Stargate: Retaliation-8. Díl-Naděje umírá poslední (1.2.14)

[Marks]

Máš to moc pěkný Ode mně máš Velkou jedničku s hvězdičkou a mnohokrát podtrženou

A také ještě jednou píši:
Přeji Šťastné a Veselé Vánoce a Krásný Nový Rok, mnoho dárečků a dalších věcí

Ten první byl fakt luxusní to jsem nemohl... Válel jsem se pod stolem a pořád se smál... A způsob jakým si ukončil dvojdíl tak to jsem nečekal... Taky jsem čekal, že půjdou zachraňovat santu, ale tohle fakt ne... Jinak taky veselý vánoce a šťastný nový rok... Autorům, kteří toto čtou přeji magické a mnoho nápadů

Bylo to pěkné velice ale já myslel že dou pro santu a oni byli v simulátorech

Zdravím,

no jak to tak čtu, tak vidím, že svůj účel to na 100% splnilo. Původně to mělo být tak, že Santu skutečně zachrání, ale pak mě svitlo a raději jsem zvolil tuto variantu.

PS: Ti, co ještě nehlasovali v povídkové soutěži, ať tak učiní. Nepíšu tu tady z důvodu, ať hlasujete přímo pro mě, ale ať se zapojí co nejvíce čtenářů/autorů.

Dobjej,

předem se omlouvám za double post.

Všem fanouškům Stargate bych chtěl popřát vše nejlepší do nového roku 2013. Hodně štěstí, zdraví, peněz, pohody, autorům mnoho nápadů, zkrátka ať je lepší, než tento.

PS: Bacha na chlast.

Tak, hošane, a jak to s tebou vůbec vypadá? Píšeš, nepíšeš? Dlouho nebyla žádná prácička

Vím, vím, musel jsem trochu pozměnit děj, objevil jsem nesrovnalosti. Nebojte, na povídce se pořád pracuje. Sice po chvilkách, ale pracuje. Budu se to co snažit nejvíce urychlit.

deadalos píše:

Bylo to pěkné velice ale já myslel že dou pro santu a oni byli v simulátorech

To nemohol vedieť nik, okrem toho kto to celé spáchal.
Ale je to dobré.

[Marks]

Tak kdy můžeme očekávat nový díl?

Zdravím,

osmnáctka už je téměř dopsaná, už chybí jen pár řádků. Ty dnes dopíšu, pak díl poputuje na korekci a následně sem.

EDIT: 19:00 - díl odeslán ke korekci.

Zdravím,

po dlouhé době Vám přináším další díl, s pořadovým číslem osmnáct. Nebudu nic vyzrazovat dopředu. Takže už dost řečí a přeji příjemnou četbu.

