SG: ZDP - druhá série bude - asi :)

[andoriel]

Děkuju BB20

Maya ráda překvapuje

[Aiwendill]

hmmm, škoda, že wraithíci nevysali do scuha Kavanagha. Bolo by v stargate svete o jedného exota menej a IQ svetovej populácie by vzrástlo...

[andoriel]

Exotů není nikdy dost
A milý pan doktor Kavanaugh by určitě všem moc chyběl. Pořád lituju, že pro něj nemám ve svém povídání víc místa. Třeba se to jednou změní.

[Aiwendill]

nemaš vo svojom príbehu dosť miesta na detailnejší popis všetkých druhov smrti, ktoré by mu niektorí priali?

[andoriel]

To bych musela vytvořit speciální povídku - Hororový příběh - Třicet smrtí doktora Kavanaugha
Ještě o tom pouvažuju.

[Aiwendill]

Skvely napad!

[andoriel]

Je tady osmnáctého. Bavte se

41. Via dimidia

1.
„Nejsme tam, kde jsme měli být.“ Velitel přistoupil k ovládacímu panelu a vyvolal na monitoru obraz blízkého vesmíru.
Jeho zástupce odstrčil Wraitha s maskou od dalšího ovladače a přejel prstem po jejich předešlé trase. „Chybné souřadnice,“ zamumlal. „Hned to napravím. Nejsme tak daleko od -,“ zarazil se, když velitel zvedl ruku.
„Zvláštní,“ zamumlal si Ace pro sebe. Otočil se k postrannímu panelu a skoro váhavě se dotkl několika symbolů. „Zaznamenal jsem život na páté planetě nejbližší solární soustavy. Jsou to...,“ znovu zkontroloval údaje a zamračil se. „Jsou to Wraithové. Jenom Wraithové.“
Zástupce procházel údaje ze stejných senzorů na dalším terminálu. „Neobjevil jsem žádnou energii z wraithské vesmírné lodi. Žádné trosky na planetě, na orbitě ani v okolí. A na planetě není Hvězdná Brána.“ Informace odříkával monotónně, ale z jeho postoje vyzařovalo stále větší napětí.
„Tak kde se tam vzali?“ obrátil se na něho Ace.
Zástupce jenom pokrčil rameny. Hlavou se mu honily různé možnosti, ale jednu po druhé zavrhoval jako vysoce nepravděpodobnou. Díval se před sebe a dlouhým černým nehtem ťukal na dotykový displej. Sotva znatelný zvuk ho přiměl znovu otočit oči k obrazovce. „Je tam jiný druh energie,“ vyhrkl. „Asuranský, ale pozměněný a velice slabý.“ Zíral na monitor, jako by ho chtěl pohledem přimět k popření nových údajů.
Velitel se mračil čím dál víc. „Jaká je pravděpodobnost, že nás už zaznamenali?“ podíval se na dalšího člena posádky. Ten jenom potřásl hlavou.
Ace přešel k pilotní konzole a navedl svoji loď za jeden z přírodních satelitů obíhajících planetu s Wraithy a asuranským energetickým zařízením.
Další hodinu sledovali planetu, než se Ace obrátil ke svému zástupci. „Tyto informace jsou nedostatečné. Šipka tě vysadí blízko oblasti obydlené Wraithy a přímo na místě zjistíš, o co se jedná.“
Zástupce jenom mlčky přikývl.
Pilot Šipky na něj čekal u vstupu do hangáru a podával mu malý lokátor. Díky němu ho bude moci při návratu na loď zaměřit i mezi skupinkou jiných tvorů a do úložného zařízení přenese jenom označeného Wraitha.
Pilot zmizel a zástupce se na plošině s nádechem narovnal. Sotva znatelným pohybem rukou přejel po svém plášti a zvedl oči k nalétávajícímu stroji.

Noc v malém pustém údolí protnul krátký bílý paprsek a hned zase zmizel. Tichý svist Šipky letící v nehlučném módu odezněl ve vysokých mracích a zanechal za sebou na kamenité půdě postavu v černém.
Zástupce se zběžně rozhlédl a rychlým krokem se vydal k okraji údolí a dál ke krabicovým přístřeškům, které měly skrývat skupinu Wraithů.
„Stůj,“ sykl někdo za ním sotva překročil nízký hřeben. Prudce se otočil. Mezi kameny se krčila postava v šedém overalu zapnutém až po bradu a stejně zbarvené čepici. Dokonale splývala s okolím a prozrazovaly ji jenom svítící žluté oči.
Zástupce se zarazil a otočil se ke skrývajícímu se Wraithovi. „Co je toto za místo?“ zeptal se stejně tiše, jak na něho neznámý Wraith zavolal. Hlavou přitom kývl ke krychlovým příbytkům.
„Říkají tomu wraithárna. Po setmění tady odpočíváme. Kdo jsi, že to nevíš?“
„Právě jsem na tuto planetu přišel.“ Zástupce si dřepl, aby na Wraitha lépe viděl. „A proč ty neodpočíváš?“
Wraith si zástupce prohlížel stejně důkladně, jako tomu bylo naopak. „Nevypadáš jako někdo, kdo by pocházel z této planety,“ připustil. Zmlknul a v zamyšlení mu oči jezdily po okolní temné krajině. „Odkud jsi?“ zeptal se.
„Z daleka.“ Zástupce neznatelně pokrčil rameny.
„A jak se jmenuješ?“pokračoval Wraith v dotazech. Na zástupcův tázavý pohled hned dodal: „Říkají mi - moje skutečné jméno je Aiwe.“
„Říkají ti?“ zeptal se zástupce.
Říkají mi Felix, protože jsem přežil už několik zásahů.“ Hlas se mu vytratil a tělem přeběhlo zachvění. Ať už zásah znamenal cokoli, vzpomínka na něj nebyla příjemná. „A kdo jsi ty?“ probral se ze zamyšlení.
Zástupce se na zlomek vteřiny zarazil. „Já jsem Gari.“ Nebylo to tak úplně jeho jméno. Nebo alespoň nebylo celé. Ale pro další rozhovor stačilo a mohl pokračovat s dotazy: „Co se tady děje? Proč odpočíváte ve wraithárně a co děláte přes den? O jakých zásazích jsi mluvil? Kdo všechno obývá tuto planetu?“ Poslední otázky kladl opatrně a pozorně sledoval výraz Aiweho tváře.
Bylo to zbytečné. Aiwe se jenom znovu rozhlédl po okolí, jak zkoumal, jestli je někdo neslyší, a situaci na planetě shrnul celkem jednoduše:
„Jsme tady jako pokusné subjekty. Ještě jsou tady vědci. Nejsou naší rasy, ale něco na nás zkoumají. Díky jejich testům jsme všichni přišli o dlouhodobou paměť. Ale ta se vždycky za nějaký čas začne vracet. Dávají si pozor, aby si nikdo nevzpomněl.“ Na chvíli zmlkl a pak položil vlastní otázku: „Když nejsi z této planety, odkud jsi, Gari?“
„Ukážu ti to.“ Gari vzal Aiweho za rameno, postavil se a dotkl se lokátoru. Vyslal krátký signál a vypnul ho. Souřadnice byly zaslány a Šipka v dané oblasti provede ‚klasickou‘ sklizeň. Kdyby zůstal lokátor zapnutý, pilot by přenesl do lodi jenom zástupce velitele.

