Jinak dnes samozřejmě další díl. Vydán je v pozdějších hodinách, ale doufám, že čekání nesníží celkovou kvalitu dílu.
21. Díl - Odhalení
Někde ve Vesmíru
Žena se probouzí na pohodlné manželské posteli, avšak vedle sebe nikoho nenalézá. Je zmatená, ale nakonec s obtížemi vstane. Přesouvá se do kuchyně, když najednou uslyší nějaký neznámý hlas v pozadí. Zastaví se, nastraží uši a vyčkává. Nic neslyší, a tak si pomyslí, že se jí to asi zdálo. Otevře lednici, ale v jejích útrobách nenalézá to, co by chtěla. Vidí v ní pouze jakousi třepetající se vodní hladinu. Ulekne se a lednici okamžitě uzavře. Srdce se jí rozbuší a ona znovu slyší hlasy. Tentokrát již dokáže určit, že je to ženský hlas, ale neslyší, co říká. Žena je opravdu hodně zmatená a slabá, a tak si sedne na židli, ale nevydrží na ní dlouho. Něco jí táhne ke dveřím. Ten vnitřní tlak ji nakonec přemůže a ona se zvedne. Na cestě k bíle natřeným dveřím se přidržuje nábytku, který jí poskytuje oporu. Srdce se jí rozbuší snad ještě více, než u lednice. Nakonec se odhodlá a otevře dveře. Najednou se nachází v místnosti plné trosek a sutin. Všude kolem leží lidské mrtvoly. Má pocit, že je zná, ale nedokáže je zařadit. To ji psychicky velice vyčerpává, žena ještě chvíli stojí v polorozpadlé místnosti, ale nakonec omdlí a sesune se do hromady trosek. Za neurčitě dlouhou dobu ji něco probudí. Jsou to hlasy. Zdá se jí, že tentokrát je to pro změnu mužský hlas. Rozhlíží se všude kolem, ale vidí jen oceán. Žena už neví, co si má myslet. Je blázen? Je to, co vidí realita? Žena znovu zavírá svá oční víčka, když v tom znovu uslyší ten tajemný hlas, ale tentokrát mu již rozumí:“Slyšíš? Haló?! Slyšíš mě?“
Žena: “Ano, ano, slyším. Kde to jsem? Co se to děje?“
Mužský hlas: “Čas otázek ještě nenastal. Nyní se musíš rozhodnout.“
Žena: “Co musím rozhodnout?“
Mužský hlas: “Však ty to moc dobře víš.“
Žena: “Nevím! Nic nevím! Kde to jsem? Proč je mně tak zle?!“
Mužský hlas: “Ta pomoc tě velmi vyčerpala. Nebylo to správné rozhodnutí. Vzala sis příliš velké sousto, ale teď se musíš rozhodnout. Až budeš připravena, dej mi vědět.“
Žena:“Co to všechno znamená? Kdo jsi a jak Ti mám dát vědět? V čem se mám sakra rozhodnout? “
Žena už odpověď nedostala, a protože byla do rozhovoru s neznámým hlasem tak zabraná, ani si nevšimla, že již neleží v oceánu, ale znovu v pohodlné posteli. Extrémní vyčerpání jí nakonec nedovolilo vydržet vzhůru. Za pár sekund zavřela oči a usnula.
Mléčná dráha, Země, SGC
Landry:“Dokonalý plán říkáte?“
Woolsey: “Ano, generále, vše je již promyšlené a naplánované a schválené radou IOA. Vlády Ruska, Číny, Francie a Velké Británie nám pomohou kontaktovat zbylé světové vlády a oznámit jim vše předem. To zajistí co nejhladší průběh, jelikož se ozbrojené složky příslušných států budou moci připravit předem.“
Lanry: “Je to dobrý nápad?“
Woolsey: “Ano, generále, musíme se připravit na reakci obyvatelstva. Ne každý bude nadšený z toho, že již přes deset let cestujeme hvězdnou bránou na jiné světy a ví o tom pouze pár lidí na celé planetě.“
Landry: “Rozumím, plánujete nějaké větší změny v programu Hvězdná brána? Rád bych o tom jako velitel SGC něco věděl, protože s touto informací jste mě obeznámil až skoro jako posledního. Myslím, že úklidová služba z pátého patra o tom ještě neví, ale jinak je ta informace již všem známá.“
