StarGate:Exodus: 45. Díl - Pomoc shůry

Tak co, už si to někdo četl, podle mého názoru je toto skvělá povídka. Myslí si to ještě někdo

[andoriel]

Konečně jsem si to přečetla a myslím si taky, že je to moc povedené
Doufám, že bude pokračování (i s trochou té omáčky )

Tiež si to tu raz za čas prečítam, ale nie pravidelne, tak radšej nekomentujem.

Zdravím,

Je pondělí a s tím i nový díl. Tentokrát jsem se snažil přidat více detailů a nehrnout všechno dopředu. Sám jsem viděl, že to má ještě mouchy a někde jsem aplikoval to moje"hrrr dopředu", ale budu se snažit zlepšovat. Doufám, že se bude díl líbit

5.Díl-Nekonečná pouť

Apollo a Sun-Tzu vystoupili nad Zemí z hyperprostoru a navázali komunikaci jak s SGC, tak s Atlantidou a plukovník Ellis spustil:“Generále O’Neille, plukovníku Carterová, zásilka dorazila v pořádku. Transportuji doktora McKaye spolu se zařízením na Atlantidu. Ellis konec“ Rodney byl naprosto nadšený nálezem toho zařízení a chtěl se dát okamžitě do práce, avšak Carterová ho zastavila a vyžadovala po Rodneym shrnutí celé mise.

Rodney byl na jednu stranu naštvaný, ale na druhou stranu se mohl po relativně dlouhou dobu kochat pohledem na Carterovou a to mu nakonec zlepšilo náladu. Když došel do zasedačky, jeho dobrá nálada se rázem proměnila ve špatnou. V zasedací místnosti nebyla Carterová sama, dostavil se i pan Woolsey, doktor Zelenka, doktor Richardson a generálové O’Neill a Landry. Rodney neměl na výběr a spustil, postupně se u promítacích pláten vystřídali všichni zainteresovaní a Rodney se už konečně mohl dát do práce.

Položil dešifrovací zařízení na stůl své laboratoře a snažil se ho propojit s počítačem, to se mu nakonec pomocí modifikované zástrčky povedlo a okamžitě mu naskočila spousta informačních oken. Až se jimi prokousal, nastal další problém, který Rodney nechápal, nevěděl, co má dělat a tak si na pomoc, i když nerad, zavolal Zelenku, který s ochotou přišel a první úkol, který od Rodneyho dostal, byl uvařit mu kávu. Poté se společně dali do práce a postoupili, začali se prokousávat dalšími a dalšími podprogramy.
Dešifrovali, obcházeli, až se nakonec dostali do úzkých, museli si zavolat na pomoc dalšího vědce, doktora Richardsona. Práce na zprovoznění zařízení se po pár hodinách zase pohnula, avšak zanedlouho narazil Rodney na problém, který se zdál být opravdu velký, část souborů byla poškozená. Asi po dalších pěti hodinách práce všichni odtrli oči od monitorů, tabletů a notebooků a Zelenka se dal do řeči:“Rodney přiznej si to, potřebujeme její pomoc. Tohle už jsme jednou řešili, musíme ji zavolat“ Rodney z toho zase neměl moc velkou radost, ale po chvilce přemlouvání souhlasil a nechal Zelenku, aby zavolal plukovníka Carterovou na pomoc. S její pomocí šla práce mnohem rychleji, ale i tak to nebyla zábava na pár hodin.

Práce trvala dny, bylo to nekonečné, den co den trávil Rodney, Carterová a Zelenka v laboratoři a pracovali na zprovoznění programu. Až jednoho dne se to stalo. Rodney zajásal, konečně se mu povedlo dostat se do hlavního adresáře programu. Štěstí mu stejně jako minule vydrželo asi 2vteřiny, protože za takovou dobu, adresář programu zmizel a na velké promítací obrazovce i na ostatním monitorech se objevil nějaký antický text, kterého bylo hodně a nikdo ho nebyl schopen přeložit. Zdálo se, že jedinou šancí byl doktor Jackson. Ten pracoval na Atlantidě, takže se dostavil do pěti minut a ihned začal s překladem.