Aiwe stál na můstku vesmírného korábu a jako uhranutý hleděl na velkou obrazovku. Gari ho po dohodě s velitelem vzal na rychlou prohlídku lodi. Aiwe chodil tiše za ním, rozhlížel se a ve tváři se mu pomalu usazoval zvláštní výraz. S prohlídkou skončili před okamžikem a Aiwe automaticky položil ruce na nejbližší ovládací panel. Prsty mu po něm přejely, jakoby vítaly dávného přítele.
Ace a jeho zástupce stáli opodál a sledovali jeho návrat z dalekých cest vzpomínek.
Aiwe zvedl hlavu. „Musím se vrátit,“ řekl roztržitě
Ace se podíval na zástupce a lehce kývl hlavou. „Gari tě vezme zpátky na planetu, ale měl bys nám říct, na co všechno sis vzpomněl.“
„Ti vědci jsou nepřátelé. Vznikli proto, aby nás zničili. Tam,“ mávl rukou k obrazovce, kde se promítala data z opatrného skenování planety, „se o to pokoušejí na buněčné úrovni.“ Zarazil se a podezřívavě se rozhlédl. „To je nějaká zkouška?“ zavrčel. „Chcete zjistit, na co všechno jsem si vzpomněl?“
Velitel se na něj zadíval. Aiwe sebou trhnul a prudce vydechl. Dotek wraithské mysli byl nezaměnitelný.
„Dobrá,“ zamumlal host na lodi. Znovu se rozhlédl po můstku a pak se zadíval na Ace. „Pokud jste opravdu to, čím se jevíte, pomozte nám. Nebo odleťte než objeví vaši loď a naloží s vámi stejně jako s námi.“ S očekáváním se díval do velitelových očí.
Ace počkal, až Aiwe uhne pohledem první. Neodpověděl. Zvažoval, nakolik bude výhodné pokusit se vězně osvobodit. S jedinou lodí neměli proti Asuranům šanci, ale něco se v něm vzpíralo nechat zajaté Wraithy jejich osudu. Zaměřil se na ten pocit a rty mu zvlnil neznatelný úšklebek. Pokud by na jeho lodi byla Andoriel, byla by první, která by naléhala na jejich osvobození. Jeho námitky, že tím rozšíří řady těch, kdo se krmí na lidech, by nebyly nic platné. Poslední myšlenky ho přivedly k další otázce: „Čím vás živí?“
Aiwe už přestával doufat v pomoc. Ticho bylo příliš dlouhé a z jeho zkušeností následovalo odmítnutí. Otázka ho zaskočila.
„Vždycky zhruba po deseti dnech přivezou potravu v nákladním prostoru pozemního vozidla. Ti, kdo jsou zrovna testováni, dostávají příděl každý den.“
„Vozí vám lidi?“ zeptal se překvapeně zástupce. „Kde je berou?“
„Vyrábí je uměle,“ pokrčil Aiwe rameny. Oči mu zazářily představou stravy. Od té doby, co utekl, měl hlad. Bylo to už dlouho, možná už dokonce celých sto dní, co nebyl na testech ani ve wraithárně. Přešel skalnatou poušť a schoval se v horách za obzorem. Proto si na mnoho věcí vzpomněl. Ale hlad ho nakonec vyhnal a donutil ho přiblížit se k wraithárně. Než se odhodlal pokračovat, potkal Gariho. Někdy ho napadlo, jak je možné, že ho nehledají. A hlavně, že ho nenašli. Ale vždycky takové myšlenky odsunul na dobu, kdy je bude muset začít řešit.
Velitel a jeho zástupce se zachvěli odporem. Umělá strava.
Zástupce se podíval na velitele a pak přistoupil k Aiwemu. „Půjdu na planetu s tebou. Pokusím se zjistit něco víc o vašich věznitelích a možnostech útěku. Jak si vedou evidenci? Budu se moci pohybovat volně nebo jste nějak označeni?“
Aiwe se dotkl overalu na krku. „Máme nějaké čtecí zařízení. Ale zřejmě se mi ho podařilo rozbít, jinak by mě našli hned.“ Pod upřenými pohledy rozevřel horní část overalu a prstem ukázal na tenký černý obojek kolem krku. Proužek vypadal jako kůže, ale byl mnohem pevnější. Odolal pokusům o roztržení nebo přeříznutí. Spona, která ho uzavírala, se zdála být jednoduchá. Přesto se zástupci nedařilo ji rozepnout.
Aiwe stál s hlavou na stranu, aby nepřekážel v pokusech o uvolnění obojku. Zavřel oči a stiskl krmnou ruku v pěst.
Velitel vzal do ruky malé skenovací zařízení a přejel jím po obojku. „Necháš si ho,“ řekl pomalu. „Zachytil jsem signál.“ Otočil se ke svému zástupci „A ty si opatříš podobnou ozdobu. Tvůj oděv bude potřeba změnit,“ přejel pohledem po zástupcově černém plášti. „Necháš zapnutý lokátor a umístíš ho tak, abys mohl kdykoli přivolat pomoc.“
Zástupce sklonil hlavu, ještě jednou si prohlédl obojek a odešel si opatřit stejný. Znal velitele a věděl, že ho nenechá v moci nepřítele, pokud bude nějaká možnost na jeho záchranu. Kdysi už mu Ace život zachránil a sám přitom přišel na dlouhé roky o svobodu. Některé věci se časem nemění. Když došel v myšlenkách až sem, zamračil se, protože některé věci se časem mění. Třeba vztah velitele k lidem. K některým lidem, opravil zástupce hned sám sebe. Ale i taková v podstatě drobná změna pro něj byla nepřijatelná.
Aiwe na můstku nerozhodně přešlápl. Overal měl už zase zapnutý až nahoru.
„Nerozbil jsi ho. Nenašli tě nebo tě nehledali. Zvláštní.“ Ace přimhouřil oči nad tou záhadou. Znovu se na Aiweho podíval a všiml si ruky zaťaté v pěst. „Následuj mě,“ pokynul mu a odvedl ho do chodeb své lodi.

