Stargate Defence - Poslední část 6 dílu vydána. (19.1.)

Bohůžel nemám ale zdá se mi to nebo mi dva zase pujdeme off-topic ?

Zdravím vás, milí čtenáři. Omlouvám se za "malé" zpoždění ve vydání dílu. Budu rád za každé vyjádření, ať už kladné nebo záporné. Doufám, že se díl bude líbit. Korekci provedl Jakop a opět jsem mu nesmírně vděčný. Tak a bez dalších okolků, tu je první část pátého dílu. Enjoy.

Díl 5. Probuzení/Awakening - 1.Část.

Datum: Pátého Února 2011. 1:15
Místo: Oběžná dráha Země, můstek uzavřené Odyssey.

„Pane, našli jsme u jedné osoby z posádky podezřelou krabici, a když jsme ji otevřeli, čekalo nás malé překvapení,“ pronesl Womack, který měl jako jeden z mála povolení prohledávat kajuty posádky, aby nalezl jakékoliv špionážní a maskovací zařízení. Když se na něj Emerson otočil, ukázal mu goa‘uldskou komunikační kouli.
„U koho jste ji našli?“ vyzvídal Emerson, který chtěl ihned volat bezpečnostním týmům, aby osobu zadrželi.
„U vás, pane,“ odpověděl Womack.
„Cože?“ zareagoval překvapený Emerson.
„Odveďte ho do cely!“ vykřikl jeden z mužů na můstku.
„Ale vždyť on to udělat nemohl, byl tu s námi na můstku, když se všechny události staly,“ odvětil Marks, který se postavil před Emersona, kterého chtěli odvést.
„To je v pořádku Marksi, ustupte, půjdu dobrovolně. Máte tu velení Marksi,“ prohodil Emerson, který se pomalým krokem odebral k celám, kam ho doprovázeli tři muži z ochranky.
„Dobře, připusťme, že to byl Emerson, ale nemohl to udělat sám, vždyť po dobu všech závad byl na můstku a my jsme byli s ním, měli bychom hledat dál, určitě tu je ještě někdo, kdo mu pomáhal, pokračujte v prohledávání všech místností, opakuju, všech!“ pronesl Marks, který se ihned spojil se Zemí, kde ohlásil situaci na palubě Odyssey.

Po hodině a půl.

„Někdo nás právě odřízl od ovládání ze strojovny!“ vykřikl Womack, který v tuto chvíli měl na můstku službu.
„Všem bezpečnostním týmům, tady major Marks, hlídejte všechny únikové cesty a plukovníka Emersona!“ přikázal přes lodní komunikaci Marks, který se poté hned dožadoval dalších informací.
„V hangáru číslo dva zachytávám jednu známku života, nastupuje do jedné tři sta dvojky,“ oznámil Womack, který se snažil společně s Marksem opět zprovoznit ovládání lodi.
„Hangárové dveře se otevírají, tři sta dvojka se chystá vzlétnout,“ opět informoval Womack.
Po pár vteřinách se podařilo dvojici na můstku opět zprovoznit ovládání, tedy aspoň si mysleli, že to zprovoznili oni.
„Uzavírám dveře hangáru!“ pronesl Marks, který to ale nestihl včas, tři sta dvojka vzlétla a hnala se co nejdál od Země.
„Letíme za ním! Informujte Zemi o problémech,“ pronesl Marks, který během vteřiny zapnul podsvětelné motory na maximum, otočil loď a pronásledoval letoun.
„Můžeme nějak vyřadit jeho motory bez toho, abychom letoun zničili?“ optal se Marks
„Tři sta dvojce vyřadili motory,“ pronesl o pár sekund později Womack, který se podíval na Markse tázavým pohledem, ten jen pokrčil rameny.
Najednou se na můstku zjevil Kvasir, kterého posádka neviděla už nějakou dobu.
„Kvasire, kde jsi tak dlouho byl?“ vyzvídal Marks.
„Asgardské jádro bylo napadeno virem, který byl dost účinný, chvíli mi trvalo, než jsem ho zvládl, poté jsem musel zkontrolovat jádro a všechny ostatní systémy a teď jsem tady a ovládám tu tři sta dvojku,“ odpověděl Kvasir na otázku Markse.
„Mohl bys tu osobu, která tam sedí přenést do cely?“ optal se Marks.
„Ale jistě, dejte mi vteřinku,“ odvětil Kvasir, který na pár vteřin zmizel. Za těch pár vteřin osobu v tři sta dvojce transportoval do cely. A z druhé cely transportoval Emersona na můstek.
„Co se stalo?“ pronesl Emerson, který byl zjevně překvapen. Vedle něj se zjevil Kvasir, který ihned objasnil, proč Emersona pustil: „Plukovníkovi byla komunikační koule podstrčena, je zcela nevinný.“
„Kdo je ta osoba v zadržovací cele dva?“ optal se Marks.
„Chviličku,“ prohodil Kvasir, který za pomoci své mysli vyřadil z provozu maskovací zařízení, které bylo původem sodanské.
„Mám jej na obrazovce,“ prohodil Womack, který na nic nečekal a okamžitě se na obrazovce na levé straně můstku objevil přímý přenos kamery v cele.
„Telford!?“ vykřikl opravdu hodně překvapený Emerson: „Spojte mě s generálem O’Neillem.“

