Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
Nemožné se stalo možným. 
Mr. Mister překecal Mr. Mistera a ten se rozhodl sem dát další část povídky. Tento díl byl napsaný ještě před tím, než jsem se rozhodl přerušit vydávání. Nedal jsem ho sem z toho důvodu, abych měl i něco do zásoby, ale nedalo mi to a prostě a jednoduše musím. Takže doufám, že se tento díl bude líbit alespoň stejně jako ty předchozí. 15. Díl – Částečná ztráta
Galaxie Pegas, hyperprostor, můstek neznámé lodě
Byly to už bezmála čtyři hodiny, co se pegasská část pozemské flotily vydala na tvrdou odvetu proti Wraithům. Valná většina z těch, co se nacházela na palubě lodí, si tuhle akci brala velmi osobně. Nebylo prakticky člověka, který by v tomto dlouhém boji s Wraithy nepřišel alespoň o jednoho svého kamaráda. Právě proto jim to chtěl každý vrátit i s úroky. Nyní se naskytla ideální příležitost a lidé se jí okamžitě chopili. Některým se to zprvu zdálo jako naprosté šílenství, když si to ale nechali v hlavě trochu uležet a ještě jednou o tom popřemýšleli, už jim to zas tak neproveditelné nepřišlo. Každého z kapitánů navíc při cestě hyperprostorem k budoucímu bojišti napadaly stále nové a nové postupy, jež by se v bitvě daly uplatnit a díky kterým by se dala ještě vylepšit taktika plukovníka Shepparda. Nakonec to vyústilo ve vytvoření zcela, na první pohled bezchybného plánu. Důležitou roli v tomto, na oko se jevícím neprůstřelném postupu, hrála jistá skutečnost. A tou byla neznalost. Neznalost dvou senzorových kontaktů. Lidé sice věděli, že se jedná o plavidla přibližně velká jako wraithské křižníky, stále však zůstala jedna nezodpovězená otázka. Jedná se o nové lodě vyrobené Wraithy či nějakou ničivou zbraň? Tuto otázku zatím nikdo nedokázal zodpovědět, přesto se s nimi v plánu jistým způsobem počítalo. Navíc pozemšťanům hrála do karet síla. Síla, kterou měli ve svém držení. Projev této síly dávala najevo dvacítka lodí antické konstrukce, z nichž jedna byla na vyšším technologickém stupni než zbylých devatenáct. I přesto lodě třídy aurora dokázaly velice efektivně uškodit svému rivalovi. Celou tuto dvacítku ke všemu doplňovala loď, jež velikostně nepatřila k největším, ale svou silou by mohla konkurovat svým sesterským velikánům. Celá tato flotila, rozdělená na dvě skupiny, si v pětiminutovém rozestupu od sebe poklidně letěla modrými tunely hyperprostoru. Na každém z plavidel panoval klasický před bitevní stres. Každý člen posádky se fyzicky, ale hlavně psychicky připravoval na to, co ho v nejbližší době čeká. Někteří se ještě před odletem rozloučili se svými milými, někteří podepsali závěti. Nikdo s jistotou nevěděl, jestli z toho vyvázne živý. I přes to všechno se každý choval profesionálně a tak, jak se od něj očekávalo. I doktor Rodney McKay na můstku zatím bezejmenného plavidla vzpomínal na své blízké. Myslel na svou sestru Jeannie, na svou neteř, na své rodiče a v neposlední řadě i na Jennifer. Při tomto vzpomínání jen tupě hleděl do obrazovky, již měl před sebou, a promítal si ty nejkrásnější vzpomínky právě na ně. Občas se u toho i lehce pousmál, většinou měl však smutný pohled. Z jeho krásného přemýšlení ho vytrhl až John.
„Rodney, jak to vypadá?“ prohodil směrem k vědci a zároveň se spokojeně rozhlížel z pilotního křesla po můstku.
„Co, co. Moment.“ McKay potřeboval chvíli, aby se mohl vzpamatovat. Až se začal znovu plně soustředit na obrazovku, jež se před ním tyčila, zobrazil si data o současném stavu lodi a flotily vůbec. „Všechno v normálu, flotila letí přesně podle plánu,“ oznámil.
„Výborně. Nad čím jsi přemýšlel?“ Rodney mu rozhodně nechtěl říci pravdu. Po chvíli mlčení, když to začalo být podezřelé, vyslovil první věc, která ho napadla.
„Nad jedním vědeckým pokusem,“ zvolal.
„Tvářil ses u toho dost smutně,“ pokračoval Sheppard.
„Byl to nepovedený pokus,“ zapíral dál Rodney. Sheppard to raději nechal být.
„Já jsem taky trochu přemýšlel,“ zvolal pochvíli Sheppard.
„Nepovídej?“ opáčil sarkasticky McKay. „A nad čím pak?“ dodal posléze.
„Nad jménem lodi.“
„A co tě napadlo?“ zeptal se znovu McKay, tentokrát se zvědavým přízvukem.
„Destructor,“ prohlásil sebevědomě plukovník. Rodney nad tím začal uvažovat, přičemž si neodpustil klasické „hm“.
„To není špatné, to se mi líbí,“ odvětil McKay.
„Díky. Taky se mi to zamlouvá. Bylo to v databázi,“ vyslovil s úsměvem na tváři plukovník.
„Aha a já už si myslel, že tě to napadlo.“
„Na co narážíš? Myslíš si, že nejsem schopen vymyslet vhodné jméno pro loď?“
„Jo, přesně na to.“
„Náhodou mě napadlo hodně jmen,“ chlubil se John.
„Řekni alespoň jedno,“ opáčil ihned Rodney, přičemž si na hruď založil ruce. Navíc k tomu přidal svůj sarkastický obličej. Sheppard byl v pasti, přesto nechtěl uznat porážku a snažil se na něco přijít. To, co ho jako první napadlo, ihned vyslovil.
„Například Pevnost,“ vyhrkl ze sebe.
„Cože? Takhle se přece loď nemůže jmenovat,“ pronesl Rodney, zároveň se u toho smál.
„Ale jo, může.“ i přes to, že věděl, že je to blbost, stál si za svým.
„Už jsi viděl někdy nějakou loď, která by se tak jmenovala?“
„Sice neviděl, ale někdy možná uvidím.“
„O tom pochybuju.“
„Dobře, Rodney, přiznávám, nic mě nenapadlo.“ Sheppard hrdinně uznal svou porážku.