Asi za den byl hotov a šel výsledek své práce oznámit vedení, :“Sam! Sam! Mám to! Přeložil jsem ten antický text z toho zařízení. Je to hádanka… Sam byla dost udivená, protože už doufala v konečné rozuzlení problému, avšak to bylo podle doktora Jacksona daleko. Ten se dal na řešení hádanky, která byla dost těžká, ale žádná antická zkouška nebyla pro doktora Jacskona dost složitá a tentokrát tomu bylo také tak. Byl hotov asi za den.

Po zadání správné odpovědi na obrazovce několikrát zablikala hvězdná adresa a poté se celý program vypnul a zařízení pohltilo bíle světlo a ztratilo se. Doktor si adresu zapamatoval a okamžitě si ji zapsal a ihned poté vše ohlásil. Všem už se zdálo, že to co hledají, snad neexistuje, nebo že hledání bude nekonečné, ale když už se dostali tak daleko, snažili se vše dokončit, a tak zadali adresu do systému, aby zjistili, jestli na této planetě už nebyli, ale to co počítač ukázal, je opravdu překvapilo. Byla to adresa do galaxie Pegas. Doktor Jacskon byl tak rozrušený svým nálezem, že si při zapisování ani nevšiml osmého symbolu.

Generál O’Neill rozhodl, že se použije ZPM nalezené na antické základně a bránou se pošle větší tým v Jumperech. Až bylo ZPM transportováno z oblasti 51 do SGC, Carterová ho zapojila a provedla diagnostiku celého energetického systému. Mezitím se připravil tým plukovníka Shepparda, podplukovníka McCabea a tým mariňáků, v hangárech nastoupili do Jumperů a čekali po povolení odletu. Walter zadal adresu a z brány vyletěl typický vír. Bránou byla poslána sonda, ta se však nedostala na druhou stranu a nevysílal žádný signal, po chvilce se brána zavřela. Plukovníka Shepparda napadlo, že bránu by mohl chránit nějaký štít, a tak byl plán s Jumpery tabu.
Za hodinu se sešel představitel IOA, Richard Woolsey, generálové O’Neill a Ladry, Carterová, Rodney a Sheppard a probírali možné řešení situace, nakonec se usnesli na tom, že Daedalus dostane ZPM a poletí do Pegasu na adresu planety. Plukovník Caldwell byl rád, že dostal nějakou pořádnou práci. Připravil posádku, piloty, zásoby a vše potřebné. Za 2 hodiny bylo vše hotovo, ZPM bylo na palubě a zapojené do systému a Daedalus se tak mohl vydat na cestu. Všichni popřáli posádce hodně štěstí a zanedlouho zmizela majestátní loď v hyperprostorovém okně.

Galaxie Pegas, nedaleko P1X-173

Daedalus vystoupil z hyperprostoru a pro jistotu aktivoval štíty, protože za dobu, co byla Atlantida v Mléčné dráze, se mohlo v Pegasu stát cokoliv. Celá soustava byla čistá, ale senzory na Daedalu zaznamenaly asi tisíc objektů velikosti Goualdských Ha’taků, které obklopovaly celou planetu. Byly to mohutné asteroidy. Rodney začal s výpočty a zjistil, že štíty by průlet tímto pásem nevydržely a navíc nikdo nechtěl zbytečně zatěžovat drahocenné ZPM, kterých nebylo mnoho. Transport týmů na povrch nebyl možný, protože z povrchu planety vycházelo velice silné rušení. Proto se plk. Caldwell rozhodl transportovat 2 jaderné hlavice, které měly celý pás vyčistit a uvolnit prostor pro průlet.

