StarGate Ships - S02E20 : Konec utrpení, část 2

Až ve středu to je za dva dny proč nás takto mučíš ?

Jestli to Elizabeth nepřežije, tak se s tebou odmítám bavit
(Myslím tím tu část, kdy se vypne štít a paprsek zasáhne Atlantidu)

[Marks]

Děkuji posedlíku, ty mě dokážeš potěšit nejvíce, když si na nic nestěžuješ

deadalos: No, nabízí se dvě možnosti, buď ve středu, nebo až v neděli, jelikož dnes se mi to nehodí, zítra jedu na celý den do Olomouce, takže zbývá středa.

Shayla: Hehe Nic ti nepovím, počkej si

Jinak jsem se už rozhodla, že zveřejním název další povídky, která zřejmě bude buď po Shipsu, nebo v průběhu tří měsíční pauzy, kterou chystám po první sérii.
Zveřejňuji ji teď, jelikož se to tu začíná na fóru hemžit novými povídkami, takže aby mě jej nikdo nevyfouknul před nosem.
Jinak vás budu v průběhu informovat. Ale nejdříve bych ráda dospala Ships.
Takže zde je název

Doufám, že se tobude odehrávat v Pegasu c:
A... Jakto, že nepovíš? *chystá si Zat'nik'tel* Nechtěj abych vystřelila dvakrát

[Marks]

Zdravím,
co jsem slíbila, to také učiním... Přináším vám sem pokračování 13.dílu. Doufám, že teď je dobře ohodnotíte a zanecháte nějaký pěkný komentář.

Epizoda 13 : Zaútočit první, part 3

Mezi Mléčnou dráhou a galaxií Pegasus
Přestupní stanice
Přestupní stanice, která je přesně umístěna mezi galaxiemi, byla tentokrát obklopena dvěma tři sta čtyřkami, které čekají na povel z Atlantidy.
Podplukovník Marks s plukovníkem Svitsovou se rozhodli, že pomohou na přestupní stanici Sam a Billovi, kteří se snaží zprovoznit umělou gravitaci.
Kevin po chvilce poletování po stanici narazil doslova na Sam a začal ji šimrat, jelikož dlouho s ní neskotačil. Sam nevydržela a začala kvičet.
„Kevine. Nech toho… To lechtá…“
„A proč? Ještě se nikdo z Atlantidy neozval, takže máme spoustu času na muchlování, ve kterém nám nikdo nemůže zabránit. Navíc jsem tě neviděl tři dny a moc se mi po tobě stýskalo“, řekl Kevin a políbil ji. Oba s tím nechtěli přestat, jenže se brzy ozval zvuk otevírající se brány z Pegasu.
„Ale ne. Zrovna v tom nejlepším“, nešťastně zakňučel Kevin, když to začalo být tak zajímavý.
„Brána z Pegasu se aktivovala“, oznámila Helen.
„Přestupní stanice, tady Alpha stanoviště“, ozvalo se z interkomu.
„Tady je podplukovník Carterová, jsem na přestupní stanici“, ozvala se Sam.
„Podplukovníku, dostali jsme subprostorovou zprávu. Atlantida je pod útokem Replikátorského satelitu. Odyssea s Athenou okamžitě mají vyrazit jim na pomoc.“ Sam pohlédla na Kevina, který okamžitě pohlédl na Helen, která sledovala oba dva.
„Tady podplukovník Marks. Jsme na cestě.“
„Rozumím, dáme to vědět Atlantidě. Alpha konec.“ Brána se zavřela.
„Ozveme se, až bude po všem“, řekl Kevin a pak se okamžitě spojil s Odysseou a Helen s Athenou. Oba se nechali přenést na paluby svých lodí.
„Hodně štěstí“, stihla jim Sam popřát, než oba zmizeli. Sam pro jistotu zůstala na přestupní stanici v případě, že by museli kontaktovat Zemi.
Obě spojené lodě se během několika vteřin daly do pohybu a vstoupily do hyperprostorového okna vytvořené Odysseou.