„Já si to myslel…“ dodal pouze spokojeně Rodney. Touto větou se rozhovor mezi McKayem a Sheppardem ukončil a každý z dvojice se dál věnoval své předešlé činnosti. Mimo nich se můstku Destructoru nacházeli ještě další tři technici, kteří se ještě seznamovali s lodními systémy. Do výstupu zbývala necelá hodina. Všichni kapitáni plavidel si během této doby opakovali plán bitvy, posádka prováděla diagnostiku všech systémů. Pouhých deset minut před výstupem plukovník Caldwell ještě navázal spojení se všemi loděmi. Na obrazovky by se obličeje všech kapitánů nevešly, proto se jednalo jen o audio hovor.
„Pánové, ještě jednou jsem Vám chtěl popřát hodně štěstí. Plán všichni znáte, proto je jeho opakování zbytečné, takže hodně štěstí a po bitvě Vás všechny zvu na skleničku.“ Tím navodil příjemnou atmosféru. Zároveň všem zvedl morálku a každého ještě více povzbudil. Jen několik sekund poté, co vyslovil svá poslední slova, se spojení přerušilo. Následujících necelých deset minut každý člen posádky jakékoliv lodi jen mlčky čekal na výstup jeho lodi z hyperprostoru. Napětí by se dalo krájet. Zbraňoví důstojníci již netrpělivě seděli ve zbraňových křeslech a čekali, kdy budou moci vypustit první zářivé střely a poslat je proti život vysávajícím stvořením. Jinak tomu nebylo ani u členů posádek sedících u různých konzol či u pilotů. Právě ti netrpělivě čekali, až budou moci předvést svůj pilotní um. Všichni byli na svých místech a maximálně připraveni. Odpočet na lodích první skupiny se nachýlil k nule a všech jedenáct lodí opustilo zelenkavé tunely. Jako první se z hyperprostoru vyřítil Destructor. Než však stačil jakoukoliv loď opustit alespoň jeden dron či pulz, stalo se to nejméně pravděpodobné, co by kdo čekal.
Galaxie Mléčná dráha, neznámá soustava, planeta Luciánské aliance
Když se ale Korolev přiblížil na odstřelovou vzdálenost a zbraňový už chtěl vypustit rakety na jeden ze dvou cílů, jen několik tisíc kilometrů od bojiště se otevřelo obrovské hyperprostorové okno. Ve stejný moment, kdy Rachimov stiskl tlačítko a ze sil Koroleva se vyřítily dvě rakety Mark IX, jež si to zamířily rovnou k jednomu z dvojice ha‘taků, Anubisova mateřská loď zažehla svůj podsvětelný pohon, čímž se vydala směrem k bojišti. Tohle plavidlo bylo na chlup stejné jako to Anubisovo, jen s tím rozdílem, že tahle loď nedisponovala super zbraní na ničení planet. Obě rakety Mark IX úspěšně zasáhly svůj cíl a srazily ukazatel výdrže energetické bariéry na deset procent. Nyní ke slovu měly přijít asgardské paprsky. Antonov udělal s lodí otočku o sto osmdesát stupňů, čímž se opět dostal čelem k oslabenému ha‘taku. Obě nepřátelská plavidla se stihla mezitím přeskupit. Oslabená loď se schovala za zatím nedotčený ha’tak. Z pohledu jaffů to vypadalo jako moudrý tah, pozemšťané to však viděli jinak. Rachimov se jen pousmál a dal pokyn Sergejovi, aby provedl přímý nálet na nedotčené plavidlo. Ten tak učinil. Korolev se hnal svou maximální možnou rychlostí ke svému cíli. Zbraňové baterie znepřátelené lodi jely na maximum. I přesto, že Luciáni značně vylepšili svá plavidla, nyní jim to bylo k ničemu. Za knipl ruského stroje usedl opravdový mistr ve svém oboru. Právě díky němu se podařilo vyhýbat více jak sedmdesáti procentem příchozí palby. Jen páru červených pulzů se podařilo zakousnout do štítu pozemského bitevníku, který pod tíhou dopadajících pulzů modro-žlutě zářil. Korolev se konečně přiblížil na odstřelovou vzdálenost. Ihned, jakmile se naskytla příležitost, Dimitrij se jí ihned chopil. Všechny asgardské baterie byly nabity a nahromaděná energie se již nemohla dočkat, až se zahryzne do štítu a následně i trupu nepřátelského plavidla. Kormidelník nyní prováděl poslední ze série manévrů, které byly pro úspěšné dokončení tohoto náletu nutné. Ruský stroj nalétal na ha’tak ze shora, přičemž se točil ve spirále. Tady se naskytla možnost palby i z baterií druhého ha’taku. I když byl Korolevův štít zatěžován palbou hned ze dvou lodí naráz, kormidelník pokračoval v náletu. Když už byla loď jen několik stovek metrů před, zatím nedotčeným, ha’takem, z pozemského křižníku vyšlehly nejdříve dva a posléze i zbylé dva bleděmodré asgardské provazce plazmy. První dva klasicky srazily výdrž štít téměř na nulu, třetí ho dorazil a prošel částečně skrz. Zároveň se zakousl do již ničím nechráněného trupu pyramidové lodi. Trup se po zásahu třetího paprsku začal bořit, ve stejný moment se začaly objevovat i mnohočetné výbuchy. Když dorazil čtvrtý paprsek, loď okamžitě explodovala a vzala se sebou i sousední ha’tak, kterému se při výbuchu jeho souseda vyčerpaly štíty na nulu. Zároveň utrpěl mnohočetná poškození, která nemohla být v souladu s jeho existencí. Za výbuchu obou nepřátelských lodí se do štítu Koroleva opřely obrovské červené pulzy, při kterých se pozemské plavidlo silně otřáslo.
„Co to sakra bylo!?“ vykřikl Makarov, když se loď otřásla a on se rukou udeřil do opěradla.
„Pane, na senzorech máme nový kontakt. Podle databáze se jedná o Anubisovu mateřskou loď,“ zvolal Antonov.
„Cože, vždyť ten bastard je mrtvý,“ pokračoval kapitán ruského bitevníku.
„Asi se Luciánské alianci a Pravých jaffům podařilo postavit kopii nebo měl Anubis rozestavěnou ještě jednu,“ projevil svůj názor Sergej.
„To teď řešit nebudeme. Jak jsme na tom?“
„Štíty na čtyřiceti dvou procentech a při každém dalším zásahu rapidně slábnou,“ prohlásil kormidelník, když se loď znovu silně otřásla.