Woolsey: “Generále, tohle chování si vyprošuji. Buďte tak laskavý a nechte mě mluvit. A pokud bych měl reagovat an Vaši otázku, tak ano, jistě a nebudou to jen nějaké korektní úpravy. Hodláme do projektu Stargate přizvat vlády Kanady a Japonska, jelikož potřebujeme větší zdroje na stavbu lodí a základen mimo Zemi. Achilles již sice bude hotový, ale jedna loď stačit nebude. Obzvláště, když jsem si pročítal zprávu plukovníka Shepparda o wraitksé hrozbě. Dále hodláme použít ty nejmodernější technologie na revitalizaci poškozené střední Evropy a v České republice máme v plánu vystavět jedno z mnoha obranných center.“
Landry:“Pane Woolsey, s kým vůbec počítáte na ten Váš projev? A pokud máte v plánu vyslovit moje jméno, tak na to rovnou zapomeňte.“
Woolsey: “Ano, dobrá otázka, ale nemusíte se vůbec obávat, Vaše jméno v seznamu nemám. Část projevu si rozhodně vezme na starost prezident, ale také počítám s generálem O’Neillem. Kde vůbec je? Nenašel jsem ho v jeho kanceláři.“
Landry: “Je zdrcený z toho, co se stalo v Pegasu s Carterovou. Vzal si na několik dní volno a snaží se s tím vyrovnat. “
Woolsey: “Aha, to chápu. Musela to pro něj být strašná rána. Jak to zvládá?“
Landry: “Není na tom moc dobře, ale není se čemu divit.“
Pegas, Altera, Atlantida
Byl slunný pegasský den. Na obloze nebylo vidět ani jediný mráček a místní slunce osvětlovalo snad každou věž atlantského města. Pevnina byla plná života, stejně jako věhlasná Atlantida. Rodney pracoval v řídící místnosti na jistém vylepšení senzorů a zbytek jeho týmu trénoval v jedné z tělocvičen. Cesty bránou ještě stále nebyly Sheppardem povoleny, a tak byl na Atlantidě větší klid než obvykle. Nejvíce se nejspíše činili Rodneyho replikátoři, kteří byli již téměř hotovi s průchodem mezi Atlantidou a Milenií, ve které se mimo jiné vyrábělo již další, v pořadí druhé ZPM. Apollo již před několika hodinami vyrazilo do centra galaxie Pegas, kde mělo zjistit co nejvíce informací o wraitské aktivitě. Rodney instaloval na dálkové senzory stejný identifikační program, který kdysi namontoval i na Apollo. Jádro programu měl na datovém disku, a tak stačilo pouze upravit kompatibilitu s antickou technologií. K jeho údivu se program začal činit hned, jak ho Rodney načetl do systému. Dálkové senzory objevily jakýsi druh nouzového signálu. Byl podobný tomu, díky kterému Apollo nalezlo Milenii. Rodney neváha ani minutul a pomocí interkomu promluvil do tělocvičny, kde trénoval jak Sheppard, tak i Ronon a Teyla:“Shepparde, měl bys sem přijít. Něco jsem objevil.“
Sheppard: “Rodney, je to nutné? Chybí jeden krok k legendárnímu dni.“
Rodney: “Cože? Co to zase žvatláš?“
Sheppard: “Stačí jeden zásah a porazím Ronona v jeho vlastní hře. Teď Ti nemůžu posloužit, Rodney.“
Hned jak Sheppard pomyslil na to, že by mohl Ronona porazit, dostal jednu tvrdou ránu do břicha a za okamžik již sbíral zuby z podlahy.
Ronon: “Promiň, Shepparde, tak možná příště.“
Sheppard: “Rodney, zázrak se nekoná, už jsem jenom tvůj. Běžím za tebou.“
John za účelem zachování své fyzické kondice nepoužil transportéry, avšak pouze svoje vlastní nohy. Naštěstí pro Rodneyho se tělocvična, ve které trénovali, nacházela jen několik pater pod řídícím střediskem, a tak Sheppard vyklusal svižným krokem pouze „pár schodů“ a byl v řídící místnosti, kde se na něj okamžitě nalepil vzrušený Rodney.