18. Díl - Začátek konce

Galaxie Pegas, wraithský solární systém
Štít měl každou chvílí vypovědět službu, a to se také brzy stalo. Všechny lodě zažehly své motory. Pravá bitva začala teprve teď.
Polovina wraithské flotily, tedy sedm úlů a třináct křižníků, rozpustila formaci. S motory na plný výkon se organická plavidla vydala vstříc narušiteli. Předělaná aurora ve středu tohoto svazu se pokoušela opustit bojiště. Bohužel pro ni, ještě před tím, než obsluha stihla aktivovat hyperpohon, si ji našly dvě zbloudilé střely, které s ní udělaly rychlý proces. Ničím nechráněná explodovala poté, co zlataví trubci svým výbuchem přeťali energetické vedení lodi. Následovaly sekundární výbuchy. Ty loď rozcupovaly na milión malých kousků.
Wraithské lodě se neustále přibližovaly k antickým bitevníkům. Jejich postup byl doprovázen velice hustou palbou. Lidé si zatím drželi odstup. Snažili se držet co nejdál od svého nepřítele. Jejich hlavní zbraň, drony, mohly zaútočit z větší vzdálenosti, wraithi takovou výhodu neměli. Proto se pozemšťané z toho rozhodli vytřískat maximum. Začali wraithy odstřelovat ze vzdálenosti, která byla za hranicí dostřelu zbraní protivníka. Daedalos se neúčastnil a raději využil tuto chvilku k dobití štítu.
Celý plán šel do kytek, jakmile wraithská plavidla začala chrlit ze svých hangárů tisíce a tisíce šipek. Ty se okamžitě seskupily okolo svých mateřských lodí a bránily je vlastním tělem. Valná většina střel útočící na úly a křižníky tak skončila svou cestu, když explodovala při střetu se šipkami.
„Shepparde, další problém,“ oznámil Rodney.
„Co tím myslíš?“
„Ty šipky, než se probijeme skrz, tak nám dojdou střely.“
„Spoj mě s ostatními,“ přikázal a zároveň si před sebe vyvolal holografickou projekci dění venku. McKay zmáčkl několik tlačítek a se slovem „Můžeš,“ se otočil na Johna.
„Plán B, než se pustíme do těch jejich kocábek, musíme odstranit šipky. Aktivujte bodovou obranu a přibližte se na dostřel. Drony používejte výhradně jen na lodě. Miřte hlavně na motory, můstek a rozvodnu. Držte se,“ prohodil a udělal to, co sám rozkázal. Na trupu Destructoru se otevřely stovky poklopů, ze kterých sborově vyjela děla bodové obrany. Z vlajkové lodi se v momentě stal ježek, velmi nebezpečný ježek. V tu samou chvíli změnil kurz a vydal se vstříc wraithské flotile. Zbylé lodě pod vedením pozemšťanů ho následovaly. Šipky ještě chvíli setrvávaly na své pozici, pak se ale daly do pohybu a za doprovodu větších plavidel vyrazily na zteč.
Jediná loď pozemské výroby Daedalos, se stále držel v zákrytu auror a vyčkával na vhodný okamžik.
„Pane, blížíme se na dostřel,“ protrhl ticho Kleinman.
„Stav?“ otázal se Caldwell.
„Všechny railguny online, štíty na sedmdesáti osmi procentech,“ prohodil Dave.
„Dobrá, ještě připravte na transport Mark osmičky,“ otočil se na Meyersovou.
„Motory na plný výkon, vezměte nás k největším houfům šipek.“
„Ano, pane,“ odsouhlasila Pat, načež Daedalos prudce zrychlit. Nejmenší loď bojiště se vyřítila zpozad jedné z auror. Nebojácně a za burácení motorů si to šinula k rojům nepřátelských stíhaček.
Plukovník Steven Caldwell vstal ze svého křesla, popošel k čelnímu sklu a sledoval mračna šipek, ke kterým zamířily první railgunové projektily. Jakmile zhodnotil situaci, otočil se zpět na dvojici důstojníků.