Galaxie Pegasus
Lantea, Atlantis, operační
Třiceti osmi minutový cyklus během několika vteřin skončil a Chuck zkusil zadat adresu Země. Elizabeth s Rodneym sledovali bránu, ale nic se nestalo. Chuck to stále zkouší. Elizabeth povzdychla a Rodney řekl: „Za pokus to stálo.“
„Tak fajn. Potřebujeme další plán, než sem dorazí obě lodě.“
„Jo“, řekl Rodney a vydal se na cestu do své laboratoře. Při cestě kolem Chucka, který stále zkoušel zadat adresu Země, mu řekl: „Přestaňte zadávat. Nefunguje to.“
Plukovník Ellis se dvěma členy jeho posádky se nacházeli v konferenční místnosti, kde seděli u počítačů.
„Pane“, ozval se Sheppard ode dveří, u kterých stál. Ellis pohlédl za sebe, kde ho také uviděl.
„Vy dva, nechte nás o samotě“, řekl Ellis oběma důstojníkům, kteří seděli naproti němu.
„Co pro vás mohu udělat?“ zeptal se Ellis, když Sheppard k němu přišel blíže.
„Měli bychom se vrátit k planetě Replikátorů.“
„To si skutečně myslíte?“
„Jestli je ta satelitní zbraň napájena z jejich planety, můžeme vypnout proud přímo u zdroje“, odpověděl John.
„Ale Apollo teď není schopen boje. Ten paprsek nám pěkně oslabil štíty.“
„Něco musíme udělat.“
„Už jsme udělali“, opravil jej Abraham.
„Promiňte, pane, ale stále mám ten pocit, že za celou tuhle věc jsme zodpovědní.“
„Proč? Protože vám to řekla doktorka Weirová?“
„Ne, pane.“
„Johne, poslouchejte mě“, řekl Ellis a vstal ze židle. Stoupl před něj a pokračoval: „Já… Prohlížel jsem si vaše záznamy. Vím, že nemáte úplně čistý štít, ale osobně si myslím, že jste tu odvedl skvělou práci.“
„Děkuji, pane.“
„Vy byste měl velet Atlantidě, ne doktorka Weirová.“
„No… Potom bych byl šéfem já a neměl bych na koho zuřit. Jedině na vás bych se bouřil“, řekl John.
„Poslouchejte. Díky nám si nemusí Země dělat starosti s armádou Replikátorských lodí. Takže, ať už se tu stane cokoliv, udělali jsme dnes správnou věc“, tak zněla poslední Ellisova slova, než John odešel z místnosti.
Mezitím, co ti dva spolu mluvili, přišla za Elizabeth do kanceláře Teyla, se kterou začala řešit tuhle celou věc.
„Promiň. Ale ani se nezeptali na můj názor.“
„Umím si představit, že měli pocit, že je to třeba utajit za každou cenu“, řekla Teyla.
„Mám ten nejvyšší stupeň pověření, jaký může člověk mít. Ne, Teylo, snaží se mě podkopat. Chtějí moji pozici. Některým v armádě se nelíbí, že civilista, dokonce žena, velí tomuto městu.“
„Ale generál O’Neill a mnoho dalších lidí to tak určitě necítí. A IOA už tě taky vícekrát podpořili. Věří ti“, řekla Teyla.
„Ano, když se nic neděje. A navíc IOA byla s okamžitou platností odvolána, takže Atlantida patří pod vojenský komplex. Ale i přesto… Když hned dojde k vážnému problému, vstoupí na scénu armáda a bere úplnou kontrolu za samozřejmost“, řekla naštvaně Elizabeth.
„Určitě si nepřeješ řídit vojenské operace.“
„Ne, o to mi nejde. Této momentální situaci jsme se mohli lehce vyhnout. To jsem jim řekla. Ale mým názorům na bezpečnost a ochranu tohoto města nepřiložili žádný význam. Ano, všichni jsou šťastní, když to tady řídím, ale když přijde na ta velká rozhodnutí…“ Elizabeth se na chvíli zarazila a po chvilce dodala: „Jestli se z tohoto dostaneme, myslím, že budu muset rezignovat.“