Aiwe a Gari stáli znovu v malém údolí, kde se předtím setkali. Usadili se mezi kamením a čekali, až padne noc a wraithárna utichne. Výzkumná stanice byla asi půl hodiny cesty za ubytovnou pokusných subjektů. Tam se práce nikdy nezastavovala. Ale špatně živení Wraithové odpočinek potřebovali.
Aiwe byl neklidný a každou chvíli se přikrčeně zvedal, aby zkontroloval, že je nikdo neobjevil. Příliv energie, kterou získal v zásobárnách wraithské lodi, ho vyváděl z míry. Cítil se tak silný, jako už celé věky ne. O to těžší pro něj bylo zůstat v klidu.
Gari se položil na tvrdou zem na záda a nepřítomným pohledem se zadíval do nebe.
Obloha se zvolna potahovala fialovými cáry mraků a temněla přicházející nocí. S tmou se mraky rozplynuly a nebe provrtaly zářivé dírky hvězd. Gari se zvedl. Pomalu a obezřetně šli s Aiwem k wraithské ubytovně. Noční klid rušil jenom zvuk kamínků na nerovné půdě, jak jim do posledního okamžiku neviděné odskakovaly od hran obuvi.
Aiwe se zastavil u vstupu do nejbližší budovy, ohlédl se na Gariho a zhluboka se nadechl, než dveře pootevřel, aby mohli vklouznout dovnitř.
Bezpečně provedl Gariho rozlehlou halou. O její velikosti si zástupce mohl udělat představu jenom z ozvěny jejich lehkých kroků.
Další místnost byla menší, členitá a všude visela závěsná lůžka. Matné světlo hvězd pronikalo malými okny u stropu a vytvářelo v noclehárně temné a ještě temnější stíny.
Díky tomu se přikrčeně propletli mezi lůžky až k zadní stěně.
Aiwe dal Garimu znamení, aby zůstal stát v nejtemnějším rohu. Počkal, až jeho společník znehybní, a lehce se rukou dotkl ramene jednoho ze spáčů.
Wraith sebou trhnul, ale nevyskočil, jak zástupce očekával. Zůstal ležet, jenom pootočil hlavu, aby na Aiweho viděl. „Já věděl, že se ukážeš,“ řekl tichým chraplavým hlasem. „Máš hlad, co? Říkali nám, že se vrátíš. Celou dobu tě sledovali.“ Prsty se dotkl pásku na krku.
„Celou dobu?“ zarazil se Aiwe.
„No,“ Wraith se tiše uchechtl, „jak jsem pochopil, tak celou dobu ne. Dneska ses jim na pár hodin ztratil.“
Aiwe se zhluboka nadechl. „A jak tady, Roane...?“ zeptal se neochotně.
„Zůstala nás asi polovina. Vedlejší ložnice je prázdná. Ti tam,“ pohodil ležící Wraith hlavou směrem k oknu, „nejsou moc šťastní. Na žádný z jejich stále zoufalejších požadavků o další materiál k výzkumu nikdo neodpověděl.“
Aiwe postřehl nenápadné netrpělivé přešlápnutí z temného kouta. „U tebe ještě pořád žádné testy?“ zeptal se.
„Ještě ne, ale dlouho to nevydrží,“ zamručel Roan trochu neochotně.
„A co si pamatuješ z toho, co předcházelo všemu tady.“ Aiwe přejel pohledem po tiché ložnici a všiml si, že mají několik pozorných posluchačů.
„Nic,“ zamračil se oslovený Wraith.
„Já ano,“ ozvalo se sotva slyšitelným šeptem blízko vstupu. Jeden z Wraithů sklouzl ze svého lůžka a jeho bosá chodidla tiše pleskala, když se po hladké podlaze blížil k Aiwemu. „Pamatuji se na velkou loď. Bylo tam šero,“ mračil se ve snaze si vzpomenout víc.
„Byla tam - potrava. Jiná. Lepší,“ říkal Wraith ležící pod oknem. Světlo hvězd se mu odráželo ve tváři a kreslilo stíny na jeho zavřených očích. Víčka měl pevně semknutá.
„Byli jsme vládci nad životy ostatních,“ ozvalo se z další části ložnice.
„Patřila nám celá galaxie...“ „potrava...“ „moc...“ „vlastní výzkum...“ mumlaly hlasy ze všech stran.
„Ticho!“ hned vedle Roana se vymrštila postava a vrhla se ke vchodu. Gari natáhl ruku a zachytil prchajícího Wraitha dřív, než stačil vyběhnout ven. „To není pravda,“ syčel lapený napůl zuřivě a napůl plačtivě. „Nic z toho neexistuje. Jsou to jenom sny.“
„Vrátil se teprve včera,“ řekl Roan. „Z patnácti vybraných zbyli jenom dva.“
„Kde je ten druhý?“ zeptal se okamžitě Gari.
Wraith si ho v matném osvětlení pečlivě prohlédl, než odpověděl. „Spal támhle,“ pokynul rukou do místa, kde se pohupovalo opuštěné lůžko.
„Odešel,“ řekl někdo ode dveří. „Odešel hned, jak jste přišli.“
„Kdo jsi ty?“ zeptal se Gariho Roan. „Neznám tě.“
„Nikdo ho nezná,“ prskl chycený Wraith a jeho pokusy vykroutit se nabyly na intenzitě.
„Jmenuje se Gari. Potkali jsme se na cestě k horám,“ řekl klidně Aiwe. „Je z velké lodi plné Wraithů. Odvezou nás pryč. Někam, kde budeme svými pány. Kde budeme vládci galaxie. Jejich velitel mi ukázal chodby plné potravy. Voněla jinak, chutnala jinak. Mám mnohem víc síly, než za celou dobu, co jsem tady. To byl ten čas,“ otočil se přímo k Roanovi, „kdy mě nemohli zaměřit.“
„Když jsem byl tak barvitě představen,“ přimhouřil Gari oči, „mohl bys mi říct, jak jsi přišel ke všem těm informacím o vašich věznitelích?“
„Jak jsi před chvílí slyšel, z patnácti vybraných na poslední pokusy přežili dva. Proč by před námi měli něco tajit? Nikdo o nás neví. Nikdo nás nenajde a nikdo nám nepomůže. Je jedno, co se dozvíme. Navíc hodně zapomínáme. Nejenom po testech, ale i po krmení. Někdy víc, někdy míň. Některé vzpomínky se vrátí, ale mnohé z toho, čím jsem byli kdysi, zřejmě zmizelo v nenávratnu.“
„Mnohé,“ zamumlal Gari, ale hned pokračoval: „V tom případě, mi řekni víc. Víš, co jsou zač ti ‚vědci‘? Jak je to dlouho, kdy jim přestaly chodit nové zásoby? Měnilo se za dobu co jste tady nějak jejich chování?“
„Jsou to... říkají si Asurané. Nové pokusné subjekty -“ Roan se zarazil nad tím pojmenováním, ale neopravil se, „nedorazily už stovky, možná tisíce období. Nevím, jak to blíž určit. Snad jenom podle toho, že celá tato pláň až k horám byla plná ubytoven. Chránil ji štít, skrz který jsme se nemohli dostat ven. K pokusům odváděli větší počet Wraithů.“ Zmlknul, když se mu vybavily vzpomínky na tehdejší dobu.
„Žádný se nevrátil,“ pokračoval tiše ten, který přišel bosý.
„A přesto nás tu bylo pořád tolik, že jsme byli vlastně rádi, když někdo zmizel,“ pokračoval ve vzpomínání další.
Noc byla na planetě krátká a přicházející den začal odhalovat bílé tváře, otočené k nově příchozím. Nikdo v ložnici už nespal. Leželi a většinou tiše sledovali hovor.
„Testy přestaly,“ ujal se znovu slova Roan. „A zásoby Wraithů se nezvyšovaly. Trvalo dvě období, než si vybrali pár dalších testovacích... další Wraithy k testům. Chovali se jinak. Předtím jsme se do poslední chvíle nedozvěděli nic, co se nás přímo netýkalo. Na všechny dotazy opakovali pouze to, co jsem už říkal. Nikdo o nás neví, nikdo nás nenajde a nikdo nám nepomůže. Přestože k testům nevybírali tolik Wraithů, znatelně nás ubývalo.
V nedávné době se všechno začalo vracet zpátky k začátkům. Jenom nové subjekty stále nikdo neposílal. Museli začít šetřit.
A pak nastala další změna. Asurané se najednou chovali, jakoby nevěděli, kdo nebo co jsou. Zdálo se, že na nás úplně zapomněli. Proto se Aiwe dostal až do hor. Nikdo ho zpočátku nehledal.“
Gari se podíval na Aiweho. Podle informací od Roana by si měl pamatovat nejvíc. Hladověl ukrytý v horách. Roan si jeho pohledu všiml.
„Od té doby, co Aiwe odešel jsme stravu nedostali. Čím vícekrát se někdo vrátí z testů, tím méně si pamatuje. Některým z nás se testy pořád ještě vyhýbají, ale to nebude trvat věčně. Už je nás tu příliš málo, abychom se dokázali ztratit v davu.“ Na okamžik unaveně zavřel oči.
Aiwe se ohlédl ke dveřím. „Už nemáme moc času,“ podíval se na Gariho. „Další otázky budou muset počkat.“
Gari silněji stiskl loket Wraitha, který se pokoušel utéct.
„Čas vypršel,“ řekl jeden z Wraithů u dveří. „Přijíždějí.“
„Běž,“ kývl Aiwe na Gariho. Vzal vzpírajícího se Wraitha za rameno a pevně stiskl, když ho Gari pustil. Wraith se zlostným výkřikem klesl k zemi. Držel se za pochroumané rameno a z podlahy sledoval, jak se Gari vyšvihl do okna, protáhl se jím a zmizel ve světle nového dne.
Dveře do hlavní místnosti se otevřely dokořán. Wraithové se pomalu zvedali z lůžek a se sklopenými hlavami vcházeli do haly.
„Přátelé,“ rozpřáhl vedoucí projektu ruce, když se všichni Wraithové shromáždili uprostřed velké místnosti. „Dobré ráno všem,“ pokračoval vedoucí a následován pěti svými spolupracovníky obešel halu až ke vstupu do ložnice. Na jeho pokyn dva z Asuranů vešli dovnitř a začali zevrubně prohledávat wraithskou místnost na odpočinek.
„Vítám tě zpátky, Felixi,“ usmál se vedoucí. Aiwe se zamračil. Snažil se ztratit uprostřed davu, ale ten byl už příliš malý, aby ho dokázal účinně skrýt.
„Zdravím, Conite,“ zamumlal neochotně.
„Ve Via dimidia nás čeká další práce.“ Conit se stále usmíval. Aiwe stiskl ruce v pěst. Pohled sklopil zemi. Doufal, že se v zástupu přece jenom ztratí a tentokrát nebude vybrán. Se zatajeným dechem poslouchal vyvolávaná jména a v duchu odpočítával. „Pět, šest, sedm, osm...“ došel až k patnácti a lehce se nadechl. Řady kolem něho prořídly. Každý jmenovaný vyšel ze dveří a nasedl do přistaveného vozidla. Asurané vyšli ven a nasedli také. Jenom Conit se zdržel. Šustot listů papíru přiměl Aiweho pozvednout oči. Vedoucí sčítání ukládal složku do desek a rozhlížel po místnosti. Zjistil, že se na něho Aiwe dívá a usmál se. Aiwe honem sklopil pohled k zemi. Doufal, že tentokrát se nestane to, co už několikrát. Na poslední chvíli si odvedli ještě jednoho, určeného pro speciální výzkum. Doufal marně. Conit procházel ke dveřím a cestou vzal Aiweho kolem ramen. Přinutil ho otočit se a vyjít s ním před wraithárnu.
„Milý Felixi,“ říkal mu tiše a přátelsky. „Ty jsi takový náš talisman pro štěstí. Když ses konečně vrátil z výletu, pomůžeš nám. Tvoje výsledky byly vždycky jedny z nejlepších.“
S tím ho poplácal po rameni, postrčil ho k zadnímu vstupu do vozila, počkal, až se Aiwe usadí, a rázně za ním zabouchl. Sám nasedl do malého vozítka a jako první vyjel na cestu do Via dimidia.

