psal jsem, že další díl mé povídky vydám v pátek, což je zítra.
Ale vzhledem k tomu, že zítra pravděpodobně nebudu mít čas, rozhodl jsem se to uveřejnit již dnes.
Už je to nějaká doba od 15. dílu, doufám, že jste nezapomněli, o čem povídka je.
Nebudu se dál vykecávat, jen bych rád poznamenal, že jsem dal na radu svého korektora
ho a rozdělil díl na dvě části. Jednu vám tedy dám sem dnes, druhou pravděpodobně přes víkend.
Takže to by bylo vše a přeji příjemnou četbu a ať se pokud možno líbí.
16. Díl – Přituhuje - 1. část
Galaxie Pegas, wraithský solární systém
Odpočet na lodích první skupiny se nachýlil k nule a všech jedenáct plavidel opustilo hyperprostor. Jako první se z něj vyřítil Destructor. Než však stačil jakoukoliv loď opustit alespoň jeden dron či pulz, stalo se to nejméně pravděpodobné. Okolo celé wraithské flotily, která byla nyní rozdělena na dvě skupiny, kdy ve středu každého oddílu byla jedna z neznámých lodí, se aktivovaly dvě gigantické energetické bariéry. Ty bezpečně obklopily všechna wraithská plavidla. Pozemšťané byli zcela zaskočeni. Jedenáct lodí se i tak nepřestalo přibližovat k wraithské flotile.
„Rodney, co to sakra je?“ položil klasickou otázku Sheppard.
„Wraithi aktivovali dva obří štíty,“ oznámil s hrůzou v očích McKay, dívajíc se na Johna.
„Cože!? Wraithi přece štíty nemají.“
„Asi už mají…“ Tady McKay otočil hlavu zpět k monitoru. „Možná to má co dělat s těmi dvěma neznámými loděmi,“ vyslovil, načež zmáčkl několik tlačítek, čímž si vyvolal podrobný sken obou dvou plavidel. Senzory ihned oskenovaly dvojici lodí a Rodneymu se vzápětí na obrazovce objevil výsledek. Když si to McKay prohlížel, na jeho obličeji bylo znát jasné zděšení.
„No do prdele,“ vyhrkl ze sebe. Zároveň, když tuto větu vyslovil, do štítu Destructoru a vůbec všech lodí první skupiny opřely první modré pulzy vylétající z wraithských plavidel. Nespočet modrých střel opouštělo ústí hlavní primárních zbraní všech nepřátelských plavidel a nemilosrdně se zakusovaly do energetických bariér jedenácti bitevníků antické konstrukce.
„Co se děje, Rodney?“ zeptal se již lehce nervózně Sheppard, přičemž začal s lodí manévrovat.
„Ty dva obří štíty vyvolaly aurory.“
„Cože!?“
„Teda, nejsou celé, zbyly z nich asi dvě třetiny.“
„Tak aspoň, že tak,“ prohodil plukovník.
„Ty to nechápeš?“ zvýšil hlas Rodney, „díky tomu jsme měli navrch. Když teď mají možnost se bránit ještě pomocí štítu, tak…,“ nestihl dokončit, do řeči mu skočil John.
„Nepanikař, Rodney,“ snažil se jej uklidnit, „máme velkou palebnou sílu, ty štíty určitě prorazíme.“
„Podle senzorů je ale energetický výdej obou auror obrovský, ty štíty budou sakra silné,“ zmatkoval.
„Myslíš, že tam mají ZPM?“
„To nevím,“ odpověděl rozpačitě McKay.
„Dobrá,“ odvětil. Zároveň navázal spojení s ostatními plavidly.