Datum: Osmnáctý Březen 2011. 11:30
Tři dny po zmizení týmu EA-1, EA-2 a českých mariňáků z Bohemie.

„Davide?“ pronesl major Joe Woodman.
„Ano majore?“ odpověděl David a vyběhl ze své ubikace.
„Chystáme se prozkoumat jeden z ostrovů, nechceš jít s námi?“ prozradil účel své návštěvy major.
„Určitě, jen mi dejte minutku, zajdu si pro věci,“ řekl David a usmál se na majora, který jen kývl.
O pár minut se ve zbrojovně ukázal majorův tým.
„Tak, jsi připraven?“ pronesl Joe.
„Ano, pane!“ prones David a zasalutoval mu.
„Tak pojďme,“ řekli současně dva členové majorova týmu.
„Platíš!“ vykřikl jeden z nich na toho druhého. Druhému jen poklesla hlava a prohodil: „Fajn.“
Když tým procházel relativně dlouhou chodbou, tak se David zeptal:
„Takže Woolsey povolil prozkoumání ostrovu?“
„No…“ začal major a podíval se na jednoho člena svého týmu, který mu naznačil, ať mu to neříká: „Ano, povolil nám to, ale jen jeden ostrov,“ zalhal Joe, který se na Davida následně otočil a usmál se na něj.
„Super!“ radostně vykřikl David.
Když tým konečně došel do spojovacího „uzlu“, tak se major otočil na Davida a optal se jej: „Tak který? Je to na tobě.“
„Třeba tamten,“ řekl David a přešel k třem mariňákům, kteří strážili vstup.
„Hodně štěstí,“ prohodil jeden z mariňáků, kteří stáli před vchodem.
Během dvou minut dorazil šesti členný tým na konec mostu. Před nimi byly dveře, které ale neměly žádný ovládací panel.
„Danny, otevři ty proklaté dveře,“ pronesl Joe.
„Pane, nemůžu je otevřít já?“ řekl Dave, který v ruce držel c4ku.
„Víš, že ty dveře pak můžeme potřebovat? Může za námi běžet nějaká příšera, kterou tu Antici nechtěně stvořili,“ prohodil s úšklebkem Joe.
„Fajn,“ odvětil sklesle Dave.
Po pár minutách skenování každého zákoutí na dveřích to Danny vzdal, nic nenašel.
„Můžu se na to podívat?“ prohodil David.
„Pokud to otevřeš, dám ti, co budeš chtít,“ řekl Danny s malým záchvatem smíchu, který ho rychle přešel, když dostal přes hlavu p90 od Joa.
David přišel ke dveřím, které chvíli osahával, když najednou narazil na malou dírku, tak akorát na prst. Když tam prst opatrně vsunul, tak na konci narazil na něco ostrého, píchl se o to a začala mu téct krev z ukazováčku.
„Au,“ prohodil David, ale dále tomu nevěnoval pozornost, jeho mozek jakoby přestal pracovat, zůstal stát s rukama u těla.
„Děje se něco?“ optal se jej Joe. Jakmile ho Joe chytl za rameno, tak si David prudce klekl, přiložil ruku na vyvýšený kus podlahy, kde byla jeho ruka oskenována, dveře se potom ihned s pořádným vrznutím otevřely. Všech pět stálo jako opařených, vůbec nepochopili, co se stalo.