„Úhybné manévry a zahajte palbu všemi dostupnými prostředky. Rovněž dejte vědět Athéně a Sun- Tzu, že by se nám hodila jejich pomoc,“ vydal příkazy plukovník. Antonov je všechny splnil a zároveň začal loď natáčet k nově příchozímu. Mezitím major Dimitrij Rachimov začal nabíjet raketová sila i asgardské paprsky. Ve stejnou dobu zbylá dvojice pozemských bitevníků - Athéna a Sun-Tzu sváděla boj s dvojící ha’taků, přičemž obě lodě třídy tři sta čtyři byly z větší vzdálenosti odstřelovány zbylými čtyřmi nepřátelskými loděmi. Vylepšení nepřátelských lodí bylo již nyní zcela zřetelné. Zbraně nepřítele měly zvýšenou účinnost. Díky tomu byla značně oslabována výdrž energetických bariér pozemských krasavic. Především kvůli tomu štíty klesly pod hranici padesáti procent. Stále však zbývalo dost energie, a proto se nepřestávalo s ofenzívou. Athéna nyní ale byla pod palbou čtyř nepřátelských lodí a i přesto, že se major Ferginson snažil všelijak manévrovat, příchozí palba byla tak hustá, že štít pozemského křižníku byl neustále pod poměrně velkou zátěží a jeho ukazatel výdrže klesal jako kámen ke dnu. Nicméně i z této prekérní situace se posádka snažila vytřískat co nejvíce. Major Ferginson schválně naváděl loď tak, aby se štít Athény téměř dotýkal energetických bariér nepřátelských plavidel, kolem kterých právě prolétal. Tyto krkolomné nálety prováděl za účelem, aby alespoň zlomek příchozí palby tímto přesměroval na nepřátelská plavidla, takže nepřítel střílel do vlastních. I díky tomu byla ulehčena práce zbraním na pozemských lodích. Kormidelník nyní v těsné blízkosti obletěl zprava jeden z ha’taků a v zorném poli se objevil ha’tak druhý. Ten si vybrala major Cooperová za svůj budoucí cíl. Ferginsonovi to bylo jasné a s plynem až na podlaze začal loď směřovat k nepřátelskému plavidlu. Cestou samozřejmě s lodí manévroval jak o život, bohužel, baterií na nepřátelských plavidlech bylo mnoho a ne vždy se podařilo provést ten správný manévr. Athéna se právě přiblížila na odstřelovou vzdálenost. Nyní ke slovu přišla major Cooperová. Již předem nahromadila do tří asgardských platforem požadované množství energie a nabila dvě sila raketami Mark VIII. Když byla Athéna asi tři kilometry od ha’taku, vytryskly z ní nejprve dva a vzápětí i třetí bleděmodrý paprsek. Škoda byla napáchána. Dva již tak oslabený štít zcela vyčerpaly a třetí nepřátelské plavidlo zcela vyřadil ze hry. Motory pohasly a loď se nyní pohybovala jen svou setrvačností. V trupu lodi zela obrovská díra, která zbyla po třetím asgardském paprsku. Rovněž bylo vidět, jak ze zasažených částí lodí uniká atmosféra a s tím spojené vylétávání věcí a i lidských bytostí samotných. Pro posádku ha‘taku to rozhodně nebylo nic příjemného. Jejich trápení se ale vzápětí ukončilo. Jen několik okamžiků poté, co loď opustily tři provazce přehřáté plazmy, se z předních sil vyřítily dvě rakety Mark VIII. Jelikož jim v cestě nestál ani štít či děla bodové obrany, která by se je zajisté pokusila sestřelit, dvojice zkázonosných raket úspěšně a bez jakýchkoliv problémů doputovala ke svému cíli. Již tak poškozený ha’tak nemohl explozi takového rozsahu přežít. Jeho pochroumaný trup se po výbuchu raket začal bortit, až celé plavidlo grandiózně explodovalo. Zbytkové trosky byly vrženy do všech směrů a narážely jak do štítů pozemských plavidel, tak do energetických bariér lodí patřících Luciánské alianci.
„Pane, cíl byl zničen,“ oznámila major Cooperová.
„Dobře, jak jsme na tom?“ zeptal se kapitán.
„Štíty na osmatřicet procent. Máme poslední tři rakety Mark osm. V railgunech dva, tři, šest a osm došla munice, ale všechny al’keshe a nákladní lodě se nám podařilo eliminovat,“ podala hlášení major Cooperová.
„A jak jsou na tom ostatní?“
„Sun-Tzu se právě podařilo zničit další ha’tak a jsou na tom zhruba stejně jako my. Korolev svádí boj s Anubisovou mateřskou lodí a žádá o pomoc od nás i Sun-Tzu.“ pokračovala Katherine.
„Cože, kde ta se tady vzala!?“ vykřikl kapitán.
„Před několika minutami vystoupila z hyperprostoru,“ prohlásil major Ferginson.
„Proč jste mi to neřekl dříve?“
„Nebyl čas, pane,“ zvolal kormidelník.
„Nu dobrá. Okamžitě nás vezměte k mateřské lodi, ha’taky musí počkat,“ rozkázal kapitán. Jen několik okamžiků poté, co dokončil větu, se Athéna začala stáčet k Anubisově mateřské lodi, vzápětí ji následovala i Sun-Tzu. Mezitím se znepřátelené stroje rovněž začaly přeskupovat. Zbylá čtveřice přestala s palbou do pozemských tři sta čtyřek a začala se přibližovat k mateřské lodi, se kterou momentálně zápasil ruský bitevník. Korolevovy zbraně doslova a do písmene hrozily přehřátím. Co chvíli z lodi vyšlehl modrý asgardský paprsek, který se vzápětí zahryzl do energetické bariéry nepřátelského giganta. Co chvíli loď opustily alespoň dvě rakety, které rovněž explodovaly na štítu znepřáteleného plavidla. Stále se však nedařilo tuto energetickou bariéru zdolat. Zato štít Koroleva na tom nebyl zrovna nejlépe.
„Pane, naše štíty jsou na patnácti procentech, došlo k několika zkratům v obvodech,“ podal hlášení major Antonov.
„A co nepřátelská loď?“ otázal se kapitán.
„Jejich štít se nám podařilo srazit asi o osmnáct procent, začínají nám ale docházet rakety,“
„Připravte horizont a nabijte asgardské paprsky a všechna sila všemi zbylými raketami. Zkusíme to takhle.“
„Pane, Athéna a Sun-Tzu se přesouvají na naši pozici,“ prohlásil Sergej.
