, na bláznivé a hloupé nápady mám ve svém světě pár specialistů. A hlavně specialistek
65. Nepřítel zůstal doma
2. Bláznivý nápad
Vešli jsme do pokoje, kde kdysi dávno probíhala čtyřiadvacetihodinová zkouška ve wraithském sebeovládání. Vůbec se mi nechtělo Ace opouštět, ale v celém Městě jsem cítila napětí, a chtěla jsem zjistit, co se děje.
„Musím jít,“ řekla jsem.
Ace jenom přikývl a v rychlosti mě beze slov informoval o posledních událostech v jeho světě i na Atlantis.
Zaťala jsem zuby a oči mi ztvrdly. Jak si něco takového mohl nechat tak dlouho pro sebe?
„Ten zmetek,“ neudržela jsem se a procedila mezi zuby. Aceův bývalý zástupce mi znepříjemňoval život, co mu síly stačily, a strach z velitele dovoloval. Jakmile se dostal z vězení, kam ho velitel poslal, nemohl si nechat ujít příležitost a využil všechny poznatky Aceova výzkumu pro získání a upevnění vlastní pozice. Jak wraithské, pomyslela jsem si chmurně.
Aceovy rty se stáhly v náznaku úšklebku.
„Rozmyslela jsem si to,“ otočila jsem se k vojákům. „Ještě tu chvíli zůstanu.“
Podívali se po sobě, jako by něco takového očekávali a odešli. Mezi dveřmi se jeden z nich ohlédl.
„Až budete chtít odejít, zaklepejte,“ řekl monotónně a zavřel za sebou.
Otočila jsem se k Wraithovi a musela se ho znovu dotknout, abych se ujistila, že je skutečně živý. Zopakoval mi celou záležitost se svým zástupcem a přidal několik podrobností, při kterých mi přeběhl mráz po zádech. Třeba o tom, jak mu plně nabité ZPM zástupce sebral přímo před nosem, když zachraňovali skupinu zajatých Wraithů v zařízení Via dimidia. Ace si tehdy všiml bedny, kterou zástupce přepravoval do lodi osobně, ale nevěnoval tomu tolik pozornosti, jakou by si zasloužila. O dobrodružství s Ústavem Na půli cesty nevěděl nikdo z Atlantis. Ani já ne. Ale na vyprávění o dalších dobrodružstvích nebylo dost času. Bedna se ZPM zůstala zapomenuta a posléze, jak se velitel dozvěděl, ji zástupce uložil na tajné místo, kam shromažďoval i svoje ostatní poklady.
Připadalo mi to zvláštní. Nikdy předtím jsem neslyšela o Wraithovi, který by shromažďoval něco jiného než potravu. Aceův pobavený výraz mi napověděl, že toho o Wraithech stále ještě nevím dost.
„Doktor Woolsey a Sheppard už snad začali dělat nějaká opatření na záchranu vaší planety,“ vrátil se k posledním událostem. Vzal mé ruce do svých a odvedl mě ke křeslu. Usadil mě tam a ustoupil. Až tehdy jsem si uvědomila, že jsem se ho celou dobu nepustila. Tolik dotyků, to muselo Wraitha stát hodně přemáhání.
„Věřím, že to zvládnou,“ poslušně jsem si složila ruce do klína a přitiskla je k sobě. „Teď mi ještě vysvětli, co znamenalo to tvoje – Přišel jsem si pro tebe?“
Zůstal stát u zdi, čelem ke mně. „Moje původní loď je konečně opravená. Potřebuji, aby ses na ni ještě podívala. Zdálo se, že si spolu rozumíte. Erin nás může doprovodit, aby ses necítila ohrožená.“
„Cože?“ tvářila jsem se asi dost nechápavě, protože si dovolil malý úsměv. „Necítím se ohrožená, a jestli chceš pozvat také Erin, nemusíš to omlouvat.“
„Dobrá. Zbývá ještě jedna drobnost. Jak se odsud dostaneme?“
K vymýšlení plánu na opuštění Atlantis jsme se nedostali. Přišel pro mě Evan Lorne. Potřebovali každého, kdo měl fungující antický gen, aby jim pomohl ovládat atlantská zařízení při boji se zdokonalenou wraithskou lodí.
„Moment,“ vyhrkla jsem mezi dveřmi a otočila se zpátky. Jeden z mých bláznivých nápadů mi běžel v hlavě a nechával na Aceově tváři výraz pobavení, zděšení a nevěřícího úžasu.
„Promysli to,“ řekla jsem nahlas, když jsem dokončila myšlenku, otočila jsem se a rozběhla se k určenému stanovišti. Cestou se mi ještě honilo hlavou, jestli jsem opravdu nejlépe zkombinovala užitečné s příjemným – záchranu Země a můj odlet na Novou Veitonu.
Než mě major nechal na přiděleném místě, chytila jsem ho rukáv. „Proč nezůstal ve vězení?“ zeptala jsem se na rovinu.
