SG Ancients: Relativity temporis 32. kapitola - Drunken children

[Strýček Forďa]

Take it easy man. I'm just a panda....

[Strýček Forďa]

Korekce hotova. Možná přidám i pdf všech hotových kapitol na stažení. Co vy na to?

tam nedostanou;je to

z jakeho duvodu je tam ten znak?

[Strýček Forďa]

ehmmm. Středník (;) se používá na spojování vět. Pokud spolu věty natolik souvisí, aby tam nemohla být (.), ale za až tak na sebe nenavazují, aby tam byla (,), tak se tam píše (;) Zkrátka to je něco mezi (.) a (,)...

Edit 23. 3. 2016 23:38:
Je hotové pdf již vydaných kapitol, bude postupně aktualizováno.
PDF ke stažení

[Strýček Forďa]

Tak tu dneska máme další díl...

Stargate Ancients: Relativity temporis

12. Kapitola

1 AA

Pentaris Prime

Formace Restrijských bombardérů se vynořila nad planetou Pentaris Prime. Největší loděnicí jakou, kdy Parléni postavili. Zničení Pentaris Prime, by zlomilo vaz Spojenecké flotile. Formace čítající přes pět tisíc bombardérů a čtyři tisíce eskortujících bitevních lodí; 1/5 všech Restrijských lodí, se přibližovala ke třetí planetě sluneční soustavy.
Planetě se také přezdívalo „Šedá dáma“, jelikož celí její povrch byl pokryt doky a továrnami. Nebylo na ní kousek zeleně. Planeta měla dva prstence. Každý rotoval po jedné ze dvou úhlopříček. Nebyly to však přírodní prstence z prachu a kamení, nýbrž monumentální podlouhlé doky a kotviště.
Nikdo nepředpokládal, že se Restrijské bombardéry odváží až do srdce Parlénského prostoru. Na planetě byly stavěny desítky lodí a další desítky se opravovaly. Obrana byla minimální, jedna eskadra SS-N.

Pikon IV-Základna jednotek rychlé reakce pro sektor 4-1 Zeta

Na první pohled byla soustava Pikon naprosto bezvýznamná. Jediné co by bývalo stálo za zmínku, byla hvězda třídy O (modrý veleobr) a několik obíhajících plynných obrů. Ten největší byl velký jako polovina slunce.
Mimo jeho velikost nebyl napovrch ničím zajímavým. Metanová atmosféra zajišťovala jeho světle modrou barvu a také spoustu atmosférických bouří, některé byly velké jako jupiter. Pod metanovou atmosférou se nacházel tekutý plášť většinou tvořený kapalným vodíkem a kyslíkem. Planeta byla tak velká, že měla dostatečnou hmotnost pro zahájení vlastní slabé fúze vodíku na hélium. Proto se z vesmíru zdálo, že planeta slabě září. Největším překvapení se však skrývalo až v samotném nitru planety. Jádro nebylo totiž tvořeno pevným vodíkem, či kyslíkem. Nýbrž štítovou bublinou napájenou fúzí, jež vzniká v plášti. Uvnitř silového pole byla udržovaná konstantní kyslíkatá atmosféra, teplota a tlak. Zde v gravitačním středu planety levitovala obří stanice, obsahujíce stovky doků pro lodě třídy Vindex a větší.
Obranný systém stanice byl promyšlen velmi důkladně. První obranou, bylo zamaskované minové pole a neviditelné orbitální satelity. Druhou vrstvu ochrany zajišťovala samotná atmosféra, která byla velmi hustá a nepředvídatelná. Atmosférické bouře velikosti planet rozmetaly jakoukoliv loď v dosahu. Jedinou cestou dovnitř byly štítem vytvořené koridory, které byly pečlivě hlídané a bráněné, navíc štít lze vždy vypnout… Další obrannou sekcí byl tekutý plášť, který je tak hustý, že většina lodí v něm prostě implodovala. Kapalina tvořená vodíkem a kyslíkem je velmi hořlavá, tudíž téměř všechny lodní motory, tuto směs snadno zažehnou. Předposlední vrstvou ochrany byl štít, chránící celé jádro, před tlakem a teplotou pláště a samozřejmě obrané věže. Pokud by byl i ten proražen, přišel by, býval na řadu vlastní štít stanice. Jako poslední linie obrany sloužilo velmi masivní triniové plátování stanice.
V současnou dobu byla stanice obsazena z poloviny toť čtyři sta lodí.
Celou základnou se rozezněl poplach. Nikdo nepanikařil, na tohle byly vycvičení. Z reproduktorů se neslo hlášení: „Napadení sektoru 4-1-2-8-Gama, Loděnice Pentaris Prime, nepřátelské bombardéry s doprovodem! Všichni na bojová stanoviště! Opakuji, Všichni na bojová stanoviště!“ Pár minut později prolétávalo čtyři sta Vindexů, 300 nanitích a 100 konvenčních, koridory a skákalo do hyperprostoru.