Sheppard: “Tak Rodney, co pro mě máš?“
Rodney: “Nainstaloval jsem do dálkových senzorů ten sofistikovaný program, který je napojený na databázi a téměř okamžitě jsem něco objevil.“
Sheppard: “Co přesně?“
Rodney: “Jde o jistý druh nouzového signálu. Je podobný tomu, který jsme zachytili na planetě, kde jsme našli Milenii.“
Sheppard: “Stojí to za prozkoumání?“
Rodney: “Rozhodně! V databázi toho sice moc není, ale z těch střípků informací to vypadá na vojenskou základnu.“
Sheppard: “Je tam brána?“
Rodney: “Jsi blázen? Co to je za otázky? No samozřejmě, že tam je brána. Kdo to kdy viděl, aby na základně antiků nebyla brána.“
Sheppard: “Dobrá, vezeme jumper a tým podplukovníka Lorna a poletíme to tam prozkoumat.“
Rodney: “Nemyslím, že je to ten nejlepší nápad.“
Sheppard: “Proč? Copak tam chceš jít pěšky?“
Rodney: “Mno, zaprvé, brána bude nejspíš v komplexu, což není pro jumper ideální letové prostředí a za druhé, je možné, že na ní bude aktivovaný štít.“
Sheppard: “Rozumím, to by opravdu nebyl nejlepší nápad. Co navrhuješ?“
Rodney: “Kontaktujeme Apolla a pošleme mu souřadnice. Ta planeta není tak daleko. Je to přibližně pět hodin letu hyperprostorem.“
Sheppard: “A jak se tam dostaneme my? Nenechám Ellisovu posádku vykonávat takovou důležitou práci.“
Rodney: “Když vezmu v úvahu aktuální pozici Apolla, bude muset letět přes P3S-562, kde je také brána. Tam počkáme a nalodíme se.“
Sheppard: “Dobrý nápad, Rodney, to se mně líbí. Chucku, kontaktujte plukovníka Ellise na Apollu a sdělte mu, co máme v plánu. Rodney, ty se zatím pojď nachystat. Vezmeme s sebou ještě tým podplukovníka Lorna a jeden oddíl mariňáků.“
Rodney:“A kdo tě vůbec bude zastupovat, když budeš mimo?“
Sheppard chvíli přemýšlel, jak by Rodneyho nejvíce rozčílil a nakonec se strefil do černého:“Zelenka, kdo jiný?“
Rodney: “To snad nemyslíš vážně? Určitě to tady celé zničí.“
Sheppard: “Ale notak, Rodney, ber to v klidu.“
Pegas, nedaleko P9R-732, Apollo
Tým plukovníka Shepparda seděl ve společenské místnosti na Apollu a všichni se dohadovali, co by na planetě, na kterou se chystají vydat, mohlo být. Rodney se snažil všechny omámit svými znalostmi antické technologie, a tak tipoval něco opravdu ohromného, Teyla se držela při zemi a uvažovala o nějakém polorozpadlém komplexu, Sheppard se hlasování zdržel a Ronon si vsadil na wraity. Nakonec nebyl ani jeden daleko od pravdy. Naneštěstí si svoji domněnku jako první potvrdil Ronon, když je z můstku začal volat plukovník Ellis. Všichni se zvedli z křesel a dali se do pohybu. Sheppard a Ronon si dali jako tradičně závod a jako obvykle skončil vítězstvím Ronona. Teyla s Rodney došli na můstek v poklidu, který jim byl blízký. Když se všichni shromáždili, tam kde měli, začal se zvědavý Sheppard vyptávat:“Plukovníku, co pro nás máte tak důležitého?“
Ellis: “No v podstatě o nic nejde. Jen vám chci oznámit, že na oběžné dráze kolem planety hlídkuje jeden wraitský mateřský úl, dvojice křižníků a předem neidentifikovaný počet šipek.“
Sheppard: “Co tam sakra dělají? Pochopil bych nějakou planetu, na které sklízí, ale tady si moc potravy nenajdou. To se dali na dietu? Rodney? Co si o tom myslíš?“
Rodney:“No, vůbec nevím, co na to říct. Od doby, co jsou antikové pryč, se wraiti u antických základen moc neukazovali, ale zdá se, že se hodně změnilo od našeho odchodu.“
Ellis: “Pokud tam již wraiti nějakou chvíli jsou a mají planetu pod kontrolou, je možné, že základnu buď vybombardují z oběžné dráhy, nebo se pokusí dostat až do nitra komplexu a získat nějaké technologie a informace. Předpokládám, že ani jedno nechceme.“
Rodney: “To rozhodně ne, plukovníku, ale podle dat z posledního střetu s wraitskými úly se mně to ani trošku nelíbí.“
Ellis: “Ani mně ne, doktore McKayi, ale obávám se, že nemáme na výběr. Naštěstí je to jen jeden úl a nám bude hrát do karet moment překvapení, ovšem pokud neodhalili i naše nové maskování v hyperprostoru.“
Pegas, nedaleko P9R-732, Apollo, O hodinu později
Asgardské jádro na Apollu již hlásilo brzký výstup z hyperprostoru. Na můstku, ba dokonce na celé lodi již panoval bojový režim, což bylo jasně zřetelné podle tmavě modrých světel, která sovětlovala takřka celou loď. Plukovník Ellis prováděl poslední kontrolu svého plavidla před nastávající bitvou:“Marksi, hlaste stav. Štíty?“
Marks: “Plně nabité, 100%.“
Ellis: “Paprskomety?“
Marks: “Všechny baterie jsou nabité a připravené k palbě.“