Zanedlouho vydal rozkaz:“Marksi, přeneste strategicky dvě atomovky do asteroidového pásu. Doufejme, že to pomůže“Odpověď následovala okamžitě a byla, jak to při odpovědích na rozkazy velících důstojníků bývá, strohá:“Ano pane“. Asgardský paprsek přenesl ze zbrojnice dvě hlavice a zhmotnil je mezi asteroidy. Za 3 sekundy byla posádka můstku svědkem dvou jaderných výbuchů, které sebou nesly typickou tlakovou vlnu. Asteroidy byly účinně roztrhány na tisíce a tisíce malých kousků, cesta byla volná, avšak díky radiaci, která vznikla po výbuchu hlavic, musely Jumpery ještě chvíli počkat.

Až byl prostor čistý, vyrazily v Jumperech dva týmy mariňáků a tým plukovníka Shepparda k povrchu. Až proletěly atmosférou, zaznamenaly senzory Jumperů hromadění energie v několika sektorech planety. Rodney to považoval za nějaký mechanismus probouzení a nevěnoval tomu pozornost. To se ovšem změnilo, když v povrchu vyšlehl dlouhý proud zelené energie, který těsně minul Jumper jednoho z týmů mariňáků. Piloti začali okamžitě manévrovat, ale také dostali pokyny k zadání nějakého kódu, který měl údajně zastavit palbu. Mezitím se piloti snažili vyhýbat jak dlouhým proudům energie, tak krátkým pulzům, které začaly z povrchu šlehat o chvíli později. Teylu poté napadlo, že požadovaný kód by mohl být ten, kterým doktor Jackson vyřešil hádanku. Rodney ho zadal a palba opravdu přestala. Jumpery nyní mohly bezpečně přistát.

Na povrchu planety byla vybudovaná úctyhodná infrastruktura, avšak většina byla zničena. Rodney zaznamenal malé známky energetické činnosti v jižním kvadrantu nejvyšší budovy. Všechny tři týmy se tam vydaly, zaparkovaly Jumpery do jakýchsi doků, které byly určené přímo pro ně.
Najednou navázal s Jumpery komunikaci plukovník Caldwell:“Shepparde, směřují sem dva Wraitské úly, budou tady za hodinu. Budeme na ně připraveni, ale pro jistotu jsem vás informoval, Caldwell konec“ Plukovník Sheppard to vzal na vědomí a dal pokyn k rozdělení a všichni zahájili průzkum objektu. Většina chodeb byla poničena, někde byly cesty dokonce zasypané, téměř nic nefungovalo. Detektory nezaznamenaly žádné funkční systémy, a tak všechny tři týmy pročesávaly objekt a nakonec se všechnni sešli na jednom místě, na jediném místě, které se zdálo neporušené. Ronon se pokusil otevřít dveře, ale ty byly zamčené nebo rozbité, Rodney se pokoušel obejít ovládání, ale když otevřel panel, zjistil, že byl celý zničený. Ronon tedy navrhl dveře odpálit, na čemž se nakonec všichni shodli a umístili C4 na dveře. Ustoupili do vedlejší chodby a sledovali, zdali se odpal povedl. Veškerou energii z výbuchu pohltilo silové pole, což naději, že v místnosti bude něco důležitého, ještě zvýšilo. Plukovník Caldwell se ještě jednou pokusil přenést tým transportním paprsek dovnitř, ale vše bylo rušené. Rodney nakonec konstatoval, že celý energetický obvod tohoto zařízení je před kolapsem a že je skoro zázrak, že to silové pole drží. Tak se Sheppard rozhodl použít více výbušnin, umístil na dveře všechnu C4 co měl. Všichni si pro jistotu stoupli ještě dále než předtím a Sheppard zmáčkl tlačítko na detonátoru. Ohlušující rána z výbuchu proletěla chodbou, zelené silové pole pár krát zablikalo a nakonec se zhroutilo, dveře byly odpálené a do místnosti byl volný přístup. Jediné, co tam našli, byl jeden velký ovládací krystal, který ležel jen tak na stole. Rodney ho sebral a ihned poté, se jim začal strop sypat na hlavu.

