Tak tu dneska máme další díl...
Stargate Ancients: Relativity temporis
12. Kapitola
1 AA
Pentaris Prime
Formace Restrijských bombardérů se vynořila nad planetou Pentaris Prime. Největší loděnicí jakou, kdy Parléni postavili. Zničení Pentaris Prime, by zlomilo vaz Spojenecké flotile. Formace čítající přes pět tisíc bombardérů a čtyři tisíce eskortujících bitevních lodí; 1/5 všech Restrijských lodí, se přibližovala ke třetí planetě sluneční soustavy.
Planetě se také přezdívalo „Šedá dáma“, jelikož celí její povrch byl pokryt doky a továrnami. Nebylo na ní kousek zeleně. Planeta měla dva prstence. Každý rotoval po jedné ze dvou úhlopříček. Nebyly to však přírodní prstence z prachu a kamení, nýbrž monumentální podlouhlé doky a kotviště.
Nikdo nepředpokládal, že se Restrijské bombardéry odváží až do srdce Parlénského prostoru. Na planetě byly stavěny desítky lodí a další desítky se opravovaly. Obrana byla minimální, jedna eskadra SS-N.
Pikon IV-Základna jednotek rychlé reakce pro sektor 4-1 Zeta
Na první pohled byla soustava Pikon naprosto bezvýznamná. Jediné co by bývalo stálo za zmínku, byla hvězda třídy O (modrý veleobr) a několik obíhajících plynných obrů. Ten největší byl velký jako polovina slunce.
Mimo jeho velikost nebyl napovrch ničím zajímavým. Metanová atmosféra zajišťovala jeho světle modrou barvu a také spoustu atmosférických bouří, některé byly velké jako jupiter. Pod metanovou atmosférou se nacházel tekutý plášť většinou tvořený kapalným vodíkem a kyslíkem. Planeta byla tak velká, že měla dostatečnou hmotnost pro zahájení vlastní slabé fúze vodíku na hélium. Proto se z vesmíru zdálo, že planeta slabě září. Největším překvapení se však skrývalo až v samotném nitru planety. Jádro nebylo totiž tvořeno pevným vodíkem, či kyslíkem. Nýbrž štítovou bublinou napájenou fúzí, jež vzniká v plášti. Uvnitř silového pole byla udržovaná konstantní kyslíkatá atmosféra, teplota a tlak. Zde v gravitačním středu planety levitovala obří stanice, obsahujíce stovky doků pro lodě třídy Vindex a větší.
Obranný systém stanice byl promyšlen velmi důkladně. První obranou, bylo zamaskované minové pole a neviditelné orbitální satelity. Druhou vrstvu ochrany zajišťovala samotná atmosféra, která byla velmi hustá a nepředvídatelná. Atmosférické bouře velikosti planet rozmetaly jakoukoliv loď v dosahu. Jedinou cestou dovnitř byly štítem vytvořené koridory, které byly pečlivě hlídané a bráněné, navíc štít lze vždy vypnout… Další obrannou sekcí byl tekutý plášť, který je tak hustý, že většina lodí v něm prostě implodovala. Kapalina tvořená vodíkem a kyslíkem je velmi hořlavá, tudíž téměř všechny lodní motory, tuto směs snadno zažehnou. Předposlední vrstvou ochrany byl štít, chránící celé jádro, před tlakem a teplotou pláště a samozřejmě obrané věže. Pokud by byl i ten proražen, přišel by, býval na řadu vlastní štít stanice. Jako poslední linie obrany sloužilo velmi masivní triniové plátování stanice.
V současnou dobu byla stanice obsazena z poloviny toť čtyři sta lodí.
Celou základnou se rozezněl poplach. Nikdo nepanikařil, na tohle byly vycvičení. Z reproduktorů se neslo hlášení: „Napadení sektoru 4-1-2-8-Gama, Loděnice Pentaris Prime, nepřátelské bombardéry s doprovodem! Všichni na bojová stanoviště! Opakuji, Všichni na bojová stanoviště!“ Pár minut později prolétávalo čtyři sta Vindexů, 300 nanitích a 100 konvenčních, koridory a skákalo do hyperprostoru.