O pár minut dříve – Velící bombardér

Mladá dívka, s lehce opálenou kůží a rovnými černými vlasy staženými do úhledného culíku, oblečená do přiléhavého, elastického brnění, bez helmy, tmavě šedivé barvy, právě vstoupila na můstek. Namířila si to rovnou k blonďatému mladíkovy stojíce u panoramatického okna. Ihned zaregistroval její přítomnost, počkal, až k němu přijde a pak pronesl. „Nelíbí se mi to, vůbec se mi to nelíbí…“ Dívka se na chvíli zamyslela a pak odpověděla. „Neměj strach, Anthony, admirál říkal, že je to běžná vojenská operace s jasným výsledkem…“ „A toho se právě bojím, Eleno…“ Pronesl potichu. „Většina předem jasných operací, dopadá nejhůře… Sice již otvírala ústa na odpověď, ale byla přerušena navigátorem. „Blížíme se na souřadnice, výstup za pět vteřin…“
Celá flotila se vynořila z hyperprostoru a bitevní lodě zaujaly obranou formaci. „Hlášení.“ Pronesl Admirál, neptajíce se královny či jejího snoubence. Zřejmě tu jsou jako pozorovatelé.
„Nepřátelská obrana minimální; jedna eskadra; Naše lodě kompletní; planeta bude na dosah za třicet vteřin.“ Oznámil první důstojník.
Obrana zareagovala blesku rychle, satelity zahájily palbu a Vindexy se vrhly neohroženě do boje. Přes veškerou snahu bitevních lodí, satelity a Vindexy sestřelily již několik bombardérů ze špice formace.
Tak obrovská plavidla jako Restrijské bombardéry, museli být co nejlehčí, a proto měli kostru vyrobenou z lehké a nepříliš (oproti triniu) pevné slitiny titanu a karbonu. Plátování, bylo taktéž velmi slabé a vyrobené z téže slitiny. Pumovnice a hangáry zabíraly na lodi velmi mnoho místa, proto, byly bombardéry vybaveny pouze malými a slabými generátory šítu.
Silné částicové paprsky satelitů a Vindexů doslova trhaly bombardéry na kusy. Zásah a konec. Povětšinou se rozlomily na půl a spadly do atmosféry, kde shořely, anebo dopadly na povrch způsobily druhotné škody.
Elena, sledujíce výbuchy a záblesky bombardérů první vlny, vystrašeně poodstoupila od okna. Anthony jí objal. „Neboj se, jsme ve středu flotily a brání nás celá eskadra bitevníků, jsme v bezpečí…“ Konejšil jí. My ano, ale ti lidé tam umírají…“ Vzlykla. „To je válka a s tím nic nenaděláme…“
I přes počáteční úspěchy, početní převaha nepřítele, začala obránce udolávat. Vindexy začali praktikovat taktiku, později známou jako BOOM and ZOOM.
Sérií krátkých náletů, při nichž naberou velkou rychlost, napadnou ve dvojici, či samostatně, vybraný cíl a zníčího. = BOOM
A následně se odpoutají a díky předtím nabrané rychlosti se vzdálí. = ZOOM
A celý cyklus se opakuje…
Obranné lodě nemají vůbec šanci zareagovat, neboť Vindex okolo nich, doslova, prosviští.
Po sérii těžkých ztrát, začaly bitevníky bránit bombardéry vlastními trupy a štíty. Náletová taktika tak ztratila efektivitu.
Z nenadále se uprostřed Restrijské flotily vynořily pohotovostní lodě a zahájily palbu. Přečíslení se nyní snížilo 12 bombardérů a 10 bitevníků na jeden Vindex. Náhlé vynoření nepřítele v centru formace vyvolalo zmatek a restrijci se rozutekli po orbitě jako děti po dětském hřišti. A to bylo přesně to co Parléni potřebovali. Doteď byly bombardéry částečně chráněny těsnou formací, ale teď je mohli napadat z libovolného směru.