„Výborně, seznamte je s naším plánem a ať nám pomohou,“ vydal poslední ze série svých rozkazů kapitán ruského bitevníku. Posádka Koroleva začal plnit kapitánovy rozkazy. Rachimov připravil horizont, nabil všechna sila a asgardské paprsky, Antonov dal vědět zbylé dvojici pozemských lodí o jejich současném stavu a seznámil je s Makarovovým plánem. Všechny tři pozemské lodě se stejně jako ty luciánské zformovaly. Na všech lodích se v pumovnicích připravily nosiče šestice raket typu Mark IX, nabily asgardské paprsky a do sil poslední zbývající rakety. Netrvalo dlouho a obě strany se do sebe na novo pustily. Podsvětelné motory lodí obou stran se zažehly a všechna plavidla vyrazila na zteč. Před obrovským kolosem, který byl v držení Luciánské aliance, letěla čtveřice ha’taků, které tvořily první linii a svým způsobem i takové fackovací panáky. Jakmile se obě strany přiblížily na odstřelovou vzdálenost, rozpoutalo se hotové peklo. Luciáni nestačili ani vystřelit a na jejich tři lodě bylo vystřeleno dvanáct asgardských paprsků. Jejich štíty takové síle nemohly konkurovat a všechny tři lodě se po dopadu těchto zkázonosných paprsků zmítaly v plamenech. Nyní měli pozemšťané početně navrch, ale vzhledem k současné situaci to lépe vypadalo spíše pro Luciány. Obě zbylé lodě již plně započaly s palbou, které měla na štíty pozemských krásek neblahé účinky. Ale právě nyní měl ke slovu přijít plán plukovníka Makarova. Trojici pozemských tři sta čtyřek se nyní naskytla ideální šance pro odpálení horizontů. Kormidelníci trojice lodí seřadili plavidla tak, aby letěly co možná nejvíce u sebe, aby byla oblast štítu, do které budou horizonty vypuštěny, co nejmenší. Tím se předpokládá, že zatížení, jež bude soustředěno na poměrně malou plochu energetické bariéry jejich největšího protivníka, způsobí selhání štítu. I přes neustálou palbu protivníka lodě držely formaci. Štíty pozemských bitevníků byly pod hranicí deseti procent, každý ale věřil, že po tomto útoku bude mateřská loď zničena. Všechny tři lodě tedy ve stejný čas vyprázdnily svůj obsah pumovnice. Všechny tři horizonty ihned zažehly své pohonné jednotky a zamířily si to rovnou k mateřské lodi. Trojice zkázonosných nosičů raket Mark IX úspěšně doputovala až ke svému cíli. Mezitím se všechna pozemská plavidla raději vzdálila od místa předpokládané exploze. Každý z křižníků měl motory na maximální možný výkon a vzdaloval se od mateřské lodi. Gigantický výbuch, který po dopadu osmnácti raket nastal, oslepil senzory všech lodí na několik sekund. Až poté, co senzory opět naběhly, se mohl zjistit výsledek útoku.
„Pane, mateřská loď je pořád v celku, poslední ha’tak je ale zničen,“ oznámil hrůznou informaci major Antonov na můstku Koroleva.
„Cože!? Jak je to možné!?“ vyjel Makarov.
„To nevím, pane. Nepřátelská loď se ale začala přibližovat a senzory zaznamenávají hromadění energie. Nabíjejí zbraně,“ prohlásil Antonov.
„Dejte mi Athénu a Sun-Tzu,“ přikázal kapitán.
„Pánové, máme problém. Mě už došly nápady. Co navrhujete?“ otázal se. Slova se jal plukovník Wildfield.
„Zkusíme na tu loď poslat zbytek toho, co nám ještě zbylo.“ Oba kapitáni to odsouhlasili. Následně se trojice vrátila k vedení lodí a posádky. To už se ale mateřská loď přiblížila na dostřel svých hlavních zbraní. Nedlouho poté z ní začaly vylétat obrovské červené pulzy, které se vzápětí zastavovaly o štíty pozemských bitevníků, které pod jejím náporem podstatně slábly. Pro štítové generátory už nezbývalo moc energie a i ta část, která byly převedena z asgardských zbraní, nebyla v tento moment dostačující. Všem bylo jasné, že to někdo odnese. Každá z pozemských lodí manévrovala, jak nejlépe uměla, bohužel pro ně baterií na nepřátelském plavidle bylo až přespříliš. Pokaždé se našlo minimálně jedno dělo, které mohlo jeden z pozemských bitevníků zasáhnout. Na všech lodích začaly vylétat z přístrojů jiskry, což značilo jediné. Energetické bariéry zanedlouho povolí a trup nebude schopen odolávat příchozí palbě. Poslední naděje, jak zničit onu z pekel poslanou loď, pohasla poté, když všech osmadvacet nukleárních hlavic všeho druhu explodovalo na energetické bariéře, a loď byla stále vcelku.
„Pane, štít nepřátelského plavidla stále drží, byl ale pod velkou zátěží a podle senzorů je nyní na třiceti procentech své kapacity,“ oznámil major Ferginson.
„Sakra, čím ho napájí!?“ přemýšlel nahlas kapitán.
„To nevím, pane,“ poté se Athéna silně otřásla.
„Stav!?“ vykřikl kapitán, když spadl do kapitánského křesla.
„Štíty jsou v háji, poškození na palubách sedm, osm a deset, asgardské zbraně mimo provoz, hyperpohon je poškozený.“
„Zvládneme skočit?“ položil otázku plukovník.
„Je tu jisté riziko, ale měli bychom to zvládnout,“ konstatoval major Ferginson.
„Dobrá, kurz na nouzové souřadnice.“ Jen co to Wildfield dořekl, přehnal se okolo Athény ve vysoké rychlosti Korolev a bránil svou setru vlastním tělem. Zbraňová obsluha na mateřské lodi si nyní mohla připsat hned dvojici zničených pozemských plavidel. Proto přesměrovala svou veškerou palbu na Koroleva. Jeho štít nemohl takovou zátěž vydržet a zanedlouho se vytratil. Kormidelník ale stihnul včas zareagovat a na poslední chvíli se díky prudké otočce o šedesát stupňů vyhnul houfu červených pulzů a pokoušel se odletět z dostřelu mateřské lodě poté, co Athéna vyletěla z krytí Koroleva a připravovala se ke skoku. Ruský bitevník nebyl ale ještě dostatečně daleko a palba byla neustále směřována právě na něj. Již nyní ničím nechráněná loď se pokoušela o únik. Loď se co chvíli otřásla pod dopadem červených pulzů. Plášť Koroleva byl na mnoha místech černě očouzen a loď byla celkově dosti poničená. Antonov udělal poslední možný čin, kterým mohl loď a celou posádku zachránit. Když už byla loď téměř z dostřelu a k lodi se hnalo veliké množství obrovských červených pulzů, Sergej aktivoval hyperpohon. Před Korolevem se objevilo hyperprostorové okno. Když už to ale vypadalo, že do něj ruský bitevník bezpečně vklouzne, motory zasáhlo několik pulzů. Zasažen byl hlavně hyperpohon. Objevil se výbuch. Když se exploze rozplynula, po Korolevu nebylo ani památky. Jakmile se mateřská loď vypořádala s Korolevem, přeorientovala se na zbylá dvě pozemské plavidla. Ty už ale v tuhle dobu aktivovaly své hyperpohony. Athéna i Sun-Tzu bezpečně skočily.