„Dej tomu čas. Zamysli se nad tím a…“ než Teyla mohla dopovědět větu, z operační na ně zavolal Rodney: „Něco máme!“ Elizabeth s Teylou vstaly z křesel a šly za Rodneym, který seděl u jednoho z terminálů. Z další strany se objevil John s Abrahamem, kteří spolu ještě před pár minutami diskutovali.
„Nadhazovali jsme si mezi sebou nějaké nápady… Teda on je podsouval a já je odpaloval“, poukázal na Radka, který seděl hned vedle něj a pokračoval: „A když se topil v nějakém nápadu, který by možná vyšel, najednou mi došlo, že se toto město už s takovým problémem střetlo. Takže…“
„Nepotřebujeme popis, jak vás to napadlo, doktore. Tím se nechám překvapit, až budu číst váš životopis. Teď mi povězte plán“, požádal jej netrpělivý Ellis. Teyla pohlédla na Elizabeth a dala jí najevo, že už chápe, proč Ellise zrovna nemá v lásce.
„Potopíme se“, odpověděl stručně Rodney.
„Promiňte?“ ozval se Ellis, který mu jaksi z nějakého důvodu nerozuměl.
„Potopíme město“, zopakoval Rodney.
„Mám pocit, že jsi říkal, že město potopit nemůžeme“, ozvala se Elizabeth.
„To bylo před dvěma lety, než sem přišli Antikové, kteří aktivovali množství nových systémů. Víte…“ než mohl Radek vše dovysvětlit, skočil mu do řeči, jak to měl ve zvyku Ellis, Rodney, který dopověděl za něj: „Je to velmi složité, ale myslím si, že to půjde. A není to trvalé řešení.“
„Ale dá nám to dost času, abychom nějaké našli“, řekl tentokrát John.
„Přesně tak.“
„Kolik času?“ zazněla dobrá otázka z podání Ronona.
„Trochu. Možná týden…“
„Nerozumím“, řekl Ellis.
„No, ta dějepisná část by vám to vysvětlila. Kdybyste byli trochu trpělivější, vyjasnil bych vám…“
„McKay!“ vyjekl na něj John.
„Když byli Antici před desíti tisíci lety obklíčeny Wraithy, potopili město, aby voda tlumila palbu Wraithů. Takto vydržel štít déle než na povrchu. Takže nyní potopíme město. Voda sníží intenzitu paprsku a dá tak štítu více času“, řekl stručně McKay.
„Ale nedá se předpovědět, nakolik bude Replikátorský paprsek oslaben. Možná tak nezískáme žádný čas“, zazněla od Radka opačná verze toho, co by se mohlo stát.
„S jistotou to nevím. Ale není tu důvod, abychom to nezkusili“, řekl Rodney.
„Tak to udělejte!“ nařídil Ellis.
„Od vás rozkazy nepřijímám“, tím Rodney dost vytočil Ellise, ale měl pravdu. Rodneyho nadřízeným je doktorka Weirová, ne plukovník Ellis.
„V nejhorším případě ztratíme trochu energie ze ZPM?“ zeptala se Elizabeth.
„Ne. V nejhorším případě, kdybychom oba spletli čísla, spotřebujeme asi tunu energie a město se vůbec nepotopí. I když to říkám nerad, Zelenka není neomylný“, odpověděl Rodney a tím i docela zaskočil Radka.
„I tak s tím souhlasím. Stojí to za to riziko, než sem dorazí obě lodě. Získá nám to čas, kdyby to nestihly podle plánu“, rozhodla Elizabeth.
„Město už má v systému automatický protokol potápění. Budeme ho muset trochu upravit, aby se spustil i s jedním ZPM. A odpojit pár bezpečnostních protokolů“, ukázal Rodney prstem na Radka, který má právě odpojit ty bezpečnostní protokoly.
„Dejte nám hodinku“, dopověděl Rodney. Elizabeth souhlasně kývla hlavou a všichni se rozešli, aby nechali McKaye se Zelenkou pracovat.

