.
O pár minut později se vynořila z Hyperprostoru Nanití flotila. Byla jedním slovem ohromná. Desetitisíce lodí třídy Vindex se valili na sotva tří tisícovou flotilu spojenců. Biliony dronů opustili sila a zamířili přímo na bezbranné spojence. 2/3 flotily byly roztrhány drony při první vlně. Zbytek lodí neměl moc šancí. Během pár minut bylo po všem. Ze soustavy neunikla jediná loď.
V hlavním jednacím sále, na Terře, právě probíhala porada všech vyšších admirálů o dalším postupu, když v tom se rozrazily dveře a dovnitř vběhl důstojník v Antické uniformě. Doběhl až k admirálu Frixovi a sklonil se k němu a něco mu pošeptal. Mlčky kývl, jakože rozumí a naznačil vojákovi, aby odešel. Pozdravil ho tradičním Antickým pozdravem a odešel. Frix chvíli přemýšlel a pak promluvil.
„Pánové, myslím si, že otázka protiútoku v Restrijské galaxii, právě, vzala za své. Obdržel jsem zprávu, že jsme ztratili kontakt s brannou flotilou u Altaris IV. Předpokládám, že byla zničena a Restrijská galaxie padla. Měli bychom se proto zaměřit na samotnou obranu Avalonu a Parlénu.“
V tom povstal jeden z Restrijských admirálů. „Jak to myslíte, vzala za své? Snad si nemyslíte, že necháme náš domov na pospas nanitům?!“
„Přesně tak, nemáme lodě, ani zdroje pro protiofenzívu…“ Přidal se do rozhovoru Fil. „Početní stavy našich flotil jsou na méně než 35%. Budeme rádi, když utvoříme celistvý obraný perimetr.“
Restrijští admirálové byly povětšinou proti, ale většina admirálů souhlasila s návrhem. Byl tedy vydán rozkaz na stažení všech zbylých jednotek do obraných perimetrů obou galaxií. Dále bylo rozhodnuto o stavbě dvou hyperprostorových bran, mezi oběma galaxiemi, aby byl možný okamžitý přesun posil do jedné nebo druhé galaxie.

10 PA

Měsíc poté co jsou dostaveny obrané perimetry, doráží první Nanití flotily a pokouší se o průraz. Jsou však opakovaně odraženi, obránci přitom neutrpěli žádné ztráty.
Po několika měsících neúspěšných útoků se Nanití jednotky stahují.

10-20 PA

Po Nanitech není stopy už více jak deset let. Restrijci jsou přijati do Antické říše. Vztahy mezi Avalonem a Parlénem jsou čím dál tím vřelejší. Staví se další dvě hyperbrány a jsou otevřeny civilnímu cestování. Obě kultury se čím dál tím více prolínají.

20-30 PA

Po celo-imperiálním referendu bylo rozhodnuto o připojení Avalonu k Parlénské říši. Antická říše tak stává protektorátem Avalon. Restrijci tento krok odsuzují a objevují se tendence k odtržení. Vznik protektorátu Avalon podnítil rapidní změny v ekonomice. Impérium přechází z tvrdého socializmu na plnohodnotný kapitalizmus, čímž se otevírají brány soukromému vlastnictví a podnikání.

30-50 PA

Mezi galaktickými obchodníky se šíří fámy, že Nanity opustili i Restrijskou galaxii. To je poslední kapkou Restrijské trpělivosti, hromadně se odtrhávají od Parlénu a v generačních lodích míří do Restrijské Galaxie, tu nacházejí v dezolátním stavu. Začíná mohutná rekonstrukce civilizace.

60-100 PA

Parlén masivně expanduje a asimilovává další tři galaxie. Začínají problémy s nedostatečně velkou armádou, pro tak rozsáhlá území. Částečné řešení je další výstavba hyperprostorových tunelů, nicméně problém přetrvává. Armáda je schopná účině bránit jen Pentanskou galaxii a protektorát Avalon, zbylé tři protektoráty jsou mimo její dosah. Toho využívají tři největší hráči na poli ekonomiky. Největší firmy impéria: Tri-corp, Shield, Phoneix začínají využívat nedostačené armády a přesouvají svou oblast zájmu na periférie impéria. Každá firma se usidluje v jedné z galaxií a začíná se upevňovat své postavení. Po podpisu mnoha smluv s vládou, jsou firmy stanoveny jako obranné, justiční a právní celky pro dané oblasti, přičemž se zodpovídají samotné vládě. Zatímco Parlén si hraje na svém písečku, dvou galaxií, firmy mezitím začínají hromadně zbrojit a vyvíjet nové technologie. Staví bitevní lodě a budují své vlastní armády, aby byly schopné bránit své vlastní území.