Takový ohromný výbuch musel narušit konstrukci budovy. Všem bylo jasné, že musí rychle zmizet. Celý komplex byl odstíněný a tak je nemohl Daedalus transportovat. Všichni spěchali, seč jim síly stačily, jedna traverza dokonce málem spadla jednomu z mariňáků na hlavu, ale všichni se nakonec dostali ven bez vážnějších zranění. Okamžitě nastoupili do Jumperů a vydali se na Daedalus, který byl již v bojovém stavu. Když vystoupali na oběžnou dráhu, nalodili se do hangárů a vydali se na můstek. Plukovník Caldwell tou dobou již rozdával rozkazy:“Aktivujte štíty, nabijte asgardské zbraně, ať se připraví všech 16 stíhačů. Asi se jim budeme muset připomenout Major Marks zahájil odpočítávání výstupu wraitských úlů z hyperprostoru:5,4,3,2,1…. Úly vystoupily z hyperprostoru a ani se neobtěžovaly s představováním a začaly ihned pálit na Daedala, který zahájil úhybné manévry. Jeho štíty posílené o ZPM účinně pohlcovaly palbu z wraitských zbraní. Daedalus nemeškal a okamžitě odpověděl, čtyři namodralé asgardské paprsky vyletěly ze zbraňových baterií a roztrhaly trup úlu na několik větších částí, ty v zápětí vybuchly. Druhý úl nadále pokračoval v palbě, ale vše bylo zbytečné. Z Daedala vyletěly další čtyři paprsky a ty ukončily existenci druhého úlu. Nepřítel byl zničen, a tak Daedalus skočil v klidu do hyperprostoru směr Země.

Hypermotory, do kterých byla hnána energie ze ZPM běžely na 90%, a tak cesta z Pegasu do Mléčné dráhy trvala pouze tři a půl dne. Již na okraji Mléčné dráhy kontaktoval plukovník Caldwell velitelství brány a oznámil jim nález velkého ovládacího krystalu, který byl od typických krystalů dost odlišný, už třeba jen tím, že měl červenou barvu. Doktor Zelenka začal okamžitě pracovat na přípravách, protože chtěl, aby bylo vše co nejrychleji hotovo. Z velitelství byl na Atlantidu přenesen jeden duplikovaný asgardský počítač, byl připraven celý tým vědců, který měl pracovat na dlouhém propojování asgardské a antické technologie. Všechny diagnostické přístroje a dešifrovací programy byly v plné pohotovosti.

Středa, 15:50, Daedalus vystupuje z hyperprostoru

Vše už bylo připraveno, Rodney celou cestu pracoval na propojovacích programech. Ihned jak se Daedalus ohlásil na velitelství, nechal se Rodney transportovat do laboratoře na Atlantidě. Měl s sebou nalezený krystal a vložil ho do ovládacího panelu, to co se stalo, nečekal snad nikdo.

Pokračování příště!

Další super díl, přečtěte si to někdo, a dejte sem nějakej komentař.

ale jó, je to čtivé. Uvidíme jak se to vyvrbí až se příběh rozjede naplno.

Díl v celku dobrý, jsme zvědavý na pokračování.