Ellis: “Hlavice?“
Marks: “Šestnáct hlavic mark V je odjištěno. Dvě jaderné hlavice mark X jsou připraveny k transportu.“
Ellis: “Dobrá, jdeme na to. Odpočítávejte výstup z hyperprostoru.“
Marks: “Ano, pane, rozumím. Vystupujeme z hyperprostoru za 5, 4, 3, 2, 1…“
Apollo vystoupilo ze zeleného tunelu a na oběžné dráze ho čekalo nemilé překvapení. Celá orbita byla „zanesená“ troskami z wraitských lodí. Z můstku to vypadalo, jako by zde proběhla obrovská bitva. Apollo vystoupilo tak smolně, že štíty se o několik trosek otřely a do jedné dokonce celá loď čelně narazila. Apollo se tak hodně otřáslo. Náraz pocítila také posádka. Ti, co se nepřidržovali, se ihned váleli po podlaze. Byl mezi nimi i Rodney, který jako obvykle nakukoval majoru Marksovi přes rameno a ironicky mu radil, jak obsluhovat lodní systémy. Vlastně celý Sheppardův tým to odnesl. Ronona a Teylu odhodil náraz na levou stěnu můstku a Sheppard se skolil do zadní části a nakonec doklouzal až k taktické mapě. Rodney stále ležel na zemi a litoval se, zatímco Sheppard s Rononem se již hbitě zvedli a začali se divit:“Co to sakra bylo?“
Marks: “Po celé orbitě se povalují trosky wraitských lodí. Ten otřes byl náraz do jedné z nich.“
Ellis: “Jak jsou na tom štíty?“
Marks: “Jsou na osmdesáti pěti procentech, ale přední emitory jsou poškozené.“
Ellis: “Nedá se nic dělat. Budeme se s tím muset poprat. Zaměřte úl a palte do nich asgardskými zbraněmi.“
Marks: “Úl zaměřen, pálím.“
Čtyři světle modré paprsky vyletěly s typickým zvukem ze zbraňových baterií a za okamžik překonaly vzdálenost mezi Apollem a wraitským úlem. Kdo by ale čekal, že tato salva pošle úl do pekla, tak by se mýlil. První dva paprsky se totiž pouze opřely do tmavě červených štítů a až poslední dva zasáhly trup, který ale nápor snesl.
Ellis:“Co to sakra bylo?“
Marks: “Pane, první dva paprsky narazily na energetickou bariéru. Zbylé dva sice prošly, ale nenapáchaly takové škody, jaké bych čekal.“
Rodney: “Od kdy mají wraiti štíty?“
Ellis: “To nevím, doktore, ale nehodám to zjišťovat…Stav nepřátelských lodí?“
Marks: “Zaměřily nás, nabíjejí zbraně a natáčí se na nás.“
Ellis: “Jako primární cíl volím ten prokletý úl. Chci se ho zbavit co nejdříve. Pošlete na něj hlavice.“
Než ale hlavice stihly vyletět ze svých komor, zasáhly štíty Apolla první pulzy z wraitských zbraní. Mateřský úl bombardoval Apollo ze střední vzdálenosti a dva doprovodné křižníky aktivovaly motory a obklíčily pozemskou tři sta čtyřku zprava i zleva. Většina střel, která vylétala z úlu, dopadala právě do místa, kde byl emitor štítů poškozený, což nadělalo spoustu neplechy.
Ellis: “Marksi, co je s těmi hlavicemi?!“
Marks:“Mám špatné zprávy, pane. Palba wraitských zbraní nás hodně poškodila. Přišli jsme o odpalovací systémy a stihli jsme vypálit pouze jednu hlavici. Tu však sestřelily zbraně křižníku.“
Ellis: “Stav štítů?“
Marks: “Sedmdesát procent, ale jdou rychle dolů. Většinu palby schytávají přední emitory štítů, které pracují pouze na šedesát procent.“
Ellis: “Walkere, zahajte úhybné manévry. Marksi, opětujte palbu z asgardských zbraní.“
Další salva plazmových paprsků již byla pro nechráněný úl zdrcující. Ze zbraňových baterií na Apollu vyletěly další čtyři paprsky a s maximální účinností se zahryzly do trupu úlu. Ten extrémní nápor nevydržel a zkolaboval. Následné exploze roztrhaly celou obří loď. Křižníky, které přežily první útok a vlastně vůbec nebyly zasaženy, změnily po zničení úlu taktiku a místo bezhlavého pálení začaly provádět krkolomné úhybné manévry, přičemž se stále snažily zatěžovat štít nepřátelské lodi, což se jim více méně dařilo. Plukovníka Ellise taktika wraitů překvapila, jelikož se s ní ještě nesetkal, ale přizpůsobení novému stylu boje byla otázka několika stisknutí knoflíků. Major Marks aktivoval většinu railgunových děl, která měla za současné bojové situace větší úspěšnost, a začal bombardovat trup obou křižníků. Ano, křižníky již nebyly chráněny energetickým štítem, což z nich dělalo pro nové neutroniové projektily lehké cíle. Stovky nábojů dopadaly na trupy křižníků, kde následně explodovaly. Úhybné manévry nebyly wraitům nic platné. Nepřerušovaná palba nakonec vyřadila jednomu křižníku zbraňové baterie a druhému kromě zbraní také podsvětelné motoy. Druhý z dvojice křižníků tak zůstal bezvládně viset v černočerném vesmíru, čehož využil major Marks a zkropil ho trojicí asgardských