Galaxie Pegas, hyperprostor, můstek neznámé lodě
Byly to už bezmála čtyři hodiny, co se pegasská část pozemské flotily vydala na tvrdou odvetu proti Wraithům. Valná většina z těch, co se nacházela na palubě lodí, si tuhle akci brala velmi osobně. Nebylo prakticky člověka, který by v tomto dlouhém boji s Wraithy nepřišel alespoň o jednoho svého kamaráda. Právě proto jim to chtěl každý vrátit i s úroky. Nyní se naskytla ideální příležitost a lidé se jí okamžitě chopili. Některým se to zprvu zdálo jako naprosté šílenství, když si to ale nechali v hlavě trochu uležet a ještě jednou o tom popřemýšleli, už jim to zas tak neproveditelné nepřišlo. Každého z kapitánů navíc při cestě hyperprostorem k budoucímu bojišti napadaly stále nové a nové postupy, jež by se v bitvě daly uplatnit a díky kterým by se dala ještě vylepšit taktika plukovníka Shepparda. Nakonec to vyústilo ve vytvoření zcela, na první pohled bezchybného plánu. Důležitou roli v tomto, na oko se jevícím neprůstřelném postupu, hrála jistá skutečnost. A tou byla neznalost. Neznalost dvou senzorových kontaktů. Lidé sice věděli, že se jedná o plavidla přibližně velká jako wraithské křižníky, stále však zůstala jedna nezodpovězená otázka. Jedná se o nové lodě vyrobené Wraithy či nějakou ničivou zbraň? Tuto otázku zatím nikdo nedokázal zodpovědět, přesto se s nimi v plánu jistým způsobem počítalo. Navíc pozemšťanům hrála do karet síla. Síla, kterou měli ve svém držení. Projev této síly dávala najevo dvacítka lodí antické konstrukce, z nichž jedna byla na vyšším technologickém stupni než zbylých devatenáct. I přesto lodě třídy aurora dokázaly velice efektivně uškodit svému rivalovi. Celou tuto dvacítku ke všemu doplňovala loď, jež velikostně nepatřila k největším, ale svou silou by mohla konkurovat svým sesterským velikánům. Celá tato flotila, rozdělená na dvě skupiny, si v pětiminutovém rozestupu od sebe poklidně letěla modrými tunely hyperprostoru. Na každém z plavidel panoval klasický před bitevní stres. Každý člen posádky se fyzicky, ale hlavně psychicky připravoval na to, co ho v nejbližší době čeká. Někteří se ještě před odletem rozloučili se svými milými, někteří podepsali závěti. Nikdo s jistotou nevěděl, jestli z toho vyvázne živý. I přes to všechno se každý choval profesionálně a tak, jak se od něj očekávalo. I doktor Rodney McKay na můstku zatím bezejmenného plavidla vzpomínal na své blízké. Myslel na svou sestru Jeannie, na svou neteř, na své rodiče a v neposlední řadě i na Jennifer. Při tomto vzpomínání jen tupě hleděl do obrazovky, již měl před sebou, a promítal si ty nejkrásnější vzpomínky právě na ně. Občas se u toho i lehce pousmál, většinou měl však smutný pohled. Z jeho krásného přemýšlení ho vytrhl až John.
„Rodney, jak to vypadá?“ prohodil směrem k vědci a zároveň se spokojeně rozhlížel z pilotního křesla po můstku.
„Co, co. Moment.“ McKay potřeboval chvíli, aby se mohl vzpamatovat. Až se začal znovu plně soustředit na obrazovku, jež se před ním tyčila, zobrazil si data o současném stavu lodi a flotily vůbec. „Všechno v normálu, flotila letí přesně podle plánu,“ oznámil.
„Výborně. Nad čím jsi přemýšlel?“ Rodney mu rozhodně nechtěl říci pravdu. Po chvíli mlčení, když to začalo být podezřelé, vyslovil první věc, která ho napadla.
„Nad jedním vědeckým pokusem,“ zvolal.
„Tvářil ses u toho dost smutně,“ pokračoval Sheppard.
„Byl to nepovedený pokus,“ zapíral dál Rodney. Sheppard to raději nechal být.
„Já jsem taky trochu přemýšlel,“ zvolal pochvíli Sheppard.
„Nepovídej?“ opáčil sarkasticky McKay. „A nad čím pak?“ dodal posléze.
„Nad jménem lodi.“
„A co tě napadlo?“ zeptal se znovu McKay, tentokrát se zvědavým přízvukem.
„Destructor,“ prohlásil sebevědomě plukovník. Rodney nad tím začal uvažovat, přičemž si neodpustil klasické „hm“.
„To není špatné, to se mi líbí,“ odvětil McKay.
„Díky. Taky se mi to zamlouvá. Bylo to v databázi,“ vyslovil s úsměvem na tváři plukovník.
„Aha a já už si myslel, že tě to napadlo.“
„Na co narážíš? Myslíš si, že nejsem schopen vymyslet vhodné jméno pro loď?“
„Jo, přesně na to.“
„Náhodou mě napadlo hodně jmen,“ chlubil se John.
„Řekni alespoň jedno,“ opáčil ihned Rodney, přičemž si na hruď založil ruce. Navíc k tomu přidal svůj sarkastický obličej. Sheppard byl v pasti, přesto nechtěl uznat porážku a snažil se na něco přijít. To, co ho jako první napadlo, ihned vyslovil.
„Například Pevnost,“ vyhrkl ze sebe.
„Cože? Takhle se přece loď nemůže jmenovat,“ pronesl Rodney, zároveň se u toho smál.
„Ale jo, může.“ i přes to, že věděl, že je to blbost, stál si za svým.
„Už jsi viděl někdy nějakou loď, která by se tak jmenovala?“
„Sice neviděl, ale někdy možná uvidím.“
„O tom pochybuju.“
„Dobře, Rodney, přiznávám, nic mě nenapadlo.“ Sheppard hrdinně uznal svou porážku.
„Já si to myslel…“ dodal pouze spokojeně Rodney. Touto větou se rozhovor mezi McKayem a Sheppardem ukončil a každý z dvojice se dál věnoval své předešlé činnosti. Mimo nich se můstku Destructoru nacházeli ještě další tři technici, kteří se ještě seznamovali s lodními systémy. Do výstupu zbývala necelá hodina. Všichni kapitáni plavidel si během této doby opakovali plán bitvy, posádka prováděla diagnostiku všech systémů. Pouhých deset minut před výstupem plukovník Caldwell ještě navázal spojení se všemi loděmi. Na obrazovky by se obličeje všech kapitánů nevešly, proto se jednalo jen o audio hovor.