KONEC PRVNÍ ČÁSTI

S některými jmény se setkáte až ve druhé části, ale dala jsem sem hned celý latinsko-český slovník přibližný:

Via dimidia – na půl cesty
Felix – šťastný
Conit – bolehlav
Bellata – bojovnice (možná varianta Bellatrix)
Fortis - silný

Děkuji za všechny komentáře

28.4. tady bude druhá a zároveň závěrečná část Via dimidia

[Aiwendill]

Jeeeej, nasiel som tam iste povedome meno...

Tesim sa...

[andoriel]

Těšíš se, co s ním provedou v laboratoři, viď?

Zapomněla jsem napsat, že jméno bylo použito s laskavým svolením jeho nositele. Děkuju

[Aiwendill]

Ano, ano, ano...

Tesim sa...

úžasné dech beroucí

[andoriel]

Děkuju, posedlíku

Konečně byl čas na povídku! Juj, jak já jsem se těšila!
Hm... Wraithi jako pokusní králíci? A jako králíci hodně dlouho? To se mi nechce věřit!
Ale díky za díl!

[andoriel]

Díky BB20
V našem světě je všechno možné. I broučci jako králíci

Dobrá časť , ale predpokladám, že králičí Wraithi tam boli niekde od začiatku existencie replikátorov.