„Vezmeme to levou stranou, tam to nevypadá tak rušně, atomovkami nešetřete.“ Jen co to dořekl, začala třistačtyřka směřovat doleva. Všech dvaatřicet hlavní bodové obrany mělo plné ruce práce se šipkami, které se snášely na Daedala jako vosy na med, a nedaly tak ani chvilku odpočinku jeho štítu. Prakticky každou chvíli se objevila exploze či série explozí značící odchod několika jedinců stíhací podpory nepřítele. I tak to nestačilo. Šipek bylo stále přespříliš a energetická bariéra začala slábnout. Štít si mohl alespoň částečně odpočinout, když se v nebezpečné blízkosti od Daedala zhmotnila hlavice Mark VIII. Ta vteřinu nato explodovala. Do žhoucích pekel s sebou vzala okolo čtyř set stíhaček. Po ní následovaly další tři. Ty dokázaly zlikvidovat dalších jedenáct set, přičemž poslední byla transportována tak blízko, že se výsledný výbuch výrazně opřel do štítu pozemského korábu.
„Dávejte si na to pozor!“ zpražil Caldwell Kleinmana.
„Ano, pane,“ odvětil Dave a vrátil se k obsluze zbraní.
Celková situace venku se mezitím změnila. Pozemšťanům se dařilo bez větších problémů spojenou silou likvidovat šipky. Tisíce antických děl masakrovaly organické stíhací letouny. Většina byla likvidována ještě před tím, než stačila zahájit palbu. Jiní se o to ani nepokoušeli a rovnou zkusili kamikadze. I tohle nevedlo k výraznějšímu oslabení ochrany pozemšťanů.
Jiné kafe to ale bylo, jakmile se do boje naplno zapojily úly a v neposlední řadě i jejich podpůrné lodě, křižníky. Zbraňové platformy okamžitě začaly vypouštět jeden pulz za druhým. Bojiště bylo okamžitě zaplněno proudy modrých střel směřující na antická a pozemské plavidlo. Štíty se pod náporem střel prohnuly a některé emitory měly na krajíčku. Na mnoha lodích vylétly z přístrojů jiskry a vypukly menší požáry.
„Doktore!?“ vykřikl major Lorne a rozhlížel se po můstku své aurory. Obsluha systémů si kryla hlavu před jiskrami, dva mariňáci se snažili svými blůzami zlikvidovat požár jedné konzole.
Zelenka se vzpamatoval, přiskočil k panelu a začal do něj divoce bušit, když byl hotov, zvedl hlavu a spustil.
„Zdá se, že si nás vybrali jako cíl, směřuje na nás asi čtyřicet procent jejich palby,“ zařval, aby ho bylo slyšet.
„Co štíty?“ pokračoval Lorne.
„Čtrnáct procent a stále klesají.“ Zmáčknul několik tlačítek, čímž vyvolal další údaje o současném stavu lodi.
„Třetina bodové obrany mimo provoz, zbraňové křeslo také.“ Loď se zatřásla.
„Štíty na devíti procentech,“ oznámil s hrůzou v očích Radek. Lorne na to reagoval prudkým zabočením vpravo, přičemž začal s lodí stoupat. Bohužel pro něj a posádku se aurora ocitla ještě pod větší palbou. Následovaly ještě větší otřesy a výboje jisker. Poté, co se Zelenka opět sesbíral z podlahy a poupravil si své brýle, uviděl jednoho z mariňáků s rozbitou hlavou na zemi a druhého, který se mu snažil pomoct.
Lorne si držel levou ruku a opřen v pilotním křesle sledoval skrz obrovské čelní sklo, jak štít selhává a jak první wraithské pulzy dopadají na trup antického bitevníku. Z reproduktorů se ozýval alarm, všechna světla prudce blikala. Radek se konečně postavil a snažil se ještě zabránit nevyhnutelnému. Konzole ho již ale nechtěly poslouchat. Byl si vědom toho, co bude následovat. Naposledy se rozhlédl po můstku, pak zavřel oči a čekal, až přijde konec. Lorne se ještě v posledních chvílích snažil nastavit kolizní kurz. Příliš pozdě. Trup byl trhán stovkami modrých střel na kusy. Plátování ve větších i menších kusech odletovalo od konstrukce plavidla. Objevovaly se sekundární exploze. Evan již nemohl nic dělat. Pulzy zasáhly rozvodnu.