120-140 PA

Po desítkách let hledání je nalezen dědic trůnu Parlénu. Mladá Eliria Stark, spolu se svým manželem, Teodorem Starkem, usedá na trůn a kancléř Filofétekus odchází do penze. Dochází k hromadnému míšení mezi Antiky, Parlény a příslušníky ostatních ras.

140-200 PA

Jedna z flotil je nechtěně vtažena do časové anomálie a hozena více než 2000 let do minulosti, kde se střetává s Alteránskými uprchlíky, bojujícími s Orijskou flotilou. Parlénské jednotky ničí Orijské křižníky a anomálií se vrací do své doby. Je tak vyřešena odvěká záhada, kde se tam tehdy vzali ony neznámé lodě. Spolu s loděmi je však do anomálie vtažen i záchranný člun spolu s mladičkým kontraadmirálem Anthony Starkem. Je zajat a převezen na Parlén, kde je podroben identifikaci. Vědci s úžasem zjišťují, že je jedním z nejstarších členů královské rodiny a je propuštěn. Královna mu nabízí trůn, nicméně on odmítá a stává se vrchním velitelem ozbrojených sil. Díky virtuální realitě a nahrávacímu procesu, přímo do mozku se brzy seznamuje s historií, technologií, kulturou i postupy Parlénských vojsk.

200-300 PA

Genetické rozdíly mezi obyvateli jsou téměř zanedbatelné. Parlénský genom se prosazuje v plné šíři. Královská rodina nyní čítá přes 10 lidí, přičemž Královna se stává několika násobnou matkou. Při pokusu o atentát je královský pár vážně zraněn a posléze umírá. Střelec je později dopaden a popraven. Je uspořádán velkolepý pohřeb a je udržováno několik dní národního smutku. To, že se Královna s králem stačili povznést, vědí jen nejbližší.

300 PA

Po smrti královny je trůn automaticky nabídnut Admirálu Starkovi, který ho, ale znovu odmítá. Na trůn, tedy, nastupuje mladičká Emma Stark, dcera zesnulé královny.

[Strýček Forďa]

Alé... Že jste to vy, tak vám dám ještě jednu kapitolku, tu jsem teda "údajně" napsal před úrazem, takže snad se vám bude líbit.