Vlajková loď Pohotovostní flotily – Renegar

Poté co Fil dostal vlastní velení, byl převelen do jednotek rychlé reakce. K jeho smůle si admirál vybral jeho loď za svojí vlajkovou. Takže měl teď toho starého čmuchala neustále za zády a musel plnit jeho rozkazy.
Téměř osmina Restrijských lodí byla zničena. Na poli stíhaček to vypadalo podobně jako u velkých lodí. Byli přečísleni, i když ne tak masivně, jelikož spousta stíhačů byla zničena spolu s jejich mateřskými loděmi, nebo je prostě smetla exploze, či vrak.
Fil se najednou zvedl ze svého křesla a vyrazil k transportéru. Admirál se za ním udiveně podíval. „Kam si myslíte, že jdete, kapitáne?!“ Ten se za ním otočil. „Jsem pilot, patřím do vzduchu.“ Pronesl prostě, vstoupil do transportéru a s jasným zábleskem zmizel…
V hangáru byl shon, všichni pobíhali od stroje ke stroji, tahali bedny s municí či nádrže. Fil jediným elegantním škubem, serval vrchní díl uniformy, pod nímž bylo možné vidět elastické brnění. Ze stojanu sebral pilotní bandáž a navlékl si jí. Doběhl k němu letecký šéf-inženýr, podávaje mu helmu prohodil: „Váš stroj je připraven, pane, munice kompletní, inerciální tlumiče také.“ Fil si nasadil přilbu a šéf ukázal rukou na otvor ve stěně hangáru, kde byl zaparkovaný filův Tarcfighter mk.7 „Eco“. Railgunový prak čtyři, pane.“ Fil doběhl ke stroji, vylezl po přistavených schůdcích a posadil se do kokpitu. Nasadil si helmu a uzavřel kokpit. „Nahoď to, Jane!“ Rozkázal Fil přes vysílačku v helmě. Janus aktivoval pás, který posunul stíhačku do komory, zavřel přepážku. „Hodně štěstí pane…“ popřál do vysílačky a pustil do kolejnic proud. Stíhačka, urychlená kolejnicemi na rychlost sedmi machů, se doslova vyřítila z komory a vzdalovala se od lodi.
Tarcfighter je nový bojový letoun vyvinutý jako náhrada za již zastarávající plugnatory. Na rozdíl od plugnatorů, neměl dříve charakteristická rozkládací křídla, ale podobal se spíše šipce, s vertikální a horizontální směrovkou, ve, kterých byly ukryty motory. (Velice se podobal Viper. Mk.7) Na rozdíl od plugnatorů byl již vybaven deflektorovým generátorem. Ale většinou vydržel jen pár zásahů, nebylo na něj spolehnutí. Pancéřování, bylo jen lehké, neboť nově zavedené protipancéřové kumulativní energeticko-kinetické projektily, dokázaly prorazit i metr pancíře, tudíž plátování ztrácelo smysl.
Namířil si to přímo do největšího centra boje, byla to tu stíhačka na stíhačce. „Asca, stáčím do leva… Ripe, máš za sebou tři… Nezvládnuto… Dva jsem dostal…“ Přímo před jeho přídí se prohnal Ripe a za ním tři Restrijští stíhači. „Má za sebou tři! Nedokážu je setřást!“ Začal panikařit Ripe. „Přikryl jsem tě, brácho.“ Konstatoval Eco a drony dva Stíhače sestřelil. Třetí zašlápl brzdu a provedl tzv. vyosený výkrut. Eco, nestače zpomalit ho přeletěl. „Kde je? Nevidím ho.“ Řekl, zatímco se rozhlížel všude kolem. Najednou Asca Zakřičela: „Pozor, Eco, máš ho šesti!“ V ten okamžik kolem kokpitu prosvištělo několik namodralých pulzů plazmy. Fil sešlápl plyn, až na podlahu snažil se stíhače vytočit. „Takto ne ty hajzle! Mně nedostaneš!“ Tarcfightery měli vyšší otáčivost, takže začal Rimos dotáčet. Najednou se stalo něco neočekávaného. Stíhač se otočil kolem své osy a odpálil boční přistávací trysy, což ho otočilo přídí přímo proti Tarcfighteru. Když měl jeho boku plný zaměřovač, stiskl spoušť. Salva pulzů zasáhla bok lodi a rozstřílela kokpit.. „Dohajzlu! Zasekly se mi děla a nic nevidím!“ Zatáhl za rudou páčku a odhodil víko kokpitu. „Tak, to je lepší. Jen počkej!“ Věděl, že Restrijci na stíhače neinstalují štíty. Naznačil výkrut vpravo, ale zašlápl brzdu a otočil se na vlastní ose o 180“ Letěl hlavou dolů a mohl na vlastní oči sledovat, jak se Rimos blíží. Jako ve zpomaleném filmu vytáhl pistoli, a když byl Stíhač přímo pod ním. Vystřílel do kokpitu celý zásobník. Po třech výstřelech se po lesklém sklu kokpitu rozprskla krev a stíhač se zřítil na bombardér pod nimi. Používal protipancéřovou munici, a tak neměl problém pancéřové sklo prostřelit. Tlaková vlna musela v kokpitu způsobit pěknou paseku. Vzhledem k množství krve ho musel zasáhnout do hlavy.
Zatímco boj stíhačů byl vyrovnaný, Vindexy masakrovaly jeden Bombardér za druhým. Velení muselo posléze dojít, že bitva je prohraná a tak zahájily ústup. Flotila je pronásledovala, nechávajíc stíhače postarat se o zbytek.