[andoriel]

Ano, Puk, máš pravdu

A teď - bavte se :

41. Via dimidia

2.
Gari zůstal v podřepu přímo pod oknem, dokud neuslyšel tichý svist odjíždějících vozidel. Nahlédl za vzdálený roh a pomalu se posunul tak, aby viděl před ubikaci.
Prach zvířený Asurany se usazoval do vyjetých kolejí a vycházející slunce se opíralo do přivřených dveří wraithárny. Ještě trochu se pootevřely a vyšel z nich Roan. Zůstal stát uprostřed cesty čelem k Via dimidia a levou rukou si rozpačitě zajel do vlasů. Znovu zůstal ušetřen. Na rozdíl od Aiweho, kterého odvedli příliš okázalým způsobem na to, aby měl šanci se ještě vrátit. Dveře hlasitě klaply, jak je někdo zevnitř přirazil, a zabránil tak prachu vnikat do haly.
Gari se ujistil, že z čelní strany nemá wraithárna okna, a došel k Roanovi. Zůstal stát otočený stejným směrem, jako místní Wraith, založil si ruce v bok a přimhouřil oči, ve snaze vidět po cestě co nejdál.
„Aiwe už se nevrátí,“ zahučel Roan. Ani se na Gariho nepodíval.
„To by byla škoda,“ řekl pomalu Gari. Konečně se k Roanovi otočil. „Kdo tady zná laboratoře nejlépe? A kdo bude ochoten nám pomoci?“
Roan si znovu prohrábl vlasy. „To je složité. Nikdo tu není rád, ale jestli myslíš na otevřenou vzpouru... ,“ povzdechl si a potřásl hlavou. „Pomoci se asi nedočkáš,“ dokončil větu po chvíli.
„A ty?“ Gari už se zase zamyšleně díval k obzoru.

Aiwe stál v koutě malé místnosti a díval se, jak se ostatní Wraithové krmí na dodané potravě. Neměl žádnou chuť se k nim přidat. Moc dobře si pamatoval, jak chutnala strava na wraithské lodi a při pohledu na netečné tváře klonovaných bytostí cítil jenom nechuť. Věděl, že až bude mít hlad, nakrmí se na nich taky. Ale ta situace ještě nenastala.
„Nechutná ti?“ ozvalo se vedle něj. Conit si ho pozorně prohlížel. „Jestli nemáš hlad, začneme hned s testy.“ Pokynul Aiwemu ke dveřím do jedné za laboratoří.
Aiwe tiše zaskřípal zuby. Nechtěl žádné testy. Nechtěl být v blízkosti Conita a nechtěl být ani na této planetě. Zvedl se v něm tak veliký odpor ke všemu, co ho obklopovalo, že se vrhl na výzkumníka, povalil ho a dal se na útěk. Ostatní Wraithové na něho s překvapením hleděli a žádný se ani nepohnul. Umělá strava jim zastřela smysly.
„Zastavte ho!" vykřikl Conit dřív, než se zvedl ze země.
Aiwe cítil, jak kolem něho proletělo pár omračujících střel. Jedna se mu otřela o ruku. Zakolísal, ale utíkal dál. Laboratoře znal dobře.
„Felixi," vydechla žena za dalšími dveřmi, kterými proběhl. Vrhla se k němu a objala ho. Pokoušel se jí vykroutit, ale její sevření bylo drtivé. „Co tě to napadá, mazlíčku," říkala jemně káravým hlasem, zatímco pod jejím stiskem začal ztrácet dech. „Buď přece hodný chlapec, jako vždycky," uslyšel ještě, než ho obestřely mrákoty.
Asuranská vědkyně ho nechala vyklouznout z loktů a vyčítavým pohledem přejela hromádku u svých nohou, ve kterou se Aiwe po jejím obětí proměnil.