Hyperprostor, Odyssey a Athena
Obě lodě byly v polovině cesty k Atlantidě.
Sourozenci Marksovi se nachází v místnosti s jádrem, kde přesměrovali veškerou energii ze štítů a zbraní do hypermotorů, aby co nejrychleji mohli být na místě.
„Kevine, nechci ti nic říkat, ale tímto způsobem budou motory rychle přetíženy a to jsou teprve opraveny dva dny“, upozornila jej Jane, když sledovala hodnoty hypermotorů na stanici, u které seděla. Kevin pochodoval mezi Asgardským jádrem a stanicí a nevěděl, co dělat prvně.
„Motory se nemohou přetížit, protože to hlídá Asgardské jádro“, odpověděl Kevin a pohlédl na jádro.
„Jak jsi to udělal?“ zajímalo ji. Kevin se usmál a řekl: „Kvasire, pověs jí to.“ Najednou se vedle Asgardského jádra objevil ve své plné kráse Janinin oblíbenec, Kvasir. Jane se usmála a hned šla k němu, aby jí vše pověděl. Kevin věděl, jak na svou sestru. Když se teď věnovala Kvasirovi, mohl pokračovat ve svém plánu, který potřeboval důkladné ověření, jelikož, kdyby se to nepovedlo, tak by to zničilo obě lodě. Samota mu na dlouho nevydržela, protože za ním přišla tentokrát Helen, aby mohli vše prodiskutovat. Sedla vedle něj a on spustil na obrazovce před ním simulaci výstupu z hyperprostoru.
„Jestli se mi to podaří, tak hned při výstupu z hyperprostoru v plné rychlosti se oddělíme. Je to riskantní, ale nic jiného mě nenapadá. Naše štíty se zapnou hned při výstupu automaticky, takže o ně strach nemám. Problém je v tom, že nevíme, jak je Replikátorský paprsek účinný. Mohl bych hned odrovnat loď a to se mi nechce, když je na palubě skoro tři sta lidí.“
„Tak co navrhuješ?“ zeptala se Helen.
„Za necelých deset hodin jsme u Atlantidy. Spojíme se s nimi přes subprostor a řekneme McKayovi, aby zjistil, na jaké frekvenci funguje ta jejich zbraň se štíty. Se štítem, který obklopuje satelit, by pak nebyl problém, kdybychom měli ty frekvence. Paprskomety byly nastaveny na největší účinnost, takže by jej měly prorazit. Pro jistotu sem napsal protokol, který už byl poslán na Athenu. Nastaví všechny paprskomety na maximální účinnost.“
„Musím ti poděkovat, protože díky tobě je máme my jako druzí a to v plném provozu“, řekla Helen.
„To byl můj vděk za IOA, kterou jsme tak dobře setřeli“, odpověděl Kevin a oba vyprskli smíchy.
„Nechtěla bych mít zlomený nos“, řekla Helen a pak si vzpomněla, že se to Kevinovi přihodilo.
„Já vím. Už nic neříkám“, vyšlo z Helen, když si všimla Kevinova pohledu, který nebyl moc příjemný.
„Tak co říkáš na ten výstup?“ zeptal se Kevin a opřel se o opěradlo na židli.
„Když mi slíbíš, že to obě lodě hned neroztrhne, tak říkám, jen do toho“, odpověděla Helen. Oba se v jednom momentě podívali na Jane, když radostně zajásala a potom Kvasirovi řekla: „Děkuji.“ Kevin pohlédl na Helen a pak zpátky na sestru, která k němu přišla blíže. Položila ruce na jeho ramena a řekla: „Kevine, spletla jsem se v tobě. Kvasir je chytřejší než ty.“ Tím Kevina dorazila ještě více. Kevin vstal a vzal si ji na rameno.
„Kevine, pusť mě! To není vtipný.“
„Vážně? A co to mělo být „Kvasir je chytřejší než ty“? To byla urážka či něco jiného?“ zeptal se Kevin a mrknul na Helen, která se tomu zasmála.
„Brácho, prosím… Slibuji, že už ti nic takového neřeknu. Jen mě pusť dolů, jinak můj obsah žaludku skončí na tobě“, varovala ho Jane a Kevin ji hned položil na zem.
„Děkuji“, řekla Jane a poslušně sedla na židli. Na chvilku se zarazila a pak řekla to, co předtím, jen v jiné verzi: „Stejně je chytřejší než ty.“ Jane se pak otočila zpátky ke stanici a začala na ní pracovat.
„Já také nic jiného netvrdím“, oplatil jí to brácha, protože věděl, že, kdyby nebylo Asgardů, byli by už dávno mrtví. Helen se usmála a spolu s Kevinem pokračovali v plánu.