O pár minut dříve – Velící bombardér
Mladá dívka, s lehce opálenou kůží a rovnými černými vlasy staženými do úhledného culíku, oblečená do přiléhavého, elastického brnění, bez helmy, tmavě šedivé barvy, právě vstoupila na můstek. Namířila si to rovnou k blonďatému mladíkovy stojíce u panoramatického okna. Ihned zaregistroval její přítomnost, počkal, až k němu přijde a pak pronesl. „Nelíbí se mi to, vůbec se mi to nelíbí…“ Dívka se na chvíli zamyslela a pak odpověděla. „Neměj strach, Anthony, admirál říkal, že je to běžná vojenská operace s jasným výsledkem…“ „A toho se právě bojím, Eleno…“ Pronesl potichu. „Většina předem jasných operací, dopadá nejhůře… Sice již otvírala ústa na odpověď, ale byla přerušena navigátorem. „Blížíme se na souřadnice, výstup za pět vteřin…“
Celá flotila se vynořila z hyperprostoru a bitevní lodě zaujaly obranou formaci. „Hlášení.“ Pronesl Admirál, neptajíce se královny či jejího snoubence. Zřejmě tu jsou jako pozorovatelé.
„Nepřátelská obrana minimální; jedna eskadra; Naše lodě kompletní; planeta bude na dosah za třicet vteřin.“ Oznámil první důstojník.
Obrana zareagovala blesku rychle, satelity zahájily palbu a Vindexy se vrhly neohroženě do boje. Přes veškerou snahu bitevních lodí, satelity a Vindexy sestřelily již několik bombardérů ze špice formace.
Tak obrovská plavidla jako Restrijské bombardéry, museli být co nejlehčí, a proto měli kostru vyrobenou z lehké a nepříliš (oproti triniu) pevné slitiny titanu a karbonu. Plátování, bylo taktéž velmi slabé a vyrobené z téže slitiny. Pumovnice a hangáry zabíraly na lodi velmi mnoho místa, proto, byly bombardéry vybaveny pouze malými a slabými generátory šítu.
Silné částicové paprsky satelitů a Vindexů doslova trhaly bombardéry na kusy. Zásah a konec. Povětšinou se rozlomily na půl a spadly do atmosféry, kde shořely, anebo dopadly na povrch způsobily druhotné škody.
Elena, sledujíce výbuchy a záblesky bombardérů první vlny, vystrašeně poodstoupila od okna. Anthony jí objal. „Neboj se, jsme ve středu flotily a brání nás celá eskadra bitevníků, jsme v bezpečí…“ Konejšil jí. My ano, ale ti lidé tam umírají…“ Vzlykla. „To je válka a s tím nic nenaděláme…“
I přes počáteční úspěchy, početní převaha nepřítele, začala obránce udolávat. Vindexy začali praktikovat taktiku, později známou jako BOOM and ZOOM.
Sérií krátkých náletů, při nichž naberou velkou rychlost, napadnou ve dvojici, či samostatně, vybraný cíl a zníčího. = BOOM
A následně se odpoutají a díky předtím nabrané rychlosti se vzdálí. = ZOOM
A celý cyklus se opakuje…
Obranné lodě nemají vůbec šanci zareagovat, neboť Vindex okolo nich, doslova, prosviští.
Po sérii těžkých ztrát, začaly bitevníky bránit bombardéry vlastními trupy a štíty. Náletová taktika tak ztratila efektivitu.
Z nenadále se uprostřed Restrijské flotily vynořily pohotovostní lodě a zahájily palbu. Přečíslení se nyní snížilo 12 bombardérů a 10 bitevníků na jeden Vindex. Náhlé vynoření nepřítele v centru formace vyvolalo zmatek a restrijci se rozutekli po orbitě jako děti po dětském hřišti. A to bylo přesně to co Parléni potřebovali. Doteď byly bombardéry částečně chráněny těsnou formací, ale teď je mohli napadat z libovolného směru.
Vlajková loď Pohotovostní flotily – Renegar
Poté co Fil dostal vlastní velení, byl převelen do jednotek rychlé reakce. K jeho smůle si admirál vybral jeho loď za svojí vlajkovou. Takže měl teď toho starého čmuchala neustále za zády a musel plnit jeho rozkazy.
Téměř osmina Restrijských lodí byla zničena. Na poli stíhaček to vypadalo podobně jako u velkých lodí. Byli přečísleni, i když ne tak masivně, jelikož spousta stíhačů byla zničena spolu s jejich mateřskými loděmi, nebo je prostě smetla exploze, či vrak.