Stargate Ancients: Relativity temporis

17. kapitola

300 PA

„…Má paní, nájezdníci, vydrancovali, už po několikáté, zařízení, našich obchodních partnerů. Díky tomu nám rapidně klesají zisky a náklady stoupají. Již nejsme schopni zásobovat Parlén za cenu, jakou byla domluvena…“
Emma si unaveně přejela rukou po tváři. Zástupce Galos již mluvil více jak půl hodiny. „Je mi líto vyslanče. Jednou jste s Parlénem smlouvu podepsali a dokud nevyprší, budete nás zásobovat, dle dohody!“ Pronesla rázným hlasem. Zástupce Galos chtěl něco namítnout, ale již to nestihl.
Rozrazila se brána trůnního sálu a dovnitř vkráčel, pevným a jistým krokem, mladík v černé přiléhavé uniformě. Vojenský krok, sebevědomý výraz a pistole ve stehenním pouzdře, dávaly najevo, že není diplomatem, který přišel na politický pohovor. Jeho kroky se rozléhaly po trůnním sále a zvuky se mírně odráželi od majestátních podpůrných sloupů, po obvodu místnosti, dávajíc tak sluchovou iluzi dvojkroku. Přišel až k, na trůnu sedící královně a okázale ignoroval velvyslance. Za Galosova neskonalého úžasu, nepoklekl, nepoklonil, ani žádným jiným způsobem nevyjádřil úctu královně.
„Ahoj…“ pozdravil ji prostě a podal jí datačip. „Plány křižníku.“ Vysvětlil. Převzala si jej a zvědavě se ho zeptala. „Takže sis už vybral vlajkovou loď?“
Zavrtěl hlavou. „Ano i ne…“ Pronesl tajemně. „Plány jsou jednak pro mojí vlajkovou loď a zároveň novou páteří Parlénských ozbrojených sil. Chci, aby byly flotily 1-12 staženy z fronty a nahrazeny flotilami 13-25. 1-12 pak budou přezbrojeny a nové křižníky a stará plavidla půjdou do záloh. Chci je mát přezbrojené do 2 měsíců. Tudíž je potřeba uzavřít továrny pro civilní výrobu a začít vyrábět primárně pro ozbrojené složky. Vydal jsem už příslušné rozkazy, čekají jen na tvoje oficiální schválení.“
Rezolutně zavrtěla hlavou. „Je mi líto. Tvé žádosti nemůžu vyhovět. Státní rozpočet na to nemá finance.“
„Emmo, já nežádám… Já to oznamuji… Zařiď to…“ S tím se otočil na podpatku a odešel. Galos se za ním vyjeveně díval. „Kdo to byl?“ Královna ho propálila ledovým pohledem. „Nic jste neviděl, a jestli jen ceknete, tak si nepřejte vědět, co vám provedu.“ Galos celý vystrašený se raději uctivě rozloučil a kvapně opustil sál.
Královna se podsadila zpět na trůn a vyčerpaně si povzdychla. To se zase vrchní Admirál předvedl. A nejhorší na tom bylo, že mu musela vyhovět. Protože popravdě byla jeho Pra-pra-pra-…. Vnučka a legitimně měl na trůn po smrti královny větší nárok než ona. On však o trůn nestál a raději se staral o bezpečnost Impéria.
Jistým krokem mířil k východu z paláce. Prohrábl si své hnědé, na krátko střižené, vlasy, jenž měl na hoře vygelované do špice. Tento styl účesu se velice oblíbil mezi vojáky pro jeho praktičnost, když mají např. nasazenou helmu a dostatečnou eleganci. Na tváři mu hrál spokojený úšklebek. Věděl, že mu Emma, královna, vyhoví, na to znal svojí pravnučku, až moc dobře. Když se nad tím zamyslel, tak mu to celé připadalo směšné. Vždyť podle reálného času, byla, starší než on! Zajímavé co dokáže pár cestování v čase a černá díra.
Najednou se stěna po jeho pravici zavlnila a vyrazil na něj doteď maskovaný útočník; či spíše útočnice? Skočila po něm, povalila ho na zem a servala mu kapesní počítač ze zápěstí. (Měl tvar chytrých hodinek) a dala se na útěk. Admirál se otřepal a vyrazil za ní. V počítači byly plány křižníku, sice byly zašifrované, ale nemohl riskovat, že kód někdo prolomí.
Zlodějka zaběhla za roh a pokračovala k vojenskému hangáru, který byl nedaleko od tud.
Královský palác, byl soustavou samostatných mrakodrapů, jenž se špičkami navzájem proplétali ve spirále. Trůnní sál se nacházel v nejvyšších patrech, tedy více jak dva kilometry nad zemí.
Doběhla až do hangáru, který měl podobu velké nekryté plošiny, na které stály eskortní armádní stíhače.
Naskočila do jednoho z nich, ukopla řídící panel a za pomoci propojení krystalů, nastartovala a vydala se na únikovou trajektorii směrem od paláce. Admirál nelenil, naskočil do druhého stíhače a dal se do pronásledování. V nasazené biometrické čočce si přeladil přijímací pásmo, tak aby mohl počítač sledovat.
Zlodějka se snažila všemožně kličkovat mezi mrakodrapy a přitom se nesrazit s některým z civilních vznášedel, kterých bylo, v dopravní špičce požehnaně. Najednou se rozletěla k jednomu prosklenému mrakodrapu a plnou rychlostí do něj narazila. Sklo se roztříštilo a stíhačka se zastavila až o vnitřní nosník. Admirál provedl obdobný manévr a zařadil svou stíhačku hned vedle té zlodějčiny. Ta mezitím vykopla sklo kokpitu a utíkala do nitra budovy. Ihned jí začal pronásledovat.
Vlivem nárazu, její holografické rozhraní vypadlo a Admirál mohl vidět štíhlou blondýnku v elastické tmavě modré uniformě, armádního stylu.
Celá budova, byla primárně určena, jako kancelářská a také jako archivován databáze. Bylo to jedno velké bludiště a on doufal, že se mu neztratí.