Evan se zarazil jenom na okamžik. „Přišel nás varovat. Nemusel. Ten pokoj je přizpůsobený už od – ty víš. Nikdo to neměnil. Hodí se.“
„Hodí se jako trochu lepší vězení, na kterém to není tak vidět,“ dořekla jsem za něj s úšklebkem. Kývl už duchem nepřítomný a zmizel za svými dalšími povinnostmi.
Pod nohama jsem cítila chvění letícího Města. Vzneslo se nad planetu a vyletělo za wraithskou lodí, která se za pomoci velkého množství energie rekonstruovala a připravovala k přeletu z jedné galaxie do druhé. Když John chtěl, dokázal v antickém křesle zázraky. Potřebovali jsme je. Wraithská loď mohla být díky ZPM natolik silná, že jsem měla vážné pochybnosti o tom, jestli ji dokážeme zničit i za pomoci celé Atlantidy. Hlavním cílem bylo znemožnit jí let do Mléčné dráhy a k Zemi. S ničením wraithských lodí jsem měla málo zkušeností, ale někoho odlákat od původního směru, to mi šlo.
Ace klesl do křesla, ze kterého vstala Andoriel, a podepřel si čelo dlaní. Její řešení bylo jasné, jednoduché a s největší pravděpodobností sebevražedné. A natolik vzdálené wraithskému myšlení, že mělo velkou šanci na úspěch. Už první proměnná v celém jejím narychlo vymyšleném plánu měla příliš mnoho otazníků. Wraith si nedovedl představit, že by se v tak vypjaté situaci někdo z velení Atlantis zabýval názory řadového člena expedice bez vojenských zkušeností.
Vstal a začal přecházet po místnosti. Pominul vedení Atlantis a jeho souhlas s takovým řešením a zaměřil se na samotné provedení plánu. Sám pro sebe pochybovačně potřásal hlavou a každou chvíli mu přes rty přelétl úsměv. Andoriel měla vždycky nějaký bláznivý nápad a nikdy příliš neváhala s jeho uskutečněním. Většinou vycházely.
Zůstal stát čelem ke zdi a přemýšlel dál. Mračil se a polohlasně si mumlal nesouvislá slova. Po hlubokém nádechu se otočil ke dveřím a zabušil na ně.
„Mám řešení!“ zavolal a počkal, až se před ním otevřely.
Erin stála v hangáru u Jumperu a tiskla v prstech jeden z krystalů palubní desky tak silně, až začal slabě světélkovat.
„Dávej přece pozor,“ zavrčel na ni Radek a vytáhl jí krystal z ruky. „Máš mi pomáhat a ne ničit, co se nám už podařilo opravit.“
„Promiň,“ zamumlala zmateně Erin a utřela si zpocenou ruku o kalhoty. Ještě pořád nemohla uvěřit, že Ace přistoupil na Ájin plán. Budou potřebovat pomoc, rozhodla se okamžitě. Hodně, hodně pomoci. Rozhlédla se po Jumperu, sebrala Radkovi krystal, otřela ho a dala na místo. Zasunula panel a položila ruku na ovládání. Vznášedlo bliklo, ozval se tichý zvuk motoru a všechny ovládací prvky se rozzářily.
„Tak, to bychom měli,“ usmála se na Radka. „Co máš dál?“
„No,“ Radek Zelenka se rozpačitě podíval kolem sebe, „ještě jsou tu dva další s drobnými opravami, pak budu muset zkontrolovat přísun energie do štítu Města a vymyslet něco důraznějšího na tu zatracenou wraithskou loď.“ Podíval se po straně na Erin. „Potřebuješ jít, co?“ zeptal se bez obalu. Zvláštní schopnosti knihovnice měl možnost aspoň okrajově poznat při zkoumání tajné laboratoře antika Januse, kterou nazvali „Hračkářství“. Čtení myšlenek, telekinezi a další věci patřící spíš do seriálu „Faktor Psí“ ovládala bez nejmenších potíží. Nejvíc ho asi vyděsilo, když ji jednou přistihl, jak sedí v rohu místnosti na zdi až u stropu. A to, co předváděla její kolegyně a kamarádka Andoriel s tím Wraithem, bylo už úplně nad jeho chápání. Jakmile byli od sebe na vzdálenost půl míle, věděli jeden o druhém, jako by byli v jedné místnosti. Vůbec jim nevadilo, že jejich rasy jsou nepřátelé na život a na smrt.
„Ne. Vlastně nepotřebuju odejít,“ řekla Erin pomalu a zkoumavě si prohlížela opravený Jumper. „Ale uvítala bych tvou pomoc,“ mrkla na Radka a znovu vytáhla desku s krystaly.
Radek protočil oči a přistoupil blíž, aby viděl, co Erin potřebuje.
Seděla jsem u jednoho z pultů v řídící místnosti a tiše skřípala zuby. Nervózně jsem podupávala nohou a vrčela na každého, kdo šel náhodou okolo.
„Co je?“ vyštěkla jsem i na Richarda Woolseyho, se kterým jsem většinou vycházela velice dobře.
„To snad není nutné,“ řekl mírně.