Fil se najednou zvedl ze svého křesla a vyrazil k transportéru. Admirál se za ním udiveně podíval. „Kam si myslíte, že jdete, kapitáne?!“ Ten se za ním otočil. „Jsem pilot, patřím do vzduchu.“ Pronesl prostě, vstoupil do transportéru a s jasným zábleskem zmizel…
V hangáru byl shon, všichni pobíhali od stroje ke stroji, tahali bedny s municí či nádrže. Fil jediným elegantním škubem, serval vrchní díl uniformy, pod nímž bylo možné vidět elastické brnění. Ze stojanu sebral pilotní bandáž a navlékl si jí. Doběhl k němu letecký šéf-inženýr, podávaje mu helmu prohodil: „Váš stroj je připraven, pane, munice kompletní, inerciální tlumiče také.“ Fil si nasadil přilbu a šéf ukázal rukou na otvor ve stěně hangáru, kde byl zaparkovaný filův Tarcfighter mk.7 „Eco“. Railgunový prak čtyři, pane.“ Fil doběhl ke stroji, vylezl po přistavených schůdcích a posadil se do kokpitu. Nasadil si helmu a uzavřel kokpit. „Nahoď to, Jane!“ Rozkázal Fil přes vysílačku v helmě. Janus aktivoval pás, který posunul stíhačku do komory, zavřel přepážku. „Hodně štěstí pane…“ popřál do vysílačky a pustil do kolejnic proud. Stíhačka, urychlená kolejnicemi na rychlost sedmi machů, se doslova vyřítila z komory a vzdalovala se od lodi.
Tarcfighter je nový bojový letoun vyvinutý jako náhrada za již zastarávající plugnatory. Na rozdíl od plugnatorů, neměl dříve charakteristická rozkládací křídla, ale podobal se spíše šipce, s vertikální a horizontální směrovkou, ve, kterých byly ukryty motory. (Velice se podobal Viper. Mk.7) Na rozdíl od plugnatorů byl již vybaven deflektorovým generátorem. Ale většinou vydržel jen pár zásahů, nebylo na něj spolehnutí. Pancéřování, bylo jen lehké, neboť nově zavedené protipancéřové kumulativní energeticko-kinetické projektily, dokázaly prorazit i metr pancíře, tudíž plátování ztrácelo smysl.
Namířil si to přímo do největšího centra boje, byla to tu stíhačka na stíhačce. „Asca, stáčím do leva… Ripe, máš za sebou tři… Nezvládnuto… Dva jsem dostal…“ Přímo před jeho přídí se prohnal Ripe a za ním tři Restrijští stíhači. „Má za sebou tři! Nedokážu je setřást!“ Začal panikařit Ripe. „Přikryl jsem tě, brácho.“ Konstatoval Eco a drony dva Stíhače sestřelil. Třetí zašlápl brzdu a provedl tzv. vyosený výkrut. Eco, nestače zpomalit ho přeletěl. „Kde je? Nevidím ho.“ Řekl, zatímco se rozhlížel všude kolem. Najednou Asca Zakřičela: „Pozor, Eco, máš ho šesti!“ V ten okamžik kolem kokpitu prosvištělo několik namodralých pulzů plazmy. Fil sešlápl plyn, až na podlahu snažil se stíhače vytočit. „Takto ne ty hajzle! Mně nedostaneš!“ Tarcfightery měli vyšší otáčivost, takže začal Rimos dotáčet. Najednou se stalo něco neočekávaného. Stíhač se otočil kolem své osy a odpálil boční přistávací trysy, což ho otočilo přídí přímo proti Tarcfighteru. Když měl jeho boku plný zaměřovač, stiskl spoušť. Salva pulzů zasáhla bok lodi a rozstřílela kokpit.. „Dohajzlu! Zasekly se mi děla a nic nevidím!“ Zatáhl za rudou páčku a odhodil víko kokpitu. „Tak, to je lepší. Jen počkej!“ Věděl, že Restrijci na stíhače neinstalují štíty. Naznačil výkrut vpravo, ale zašlápl brzdu a otočil se na vlastní ose o 180“ Letěl hlavou dolů a mohl na vlastní oči sledovat, jak se Rimos blíží. Jako ve zpomaleném filmu vytáhl pistoli, a když byl Stíhač přímo pod ním. Vystřílel do kokpitu celý zásobník. Po třech výstřelech se po lesklém sklu kokpitu rozprskla krev a stíhač se zřítil na bombardér pod nimi. Používal protipancéřovou munici, a tak neměl problém pancéřové sklo prostřelit. Tlaková vlna musela v kokpitu způsobit pěknou paseku. Vzhledem k množství krve ho musel zasáhnout do hlavy.