Pro běžného smrtelníka by bylo tempo, které nasadily, udržitelné, možná, minutu. Však sprintovali bez přestání již více jak patnáct minut.
Nakonec však zlodějka udělala chybu a na rozcestí zabočila do slepé uličky. Když si to uvědomila, smykem zastavila a otočila se zpět. Jedinou únikovou cestu, však zablokoval Admirál, který právě přiběhl.
„Admirál Anthony Stark, překvapuje mě, že jste mi stačil…“ Řekla s úsměvem hladové šelmy. „Já sebe také. Nejvíce mě udivuje, že jsem vás ještě nezastřelil…“ V tom se blondýnka proti němu rozeběhla a kopem mu vyrazila pistoli, kterou právě vytáhl. Kop jí stočil do piruety, toho využila a pokusila se ho udeřit nataženou pravou dlaní do krku. Nato již byl však Tony připravený a jejich předloktí se srazila v písmenu „X“. Vyrazil po ní druhou rukou, zlodějka se, ale sehnula, chytnula se jeho předloktí, nohou se odrazila od jeho hrudníku a předvedla ukázkový přemet vzad. Zvedla hlavu a znovu zaútočila.
Hladce vykrýval její údery. Objevil totiž v jejím útoku vzorec, bojový styl, který využívají agenti speciálních jednotek. Počkal na správný okamžik, a když se blondýnka pokusila o výpad pravou rukou, odrazil ji stranou a chytl jí. Následně provedla výpad levou, ve snaze osvobodit si svojí uvězněnou ruku. Chytl ji taktéž, následně se protočil pod jejíma rukama, čímž je zkřížil a dostal se za ni. Teď byla plně v jeho moci, ruce měla překřížené přes ňadra a přitažené do zadu. Tudíž pravé zápěstí, měla na svém levém rameni a levé na svém pravém rameni. Neustále se mu pokoušela vyškubnout, ale jeho stisk byl železný.
Aby neměla prostor se vyškubnout, musel na ni být, ze zadu doslova nelepený. Byl si plně vědom, perfektního zadečku, na který se tiskl, cítil zběsilí tlukot jejího srdce a taktéž slyšel její zrychlený dech. Sklonil se k ní, a když jí promluvil u ucha, celá zamrzla a přestala se vzpouzet. „Máš něco, co patří mě. Vrať mi to a nechám tě odejít…“ Místo odpovědi, ji však ze zápěstí vyjel oboustranná čepel, která při vysouvání, řízla Tonyho do obličeje a zanechala sečnou ránu. Škubl sebou bolestí a pustil ji. Ta hned odskočila a vysunul se jí i z druhé ruky min. 30 centimetrové ostří.
„Takže to budeme hrát takhle? Dobrá…“ Pronesl v klidu Tony a z jeho rukou vyjeli dva obdobné oboustranné čepele. T y však byly trošku jiného tvaru. Zatímco ty její měli uprostřed několik centimetrů širokou, podlouhlou díru, kvůli odlehčení, on měl dvě, zato menší, vedle sebe.
Jako na povel se do sebe pustili a jejich čepele o sebe řinčeli a skřípali. Oba měli dokonalý styl. Navíc to vypadalo, jakoby se oba snažili toho druhého zranit, ale ne zabít.
Po několika minutách ukázkového šermu, se stala ta nejméně pravděpodobná věc. Oba udělali ve stejný okamžik chybu a dostali se sobě navzájem na kůži, kde, připraveni k smrtelnému úderu, zamrzli.
Zlodějčina pravá čepel, mířila ze shora šikmo na Tonyho krk, zatímco Tonyho levá čepel, byla přiložená její hrdlo, připravená ji okamžitě podříznout.
Jen tak tam stáli v patové situaci a pozorovali jeden druhého. Najednou oba zasunuly čepele, přitiskli se k sobě a začali se vášnivě líbat. Dala mu ruce kolem krku a přitáhla si ho ještě blíž. Přirazil ji lehce ke stěně a jejich polibky nabrali na intenzitě.
Najednou uslyšel, nebo spíše vycítil, jak se z její levé ruky vysouvá čepel. Pravděpodobně ho chtěla úderem naplocho omráčit. Pohotově vysunul své vlastní ostří a rychlím pohybem, provlekl špičku svého ostří, odlehčením na jejím ostří. Následně zvedl ruku nad hlavu a zapíchl svou čepel do stěny, uvězňujíc tak její ruku, mezi stěnu a jeho ruku. Pokusila se vyrazit druhým ostřím, ale byl to jen chabý pokus, který Tony pohotově zvládnul, obdobně jako u pravé ruky, si její čepel navlékl na svojí, ale tentokrát ji zabodl do stěny, nýbrž její čepel navlékl na její druhou čepel, která byla uvězněná vodorovně ke stěně, tak šikovně, že dokud by nevytáhl svojí pravou čepel ze stěny, neměla by šanci se osvobodit.
Během celé této procedury, nepřerušil ani jednou polibek. Ona s rukama uvězněnýma nad hlavou a Tony, se stále volnou jednou rukou, jí pohladil po tváři a přimkl se ještě víc. Krásná zlodějka se mu celá oddala.
Po chvíli byli přerušeni zvukem odjištění zbraně, kousek od nich. Stál tam policejní důstojník a mířil na ně. Když uviděl Admirála, uklidnil se a na jeho tváři se objevil zmatený výraz. Tony přerušil polibek a začal blondýnku prohledávat. Nakonec našel to, co hledal a vytáhl z její kombinézy svůj kapesní počítač. Zlodějka ho mezi tím začala líbat na krku. Podal ho strážníkovi. „Doneste to královně, přímo jí, nikomu jinému a řekněte jí, ať to schová, že se pro to později stavím.“ Strážník němě kývl. „Můžete odejít…“ Dodal, když se neměl k odchodu. „Jistě, pane.“ Pronesl a urychleně odešel.
Otočil se zpátky k blondýnce. „Kde jsme to skončili?“ Místo odpovědi ho znovu začala líbat. Tony se nenechal zahanbit a za chvíli cítila zlodějka jeho jazyk hluboko v krku.