Zdravím,

Omlouvám se, ale díky slabému zájmu a nejspíše i obsahu povídky, vydám další díl s menším spožděním. Všem čtenářům děkuji za pochopení

Mi se povídka moc líbí Kdybys potřeboval korektora, tak řekni

Spíš by se mě hodil někdo se zkušenostmi, kdo by řekl Ano to je dobré nebo Ne, předělej to

Někdo kdo by to zhodnotil. Abych věděl co mám vylepšit a na čem zapracovat

Zdravím,

Tentokrát s týdení pauzou, ale přeci jenom. Je tady další díl. Doufám, že se bude líbit

6. Díl-Dokonalé informace

Celá databáze se okamžitě otevřela a zpřístupnila. Pozemské počítače připojené na systém zkolabovaly, protože nedokázaly vstřebat tak ohromné množství informací, ale jelikož byl Asgardský počítač připojen na hlavní Antický ovládací panel, vše se dalo ovládat z něj. Zdálo se, že tyto technologie jsou si velice podobné, vše šlo hladce, Asgardský počítač veškerá data z databáze překládal do Angličtiny, která v něm již byla uložená. Tento nález by pro lidstvo mohl znamenat hodně, v databázi se klidně mohl nalézat i lék na rakovinu, a tak se Rodney rozhodl svolat nejvyšší velení celého projektu StarGate.

V konferenční místnosti v Pentagonu se sešlo celé IOA, nejvyšší vědecký personál v čele s Rodneym, Carterovou, Zelenkou a Doktorem Leeem, Generálové O’Neill a Landry, jednoduše všichni, kteří k tomuto tématu měli co říci. Slova se ujal pan Woolsey, který již dlouho před konferencí piloval svůj připravený projev, a spustil. Asi po čtyřiceti sekundách projevu, viděl na tvářích většiny znuděné a často i ospalé grimasy, a tak raději svůj projev ukončil a předal slovo generálu O’Neillovi, který si naopak na řeči moc nepotrpěl a aby měl vše co nejrychleji z krku, tak nasměroval všechny pohledy na Carterovou a Rodneyho, kteří krátce shrnuli vše, co databáze jen za malinkou chvíli odhalila a díky těmto pádným argumentům se všichni přítomní shodli na tom, že je čas nastartovat Projekt Achilles.

Ihned po skončení zasedání šli všichni za svou prací. Členové IOA se rozešli do svých kanceláří a osazenstvo SGC se nechalo transportovat na Atlantidu, aby se mohla konečně rozjet práce na databázi. Asgardskéý počítač i jádro se všemi informacemi bylo napojeno na ovládací panel hlavního Antického počítače. Data byla kopírována do Asgardského jádra, odtud byla přeposílána za účelem překladu a korekce do počítače a ten výsledná data přeposílal zpátky do jádra kde se vše ukládalo. I když asgardský systém byl téměř dokonalý, informace, které obsahovala databáze, se zdály nekonečné a vše trvalo dlouho. Asi po čtyřech dnech neustálého kopírování bylo hotovo. Tolik očekávaný okamžik nastal, Thor se zhmotnil jako hologram a oznámil dokončení transferu dat. Když šel Rodney s Carterovou vše zkontrolovat, nemohli uvěřit svým očím. Asgardský počítač vše dokonale
roztřídil podle zadaných pokynů, vše bylo na svém místě a to co všichni tolik chtěli se zde také nacházelo. Carterová ovládala počítač přes komunikaci s Thorem, tudíž šlo vše hladce, Rodney pouze vyslovil:“surovinové zdroje“ a pomocí asgardské holografické technologie se zobrazily veškeré planety se surovinovými zdroji. To co databáze poskytovala, bylo opravdu neskutečné. Ihned po zjištění, že databáze opravdu obsahuje podrobnou mapu Mléčné dráhy i se všemi surovinovými zdroji, se v SGC začaly dít věci.

Sešli se hlavní zástupci všech států, které zasahovaly do programu Hvězdné brány a dohodli se, že je nutné přivést do programu nové pracovní síly a to co nejvíce. Náročnost tohoto projektu byla obrovská. Do třech dnů se v SGC začali hromadit další a další pracovníci. Všechny obytné prostory byly zaplněny k prasknutí. Na nově postaveného Promethea a také na Koroleva bylo přepravováno obrovské množství potravin, zdravotnického materiálu, zbraní a další techniky. Jelikož doktor Zelenka a Lee pracovali ještě usilovněji, než kdy jindy, povedlo se jim napsat program, který automaticky přenesl veškeré informace z onoho asgardského jádra, do všech ostatních, které byly na lodích zabudovány, a tak měla každá loď kompletní informace.