Probudil se připoutaný k lůžku. Omámeně zamrkal do ostrého světla nad hlavou. Chtěl zvednout ruku, ale jenom s ní bezmocně trhnul v širokých poutech.
„Tak konečně vzhůru," popleskala ho Asuranka po tváři. Sklonila se nad ním a zkontrolovala, jestli si při pohybu nevytrhl jehlu zabodnutou v rameni. Spokojeně si sama pro sebe kývla a odešla, aniž by se na Aiweho ještě podívala.
Ležel, díval se do vysokého bílého stropu a snažil se vzpomenout, jak se tam ocitl a co chtěl předtím udělat. Myšlenky se mu jedna za druhou topily v bublajícím moři té tekutiny, kterou mu vpravovali do těla. Unaveně zavřel oči.
Z polospánku ho vytrhla bolest. Přes víčka mu do očí zase svítilo ostré světlo. Nemohl je rozlepit od sebe. V rameni a posléze i v kyčli, kam měl zavedeny jehly, ho pálila bolest jako rozžhavené železo. Známý hlas mluvil kdesi tak daleko, že mu nebylo rozumět.
„Zvedej se," vrčel polohlasně Roan. Odstranil jehly, uvolnil Aiwemu popruhy a snažil se ho postavit. „Tolik času nemáme," pokračoval v samomluvě. „Za chvíli tady bude horko."
Aiwe vrávoral a každou chvíli se opřel o lůžko. Roan vyhlédl ze dveří a netrpělivě na něho kývnul. „Musíme vypadnout. Ti tvoji noví přátelé tady chtějí použít něco speciálního."
Aiwe k němu udělal dva kroky a zhroutil se na podlahu. Roan si jeho ruku přehodil přes rameno a vlekl ho prázdnou chodbou k východu. Ve dveřích Aiwe znovu zamrkal. Odpolední slunce mu svítilo přímo do tváře.
„Máme štěstí, že Chars namaloval tak přesný plán." Roan si posunul Aiweho ruku na rameni, aby ho trochu víc postavil na nohy a postrkoval ho ven.
„Nejde," mumlal Aiwe. „Nejde to." Udělal ze dveří jenom jeden krok a zarazil se. Před nimi se tyčilo silové pole. Roan ho složil vedle vchodu, zavřel za nimi a pak se vydal kolem budov, aby zjistil, kam až ochranné pole vede. Nebylo to dlouho, co se bez potíží oba s Brenem dostali do laboratoří. Průhlednou neprostupnou stěnu museli Asurané vztyčit v zápětí po jejich vstupu.
Kostky laboratoří byly rozházeny na poměrně malém prostoru uprostřed s něčím, co vypadalo jako malý dvůr nebo širší ulice.
Roan se dostal až na okraj volného prostoru. Před ním bylo osm metrů kamenité půdy, než pokračovala další řádka budov. Zhluboka se nadechl a prvním krokem zvířil prach z kamenů rozdrcených pod koly těžkých vozidel, které tudy často projížděly.
„Ty jsi Roan, viď?" zarazil ho hlas po pár metrech. Pomalu se otočil. Conit vycházel z jedné z laboratoří a s hlavou nachýlenou na stranu si ho prohlížel. „Já si říkal, že jsme někoho přehlédli."
Roan nezadržel uchechtnutí. „Přehlíželi jste mě dost dlouho. Naštěstí."
Poslední slovo se ztratilo v hlasitém svistu a dunivé ráně. Těsně vedle štítu se kamení rozprsklo a prudce zabubnovalo na silové pole. Další rána byla přesnější. Šla rovnou do štítu. Roan se instinktivně přikrčil. Oči nespustil z Conita.
Asuran stál poblíž otevřených dveří. Ani jedna rána s ním nepohnula. S mírným překvapením pohlédl nad hlavu a pak se obrátil dovnitř nejbližší budovy. Nevešel tam. Jenom se tam podíval a hned se zase otočil k Roanovi.
„Myslíš, že nevíme o té lodi? Sledujeme ji od okamžiku, kdy se objevila v této soustavě. Dokud nás neohrožovala, nechali jsme ji být, ale jestli si přejí boj -," místo dokončení věty se usmál.
„Kde je to vaše: Nikdo o nás neví, nikdo nás nenajde a nikdo nám nepomůže?" křičel Roan, aby byl slyšet přes bombardování, které se sneslo na štít a jeho okolí. Neviditelná zábrana se rozprostírala těsně nad budovami a končila v zemi asi metr od jejich vnějšího obvodu.
Conit pokrčil rameny. „Jednou se to stát muselo,“ řekl polohlasně spíš pro sebe, než jako odpověď Roanovi. „Jen to načasování,“ povzdechl si. Jejich nedávno obnovené spojení s ostatními Asurany bylo znovu zrušeno. Ale tentokrát jim před zánikem dokázali poslat alespoň část informace o tom, co se stalo. Conit si dobře uvědomoval, že jeho vědecký tým má přesně vyhrazenou specifikaci, za kterou nedokáže jít. Všechny jejich nevelké síly byly zaměřeny na čtení a změny ve wraithském genetickém kódu. Podle pokynů z planety vzniku pracovali nejprve usilovně, pak polevili - kontrolovali výsledky a prováděli jenom nezbytné testy - v poslední době se výzkum znovu zintenzivnil. A pak – konec. Původní planeta byla zničena. Přísun nových pokusných subjektů ustal už kdysi dávno. A Conit ani nikdo jiný z laboratoří nebyl schopen opatřit další. K tomu by byli potřeba vesmírné lodi a důkladné zadržovací zařízení. Jediné takové zařízení měli na planetě a to nedávno vypovědělo službu. Byla jenom otázka času, než se subjekty rozprchnou. Než je bez zapnutého rušení najde někdo nepovolaný.
Conit neměl strach o život, takové myšlenky mu byly cizí. Ale cítil potřebu dokončit práci.
Přesně nad ním se o štít rozprskla poslední střela a všechno ztichlo. Roan stál uprostřed ulice s rukama v kapsách svého overalu. Aiwe se částečně vzpamatoval a s tichými kletbami se přesunul za roh tak, aby měl výhled na Roana i Conita. Opřel se o zeď. S rukama na kolenou se snažil ovládnout motolici.
Wraith uprostřed cesty se pomalu a rozvážně pohnul. Třemi kroky se dostal k pravé straně prostranství a uvolnil tak střed. Zastavil se u Aiweho.
Vedle štítu proletěla Šipka a materializovala dvě bledé bytosti v černých kožených pláštích. Aiwe se zatvářil překvapeně, když poznal Gariho a velitele wraithské lodi. Roan se na ně podíval a krátce přikývl.
Štít jasně zazářil a zmizel. Z jedné z budov se rozlehl křik. Asuranský vědec vyběhl ven a vlekl za sebou Wraitha. Pustil ho na zem až před Conitem. Namířil na ležícího prst a zlostně prskl: „Vyřadil napájení štítu!“ Sklonil se a za límec zvedl zjevně otřeseného Wraitha. „Co sis myslel, Brene?“ syčel mu do obličeje. „Chceš umřít rychle? Postarám se, aby sis to užil.“ Pustil Brena zpátky na zem, narovnal se a už klidnějším hlasem pokračoval: „Za pár vteřin bude štít zpátky. Pracují na tom...“ Zjistil, že ho Conit očividně neposlouchá. Otočil se směrem, kterým se jeho nadřízený díval.
Ace a jeho zástupce překročili pomyslnou čáru vymezující ochrannou zónu a blížili se k Asuranům. Za jejich zády štít blikl a znovu zahalil výzkumnou stanici.
„Zajímavá situace,“ usmál se Conit. „Půjdeme přivítat hosty, Fortisi?“ prohodil směrem k druhému Asuranovi, překročil ležícího Brena a vyšel novým Wraithům v ústrety.
„Vítejte ve Via dimidia,“ zavolal na ně. „Jsme rádi, že jste se rozhodli přidat se k naší vědecké práci.“
Wraithy a Asurany dělilo dvacet kroků, když se všichni bez zjevného důvodu zastavili.
„Přišli jsme si pro ostatní našeho druhu. Vydejte nám je.“ Ace byl stručný.
„Nebo co?“ ušklíbl se Fortis.
„Vezmeme si je tak jako tak,“ zavrčel Gari. Podle jeho názoru se s Asurany neměli vybavovat, ale rovnou je zlikvidovat. Jeho velitel měl jiný názor. Chtěl stanici zachovat a zmocnit se výsledků výzkumu. Útok nařídil ve chvíli, kdy bylo zřejmé, že je Via dimidia chráněna štítem. Upoutal pozornost. Dalším krokem bylo odstranění asuranského personálu.
Roan pomohl Aiwemu dojít k wraithskému veliteli.
„Zkoumali jste nás dost dlouho, nechte nás jít,“ řekl Aiwe. „Vaše snažení ztratilo smysl.“
Conit potřásl hlavou. „Bellata bude zklamaná. Jsi její oblíbenec. Vždycky o tobě mluvila tak hezky. A s tvými výsledky měla velký úspěch.“
„Tady jsi!“ Z blízkých dveří vyběhla Asuranka, která zastavila Aiweho útěk. „Tvoje testy nejsou u konce. Jejich přerušení ti může ublížit.“ Zastavila se vedle Conita a Fortise.
Gari už nehodlal čekat. Pozvedl malý nástroj, namířil ho na vědce a stiskl aktivační tlačítko. Z úzkého otvoru vyletěl matně fialový paprsek. Proletěl Conitem aniž by mu způsobil nějakou újmu. Vedoucí vědeckého týmu se nepřestal usmívat.
„Připojíte se k našim výzkumům,“ řekl spokojeně. „Nový materiál už byl více než potřebný. Doufám, že vaše loď má úplnou posádku. Můžou začít s přistávacím manévrem.“ Otočil se ke svým spolupracovníkům. „Poradíme si i bez pomoci.“ Další fialový paprsek mu projel tělem od ramen až ke kolenům, jak Gari pohnul přístrojem v ruce. Conit se rozesmál. „To lechtá,“ vykřikl nadšeně.
Bellata měla na celou situaci jiný názor. S přimhouřenýma očima vykročila směrem ke skupince Wraithů. „Okamžitě přestaňte,“ rozkázala za chůze.
Aiwe ji sledoval od chvíle, kdy se objevila ve dveřích, a teď si jako první všiml neznatelného pohybu její ruky. Z vlastní zkušenosti věděl, co v ní skrývá. Paprsek vycházející z malé hůlky působil hluboké rány a nesnesitelnou bolest a nastavený na nejvyšší výkon i zabíjel. Nebyl si jistý, jestli by dokázal zabít Gariho a jeho velitele, ale oslabené testovací Wraithy jistě.
Gari se podíval na Bellatu a usmál se. Snad alespoň ta žena se ukáže jako protivník. Malým pohybem přepnul nástroj ve své ruce na další frekvenci.
Ace stál s rukama volně spuštěnýma podél těla. Věděl, že Asurané nepřesáhnou vlastní nastavení, a tito byli naprogramování pouze na vědeckou činnost. Vše ostatní pro ně zajišťovali jejich bratři na zničené planetě. Spojení se přerušilo a skupinka před ním by neměla představovat hrozbu. Viděl, jak se otevírají dveře a další replikátoři vybíhají na prostranství. Za okamžik stál za Conitem tichý nehybný hlouček jeho spolupracovníků.
Gari stiskl aktivátor a ostře bílý paprsek se zařízl do Conitova ramene.
„Au,“ vyjekl. „To byla... bolest?“ zeptal se překvapeně. Sklopil pohled, aby si prohlédl ránu těsně pod klíční kostí.
Z Bellatiny ruky také vyletěla střela. Zasáhla Gariho do levého boku. Překvapeně se na Asuranku podíval, přitiskl si na bok dlaň a mezi prsty se mu objevila černá krev. Přejel bílým paprskem zleva doprava celou skupinku Asuranů. Většině se bez hlesu oddělila horní polovina těla a než dopadla na zem, rozpadli se na původní deaktivované komponenty.
Bellata a Fortis, každý na jednom konci, zůstali nedotčeni, přestože je paprsek zasáhl.
Bellata znovu vypálila a zasáhla Gariho do ruky, ve které svíral nástroj. S výkřikem ho upustil.
Fortis sebou trhnul a vykročil směrem k Wraithům. „Myslíte si, že jsme všichni stejní?“ řekl posměšně. „Nejsme,“ zamumlal spokojeně.
Ace se sklonil pro nástroj. Těsně nad hlavou mu proletěla střela od Bellaty. Další se odrazila od kamene, odhodila nástroj stranou a na spánku wraithského velitele otevřela krvavý šrám. Ace se sesunul k zemi.
Gari klečel na koleni a snažil se urychlit regeneraci. Po posledním zásahu Bellaty se nástroj dostal mimo jeho dosah. Odletěl k Aiwemu a Roanovi, kteří zůstali pozapomenuti.
„Přepnout,“ zachraptěl Gari mezi krátkými nádechy. S viditelným úsilím se zvedl na nohy. Fortis stál u něho. Přimhouřil oči a jeho prsty se zaryly do rány na Wraithově paži. Gari měl pocit, že mu z ní každým okamžikem vytrhne kus masa. Bolest ho zbavila pohybu. Bellata na něho pečlivě zamířila.
Aiwe využil zdánlivé nepozornosti replikátorů a rychle sebral nástroj.
„Pusť to,“ poručil mu Fortis. Bellata k němu otočila zbraň. Na okamžik zaváhala. Její oblíbený pokusný subjekt k ní zvedl svůj medový pohled. Automaticky se na něj usmála. Vždycky se na něho usmívala. Dokonce i tehdy, když při jejích pokusech omdlel.
Aiwe si pamatoval, kde Gari měnil frekvenci paprsku. Stačil na to sotva znatelný pohyb prstem. I tak malý pohyb stačil, aby se Bellata vzpamatovala ze zasnění.
„Pozor!“ vykřikl Roan. Chtěl se rozběhnout k Bellatě, ale po druhém kroku zakopl a sesunul se k zemi.
Aiwemu ten okamžik stačil, aby klesl na koleno, natáhl ruce před sebe a aktivoval nástroj. Paprsek změnil barvu na oranžovorudou. Zasáhl Bellatu doprostřed těla. Překvapeně hekla a o krok couvla, aby udržela rovnováhu. Zamračila se na Aiweho a znovu proti němu obrátila zbraň. Prsty ji přestaly poslouchat. Pak jí zbraň vypadla z ruky. Bellata se začala kroutit. Vypadalo to, jako by se propadala sama do sebe.
Fortis ještě stále držel Gariho, aby mu znemožnil pohyb, a čekal, až se Bellata vypořádá s pokusnými subjekty. Potom, co jeho kolegyni zasáhl barevný výboj, cítil, jak se jeho tělo mění, natahuje se směrem k Bellatě v nějaké pokroucené touze se s ní spojit v jeden celek. Jeho stisk povolil. Poslední co viděl, byly Bellatiny velké hnědé oči.