„Jak si je otevřel?“ prohodil úplně zdrcený Danny.
„Co? Já je neotevřel,“ odvětil David, který se na ostatní tázavě podíval, když ale uviděl jejich výraz ve tváři, tak se jen otočil a řekl: „Já, nevím.“
„Jsi si jistý, že ti nic není?“ pronesl Joe, který přešel k Davidovi a chytl jej za rameno.
„Ano pane, můžeme pokračovat,“ odpověděl David, který začal přemýšlet, jak věděl o tom, že se dveře dají otevřít tímhle způsobem.
Když David vstoupil do tmavé místnosti, světla se začala rozsvěcovat, jeho antický gen probouzel jednotlivé místnosti, chodby, nebo dokonce i celá podlaží.
„Jak dlouho myslíte, že to je opuštěné?“ pronesl nadšeně David.
„Několik set miliónů let,“ prohodil Danny.
Prvotní místnost, do které vstoupili, byla skoro totožná s tou, ve které se nacházeli před osmi minutami. Jen výzdoba byla jinačí než na Atlantidě. Taky, že Atlantida byla pod neustálým obléháním wraithů, zatímco tahle planeta nebyla nikdy wraithy nalezena, Antici tu mohli v poklidu žít, vymýšlet, nebo stavět.
„Jsou tu tři chodby, rozdělíme se, tak kdo chce jít s Davidem?“ optal se Joe. Chvíli bylo ticho, které prolomil Danny.
„Tak já půjdu s ním,“ leč nerad, ale ozval se Danny.
„Dobře, běžte tou chodbou vlevo, já půjdu s Allison tou uprostřed a Dave s Derikem půjdou tou vpravo,“ určil týmům směr Joe: „Hlaste se mi každých pět minut,“ dodal a pomalým krokem se vydal do prostřední chodby, ještě před tím, než tam vkročil, tak si nachystal p90, na které si zapnul svou baterku a zbraň namířil do prostoru před sebou.

Uběhlo prvních pět minut a týmy se začínají spojovat s Joem.

KONEC PRVNÍ ČÁSTI

Tak za A když bych měl ve svím týmu dítě tak jdu s tím dítětem přeci jen je to uplný zelenáč a velitel je věčinou nejzkušenější člen týmu
Za B musej = pořád mít ty debiní P90 na atlantidě maj nejrači G36 (tupci co se mě týče dávam přednost americké M16a4 když je eště v SG aneb 30 komponentů a ten kulatý zásobník) ale G36 taky není špatná zbraň teda ona je to skvělá zbraň.
Za C začíná se to vyvíjet zajímavě tak mě napadá od kdy má antický gen o tom si se nikdy nezmínil
Za D to píchnutí do prstu to už jsem někdě viděl nebo slyšel nebo četl to je z SG ?
Za E Telford by mě nikdy nenapadl (nesledují universe protože vedle úžasné atlantidy a úžasné SG-1 to za stargate moc nepovažuju) jak by se tam dostal když pořád vysílá ten blbej signál z lokátoru.
Za F skvělý díl jinak