„Pánové, už jste si jistě všimli, že si pro nás Wraithi připravili menší dáreček. Dejte se do rozbalování,“ prohlásil zvesela i v této dosti svízelné situaci. Všem to i vzhledem k okolnostem zvedlo náladu. Ale i bez Sheppardovy instrukce se již všech jedenáct auror pustilo se vší vervou do boje. Pozemšťané se rozhodli, že na Wraithy vyrukují se vším, co mají. V důsledku toho se na každé z lodí v držení Atlanťanů aktivovala všechna děla bodové obrany, která prakticky okamžitě začala zaměstnávat dvě obrovské štítové bubliny. Za normálních okolností by tato zbraň takto silnou energetickou bariéru zdolat nemohla, ale vzhledem k počtu lodí a děl na nich umístěných, byla tato pomoc opravdu užitečná. Hlavní a rovněž i jedna z nejsilnějších zbraní, ze které měli Wraithi právem strach, ovšem také nezůstala jen tak v ústraní. Hned, jakmile to bylo možné, začali zbraňoví důstojníci do boje posílat stovky, ne-li tisíce zlatavých trubců, které se doslova a do písmene valily ze zbrojnic auror. Obrovské proudy, které nebraly konce, se s radostí vrhaly proti oběma wraithským štítům. Tisíce a tisíce střel explodovalo na energetické bariéře vyvolané dvěma upravenými aurorami, a oslabovaly tak jeho výdrž. Bohužel pro pozemšťany, energetické zdroje, které dodávaly šťávu těmto štítovým jednotkám, měly obrovský výkon. I přesto se dařilo ochranu nepřítele alespoň částečně oslabovat. Wraithi pochopitelně také nezůstávali pozadu. Přestože jejich lodě jen stály na místě a dělaly si z antických auror cvičné terče, pulzy vystřelené z jejich lodí dělaly pozemšťanům nemalé problémy. Navíc k tomu všemu mohli Wraithi pohodlně cpát všechnu dostupnou energii do zbraní, čímž se střely stávaly ještě nebezpečnějšími.
Početní převaha byla znát, jenže pozemšťané se nehodlali dát jen tak lehce. Přiletěli sem bojovat, pokud by to muselo být, i do posledního dechu.
Destructor, tahoun celé flotily, musel jít příkladem. Sheppard proto nařídil nabít všechny dostupné zbraně. Chtěl zcela využít potenciál tohoto plavidla. Ale ještě před tím, než se měl Destructor plně pustit do wraithské flotily, přikázal poslat zprávu o současném stavu první skupiny a v neposlední řadě i o pozici wraithských lodí druhému oddílu. Vzápětí už se plně věnoval bitvě, která začínala pomalu, ale jistě nabírat na obrátkách. Všech jedenáct lodí statečně čelilo téměř čtyřnásobné přesile a bilo se jako lev. Z dálky by tato bitva představovala spíše dobře připravený ohňostroj, ve skutečnosti se jednalo o nemilosrdný boj na život a na smrt. Dobro proti zlu. Pozemšťané proti Wraithům.
Destructor, kterého wraithi právem vyhodnotili jako největší hrozbou, byl nucen snášet palbu více jak desítky lodí. Jeho lodní generátory zatím dodávaly dostatečné množství energie, takže v tomto ohledu prozatím problém nebyl. Posádka si to ale nenechala jen tak líbit a plavidlo opětovalo palbu všemi možnými prostředky. Zejména se jednalo o drony. Ty byly ve velké míře vypouštěny z lodní zbrojnice. Ke slovu se taktéž dostaly i antické paprsky. Do všech jedenácti platforem se neustále pumpovalo maximální množství energie, které bylo následně uvolňováno ve formě výstřelů. Právě tyto zelené zkázonosné paprsky měly na štíty wraithů největší účinek. Hned, jakmile to bylo možné, opustil loď antický paprsek. Ten vyšlehl ze své platformy a se vší vervou napral do jedné ze dvou wraithy vytvořené energetické bariéry.
Sheppard si byl vědom toho, že jedině společnými silami mohou nepřítele porazit. Proto nařídil zaútočit všemi dostupnými prostředky jen na jednu bublinu. Každá z přítomných antických lodí ihned přestala se svou dosavadní činností, kterou vesměs bylo bombardování obou štítů zároveň, a přeorientovala se na jediný cíl, na jediný štít. Spojená síla všech plavidel v držení pozemšťanů byla neuvěřitelná. Wraithský štít ale stále odolával i takovému náporu.
„Rodney, jak to vypadá?“ otázal se Sheppard, sedíc v ovládacím křesle se zavřenýma očima a pilotujíc Destructor.
„Nijak zvlášť, ten jejich štít stále drží. Daří se nám jej ale účinně oslabovat.“
John slyšel, ale neodpovídal. Jeho mysl byla nyní zaměstnávána manévrováním. Vyhýbat se s tímto vesmírným korábem nebylo vůbec snadné, vzhledem k jeho velikosti, hustotě palby a přítomnosti ostatních plavidel, která rovněž prováděla všelijaké úhybné manévry.
Stejně jak Sheppard, tak i piloti ostatních antických bitevníků si vedli více než dobře. Díky jejich umu se takřka polovině příchozí palbě úspěšně vyhýbali. A to byl vzhledem k okolnostem nelehký úkol. I přesto energetické bariéry lodí postavených replikátory už nějakou dobu nebyly na své stoprocentní kapacitě.