paprsků. To samo sebou zapříčinilo jeho naprostou zkázu. Ve hře tedy zbýval poslední křižník, který se hrdinně držel. Bohužel pro něj ztratil všechny zbraňové baterie, a tak nemohl atlantskému nepříteli na první pohled nijak ublížit. To si myslel i plukovník Ellis, který kupodivu nenařídil zničit celý křižník, nýbrž pouze jeho motory a hypermotory. To se mu málem stalo osudným, jelikož na křižníku viděli svou situaci jinak. Velící wrait nařídil kormidelníkovi narazit do Apolla, které se zrovna ustálilo nad křižníkem a zaměřovalo jeho motory. Křižník aktivoval své vlastní, prozatím fungující motory, vyhnul se příchozímu paprsku a namířil si to přímo na štít Apolla. Major Marks naštěstí reagoval dostatečně pohotově a za pomoci dvojice asgardských paprsků vystřelených z předních baterií zlikvidoval křižník dříve, než stačil narazit do štítů. Exploze nepřátelského plavidla sice ubrala pár procent z asgardského štítu, ale nebylo to nic v porovnání s tím, co by dokázal napáchat náraz. Když byla oběžná dráha planety v držení pozemských sil, nařídil plukovník Ellis proskenovat povrch a také komplex, který se rozléhal na velké oblasti. Major obsluhující systém stiskl několik kláves a začal s prozkoumáváním povrchu. Během dvou minut byl hotový:“Pane, senzory již dokončily průzkum.“
Ellis: “To už je hotovo? Většinou to trvá několikanásobně déle.“
Marks: “Senzory již skončily, protože nemohou nic objevit. “
Ellis: “Jak to, že nemohou nic objevit?“
Marks: “Celý povrch planety je nějak rušený a komplex je efektivně odstíněný.“
Sheppard: “Pane, asi se tam budeme muset podívat.“
Ellis: “Souhlasím, od toho tady také jsme. Doktore, dokázal byste proniknout transportním paprskem přes to rušení?“
Rodney:”Možná ano, takováto pole mají totiž většinou slabé místo, které se pokusím zaměřit a až se tak stane, převedu do transportního paprsku více energie a doufejme, že rušením pronikne. ”
Sheppard:”Dobrá, Rodney, dej se do toho.”
Rodney:”Jasně, už jdu na to.”
Jelikož byl Sheppard nedočkavé povahy, začal Rodneyho otravovat hned po prvních pěti minutách jeho práce:“Tak co? Už to bude?“
Rodney: “Budeš se divit, ale ano.“
Sheppard:“Tak rychle?“
Rodney: “No ano, copak si myslíš, že mně to bude trvat deset let? No, to je jedno, zaměřil jsem to místo, takže pokud se tam chce někdo přenést, tak by měl hned teď. To hluché místo se klidně může za pár minut přesunout jinam.“
Ellis: “Plukovníku Shepparde, vezměte si na pomoc tým mariňáků.“
Sheppard: “Ano, pane, jdeme na to.“
Členové námořní pěchoty se za pár minut zformovali a seskupili na čtvrté palubě spolu se Sheppardovým týmem a nechali se obalit zářivým světlem, které produkovala asgardská transportní technologie, a přenesli se někam do komplexu.
Mléčná dráha, Země, SGC
Generál Landry a Richard Woolsey, který se do SGC dostavil za účelem vyjednání o odhalení projektu hvězdné brány, se loudavým krokem přesouvali do oblasti, kde se nacházel pokoj generála O’Neilla. Byla to veliká místnost vybavená moderní pozemskou technologií a nejmodernějším a zároveň nejluxusnějším nábytkem. Ostatně jako každý pokoj, který náležel jakémukoli velícímu důstojníkovi v SGC. Generál i Woolsey došli až ke dveřím. V tu chvíli přišel čas na rozhodnutí, kdo zaklepe. Ani jeden z nich totiž nechtěl být tím, který generála vyruší z jeho smutečního „obřadu“. Po chvilce váhání převzal břemeno odpovědnosti generál Landry a zaklepal na dveře O’Neillova pokoje. Zevnitř se ozvala jen rozrušená a těžce srozumitelná odpověď:“C..o..o je…e?“ Generál Landry pohotově odpovídal: “Jacku, tady Hank, přišel jsem s panem Woolseym. Potřebuje se tě na něco zeptat.“
O’Neill: “Woolsey? Tak ten ať se ani neobtěžuje. Nemám na něj náladu.“
To už se ale musel ozvat i doposud mlčící Woolsey: “Generále, tento tón si vyprošuji. Vím, že jste v těžké situaci, ale to Vás neomlouvá. Mimochodem musím Vám oznámit, že informace, kterou Vám nesu, má prioritu před všemi vašimi urážlivými a ironickými scénami.“
Landry: “Jacku, tohle je opravdu důležité a ty se k tomu všemu musíš postavit. Teď už nejde jenom o tebe, ale i mnoho milionů dalších občanů jak spojených států, tak dalších zemí i světadílů.“
O’Neill: “Zas tak moc to nedramatizuj, Hanku, ale co, pojďte dál. Uvidíme, co mně distingovaný pan Woolsey poví.“
Generál vzal za kliku a otevřel dveře, následně vkročil dovnitř a hned za ním se do pokoje přemístil i Richard Woolsey.