Lantea, Atlantis, operační
Na Atlantidu stále útočil Replikátorký satelit a pomalu už začalo svítat.
Hodina příprav na Rodneyho plán už skončila a Elizabeth přišla za ním do operačního, aby mu oznámila, že hodina už uběhla. Rodney se jen ujišťoval, že je vše připraveno.
„Jsme připraveni“, oznámil Rodney, ale Radek ho upozornil na jeden důležitý krok. Ukázal rukou na terminál před ním a Rodney hned k němu přišel a zmáčknul na pár krystalů.
„Už jsme připravení“, řekl stoprocentně jistý Rodney a vrátil se zpátky ke svému místu, které bylo nalevo od terminálu, u kterého seděl Radek.
„Dobrá. Zapněte rozhlas“, řekla Elizabeth a Chuck stisknul na krystal. Pak jenom kývnul na Elizabeth, že může promluvit k expedici.
„Všemu personálu. Za chvíli se pokusíme potopit město. Pokud jsem to dobře pochopila, mohlo by to s námi trochu zatřást. Takže toto je vaše poslední možnost zajistit vybavení a přesunout se k označeným bezpečným oblastem.“
„Kruh se uzavírá“, řekl Rodney.
„Ano. Mám z toho takový pocit“, řekla Elizabeth při pohledu na něj. Pohlédla na Radka a pak zpátky na Rodneyho, které mu dodala: „Dobrá. Ponoř nás.“
„Rozkaz, kapitáne. Můžeme“, řekl Rodney a zmáčkl na pár tlačítek. Město se během chvilky začalo třást a pomalu ponořovat do hlubin oceánu. Elizabeth se na to chtěla podívat zblízka a tak vyšla na balkón, ze kterého vše pozorovala. Zapnutý štít bránil oceánu se dostat dovnitř a zaplavit ji. Avšak paprsek stále pronikal hlouběji do oceánu a útočil na štít. Když byli na dně oceánu, Atlantida se celá zatřásla.
„Hotovo. Jsme dole“, oznámil Radek a Elizabeth přišla zpátky za nimi.
„Ten paprsek vypadá stále nebezpečně, Rodney.“
„Vím, dej mi jen vteřinku“, odpověděl Rodney a ani ne vteřinu potom se jak on, tak i Radek zarazili.
„Do hajzlu“, řekl Rodney.
„Říkal jsem ti to“, ozval se Radek, který ho předtím varoval o tom, co se může stát. A taky, že se stalo.
„Děkuji, Radku. Hned se cítím lépe“, odpověděl ironicky Rodney.
„O co jde?“ zeptala se Elizabeth a odpovědi se uchytil Radek: „Paprsek prochází vodou mnohem účinněji, než jsme předpokládali.“
„Voda ho vůbec neovlivňuje?“ zeptala se Elizabeth.
„Ovlivňuje, jen ne tak, jak jsme doufali. Vykonání tohoto plánu nám zabralo hodinu a získali jsme tím dodatečných deset hodin.“
„Devět“, opravil ho Radek a Rodney naštvaně po něm zopakoval: „Devět.“
„Tak fajn. Jaký máme plán?“ zazněla dobrá otázka, na kterou jaksi nebylo možné odpovědět. Ale nakonec odpověděl Rodney, který nejdříve pohlédl na Radka: „To byl ten plán.“
„Dobrá. Máme teda devět hodin, než náš štít zkolabuje, co kdybychom…“ než mohla Elizabeth dopovědět větu, ozval se ze svého místa Chuck: „Madam. Přijímáme subprostorové vysílání s Odyssey.“
„Pusťte to na obrazovku“, řekla Elizabeth a přešla k boční obrazovce, na které se překvapivě objevil Marks se Svitsovou.
„Doktorko Weirová“, začal první Marks.
„Podplukovníku, plukovníku, ráda vás vidím. Za jak dlouho tu budete?“ zajímalo hned Weirovou.
„Za necelých devět hodin bychom měli být u vás. Jaká je situace?“ zeptal se po odpovědi Marks.
„Ponořili jsme město v naději, že nám to pomůže dostat nějaký čas navíc. Jenže to nevyšlo a naopak nám to zebralo velký kus energie. Máme přesně devět hodin, než štít zkolabuje“, odpověděla Elizabeth.
„To bude hodně těsné“, řekla Helen a Kevin zavolal na McKaye: „Jo, to bude. McKayi!“ zavolal na něj Kevin. Rodney vstal ze svého místa a stoupnul vedle Elizabeth.
„Doktore, potřebuji od vás, abyste zjistil, na jaké frekvenci funguje štít obklopující satelit a frekvenci paprsku. Možná se nám podaří jej zničit hned po výstupu z hyperprostoru pomoci paprskometů, které jsme upravili na vyšší účinnost, než byli předešle“, požádal ho Kevin, který měl šílený plán, o kterém vědí všichni na palubách lodí, ale nikdo na Atlantidě.
„Jistě, jestli se mi to podaří“, zaváhal Rodney.
„Doktore, my ty frekvence potřebujeme, jestli se před tu věc máme postavit a zabránit tak zničení Atlantidy“, dal mu podplukovník ultimátum a doktor McKay tak teda učinil a vrátil se na své místo, kde s Radkem začali hledat frekvenci štítu, který brání satelit, a toho paprsku. Elizabeth se na něj podívala a pak se zpátky věnovala velitelům dvěma lodím.
„Co vlastně vy dva máte v plánu?“ zajímalo Elizabeth. Helen pohlédla na Kevina, který je autorem šíleného plánu, který poněkud závisí na výpočtech Asgardského jádra.
„No, je to tak trochu komplikované, doktorko“, odpověděl takto Kevin, aby nemusel děsit ostatní.
„Komplikované? Nechcete se do toho vrhnout hlavou napřed, že ne?“ zeptala se Elizabeth.
„Nechtějte to vědět. Ozvěte se, až budete mít ty frekvence. Marks konec.“ Obrazovka během několika vteřin ztmavla a Elizabeth šla do své kanceláře.