„Shepparde, dorazila druhá skupina,“ zvolal Rodney, sledujíc monitor před sebou.
„Spoj mě s Caldwellem,“ odvětil Sheppard. McKay ihned udělal to, co po něm Sheppard chtěl. Zanedlouho se na jedné z mnoha obrazovek naproti pilotnímu křeslu objevil obličej plukovníka Caldwella.
„Plukovníku, jak jste na tom?“ zeptal se spatra velitel Daedala.
„Držíme se, ale ti zmetci nám dávají pořádně zabrat.“ Sotva to dořekl, musel s Destructorem zatočit prudce vlevo, následně zvednout čumák lodi o sedmdesát stupňů vzhůru, jinak by hrozila srážka s jednou z devatenácti auror. Jakmile dokončil tento krkolomný manévr, naskytla se mu výborná příležitost pokropit nepřítelův štít. Do dvou platforem s antickým paprskem ihned poslal příslušné množství energie. Neuběhly ani dvě vteřiny a bylo nabito. Sheppard vystřelil. Z Destructoru ve stejnou dobu vyšlehly dva zelené parsky, které téměř v mžiku překonaly vzdálenost mezi nejsilnějším plavidlem bitvy a obrovskou energetickou bariérou. Se stejnou rychlostí se rozbily o průhlednou ochrannou skořápku nepřítele. John pokračoval v krasojízdě. Znovu nabil platformy paprsků, tentokrát tři. Opakoval se tentýž scénář. Jen s tím rozdílem, že tentokrát přidal i pěknou dávku dronů. Ty spolu s paprsky na štítové jednotce wraithů vykreslily překrásnou scenérii. Tímto Wraithy utvrdil, že Destructor je pro ně skutečnou hrozbou. Proto se na něj zaměřilo ještě více plavidel. Teprve nyní mohl tento drobeček ukázat svou pravou sílu.
„Začíná tu být pořádné horko,“ konstatoval Sheppard poté, co se loď zachvěla pod tíhou palby nepřítele, „plukovníku, hodila by se pomoc, střílejte pouze na jednu bublinu,“ prohodil ke Stevenovi, jehož tvář stále svítila na obrazovce.
„Rozumím,“ odpověděl stroze a začal se plně věnovat velení druhé skupiny.
„Meyersová, spojte mě s loděmi druhé skupiny,“ přikázal důstojnici po své pravici.
„Můžete, pane,“ kývla na něj po splnění rozkazu.
„Hovoří k vám plukovník Caldwell, zaměřte se pouze na jeden ze štítů, nezapomeňte manévrovat… a hodně štěstí,“ popřál plukovník a spojení se přerušilo. Ve stejný okamžik se jak do štítů Daedala, tak do energetických bariér zbylých auror opřely střely wraithských lodí. Jeden modrý pulz za druhým vylétal z organických platforem nepřátelských lodí a nemilosrdně se zakusoval do štítů plavidel v držení pozemšťanů. Ti však nepřiletěli na výlet, nýbrž nakopat těmto zrůdám zadky. Proto jim to oplatili stejnou kartou. Po dopadu pulzů na ochrany dalších desíti statečných, se jako na povel otevřela všechna vrata zbrojnic auror. To znamenalo jediné. Zbraňoví důstojníci již seděli v křeslech a navazovali kontakt se střelami v příslušné zbrojnici. Netrvalo dlouho a ze skladu dronů každé z antických plavidel se začala valit mračna zlatavých trubců. Ta ihned, jakmile vyletěla z útrob lodí, zamířila k wraithskému štítu. Pomoc v podobě dalších devíti auror a v neposlední řadě i pozemského křižníku Daedalos byla vítaná. Zatímco trubce jakéhokoliv z antických bitevníků plnily svou roli na výbornou, Daedalos se teprve chystal zaútočit.