[Strýček Forďa]

pro zájemce: PDF 1. až 17. kapitola ZDE

Edit: Bohužel ae mi z mích poznámek nepovedlo vydedukovat pokračování deje, tudíž jsem sppjil nekolik připravovaných vedlejších povídek do jednoho celku a z toho udelal nový děj... Snad se bude líbit.

Nu, dopadlo to dobře, jenom by mě pobavilo, kdyby se ta zlodějka stala jeho manželkou

[Strýček Forďa]

Nech se překvapit.

[Strýček Forďa]

Takže si dneska hodíme další kapitolku, protože odjíždím na zotavovací pobyt a nebudu mít čas psát další kapitoly. So please enjoy.

Stargate Ancients: Relativity temporis

18. kapitola

300 PA

Dvojice vědců v bílých pláštích se procházela po laboratoři a dohlíželi na všemožné i nemožné přístroje, které byly právě v chodu. Rozšifrovat DNA není žádná hračka. Oba již byli poměrně unavení, už tu takhle pracovali několik hodin.
Najednou se se zasyčením otevřeli vstupní dveře a dovnitř vkráčel Admirál Stark. „Jak to vypadá?“ Starší z obou vědců si porovnal brýle, které mu klouzali z nosu a odvětil. „Podařilo se nám již DNA rozšifrovat a prohnali jsme jí databází…“ „A?“ Pronesl Tony s pozvednutým obočím. „A nic… V databázi o ní není ani zmínka…“ „Zkoušeli jste armádní databázi?“ Otázal se. „Samozřejmě, už zbývá jen jediná možnost a to, že se nachází v tajných, soukromých databázích nadnárodních korporací.“ „Skvěle, směle do toho.“ Vědci se na sebe podívali. „Nemáme oprávnění pro vstup.“ Vysvětlil jeden. Tony protočil oči v sloup. „Kde máte ten terminál.“ Vědec mu pokynul, aby šel za ním. Došli až do zadní části laboratoře, kde se nacházel holografický počítačový terminál. Otevřel systém databází a zadal své admirálské kódy.
V ten moment se zpřístupnily veškeré databáze, které měl Parlén k dispozici. Vědec nahrál soubor s dešifrovanou DNA a spustil vyhledávání. Díky vysoké rychlosti Parlénských počítačů, systém projel databáze za pár vteřin. Tentokrát se však našla shoda.