Galaxie Mléčná dráha, Země, Washington D. C., Pentagon
Brigádní generál Jonathan J. O’Neill seděl za svým stolem, v jedné ruce dřímal hrnek s kávou, kterou po troškách usrkával, a v druhé složku s oběžníkem. Znuděně si pročítal události za poslední týden, zároveň byl ale myšlenkami úplně někde jinde. Často si musel některé pasáže přečíst znovu.
Přerušen byl poté, jakmile na jeho dveře někdo zaklepal. Generál dotyčnou osobu klasickým „Vstupte“ vyzval, aby vstoupila.
Do místnosti vešel major Paul Davis.
„Nesete mi ty koblihy, majore?“
„Ne, pane,“ opáčil se seriózním výrazem ve tváři.
„O co jde?.“ zeptal se již vážně.
„Dálkové senzory zachytily flotilu v hyperprostoru směřující k Zemi.“ Došel až k O’Neillovu stolu, Jack okamžitě položil oběžník a hrnek a plně se věnoval majorovi.
„Kolik?“
„Dvaačtyřicet lodí, pane,“ odpověděl Davis.
„Víme, o koho se jedná?“
„Ještě jsou moc daleko na to, aby je senzory poznaly.“
„Luciánská aliance a Praví jaffové?“
„Taky si to myslím.“
„A naše lodě,“ zeptal se O’Neill.
„Hammond je již v doku a probíhají na něm opravy, Athéna a Sun-Tzu by měly během hodiny dorazit. Odyssea ještě stále pátrá po Korolevovi,“ oznámil Paul.
„Ať Odyssea okamžitě přeruší pátrání a ihned se vrátí k Zemi, Hammond musí být bojeschopný, než dorazí, to bude mimochodem kdy?“ hodil na majora tázavý pohled.
„Za třicet osm hodin, pane.“
„Bude to stačit?“ ptal se dál Jack.
„Bude potřeba více lidí, ale ano, mělo by se to stihnout,“ odvětil Davis
„Co Athéna a Sun-Tzu?“
„Ty jsou na tom o něco lépe než Hammond,“ konstatoval major.
„Budou připraveni? Ano nebo ne.“
„Ano. Ale i přes to se obávám, že to nebude stačit, generále,“ projevil pochybnosti Paul.
„A co Fénix?“ nadhodil Jack.
„Ten ještě přeci není dokončený.“
„Kolik zbývá?“
„Zhruba dva týdny. Ale většina klíčových systému je hotova, už se dolaďují jen detaily.“
„Naleštit si ho Young může potom.“ David se pousmál.
„Co ostatní státy?“ pokračoval generál.
„Konfucius měl včera zkušební let, mají problém s podsvětelným pohonem,“ tady chtěl nechat hovořit Jacka, ale věděl, co bude následovat, proto raději odpověděl na ještě nezodpovězenou otázku, „už na tom pracují, věřím, že do útoku bude vše v pořádku,“ vyhrkl ze sebe.
„To rád slyším. Šest lodí, to už zní líp,“ prohlásil spokojeně O’Neill.
„Nezapomínejte na satelitní síť a F tři nula dvojky,“ upozornil Davis.
„Pravda, uvidíme, jak si povede, přeci jenom to pro ni bude poprvé.“ Oba dva se na sebe tázavě podívali. Davis přerušil to trapné ticho.
„Všechny simulace proběhly na výbornou, pane.“
„Oba víme, jaký rozdíl je mezi simulací a skutečností,“ podotkl Jack.
„A co spojenci, generále?“ zkusil Davis.
„Pokud vím, tak Svobodní jaffové nemají v současné době žádnou loď nazbyt a Tok’rové se nám již pěkně dlouho neozvali, ani neodpovídají na naše volání a zprávy, to samé platí o Serrakinech.“
„Vypadá to, že nikdo s námi nechce mít nic společného,“ poznamenal Davis.
„A vy se divíte? Většinou jsme to my, kdo lítá v nějakém průšvihu. To, co se tady teď děje, to jen potvrzuje.“
„Zatím jsme se ze všeho dostali, pane.“
„Ano, správně, zatím. Na každého jednou dojde a myslím, že teď jsme na řadě my.“ Jack byl realista, v koutku duše tušil, že se něco stane a nebude to nic dobrého. Davis takovou stránku generála ještě nezažil.
„Co tím myslíte, pane?“
„Že bychom měli být připraveni na nejhorší.“