Aiwe pořád držel nástroj před sebou v natažených rukách. Až když Fortis s Bellatou vytvořili ze svých těl kompaktní kouli, která se s narůstající hustotou stále zmenšovala, ruce mu klesly. Odtrhl oči z toho, co zbylo z posledních dvou asuranských vědců a natáhl se k Roanovi. Zvedl ruku, aby se ho dotknul, ale zarazil se.
Roan ležel na zádech, nevidomýma očima se díval do nebe, pravou ruku měl podél těla otočenou dlaní vzhůru a levá mu částečně zakrývala hlubokou ránu v hrudi.
„Roane?“ zašeptal Aiwe.
Někdo si klekl vedle něho a Roana se dotkl.
„Byl moc slabý. Nepřežil,“ řekl klidně Gari a vstal. Aiwe se také zvedl.
„Jaký je další plán?“ zeptal se, když se mu podařilo odtrhnout oči od mrtvého přítele.
Gari jenom kývl směrem, kde zůstal před začátkem boje ležet Bren. Právě se zvedal ze země. Letmým pohledem zhodnotil situaci a zmizel ve dveřích, ze kterých ho předtím Fortis násilím vytáhl.
„Vypneme štít, posbíráme výsledky výzkumu a všechny další hodnotné informace, naložíme vás do lodi a pak zničíme to, co z tohoto místa zbylo,“ odříkával Gari nevýrazným hlasem. Jako na potvrzení jeho slov štít nad budovami blikl a zhasl. Obloha byla najednou plná Šipek, které přenášely wraithské vojáky z lodi.
Gari rychle udělil rozkazy. Část vojáků s Brenem v čele se rozběhla k wraithským ubytovnám, ostatní prohledávali Via dimidia a shromažďovali všechno vybavení, které nebylo přivařené k podlaze. Zástupce velitele vešel do budovy, kde se nalézalo ovládání ochranného štítu. Spokojeně se usmál. ZPM připojené na hlavní ovládací panel celé stanice se zdálo neporušené a plně funkční. Na jeho pokyn ho vojáci vyprostili a odnesli k dalšímu shromážděnému vybavení.
Gari zůstal v opuštěném velíně. Ještě jednou se rozhlédl. Jeho pozornost upoutala neznatelná spára v jedné ze zdí. Když se k ní přiblížil, otevřel se před ním vchod do malého skladu. Namátkou otevřel několik beden. Nic ho nezaujalo. Běžného jednorázového vybavení laboratoří bylo na lodích jeho velitele více než dost. Už se chtěl otočit k odchodu, když mu pohled padl na krabici trochu jiného tvaru. Pootevřel její víko, zase ho zaklapl, vzal krabici a odnesl ji na prostranství.
Jedna ze Šipek se právě chystala dematerializovat připravený náklad. Přidal krabici na hromadu a mávnutím přivolal další Šipku pro vlastní transport.