Kód: Vybrat vše

Abigail De Sala
*18.6. 212 PA
Zaměstnání: Vztyčný Agent- Phoneix Corporation
…..

Hned pod desítkami údajů byla její fotografie. Mladá štíhlá blondýnka jemných rysů. Tony jí ihned poznal. „To je ona!“ Vědec přikývl a rozklikl si její složku. „Bydlí v Bloku 1593, Budova 65, patro 78, byt 481…“
„478….479…480…“ Počítal v duchu a procházel se po dlouhé chodbě. „481…“ Dorazil k cílovým dveřím. Zevnitř se ozývala skupina hlasů. Přiložil ucho na dveře a poslouchal. „Proč nemáš ten datačip?“ Ozval se chladný mužský hlas. „Já… já… nevím… on my ho vzal…“ Bránila se Abie plačtivým hlasem. „Víš, jak trestám selhání…“ Pronesl klidně. „Chytněte ji…“ „Ne prosím…“ Po chvíli se ozval srdcervoucí ženský bolestivý křik.
V tom se Tony rozhodl. Odstoupil ode dveří a zkusil je vyrazit. Nepodařilo se. Vytáhl pistoly a několikrát střelil do ovládacího panelu. Dveře se trošku přiotevřeli a protáhl se dovnitř. Proběhl chodbou, rovnou do obývacího pokoje, právě včas, aby viděl čtveřici mužů mizících v transportu. Několikrát na ně zkusil vystřelit, ale už byli pryč.
Abigail ležela na zemi v kaluži krve, s předloktími rozřezanými na kusy, kůže, svaly, tepny… Podle typu poranění to vypadalo, že jí z rukou vyřezali obě čepele.
Okamžitě k ní přeskočil a stlačil jí rány na největší možnou míru. Zároveň popadl první kus látky, na který narazil a obmotal jím naráz obě předloktí. Nebylo to moc platné, protože téměř okamžitě začala bílá halenka prosakovat. Pomohl jí dosedu a opřel ji o sebe. Tisknouc, stále co největší silou, aby co nejvíce omezil krvácení. Pomalu upadala do šoku, způsobeného masivní ztrátou krve. Aktivoval handsfree interkom a zavolal centrálu. „Tady Admirál Stark, identifikace: Alfa-2-omega- Pardo-Pardo. Potřebuji okamžitě Medikop na mojí pozici! Tepenné zranění! Nejvyšší priorita!“ Zakřičel do vysílačky. Operátor pouze přikývl. „Rozkaz pane! Posílám Medikop-14 na vaší pozici. Budou tam do minuty!“
„No tak… Ještě vydrž….“ Konejšil jí. Tváře měla úplně bílé a ztrácela vědomí. Najednou uslyšel hučení trysek. A vedle vnějších oken se zastavil bílý transportér, s červeným křížem na boku. Pod křížem, pak bylo velkým písmem napsáno: „Medicop-14.“
Zněj, se slanili medici, v červeno, bílém brnění a vysklili okna. Medicop, mezitím opatrně manévroval blíže a začal spouštět závěsná nosítka. Medici doběhli až ke dvojici, kde okamžitě vzali vše do vlastních rukou. Co nejvíce srovnaly kusy masa a kůže na svá místa, pak vzaly bílý, neoprenu podobný obvaz a obvázali jím obě předloktí. Následně ho polili průhlednou tekutinou. Po kontaktu s kapalinou se z něj začalo kouřit a začal se smrskávat. Abie, už v polokómatu, bolestně vykřikla.
Na tři jí zvedli, odnesli až k oknu, kde jí položili na závěsná nosítka a připoutali. „Jdu s vámi!“ zakřičel Tony na medika, aby překřičel hluk z trysek. „Pane! Zůstaňte raději tu!“
„V době, kdy vaše pra-pra-babička ještě nosila plenky, tak já měl už hodnost polního zdravotníka, takže mi spusťte lano, synku… Jdu s vámi!“
„Rozkaz pane!“ Z medikopu se spustilo lano s jištěním. Tony si ho připl a zdviženým palcem dal najevo, že je připraven. Medikop začal stoupat šikmo od budovy a zároveň je vytahovat na palubu.