O deset hodin později, Oblast 51, jeden z hangárů, USS George Hammond, strojovna
Poškozená třistačtyřka si hověla v hangáru a nechávala se opečovávat. V a okolo ní samotné pobíhalo značné množství techniků, kteří se snažili loď dát do co možná nejlepšího stavu. V rámci možností se jim to dařilo na výbornou. Opravy probíhaly především na motorech, ty na tom byly nejhůř, dále na štítech, zbraních a energetických rozvodech lodi.
Plukovník Carterová klečela u asgardského počítačového jádra a s napíchnutým tabletem na krystaly v jednom ze šuplíků prováděla kontrolu zbraňového systému. Jakmile diagnostika doběhla do svého konce a vše bylo v zelených číslech, odpojila kabely, vstala a lehce zatlačila na čelo šuplíku, načež zásuvka zajela zpět do Asgarda. Už se chtěla pustit do kontroly dalších systémů, když se vysílačka položená na konzoli ve středu místnosti rozezněla.
„Plukovníku, potřebují vás na Fénixu,“ ozval se zkreslený hlas majora Markse. Carterová ihned brala do ruky vysílačku.
„Mám tu práci, nemůže to počkat?“
„Prý je to naléhavé, mají problém s emitory štítu.“
„Rozumím,“ povzdechla si Sam, „můžete mě přenést?“ prohodila ještě do vysílačky. Nedočkala se žádné odpovědi. Několik vteřin po svých posledních slovech ji obalila bílá záře a vmžiku byla transportována na palubu Fénixe za doktorem Lee-em.
„Ahoj, Bille,“ ozvala se Carterová okamžitě poté, co se zhmotnila za zády doktora. Lee se lekl, zároveň sebou cuknul.
„Tohle mi už nikdy nedělej.“ Sam se usmála a zároveň udělal dva kroky vpřed.
„Tak s čím si nevíš rady?“ nakoukla do doktorova počítače, od kterého vedly kabely napojené na dva krystaly ve vysunutém panelu.
„Podívej,“ natočil notebook tak, aby na obrazovku Sam lépe viděla, „simulace, která měla otestovat správné fungování štítu ještě před reálným spuštěním, selhala. Zkusil jsem to ještě jednou a pořád stejný výsledek.“
„Třeba je chyba v programu,“ nadhodila Carterová.
„To mě taky napadlo, ale ten je v pořádku, kontroloval jsem ho.“
„Zkoušel jsi diagnostiku?“
„Ano, podívej.“ Doktor zobrazil diagnostický program.
„Jeden emitor nechce spolupracovat,“ doplnila.
„Přesně, štít se sice podaří aktivovat, ale stejně zhruba po dvou sekundách selže,“ konstatoval Bill.
„Zkoušel jsi reset?“ doktor pokýval hlavou na znamení souhlasu.
„Pořád nic, chyba bude někde jinde. Už u toho sedím skoro hodinu a pořád nemůžu na nic přijít.“
„Můžu?“ natáhla ruce, Lee pochopil a podal si počítač. Carterová si chvíli pročítala údaje na monitoru, poté zmáčkla několik kláves a notebook otočila na Billa.
„Vidíš?“ ukázal prstem doprostřed displeje. Doktor v rychlosti proletěl údaje.
„Podprogram, musel jsem ho přehlédnout,“ odmlčel se, „ale ten tam nemá co dělat,“ dodal.
„Někdo ho tam musel vložit.“
„Třeba je to ale náhoda.“
„To si nemyslím. Je dost specifický na to, aby to byla náhoda,“ komentovala.
„To by ale znamenalo…“
„Sabotér,“ doplnila ho.
„To by mohl být problém.“
„To už je problém,“ varovala Carterová. Ihned brala za vysílačku.
„Plukovníku Youngu, tady plukovník Carterová, mohl byste prosím dojít k emitoru štítu číslo čtyři?“
„Jsem na cestě,“ ozvalo se. Everett se zanedlouho objevil v chodbě, kde na něj již čekala dvojice Carterová a Lee.
„Plukovníku, doktore, co se děje?“ začal spatra plukovník.
„Domníváme se, že se tady pohybuje sabotér,“ vysvětloval Bill.
„Sabotér?“ nevěřil Young.
„Ano, dotyčný do štítového systému vložil podprogram, který brání jeho optimálnímu fungování,“ přidala se plukovnice.
„To nám tady ještě scházelo. Půjde ten podprogram odstranit?“ otázal se Everett.
„Odsud ne, jedině ze strojovny,“ odpověděla Sam.
„A vložit do systému to jde taky jen ze strojovny?“ pokračoval plukovník.
„Ano, na co narážíte, plukovníku?“ vyzvídala.
„Musel to být někdo z našich, do strojovny měly přístup jen oprávněné osoby,“ odvětil Young, vzápětí aktivoval vysílačku.
„Poručíku Scotte.“
„Ano, pane,“ dostalo se mu odpovědi.
„Okamžitě zabezpečte strojovnu, nikdo nesmí dovnitř.“
„Rozkaz.“ Spojení se přerušilo.
„Musíme zjistit, kdo to byl, nenechám si po lodi běhat sabotéra. Mohla byste prosím odstranit ten program?“ požádal plukovník.
„Samozřejmě,“ dvojice, nechávajíc za sebou doktora Lee, si to zamířila do strojovny.
Jakmile došli na místo určení, u dveří již stála tříčlenná ochranka.
„Poručíku, pokoušel se někdo dostat dovnitř?“ vyzvídal Young.
„Jen Adam Brody a ten Slovák, doktor…“ Matthew si nemohl vzpomenout.
„Válek,“ přidala se poručík Jamesová.
„Nevíte, co tam chtěli dělat?“ vyptával se dál Everett.
„Něco s energetickými rozvody, pane,“ odpověděl Scott.
„Pane, jestli se můžu zeptat, proč ty rozkazy?“ pokračoval Matthew.
„Máme na lodi sabotéra, poručíku.“ Trojice pochopila.
„Proto…“ Young nestihl doříct, přerušila ho právě přicházející osoba.
„Everette, co se to tu děje?“
„Davide…“

Za korekci opět vděčím SPeeDymu, kterému tímto ještě jednou děkuji.

Komentáře všeho druhu jsou vítány.

[Marks]

Super =D To s těma koblihama se ti to povedlo.
Dvaačtyřicet lodí? Jsem zvědavá, kdo to bude. Bylo by překvapením, kdyby na těch lodích byli Antikové.
6 lodí?? Kdy to stihli postavit??
Ten David, že je to určitě David Telford?? =)

Jak ty to děláš, že ta povídka je tak suprová??? Já to potřebuju vědět, aby se moje zlepšila... Jak jsem psal je to supr... Na těchto povídkách je strašně dobré a pěkně hnusný, že víš jen ty a úzká skupina lidí co se stane... A my musíme čekat jak blbci... A když budu mluvit za sebe jsem napnutý jako kšandy... Tak nás nenech čekat

Úžasný díl a vsadim se že to neni luciánská aliance ale tokrové nebo tak někdo a až po nich dorazí nějaký nepřítel

Výborné pokračovanie pútavej poviedky.
Tak sa Ti zachcelo sabotéra.
Tak s ním to bude pútavejšie, ale komplikovanejšie so začlenením do poviedky.
Držím palce pri