Ace zamrkal do večera, který se nepozorovaně snesl na Via dimidia. Nad sebou uviděl jednoho z vlastních vojáků. Zaka. Prsty si přejel po ráně na spánku. Hlava ho ještě bolela, ale rána se hojila rychle. Už po ní zbývala sotva jizva. Zvedl se na nohy a rozhlédl se. Spokojeně kývl na svého zástupce dřív, než se Gari nechal přenést na loď, aby dohlížel na uložení ukořistěných věcí. Zak ustoupil, když se jeho velitel zvedl, a odešel za svými dalšími povinnostmi. Až ho bude velitel potřebovat, zavolá ho.
Aiwe stál stranou a oči mu těkaly sem a tam, jak se snažil sledovat všechno dění kolem sebe najednou. Jeho pozornost zrovna nejvíc poutal velitel. Převzal od jednoho ze svých vojáků úložiště dat s připojeným ručním rozhraním pro sledování údajů, zběžně se na něj podíval a ustoupil stranou, aby nestál v cestě dvěma Wraithům vlekoucím veliký panel z jednoho z operačních sálů.
Ace se zastavil u Aiweho a zadíval se na tři své vědce, kteří právě zavírali stále se zmenšující kuličku z Bellaty a Fortise do poloprůhledné kostky, kde bylo umístěno zadržovací pole.
„Než opustíme tuto soustavu, pošleme je na jejich poslední cestu,“ řekl velitel směrem k Aiwemu. Na jeho tázavý pohled dodal: „Do místního slunce.“
Aiwe jenom přikývl. Kulička mu zmizela z dohledu. Velitel vedle něj listoval v datech na úložišti a občas zvedl hlavu, aby zkontroloval postup při transportu všeho důležitého z Via dimidia.

Ace z můstku sledoval setkání s jednou ze svých spřátelených lodí. Před týdnem se s její královnou dohodl na předání části nákladu a všech zachráněných Wraithů z Via dimidia. Většina z nich už nabrala dost sil, aby mohla rozšířit neúplnou posádku této královny. Boje o pastviny byly stále horší a běžného personálu i důstojníků se začínalo nedostávat. Pohrával si s myšlenkou, že na své lodi nechá Aiweho, ale nakonec se rozhodl, že ho na druhou loď pošle také. Ve svém rozhovoru s královnou jí ho doporučil jako spolehlivého a dostatečně zvídavého na vědeckou práci a případný další postup. Věřil, že při příštím setkání se s Aiwem setká jako velitel s velitelem.
Jeho zástupce byl v hangáru. Organizoval přesun materiálu a také se s ním chtěl Aiwe i ostatní zachránění Wraithové rozloučit. To zástupce pod jménem Gari přinesl ‚testovacím subjektům‘ naději. Byl první, s kým se setkali, a on je také nakonec dokázal zbavit obojku s potupným označením ‚pokusný subjekt číslo...‘.
Ace se mírně usmál. Na můstku kromě něho nikdo jiný nebyl. Naposledy se podíval na monitor přenášející obraz z blízkého okolí lodi a znovu sklopil oči k datům získaným ve Via dimidia.
Nebylo jich tolik, v kolik doufal. Replikátoři ukládali jenom kusé informace o průběhu testů. O samotné funkci těchto specializovaných vědců získal údajů dostatek. Byli vytvořeni jako nevýznamné odloučené pracoviště s velice omezenými možnostmi. Veškeré pokyny i pomoc měly do Via dimidia přicházet z domovské planety Asuranů. Vědci sami byli sestaveni pouze pro laboratorní práce. K hodnocení vlastní činnosti měli jenom omezené schopnosti a všechny nové postupy přicházely zvenčí. Pokud nebylo dáno jinak, opakovali stále poslední pokyny. Po nedávném zničení planety replikátorů zůstala malá skupinka úplně odříznutá a v podstatě odsouzená ke zkáze. Ace a jeho posádka všechno jenom urychlili.
Velitel se ušklíbl. Žádné velké vítězství. Asuranští vědci byli mnohem křehčí, než jejich bratři na domovské planetě. I tak se nástroj, který k jejich likvidaci dlouho sestavoval, rozpadl po posledním Aiweho výstřelu. Při střetu s Asurany v plné síle, by neměl žádný účinek.
Znovu vyhledal údaje o pokusech. Při pečlivém studiu z nich možná vytáhne několik důležitých informací. Ale taková práce bude chtít mnohem víc času.
„Veliteli.“ Zástupce stál uprostřed můstku a čekal, až si ho Ace všimne. Když k němu zvedl oči, pokračoval: „Všichni Wraithové z Via dimidia a určený materiál byl přesunut. Šipky se vrátily na svá stanoviště. Královna si s vámi ještě přeje mluvit,“ kývl k blikající kontrolce.
Ace spokojeně přikývl a zapnul přenos z blízké lodi.

Latinsko-český slovník přibližný
Via dimidia – na půl cesty
Felix – šťastný
Conit – bolehlav
Bellata – bojovnice (možná varianta Bellatrix)
Fortis - silný

Děkuji za všechny kometáře

Na začátek května jsem připravila další SPW - tentokrát si tak trochu zahraju na National geographic a bude to "o velkých kočkách"

vynikající už se nemůžu dočkat čičinek

[andoriel]

Děkuju, posedlíku Tvůj komentář mě vždycky potěší.

to sem rád

Parádní povídka.

Toto se mi líbilo.

Velitel a jeho zástupce se zachvěli odporem. Umělá strava.

Taky nemám rád umělou stravu a náhražky. Raději prefuruju po generace osvědčené postupy

Jsem zvědav jestli se v budoucnu dozvíme něco o obzasu bedny ze kryté místnosti.

[andoriel]

Děkuju, Azanyrmuthe

Konečně si někdo všiml té odporné umělé stravy Dlouho mě strašila.
Mám v plánu zmínku o obsahu bedny až někde úplně na konci. Ale ano, má tam místo

Díky

Ako vždy bez chýb ( ), ale stále rovnako kvalitná poviedka.

[andoriel]

Puk, děkuju
Skoro mám chuť se omluvit a nějakou chybku Ti tam příště nechat
Ještě uvidím, jestli to zvládnu

[Aiwendill]

pročteno a zhodnoceno. moc líbilo...

[andoriel]

Děkuju, veliteli Aiwe , to jsem moc ráda