To be continued

Tak po prvním odstavci (hned u toho šimrání) jsem chytla nehorázný výtlem
Asi po deseti minutách jsem se uklidnila a dočetla díl. Btw, ná kolik partů to ještě chceš udělat?

vynikající díl já sem nenáročný čtenář

Časť dobrá, ale korekcia .....

Prejdi si to ešte raz.

No tak ti píšu komentář a musim říci hrůza né kecam celkem pěkné a kde je další díl už tu měl být

[Marks]

Děkuji všem za komentáře Takže to vezmu postupně

Shayla: Tak ten výtlem bych chtěla vidět Jen na čtyři

posedlík: Děkuji

Pučík: Děkuji Určitě si to ještě po sobě přečtu a opravím, jsem neměla moc času na pořádnou opravu, jelikož Daedy poradil Leafovi, abych mu udělala rychlou korekci Bych Daedyho za to uškrtila (Edit: Už byly opraveny chybky)

deadalos: Děkuji Díl bude až v neděli, jelikož musím zítra a v pátek do školy

ta moje korekce byla uz v pondeli,takze casu si mela dost

tak se nevymlouvej

[Marks]

Včera jsem byla v Olomouci, takže se mám na co vymlouvat

tak proc si byla na SGO?

ctu ted devaty dil,treti cast a fotonove torpeda jsem fakt necekal

[Marks]

Za to můžeš, jestli se nepletu, TY!
No, tak až se dostaneš k dalším dílům... Nic neříkám, nech se překvapit

ale nevim kdo se tam registroval,ze by TY!!! ? nic mi nemluv(chci se nechat prekvapit,nebudou tam treba i klingoni?

[Marks]

Ty, ještě řekni, že si mně k tomu nedonutil?!
Ne, Klingoni tam vážně nebudou *vytahuji zbraň a chystám se zastřelit se*

ja se te zeptal a ry ses tam dobrovolne registrovala

kasparova655365 píše:

Shayla: Tak ten výtlem bych chtěla vidět Jen na čtyři

No tak na tfm: http://img.janforman.com/4543453tdnh.png
O den později jsem se smála zase letícímu prknu Prostě jsem na mapě a najednou tam letí prkno xD
A největší výtlem byl ve škole. Máme tam takovej automat na pití, který doslova vraždí. Yvča si kupovala pití a ta krytka se nechtěla potom zavřít, tak jí začala Kristýna zavírat. A Yvča jenom: ,,Rozbilas to!''
Teď z toho automatu začaly vylítávat prachy a já se tam svalila na zem a chytla úplně šílenej výtlem (A pak tam přišel školník a ptal se, jestli jsem mentálně v pořádku DD)

[Marks]

Já z tebe vážně fakt nemohu

kasparova655365 píše:

:rflmao: Já z tebe vážně fakt nemohu

Jestli nemůžeš, tak se radši ani nekoukej na ty moje videa na YT xD

[Marks]

Hned se na ně půjdu podívat...


Jinak chyby v dílu jsem už opravila

Mam podezření že já, Codlvel,puk a pasedlík jsme eště normální v tomto tématu zbytek se trochu zbláznil D možná eště Leaf

[Marks]

Jak jsi došel k tomuto závěru??

no dovol já sem blázen

Aha tak pardon já tě typl na někoho kdo je mentálně zdraví.