V rohu generálova salónu byla vidět velká a zároveň pohodlná postel, která byla ovšem prázdná. U levé stěny se nacházel stůl s nejedním počítačem a také různou výpočetní technikou a příslušenstvím. Zraky generála a pana Woolseyho objevily O’Neilla, kterak se doslova válí po široké pohovce a v ruce drží prázdnou lahev od whiskey.
O’Neill: “No? Tak povídejte, Woolsey, co po mně chcete?“
Woolsey: “Generále, nejprve bych požadoval, abyste se slušně posadil a omezil vydávání těch ohlušujících zvuků.“
Generál si sice vzal volno, ale množství alkoholu, které právě kolovalo v jeho krvi, hraničilo s přijatelnou normou, a tak nedokázal svoje chování stoprocentně kontrolovat. Po krátkém rozhovoru, který nikam nevedl, uznal pan Woolsey, že by bylo nejlepší odejít a počkat, až se generál dostane do stavu, ve kterém bude schopen komunikovat. Tato chvíle nastala kupodivu hned druhého dne ráno. Generál Landry toto brzké vzpamatování generála O’Neilla odůvodnil tím, že jeho schopnost vstřebat enormní množství alkoholu je opravdu excelentní. Richard Woolsey i generál O’Neill se dohodli na tom, že se sejdou na neutrální půdě a to v jednom z privátních konferenčních salónků. Generál přišel jako obvykle o několik minut později, avšak pan Woolsey to čekal, a tak ho to ani trošku nevyvedlo z míry, ba ještě více nakoplo k rozmluvě s generálem:“Generále! Jsem rád, že jste přišel, a že můžeme projednat to, co včera rozhodně nešlo.“
O’Neill: “Tak se mně svěřte, pane Woolsey, co je tak důležitého, že to nemohlo počkat ani den.“
Pan Woolsey se neobvykle s ničím nepáral a prostě to na generála všechno vysypal v jedné větě: “IOA chce odtajnit bránu.“
O’Neill: “Cože?! To snad nemyslíte vážně? Víte Vy vůbec, jaké by to mohlo mít následky? A proč to vůbec chcete dělat?“
Woolsey: “Ano, generále, toho rizika jsem si vědom, ale všichni z IOA si myslíme, že jsme dokázali vytvořit plán, který dokáže všechny možné konflikty omezit. A odpověď na druhou otázku je Vám snad jasná. Když z tebe spadly naše vesmírné miny, nemůžeme to na nic vymluvit. To samé ta naquadahová bomba v Česku.“
O’Neill: “Takže Vy už máte i plán? No to se podívejme. Ani jste se nezeptali a už máte i hotový plán.“
Woolsey: “Generále, já jsem Vás nepřijel žádat o svolení. O všem je už rozhodnuto. Program Hvězdné brány bude odtajněn širší veřejnosti již za několik dní. Členské státy již rozeslaly vládám všech států balíky informací, které zajistí hladký průběh.“
O’Neill: “Děláte si legraci?“
Woolsey: “Ne, generále, nedělám.“
O’Neill: “A proč jste sem vlastně přišel?“
Woolsey: “Přišel jsem Vás o něco požádat.“
O’Neill: “O co přesně?“
Woolsey: “Chci, abyste asistoval prezidentu Obamovi při projevu, který v USA odtajní bránu.“
O’Neill: “To nemyslíte vážně?“
Woolsey: “Ano, generále, myslím. Vy jste ten pravý.“
O’Neill: “Opravdu? To si nemyslím.“
Woolsey: “Já ano, generále. Vy jste ten, kdo vedl tým při první cestě bránou na Abydos. Vy jste ten, který vedl po sedm let vlajkový tým SG-1, kterému se podařilo zbavit Galaxii nejednoho goa‘ulda. Vy jste ten, díky kterému jste dokázali porazit Anubise a odvrátit tak zničení Země na neurčito. Vy jste ten, který vedl SGC při boji s replikátory a Ba’alem. Nikdo jiný to být nemůže. Složku s projevem již máte na Vašem mailu. Do dvou dnů se to naučte. Až bude správný čas, ozvu se.“
Mléčná dráha, Země, SGC, O 3 dny později
Generál O’Neill se již vyrovnal s tím, že bude muset předstupovat v hlavním městě Spojených států amerických před stovkami, ne li tisícovkami lidí a bude jim sdělovat něco, co změní životy snad každého z nich. Generál měl svou práci rád, ale tohle byla jediná činnost, kterou z duše nenáviděl. Bohužel již bylo rozhodnuto, a tak se z tohoto nepříjemného sevření nemohl vykroutit. Bylo slunné odpoledne, obloha byla bez mráčků a rafička krásných nástěnných hodin v generálově kanceláři se již přehupovala k druhé hodině odpolední. Touto dobou měl přijet pro generála transport, který ho převeze do Washingtonu, kde se bude odehrávat všechen ten shon. Generál seděl na své židli a ještě naposledy si pročítal svůj projev, když ho najednou obalilo bílé světlo a rozložilo ho v jemu neznámé místnosti, kde ho vítal prezident Obama a spousta dalších prezidentových posluhovačů. Jako první promluvil prezident:“Generále, rád Vás vidím. Doufám, že jste se dobře připravil, za pět minut začínáme.“
O’Neill: “To je něco. Na takové cestování nejsem vůbec zvyklý.