„Pánové, ještě jednou jsem Vám chtěl popřát hodně štěstí. Plán všichni znáte, proto je jeho opakování zbytečné, takže hodně štěstí a po bitvě Vás všechny zvu na skleničku.“ Tím navodil příjemnou atmosféru. Zároveň všem zvedl morálku a každého ještě více povzbudil. Jen několik sekund poté, co vyslovil svá poslední slova, se spojení přerušilo. Následujících necelých deset minut každý člen posádky jakékoliv lodi jen mlčky čekal na výstup jeho lodi z hyperprostoru. Napětí by se dalo krájet. Zbraňoví důstojníci již netrpělivě seděli ve zbraňových křeslech a čekali, kdy budou moci vypustit první zářivé střely a poslat je proti život vysávajícím stvořením. Jinak tomu nebylo ani u členů posádek sedících u různých konzol či u pilotů. Právě ti netrpělivě čekali, až budou moci předvést svůj pilotní um. Všichni byli na svých místech a maximálně připraveni. Odpočet na lodích první skupiny se nachýlil k nule a všech jedenáct lodí opustilo zelenkavé tunely. Jako první se z hyperprostoru vyřítil Destructor. Než však stačil jakoukoliv loď opustit alespoň jeden dron či pulz, stalo se to nejméně pravděpodobné, co by kdo čekal.
Galaxie Mléčná dráha, neznámá soustava, planeta Luciánské aliance
Když se ale Korolev přiblížil na odstřelovou vzdálenost a zbraňový už chtěl vypustit rakety na jeden ze dvou cílů, jen několik tisíc kilometrů od bojiště se otevřelo obrovské hyperprostorové okno. Ve stejný moment, kdy Rachimov stiskl tlačítko a ze sil Koroleva se vyřítily dvě rakety Mark IX, jež si to zamířily rovnou k jednomu z dvojice ha‘taků, Anubisova mateřská loď zažehla svůj podsvětelný pohon, čímž se vydala směrem k bojišti. Tohle plavidlo bylo na chlup stejné jako to Anubisovo, jen s tím rozdílem, že tahle loď nedisponovala super zbraní na ničení planet. Obě rakety Mark IX úspěšně zasáhly svůj cíl a srazily ukazatel výdrže energetické bariéry na deset procent. Nyní ke slovu měly přijít asgardské paprsky. Antonov udělal s lodí otočku o sto osmdesát stupňů, čímž se opět dostal čelem k oslabenému ha‘taku. Obě nepřátelská plavidla se stihla mezitím přeskupit. Oslabená loď se schovala za zatím nedotčený ha’tak. Z pohledu jaffů to vypadalo jako moudrý tah, pozemšťané to však viděli jinak. Rachimov se jen pousmál a dal pokyn Sergejovi, aby provedl přímý nálet na nedotčené plavidlo. Ten tak učinil. Korolev se hnal svou maximální možnou rychlostí ke svému cíli. Zbraňové baterie znepřátelené lodi jely na maximum. I přesto, že Luciáni značně vylepšili svá plavidla, nyní jim to bylo k ničemu. Za knipl ruského stroje usedl opravdový mistr ve svém oboru. Právě díky němu se podařilo vyhýbat více jak sedmdesáti procentem příchozí palby. Jen páru červených pulzů se podařilo zakousnout do štítu pozemského bitevníku, který pod tíhou dopadajících pulzů modro-žlutě zářil. Korolev se konečně přiblížil na odstřelovou vzdálenost. Ihned, jakmile se naskytla příležitost, Dimitrij se jí ihned chopil. Všechny asgardské baterie byly nabity a nahromaděná energie se již nemohla dočkat, až se zahryzne do štítu a následně i trupu nepřátelského plavidla. Kormidelník nyní prováděl poslední ze série manévrů, které byly pro úspěšné dokončení tohoto náletu nutné. Ruský stroj nalétal na ha’tak ze shora, přičemž se točil ve spirále. Tady se naskytla možnost palby i z baterií druhého ha’taku. I když byl Korolevův štít zatěžován palbou hned ze dvou lodí naráz, kormidelník pokračoval v náletu. Když už byla loď jen několik stovek metrů před, zatím nedotčeným, ha’takem, z pozemského křižníku vyšlehly nejdříve dva a posléze i zbylé dva bleděmodré asgardské provazce plazmy. První dva klasicky srazily výdrž štít téměř na nulu, třetí ho dorazil a prošel částečně skrz. Zároveň se zakousl do již ničím nechráněného trupu pyramidové lodi. Trup se po zásahu třetího paprsku začal bořit, ve stejný moment se začaly objevovat i mnohočetné výbuchy. Když dorazil čtvrtý paprsek, loď okamžitě explodovala a vzala se sebou i sousední ha’tak, kterému se při výbuchu jeho souseda vyčerpaly štíty na nulu. Zároveň utrpěl mnohočetná poškození, která nemohla být v souladu s jeho existencí. Za výbuchu obou nepřátelských lodí se do štítu Koroleva opřely obrovské červené pulzy, při kterých se pozemské plavidlo silně otřáslo.
„Co to sakra bylo!?“ vykřikl Makarov, když se loď otřásla a on se rukou udeřil do opěradla.
„Pane, na senzorech máme nový kontakt. Podle databáze se jedná o Anubisovu mateřskou loď,“ zvolal Antonov.
„Cože, vždyť ten bastard je mrtvý,“ pokračoval kapitán ruského bitevníku.
„Asi se Luciánské alianci a Pravých jaffům podařilo postavit kopii nebo měl Anubis rozestavěnou ještě jednu,“ projevil svůj názor Sergej.
„To teď řešit nebudeme. Jak jsme na tom?“
„Štíty na čtyřiceti dvou procentech a při každém dalším zásahu rapidně slábnou,“ prohlásil kormidelník, když se loď znovu silně otřásla.