Uběhl další den a vše už bylo skoro připraveno. Skladovací místnosti v SGC zely prázdnotou, naopak sklady na pozemských 304kách byly nacpané k prasknutí. Zdálo se, že je hotovo. Generál Landry ještě naposledy navázal komunikaci s oběma loděmi a sdělil jim poslední pokyny:“Takže plán je jasný, nejprve zajistěte planetu, až poté vysaďte personál a začněte s přípravami na těžbu. V databázi stálo, že se tam nachází ohromná neutroniová ložiska, takže s hledáním by neměl být problém, ale pro jistotu Rodney díky informacím z databáze navrhl průzkumnou orbitální sondu a pomocí zhmotňovače ji pro vás vyrobil. Hned jak doletíte na souřadnice nás kontaktujte. Hodně štěstí! Ihned po ukončení spojení se dvě pozemské lodě s hukotem motorů odporoučely do hyperprostoru.

Prometheus, Korolev, hyperprostor směr P3R-979

V lodních hangárech se zatím připravily týmy v Jumperech a pro jistotu byla jako podpůrná jednotka vyslána letka F-302jek. Kormidelník Koroleva ohlásil výstup z hyperprostoru a nad planetou se otevřela dvě okna, ze kterých vyskočily dvě nablýskané 304ky. Plukovník Fletcher, velitel Promethea, povolil start průzkumných týmů, nechal vypustit sondu a nařídil skenování planety. Korolev se oddělil a letěl blíže prozkoumat tamní měsíc. Sonda začala téměř okamžitě vysílat a potvrdilo se, že databáze mluvila pravdu. Na planetě se opravdu nacházela ohromná neutroniová ložiska. Sken planety neodhalil žádné známky života ani žádné energetické stopy, bohužel senzory nenalezly ani hvězdnou bránu. Zdálo se, že planeta je bez života. Za 40minut se na velké obrazovce, po pravé ruce velitele lodi objevil obličej seržanta Martinse, který velel průzkumným týmům:“Pane, nenalezli jsme žádné známky odporu. Planeta je naprosto bezpečná“. Plukovník Fletcher byl potěšen a začal vydávat další šňůru rozkazů:Dobrá tedy, připravte osazenstvo a veškerou techniku k transportu na povrch, ať se připraví větší oddíl mariňáků pro zajištění perimetru, chci dva vědecké týmy, které se postarají o energii. Počkejte! Málem bych zapomněl, kontaktujte Koroleva a oznamte mu, že planeta byla
zajištna a také pošlete subprostorovou zprávu na Zemi, že budeme potřebovat novou bránu. Ať si pospíší s jejím hledáním. Hned jak plukovník domluvil, kontaktoval Prometheus Koroleva a obeznámil ho se situací. Mezitím se dostavil veškerý personál, který byl přidělen na základnu, na transportní stanoviště a zanedlouho byli všichni pohlceni zářivě bílým světlem a transportováni na povrch, kde se ihned rozjela práce.

Vedoucí celého projektu, pan Philips, začal všem rozdávat úkoly. Jako první bylo v plánu postavit přístřeší. Mezitím Korolev i Prometheus transportovali další osazenstvo i vybavení na povrch. Až bylo vše na svých místech, začala opravdová práce. Technické týmy zapojily naquadahové generátory, které měly napájet celý komplex. Korolev i Prometheus pomocí transportního paprsku zahájili stavbu obytných ubikací, velitelského centra a dalších, nezbytně důležitých sekcí. Ostatní začali přenášet zásoby a vybavení do skladů, zbraně do zbrojnic.