https://www.youtube.com/watch?v=EfaQYJwSL_E

Eco, prolétávajíc troskami boje, najednou zahlédl na radaru bombardér. Málem zavolal vysílačkou pro posily, ale zvědavost ho přemohla, a tak zamířil k bombardéru sám. Na první pohled to nebyl obyčejný bombardér, masivní triniové plátování a absence zbraní, vypovídala o tom, že to musí být velitelská loď. Byl ošklivě dobitý a manévrovacími tryskami se snažil dostat co nejdál z bojiště.
Děla měl nefunkční, a v zásobnících měl už jen pár dronů. Začal hledat můstek. Nakonec našel částečně skrytou kopuly, jež pravděpodobně sloužila jako výhled na můstku. Přiblížil se, srovnal s bombardérem rychlost a pomalu přelétl kolem kopule, hledíc dovnitř. Vyděl vyvrácená křesla, zohýbané nosníky, spoustu mrtvých, zraněných a pár přeživších, jenž se snažili pomoc ostatním. Jedna dívka si ho všimla a přišla až úplně k oknu. Byly od sebe sotva metr a půl, mohla si bez problému přečíst nápis „ECO“ na pravém boku pod kokpitem, v jejích očích se zračila prosba. Sundal prst ze spouště, chvíli si hleděli do očí, než zrychlil a přemístil se před můstek a aktivoval svůj zadní komunikační panel. (Jenž se většinou používá pro komunikaci v letce, když je udržován rádiový klid.) Signalizujíc, aby ho následovali. Navigoval je až do nejbližšího místa, kde věděl, že mají senzory slepé místo, kvůli radiačnímu prstenci, obklopující měsíc, kde mohou v klidu dokončit opravy hypermotorů, bez strachu, že je někdo objeví. Naposledy prolétl kolem okna, dívka ho stále pozorovala. Krátce zasalutoval, otočil stíhačku a zamířil si to zpět na orbitu.
Flotila se mezitím vrátila z pronásledování.
Pomocí přístrojů a signalizačních světel na dráze hangáru bez potíží přistál. Zatímco si sundával helmu, přiběhl k němu šéf a začal si prohlížet dobitý Tarc. Když si prohlížel spálené díry v trupu od plazmových pulzů, vyštěkl. „Co jsi s ním zase vyváděl, a kde máš kokpit?!“ Fil se podrbal na zátylku a seskočil z Tarcu. „Dostal jsem dávku zprava a rozstřílelo mi to kokpit na maděru… Tak jsem ho odhodil.“ „Zbláznil ses?! Vždyť tě ta radiace mohla uškvařit!“ Fil ho poplácal po zádech. „Ale jsem tady, nebo ne?“ Otočil se a začal odcházet. Najednou si na něco vzpomněl a otočil se. „ Jo a mimochodem Děla to taky schytaly, potřebují opravit, anebo vyměnit.“
„No to si děláš prd…“ zaklel Janus. Fil na něj jedním okem mrknul, pravou rukou luskl a prsty na něj vystřelil z imaginární pistole. „Přeji příjemné odpoledne…“ Pronesl pobaveně k Janovi a odešel. Šéf se sehnul k podvozku Tarcu a pro sebe si zlostně zamumlal. „To víš, že bude, kreténe blbej, jednou ti to nevyjde a já budu u toho…“
Fil vstoupil na můstek, k jeho překvapení tam admirál nebyl, ale nedal na sobě nic znát. „Hlášení o pronásledování a škodách.“ Zbytky restrisjkých sil se pokusily uniknout, ale pronásledovány a na okraji galaxie zničeny. Soustava byla ubráněna, ztratily jsme 82 lodí a 30 tisíc stíhačů, z toho 8 tisíc živých pilotů. Škody na lodi minimální, lehká poškození v oblasti hangáru a motorů.“ A ještě dodal. „Admirála jsme vysadily na Parlénu, byl přeložen k bezpečnostním složkám policie“ Sdělil komandér, marně přemáhajíc smích. Fil se usmál, konečně mněl svolí loď zpět. „Zamiřte do suchých doků na planetě, musíme nejen opravit poškození, ale loď potřebuje i generální prohlídku.“ „Rozkaz…“

Nu myslel jsem si že chceš uzavřít mír a ne rozpoutat ještě děsivější válka

Pokud se nepletu tak toto je ještě před tím než chce uzavřít mír. Myslim že mír tam byl až po Axanaru. A todle je ještě před Axanarem.

[Strýček Forďa]

Kdo říká, že prohráli??? Od koho si myslíš, že mají Parléni
torpédomety?

[Strýček Forďa]

Celý povídkový cyklus byl předělán na vyšší produkční standart. Všechny kapitoly byly na tento standart upraveny a budoucí kapitoly budou tento standart splňovat...

Forlin out

[Strýček Forďa]

Enjoy...

Stargate Ancients: Relativity temporis

13. Kapitola

2 PA

Specter spolu se svými pasažéry vystoupila na okraji frontové linie u Restrijské galaxie. AI automaticky nahlásila svůj cíl mise a znovu vstoupila do hyperprostoru.

Fil vstoupil na můstek a posadil se do velitelského křesla. O chvíli později vešel Frix a zaujal místo za komunikačním panelem. „Začni na všech frekvencích vysílat diplomatický signál. Nechceme, aby nás jejich obrana sestřelila.“ Pronesl Fil směrem k Frixovi. „Dej mi chvíli. Sakra, nejsem komunikační důstojník.“ Utrousil a dál se věnoval terminálu. „Je to!“ Loď najednou zapnula svůj transmiter a na Restrijských dálkových senzorech zářila jako vánoční stromeček.

Po chvíli se ozvalo varovné pípání navigátorské konzole. Frix k ní přišel a sedl si do křesla. „Mám tu Dvanáct restrijských bitevních lodí, na dálkových senzorech a blíží se.“ Fil se na chvíli zamyslel a pak přikázal. „Vystup z hyperprostoru a udržuj polohu.“ Specter prudce vylétla z hyperprostoru a zpětné trysky se zažehly naplno, aby zastavily loď v pohybu…

„Mám zvednout štíty?“ otázal se Frix. „Ne. Mohli bychom je vyprovokovat. Nic nezapínej, jen udržuj pozici.“

O pár minut později

Z hyperprostoru se náhle vynořil tucet Restrijských válečných lodí. Hned nato se aktivoval komunikační kanál a Fil s Frixem spatřili postaršího muže ve výsostné uniformě s velmi tvrdým výrazem ve tváři.