„Úhybné manévry a zahajte palbu všemi dostupnými prostředky. Rovněž dejte vědět Athéně a Sun- Tzu, že by se nám hodila jejich pomoc,“ vydal příkazy plukovník. Antonov je všechny splnil a zároveň začal loď natáčet k nově příchozímu. Mezitím major Dimitrij Rachimov začal nabíjet raketová sila i asgardské paprsky. Ve stejnou dobu zbylá dvojice pozemských bitevníků - Athéna a Sun-Tzu sváděla boj s dvojící ha’taků, přičemž obě lodě třídy tři sta čtyři byly z větší vzdálenosti odstřelovány zbylými čtyřmi nepřátelskými loděmi. Vylepšení nepřátelských lodí bylo již nyní zcela zřetelné. Zbraně nepřítele měly zvýšenou účinnost. Díky tomu byla značně oslabována výdrž energetických bariér pozemských krasavic. Především kvůli tomu štíty klesly pod hranici padesáti procent. Stále však zbývalo dost energie, a proto se nepřestávalo s ofenzívou. Athéna nyní ale byla pod palbou čtyř nepřátelských lodí a i přesto, že se major Ferginson snažil všelijak manévrovat, příchozí palba byla tak hustá, že štít pozemského křižníku byl neustále pod poměrně velkou zátěží a jeho ukazatel výdrže klesal jako kámen ke dnu. Nicméně i z této prekérní situace se posádka snažila vytřískat co nejvíce. Major Ferginson schválně naváděl loď tak, aby se štít Athény téměř dotýkal energetických bariér nepřátelských plavidel, kolem kterých právě prolétal. Tyto krkolomné nálety prováděl za účelem, aby alespoň zlomek příchozí palby tímto přesměroval na nepřátelská plavidla, takže nepřítel střílel do vlastních. I díky tomu byla ulehčena práce zbraním na pozemských lodích. Kormidelník nyní v těsné blízkosti obletěl zprava jeden z ha’taků a v zorném poli se objevil ha’tak druhý. Ten si vybrala major Cooperová za svůj budoucí cíl. Ferginsonovi to bylo jasné a s plynem až na podlaze začal loď směřovat k nepřátelskému plavidlu. Cestou samozřejmě s lodí manévroval jak o život, bohužel, baterií na nepřátelských plavidlech bylo mnoho a ne vždy se podařilo provést ten správný manévr. Athéna se právě přiblížila na odstřelovou vzdálenost. Nyní ke slovu přišla major Cooperová. Již předem nahromadila do tří asgardských platforem požadované množství energie a nabila dvě sila raketami Mark VIII. Když byla Athéna asi tři kilometry od ha’taku, vytryskly z ní nejprve dva a vzápětí i třetí bleděmodrý paprsek. Škoda byla napáchána. Dva již tak oslabený štít zcela vyčerpaly a třetí nepřátelské plavidlo zcela vyřadil ze hry. Motory pohasly a loď se nyní pohybovala jen svou setrvačností. V trupu lodi zela obrovská díra, která zbyla po třetím asgardském paprsku. Rovněž bylo vidět, jak ze zasažených částí lodí uniká atmosféra a s tím spojené vylétávání věcí a i lidských bytostí samotných. Pro posádku ha‘taku to rozhodně nebylo nic příjemného. Jejich trápení se ale vzápětí ukončilo. Jen několik okamžiků poté, co loď opustily tři provazce přehřáté plazmy, se z předních sil vyřítily dvě rakety Mark VIII. Jelikož jim v cestě nestál ani štít či děla bodové obrany, která by se je zajisté pokusila sestřelit, dvojice zkázonosných raket úspěšně a bez jakýchkoliv problémů doputovala ke svému cíli. Již tak poškozený ha’tak nemohl explozi takového rozsahu přežít. Jeho pochroumaný trup se po výbuchu raket začal bortit, až celé plavidlo grandiózně explodovalo. Zbytkové trosky byly vrženy do všech směrů a narážely jak do štítů pozemských plavidel, tak do energetických bariér lodí patřících Luciánské alianci.
„Pane, cíl byl zničen,“ oznámila major Cooperová.
„Dobře, jak jsme na tom?“ zeptal se kapitán.
„Štíty na osmatřicet procent. Máme poslední tři rakety Mark osm. V railgunech dva, tři, šest a osm došla munice, ale všechny al’keshe a nákladní lodě se nám podařilo eliminovat,“ podala hlášení major Cooperová.
„A jak jsou na tom ostatní?“
„Sun-Tzu se právě podařilo zničit další ha’tak a jsou na tom zhruba stejně jako my. Korolev svádí boj s Anubisovou mateřskou lodí a žádá o pomoc od nás i Sun-Tzu.“ pokračovala Katherine.
„Cože, kde ta se tady vzala!?“ vykřikl kapitán.
„Před několika minutami vystoupila z hyperprostoru,“ prohlásil major Ferginson.
„Proč jste mi to neřekl dříve?“
„Nebyl čas, pane,“ zvolal kormidelník.
„Nu dobrá. Okamžitě nás vezměte k mateřské lodi, ha’taky musí počkat,“ rozkázal kapitán. Jen několik okamžiků poté, co dokončil větu, se Athéna začala stáčet k Anubisově mateřské lodi, vzápětí ji následovala i Sun-Tzu. Mezitím se znepřátelené stroje rovněž začaly přeskupovat. Zbylá čtveřice přestala s palbou do pozemských tři sta čtyřek a začala se přibližovat k mateřské lodi, se kterou momentálně zápasil ruský bitevník. Korolevovy zbraně doslova a do písmene hrozily přehřátím. Co chvíli z lodi vyšlehl modrý asgardský paprsek, který se vzápětí zahryzl do energetické bariéry nepřátelského giganta. Co chvíli loď opustily alespoň dvě rakety, které rovněž explodovaly na štítu znepřáteleného plavidla. Stále se však nedařilo tuto energetickou bariéru zdolat. Zato štít Koroleva na tom nebyl zrovna nejlépe.
„Pane, naše štíty jsou na patnácti procentech, došlo k několika zkratům v obvodech,“ podal hlášení major Antonov.
„A co nepřátelská loď?“ otázal se kapitán.
„Jejich štít se nám podařilo srazit asi o osmnáct procent, začínají nám ale docházet rakety,“
„Připravte horizont a nabijte asgardské paprsky a všechna sila všemi zbylými raketami. Zkusíme to takhle.“
„Pane, Athéna a Sun-Tzu se přesouvají na naši pozici,“ prohlásil Sergej.