Země, Atlantida

Jak to občas generál O’Neill dělal, tak i dnes se procházel po chodbách Atlantidy a přemýšlel nad tím, co si dá dnes k večeři nebo jestli by nebylo lepší dát si místo jídla o 3 piva více. Když najednou potkal Rodneyho, který sotva popadal dech, a hned v závěsu za ním plukovníka Shepparda s citrónem v ruce. “Shepparde! Co to děláte? ..... Noo pane….já totiž…. Nechci nic slyšet, odchod!“ Poté se otočil na Rodneyho, který ještě stále popadal dech:“Doktore McKayi, jsem rád, že Vás vidím. Mám pro Vás zajímavý úkol“ Rodney okamžitě odvětil:“Ne, už ne! Celý den jsem nespal. Ted už se chci jenom pořádně najíst a zalézt do postele; Takže nemáte zájem o navržení nové lodě třídy 305? Dobrá, nechám to Carterové, ona to za Vás ráda udělá“ Generál O’Neill se otočil a odešel. Rodney nic takového nečekal, a tak mu chvíli trvalo, než se vzpamatoval, ale ihned jak k tomu došlo, zavolal na generála:“Halo! Slyšíte mě! Mám zájem! Slyšíte?“ Generál O’Neill vše slyšel a bylo mu jasné, že Rodney by si takovou práci nenechal ujít a tak se jen šibalsky usmál. I další dny bylo jak na Atlantidě, tak i v SGC dost práce. Velitelství bylo téměř nepřetržitě zásobováno dalšími prostředky pro těžební základnu, na planetě P3R-979, která byla tou dobou již z větší části vybudována. Všechny vlády, které byly součástí projektu hvězdné brány, sháněly další a další pracovníky pro další těžební základny, jejichž založení již bylo naplánováno. Zatímco na Atlantidě se řešil zcela jiný problém.

Rodney měl již plné ruce práce s projektem Achilles. Jako prvního kontaktoval doktora Zelenku. Sešel se s ním v laboratoři a sdělil mu své požadavky: Tak pozorně poslouchej, bude toho hodně a běda Ti jak na něco zapomeneš. No já jsem si vlastně jistý, že na něco zapomeneš… Doktor Zelenka se jen nechápavě ušklíbl a Rodney pokračoval:“Dobrá, vsadím se s tebou o dvě výplaty, že minimálně na jednu položku ze seznamu zapomeneš“. Doktor Zelenka sázku přijal, i když neměl moc na výběr:“Dobře Rodney, tvoje chyba. Už se těším na tvoje peníze, nejspíše si za ně nakoupím spoustu citrusů“ Rodney se jen sarkasticky pousmál a začal diktovat:"Takže, budu potřebovat další asgardský počítač, tři velké obrazovky, dva holografické projektory, záložní datový disk, ten nový simulační program, která vytvořil doktor Lee, diagnostické přístroje a také budu chtít doktora
Abramse a toho nového vědce, který sem nedávno přišel. Jak se jmenuje…Stevens, ano Stevense. Aaach, málem bych zapomněl, také doktorku Williamsovou, tu s těmi dokonalými….. Vlasy?“ Zeptal se provokativně Zelenka. “No to je jedno….A je to vše. Můžeš odejít“

P3R-979, Těžební kolonie

Asi 300m ložiska byl již vybudován majestátní tábor. To co stihl Prometheus, Korolev a velká skupina pracovitých lidí za jeden den vybudovat bylo úžasné. Na povrchu planety už se tyčily větší budovy. Prometheus přenesl na povrch jeepy na přepravu po planetě, celý tábor také hlídala početná vojenská technika. Vojenské Humvee vyzbrojené kulomety s výbušnou municí a granátomety. Dočasným řešením transportu po základně bylo nainstalování čtveřice goualdských transportních kruhů, které spojovaly vojenskou, obytnou, těžařskou a technickou sekci. Na pozicích už byly taktéž těžařské stroje a připravovaly se speciální sody s Tokerskými krystaly pro ražení tunelů. Jelikož stavba budov asgardským paprskem byla energeticky náročná, byly generátory na Korolevovi téměř vysáté a Prometheus na tom neyl o moc lépe, a proto se Plukovnín Fletcher rozhodl zahájit přípravy na cestu zpátky k Zemi. Korolev měl zůstat hlídat na orbitě a pomoci, když bude potřeba.