deadalos: A -> No vidíš, to mě vůbec nenapadlo, ale v podstatě nějaký zelenáč to opravdu není.
B -> Co se týče výzbroje, to mi budeš muset prominout, já se v takový hle věcích nevyznám, tak snad ti to nebude tak moc vadit. ( Takže se budu držet P90tek)
C -> Nezmínil, protože jsem nechtěl. David před před tím než šel na Atlantidu podstoupil úspěšnou genetickou operaci, takže tak, no.
D -> To píchnutí zapříčinilo jakési označení, ale jaké označení, to se dozvíš až v příštích částech.
E -> Podkožní lokátor vysílá, jenže on měl zapnuté sodanské maskování.
F -> Děkuju.

No ale co se E týče mě došlo že měl sodansk maskování a i kdyby na pár metrech ten signál ruší tak muj orvní krok by byl podívat se jestly tu neni někdo z SGC kdo neptří na loď.

deadalos píše:

Za B musej = pořád mít ty debiní P90 na atlantidě maj nejrači G36 (tupci co se mě týče dávam přednost americké M16a4 když je eště v SG aneb 30 komponentů a ten kulatý zásobník) ale G36 taky není špatná zbraň teda ona je to skvělá zbraň.

M16A4 je 50 let stará zbraň. To už je lepší ta P90.

M16a4 50 let stará to je ta psoední verze mam pocit že je eště novější než G34 ale přesně ti teď neřeknu jelikož to proavě teď hledam na netu.Jo a eště jedna věc M4 / M16 můžeš ověsit tolikama upgradama lasorivim zaměřovačem i tím který vidíš jen s nočním viděním prostě je to skvělá zbraň teda M4 má špatnou pověst protože se debilně zasekává.

vynikající díl

posedlík: Jsem rád, že se díl líbil.

Další část můžete čekat v Pondělí, pokud se nestane nic strašného.

pěkny díl už se těšim na další

I tobě velmi děkuji, endysku.

Telford mě překvapil, a ani moc nechápu co tam vlastně dělal, ale dobrý díl, ty P-90 mě serou, ale to je na autorovy uznávám.

Coldvel: Jsem rád, že se díl líbil. A Telford, no...

Toto je spoiler!!!:

Nech se překvapit. Já sám mám o tom matnou představu.

Takže, zdravím milí čtenáři. Je tu pondělí a jak jsem sliboval, je tu i díl. Díl je trochu kratší, ale doufám, že vám to nebude vadit. Tak snad se bude díl líbit. Korekci provedl Jakop a jsem mu za to vděčný.
A teď bez dalších zbytečných keců, tu je díl.

Díl 5. Probuzení/Awakening - 2. Část.

Lantea, jižní ostrov, průzkumná operace.

Uběhlo prvních pět minut a týmy se začínají spojovat s Joem.

„Pane, my s Davidem jsme našli pouze obytné prostory, nic zajímavého, zatím,“ ohlásil stav Danny.
Druhý tým na sebe nenechal dlouho čekat a ve vysílačce byl slyšet hlas Derika, který ohlašoval úplně tu samou situaci.
„No pánové, my jsme našli úplně to samé. Danny s Davidem běžte postupně až na nejvyšší podlaží, Derik s Davem se přidá ke mně a Allison, půjdeme na nejnižší podlaží,“ určil další pokračování průzkumu Joe.
„Tady Woolsey, co to k čertu vyvádíte? Kdo vás na ten ostrov pustil?!“ vykřikl do vysílačky zjevně naštvaný Woolsey.
„Ehm, neříkal Joe, že nám to pan Woolsey dovolil?“ optal se David Dannyho.
„Trochu ti zalhal,“ osvětlil situaci Danny: „A vzal tě kvůli tomu, že ty máš jako jediný z našeho týmu antický gen, u nás genetická terapie nevyšla. U tebe genetická operace vyšla úplně skvěle, podle zprávy, co jsem četl, jsi měl v těle antický gen ještě před tím, než byla provedena operace, ale tvůj gen byl opravdu slabý, při operaci se původní gen smísil s novým a vznikl podivuhodně silný gen. A druhý důvod proč tě vzal, byl ten, že tě viděl, jak si přemlouval Woolseyho u něj v kanceláři,“ dořekl Danny.
„Aha, otevírám dveře, dobře?“ pronesl David.
„Dobře,“ řekl Danny a p90 namířil do dveří.