„Vyjednávací lodi, deaktivujte rušičky transportu a připravte se na přesun, na místo určení budete eskortováni na naší lodi.“ Fil byl zaskočen. „ Z jakého důvodu?!“ Kapitán neváhal s odpovědí. „Z důvodu vašich polohovacích vysílačů, vaše lodě vás mohou vystopovat až k naším pozicím a získat tak cenné taktické informace.“ Fil však hned namítl. „Ale naše transmitery jsou odpojené, nebo snad vidíte nějaké vysílání na svých komunikačních senzorech?“ Restrijec se však nenechal zmást a srdečně se zasmál. V jeho hlase však nebylo ani stopy po nějaké radosti či veselí. „Vážně si myslíte, že nevíme o vašich neodpojitelných vojenských transmiterech vysílajících do Subprostoru?“ Fil zaskřípal zuby, překazily mu jeho plány. „Dobrá tedy dejte nám pět minut a pak nás transportujte.“ „Pět minut.“ Pronesl kapitán a ukončil spojení. Frix se překvapeně otočil na Fila. „Ty jsi o těch vysílačích věděl?!“ Fil si povzdech. „Samozřejmě, ty ne?“ Frix jen zakroutil hlavou. „No to je teď již jedno, musíme se připravit na transport. Já deaktivuji rušičky a skoč pro holky. Sejdeme se i s naším vybavením za dvě minuty v Hangáru dva.

O tři minuty později je všechny obalilo bílé světlo transportních kruhů a objevily se na Restrijské lodi. Nevšímajíc si vojáků, jenž na ně mířili zbraněmi, rozhlíželi se po interiéru. Styl byl mírně odlišný od Antického či dokonce Parlénského, zatímco na na Antických lodích v této době panovalo secese a Parlénských lodích období Renesance, Restrisjké lodě se stále drželi starého Alteránského stylu (podobně jako Ori.). Jednoduché podpůrné sloupy a designové, ploché oblouky na spodních půlkách stěn. Na rozdíl od Ori však byla celá místnost ozařována zeleným světlem. Kapitán na ně kývl a chladně pronesl. „Pojďte za mnou, zavedu vás do vašich pokojů, kde sečkáte až do příletu na určené místo.“ Mlčky se vydali za ním a kochali se designem a technologií, použité při stavbě lodě. Kapitán jakoby vycítil jejich zájem o tuto technologii, se k nim otočil.
„V pokojích, kde setrváte, byly odstraněny všechny počítačové terminály a důležité logistické a hardwarové vstupy, byly opatřeny silovým polem. Pokoje jsou neustále pod kamerovým dohledem a celá loď je vybavena vnitřním obranným systémem. Tudíž bych vám nedoporučoval jakkoliv se pokoušet o špionáž, či dokonce útěk.“ Pronesl chladně a pokračoval v chůzi. Najednou se zastavil a mlčky jim pokynul ke dveřím dvou místností, počkal, až vejdou a následně je zavřel a zabezpečil bezpečnostním kódem a odešel.

V Prvním pokoji byla Veli a Frix, ve druhém pak Aria s Filanusem. Nezávislému pozorovateli by jistě přišlo vtipné, jak se v obou místnostech děje to samé. Oba zástupci mužského pohlaví nejdříve zakryly kamery a následně se pokoušeli proniknout do logistických ovládacích panelů, dostávajíc nepříjemné šoky od silového pole a dívky ladně sedící na postelích přemlouvajíc je, aby toho již nechali a smějíc se, když oba kluci dostali ránu od silového pole.
Takto se dívky vydržely bavit půl hodiny, než je všechny, bez varování obalilo bílé světlo a oni se ocitli v prosklené místnosti podobného designu, avšak již na, vegetací porostlé, planetě. Všichni se objevili přesně v polohách, v jakých byly v době transportu. Tudíž dívky, které předtím seděly, na postelích teď samozřejmě spadly na zem a chlapci po většinou ve stabilní klečící poloze se teď hlasitě smáli a pomáhali dívkám vstát z podlahy. Hned poté co se stačili upravit, vstoupil do místnosti strážný a pokynul jim hlavou, aby ho následovali. Zavedl je před částečně prosklené a částečně kovové dveře a zmáčknutím tlačítka jim otevřel dveře.
Vstoupily do rozlehlé obdélníkové místnosti, její kratší stranou. Místnost měla přímo uprostřed podlouhlý stůl se spoustou křesel. Protilehlé stěně, vzhledem ode dveří, vévodilo velké okno, skrz nějž se dalo spatřit vegetací zarostlou strž kaňonu. Přímo před oknem čelem k nim stála Královna se svým snoubencem a pozorovali je.
Atmosféra v místnosti byla tak hustá, že by se dala krájet, všichni se dobře znali, ale teď byli každý na jiné straně. Očekávání nakonec prolomil Filanus, který se jistým krokem vydal směrem k Elleně. Ta mu vyšla vstříc a na půli cesty se potkali. Fil pak po téměř dvaceti letech obejmul svojí milovanou nevlastní sestřičku.