Neznámá soustava

Náhle se otevře hyperprostorové okno a vystupuje z něj Goualdský Teltak, který se okamžitě ocitá ve společnosti třech Ha’taků a větší skupiny Al’Kesh. Nákladní loď navazuje komunikaci s jedním z Ha’taků:“Tady Naren, mám pro Netana důležité informace, nechte mě nalodit se. Komunikace byla poté přerušena a nákladní loď dostala pokyny k nalodění. Ty uposlechla a vletěla do nejbližšího hangáru. Naren vystoupil z lodě a v doprovodu ochranky došel až za Netanem, velitelem Luciánské aliance. Ten ho přijal a pobídl ho, aby mu sdělil důvod jeho cesty sem. Naren spustil:“Pane, Tauriové si staví základnu na Artoru. Vyložili tam spoustu materiálu a posádky, ale nemají tam moc vojáků a na orbitě hlídkovaly pouze dvě lodě“ Netan se rozčileně zvedl ze svého křesla a vyjel na Narena:“Jenom dvě lodě? Víš ty vůbec, jak jsou lodě Tauri silné? Ztratili bychom zbytečně moc Ha’taků. To si v současné době nemůžeme dovolit. S celou Zemí mám jiné plány. Dokud nebudeš mít lepší informace, tak se nevracej!“ Na palubě Ha’taku byla i brána, a tak ji Naren využil a zadal adresu planety Artor a prošel, ovšem když na druhé straně z brány vyšel, čekalo ho nemilé překvapení.

Mířila na něj skupinka deseti po zuby ozbrojených členů pozemských jednotek spolu s jedním kolejnicovým dělem. Naren byl naprosto dezorientován, vůbec nevěděl, co se děje. Byl okamžitě sražen na zem a spoután. Poté byl s pytlem na hlavě odveden do tábora, kde byl zahájen jeho výslech, kterého se ujal seržant Johnson. Položil Narenovi několik otázek a dočkal se pouze plivnutí do obličeje. Za to ho seržant odměnil velice tvrdým úderem pěstí do obličeje a Naren se s židlí, na
které byl přivázán, převrátil a seržant odešel z místnosti. Až byl na čerstvém vzduchu, kontaktoval vysílačkou plukovníka Fletchera:“Pane, ten nic nepoví. Je to marné“ Plukovník odpověděl:“Ano, to mě bylo jasné, ale mě už napadlo, jak ho budeme moci využít. Pro Luciány to bude nepříjemné překvapení“

Pokračování příště!

Omlouvám se za double-post, ale chtěl jsem to mít oddělené

Skvělý díl, doufám, že ho někdo z vás čte, a aby SPeeDy pokračoval, hoďte mu sem nějaké komentáře. Jinak

Skvělý

Akorat kde jsou Teal´c a Vala??? Ti mi tam chybijou. Teda aspoň o Vale sem se nix nedočetl

A asgardi se zničili, takže tam být nemůžou...

Jinak dobrý pokračuj

No Asgardi tam ani nebyli, ale klidně se může stát, že se tam objeví. Přeci jenom jejich vědomí jsou nahrána v počítači na Odyssee, teď už na všech pozemských lodích. A nesoustředím se moc na SG-1, ale na Zemi celkově a Tealc se stará o Jaffy, na které také přijde řada

díl dobrý jako vždy doufám že nás zítra poctíš dalším dílem