„Eh, pane Woolsey? Jak o nás víte?“ pronesl zaraženě Joe.
„Díky Davidovi, který má antický gen, jsme na vás přišli hned, jak jste přišli do první místnosti. Kam David vkročí, tam se zapnou všechny světla a senzory, akorát jsme se s vámi nemohli spojit, tady Zelenka konečně upravil komunikaci,“ odpověděl pořád naštvaný Woolsey.
„Okamžitě se vraťte!“ vykřikl do vysílačky.
„Promiňte, že to říkám, ale ne, pane,“ odvětil Joe a vypl si vysílačku, to samé udělali ostatní v jeho přítomnosti.

V hlavní věži Atlantidy.

„Zelenko?“ prohodil Woolsey.
„Vypli si vysílačku, už se jim nedovoláme,“ odpověděl Radek.
„Spojte mě s Caldwellem,“ pronesl Woolsey, který poplácal Radka po zádech.
„Jistě, pane,“ odpověděl technik, který seděl vedle Radka, ten už si šel po svých, jeho kroky směřovaly na jižní molo, kde si chtěl trochu odpočinout.
„Tady Caldwell, mluvte,“ pronesl velitel lodi USS Daedalos.
„Tady Woolsey, mohl byste pro mě něco udělat?“ řekl Woolsey.
„Ano, jistě, co pro vás mohu udělat?“ odpověděl Caldwell.
„Potřebuju transportovat do zasedací místnosti na Atlantidě šest lidí, kteří bez mého svolení prohledávají jižní ostrov,“ vysvětlil důvod, proč mu Woolsey volá.
„Počkejte vteřinku,“ pronesl Caldwell, který se odebral ze své kajuty na můstek, to mu trvalo zhruba dvě minuty, jakmile vstoupil na můstek, všichni co tam teď byli, vstali a zasalutovali mu.

„Pohov,“ prohodil Caldwell a vydal se ke Kleinmanovi, kterému ihned řekl, co od něj potřebuje.
„Pane, nejde je transportovat, na ostrovech je stínění, které mi v tom brání,“ pronesl Kleinman.
„Dobře,“ poděkoval Caldwell, který si zmáčkl vysílačku na uchu a promluvil: „Pane Woolsey, zdá se, že na ostrovech je stínění, které brání transportu, je mi líto.“
„Tak to je skvělé. No děkuju za snahu,“ odvětil Woolsey, který se následně vrátil zpět do své pracovny, kde si pustil rádio na uklidnění a jen odpočíval.