„Kleinmane, nabijte všechna sila Mark osmičkami a asgardské paprsky, horizont raději připravte taky,“ rozkázal plukovník a vzápětí se otočil na druhého důstojníka, „Meyersová, dostaňte nás co možná nejblíže.“
„Rozumím, pane.“ Začala mačkat příslušná tlačítka, čímž loď navedla na tu správnou trajektorii. Daedalovy motory se v důsledku toho rozžhavily do oranžova. Pozemský klenot prudce zrychlil a vyrazil vstříc obrovskému krytu nepřítele, který neustále odolával příchozí palbě. Tři sta čtyřka se nacházela několik tisíc kilometrů od svého cíle a stále se přibližovala. Čím byla blíž, tím více střel inkasovala. Jenže pozemskému bitevníku hrála do karet jeho velikost, díky níž se kormidelník mohl pouštět do manévrů, které by za těchto podmínek s loděmi třídy aurora nebo Destructorem nebyly uskutečnitelné. Meyersová dokázala bravurně ovládat tohle plavidlo. Dalo by se říci, že se s ním sžila. Doslova a do písmene byla zažraná do monitoru před sebou. Na první pohled to mohlo vypadat, že je v transu. Ve skutečnosti se pekelně soustředila na pilotování lodi. Pouze a jen díky ní se tento malý záškodník úspěšně vyhýbal valné většině nepřítelovy palby a zároveň i ostatním plavidlům.
Nakonec zdárně prokličkovala mezi ostatními loděmi a dostala tím Daedalos na to správné místo. Caldwell, ale i Kleinman si toho byli vědomi.
„Kapitáne, vyprázdněte všechna sila,“ nařídil plukovník, dívajíc se skrz čelní průzor na dění „mimo dům“. Dave neodpovídal a okamžitě začal plnit Stevenovy rozkazy. Stačilo stisknout jedno tlačítko a šestnáct raket mohlo být vypuštěno do vesmíru. Kleinman tento úkon vykonal. Poklopy na všech šestnácti silech se v mžiku otevřely. Vzápětí z nich blesku rychle vyletělo všech šestnáct raket typu Mark VIII. Ty zamířily k obrovské ochranné bublině, zanechávajíc za sebou černý ocas kouře. Vzhledem k tomu, že raketám nestálo v cestě absolutně nic, si se vší parádou doletěly až k energetické bariéře nepřítele, na které explodovaly. Na štítu vykvetlo šestnáct termonukleárních výbuchů, které ubraly z výdrže nepřítelovy obrany, jež už začala slábnout.
„Teď paprsky,“ vydal další rozkaz plukovník. Jako na povel z rozjetého Daedala vyšlehly nejprve dva provazce rozžhavené plazmy, následované dalšíma dvěma, které se stejně nemilosrdně zahryzly do bubliny jako Mark devítky. Daedalos úspěšně dokončil nálet jen s několika ubranými procenty energie ze svého štítu.
„Otočte loď. Dáme si to ještě jednou,“ prohlásil Caldwell, který poklidně seděl ve svém křesle, podepíral si bradu levou rukou a uvažoval nad dalším postupem. Meyersová okamžitě otočila loď o sto osmdesát stupňů a pokoušela se křižník dostat do přijatelné vzdálenosti k dalšímu útoku. Kleinman už měl nabity všechny zbraně a vyčkával, až Meyersová dokončí manévr. Netrvalo dlouho a Pat se s Daedalem opět propletla skrz všechny nástrahy bojiště.
„Nebudeme je šetřit, palte…,“ Steven nestihl dokončit svou větu. Daedalos se velice silně otřásl. Každý na palubě se zhrozil a netrpělivě čekal, co přijde dál. Jako první se vzpamatoval Caldwell.
„Co to sakra bylo!?“ zařval lehce vyděšený plukovník. Meyersová ještě před tím, než mu odpověděla, strhla kormidlo prudce doprava, jinak by hrozila přímá srážka s jednou z přítomných auror.
„Podle senzorů byl nepřátelský štít zasažen masivní dávkou energie, zbytková vlna nás zasáhla,“ podala stručné hlášení kapitán Meyersová.
„Kdo to má na svědomí?“ položil další otázku velitel Daedala.
„Podle všeho loď plukovníka Shepparda.“
„To si s ním vyříkám potom, jak jsme na tom?“
„Štíty na sedmdesáti dvou procentech, žádné jiné poškození nemáme, flotila se drží.“ Tady se na chvíli odmlčela. Zároveň zmáčkla pár tlačítek, pak pokračovala.
„Pane, vypadá to, že nepřítelův štít se brzy zhroutí.“ Caldwell ožil.
„Otočte loď, motory na plný výkon, všechny zbraně v pohotovosti, jdeme to těm bastardům vrátit.“ S těmito slovy vstal ze svého křesla, přešel k čelnímu průzoru, skrz který pozoroval, jak se jedna ze dvou nepřátelských bublin hroutí.
, za což mu ještě jednou děkuji.
Komentáře všeho druhu jsou vítány.
PS. Sorry for double post