Filanus se sice narodil na Parlénu, ale jeho rodiče sloužili ve flotile a on tudíž už jako nemluvně cestoval na lodi s nimi. V době, kdy ještě nebyly vztahy mezi třemi říšemi tak vyhrocené. Byla vyslána Parlénská loď Oristea prozkoumat osamocenou hvězdokupu poblíž Restrijské galaxie. Byla natolik vzdálená od domovské galaxie, že na ní nepůsobila otáčivá tendence galaxie, ale dálková analýza naznačovala, že původem pochází z této galaxie a Orestia byla vyslána tuto soustavu prozkoumat. Naneštěstí byla tato soustava sídelní baštou galaktických pirátů, kteří zastihli loď nepřipravenou. Po velmi krátkém boji Orestiu obsadili a většinu posádky popravili. Jediného malého Fila nechali žít a prodali ho na černém trhu.

Fil si nikdy nebyl jistý tím, co viděl, ale žil v přesvědčení, že jeho rodiče se před zajetím povznesly, čemuž nasvědčovalo i oslnivé bílé světlo, které se mu zjevovalo v mysli, když si snažil vybavit poslední vzpomínku na rodiče.
Poté co piráti přenesli zásoby a malého Fila na palubu pirátské lodi, nechtěně aktivovali autodestrukci, čímž zničili Orestiu a dvě vlastní lodě. Spolu s malým Filanusem pak cestovali na Obchodní stanici Muamar, kde byla černá tržnice.

Ellenina rodina, byla velmi vážená šlechtická rodina a disponovala svojí vlastní soukromou armádou na udržení svého panství. Občas byl problém získat nejmodernější vojenskou technologii oficiální cestou a proto Ellenin otec nakupoval schémata a plány technologií právě na černém trhu.

Muamar měla dvě sekce: 1. která povětšinou sloužila nuzným pirátům pro nákup a prodej různých podřadných technologií a zbraní.
Zato 2. sekce byla na pohled velmi udržovaná a nakupovali zde i ty nejváženější rody a vojenské organizace. Vládní složky o této sekci měli poměrně podrobné informace, ale nechávali trh běžet, protože měli poměrně přehled, co se zde nakupuje a prodává, a i kdyby zasáhly, tak za pár měsíců se objeví jiná tržnice, lépe chráněná.

Byla to šťastná shoda náhod, když Ellenin otec zamířil vyzvednout zboží, z 2. sekce do skladů, ale transportéry byly porouchané. Tudíž musel projít přes sekci 1., aby se do skladiště dostal. Cestou pak zahlédl skupinku pirátů, kteří se snažili prodat sotva tříleté dítě skupině pochybně vypadajících žen v černém. Naštěstí zasáhl a pirátům vyplatil vysoký obnos, aby mu chlapce dali.

Následně chlapce vychovával spolu se svojí ženou jako vlastního a necelý rok poté se jim narodila dcera Ellena a děti společně vyrůstali. Když bylo Filanusovi patnáct, přiletěla Parlénská loď. A odvezla si Fila i přes protesty jeho i adoptivních rodičů. Ale neměli zažádáno o oficiální adopci, kvůli jeho původu a způsobu jakým ho otec zachránil. A tak se s Filanusem jednalo jako s nedobrovolným uprchlíkem a byl odvezen zpět na Parlén, kde se ho ujalo příbuzenstvo…
A teď po letech se znovu setkali, bratr a Sestra. Vlastně ne Potkali se už dříve, při bitvě o Pentaris Prime, kdy doprovodil jejich bombardér do senzorického Stínu, to ale nevěděl, kdo ta dívka je a ona ho přes přilbu, kterou měl na obličeji, nepoznala… Frix, Veli a Aria se sní, již dříve potkali, dokonce byli přátelé, ale cynický a záludný, imaginární vládce vesmíru zapříčinil to, že se Fil a Ellena nikdy, při těchto příležitostech nepotkali.

Poté co se přestali objímat, kousek od sebe poodstoupili a pak Fil pronesl. „Rád tě vidím, sestřičko.“ Ellena se usmála. „Já tebe taky, bráško.“

Toto rodinné shledání kompletně prolomilo ledy, mezi starými přáteli a atmosféra trochu povolila. Ale ne však úplně, byli tu jednat o velmi důležitých věcech.

Jednání se vleklo již několik hodin. Podařilo se dohodnout vzájemný smír, což bylo okamžitě odvysíláno Spojeneckým silám, a už se pouze jednalo o podmínkách a upřesněních, když do místnosti vtrhl udýchaný důstojník.