Periférie Impéria – Protektorát Zeta

Na malé poklidné planetě s příjemným klima se vyskytovalo malé království. Krásná prosklená vila, levitující stovky metrů vysoko nad nedotčenou přírodou, díky generátoru anitpole (plus jištění pro případ poruchy, ve formě magnetického polštáře), podzemní hangár plný rozmanitých lodí. Velká terasa propojená s obývákem, oddělená deaktivovatelným silovým polem, které se chovalo, jako nelesknoucí se sklo. Celá vila byla podřízena typickému stylu Parlénu, elegantnímu funkcionalizmu. S terasou byl propojen obrovský bazén, jenž byl vytvořen z čirého pancéřového skla, zapuštěného do terasy. Díky jeho krásné průhlednosti šlo pozorovat, skrz boční stěny a dno, volný prostor a přírodu stovky metrů pod vilou.
V tomto ráji na zemi žil William Davis se svojí ženou Clarin.
Když se Will probudil, jeho žena už tam nebyla. Vstal, vzal si župan, se sešel po schodech dolů. Tam ji již zahlédl, jak jako každý den, snídá na terase. Objal ji ze zadu a s „Dobré ráno.“ Ji políbil na tvář. Jen se usmála a porovnala si vlasy, které ji jemný vánek, navanul do obličeje.
Clarin byla sympatická, mladá blondýnk, jemných rysů a se sametovou světlou pokožkou, její nevinné, pomněnkově modré oči už jen podtrhovaly její celé andělské vzezření.
Posadil se naproti ní a upustil se s chutí do snídaně. Díky, ve stolu zabudovanému, miniaturnímu, aplikátoru si připravil silnou kávu, opékané tousty, jahodový džem a s chutí se pustil do jídla.
„Musím dneska pracovně zaletět do protektorátu Ypsilonu… Vrátím se večer…“ Prohodil směrem ke Clarin. Ta jen pokrčila rameny. Vadilo jí, když Will odlétal na takovéto cesty, ale už si za ty roky zvykla. „Čím tam poletíš?“ „Asi si vezmu Specter…“ zarazila se, Specter byla přeci jen taková malá bitevní loď. „Očekáváš nějaké problémy?“ Will jen zakroutil hlavou. „Ne… Ale mezi Zetou a Ypsilonem je teď mnoho pirátů, takže ji beru jen pro jistotu.“ Vysvětlil jí. Clarin se uklidnila, ale pořád ho podezřívavě pozorovala. Will dělal, že si toho nevšiml a pokračoval v jídle.
Za necelé dvě hodiny dopl společenskou uniformu a sešel dolů. Clarin ho objala a políbila. „Večeře bude v osm.“ Přikývl, rozloučil se a nechal se AI transportovat do podzemního hangáru. Ten byl tvořen ohromnou halou, s dělenými střešními vraty. Nacházelo se zde mnoho plavidel, od rozložitých nákladních lodí, přes luxusní vesmírné jachty a čluny až po tři štíhlá, dvě stě metrů dlouhá, průzkumně-bitevní plavidla. Nastoupil do nejbližší z nich, jež mělo na boku napsáno: PDF-Specter. Zamířil přímo na můstek. O nastartování systémů se již postaralo AI. Posadil se do jeho z tří křesel a aktivoval neurální rozhraní. Otevřel střechu hangáru, aktivoval podsvětelné motory a zamířil na orbitu. Když se dostal z Atmosféry, začal nabíjet Inerciální tlumiče. Po chvíli modře zazářila druhá sada motorů a loď skočila do hyperprostoru.