„Promiň,“ povzdechla jsem si. „Pokusím se lépe ovládat. Co pro tebe mohu udělat?“
„Už jsi udělala,“ pousmál se. „Tvůj wraithský přítel nám předložil plán na záchranu Země. Prý jsi ho vymyslela ty.“ Tázavě se na mě zadíval.
Zvedla jsem překvapeně hlavu. Ace stál opodál.
„Nejsem si jistá způsobem provedení, byl to jenom nápad. Jestli s ním přišel Wraith za tebou, jistě ho promyslel do detailů,“ podívala jsem se na Ace. Kývl. Tvářil se spokojeně. Konečně mu na Atlantis začali důvěřovat takovou měrou, že jako stráž stačil jeden voják. S přemáháním jsem od něj odtrhla oči a otočila se zpátky k Richardovi.
„Takže můžeme letět?“ zeptala jsem s nadějí v hlase.
„Můžeme?“ zarazil se doktor. „Ach,“ vydechl potom, „zapomněl jsem, že Wraith nemůže řídit Jumper a jejich stíhačku nemáme. To trochu komplikuje situaci.“
„Proč?“ vrtěla jsem hlavou. „Myslela jsem, že je to jasné.“
„Byl bych raději, kdyby s ním letěl někdo -,“ Richard byl na rozpacích, jak se nejlépe vyjádřit. „Někdo, kdo má vojenský výcvik. Knihovnice přece jenom není nejvhodnější povolání pro válečné lsti. I když je to velice úctyhodné povolání,“ dodával honem.
Začala jsem se smát. „Myslím, že už jsem snad prokázala schopnost nejen vymyslet válečnou lest dostatečně šílenou, aby vyšla, ale také ji provést.“
Richard se zarazil. Ace se jenom ušklíbl. Moje ‚válečné lsti‘ znal moc dobře.
„Je tady ještě jedna věc,“ řekla jsem vážně. „Pokud budeme s Wraithem oba dva na jednom místě, nemůže velitel té vylepšené lodi odolat pomstě.“ Zadívala jsem se znovu na Ace. Přistoupil blíž.
„To je pravda. Tvoje přítomnost na mojí lodi v pozici hosta pro něj byla nepřijatelná. Tehdy jsem toho využil k tvému rychlejšímu zvládnutí wraithského protokolu a v současnosti nám to také může pomoci.“
Richard se trochu ošíval ve Wraithově blízkosti, ale k panice měl daleko. Nedivila jsem se, že se necítí dobře. Při jejich posledním blízkém setkání se doktor Woolsey málem stal demonstrativním zákuskem na podporu žádosti o souřadnice planety se zařízením Attero.
„Tak dobře,“ povzdechl si doktor a mávnutím ruky přivolal jednoho z vědců. „Nechte obsadit tuto pozici, slečna Norová dostala jiný úkol,“ řekl mu a bez ohlédnutí zamířil ke své kanceláři.
Šli jsme s Acem za ním a beze slov probírali nastávající dobrodružství. Nepřekvapilo nás, že se k naší telepatické debatě přidala Erin a oznámila, že právě s Radkem upravují jeden z Jumperů, aby vyhovoval chystané speciální akci.
Vešla jsem za Richardem do jeho kanceláře. Usadila jsem se do křesílka proti pracovnímu stolu a podívala se po straně na Ace. Stoupl za mě a s neproniknutelným pohledem se rukou krátce dotkl opěradla nad mým ramenem. Přesně podle wraithského protokolu. Ochrana důležité nebo svěřené osoby. Připomenutí, že je nablízku a připraven pomoci. Richard to sledoval se zájmem a bez připomínek.
John Sheppard se vřítil do kanceláře. Dva kroky za dveřmi se zarazil a podezřívavě si nás změřil. S potřesením hlavy došel k doktorovu stolu a opřel se o něj dlaněmi.
„Nemůžu nechat křeslo bez dozoru na dlouho. Za chvíli jsme na místě, kde by měla být ta loď. Pokud jsi tedy mluvil pravdu,“ šlehl po Aceovi pohledem. „Co máte tak důležitého?“
„Co třeba záchranu Země?“ neodpustila jsem si. Přes všechnu jeho snahu jsem Johna pořád neměla moc ráda. Ve zkratce jsem mu vysvětlila základní body dalšího postupu a dala mu je k uvážení. Za přimhouřenýma očima si zopakoval, co bylo řečeno, a zatvářil se spokojeně.
„Dobrá. Tohle vypadá jako plán, pokud vyjde. Kdy budete připraveni?“
„Do půl hodiny. Ještě musíme prověřit a naložit Jumper,“ řekla jsem bez zaváhání.
„Půl hodiny boje vydržíme.“ John se podíval na Richarda, otočil se a cestou ke dveřím kanceláře se už s někým domlouval přes komunikátor v uchu.
„Takže jestli víte, co děláte, pusťte se do toho,“ řekl Richard trochu pochybovačně.
Bláznivý nápad je na světě. Teď ještě, jaký vlastně je
Příště to bude na vážkách.