„Výborně, seznamte je s naším plánem a ať nám pomohou,“ vydal poslední ze série svých rozkazů kapitán ruského bitevníku. Posádka Koroleva začal plnit kapitánovy rozkazy. Rachimov připravil horizont, nabil všechna sila a asgardské paprsky, Antonov dal vědět zbylé dvojici pozemských lodí o jejich současném stavu a seznámil je s Makarovovým plánem. Všechny tři pozemské lodě se stejně jako ty luciánské zformovaly. Na všech lodích se v pumovnicích připravily nosiče šestice raket typu Mark IX, nabily asgardské paprsky a do sil poslední zbývající rakety. Netrvalo dlouho a obě strany se do sebe na novo pustily. Podsvětelné motory lodí obou stran se zažehly a všechna plavidla vyrazila na zteč. Před obrovským kolosem, který byl v držení Luciánské aliance, letěla čtveřice ha’taků, které tvořily první linii a svým způsobem i takové fackovací panáky. Jakmile se obě strany přiblížily na odstřelovou vzdálenost, rozpoutalo se hotové peklo. Luciáni nestačili ani vystřelit a na jejich tři lodě bylo vystřeleno dvanáct asgardských paprsků. Jejich štíty takové síle nemohly konkurovat a všechny tři lodě se po dopadu těchto zkázonosných paprsků zmítaly v plamenech. Nyní měli pozemšťané početně navrch, ale vzhledem k současné situaci to lépe vypadalo spíše pro Luciány. Obě zbylé lodě již plně započaly s palbou, které měla na štíty pozemských krásek neblahé účinky. Ale právě nyní měl ke slovu přijít plán plukovníka Makarova. Trojici pozemských tři sta čtyřek se nyní naskytla ideální šance pro odpálení horizontů. Kormidelníci trojice lodí seřadili plavidla tak, aby letěly co možná nejvíce u sebe, aby byla oblast štítu, do které budou horizonty vypuštěny, co nejmenší. Tím se předpokládá, že zatížení, jež bude soustředěno na poměrně malou plochu energetické bariéry jejich největšího protivníka, způsobí selhání štítu. I přes neustálou palbu protivníka lodě držely formaci. Štíty pozemských bitevníků byly pod hranicí deseti procent, každý ale věřil, že po tomto útoku bude mateřská loď zničena. Všechny tři lodě tedy ve stejný čas vyprázdnily svůj obsah pumovnice. Všechny tři horizonty ihned zažehly své pohonné jednotky a zamířily si to rovnou k mateřské lodi. Trojice zkázonosných nosičů raket Mark IX úspěšně doputovala až ke svému cíli. Mezitím se všechna pozemská plavidla raději vzdálila od místa předpokládané exploze. Každý z křižníků měl motory na maximální možný výkon a vzdaloval se od mateřské lodi. Gigantický výbuch, který po dopadu osmnácti raket nastal, oslepil senzory všech lodí na několik sekund. Až poté, co senzory opět naběhly, se mohl zjistit výsledek útoku.
„Pane, mateřská loď je pořád v celku, poslední ha’tak je ale zničen,“ oznámil hrůznou informaci major Antonov na můstku Koroleva.
„Cože!? Jak je to možné!?“ vyjel Makarov.
„To nevím, pane. Nepřátelská loď se ale začala přibližovat a senzory zaznamenávají hromadění energie. Nabíjejí zbraně,“ prohlásil Antonov.
„Dejte mi Athénu a Sun-Tzu,“ přikázal kapitán.
„Pánové, máme problém. Mě už došly nápady. Co navrhujete?“ otázal se. Slova se jal plukovník Wildfield.
„Zkusíme na tu loď poslat zbytek toho, co nám ještě zbylo.“ Oba kapitáni to odsouhlasili. Následně se trojice vrátila k vedení lodí a posádky. To už se ale mateřská loď přiblížila na dostřel svých hlavních zbraní. Nedlouho poté z ní začaly vylétat obrovské červené pulzy, které se vzápětí zastavovaly o štíty pozemských bitevníků, které pod jejím náporem podstatně slábly. Pro štítové generátory už nezbývalo moc energie a i ta část, která byly převedena z asgardských zbraní, nebyla v tento moment dostačující. Všem bylo jasné, že to někdo odnese. Každá z pozemských lodí manévrovala, jak nejlépe uměla, bohužel pro ně baterií na nepřátelském plavidle bylo až přespříliš. Pokaždé se našlo minimálně jedno dělo, které mohlo jeden z pozemských bitevníků zasáhnout. Na všech lodích začaly vylétat z přístrojů jiskry, což značilo jediné. Energetické bariéry zanedlouho povolí a trup nebude schopen odolávat příchozí palbě. Poslední naděje, jak zničit onu z pekel poslanou loď, pohasla poté, když všech osmadvacet nukleárních hlavic všeho druhu explodovalo na energetické bariéře, a loď byla stále vcelku.
„Pane, štít nepřátelského plavidla stále drží, byl ale pod velkou zátěží a podle senzorů je nyní na třiceti procentech své kapacity,“ oznámil major Ferginson.
„Sakra, čím ho napájí!?“ přemýšlel nahlas kapitán.
„To nevím, pane,“ poté se Athéna silně otřásla.
„Stav!?“ vykřikl kapitán, když spadl do kapitánského křesla.
„Štíty jsou v háji, poškození na palubách sedm, osm a deset, asgardské zbraně mimo provoz, hyperpohon je poškozený.“
„Zvládneme skočit?“ položil otázku plukovník.
„Je tu jisté riziko, ale měli bychom to zvládnout,“ konstatoval major Ferginson.
„Dobrá, kurz na nouzové souřadnice.“ Jen co to Wildfield dořekl, přehnal se okolo Athény ve vysoké rychlosti Korolev a bránil svou setru vlastním tělem. Zbraňová obsluha na mateřské lodi si nyní mohla připsat hned dvojici zničených pozemských plavidel. Proto přesměrovala svou veškerou palbu na Koroleva. Jeho štít nemohl takovou zátěž vydržet a zanedlouho se vytratil. Kormidelník ale stihnul včas zareagovat a na poslední chvíli se díky prudké otočce o šedesát stupňů vyhnul houfu červených pulzů a pokoušel se odletět z dostřelu mateřské lodě poté, co Athéna vyletěla z krytí Koroleva a připravovala se ke skoku. Ruský bitevník nebyl ale ještě dostatečně daleko a palba byla neustále směřována právě na něj. Již nyní ničím nechráněná loď se pokoušela o únik. Loď se co chvíli otřásla pod dopadem červených pulzů. Plášť Koroleva byl na mnoha místech černě očouzen a loď byla celkově dosti poničená. Antonov udělal poslední možný čin, kterým mohl loď a celou posádku zachránit. Když už byla loď téměř z dostřelu a k lodi se hnalo veliké množství obrovských červených pulzů, Sergej aktivoval hyperpohon. Před Korolevem se objevilo hyperprostorové okno. Když už to ale vypadalo, že do něj ruský bitevník bezpečně vklouzne, motory zasáhlo několik pulzů. Zasažen byl hlavně hyperpohon. Objevil se výbuch. Když se exploze rozplynula, po Korolevu nebylo ani památky. Jakmile se mateřská loď vypořádala s Korolevem, přeorientovala se na zbylá dvě pozemské plavidla. Ty už ale v tuhle dobu aktivovaly své hyperpohony. Athéna i Sun-Tzu bezpečně skočily.
Korekci spáchal opět SpeeDy, za což mu opět a zase velice děkuji.
Veškeré dotazy, připomínky, otázky, pochvaly
jsou vítány. P.S. Sorry for double post.
Jedno ako jedno. 