„Královno! Spojenecké vojska zaútočily!“

Všichni strnuli. „Cože?“ Rozkřikl se Frix. „ To není možné! Máte tu někde senzorické centrum?“ Voják přikývl a všichni ho následovali. Vstoupili do velké místnosti s taktickým hologramem uprostřed. Pohled byl hrůzostrašný. Ze směru prázdného prostoru se valily tisíce lodí směrem do galaxie.
Frix s Filem si najednou všimli částečné nelogičnosti v útoku. Proč sakra útočí jen z jedné strany? Proč nezaútočily i formace ze směru Alteránské a Pentanské galaxie? V tom jim to došlo, zaútočily pouze replikátorské jednotky…

Fil se najednou rozhodl. „Máte dosah k našim „živím“ jednotkám?“ „Ano…“ „Spojte mě!“ Technik chvíli přenastavoval konzoli než kývl. „Tady Kontra-Admirál Filanus ověření 01656-E-45764 nanití jednotky napadli usmířenou stranu a ohrožují diplomatické vztahy. Vyšlete všechny Flotily do proti útoku na mojí zdopovědnost!“ Parlénec na druhé straně chtěl pravděpodobně něco namítnout, ale když slyšel tvrdý a rozzuřený hlas Admirála řekl pouze:
„Ano pane.“

Fil pokynul Frixovi: „Potřebujeme co nejvíce jednotek…“ Frixus přistoupil ke konzoli. „Tady nižší Antický Admirál Frixus. Nařizuji okamžitou mobilizaci všech jednotek a útok na Nanití jednotky v Restrijské galaxii! Je to na mojí osobní zodpovědnost! Připojte se ke Spojeneckým a Restrijským lodím. Admirál konec!“

Bylo to zvláštní, když i Říští Admirálové poslechli oba kontra-admirály, když slyšeli naléhavost v jejich hlasech. Nicméně se celá spojenecká flotila spojila s Restrijskou flotilou a napadli agresivní nanití jednotky…

[Strýček Forďa]

Po chvíli váhání jsem uveřejnil, dříve zcenzurovanou část 13. kapitoly. Pouze připomínám, že od 18. let...
viewtopic.php?p=349845#p349845

Zajímavé, že si antikové s nanity nedali pokoj

[Strýček Forďa]

No oni je vyvinuli, aby nahradili ztráty ve válce a teď se nanity vzbouřily a napadly Restrijce... To je jejich první spálení s Nanitama vím, že je to celé trochu matoucí co se týká časů, ale Forlin a Tuli jsou až tisíc let po Axanaru... Možná, že teď sepíši celkové shrnutí, kde všechny časové děje vysvětlí. Asi je docela confused číst povídku ve, které se prolínají 3 časové děje...

[Strýček Forďa]

Zemřel, aby zachránil loď. Kdyby to torpédo explodovalo celé, umřeli by všichni a Ras to veděl...

[Strýček Forďa]

Tak tu pro vás mám po delší době další díl SGART.... Please enjoy...

Stargate Ancients: Relativity temporis

14. Kapitola

2 PA

Restrijská Základna Jednotek rychlé reakce – Sektor-4- omega-12


„Poplach! Nepřátelské jednotky směr 45645646534 na 4747647, přes 12 000 lodí! Sektor-2-delta-56! Volejte Velení, jednotky okamžitě do akce!“

Formace více jak sedmi set bitevních lodí, za necelých pět minut, skákala do Hyperprostoru, směr nepřátelská flotila. Ke střetu mělo dojít v Sektoru-2-delta-48… Cíl mise jasný, zadržet nepřátelské jednotky, jak nejdéle to půjde…. Za každou cenu…

„Za jak dlouho se k Nanitům dostanou naše jednotky?“ Zeptal se Frix, když skončil hovor s vrchním velením. „Mno, Restrisjké jednotky rychlé reakce, tam již pravděpodobně jsou a snaží se zadržet invazi. Počítám, že vydrží tak hodinu, než budou úplně anihilovány… Pokoj jejim duším., ale poskytnou nám čas… Hlavní Restrijská flotila by měla dorazit za zhruba za hodinu, naše Vindexy by měli přeletět celou galaxii za hodinu, neboť máme daleko výkonnější pohon, než vy či Restrijci. A Antické jednotky by měli přeletět galaxii zhruba za dvě a půl hodiny a zapojí se až do pozdější fáze bojů.“ Vysvětlil Fil. „Nicméně, naším největším problémem bude početní nevýhoda, neboť naše jednotky byly válkou poměrně vyčerpány…“ Prohodil již spíše pro sebe.

„Víte co my pořád vrtá hlavou?“ Zeptala se Veli „Co?“ „Proč? Proč zaútočily právě teď? Přece věděli, že vedeme diplomatická jednání…“ Fil na to hned odpověděl. „Odpověď je podle mě prostá, chyba v základním programování.“ Otočil se na Anthonyho s Ellenou. „Do Nanitů jsme zabudovali takovou agresi, že překonala i tu vaší. Bohužel se během bojů jejich agrese přeměnila na jednostrannou nenávist k Restrijcům. Již během prvního bojového nasazení jsme si všimli, že když se nanity učí a adaptují, tzn., přepisují svůj kód, vytváří se náhodné kusy kódu, které dávají vzniknout nečekaným protokolům, něčemu, čemu mi říkáme duše. Během přepisů dochází také ke sdílení informací o ztrátách, což mohlo vyvolat primitivní emocionální reakce, které se postupně rozvíjely, až vyvrcholily až v tuto nenávist. V okamžiku, kdy jsme se rozhodli o mírovém řešení, vzaly nanity boj na vlastní pěst a rozhodly se pomstít a nikdy se nezastaví…“



Sektor-2-delta-48

Stovky bitevních lodí Restrijců se statečně vrhly do boje proti Stonásobně početnějšímu nepříteli.
Jedinou šanci měli při manévrovém souboji. Drželi se statečně, nicméně nepřátelská flotila je nakonec udolala. Ironií bylo, že spojenecké jednotky dorazily pět minut po zničení poslední předsunuté lodě. V tomto sektoru byla pouze jedna soustava se čtyřmi planetami. Třemi plynnými obry a jednou pozemského typu. Na té byly jedny z největších dolů na trinium v této galaxii. Naneštěstí byla její obrana proražena a replikátoři si zde vybudovali obrané pozice. Na spojencích bylo dobýt základnu zpět.