Zatímco boj stíhačů byl vyrovnaný, Vindexy masakrovaly jeden Bombardér za druhým. Velení muselo posléze dojít, že bitva je prohraná a tak zahájily ústup. Flotila je pronásledovala, nechávajíc stíhače postarat se o zbytek.
https://www.youtube.com/watch?v=EfaQYJwSL_E
Eco, prolétávajíc troskami boje, najednou zahlédl na radaru bombardér. Málem zavolal vysílačkou pro posily, ale zvědavost ho přemohla, a tak zamířil k bombardéru sám. Na první pohled to nebyl obyčejný bombardér, masivní triniové plátování a absence zbraní, vypovídala o tom, že to musí být velitelská loď. Byl ošklivě dobitý a manévrovacími tryskami se snažil dostat co nejdál z bojiště.
Děla měl nefunkční, a v zásobnících měl už jen pár dronů. Začal hledat můstek. Nakonec našel částečně skrytou kopuly, jež pravděpodobně sloužila jako výhled na můstku. Přiblížil se, srovnal s bombardérem rychlost a pomalu přelétl kolem kopule, hledíc dovnitř. Vyděl vyvrácená křesla, zohýbané nosníky, spoustu mrtvých, zraněných a pár přeživších, jenž se snažili pomoc ostatním. Jedna dívka si ho všimla a přišla až úplně k oknu. Byly od sebe sotva metr a půl, mohla si bez problému přečíst nápis „ECO“ na pravém boku pod kokpitem, v jejích očích se zračila prosba. Sundal prst ze spouště, chvíli si hleděli do očí, než zrychlil a přemístil se před můstek a aktivoval svůj zadní komunikační panel. (Jenž se většinou používá pro komunikaci v letce, když je udržován rádiový klid.) Signalizujíc, aby ho následovali. Navigoval je až do nejbližšího místa, kde věděl, že mají senzory slepé místo, kvůli radiačnímu prstenci, obklopující měsíc, kde mohou v klidu dokončit opravy hypermotorů, bez strachu, že je někdo objeví. Naposledy prolétl kolem okna, dívka ho stále pozorovala. Krátce zasalutoval, otočil stíhačku a zamířil si to zpět na orbitu.
Flotila se mezitím vrátila z pronásledování.
Pomocí přístrojů a signalizačních světel na dráze hangáru bez potíží přistál. Zatímco si sundával helmu, přiběhl k němu šéf a začal si prohlížet dobitý Tarc. Když si prohlížel spálené díry v trupu od plazmových pulzů, vyštěkl. „Co jsi s ním zase vyváděl, a kde máš kokpit?!“ Fil se podrbal na zátylku a seskočil z Tarcu. „Dostal jsem dávku zprava a rozstřílelo mi to kokpit na maděru… Tak jsem ho odhodil.“ „Zbláznil ses?! Vždyť tě ta radiace mohla uškvařit!“ Fil ho poplácal po zádech. „Ale jsem tady, nebo ne?“ Otočil se a začal odcházet. Najednou si na něco vzpomněl a otočil se. „ Jo a mimochodem Děla to taky schytaly, potřebují opravit, anebo vyměnit.“
„No to si děláš prd…“ zaklel Janus. Fil na něj jedním okem mrknul, pravou rukou luskl a prsty na něj vystřelil z imaginární pistole. „Přeji příjemné odpoledne…“ Pronesl pobaveně k Janovi a odešel. Šéf se sehnul k podvozku Tarcu a pro sebe si zlostně zamumlal. „To víš, že bude, kreténe blbej, jednou ti to nevyjde a já budu u toho…“
Fil vstoupil na můstek, k jeho překvapení tam admirál nebyl, ale nedal na sobě nic znát. „Hlášení o pronásledování a škodách.“ Zbytky restrisjkých sil se pokusily uniknout, ale pronásledovány a na okraji galaxie zničeny. Soustava byla ubráněna, ztratily jsme 82 lodí a 30 tisíc stíhačů, z toho 8 tisíc živých pilotů. Škody na lodi minimální, lehká poškození v oblasti hangáru a motorů.“ A ještě dodal. „Admirála jsme vysadily na Parlénu, byl přeložen k bezpečnostním složkám policie“ Sdělil komandér, marně přemáhajíc smích. Fil se usmál, konečně mněl svolí loď zpět. „Zamiřte do suchých doků na planetě, musíme nejen opravit poškození, ale loď potřebuje i generální prohlídku.“ „Rozkaz…“