Obama:“Rozumím Vám, generále. Také to pro mě byl šok, ale přeci jenom je to pohodlnější, než cesta vozem.“
O’Neill:“ Kolik je tam venku lidí? Slyším celkem velký šum.“[/“
Obama: “Něco kolem dvou tisíc. Sešlo se jich tady dneska opravdu dost. Všichni jsou zvědaví na to, co jim jejich prezident poví.“
O’Neill: “Panebože, to je hrůza. Asi tam zkolabuju.“
Obama: “Nebojte se, vše půjde hladce, ale teď už je čas jít. Já půjdu první a až domluvím, pozvu Vás tam také.“
Prezident Obama se dal do pohybu. Až došel ke dveřím, které otevřel a vešel na velké jeviště před ohromný dav lidí, byl bombardován blesky fotoaparátů. Následně popošel více dopředu, postavil se za řečnický stolek, odkašlal si a spustil:“Drazí spoluobčané, předem děkuji všem, kteří si udělali čas a přišli nás za tohoto překrásného dne navštívit. Dnes jsme se zde sešli, abyste se Vy, občané Spojených států amerických, dozvěděli jednu velkou pravdu. Na povrch již před několika roky prosakovaly zmatené informace o něčem, co je ukryté v Cheyennské hoře. O něčem, co je zahalené tajemstvím. Dnes se ale vy všichni, nejen Vy co jste tady, ale i všichni u televizních obrazovek a i další miliony lidí, kteří tyto projevy poslouchají ve svých rodných zemích, dozvíte, co se opravdu posledních jedenáct let v Cheyennské hoře děje. Začneme tedy od úplného prvopočátku. Roku 1928 byl v Egyptě nalezen tajemný kamenný kruh. Nikdo z tehdejších obyvatel neměl ani tušení, k čemu by mohl sloužit a co všechno by mohl způsobit. Tento kruh byl převezen do rodné země jeho nálezce, tedy do USA. Dlouho ležel v zapomnění, než se dostal na scénu mladičký doktor, vědec a lingvista Daniel Jackson, kterému se díky vynaloženému úsilí povedlo rozluštit symboly na doposud neznámém kruhu. Doktor Jacskon odhalil řadu tajemství, ba dokonce pravé označení toho neznámého kruhu. Byla to hvězdná brána. Zařízení, které dovoluje cestovat mezi planetami po celém Vesmíru. Ano, dámy a pánové, opravdu slyšíte dobře, toto zařízení dovoluje cestovat na neznámé světy po celém tajuplném Vesmíru a ano, v Galaxii, natožpak ve Vesmíru opravdu nejsme sami. Mnoho cizích světů je obydlených lidmi, jako jsme mi. O zprovoznění zařízení se postarala vědkyně, astrofyzička a dnes již plukovník amerického letectva Samantha Carterová, která dnes bohužel nemůže být s námi. Tato žena pochopila fungování brány a dovolila našemu zvědavému národu cestovat pomocí této brány na jiné světy. Od toho osudného data cestují členové amerického letectva hvězdnou bránou na jiné planety a navštívili jich už stovky a další tisíce na nás všechny čekají.
Ale abych nemluvil pouze já, přivítáme teď všichni na pódiu muže, který vedl celých sedm let vlajkový tým s označením SG-1, který zbavil naši Galaxii mnoha nepřátel, a který zachránil život každému z nás, za což mu všichni poděkujeme potleskem. Dámy a pánové, generál Jack O’Neill.“
Generál skromným krokem vkráčel na jeviště, kde byl vítán ohromným aplausem ve stoje. Generál neměl tento druh pozornosti rád, ale nezbývalo mu nic jiného, než se s touto výzvou poprat, jak nejlépe uměl.