Specifikace PDF-Specter

Kód: Vybrat vše

Délka: 214 metrů
Šířka: (Zadní část): 95 metrů; (přední část): 15 metrů
Výška: 12-17 metrů
Ochrana: tří vrstvá polarizace pláště, ablativní pancéřování
Zbraně: Dva Railové torpédomety, 6x antiprotonové dělo typu beam
Pohon: Podsvětelný – 0,999999999c
   Nadsvětelný- hyperpohon (mezi galaktický)
Zdroj energie: 1X energetický modul (dnešní ZPM)

[img][./images/thumbs/normandy_sr2_by_selena_goulding-d5fyyni_1470415303.jpg]http://img14.deviantart.net/0963/i/2012/269/a/e/normandy_sr2_by_selena_goulding-d5fyyni.jpg[/img]

Parlén- Soukromá nemocnice Trimar

Abigail se probrala na jednolůžkovém pokoji v nemocnici. Podívala se na své ruce. Obě předloktí měla obvázané bílým obvazem. Vedle její postele seděl Tony a lehce podřimoval. Když si všiml, že se probrala, usmál. „Jak se cítíš, Abie?“ Překvapeně se zamračila. „Jak znáš mé-“ „Databáze.“ Řekl jednoduše „Ah…“ došlo jí. „Pracuješ pro Phoneix, že?“ „Spíše jsem pracovala…“ Vysvětlila a ukázala na obvázané ruce. „Takhle se v Phoneixu trestá selhání…“ „Doktoři ti ruce dali dohromady, ale zůstanou ti patrně jizvy.“ Mlčky přikývla. „Jakmile zjistí, že jsem to přežila, znovu po mě půjdou. Nedají si pokoj, dokud nebudu mrtvá…“ Tony pokrčil rameny. „Tak tě vezmu do královského paláce, popřípadě na svojí loď, tam se nemají šanci dostat…“ „To bys vážně pro mě-“ „Samozřejmě.“ Ujistil jí s úsměvem. „Je to zvláštní se s tebou takhle bavit…“ „Proč?“ „Protože na rozdíl od posledně, nemám, pět minut potom co jsme se potkali, tvůj jazyk hluboko v krku.“ Pronesla a rozesmála se. V tom jí Tony musel dát za pravdu. „Tak to musíme rychle napravit…“ Rozhodl nakonec. Abie si ho, místo souhlasu, přitáhla a políbila.

[Aiwendill]

Forďo, čo sa týka tvojho problému s pamäťou, tak sa to dá riešiť jednoducho tak, že si autor píše svoj autorský denník. Ja si ho píšem a preto sa mi darí držať ucelenú líniu mojích príbehov. Keby som sa na to na pol roka vykašľal a potom sa k tomu potreboval vrátiť, tak sa mi stačí pozrieť do denníku a viem, čo by som asi chcel napísať, kde a ako som chcel pokračovať, aké som mal nápady a či som ich chcel využiť a podobne.

Písanie autorského denníku odporúčam všetkým autorom. Tí skúsenejší, ktorí už majú za sebou nejaké rozsiahlejšie projekty, vedia, že to neskutočne pomáha pri písaní...

[Strýček Forďa]

Jop, ten si ja pišu, ale formou bodů, založených na asociaci představ, ale to je bohužel k ničemu, pokud zapomeneš všechno....

[Aiwendill]

To, čo si popísal, nie je autorský denník ale obyčajné poznámky k príbehu. Autorský denník ma trochu zložitejšiu formu. Autor si doňho píše osnovu príbehu, ako s príbehom v ten ktorý deň postupoval, čo napísal, čo prepísal, aké nápady mal, či ich použil alebo nepoužil a prečo, problémy s ktorými sa stretol pri písaní príbehu. Je to vlastne príbeh o príbehu formou denníka. A môžem odporúčať... napríklad mne to neskutočne pomohlo s Forlinovým príbehom, keď som sa k nemu po dokončení Dobrodruhov vrátil. Jednoducho som si prečítal príbeh, prečítal som si autorský denník a znovu som sa dostal do problematiky...

[Strýček Forďa]

Tak takhel do detailů jsem to nikdy nepsal, neb jsem se, až doteď, chlubil excelentní pamětí a všechny povídky jsem mel do detailu naplánované a mohl jsem si je z paměti prěmýtnout kdykoliv. Protože v hlavě to mam podstatně detailnější, nez Bych to zvaldal na papíře....

[Aiwendill]

ty si utrpel úraz a pamäť sa zrazu stratila. Ja mám zase obrovský projekt a nedokážem si všetko pamätať. Dynastia je tak veľkou sériou, že už zabúdam na niektoré veci a preto si všetko píšem. Aj detaily, pretože práve tie mi pomáhajú v neskoršej práci. Ako som už napísal vyššie. Je to príbeh o príbehu...