Vyloďovací Parlénský transportér – 12

Vojáci si nasazovali helmy s „téčkovým“ hledím a nabíjely zbraně. Tanky mezitím startovaly své reaktory. Z Pilotní kabiny přišel velitel jednotky, nasadil si svojí helmu a postavil se na svojí pozici.

„Takže chlapy, až přistaneme, první vyjedou naše tanky, čekáme silnou nepřátelskou palbu, takže se za nimi kryjte jasné?! Budeme postupovat po družstvech, co pět vteřin to jedno družstvo! Nezastavujte se a postupujte stále kupředu, ať uvolníte místo chlapům co jdou za vámi! Musíme vyčistit oblast, od těžkých děl, aby mohly přistát i vyloďovací plavidla třídy 9! Takže dokud to tu nevyčistíme, nedostaneme posily!“

Čluny se nadále řítily atmosférou k povrchu, vstříc stále houstnoucí protiletadlové palbě. Najednou všechny ozářil oranžový záblesk a vedlejší transportér explodoval. S lodí to začalo citelně házet, jak se piloti snažily vyhnout nepřátelským střelám. Všichni již dávno stáli na svých místech připoutáni ve stoje pevně ke stěně modulu. Transportérem najednou projela tlaková vlna, že by to srazilo i člověka a zároveň celá loď sebou škubla. V transportéru zela díra čtyřikrát šest metrů, celá jedna přepážka chyběla, spolu se sedmi vojáky. Transportérem najednou začali prolétávat malé kumulativní střely z povrchu a zabíjet vše co jím přišlo do cesty.
Vojákovi vedle velitele jedna proletěla hlavou a krev se rozstříkla po celém okolí. Další voják dostal zásah a jeho bezvládné tělo se sesunulo k zemi, neboť střela zničila i magnetické zámky, kterého drželi připevněného ke stěně. Další zase bezvládně visely ze zdi s dírou v hrudi či hlavě.
„Vydržte! Už tam skoro jsme!“ Zařval velitel a vojákovy naproti němu se rozprskla hlava na milion kousků.
Transportér se silným škubnutím přistál. „Až se sklopí plošina, neváhejte a běžte za tanky, ať uvolníte místo dalším. Na stěně se rozsvítilo zelené světlo a plošina se sklopila. Tanky se rozjely a vyjely ven. Nicméně sklopením plošiny se vojáci odkryli kulometním postavením na kopci před nimi. Ty začaly do otevřených transportérů nemilosrdně pálit.
Plazmové projektily začaly nemilosrdně kosit vojáky v transportéru. Někteří se ani neodepnuly od magnetických zámků, a když dostaly zásah, tak zůstaly bezvládně viset.
„Jdeme, jdeme, jdeme!“ Zařval velitel a vzápětí dostal pulzem do hlavy; sesunul se mrtvý k zemi. Vojáci, kteří se dokázali odepnout a vyběhnout ven, však byly vzápětí koseny kulometnými hnízdy a než stačily doběhnout k tankům, byla většina z nich již po smrti. Ani ti, kteří dokázali doběhnout k postupujícím tankům, neměli vyhráno. Protitanková obrana byla stejně komplexní jako protipěchotní, co pět vteřin to explodoval jeden tank.

Transportéry začaly vzlétávat, pro další vlnu vojáků, přičemž se většina z nich nedostala ani deset metrů nad povrch, okamžitě byly sestřeleny protileteckou obranou; bez rychlosti, byly snadným cílem.

Situace na orbitě se nevyvíjela o moc lépe, Parlénské jednotky byly sice početné, nicméně Replikátorů bylo čtyřikrát tolik. Většina stíhaček již byla ztracena a všechny lodě byly vážně poškozené. Plán na vyslání výsadkových lodí třídy Piko, selhal a jejich vraky teď byly na klesající orbitě směrem k planetě.
Admirálové teď stáli před obtížným rozhodnutím, zůstat tu, pokusit se dobýt planetu a doufat, že Antické posily dorazí dříve, než bude pozdě. Nebo se stáhnout, nechat zbylé jednotky na povrchu na pospas jejich osudu a přenechat doly replikátorům. Po uplynutí čtvrt hodiny a ztrátě dalších padesáti lodí, se rozhodly pro strategický ústup. Stáhly se na vojenskou základnu Gral’ma Sur, kde měli projít bojovou opravou. Flotila sice vyvázla téměř kompletní, nicméně nebyla nadále operačně schopná.

Její místo měla zaujmout třetí Restrijská flotila spolu s Antickou dvanáctou a třicátou první flotilou, které měli za úkol zpomalovat postup nepřítele, než dorazí posily z Pentanské galaxie.