O’Neill:“ Zdravím Vás všechny, víte, nejsem moc velký řečník, ale pokusím se Vám teď a tady říci pár slov. Při první cestě bránou, která pro mě byla zkušeností, kterou nezískáte nikde jinde, jsme narazili na strašného nepřítele, který si říkal Goa'uldi. Na nepřítele, který před tisíci lety zotročoval obyvatelstvo na naší planetě a odváděl ho hvězdnou branou na jiné planety. S tímto nepřítelem jsme se dostali do hrozivého konfliktu, který jsme nakonec za obrovské pomoci spřátelené rasy Asgardů, na kterou jsme při našich cestách narazili, dokázali vyřešit a tohoto nepřítele porazit. Když jsme si mysleli, že jsme naši Galaxii očistili od zla, narazili jsme na dalšího, snad i mocnějšího nepřítele než kterým byli Goa'uldi. Byla to mechanická forma života, kterou jsme označili jako Replikátoři. Tohoto nepřítele, který se snažil vyhubit všechen život na Zemi, jsme za pomoci další spřátelené rasy, tentokrát Tok’rů, nakonec dokázali nadobro porazit, ale jak všichni víme, zlo je věčné, a tak se do naší Galaxie dostal další nepřítel. Tentokrát se zdálo, že opravdu nemáme šanci na jeho poražení, ale přátelská rasa Asgardů nám znovu poskytla dostatečnou pomoc a my jí využili, jak jsme nejlépe dovedli, a dokázali jsme tohoto nepřítele, který si říkal Ori, porazit. Díky incidentům, které se staly v minulých dnech, je vám všem asi jasné, že ani teď není naše Galaxie bez nepřítele. Soupeř, se kterým nyní bojujeme na život a na smrt, si říká Luciánská aliance. Je to skupina nájemných vrahů a žoldáků, kteří využili mocenského vakua, které zbylo po Goa’uldech a získali ohromnou sílu. Pokud se ptáte, jak s nimi bojujeme, tak ani my jsme při cestách galaxií nevyšli na prázdno. Spřátelená rasa Asgardů, ale i mnohé jiné nám poskytly dostatek znalostí a technologií, abychom byli schopni postavit toto. Korektní označení této lodi je BC 304-Odyssea.
Když generál domluvil, odmaskovala se na obloze Odyssea v celé své kráse, načež za chvíli začaly z jejich postranních hangárů vylétávat stíhačky F-302.
Generál pokračoval: Dámy a pánové, toto je nejmodernější bitevní loď, kterou naše flotila vlastní. Tuto loď nemáme pouze jednu, nýbrž pět. Lodě tohoto typu jsou schopny cestovat na ohromné vzdálenosti rychlostí převyšující světlo. Každá loď dřímá ve svých hangárech šestnáct bojových stíhaček, které dokážou bojovat jak v atmosféře, tak ve Vesmíru. Pomocí těchto strojů bojujeme proti Luciánské alianci, ale náš počet je velice nízký, a proto žádám všechny občany naší planety, aby se pokusili přispět svým úsilím a pomohli dostat náš národ na právoplatné místo mezi hvězdami. Díky okolnostem, které jsou vám všem nyní známy, bych byl rád, kdybyste dokázali zbořit všechny zábrany, které vás oddělují od jiných národů a ras na naší planetě a dokázali stanout jako jeden společný národ a porazit každého nepřítele, který se nám postaví do cesty. Nakonec bych vás chtěl požádat, abyste udrželi minutu ticha za všechny, kteří položili svoje životy za záchranu těch našich. Na všechny tyto vojáky, ale i vědce jsem nesmírně hrdý a z celého srdce jim děkuji.“
Když odbila minuta, kterou všichni vydrželi potichu, dal se celý dav do ohromného potlesku, který nebral konce. Všechen tento povyk byl směřován na jediného a to na generála O’Neilla, jehož proslov se sice od předem připraveného projevu od IOA mírně lišil, ale i tak se všem líbil více než dost. Když potlesk utichl, dal se generál za pomoci mnoha dalších vědců do představování hrstky technologií, které získal jeho, ale i další týmy při cestách mimo Zemi.
Pegas, P9R-732
Mariňáci a tým plukovníka Shepparda se transportovali do komplexu, ale to, co je dole čekalo, rozhodně nepředvídali. Hned jak se zhmotnili, rozhlédli se kolem a neuviděli téměř nikoho jiného, než wraitské vojáky. Ti začali okamžitě pálit ze svých omračujících zbraní s takovou efektivitou, že ani nejhbitější střelec Ronon nestihl zmáčknout spoušť na své zbrani a vystřelit. Do pár vteřin všichni padli k zemi jako zralé hrušky. Za okamžik se jejich bezvládných těl chopili wraitští vojáci a odvlekli je pryč. Za několik hodin se probudili a vstávání nebylo zrovna takové, jaké by si mohla obyčejná lidská bytost přát. Hned za organickými mřížemi hlídkoval snad ten nejnechutnější wrait, se kterým se kdy setkali, a pověděl povstanuvšímu Sheppardovi pouhý čtyři slova: “Čekali jsme na vás.“
Pokračování příště!
Ohlasy, komentáře, kritika, sem s nimi. Budu rád za každý rýpanec
Jinak byl bych rád, kdybyste se vyjádřili k tomu hlasování.