Během minuty do jeho pracovny vtrhl jeden z techniků, který řekl:
„Pane, tohle vás asi bude zajímat.“
„O co se jedná?“ prohodil Woolsey, který šel za technikem do kontrolní místnosti.
„Poslechněte si to,“ odpověděl technik a pustil mu záznam.
„Joe? Tady David, jsi tam? My jsme prošli další podlaží, našli jsme další obytné prostory a nějaké laboratoře. Posouváme se o podlaží výše.“
„Spojte mě s Davidem,“ pronesl Woolsey.
„Můžete,“ řekl technik a hleděl si svého.
„Davide?“ začal konverzaci Woolsey.
„Ano pane Woolsey?“ odpověděl David.
„Zklamal jsi mě,“ pokračoval Woolsey.
„Já… Pane Woolsey, mě bylo řečeno, že jste to odsouhlasil, tak jsem neváhal a šel jsem,“ odvětil David.
„Hm… Vraťte se, dokud se nikomu nic nestalo,“ pronesl Woolsey.
„Ale pane, už jsme skoro na nejvyšším podlaží. A vy víte, že se nerad vzdávám, takže doufám, že mi odpustíte,“ odpověděl David.
Chvíli bylo ticho, které ale přerušil Woolsey.
„Dobře Davide, ale hlaste se každé dvě minuty. Co jste zatím našli?“ otázal se Woolsey.
„Zatím jenom obytné prostory a laboratoře, už jsme v předposledním podlaží v té největší věži,“ oznámil David, který zrovna stoupal po schodech do úplně posledního podlaží.
„Davide, pozor!“ šel slyšet ve vysílačce hlas Dannyho. Jakmile to dořekl, ve vysílačce se ozýval jen šum a oba zmizeli ze senzorů.
„Co se stalo?“ vyzvídal Woolsey.
„Netuším, pane,“ odpověděl technik.
„Zavolejte mi sem Zelenku!“ vykřikl Woolsey.

Během dvou minut Zelenka seděl na židli a snažil se zprovoznit komunikaci po celém ostrově.
„Hotovo,“ pronesl Radek a kývl na Woolseyho.
„Joe, vím, že mě slyšíš, okamžitě se vydejte do nejvyššího patra, mluvil jsem s Davidem a Dannym, kterým se asi něco stalo, ztratili jsme je ze senzoru a vysílačka jim nefunguje!“ pronesl sklesle Woolsey.
Ve Woolseyho náušní vysílačce se ozval Joeův hlas, který oznamoval.
„Už běžíme, pane!“

O dvě minuty dříve, nejvyšší podlaží v nejvyšší věži.

Danny šel první a za ním šel David, který zrovna komunikoval s panem Woolseym, byli asi metr od schodů, když oba zastavili vedle sebe. Něco začalo divně blikat a vydávat divné zvuky. To už si Danny uvědomil, že je něco zle a zařval na Davida: „Davide, pozor!“ a odstrčil ho, jak si myslel dál od nebezpečí, jenže to se přepočítal. Systém okamžitě rozpoznal látku, která koluje Davidovi v žilách, tato látka se do jeho těla dostala, když se píchl o něco ostrého u dveří vedoucích na ostrov.

Následně se zjevily kolem Davida energetické mříže, ze kterých nebylo úniku. Danny se snažil všelijak osvobodit Davida, ale to se mu nedařilo. Systém rozpoznal možné nebezpečí, proto se ve zdi na konci chodby objevila čtvercová díra, ze které se vynořil žlutý paprsek, který proletěl Davidem skrz naskrz, ale nic mu to neudělalo, paprsek pokračoval dál, až narazil na tělo Dannyho, které po nárazu okamžitě odletělo a narazilo vysokou rychlostí do zdi, odkud spadl dolů na schody, ze kterých se skutálel až na předchozí podlaží, kde zůstal nehybně ležet.

David zavřel oči a začal se modlit k bohu, během pár vteřin se ve stropě a v podlaze objevily čtvercové díry, ze kterých tentokrát vyrazily bílé paprsky, které se následně spojily v jeden celistvý paprsek, a ten obalil bílým světlem Davida, kterému postupně začaly ochabovat všechny části těla, na konec už necítil nic, mohl jen otáčet hlavou, mluvit a to bylo vše. Následně se paprsky změnily do červené barvy a to začalo Davidovi způsobovat nezměrnou bolest. Během pár sekund byl konec a on bez jakéhokoliv náznaku života sebou pleskl o podlahu, kde zůstal nehybně ležet.

KONEC DRUHÉ ČÁSTI

zajímavý díl ,
jak často budeš vydavat ?